Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

13/B - Harryho traumatický zážitek

Tuhle kapitolu, věnuji Niki… drž se…

 

 

***

 

Později, když hodina skončila, vydali se Harry, Draco a Severus dolů do pokojů mistra lektvarů.

 

„Jste připravený, pane profesore?“ zeptal se Harry, když si začal Severus svlékat hábit.

 

„Asi tak jako někdo, kdo si konec spojení přeje víc než dvacet let,“ odsekl. „Můžete klidně pokračovat v oslovení Severusi, pokud je vám to milejší, pane Pottere. Teď jsme v soukromí.“

 

„Děkuji vám, pak tedy jen Harry.“


Snape lehce přikývl na znamení souhlasu.

„Kde bychom to měli udělat?“

 

„Ve vaší posteli, pokud vám to nebude vadit,“ řekl Draco. „Bude tam dost místa pro nás všechny,“ dodal, ale když si uvědomil, že Severus preferuje muže, šíleně zrudnul.

 

„Ujišťuji vás, že nemusíte mít žádné obavy o svou ctnost,“ začal ho uklidňovat Severus, který pochopil jeho rozpaky. „Můžeme jít na ošetřovnu, nebo vytvořit lékařský gauč tady, pokud si to budete přát.“

 

„Postel zní pohodlněji,“ řekl Harry s vědomím, že tomu tak opravdu je.

 

Severus se na Pottera podíval. Je zvláštní, že hezký blonďatý bledý chlapec na něho nijak nepůsobil, ale když si představil tmavé rozcuchané vlasy zelenookého mladíka na svém polštáři, pomyslel si, že by raději měl vymyslet jiné řešení.

 

Ale čas je tlačí a není prostor vymýšlet si nová řešení, nebo prostředí.

 

V krbu zahučelo a z plamenů do místnosti vstoupil Brumbál.

 

„Dobrý večer,“ pozdravil je vesele. „Připraveni?“

 

Severus se podíval na Draca a pokračoval v rozepínání svého oblečení.

 

Draco byl v tu chvíli ještě červenější, ale když promluvil, zněl jeho hlas vyrovnaně. „Ano. Rozepněte se úplně, Severusi, tedy pokud vám nebude vadit, že u toho máte publikum.“

 

Harry se snažil nedívat na to, jak se jeho milenec svléká. Ale jeho tělo bylo tak uuuhhhmmm! Viděl, jak se odhalila část jeho hrudníku s jemnými chloupky, které vykoukly z rozepnuté košile. Očima klouzal po jeho nahé hrudi a pozoroval ty nadané ruce, jak pozvolna kloužou po látce ve snaze osvobodit to nádherné tělo.  Rychle se odvrátil. Vzrušit se nebyl právě teď ten nejlepší nápad, zvlášť když se měl za chvíli mentálně spojit s Dracem.

 

Severus si toho všiml a napadlo ho jediné možné vysvětlení. Že je Potterovi odporný. Byl dost starý na to, aby mohl být jeho otcem a jen proto, že je homosexuál, ještě

neznamená, že si nemůže vybírat a skočí na prvního muže, co se před ním vysvlékne. Potter je silný, atraktivní a pružný. Může mít jakéhokoli muže, kterého si zamane a to on bezpochyby má.

Všichni se přesunuli do ložnice. Brumbál si vykouzlil pohodlně vypadající křeslo a posadil se. Severus se položil na postel, košili do široka rozevřenou a přesunul hlavu na polštář.

 

Harry křečovitě polknul.

 

Pevně zavřel oči a přinutil se myslet na to, proč tam vlastně je.  

 

„Pottere… Harry?“ ozval se Draco, který už klečel na posteli vedle Severuse. Harry si nemohl pomoci, ale ten obrázek v něm vyvolal žárlivost.

 

„Promiň,“ odvrátil se a snažil se dostat své libido pod kontrolu. Je tady Brumbál, pro Merlina! A… do prdele! Severus by mohl ucítit jeho vzrušení! Začal své myšlenky okamžitě vytěsňovat z hlavy.

 

„Problém?“ zeptal se Draco.

 

Harry se na něho rychle otočil. „Nejsem moc silný v nitrozpytu,“ snažil se vykroutit, „dej mi chvilku, musím se připravit.“

 

„Vaše nové síly vám v tomto nepomohly?“ zeptal se Severus s profesionálním zájmem.

 

„Nikdy jsem neměl šanci si to vyzkoušet,“ odpověděl Harry.

 

„Ale co Voldemort?“

 

„Ach, jen jsem teď pevně uzavřel tu část mysli, kterou jsme propojení, než začneme pracovat na uzavírání Znamení zla. To je ten důvod, proč doufám, že to bude fungovat, když to dokážu uzavřít já u sebe, tak to dokážeme i u vás.“

 

Poklekl k Severusovu druhému boku a snažil se nenaklánět příliš blízko, aby necítil vůni, která vycházela z jeho těla.

 

„Ale chceš, abych to udělal teď, ne?“ zaváhal Draco.

 

„Ano, jistěže ano. Ale nemyslím si, že moje jizva funguje stejným způsobem jako Znamení zla – já jsem nedal souhlas s jejím vytvořením. A vědět, jak se cítí a reaguje moje magie, je rozdílné od ovlivňování magie někoho jiného. Můžu být sice mág, ale to neznamená, že umím někoho vyléčit, to je velmi specifická dovednost, jako je schopnost vidět budoucnost nebo Nevillova schopnost vidět magický podpis.“

 

„Dobrá. Až spojíme mysli, tak zjistíme, co dokážeme v tandemu,“ prohlásil Draco. „Severusi, máte tady něco na uklidnění? A pokud možno i něco proti bolesti? Nemohu se zaručit za své dovednosti, takže jestli máte nějaký lektvar po ruce… sakra, měl jsem na to myslet už předtím.“

Harry věděl, že má Severus láhev elixíru proti bolesti v nočním stolku u postele. Měl ho tam pro případ, že by se vrátil od Temného pána, když byl zrovna ve špatném rozmaru. Ale to samozřejmě nemohl říct nahlas. Ulevilo se mu, když viděl, jak Severus sáhnul do zásuvky, vytáhl onen flakónek a položil ho na desku nočního stolku.

 

Draco a Harry natáhli ruce a položili je na Severusovu hruď, Draco měl své ruce přímo na pokožce muže a Harry měl své ruce položené na Dracových.

 

„Tak můžeme,“ zašeptal Draco a navázal s Harrym oční kontakt.

 

Ještě chvíli trvalo, než se před spojením myslí navzájem přizpůsobili a pak Draco zaměřil svou energii na Severuse.

 

Harry zjistil, že proniknout do Severusova těla byl mimořádný pocit. Cítil každou jeho buňku, každý nerv, slyšel hukot jeho proudící krve. Cítil Severusovu magii, byla opravdu silná! Ale… něco tam nebylo v pořádku.

 

Zdálo se, že se Draco zarazil a Harryho napadlo, že má asi nějaký problém. Draco však jen analyzoval situaci, a když našel hledanou trhlinu, vydal se jejím směrem. Táhl při tom Harryho za sebou, až byli tak blízko, jak jen to pro ně bylo bezpečné.  Draco tam nasměroval svou magii a jemně, neskutečně jemně se toho místa dotknul. Harry při tom zatajil dech a snažil se vycítit Dracův záměr, ten začal pomalu svým kouzlem kroužit kolem trhliny a utvářel kolem ní smyčku. Pomalu, velmi pomalu ji začal uzavírat. Zdálo se, že takhle by to mohlo jít, Harry cítil, jak se na něho Draco obrací a potřebuje podpořit jeho magickou silou. Harry si nebyl jistý ohledně nastavení rychlosti zmenšování trhliny. Pracoval velmi pomalu a soustředil se na to, aby práci neuspěchal. Ale podaří se jim dokázat nechat tam přiměřenou skulinku? Pracoval opatrně a spoléhal se na svůj instinkt. Draco po chvíli převzal vedení. Když však začali smyčku znova utahovat, zdálo se, že se něco pokazilo.

 

Harry cítil, že se Severusovo tělo vedle něj začalo zmítat v křeči. Začal panikařit a snažil se komunikovat s Dracem. Určitě se stalo něco strašného. Harry cítil, jak Brumbál přispěchal na pomoc a drží Severuse silou celého svého těla na posteli. Mentálně křičel na Draca.

 

V příští minutě ho Draco vyhodil ven.

 

Harry mohl náhle vidět  Severusovo tělo v reálu. Otřásaly jím svalové křeče a Brumbál mu právě něco strkal mezi zuby.

 

Harry byl vyděšený. Proč ho Draco vyhodil? Nebo to udělal Severus? Udělal snad něco špatně? Násilím odtrhl pohled od zmítajícího se Severuse a vyhledal Brumbálův pohled.

 

„Co se děje?“ lapal po dechu. Cítil neskutečný strach a slzy zoufalství zalily jeho tváře. Divoce si je otřel. „Co mám dělat?“

 

„Pomoct mi ho držet. A věřit Dracovi,“ zamumlal Brumbál.

 

Harry obemknul rukama milované tělo a snažil se udržet jeho ruce v klidu.

 

Najednou Severus hlasitě vydechnul a zůstal bez hnutí ležet. Dracova hlava spadla na jeho hruď.

 

„Ach bože, ne!“ řval hystericky Harry. „To nemůže být pravda, to není…“

 

Chytil ochablou ruku za zápěstí. Necítil žádný puls. Snažil se Draca odstrčit tak, aby si mohl poslechnout, jestli Severusovi bije srdce.

 

„Je v pořádku,“ zasténal Draco.

 

„Nemá žádný puls!“ křičel Harry.

 

„Jen hledáš na špatném místě,“ Draco se narovnal, popadl Harryho ruku a přidržel ji na správném místě na Severusově hrudníku. Nepustil ho, dokud si nebyl jistý, že je jeho společník schopen vnímat pod prsty slabý, ale pravidelný tlukot srdce.

 

Brumbál už seděl pohodlně ve svém křesle, ale Harry se nemohl přimět k tomu, aby stáhnul ruku od toho nezpochybnitelného důkazu, že je Severus na živu.

 

Vyčerpaný Draco se natáhl po Severusově boku.

 

Brumbál přes oba přehodil deku a kus látky při tom spadlo i na Harryho kolena.

 

„Neměli jsme to dělat,“ šeptal zděšeně Harry. „Jak jsem si jenom kdy mohl myslet, že by to mohlo vyjít… Bože.“ Sklonil hlavu a položil si čelo na Severusovu hruď. Chtělo se mu zvracet.

 

„Přestaň hysterčit,“ řekl Draco klidně a dál nehybně ležel. „Ani na chvíli nebyl v ohrožení života. Měl jsem to pod kontrolou.“

 

Harry zvedl hlavu a nevěřícně se na Draca podíval. Bylo evidentní, že se vychloubá, ale to, co řekl, myslel vážně.

 

„Děkuji,“ zašeptal. „Nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat. Je mi líto, že jsem něco takového kdy navrhnul a při tom bláhově doufal, že to může vyjít.“

 

„Pottere, přestaň kňučet. Byla to brnkačka!“

 

Harry na něho šokovaně zíral.

„Brnkačka?“

 

„No dobře, ze začátku jsem měl trochu obavy, ale pak jsem to měl celou dobu pod kontrolou. Cítil jsem, že takhle je to správně, víš?“


„No tohle rozhodně už nikdy nechci zažít! Proboha, Draco, to bylo strašné!“

 

„Léčiteli Draco, mohu vám pomoci posadit se?“ vstoupil jim do toho tiše Brumbál. „Musíte něco sníst a potom se budete cítit lépe.“

Pomohl mladíkovi se posadit do čela postele a přidržel mu u pusy hrnek s nějakou tekutinou. Harry si všiml, že se Dracovi i přes jeho suverénní řeči chvějí ruce tak, že ani nedokázal udržet hrneček, takže dovolil Brumbálovi, aby mu pomohl.

 

Pokud by nebyl Harry tak otřesen, musel by se tomu obrázku smát. Draco a Snape v jedné posteli, kolem nich pobíhá Albus jako domácí skřítek a on sám tady sedí naprosto grogy, skoro jako by byl nadrogovaný.


„Ty taky, Harry,“ řekl mu Brumbál jemně.

 

Harry začal vrtět hlavou, ale když se mu zvedl žaludek, okamžitě přestal. „Myslím si, že budu zvracet,“ přiznal rozpačitě.

 

„Mám tu lektvar proti nevolnosti,“ uklidnil ho Brumbál. „Stačí jen pár doušků a bude ti lépe.“

 

Ve vzduchu se objevil druhý šálek a připlul před Harryho.

 

„A co Severus?“

 

„Nechej ho spát,“ řekl Draco.

 

Harry poslušně přikývl a opatrně uchopil hrnek. O několik doušků později se cítil o trochu lépe.

 

„Povedlo se nám to, Draco?“

 

„Jistěže.“

 

Harry sklonil hlavu a cítil se naprosto vyčerpaně. Nevěděl, jestli chce zvracet nebo brečet nebo cokoliv jiného.

 

Ruku měl stále položenou na Severusově hrudníku. Podíval se na jeho tvář. Byl bledý, ale to on byl vždy. Na jeho klidném výrazu nebyl ani náznak jakékoli bolesti.

„Bude mít bolesti, až se probudí?“ zeptal se.

 

„Myslím si, že ne,“ odvětil Draco. „Jsem přesvědčen, že se ve svém životě už probudil v horším stavu, než v jakém bude zítra. I přes to, že ho po tom záchvatu budou pěkně bolet svaly,“ dodal zamyšleně.

 

Harry přikývl a neochotně stáhnul svou ruku.

 

Potácivě vstal.

 

„Je potřeba, aby ho někdo sledoval,“ řekl tiše. „A ty jsi na to příliš unavený, Draco.“

 

„Ano, to jsem,“ souhlasil k jeho překvapení Draco, „ale to jsi i ty. Vyčerpali jsme všechny své síly. Nemůžu pochopit, jak je možné, že ještě stojíš na nohou s tím, kolik jsi do toho vložil energie.“

 

Harry netušil, co na to říct a naštěstí nemusel říkat nic, protože se jim do toho vložil Brumbál, který doteď jen tak mlčky přihlížel jejich hovoru a teď převzal iniciativu.

 

„Vy dva půjdete do postele,“ řekl hlasem, který nepřipouštěl námitky. „Já zůstanu u Severuse. Kdyby byl nějaký problém, budu napřed volat madam Pomfreyovou a teprve kdyby šlo o něco, co by vyžadovalo vaše speciální schopnosti, budu volat vás, Draco.“

 

„Prosím, zavolejte mě taky,“ téměř prosil Harry. „Draco by mohl potřebovat moji sílu.“ Bylo strašné, že si nemůže nárokovat právo tu se Severusem být a musí si vymýšlet hloupé záminky.

 

Brumbál se na něho podíval přes půlměsícové brýle. Harry si netroufal ani odhadnout, co si o tom stařík myslí.

 

„Dobře, Harry,“ řekl nakonec. „Vy dva jste udělali pro Severuse velkou službu. Dobrá práce, chlapci.“ S těmi slovy se usadil do křesla a vytáhl si z kapsy svého roucha knihu.

 

Tím byli propuštěni. Odešli do Severusova obývacího pokoje a zavřeli za sebou dveře.

 

Harry se postavil před krb, připraven vrátit se do svého pokoje, zatímco Draco pomalu kráčel ke dveřím. Harryho napadlo, že použití letaxové sítě vzhledem ke svému stavu žaludku nebude dobrý nápad a tak se raději připojil k Dracovi.

 

„Nemůžu teď použít letaxovou síť. Můžeš se, prosím, podívat, jestli je někdo venku? Ty si tady nenápadný, ale bylo by podezřelé, kdyby mě tady někdo v tuto hodinu…“

 

„Jistě.“ Draco se dotknul kliky, ale potom se ještě obrátil k Harrymu. „Vím, jak traumatický zážitek to pro tebe byl, ale tvá pomoc byla opravdu užitečná. Bez tebe bych to nedokázal. Až jednou dokončím školu a dosáhnu plné kvalifikace ve svém oboru, mohl bys mi pomáhat s těžšími pacienty. Tedy pokud se toho dožiji,“ usmál se, „společně jsme fungovali docela dobře, co myslíš?“

 

„I přes to faux pas tam v ložnici?“

 

„Měl jsem celou situaci v rukách a tys jen bezmocně přihlížel. Chápu, jak může být taková pasivní pozice vyčerpávající. Ale až mi začneš důvěřovat, mohli bychom společně dokázat spousty dobrých věcí. Slib mi, prosím, že to ještě zvážíš.“

 

Harry se letmo dotkl jeho ramene, věděl, že by ho delší kontakt mohl vylekat. „Bude mi ctí, Draco,“ odpověděl mu upřímně.

 

***

Pokračování v další kapitole. Snad už v neděli kolem poledne…Tedy pokud nezaspím. V sobotu mi totiž budou řezat… sekat… trhat a sešívat na zubní chirurgii… ich… už teď jsem jen z té představy opocená úplně všude…

 

Poslední komentáře
20.12.2010 09:51:51: To bola silná kapitola. Preklad je krásny. Obdivuhodné. Ďakujem, užívam si túto poviedku.
07.03.2010 09:30:22: Draco se nezdá! Je moc dobrý.
26.09.2009 23:23:22: Tak to bolo niečo. Ďakujem.
26.09.2009 22:43:33: Jsem ráda, že jsi zpět živá a zdravá.smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.