Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

11/C - Přísaha

Holenkové moji, tentokrát jsem měla na reakce na Vaše momentíky ještě méně času než posledně. Takže tahle patří všem, co jste se namáhali mi napsat…. Jsem vděčná za každý komentář a i když sem nepíšu, věřte, že sem mezi překladem nakukuji a každý Váš komentář je takové fouknutí do plachet mé energie… tahle je tedy pro: Sluníčko, EliotSnape, Teressa, Janica, soraki, silvinka, Severina, Jikita, Saskya, drahokam, nadin, Loney, Gleti, Beruška, Profesor, ASISI, Tereznik, Exa, Koky, Pegy, katie11, tess a v neposlední ředě pro MIRKA…

 

Tuhle ale hlavně pro Alla, zanedlouho nás na delší čas opustí a mě bude moc chybět. Vlastně ještě ani neodjel a už mi schází…

 

***

Když se Harry vrátil zpět do třídy, seděl Draco pohodlně uvelebený na židli, prázdný talíř se zbytky omáčky měl položený vedle sebe na podlaze.

 

Když ho zaregistroval, zvedl hlavu. „Děkuji za steak, mágu Pottere. A za knihy.“ Ještě dodal a rychle vstal.

„Dobře, pojďme se nejdřív na něčem dohodnout,“ začal Harry. „Říkej mi, prosím, jen Harry. Nepotrpím si na tituly jako takové.“

 

„Ale máš nárok…“

 

„Tak za prvé. Mohlo by se stát, že ti to uklouzne na veřejnosti a to bych nerad. Za druhé to zní hloupě a cítím se nepříjemně. A do třetice, já jsem nejraději prostě jen Harry.“

 

Draco se na něho zkoumavě podíval. „A jak ti mám říkat na veřejnosti?“

 

„Harry, jak jinak. Myslíš, že to zvládneš? Lidi budou asi nejdřív překvapení. Myslím si, že jim bude chvíli trvat, než si zvyknou na to, že jsme se spřátelili. Nejvíc se bojím toho, jak na zareaguje tvá kolej na to, že máme vůbec něco společného. Snad všichni pochopí, že jsme prostě za svého nepřátelství vyrostli.“

 

„Nebo si budou myslet, že jsem v tobě našel zalíbení, když budu najednou přátelský,“ Dracovy tváře zrudly rozpaky.

 

„A to by ti vadilo? Mohlo by to být rozumné vysvětlení pro okolí, hormony se občas vzbouří každému.“

 

„Já mám rád ženy!“

 

„Jen klid,“ pochechtával se Harry. „Nejsi můj typ, to už jsem ti přeci jednou říkal.“

 

„Ta verze o přátelství mi zní lépe,“ reptal Draco. „Jak rychle se to asi dozví můj otec?“ dodal tiše.

 

„Budeš potřebovat ochranu a útočiště,“ prohlásil Harry konejšivě. „Je mi líto, že jsi musel tak dlouho čekat, zatímco jsem mluvil s Brumbálem. Můžeš teď jít se mnou za ním?“ podal mu ruku.

 

„Hodláš nás přemístit, nebo to bude zase nějaká iluze?“

 

Harry se zasmál a oba přemístil do ředitelny.

 

„Pane Malfoyi! Vítejte. Harry mi řekl, že jste se rozhodl připojit ke straně světla proti Voldemortovi. Posaďte se. Dáte si čaj? Horkou čokoládu? Harry, ta kniha, o které jsme mluvili, je na stole. Je v ní záložka. Já si mezitím trochu promluvím s panem Malfoyem.“

 

Harry se na Draca povzbudivě usmál, když viděl, jak se křehký blonďák přikrčil pod ředitelovým slovním atakem.

Draco se posadil naproti Brumbálovi a Harry odešel na druhou stranu místnosti, kde ležely knihy. Stránky byly zažloutlé a poničené, ale inkoust na nich byl dobře viditelný. Ukázalo se, že kouzlo na zrušení spojení je pozoruhodně jednoduché. Bylo navrženo tak, aby se ten, kdo byl v područí, mohl osamostatnit. Jeho pán mu mohl dát svobodu buď za odměnu, nebo se mohl vykoupit. Ke zrušení tohoto spojení bylo potřeba použít stejnou sílu, jakou měl ten, kdo ono spojení vytvořil. Zdálo se to jasné.  

 

Voldemort byl považován za neuvěřitelně silného, ale Harry věděl, že tomu tak není. Používal moc svých následovníků a přitom jeho vlastní magické jádro nebylo nic moc. Tohle kouzlo mohl pro Severuse udělat už dávno. Na druhou stranu věděl, že kdyby nechal Znamení zla zmizet úplně, mohlo by to Snapea uvrhnout do nebezpečí. Musí mít na paměti, že není znám případ, kdy by se někdo pokusil kouzlo zrušit.  Harryho napadlo, že jeho vlastní spojení s Voldemortem by mohlo být teď užitečné. Ale chtěl to kouzlo provést sám, bez asistence Brumbála? Nechtěl, aby Voldemort vycítil, co se děje. A je to vůbec možné? Voldemort se nesmí dozvědět o neuvěřitelné síle, kterou Severus vládne. Bude nutné jejich spojení pomalu uzavírat, až nakonec zůstane jen mikroskopická skulinka, kterou by si mohl ten bastard nasávat Severusovu moc. Harry si nepřál, aby Severus tomu vraždícímu šílenci poskytl víc síly, než bylo nutné. 

 

Najednou si uvědomil, jak zásadní roli v tom bude hrát Draco.

 

Vrátil se ke dvěma bavícím se mužům a počkal, až si ho všimnou. Oba na něho zvědavě vzhlédli.

 

„Omlouvám se, že ruším,“ začal.

 

„To je v pořádku, právě jsme končili,“ odvětil ředitel přívětivě.

 

Harry si dřepl vedle Draca. „Draco, když jsi léčil Nevilla, jaký to byl pocit? Cítil jsi, jak pracuje jeho magie? Myslíš si, že bys ji mohl nějak usměrnit?“

 

 „Ano, cítil jsem, na jakém principu jeho magie pracuje a že s ní můžu na chvíli splynout. Předpokládám, že bych ho mohl ovlivnit, léčitelé to musí občas udělat. Nejsem si však jistý jak…“

 

„Můžu na tebe použít Nitrozpyt?“

 

Draco šlehl pohledem k Brumbálovi a potom přikývl.

 

„Dobře tedy,“ uzavřel Harry.

 

„Co?“

 

„Existuje případ, ve kterém bys mohl pomoci, ale musíme spojit své mysli. Byl bys ochoten to zkusit?“

 

„Pott… Harry, nemám pro cokoli takového kvalifika…“

 

„Já cítím někde tady uvnitř, že se to povede. Vím, že jsi skvělý,“ Harry se podíval na Brumbála. „Znáte ten pocit. Prostě víte, že to dobře dopadne. Já to cítím.“

Brumbál přikývl. „Raději bych ho měl napřed zavolat.“

 

Draco vypadal ustaraně.

 

Harry mu položil ruku na koleno, ale rychle ji stáhnul, když ucítil, jak Draco znervózněl. Sakra. Jen proto, že je gay, ještě neznamená, že má každý dotyk sexuální podtext!

 

„Je to jen prosba. Můžeš to odmítnout. Nejprve si vyslechneš, o co jde, a potom se rozhodneš. Nikdo tě do ničeho nebude nutit. Je v pořádku, že máš pochybnosti. Když řekneš ne, nic se nestane. Rozumíš tomu, Draco? Dávám ti na to své slovo.“

 

„Nechápu, co se tady děje, Harry, ale věřím ti.“

 

Harry přikývl a šel ke krbu.

 

O chvíli později se v místnosti objevil Severus.

 

„P… profesore!“ Draco vystřelil na nohy a jeho tvář poprvé postrádala obvyklou náklonnost.

 

„Draco,“ pokýval na něho Snape. „Sedni si.“  A sám udělal to samé. „Už všechno ví?“ zeptal se Harryho.

 

„Ne, chtěl jsem, abyste byl u toho. Myslím si, že kouzlo můžeme provést, a že by nám s tím Draco mohl pomoci.“

 

„Vidím.“

 

Severus si prohlédl Draca, který byl evidentně nervózní. Bledší než obvykle a bradu měl agresivně vystrčenou, oplácel jeho pohled.

 

Severus vstal a metodicky si začal rozepínat nekonečné množství knoflíků na svém hábitu.

 

Harry cítil, jak jeho tělo na tento improvizovaný striptýz nevhodně zareagovalo.

 

Severus přehodil hábit přes opěradlo židle. Ticho přerušovalo jen šustění látky. Harry nemohl spustit oči z dlouhých nohou a úzkých boků svého milence.

 

Severus si znovu sednul, uvolnil si manžetový knoflíček a vykasal si rukáv.

 

Černé Znamení zla bylo odhalené.

 

„Před mnoha lety jsem udělal pošetilé rozhodnutí,“ prohlásil a podíval se přímo na Draca. „Ale většinu toho času jsem toho litoval a snažil se to nějak odčinit.“

 

Draco se mu podíval do očí a potom se pohledem vrátil zpět na černou malbu na jeho paži. Ruce, které měl do té chvíle uvolněně položené na stehnech, zaťal v pěst.

 

„Severus je špionem světlé strany skoro tak dlouho, jako jste vy na světě, pane Malfoyi,“ uklidňoval ho Brumbál.

 

Draco zíral na Severuse. „To proto vás mučil?“ zeptal se po chvíli.

 

Severus zavrtěl hlavou. „Nikdy mě nepodezříval. Tedy alespoň ne víc než kohokoli jiného.“

 

„A přátelství s mým otcem?“

 

Harry šlehnul pohledem po Snapeovi, ale ten vnímal pouze Draca.

 

„Tvůj otec a já jsme byli přátelé ještě dlouho před tím, než jsem se rozhodl přidat se na stranu světla,“ vysvětlil.

 

Kdyby jen Draco věděl, co všechno jejich přátelství zahrnovalo, pomyslel si Harry.

 

„To znamená, že jste používal i informace, které jste dozvěděl od něho?“

 

„Ano.“

 

Žádné výmluvy, žádné vysvětlování, jen holá pravda.

 

I pro tohle Harry Severuse obdivoval.

 

K jeho překvapení Draco přikývl. „Bylo by to hloupé, nevyužít veškeré dostupné zdroje. Není také zvěd?“ zeptal se s nadějí v hlase.

 

„Přál bych si, aby byl na naší straně,“ řekl Severus. „Lucius není soupeř, který by se mohl brát na lehkou váhu.“

 

Draco na ten kompliment jen přikývl a prohrábl si vlasy, potom však znovu ruku zaťal v pěst.

 

„Vyhrajeme. S Potterem musíme vyhrát. A on buď zemře nebo dostane polibek,“ řekl tiše.

 

‚My. On opravdu řekl my,‘ pomyslel  si Harry.

 

„Draco,“ promluvil na něho vlídně Severus, „nejsi za něho zodpovědný. Je dospělý muž. Je zodpovědný sám za sebe.“

 

„Kdyby věděl, že je Potter mág, mohl by své rozhodnutí změnit. Pravděpodobně by to udělal. On je realista. Oportunista,“ snažil se zaníceně blonďák.

 

„V tomto okamžiku nemůžu připustit takové riziko, Draco. V sázce je příliš mnoho životů. Je mi to líto,“ Harry doufal, že ho spolužák pochopí, ale věděl, že jakákoli slova v této situaci moc nepomohou.

 

Draco se podíval na Harryho a přikývnul. Zdálo se, že si uvědomil, co se mu snaží říct. „O co jsi mě chtěl požádat?“

 

„Chceme zrušit spojení, pomocí kterého Voldemort čerpá ze Severuse magii. Vlastně to, co chci udělat, je zmenšit průchod tak, aby nemohl čerpat víc než doteď. Doufáme, že když tam necháme jen malou skulinku, ničeho si nevšimne. Myslím si, že bys nám s tím mohl pomoct. Když spojíme naše myšlenky, mohl bys mě vzít do Severusova těla s sebou. Mohl bych sloužit jako zdroj energie nebo bych ti pomohl rozhodnout se, kdyby sis nebyl v něčem jistý. Myslíš, že by to bylo možné?“

 

Draco se na všechny překvapeně podíval.

 

„A proč to dělat polovičatě, Potte… Harry?“ zasmál se.

 

„Nedovolím, aby Voldemort ublížil Severusovi, kdyby vycítil, že je spojení přerušené.“

 

Draco se na chvíli zamyslel.

 

Ostatní napjatě čekali.

 

Draco se na ně postupně podíval a v jeho pohledu byla vepsaná úzkost.

 

„Myslím, že by to bylo možné, ale… mohli bychom to udělat až zítra? Jsem stále strašně unavený. A upřímně řečeno, chtěl bych si to celé v klidu promyslet. Nechci udělat chybu a zranit tak profesora Snapea. Bude to tak v pořádku? A ještě něco… mohl bys to kouzlo, které zabrání, abychom něco prozradili, cokoli z hodin mimo třídu pro nápravu magie, rozšířit? Nebo tak něco. Nechci riskovat, že mi unikne jakákoli informace týkající se profesora.“

 

Opravdu byl bledý a vypadal unaveně.

 

„To je velmi rozumný návrh,“ souhlasil Brumbál. „Harry, chceš rozšířit kouzlo, nebo to mám udělat já?“

 

Harry byl rád, že o to Draco požádal před ostatními. Podíval se na něho a vyhověl mu.

 

„Hotovo,“ oznámil tiše.

 

„Jen tak?“

 

Harry přikývl. Ale náhle se plácl do čela.

 

„Draco, máš pravdu, jsme opravdu příliš unavení,“ podíval se na Snapea a Brumbála. „Zapomněl jsem požádat Nevilla, aby nejdřív zkontroloval Snapeův magický podpis.“ Podíval se zpět na blonďáka. „Draco, pokud se zítra nebudeš cítit dobře, dej mi, prosím, vědět dopředu. Chtěl bych, abys měl na paměti, že to vždycky můžeme vyřešit jinak, ano?“


„Díky,“ Draco se roztřeseně zapřel rukama o nohy, jedině tak dokázal vstát.

Severus také vstal. „Nedal by sis se mnou skleničku, Draco? Nebo jdeš rovnou spát?“

 

„A… sklenička zní dobře. Děkuji vám, pane.“

Společně zamířili ke krbu. Harry zatoužil jít k Severusovi na skleničku s nimi, ale věděl, že si ti dva Zmijozelové potřebují promluvit.

„Myslím, že to šlo dobře,“ obrátil se Harry na Brumbála. „Bude velmi užitečné mít ho na naší straně.“

 

„Ano. Jen mám strach, že to pro něho nebude snadné. Budeme muset všichni dávat pozor, jak na něho reagují ostatní studenti ze Zmijozelu. Udělám na hradě veškerá bezpečnostní opatření, abych předešel jeho zranění, ale přesto…“

 

Harry přikývl. „Přál bych si, aby začal spolupracovat s Hermionou. Pokud se Dracovi podaří překonat vlastní předsudky – i když vypadá to tak, že na tom právě pracuje.“

 

„Ano, to by se mohlo ukázat jako zajímavá spolupráce! Myslím si, že se věci budou jen lepšit! Máš teď čas na svou zprávu o té poslední akci se speciální třídou?“

 

***

O tři čtvrtě hodiny později se Harry posadil na svou postel s Ronem, Hermionou a Nevillem, obklopen jídlem, které zrzek přinesl z kuchyně.

 

„Všechno nám to musíš vyprávět, kámo,“ vyzvídal Ron s plnou pusou čokoládového dortu. Na zuby se mu nalepila čokoláda a vypadal opravdu nechutně.

 

„Ty jsi takový prase, Rone,“ ušklíbnul se Harry.

 

„Ale přesto mě miluješ. Samozřejmě čistě platonicky,“ dodal rychle.

 

Harry se na něho zářivě usmál.

 

„Tak co chceš vědět?“

 

„Všechno! Kdy jsi to zjistil? Jak? Jaké máš speciální dovednosti? Kde máš svou druhou hůlku – mágovu hůlku?“

 

„Jaký je to pocit, Harry?“ zeptala se Hermiona. „Myslíš, že se pro tebe něco změnilo? Změnilo se nějak tvoje vnímání magie?“

„Nevnímám žádnou změnu, ale cítím, že jsem silnější, nebo spíš mám pocit, že můžu dokázat, cokoli si zamanu. Neville,“ obrátil se na kamaráda, „máš pocit, že se stalo něco s mým magickým podpisem? Všiml sis nějaké změny?“

 

„Ne, je stejný, jako byl ten starý,“ shrnul to Neville.

 

„To nám dává naději, že Voldemort nezaznamená u Snapea žádné změny. Přesto bych tě chtěl požádat, jestli bys byl tak hodný a zkontroloval, jestli u něho k nějaké změně nedošlo.“ 

 

Hermiona se podívala z jednoho na druhého. „Vidíš magické podpisy?“ zeptala se užasle Nevilla.

 

„Jo,“ odpověděl Neville plaše.

 

„Od kdy? Je to součást toho, s čím vám Harry pomohl?“

 

Neville zatřásl hlavou. „Vždycky jsem je viděl. Nikdy mi na tom nepřišlo nic neobvyklého,“ řekl sotva slyšitelně. „To není zrovna námět ke společenské konverzaci, že?“

 

„Hrome! Neve,“ hvízdl Ron. „Jak to vlastně vidíš?“

 

„Nedokážu to přesně popsat. Je to jen takový pocit. Není to nic barevného nebo tak něco.“

 

„Jak fascinující!“ zašklebil se Ron. „Ale zpět k Harrymu. Vždycky jsi byl mág, Harry?“

 

„To je docela příhodná otázka, Rone,“ usmála se na svého přítele Hermiona.

 

Ron se na ni usmál zpět a přitáhl si Hermionu tak, že seděla mezi jeho nohama a zády se opírala o pelest.


Teď, když už dojedl dort a měl čisté zuby, přijala své nové místo s radostí.

 

„Ani já neznám odpověď,“ přiznal Harry. „Promiň, nejsem v tom o nic chytřejší, než Neville,“ zářivě se na Neva usmál, aby mu ukázal, že v jeho slovech není zášť.

 

„A jak jsi to vlastně zjistil?“ zeptala se Hermiona, „Zčistajasna? Nebo se stala nějaká situace, kdy jsi něco nechtěně svou silou poničil nebo tak něco?“

„Ne tak docela. Vždycky jsem si myslel, že nejsem nějak zvlášť dobrý, že jsem měl prostě jen větší štěstí, než je obvyklé. Ale potom mi ty náhody začaly být divné a já jsem začal přemýšlet o tom, jestli neexistuje nějaká možnost, že by to všechno vycházelo ze mě. V tu dobu jsem se rozhodl odejít od Dursleyů. Potřeboval jsem novou identitu, a protože jsem chtěl žít v mudlovském světě, nemohl jsem používat hůlku. Asi by mě to za normálních okolností nenapadlo, něco takového zkoušet, ale musel jsem se skrýt. Stálo mě to spousty pokusů, než se mi to poprvé podařilo.“


„A kde ji máš?“ vyzvídal Ron.

 

„Patří k mému druhému životu,“ zašklebil se Harry.

 

„Ale ve skutečnosti ji vlastně nepotřebuješ?“ upřesňovala si to Hermiona.

 

„Ano, máš pravdu, dávám přednost bezhůlkové magii. Mám pocit, že mám své kouzlo víc pod kontrolou.“

„Můžeš udělat bez hůlky jakékoli kouzlo?“ zeptal se Ron zvědavě.

 

„Myslím si, že ano. Dokážu do kouzla dát hodně síly, ale pokud by to bylo hodně náročné kouzlo, které si vyžádá hodně energie, bylo by výhodnější udělat ho s hůlkou. Zejména, když se to týká přírodních prvků. Protože kouzlo, které upravuje okolní prostředí, do značné míry čerpá ze znalostí kouzelníka. O tomto víkendu jsem použil svou hůlku…“ pozdvihl hůlku, kterou používal ve škole, „…o tomto víkendu, během tréninku. Pomohla mi udělat daleko reálnější model.“

 

„Až příliš reálný,“ zaskuhral Neville.  

 

„Co? Co jsi udělal?“ ptala se Hermiona dychtivě.

 

„Chtěl jsem, aby byli trochu zoufalí a tím jsem jim pomohl používat bezhůlkovou magii. To je celé,“ odpovídal Harry trpělivě.

 

„Ha!“ vykřikl Neville. „Nezdá se ti to jako trochu excentrický způsob? Zavřít nás do nějakého sklepení, a připoutat nás okovy ke zdi?“

 

„Tos neudělal!“ vyvalil Ron oči.

 

„Draco?“ vydechla Hermiona. „Tys přišpendlil Draca na zeď v poutech?“


„A taky profesora Snapea,“ zašklebil se Neville.

 

„Co? Počkej! Snape je ve tvé třídě jako žák? Tvůj žák? Myslel jsem, že ti pomáhá jako učitel,“ Ronovi málem vypadly oči údivem.

 

Harryho napadlo, že kdyby Ron viděl podobnou scénu, jaké byl svědkem Neville, asi by na místě umřel.

 

„A to tě nechtěl zabít?“ vykřikla Hermiona.

 

„Nejspíš chtěl, ale předešel ho Ernie. Dal mi pěknou ránu ,“ odvětil Harry.

 

„Sakra, ty jsi ale frajer!“ prohlásil Ron. „Vůbec tomu nemůžu uvěřit, žes něco takového udělal! Jak jsi na něco takového mohl mít nervy?“

 

„Nikdo se při tom nezranil…“

 

„A co Dracova ruka?“ protestoval Neville.

 

„Co? Co se stalo?“ dychtil Ron.

 

„Já jsem se víc bál o tebe. Byl jsi úžasný, Neville.“

 

Ostatní dva se obrátili a zírali na stále červenějšího Nevilla.

 

„Opravdu byl skvělý,“ zopakoval Harry. „Máme štěstí, že je Nev na naší straně. Teď mám na mysli něco, co bych rád vyřešil hned. Byl bych rád, kdybyste navštívili mou speciální třídu. Pokud vám není proti mysli dělat nějakou práci navíc.“

 

„Harry, třídu, kde se Snape svazuje a přitlouká ke zdi, si nenechám ujít ani za nic,“ zašklebil se Ron.

 

„Ale v tom případě budeš taky na řetězu,“ připomněl mu Neville.

 

„Ach bože!“ zčervenala Hermiona.

 

Ostatní se na ni podívali. „Co?“

 

„Nic!“

 

„Myslíš, že se toho tématu jen tak pustíme, když jsi to tak krásně nakousla? Teď už nám to musíš říct!“

 

„Nechtějte to vědět! To opravdu nejde!“

 

„Jsme tu jen my! No tak, řekni nám to!“ naléhal na ni Harry. Nedokázal si představit, na co Hermiona myslela, když se teď cítí tak trapně.

 

„Snape. V poutech.“

 

„Ano, souhlasím,“ podpořil ji Ron. „Krásné pomyšlení, měl svázané ruce i nohy.“

 

„Ano, to je ono. Snape v poutech a zcela v mé moci, to je to, na co jsem myslela,“ Hermiona už byla úplně rudá.

 

„Netušil jsem, že jste tak pomstychtiví,“ řekl překvapeně Harry a v žaludku se mu usadil kámen. „Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového budete chtít. Je to sice mrzout, ale…“

 

„Já osobně jsem pro mučení!“ zašklebil se Ron.

 

Hermiona si schovala obličej do dlaní. „Přeji si, abychom o tom nikdy nezačali mluvit,“ zasténala.

 

„Snažíš se před námi skrýt své sadistické sklony?“ zeptal se Harry.

 

„Jaký mučení, nejsi blázen?!“ ztěžka dýchala. „Jen jsem si představila tu scénu. Snape jen v mé moci. Připoutaný ke zdi. To je zatraceně rozpalující, ne?“

 

Ticho bylo tak intenzivní, že i myš by ze sousední místnosti zněla jako slon.

 

„Ty sníš o Snapeovi?“ zeptal se Ron přiskříple.

 

Pohled Nevilla a Harryho se setkal nad jejich hlavami a Harry si všimnul, jak jeho přítel s námahou zadržuje smích.

„Líbí se mi vysocí, štíhlí muži!“ protestovala Hermiona, přičemž vzala Rona za ruku a zlehka ho políbila.

 

To Rona mírně obměkčilo. „Doufám, že mě nikdy nebudeš srovnávat s takovým bastardem,“ prskal.

 

Hermiona se posunula tak, aby dosáhla na jeho ucho a jemně mu žužlala ušní lalůček. Věděla, že tohle vždycky Rona dostane. „Neříkej mi, že sis nikdy nepředstavoval, co by šlo dělat s někým jiným,“ argumentovala, „vím, jak se díváš na Lisu Turpinovou.“

 

„To nedělám!“


„Harry, co si o tom myslíš?“ obrátila se Hermiona na svého přítele.

 

„Nečekej, že vám to budu pískat!“

 

„Ale víš co,“ řekla Hermiona, „mně to nevadí. Ona je opravdu hezká a milá. A líbíš se jí.“

 

„Já se jí – eh?“

 

„Jistě, před časem se mě ptala, jestli spolu chodíme.“

 

„Co?! Kdy přesně?“

 

„Vidíš! Říkala jsem ti, že o ni projevuješ zájem.“

„Hej! Jak jsi na tohle přišla?“

„Rone, vzdej to,“ zasmál se Neville, „nebo si s tebou při příští příležitosti pohraje tak, jak to má ráda – řetězy, pouta…“ Neville zrudnul. Přestože byl zvyklý, že se v chlapeckých ložnicích sedmého ročníku probírala choulostivá témata, byl stále stydlivý, když měl s podobnou věcí přijít za dívkou. Bylo na první pohled jasné, že má k ženám, a k Hermioně zvlášť, ohromný respekt.

„To není důležité,“ rozzlobil se Ron, „ty jsi moje holka.“

 

„A ty jsi můj kluk,“ usmála se na něho Hermiona a políbila ho na tvář.

 

„Hůlka, řekni nám něco o své hůlce,“ pokusil se Ron vrátit k původnímu tématu. Věděl, jak rychle by se mu tahle situace mohla vymknout a neměl zájem tady před svými přáteli sedět s boulí na kalhotách. Hermiona si teď pokojně hověla v jeho klíně a on byl rozpolcený mezi tím, aby zůstala v klidu, nebo se o ni začít nenápadně třít.

„To je změna tématu, nebo stále mluvíš o sexu? Já jen, který ze svých klacků ti mám popsat,“ dobíral si ho Harry.

 

Ron zasténal a hodil po něm polštářem. Ostatní se evidentně dobře bavili.

 

„Tvá kouzelnická hůlka. Jak to s ní bylo?“

 

Harry přikývl.

 
V duchu se vrátil ke dni, kdy se vypravil k Ollivanderovi.

 

***
Pokračování za 4 dny… ale mezitím ještě uveřejním Vaše příspěvky k 25% Stromu poznání, tak Ti z vás co jste byli pilní, ale ještě jste mi svá dílka neposlali, máte poslední šanci. Ti co oznámili, že se opozdí, beru na zřetel a uveřejním jejich výtvory později…


Poslední komentáře
07.03.2010 05:16:15: smiley${1}
17.09.2009 17:46:57: Věřte tomu nebo ne, je to POPRVÉ, co jsem dostal věnovanou nějakou tu kapitolku. Tak teda DÍKY.......
13.09.2009 00:08:21: Uf, skvelé. Už sa opakujem, ale čo iné dodať.Díky.
10.09.2009 20:00:58: Ráno??? To som v práci!!! Tam čítať nemôžemsmiley Keby ma niekto zbadal, ako s nablblým výrazom, zauj...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.