Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

11/B - Přísaha

Tato kapitola je pro: Beruška, Zrzounek, nadin55, soraki, Pegy, Loney, Saskya, gleti, ailam, ASISI ,Teressa, Tereznik, koky za jejich krásné komentáře u minulé části. Je mi líto že nereaguji na každý komentík zvlášť, ale nestíhám… Sall…

***

Harry byl celý den v jednom kole.


Odpoledne šel vyučovat do své třídy. V poslední době se zaměřil na to, aby jeho studenti vnímali tvar magie. Snažil se ke každému z nich přistupovat individuálně, takže měl vždy nejméně tři různé metody, jak jim látku vysvětlit. Chtěl, aby se učili rychle a k tomu jen jeden směr výuky nestačil. Dnes byl však hodně unavený a roztěkaný. Neustále se v mysli vracel k tomu, co bude muset udělat pro Severuse. Tolik si přál vidět to kouzlo, o kterém Zmijozel mluvil, aby mohl posoudit, kolik síly do toho procesu bude muset vložit. A co když je na to příliš vyčerpaný? Snažil se  přesvědčit sám sebe, že není žádný důvod oddalovat to. Je potřeba rychle Severusovu magii ukrýt před Voldemortem a k tomu vede jediná cesta. Přerušit jejich spojení. Nejlépe ještě dnes.

 

O dopolední přestávce ho oslovila Padma a požádala ho o soukromý rozhovor. Padma mu slíbila věrnost.

 

Při obědě ho odchytli Eloise a Ernie a udělali to samé.

 

Jen co se navečeřel, všimnul si Draca, jak postává u dveří Velké síně. Harry si chtěl promluvit se svými přáteli, ještě než půjde za Snapem, ale když viděl Dracův vážný výraz, tak se na ně obrátil s prosbou: „Mohl bych se za vámi stavit později? Musím teď něco zařídit, ale před večerkou přijdu do společenské místnosti. Uděláte si chvilku? A Rone, sežeň, prosím, nějaký gáblík z kuchyně. Mám pořád hlad,“ prohlásil a zašklebil se na něho.

 

„Rozumím, kámo,“ přikývl Ron a významně se na Draca zadíval.

 

Draco na Rona a Hermionu jen lehce kývnul. Vůbec poprvé od nástupu do Bradavic se jejich setkání obešlo bez vzájemných urážek.

 

Ron se ostře nadýchnul, ale než stačil cokoli poznamenat, přerušila ho dívka klidným hlasem: „Dobrou noc, Malfoyi,“ vzala Rona za ruku a se sklopenou hlavou ho táhla pryč.

„Pojďme do naší třídy,“ řekl Harry a snažil se neušklíbnout se.

 

Šli mlčky vedle se, ale jen co vstoupili do třídy a Draco zavřel dveře, naklonil se k Harrymu.

 

„Víš, proč s tebou chci mluvit?“ zeptal se tiše.

 

„Myslím, že vím, ale ty mě, Draco, nikdy nepřestaneš překvapovat. Posaď se a povídej,“ vyzval ho a mávnutím ruky proměnil lavici na dvě pohodlné židle.

 

Draco jen zatřásl hlavou. „Nechej mě nejdřív udělat, co musím,“ řekl a klesnul na jedno koleno.

 

Harry k němu došel a podíval se na něho.

 

Draco začal odříkávat známá slova.

„Draco,“ přerušil ho Harry. „Nechci tě nijak urazit, ale opravdu jsi to celé zvážil? I všechny nevyhnutelné následky, které na tebe nepochybně dopadnou?“


Draco zůstal klečet. „Myslíš to, že se mě zřekne otec? Že přijdu o své dědictví? Možná dokonce o své jméno? To, že si znepřátelím Temného pána? Že by mě mohli vyloučit z vlastní koleje? Ano.“  

„Doufám, že máš na svém seznamu i nějaké klady,“ řekl Harry, který si plně  uvědomoval, co pro Draca tahle chvíle znamená.  

 

„Ty jsi mi dal něco… několik věcí… nikdy jsem si nepomyslel, že bych je mohl mít. Udělal jsi to pro mě, i když jsem byl tvůj nepřítel. A nebýt těch speciálních hodin, při kterých jsme se lépe poznali, byl bych tě nenáviděl ještě teď. Měl jsi v mnohém pravdu a já jsem ti nevěřil. To, co chci udělat, je logická reakce na to všechno, co se za poslední dny stalo. Dovolíš mi čerpat ze tvého vědění?“

 

„Já jsem změnil poslední řádek na tom klišé,“ oznámil mu Harry jemně. „Nikdy od nikoho nebudu vyžadovat slepou poslušnost. Jsi svobodný muž, Draco. Ale pokud se rozhodneš, že se postavíš na mou stranu v boji proti Voldemortovi, budu opravdu poctěn. V poslední době mám rád i tvou společnost… v malých dávkách…“ zašklebil se na něj, „a při dobré konstelaci,“ dodal.

 

„Jsi neskutečně velkorysý,“ podotkl Draco a nervózně polknul.

 

„Budu velmi šťastný, pokud najdeme společnou řeč, Draco. Chceš tedy vidět upravenou verzi?“ podával mu papírek.

 

Draco přečetl slova přísahy a tím dal svůj slib.

 

Harry přivolal horkou čokoládu a koláče.

 

„Jak se cítíš? Taky máš pořád hlad?“ zálibně se usmál na koláč.

 

„Nikdy v životě jsem neměl takový hlad,“ přikývl Draco. „Říkal jsi, že je to po zvládnutí bezhůlkové magie běžné, ale tohle jsem nečekal.“

 

„Ano, myslím si, že i tvá nově objevená schopnost léčit ti také odsála spoustu energie. Jsi rád, že máš tento dar?“

 

Draco přikývl. „O tom nepochybuj. Ale můj otec nebude nadšený…“

 

„Opravdu? Myslel jsem si, že jsou léčitelé v kouzelnickém světě vzácní a mají proto automaticky vysokou společenskou prestiž. Tedy pokud mohu soudit,“ tipoval Harry.

 

„Ano, to je pravda. Ale také se od nich očekává, že poskytnou péči každému kouzelníkovi bez ohledu na původ.“

 

„Aha,“ řekl Harry a uvědomil si, že i pro Draca by tohle mohl být problém. „Zapomeň na otce. Řekni mi, jak to cítíš ty?“

„Jsem na ně zvědavý,“ přiznal Draco poctivě. „Chtěl bych zjistit, jakou mají různí lidé specifickou barvu magie, jestli existuje nějaká spojitost mezi lidmi z různých tříd nebo mezi těmi, co mají stejné schopnosti. Je toho víc.“

 

„To by mohlo být zajímavé,“ přikývl Harry. „Hermiona jistě bude nadšená, když ti s tím bude moct pomáhat.“

 

„Možná jsi zapomněl, že nejsme až tak úplně přátelé,“ neubránil se odfrknutí Draco.

 

„Já vím, ale pokud jsi ochoten změnit svůj postoj – a to stejně budeš muset, jestli se rozhodneš pro práci léčitele – Hermiona ti jistě odpustí. Myslím, že bys stejně jen těžko našel v našem světě někoho s rozsáhlejšími vědomostmi,“ dodal. „Já bych začal s tím, že tě přizvu k projektu, na kterém s Hermionou právě pracujeme. Týká se to lektvarů.“

 

„Proč ses neobrátil na Severuse? Och… Jistě…“

Harry se na něho zkoumavě podíval.

 

„Máš strach, jak bude tvá kolej reagovat na změnu tvé loajality? Včetně vedoucího tvé koleje?“ neubránil se Harry přímé otázce.

Draco uhnul pohledem. „Měl bys vědět, že má Znamení zla,“ prohlásil tiše.

 

„Já vím,“ Harry se mu podíval do očí a náhle ho osvítil nápad.

 

„Draco. Mohl bys tady chvíli počkat? Musím si promluvit s ředitelem.“

 

„Samozřejmě.“

 

Draco překvapeně sledoval, jak se Harry najednou ztratil. Přemýšlel, jestli by to také dokázal a pokusil se přemístit alespoň v rámci místnosti. Bez úspěchu.

 

„Ukaž se,“ řekl Draco potichu, ale Harry byl tentokrát opravdu pryč.

 

***

Harry se objevil na schodech před pracovnou ředitele školy a zaklepal na dveře.

 

„Harry! Co pro tebe můžu udělat?“ přivítal ho Brumbál.

 

„Draco mi přísahal věrnost,“ řekl Harry, který nemínil plýtvat časem. „A vzhledem k tomu, že je léčitel, tak mě napadlo, že bych ho mohl požádat o pomoc při odstranění Severusova Znamení zla.“

 

„Přísahal věrnost tobě jako mágovi? Nebo straně světla?“

„Mně jako mágovi, ale mluvili jsme o boji proti Voldemortovi a uznává moje myšlenky.

 

„Rozumím. Řekl jsi mu, že jsi mág?“ zeptal se Brumbál zvědavě.

 

Harry zavrtěl hlavou. „Poznal to sám během pracovního víkendu. Nechal jsem mu několik dní na rozmyšlenou. On si uvědomuje, že se tímhle rozhodnutím sám vyloučil ze své koleje a myslí si, že ho zavrhne i Severus. Varoval mě, že má Severus Znamení zla,“ zašklebil se Harry.

 

„A ty mu chceš říct, že je Severus na naší straně? Natolik mu věříš?“

„Ano. Myslím, že si vše dobře promyslel, než se opravdu rozhodnul.“

 

„Harry, vím, že chceš nechat lidem možnost volby. Ale otázkou zůstává, jestli je rozumné svěřit mu do rukou Severusův život.“


Harry si zhluboka povzdechl. Co by asi dělal, kdyby to nevyšlo? Co když opravdu Draco Severuse zradí?

„Myslím, že bude rozumné pozvat sem Severuse,“ řekl Brumbál. Hodil hrst letaxu do krbu a vyslovil jméno mistra lektvarů.

 

„Albusi?“ v plamenech se objevila Severusova hlava.

 

„Severusi, je tu se mnou Harry a potřebujeme s tebou mluvit v jedné neodkladné záležitosti. Můžeš, prosím, přijít k nám?“

 

V příštím okamžiku už štíhlá vysoká postava mistra lektvarů vstupovala elegantně do místnosti. Setřásl ze sebe pár zrnek prachu a kývl na Harryho.

 

„Mohu pro vás něco udělat, řediteli?“

 

„Je to naopak, Harry doufá, že by mohl něco udělat pro tebe. Přišel za mnou s nějakým návrhem.“


„Mluvili jsme s ředitelem o odstranění vašeho Znamení zla,“ začal Harry.

 

Severus nakrabatil čelo. „Neuvažoval jsem o úplném odstranění. To by mi zabránilo pokračovat v roli špiona,“ řekl pevně. „Myslel jsem, že máte v plánu jen odříznout temné straně přístup k mé moci.“

 

Harry se podíval na Severuse a potom na Brumbála. „Ano, máte pravdu. Původně jsme chtěli udělat jen to. Zajistit, aby se Voldemort nedostal k vaší moci, ale mohl vás k sobě kdykoli zavolat.“

 

„Nemyslím si, že bychom měli cestu odříznout úplně. Ponechal bych tam malou skulinu, aby nepojal žádné podezření.“

 

„Ano, to se zdá rozumné,“ souhlasil Brumbál. „Nakolik si myslíš, že se změnila podoba tvé magie? Mohl by to Voldemort vědět už teď?“

„Nemám pocit, že by se nějak podstatně lišila,“ řekl Snape po chvíli.

 

„Myslím si, že by nám s tím mohl pomoci Neville,“ řekl Harry zamyšleně.


Oba muži se na něho zadívali.

 

„Dokáže rozpoznat magický podpis každého kouzelníka. I pod jakýmkoli maskovacím kouzlem. Možná by mohl rozpoznat, jestli u vás došlo k nějakým znatelným změnám.“

 

„To je velmi užitečná dovednost,“ řekl Brumbál.

 

„Byl to velmi užitečný víkend,“ přitakal Harry. „To nás přivádí zpět k Dracovi. Je léčitel, mohlo by být užitečné mít ho tady u sebe, když chceme nechat ve spojení skulinu.“

 

Severus se na Harryho podíval, jako by byl šílený.

 

„Proč se tedy vůbec obtěžovat s přerušováním toho spojení, pane Pottere? Jen požádejte pana Malfoye, aby nezapomněl poinformovat svého otce o mé zradě. On už bude vědět, jak s touto informací naložit,“ pronesl Snape sarkasticky.

 

„Severusi, on odpřísáhl věrnost,“ řekl jemně Brumbál.

 

„Straně světla? A vy jste mu uvěřil? Ověřili jste si ho nějak? A kdy že se ta šťastná událost stala?“ odfrkával Snape.

Harry chtěl třískat hlavou do stolu nad svou vlastní hloupostí. Severus nebyl ve třídě, když si ostatní uvědomili, že je mág. Bude mu to muset říct od začátku. Bože, taková pitomost. A jak asi Severus takové novinky přijme?

 

„Harry?“

 

„Můžu vás požádat o chvilku strpení? Nechal jsem Draca čekat ve třídě, a teď to vypadá, že tam bude déle, než jsem myslel.“

 

„Posaď se, Severusi,“ vyzval ho Brumbál.

 

„Dobby?“ vyslovil Harry potichu jméno skřítka, zatímco si Severus sedal.

 

Skřítek se tam s tichým prásknutím okamžitě objevil.

 

„Harry Pottere, pane!“ ukláněl se. „Řediteli! Profesore Snape!“

 

Ostatní kývli na pozdrav, ale bylo jasné, že Brumbál vzdoruje pokušení se skřítkem promluvit.

 

„Dobby, mohl bys mi, prosím, udělat laskavost?“

 

„Harry Pottere, pane, co pro vás může Dobby udělat?“

 

„Děkuji ti. Vím, že na Draca Malfoye nemáš ty nejšťastnější vzpomínky, ale mohl bys mu, prosím, předat vzkaz? Čeká na mě v mé učebně. Zdržím se tady déle, než jsem předpokládal. Řekni mu, že ho prosím, aby ještě počkal. Vezmi mu steak a nějakou zeleninu… já vím, že byl na večeři, ale věř, že to ocení a zeptej se ho, jestli chce nějaké knihy… nebo cokoli jiného. Dobby, ale jestli se ti do toho nechce, nebude mi vadit, když za sebe pošleš jiného domácího skřítka, opravdu.“

 

Stvoření hrdě vztyčilo hlavu. „Dobby se o to postará! Harry Potter se může na Dobbyho spolehnout, pane!“

 

„Děkuji, Dobby. Už jen to, že přijdeš na mé zavolání, mi hodně pomáhá. Velmi si toho vážím.“

Ve skřítkových obrovských očích se leskly slzy. „Jste tak ušlechtilý! Tak…“

Harry se sklonil a zlehka se skřítka dotknul. „Děkuji ti, Dobby. A Dobby… Draco zjistil, že je léčitel…“ skřítkovi po tomto oznámení oči div nevypadly. „Pokud víš o nějakých knihách, které by pro něho byly vhodné, tak…“

 

„Dobby o takových ví! Harry Potter pomáhá mladému pánovi! A důvěřuje Dobbymu, že se postará… ach, děkuji, pane! Děkuji, pane, Harry Pottere!“ A byl pryč.

 

Harry se posadil a povzdychnul si.

 

Severus se ušklíbnul.

 

„Užíváte si toho bezmezného zbožňování, Pottere?“ Harry se v první chvíli naježil, ale potom si uvědomil absenci jeho obvyklého tónu.

 

Pohodlně se usadil. „Začnu od začátku,“ řekl unaveně. Severuse překvapilo, že se tentokrát nedohaduje.

 

„Dobby je… prostě Dobby. Ale je to dobrý skřítek… a opravdu dobrý přítel. Já mu velmi věřím.“

 

Severusovo obočí se stáhlo do jedné linky. „Vy považujete domácího skřítka za svého přítele?“

 

„Proč ne?“ ozval se dotčeně Harry.

 

„Co znamená velká důvěra? Neměl bys být trochu opatrnější, Harry?“ vmísil se do toho Brumbál.

Harry se na něho uvolněně usmál. „Já bych řekl, že mu věřím bezpodmínečně, ale jiná věc je, že domácí skřítci chápou realitu trochu jinak a někdy nás mohou svým přístupem překvapit. Když jsem potkal Dobbyho poprvé, tak se mně snažil zachránit život a dostal mě tím do neuvěřitelných problémů. Málem jsem se nedostal do školy, protože zablokoval přepážku na nástupišti, aby mě zastavil a potom…“

 

Snapeovi zacukaly rty.

 

„Vypadá to, že je velmi vynalézavý,“ poznamenal Brumbál.

 

„Pěkně děkuji,“ řekl mrzutě Harry a Snape se usmál. Harry se neubránil a úsměv mu vrátil. V tu chvíli černé oči naproti němu zamrzly.

 

Harry měl pocit, jako by ho polili kbelíkem studené vody. Tak tohle byla reakce na Harryho Pottera. Bylo pro něho tak snadné sklouznout k důvěrnosti, kterou sdílel se Severusem jako Alex. Ale nic podobného se nechystal sdílet profesor Snape s Harry Potterem. Harry se snažil zahnat chmurné myšlenky. Má před sebou důležitý úkol.

 

„Dobře,“ řekl. Naklonil se dopředu a předloktí si položil na stehna. „Draco. Profesore, po tom, co jste v sobotu odešel, ostatní tam zůstali a pár minut si povídali. Přemýšleli o situaci, ve které se ocitli, nakolik to vše bylo reálné a jak by se eventuelně měli  zachovat příště.“

 

Severus přikývl. „Přinejmenším jste dosáhl toho, že začali myslet.“ ocenil.

 

„Děkuji,“ řekl Harry skoro nadšeně. Harry Potter dostal pochvalu od Severuse? Byla v tom naděje?

 

„Severusi!“ ozval se nespokojeně Brumbál. „Stále sice ještě čekám na podrobnou zprávu, ale mám za to, že Harry dokázal daleko víc než to!“

 

Snape se podíval krátce na ředitele. „Oceňuji váš briskní úsudek,“ odpověděl pevně.

 

„Nicméně máte pravdu. Použité metody byly sice trochu překvapivé… na Nebelvíra… ale byly neobyčejně účinné. Musím vám poděkovat,“ obrátil se Snape na Harryho.

 

Harry potřásl hlavou a lehce zčervenal. „Bylo to pro mě frustrující, když vám to všem tak dlouho trvalo. Cítil jsem vaši sílu. Je mi velmi líto, že jsem nedokázal vaše schopnosti uvolnit citlivějším způsobem a nakonec jsem se musel uchýlit k tak drastickým metodám.“

 

„Proč jsi mi neřekl, k čemu se chystáš?“ zeptal se Brumbál, „Je ještě něco, co bych měl vědět?“ dodal o poznání chladnějším tónem.

 

Snape si vyměnil pohled s Harrym.

 

„Vy jste se řediteli školy nesvěřil?“ protáhl Snape hladce.

Harry věděl, že Brumbál nesnáší vykrucování.

 

„Vysvětlím vám to celé v klidu později, pane,“ řekl Harry.

 

„Velmi dobře. Pokračuj, Harry.“

Začínalo jít do tuhého. Harry se zhluboka nadechl. „Ernie udělal vtip a Dracovi došlo, že má pravdu. Zeptal se mě přímo a já to nepopřel.“

 

Ticho.

 

„Pane Pottere, byl byste tak laskav a dešifroval nám tenhle nesmysl?“ požádal Snape hedvábným hlasem.

 

Harry přemýšlel nad tím, jak to říct tak, aby to Snape dobře přijal, ale věděl, že Draco čeká a že není čas na dlouhé řeči.

 

„Jsem mág.“

 

Ticho.

 

Snape seděl ve své židli bez pohnutí, jako by zkameněl.

 

Najednou rozčileně vyskočil na nohy, až kolem něho zuřivě zavířil hábit. Harry se vyděsil, že mu snad chce Snape slíbit věrnost. Nikdy o tom nepřemýšlel, ale teď přesně věděl, že tohle nechce. Nemohl vystát pomyšlení, že by se mu Snape měl jakkoli zavázat, i když sám Brumbál trval na tom, že před ním bude klečet na kolenou. Byla jediná situace, kdy chtěl, aby před ním Snape klečel, ale to bylo jen ve chvílích jejich vzájemného potěšení. Uvědomil si, jak jsou jeho myšlenky v takové situaci nevhodné a snažil se zkoncentrovat. Severus je jeho milenec. Chtěl s ním věci sdílet, přál si v jejich vztahu vzájemnost. Mezi nimi teď neexistovala žádná nerovnost ani nepoměr. A přál si, aby to tak zůstalo. 

 

Naštěstí se Snape k němu obrátil zády a stoupl si před krb. Díval se mlčky do ohně a místností se rozléhalo jen praskání plamenů.

 

„Ano, jistěže,“ řekl po chvíli.

 

Harry z jeho tónu nedokázal odhadnout, jak se ve skutečnosti cítí.

 

„Severusi,“ začal Brumbál.

 

Černé dlouhé vlasy se rozvlnily. Snape se energicky otočil, vrátil se zpět a posadil se na židli.

 

„Draco vám formálně přísahal věrnost,“ konstatoval.

„V sobotu jsem je odmítnul vyslechnout. Chtěl jsem, aby si to pořádně promysleli a hlavně zvážili případné následky. Draco za mnou přišel dnes večer. Změnil jsem poslední slova. Nebudu akceptovat slepou poslušnost.“

 

„Uvědomujete si, co by to pro mě mohlo znamenat?“

 

„Jistě. Profesor Brumbál se mě zeptal, jestli mu věřím natolik, abych mu do rukou vložil váš život. Myslím, že to o mnohém vypovídá.“

 

„Jsem si jist, že ano. Takže já budu platit za vaši důvěřivost, pochopil jsem to dobře?“

 

Pro Harryho to bylo, jako by mu dal facku. „Já sám bych raději zemřel, než abych ohrozil váš život, pane profesore Snape,“ řekl Harry tiše a dal do toho všechnu svou starostlivost.

Představa, že je Severus mrtvý a on žije bez něho nebo že by byl kvůli němu zraněný, mu způsobila pocit, jako by mu na hrudník položili obrovský balvan. Vyschlo mu v krku. Ignoroval Snapeův nedůvěřivý pohled a zajiskření v Brumbálových očích a rychle pokračoval. „Naneštěstí naše volby nejsou nikdy jednoduché. Musíte o tom rozhodnout vy. Vy ho znáte nejlépe a je to váš život, který tady možná dáváme všanc. Je to vaše rozhodnutí. Nemusíme mu to říct hned, jak přijde. Uvidíme, jak se bude tvářit, jak s vámi bude mluvit. Myslí si, že jste stále aktivní Smrtijed, řekl mi, že máte Znamení zla.“

 

„Opravdu?“

 

Harry přikývl a přemýšlel nad tím, jestli Severus lituje toho, jak lehce ho Draco vyzradil.

 

„To je dobré znamení,“ řekl Snape k Harrymu překvapení.

 

„Vážně?“

 

„Myslím, že ano. Staví svou loajalitu k vám a možná i ke straně světla nad loajalitu k vlastní koleji, nebo dokonce k rodinnému příteli. Nevěřím, že by to udělal s lehkým srdcem.“

 

„Myslím, že byl vyděšený, ale upřímný,“ řekl Harry. „To jistě není pro Malfoye typické, bojí se, že bude vyloučen ze své koleje a že ho zavrhnete nejen jako její hlava, ale zpřetrháte s ním i osobní vazby. Musí to pro něho být hrozné.“

 

Snape přikývl: „Zdaleka ne všichni moji Zmijozelové jsou ochotní naslouchat Voldemortovi, víte?“

 

„Jsem si jist, že máte pravdu,“ přikývl Harry, „já nepředpokládám, že by se mu všichni Zmijozelové vrhli k nohám, jakmile ukončí školu, právě tak nepředpokládám, že by se všichni Nebelvíři postavili proti němu. Jistě se i mezi nimi najde několik takových, kteří se rozhodnou Temného pána následovat.“

Snape se na něho podíval. „Je možné, že s příchodem vaší moci začal fungovat i váš mozek?“ zeptal se kysele.

Harry se zasmál.

 

Snape se na něho podíval. Harry Potter je mág! On tu teď sedí a dobře se baví s mágem. A přitom tohohle muže… kluka… nenáviděl většinu svého života. A nakonec si ho tento muž vybral, aby ho naučil, jak využít svůj potenciál i přes to, že na něho byl celá léta hrubý. Zadíval se na Potterovy zkřížené nohy a nemohl si pomoci, aby po nich chvíli nebloudil pohledem. Jen silou vůle se dokázal odtrhnout.  Je snad přitahován mocí? Byl to ten důvod, proč před léty podlehl Voldemortovi? A co Albus Brumbál, ten je přeci nejmocnější kouzelník na této planetě? A teď proti své vůli přemýšlí o mágovi. Připustil, že na něho působí čím dál tím víc. Jeho pohled, pohyby, vlasy na ježka… jaké by to asi bylo, putovat v nich prsty…? Ne, už zase! Myslel si, že jeho nevítaná vzrušení byla důsledkem aktivního sexuálního života, který vedl s Alexem, že pravidelný sex jen podněcuje jeho chtíč. Ale aby něco takového způsobil student, to se mu ještě nikdy nestalo. Ještěže si toho nikdo nevšiml, zatím. A chce si s ním ve skutečnosti něco začít? Ne, to nikdy. Jeho averze sice už trochu polevila, ale přesto by si nikdy nezačal se synem Jamese Pottera. Vyloučeno. On měl i přes ten absurdní zájem, který se nedal přehlédnout, rád Alexe. Nikdy se s nikým necítil tak uvolněně, nikdy se nikým tak nezasmál. Jejich sexuální život byl bohatý. Šel dokonce tak daleko, že o něm začal přemýšlet jako o svém partnerovi. Zajímalo ho, co asi Alex dělává o prázdninách. Snad by jeho dovolenou spolu mohli strávit na chatě. Chvíli se nechal unášet tou představou, když si všimnul, že se na něho Potter dívá s odhodlaným výrazem. Ty nádherně zelené oči měl rozšířené překvapením.

 

„Co si o tom myslíte?“ zeptal se Harry. Měl pocit, že je Snape na míle daleko. Byl si dokonce jistý, že si chvíli prohlížel jeho nohy. Dokonce to vypadalo, jako by v jednu chvíli zkřížil nohy, jako by se snažil skrýt svou erekci.

 

„Hmmm?“

 

„O Dracovi. Jak už jsem řekl, nemusíme ho do toho zatahovat. Ale na druhé straně by bylo užitečné, kdyby nám pomohl svými schopnostmi a nechal ve spojení malou skulinu. Vím, že nemá žádné zkušenosti, ale s Nevillem si vedl skvěle. Myslím, že má šestý smysl, který ho řídí. A skutečnost, že vám může důvěřovat, bude pro něho velmi motivující.“

 

Snape znovu vstal. „Souhlasím.“

 

„Jste si jist?“ zeptal se Harry a také vstal.

 

„Ano.“

 

„Je ten rituál složitý? Můžeme to udělat dneska, nebo bude lepší počkat, až budeme oba víc odpočinutí?“

„Dojdu pro tu knihu a vy se pak můžete rozhodnout.“ tak prostá věta a přeci tak významná. Bylo v ní potvrzení, že uznává Harryho jako mága. Harry byl nadšený. Jen souhlasně přikývl, protože překvapením ztratil řeč.

 

„Harry, proč mezitím nedojdeš pro Draca?“ navrhnul Brumbál. „Severus mezitím přinese potřebné knihy. Nezačneme se čtením, dokud se s Dracem nevrátíš, abychom se společně mohli rozhodnout, jestli provedeme rituál už dnes, nebo bude bezpečnější to odložit. Také bych se k tomu rád připojil, tedy pokud bude má magie k něčemu užitečná.“

 

***

Pokračování 11. kapitoly příště… a nezapomeňte pilně pracovat na projektu 25%...Už  se moc těšíme na Vaše díla… Sall



 

 

 

 



 

 

 

 

Poslední komentáře
13.07.2010 22:10:46: ehm... tak to uz je asi nacase, aby som sa konecne ozvala aj ja smiley estelen dnes som objavila tvoju...
07.03.2010 09:57:44: Tak koukám že nemáme jednoho ale hned dva nové čtenáře... a nejen to, dva nové komentující čtenáře.....
07.03.2010 04:51:59: Tak aspoň jedna osoba nepadá před Harrym hned na kolena...
06.09.2009 19:27:02: Skvělá povídka, dneska jsem ji objevila a musím říct, že jsem z ní úplně nadšená... Už se těším na d...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.