Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

9/B - Tvrdá opatření

 

Padma zakřičela.

 

„Drž hubu!“ Prskal Draco. „Soustřeďte se na ten zatracenej klíč, dokud máme čas! To se nám ve tmě už nepodaří!“

 

Místnost se ponořila do nejintenzivnějšího mlčení této noci.

 

Zhasla druhá svíčka.

 

„Ne!“ křik Padmy přešel v tiché vzlykání.

 

Harryho nikdy nenapadlo, že by obyčejná tma mohla na někoho takhle působit. Připadal si jako tyran.

 

„Prosím,“ šeptala Padma.

 

Harry zatnul pěsti.

 

Padma zaječela.

 

Řetězy zachrastily, jak každý v místnosti leknutím nadskočil.

 

„Je to jen na mně! Je to jen na mně!“ opakoval si jako mantru Ernie.

 

„Udělejte někdo něco! Cokoliv!“ ječela Padma hystericky.

 

„Uklidni se! A dotkni se mých prstů! Třeba se budeš cítit trochu lépe!“ zakřičel Ernie.

 

Opět nastalo ticho přerušované jen Padminým hlasitým dýcháním, které se ozvěnou neslo místností.

 

„Už nemůžu!“ řekla. „Nezvládnu to! Musíme zavolat Harryho!“

 

„Podívej se, Padmo, já také nemám rád tmu, ale…“ začal Ernie.

 

„Nemůžu,“ šeptala dívka sotva slyšitelně, „jako by mě něco uvnitř svíralo! Nemůžu dýchat!“

 

„Nedopřávejte tomu bastardovi, aby viděl, jak nad námi vítězí!“ zasyčel Draco.

 

„Nemůžu,“ křičela mezi vzlyky. „Harry!“ zaječela „Harry! Pomoc!“

 

Hysterický jekot vystřídalo takové ticho, že bylo slyšet, jak odkapávající vosk ze svící dopadá na podlahu. Harry se schoulil do klubíčka a kolena si přitáhl k bradě. Tohle bolelo. Zraňovalo ho, že ji musí ignorovat.

 

„Harry!“ vykřikla znovu a na jejím hlase bylo znát, jak se její zoufalství stupňuje.

 

Po chvíli...

„Harry!“

 

„Nepočítám s tím, že přijde,“ řekl Draco překvapivě klidným hlasem.

 

„Ne! Ano! Musí přijít! Harry!“ kvílela dál Padma.

 

Ticho.

 

Padma začala plakat.

 

„Neville?“ ozval se Ernie. „Máš představu, co se tady děje? Přeci nás tady v té tmě nemůže jen tak nechat?“

 

Neville se zamyslel. Ticho přerušovalo jen Padmino vzlykání. „Netuším,“ řekl Neville po chvíli a hlas mu při tom zněl rezignovaně. „To jediné, čím jsem si jistý, je, že Harry vždy dělá jen to, co pro nás považuje za nejlepší. To je to, co právě dělá.“

 

„Nejlepší?“ vrčel Draco. „Od kdy je pro někoho blahodárné, když musí poslouchat ječení bláznivé hysterky?“

 

Padma znovu nahlas vzlykla. „Chci se odtud dostat! Nikdo se mi nemůže divit, že jsem nešťastná!“

 

„Padmo,“ začala Eloise jemně, když se světlo zatřepotalo.

 

Všichni zírali na ten plamínek a v duchu si přáli, aby nezhasl. Světlo se nepatrně rozzářilo.

 

„Někdo si tady s námi hraje jako kočka s myší.“

 

Světlo ztratilo na intenzitě.

 

Neville se překvapeně rozhlédl. „Prof… Severusi? Děláte to vy, že?“

 

Harry se na Snapea překvapeně podíval. Podle jeho výrazu byl i on sám překvapený tím, co právě dokázal. Jediné o co se snažil, bylo jakkoli aktivovat zmiňovaný alarm.

 

Snape měl nakloněnou hlavu ke straně a pramínek potu mu stékal po čele. Zmohl se jen na nepatrné souhlasné přikývnutí.

 

„Zvládl jste bezhůlkové kouzlo?“ vykřikl Draco vzrušeně. 

 

Snape přikývl. Světlo znovu zablikalo.

 

„Do prdele!“ vydechl Ernie.

 

„Děkuji vám! Děkuji vám, pane!“ šeptla Padma vděčně.

 

„Můžete se nějak dostat k tomu klíči?“ zeptal se Draco a v jeho hlase byla znát naléhavost.

Světlo zaskomíralo.

 

„To ne!“ zakňučela Padma.

 

Ozval se podivný škrábavý zvuk.

 

„To je ono!“ vzrušeně křičel Ernie.

 

Všichni napjatě poslouchali.

Zvuk ustal.

 

„Co se děje?“ zeptala se Eloise.

 

K Padmině zděšení světlo znovu zablikalo.

 

Klíč byl posunut jen o několik centimetrů.

 

Všichni na něj zklamaně zírali.

 

Snape kývl hlavou směrem ke světlu.

 

„Co? Jasně! Severus se pokusí udržovat světlo a my ostatní se budeme snažit posunout klíčem společně. Ano?“ tipoval Draco.

 

Severus přikývl.

 

Po hodině a půl snažení dosáhli stejného úspěchu jako předtím Severus, klíč se od lahve vzdálil jen o kousek.

 

„Bože, potřebuju se napít! Nejlepší by bylo silné pivo, ale teď bych zabíjel i kvůli vodě!“ skuhral Ernie.

 

Několik párů očí se na něho udiveně podívalo.

 

„Cože? To je tedy výraz!“

 

„Já…“

 

„Co?“ zeptal se Neville jemně a tázavě se zahleděl na Ernieho.

 

„Nic,“ potřásl hlavou. „Budu se soustředit jen na ten zatracený klíč.“

 

O tři čtvrtě hodiny později byli všichni otrávení z neustálého řinčení Eloisiných řetězů.

 

„Eloise! Proboha, chápu, že je ti zima na nohy, ale můžeš se alespoň na minutu ovládnout? Nemůžu se soustředit, když děláš takový rambajs!“ prskala Padma.

 

Eloise přešlápla a chvíli bylo ticho. Nevydržela to však dlouho.

„Eli!“

 

„Nemůžu si pomoct!“ prskla Eloise zpět.

 

„Samozřejmě, že můžeš! Nám všem je zima,“ řekl Ernie.

 

„Já… já…“

 

„Co?“ zavrčel Draco.

 

„Potřebuji na záchod, stačí?!“

 

Všichni zděšeně zalapali po dechu.

 

„Do prdele,“ řekl Neville tiše. „Eh… nechtěl jsem být sprostý, ale… máte někdo nějaký nápad?“

 

Všichni byli tak rozpačití z téhle situace, že se nikdo ani nezasmál.

 

„Čůrat. Potřebuju se vyčůrat,“ šeptla Eloise. Kdyby to šlo, tak by jí zčervenal i hlas.

 

„Můžeš to zadržet?“ zeptal se Ernie.

 

„A co myslíš, že dělám poslední tři hodiny?!“ vyprskla Eloise.

 

„Chce se ti už tři hodiny?“ zeptal se Ernie nedůvěřivě.

 

Eloise přikývla.

 

„Hrome, i půl hodina by byla dost zlá,“ řekl Ernie.

 

Eloise se zasmála, vzápětí prudce stiskla kolena k sobě.

 

„Nikdo mě nerozesmávejte!“ varovala je.

 

„Podle mého názoru tu už dávno není nic k smíchu,“ řekla Padma.

 

***

 

Po dalších padesáti minutách byl klíč stále ve středu místnosti a Eloise byla zpocená a bílá jako stěna.

 

„Musíš jít,“ řekl náhle Neville.

 

„To nedokážu. A potom... ta představa, že tu budu stát mokrá,“ udělala grimasu Eloise.

 

„Jestli to nepustíš, tak by sis mohla ublížit,“ na chvíli se odmlčel. „Jestli kvůli tomu onemocníš, půjdu a Harryho zabiju,“ řekl nekompromisně. Všichni se na něho po tomto prohlášení podívali.

Harrymu se zastavilo srdce.

 

Byl to konec? Nebo tohle byl ten druh zoufalství, který by mohl spustit jejich ukryté možnosti? Modlil se, aby to tak bylo, aby si konečně sáhli do svých rezerv.

 

***

 

O deset minut později se zdálo, že je Eloise na pokraji ztráty vědomí. Klíč se zavrtěl, ale zůstal na místě.

 

„Eloise, jdi,“ řekl Ernie. „Je to jen tekutina, nic víc, nic míň.“

 

„Nemůžu,“ zavzlykala.

 

Po pár okamžicích nesnesitelného napětí, přerušovaného jen jejím popotahováním, řekl Ernie: „Slyšeli jste o té mezinárodní konferenci pivovarů?“

 

Všichni se na něho podívali, jako by mu narostla druhá hlava.

 

On se však jen napřímil a pokračoval. „V jedné české mudlovské hospodě se po ukončení sympozia sešli tři šéfové pivovarnických firem. Australan, Američan a Němec, a hádali se, které pivo je to nejlepší. Australan křikl na barmana: „My máme to nejlepší pivo na světě, nalijte nám všem Bladdy Fosters, kámo.“ Ernie opravdu zdařile napodobil australský přízvuk. „Ne! Nejlepší pivo na světě se vaří v Americe a já jsem jeho král! Barmane, načepuj nám prosím Bud.“ Ernie zase skvěle změnil přízvuk. Každý byl zvědavý, co se z toho vyvine. „Jako poslední se ozval Němec: V Německu se vaří dokonalé pivo. Nalij nám každému jeden Becks, ať ochutnají skutečné pivo, danke.“

 

„Nechápu, kam ten vtip směřuje?“ přerušil ho Draco.

 

„Počkej, právě se k tomu dostávám,“ A napodobil typicky český přízvuk: „Pánové, když už jste v hospodě, nechtěli byste si dát už konečně PIVO?“

Všichni se začali smát, dokonce i když někteří vůbec vtip nepochopili. V jejich zoufalé situaci bylo nesmírně ulevující ten stres ze sebe jakkoli dostat.

 

Když ustal smích, bylo slyšet od Eloise opět tiché vzlykání.

 

Všichni se na ni podívali.

 

A na kaluž, co měla pod nohama.

 

Ernie natáhl prsty a dotkl se její ruky, ale ona nezareagovala. Ruka jí ochable visela z pout.

 

„Tohle není konec světa,“ řekl k ní měkce. „Opravdu ne.“

 

Ale Eloise se náhle rozplakala.

 

„Do prdele,“ řekl Ernie. „Taky se mu strašně chce.“

 

Všichni na něho zírali jako na zjevení. Dokonce i v tom bídném osvětlení bylo vidět na jeho kalhotách mokrou cestičku v místě, kde se na ně přilepil plášť. Slyšeli zvuk tekoucí moči po podlaze.

 

„Ááá,“ řekl nakonec. „Takhle je to lepší. A krom toho to hezky hřeje... zatím.“

 

Eloise brečela a smála se zároveň.

 

„Do prdele!“ zaklel Draco. Podíval se soustředěně na klíč. Posunul se mnohem víc, než se jim do té doby povedlo.

 

„Hej! Funguje to! Jeď, chlape, jeď!“ hulákal Ernie.

 

Bohužel po několika minutách se klíč posunul jen o metr.

 

„Zkusíme na to jít logicky,“ řekl Draco zadýchaně. „Všichni jsme s ním alespoň trochu pohnuli?“

 

Všichni přikývli.

 

„Dobře. Pokud na to nemáme sílu každý zvlášť, možná to můžeme dokázat společně, co myslíte? Potřebujeme naplánovat, co budeme dělat. Všichni budeme myslet na to samé. Vyslovíme stejné kouzlo a budeme myslet na stejný cíl jeho cesty.“

 

O dvacet minut později měla Padma klíč v ruce. Opatrně si ho otočila v dlani a odemkla zámek na Ernieho zápěstí. Ernie přebral klíč a o okamžik později byli všichni volní.

 

Ernie zvedl láhev a usrknul si před tím, než ji podal Eloise.

 

„Bože, to je nejlepší pití mého života!“

 

Snape si sundal šátek a ke svému překvapení zjistil, že může mluvit.

 

Harry měl pocit, že by se ostatní neměli spoléhat na jeho vedení, ale teď to bylo v pořádku. Bez schopnosti mluvit by mohl být vyloučen a to Harry nechtěl. Na Severusovi bylo vidět obrovský pocit úlevy, že se jim všem podařilo osvobodit. Nebyl připraven pracovat ve skupině, i když byl připravený je všechny chránit. I to bylo  dobré zjištění. Teď chodil od jednoho k druhému a přesvědčoval je, aby se rozhýbali a zahřáli tak chladem ztuhlé nohy.

 

Eloise se však přitiskla na stěnu, rukama si obemkla kolena, omotala se pláštěm a sklopila hlavu.

 

Harry si všimnul, že ji Snape sleduje. A zdálo se, že o něčem přemýšlí. Harry přesně rozpoznal okamžik, kdy se muž rozhodnul. Kývnul na Ernieho, který se také díval na Eloise a přemýšlel, co si počít. Ernie nezaváhal a přistoupil k nim. Snape se zhluboka nadechl, zamumlal několik slov a přitom nad oběma mávl rukou. Oblečení Ernieho i Eloise bylo rázem suché. Přesně tak, jako se mu podařilo přiživit světlo. Harry se usmál.

 

Severus to dokázal.

 

Dívka se podívala na svého učitele. „Děkuji,“ špitla, ale ještě víc se schoulila do sebe.

 

Snape si sedl na zem vedle ní. Nepřestával při tom brát na zřetel ostatní, co s nimi byli uvěznění.

 

„Eloise, vím, že se trápíš tím, co si o tobě budou lidé myslet. Teď máš určitě pocit, že takovou potupu nelze přežít. Ale ujišťuji tě, že to není pravda,“ řekl pevně.

 

Odpovědí mu bylo jen slabé škytnutí.

 

„Všichni v sobě máme tolik hrdosti, že když se dostaneme do nějaké nedůstojné situace, tak sebou začneme pohrdat daleko víc, než námi pohrdá okolí... tedy pokud vůbec lidé okolo takové pocity mají. Ale musíš vědět, že někdy se prostě události vymknou z kontroly. Věř mi, že člověk je schopen pro své přežití zajít mnohem dál.“

 

„Tomu nerozum…“

 

„Jistě, slečno Midgenová,“ přerušil ji Severus a záměrně použil její příjmení. Zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem.

 

„Častěji, než bych si kdy přál, jsem byl „hostem“ u Temného pána. Válel jsem se tam před ním na zemi ve vlastní moči, výkalech a zvratcích z nelidského mučení. Prosil jsem, ať to se mnou skončí i proto, že jsem neunesl pomyšlení, že se na to celé dívají lidé, kterých jsem si vážil, a že by se mi později mohli posmívat. Teď pro tebe není snadné uvěřit tomu, že se jednou budeš znovu cítit jako lidská bytost. Já to znám. Měl jsem to štěstí, že mi pomohl skvělý přítel. Připomněl mi, že každý z nás kálí, močí, zvrací a pláče zoufalstvím, jen to většinou neděláme na veřejnosti. Není na tom nic ostudného, je to přirozené a když se to stane před opravdovými přáteli, oni se nebudou smát, ale budou cítit lítost s tím, jakým utrpením musel projít. Vzal jsem si ta slova k srdci. Eloise, jsi mezi přáteli, poslední co by si přáli, je, aby ti to celé udělali ještě těžší.“

 

Eloise se na něho nevěřícně podívala.

 

V místnosti bylo šokované ticho. Všichni přemýšleli nad tím, co Snape řekl. Bylo těžké si představit tohoto suverénního muže v tak ponižující situaci. Harry nemohl uvěřit, že uzavřený Zmijozel otevřel své zkornatělé srdce, aby pomohl Eloise. Obrátil se na ostatní a viděl, jak hluboce je Severusova slova zasáhla. Dokonce i Draco vypadal šokovaně.

 

A byl to právě on, kdo jako první začal reagovat na Eloisinu zoufalou situaci a pokusil se něco udělat.

 

Harry doufal, že tohle byl moment, kdy k sobě všichni našli cestu.

Snape vstal a podal Eloise ruku. Přijala ji a nechala se vytáhnout na nohy.

 

Harry si uvědomil, že Snape po celou dobu udržoval v místnosti světlo.

 

Padma vyšla Eloise vstříc a pevně ji objala. O chvíli později se k nim přidali i Ernie a Neville. Draco se trochu vyplašeně díval na to hromadné objetí. Na znamení své podpory jen z dálky na dívku kývnul a pokusil se o přátelský úsměv.

 

„Pojďme se odsud dostat,“ řekl a obrátil se ke dveřím.

 

To nemusel říkat dvakrát. Všichni ho okamžitě následovali.

 

Natáhl ruku a v místě, kde měla být klika, visel obrovský zámek.

 

Na všechny padla tíseň.

 

Draco se ještě chvíli vznášel rukou s malým klíčem od pout nad tou velkou věcí, ale ani se nepokusil ho použít. Ten nepoměr byl vidět na první pohled.

 

Byli stále v pasti.

 

***

Pokračování v 10. kapitole, kterou autorka nazvala „Tvrdá opatření II.“

 

Poslední komentáře
07.03.2010 03:54:13: Tak Severus udržoval světlo bez hůlky? Dobrej!
12.09.2009 23:20:52: Excelentná kapitola. Díky.
22.08.2009 11:28:55: Kdy to bude? Tak na to ti fakt nejsem schopná odpovědět... časem...smileysmiley Pokusím se během tohoto ...
22.08.2009 10:40:48: Sall...."Jé já se tááák těším..." je moje replika smiley Vymysli si svojí, jo...smiley Ehm... Jsi tu ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.