Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

7/C - Přátelé

„Sakra!“ zaklel potichu Snape.

 

Harry z něho neochotně vstal.

 

„Nějaký student? Když neotevřeme, tak snad odejde, ne?“

 

Snape se podíval na zrcadlo u dveří a Harry si všimnul, že to není zrcadlo, ale že ukazuje část chodby přede dveřmi tak, aby bylo vidět mladého muže, který právě klepal na dveře.

 

Za dveřmi stál Draco Malfoy.

 

„Musím si s ním promluvit,“ řekl Snape a postavil se, když zjistil, kdo stojí za dveřmi. „Pan Malfoy má dnes večer službu a jasně jsem mu řekl, že mě smí vyrušit jen v případě, že to bude nezbytně nutné.“

 

Harry přikývl a také vstal. „Chceš, abych počkal v kuchyni, zatímco s ním budeš mluvit?“

 

Severuse ta otázka viditelně zaskočila. „Vzhledem k tomu, že je to syn Luciuse Malfoye a ten už nás stejně viděl, tak mě tohle řešení vůbec nenapadlo. Nebude mi vadit, když svému otci řekne, že nás spolu zase viděl.“

Harry přikývl. „Nebude mi vadit, když mě pošleš pryč, bude-li váš rozhovor soukromý.“

 

„Děkuji ti. A omlouvám se…“

 

„Vůbec nemáš za co,“ řekl Harry, krátce se dotkl jeho ramene, když šel Snape kolem něho ke dveřím. Mezitím už Malfoy znovu zaklepal.

 

„Pane profesore, omlouvám se, že vás ruším…“

 

„Pojďte dál, pane Malfoyi,“ řekl Snape.

 

Draco sebou škubnul a zarazil se na prahu, když mu došlo, že je s profesorem v místnosti jiný muž.

 

„Nechám vás o samotě, jistě potřebujete klid,“ nabídl znovu Harry.

 

„Já… ne!“ řekl Draco koktavě ve ztrátě svého obvyklého klidu. Když si jeho oči zvykly na příšeří, všimnul si neformálního oblečení vedoucího své koleje. Snapeovo oblečení bylo dokonce rozepnuté! A jeho košile rozhalená, měl několik rozepnutých knoflíčků. Dokonce mu rozhalenkou vykukovalo několik chlupů. Všechno to bylo tak divné.

„Není to soukromé, je… je… mi líto, že vás ruším,“ řekl a přejížděl pohledem z jednoho na druhého a postupně se na jeho bledé tváře dostávalo čím dál tím víc červeně. „Pan Daventry měl tak trochu nehodu. Odvedl jsem ho do nemocničního křídla, ale madam Pomfreyová říkala, že jeho rodiče musí být uvědoměni  vedoucím…“

 

„V tom případě jsi mě vyrušil oprávněně, Draco,“ přikývl Snape a obrátil se k Harrymu.

 

„Já půjdu,“ řekl Harry a šel ke dveřím. „Uvidíme se o víkendu?“

 

„Samozřejmě,“ odpověděl Snape a jeho hlas zněl hřejivě. Draco od něho ještě nikdy neslyšel, že by kdy užil tak hluboký a vřelý tón hlasu. Projel mu podél páteře a on se lehce otřásl.

Harry napřáhl ruku směrem k Dracovi. „Těší mě, pane Malfoyi. Nedávno jsem se setkal s vaším otcem.“

 

Když si ti dva potřásali rukou, všimnul si Harry, jak Snape nespokojeně nadzvednul obočí.

 

Harry se na něho usmál a odešel.

Snape si vyslechnul podrobnosti o nehodě, poděkoval Dracovi a rozhodl se, že se půjde podívat za zraněným chlapcem na ošetřovnu, aby mohl kontaktovat jeho rodiče. Situace vypadala vážně, ale nebyla život ohrožující. O náplň dnešního večera měl však postaráno…

****

 

Draco se vrátil do společenské místnosti, kde se pomalu uklidňoval. Hladina adrenalinu, kterou měl nebezpečně vysoko, pozvolna klesala. Dnes musel vyřešit následky vážné nehody, zjednat ve své koleji klid a do toho všeho se mu potvrdilo, že vedoucí jeho koleje je skutečně gay. Sice už se nějakou dobu na toto téma nesly fámy, přesto ho tohle zjištění zaskočilo. Draco sice slyšel svého otce mluvit o tom, že je Snape na chlapy, ale nikdy ho neviděl s jiným mužem. Vždycky, když s ním mluvil na koleji, byl tak zdrženlivý a odtažitý, ale tak nějak to k němu patřilo. I v hodinách lektvarů, ve kterých byl jedním z jeho nejlepších studentů, byl k němu Snape studený jako psí čumák. Chtěl-li ho vidět uvolněného, musel se za ním vypravit na návštěvu do jeho bytu, ale studenti nesměli jen tak navštěvovat své profesory. Proto ho Draco do té doby neviděl v takovém rozpoložení a to ho zmátlo. Tak rád by se o své nové objevy s někým podělil, ale věděl, že kdyby se tento fakt dostal do širšího povědomí, vedoucí jeho koleje by to neocenil. Rozhodl se tedy, že bude lepší, když o tom, co viděl u Severuse Snapea doma, pomlčí.


Ale o čem že to má vlastně mlčet? Opravdu netušil, co si má o mistrovi lektvarů myslet.

 

Anebo o Harry Potterovi. Automaticky se mu ta jména spojila. Měli oba společného jmenovatele…

S Potterem byli rivaly šest let a on mu zčistajasna nabídl pomoc. Proč? Copak neví o tom, že Snape je Smrtijed? I když... je stále Snape jedním z nich? Má sice Znamení zla, ale to přeci znamená jen to, že si ho Temný pán může kdykoli přivolat. Věděl, jak rychle jeho otec uposlechl výzvu svého pána. Snapea také několikrát viděl, když ho povolal. Alespoň si myslel, že to bylo volání Temného pána, protože se zachvěl stejným způsobem jako jeho otec, když se jeho Znamení rozpálilo živým ohněm.

 

Jakou hru to s nimi Potter hraje? Je tak naivní, že jim věří? Nebo si myslí, že stejně nedokážou použít své síly dostatečně na to, aby mu ublížili?

 

A věří on sám tomu, že by mohl být silnější? Věděl, že když bude silnější, než je většina kouzelníků, tak mu to automaticky přinese větší vliv a s tím i patřičné postavení, moc a bohatství.

 

Ale přesto síla, kterou jim první den Potter ukázal, byla ohromující. Bylo to daleko za hranicemi toho, co kdy věděl, že je vůbec možné nebo o tom třeba i jen snil. Jen blázen by nechtěl prozkoumat hranice svých schopností a Draco Malfoy blázen rozhodně nebyl.

 

Musel přiznat, že ho na třídě pro nápravu magie překvapilo několik věcí. Kdo mohl vědět, že Neville Longbottom není úplný hlupák? Samozřejmě, že bylo všeobecně známé, že je oblíbenec profesorky Prýtové, ale nikdy by si nepomyslel, že je skutečně v zahradničení tak dobrý. Na tento druh práce měli vždycky doma nějakou nájemnou sílu, takže ji proto považoval za podřadnou. Neville ho překvapil, když pomocí svých znalostí vyřešil ten rébus. Zatímco on sám stěží překonával strach ze Zapovězeného lesa, Longbottom použil své vědomosti k tomu, aby je odtamtud dostal pryč. Samozřejmě to na ně na všechny mohlo být narafičené a dva kamarádíčci se mohli spojit dohromady, aby zesměšnili jeho a Snapea. Nemohl uvěřit tomu, že si právě přiznal, že se nechal doběhnout. Možná, že Potter nebyl až zas takový Nebelvír, za jakého byl považován.

 

Pokud jsou lidé ve  třídě pro nápravu magie opravdu nejmocnější kouzelníci v okolí, může hodně vytěžit už jen tím, že se s nimi spřátelí.

 

A pak, hodiny byly opravdu zajímavé. Potter byl překvapivě schopný v kladení otázek typu „jak a proč?“.

 

Důležitou roli samo sebou hraje fakt, že je lepší než ostatní ve třídě, samozřejmě do toho nepočítal toho bylináře a mistra lektvarů. Překvapilo ho, když zjistil, že je Potter požádal, aby mu McMillan… Ernie vysvětlil některé základní principy vaření lektvarů. Vůbec nebral zřetel na Dracovy rozpaky, on nechtěl diskutovat o lektvarech v přítomnosti svého učitele. Nakonec to Potter završil tím, že vyzval Padmu a Snapea, aby si vyměnili hůlky, protože si všimnul, že s hůlkou toho druhého kouzlí téměř stejně dobře, jako se svou vlastní. Nemohl uvěřit, jak je těžké vyjádřit slovy pravdy, kterých si byl vědom skoro od narození. Měl rád výzvy a na téhle situaci ho v podstatě rozčilovalo jen to, že on sám nepřišel s podobným nápadem a teď nevede tuto třídu.

 

Bezhůlková magie ho strašně lákala. Upřímně řečeno, nevěřil tomu, že ji Potter používal dlouhou dobu, aniž by si to uvědomoval a že objevil svou schopnost úplně náhodou, jak jim tvrdil. Ale Potter byl živým důkazem, že je všechno možné a on sám přeci dokáže minimálně to samé, co ten chudák, co ani nemá čistou krev. Přeci neskončí někde na půl cesty! On třídu nápravné magie úspěšně dokončí!

 

***

Harry měl bizarní rozhovor s Nevillem. Jeho spolužák dorazil elegantně oblečen do domu Alexe Johnsona a formálně se ho zeptal, jestli náhodou neuvažuje o někom, kdo by se mu staral o zahradu za přijatelnou mzdu.

 

Neville stál na verandě a tiše čekal na Harryho rozhodnutí. Když ho Harry pozval dál, odmítl s tím, že si chce nejdříve prohlédnout zahradu kolem celého domu, aby si udělal obrázek o tom, co všechno bude potřeba. Harry se poprvé za dobu, co vlastnil dům, podíval na zahradu nezaujatým pohledem. Obrázek, který se mu naskytl, se mu vůbec nelíbil. Sice bylo znát, že zde kdysi byla zahrada se spoustou krásných květin a vzácných bylin, ale nyní byly přerostlé a prorostlé spoustou plevele, který se po nich plazil a tak je zcela zakrýval a pomalu je dusil. Harry měl dost zkušeností z dob, kdy se staral o zahradu Dursleyových, aby dokázal odhadnout, co práce a času to bude stát, než se dá zahrada do přijatelného stavu. Tolik druhů plevele nikdy neviděl, natož aby ho uměl pojmenovat. Jeho jediný opravdový zájem o zahradu byl, když hledal proutek na výrobu nové hůlky. Uvědomil si, jak je to k tomuto krásnému kusu půdy nespravedlivé, takhle ho zanedbávat.

 

Neville se ho zeptal, jak si představuje, že by zahrada měla vypadat. Harry si byl jist jen tím, že nechce stejnou zahradu, jakou měli Dursleyovi. Chtěl, aby v ní byl cítit život.

 

„Chtěl bych, aby tady bylo příjemné klidné místo k odpočinku,“ odpověděl Harry po chvíli váhání, „když si chcete jen tak sednout s šálkem čaje po obědě nebo skleničkou vína v podvečer. Chtěl bych, aby to tu krásně vonělo a byly kolem barevné květy, ale i nějaké bylinky, které používám v kuchyni. Možná i bylinky na přípravu základních lektvarů, ale nechci, aby to bylo od sebe oddělené, jestli mi rozumíte, co tím myslím,“ dokončil Harry myšlenku. Celou tu dobu ho Neville klidně poslouchal. Bylo mu nepříjemné svému příteli lhát, ale věděl, že takhle bude pro něho snadnější tuhle nevděčnou práci odmítnout nebo si za ni nechat přiměřeně zaplatit. Neville k Alexovi necítil žádné závazky, které se vázaly s jeho dlouholetým přátelstvím k Harrymu nebo vyučováním v rámci hodin nápravné magie.

 

Neville přikývl.

 

„Líbí se mi to zákoutí pod jabloní,“ přemýšlel Harry nahlas. „Na jaře je tu plno divokých květin, to místo na mě působí tak nějak magicky,“ dodal omluvně při pohledu na tu spoušť.

 

„Souhlasím,“ komentoval Neville. „Můžu přidat i jiné druhy rostlin? Jakmile odstraním plevel, vzniknou tu velké mezery. Máte nějaké speciální přání ohledně jejich výběru?“

 

„Já… já nemám představu,“ zaváhal Harry. „Snad bude nejlepší, když to nechám na vás? Nic příliš drahého a pokud, pak budu rád, když se o tom se mnou nejdřív poradíte. Budete chtít nějaké peníze dopředu na nákup potřebných věcí?“

 

Neville se zasmál: „Doufám, že se mi většinu podaří vypěstovat z řízků a semen, takže se o to nemusíte starat! Tedy pokud vám to nevadí.“

 

„Samozřejmě, že mi to nevadí, děkuji! Ještě musíme probrat plat za váš čas, který tady strávíte a také čas, který je potřeba k vypěstování všech těch rostlin… jako kdybyste tady pracoval,“ dodal neobratně.

Na výplatě se dohodli překvapivě snadno.

 

Neville začal docházet pravidelně dvakrát týdně a za krátkou dobu Harry viděl zlepšení. Jednu středu přišel Snape dřív, Neville tam ještě byl.

 

„Pane Longbottome,“ pozdravil ho přátelsky.

 

Neville, který byl právě zapleten do růžového keře, který se snažil zkrotit, sebou v šoku trhl tak, až se bolestivě poranil o jeho ostré trny.

 

„Pane profesore!“ rychle si dal prst do pusy a vysál krev, která mu začala kapat. „Hledáte mě, pane? Nějaký problém?“ ptal se úzkostně.

 

Snape si odfrknul.

 

Neville na něho zíral. Vidět na rtech svého obávaného profesora úsměv bylo víc než zvláštní.

 

V tu chvíli Harry otevřel dveře.

 

„Seve!“ usmál se na něj.

„Zdravím, Alexi,“ odvětil Snape jako by nic nízko posazeným hlasem plným něhy. „Vidím, že se panu Longbottomovi podařilo nalézt nějaké známky života pod tím vším plevelem.“

 

Neville se fascinovaně díval z jednoho na druhého.

 

„Mohl byste laskavě zavřít ústa?“ protáhl Snape ospale. „Máte fialový jazyk. Předpokládám, že z některého z Weasleyovských nesmyslů.“

 

Neville schoval svůj jazyk za zuby, potom promluvil ve snaze skrýt svůj jazyk, ale když se o to pokusil, zněl trochu nesrozumitelně. „Je to z černorybízových  žvýkaček s mátou. Koupil jsem je v Medovém ráji.“

 

„Děkuji za informaci,“ sarkasticky se mu v předstírané vděčnosti Snape poklonil. „Na výsledku to však nic nemění.“

 

Harry se zasmál a poplácal Snapea po rameni „Nebuď tak ošklivý, Severusi! A už vůbec ne po tom, jak jsi mi Nevilla doporučoval.“

 

Nevillovi z té podívané málem vypadly oči z důlku. Nevěděl, co ho víc překvapilo, jestli to poplácání, na které Snape nijak nereagoval, nebo ten komentář.

 

„Vy jste mě doporučil?“ zeptal se přiškrceným hlasem.

 

„Profesorka Prýtová se zmínila, že si docela slušně vedete v bylinkářství,“ prohlásil Snape ležérně a oklepal si z rukávu neexistující smítko prachu. „Krom toho na této zahradě toho nebylo moc co pokazit,“ dodal.

 

„Hej! Tahle zahrada bude skvělá!“ zašklebil se Harry.

 

„Nepochybuji o tom, že pan Longbottom bude mít spoustu práce. Nebudu vás rušit,“ a s těmi slovy odešel do domu.

 

„Za chvíli odcházíme,“ řekl ještě Harry Nevillovi. „Nastavím ochrany, aby vás vpustily dovnitř. Kdybyste cokoli potřeboval, tak si poslužte. V lednici je pivo, pokud budete mít chuť.“

 

„Díky,“ Neville nervózně zamrkal. „Jste… ehm… pardon, to není moje věc,“ šeptnul a zčervenal jako pivoňka.

 

„Ano, jsme,“ potvrdil mu Harry a doufal, že Severusovi nebude vadit, když Neville bude vědět, že preferuje muže. I když proč by mělo?

 

„Jistě,“ řekl Neville sotva slyšitelně a přitom těkal očima. „Přeji vám hezký večer. Jdete někam na večeři?“

 

Harry se chtěl zasmát tomu, jak se Neville snaží zachovat klidný tón.

 

„Ne, jdeme do kina. Máme rádi filmy.“

 

„Alexi,“ Snape se objevil ve dveřích.

 

Harry se zašklebil na Nevilla a následoval Snapea dovnitř.

 

Jen co se za nimi zabouchly dveře, už ho Snape táhl do kuchyně a natlačil ho na zeď.

 

Když po chvíli Snape přerušil jejich vášnivý polibek na přivítanou, zašeptal mu do ucha: „Chceš ho?“ a víc se k němu přitiskl.

 

„Ech… co?“ Harryho mozek byl prázdný. Krev mu vřela a putovala někam k jihu. Mohla za to i Severusova kolínská, kterou používal, s vůní citrónové trávy a šalvěje. Cítil proti sobě jeho pevné tělo a jeho horký dech na kůži. Zachvěl se.

 

„Svého zahradníka. Neshledáváš ho atraktivním? Všechny ty svaly, kůže lesklá od potu…“

 

„Nevilla?“ zaskřehotal Harry, kterému právě došlo, o čem je řeč. „Mluvíš pořád o Nevillovi? Jak tě to vůbec napadlo? Zdá se ti přitažlivý? Chceš ho?“

 

„Studenta? Samozřejmě že ne!“ prohlásil rezolutně Snape a začal Harryho dráždit jazykem na krku. „Ale ty jsi mu blízký věkem a když vidím jeho přednosti…“

 

„Ani náhodou!“ zasmál se Harry. Zkusil si Nevilla představit v nějaké sexuální situaci. Za šest let, co s ním byl na koleji, nikdy neprojevil sebemenší zájem o kluka nebo muže. Harry si vybavil, jaký měl vždycky strach, že ostatní kluci z pokoje odhalí jeho preference. Tlak tvrdé zdi za ním a Snapeovy ruce na hrudi ho vrátily zpět do reality. Najednou mu něco došlo.

 

„Moment! Ty si myslíš, že je atraktivní?“

 

„Mám oči, Alexi. Je to muž tvého věku, má pěknou postavu a příjemnou tvář…“

 

„Přesně to, co máš rád, že?“

 

„Jen říkám, že má jistý potenciál. Ale mě nijak nepřitahuje. Je to můj student…“

 

„To ti ale nemůže zabránit, abys uvažoval…“

 

„Jistě, že může. Nikdy jsem o svých studentech nepřemýšlel v sexuálním kontextu. Není to vhodné.“

 

„ Ale právě jsi o něm v sexuálním kontextu přemýšlel,“ upozornil ho Harry úzkostně.

 

Snape se mu podíval do očí. „Žárlíš?“

 

Harry chtěl říct ne, ale potom mu došlo, že to není pravda.

 

„Ano. Mám důvod?“

 

Snape se tomu zasmál a potom ho políbil tak, až se mu zatočila hlava.

 

„Ne,“ šeptal do Harryho rtů. „Ty mi dokonale stačíš. A kdybych si měl vybrat nějakého studenta… na což se nechystám… rozhodně by to nebyl pan Longbottom.“

 

Snape okamžitě zalitoval toho, že s tímto tématem přišel. Náhle se mu v mysli vynořil obraz Harryho Pottera. Alex měl pravdu, všímal si nějakého studenta po sexuální stránce. Bylo to občas nějaké to gesto, které použil,  nebo postoj… Ne! Nebude na něho myslet! Má Alexe a ten je skvělý! Jestli se jeho libido zbláznilo a on kouká po studentovi, je Alex nejlepší lék, jaký si mohl přát. Ještě víc natlačil Alexe proti zdi a myšlenkami se vrátil zpět do reality.

 

Harry zasténal a pohyb opětoval. „Je nejvyšší čas, abychom vyrazili,“ konstatoval lítostivě.

 

„Hmmm… možná bychom se tu mohli ještě chvíli zdržet,“ zašeptal Snape proti Harryho čelisti.

 

„Díky, Merline!“ zasténal Harry. „To byla jen návnada, že?“ zeptal se, když mu došlo, jakou hru tu s ním Severus hraje. „Víš, že když mě takhle vybudíš, tak budu celý večer napůl vzrušený.“

 

„Jenom napůl? Tak to s tím budu muset něco udělat,“ protáhl Snape hlasem připomínajícím tavící se hořkou čokoládu a přejel svými dlouhými prsty přes Harryho vztyčené mužství.

 

„Bastarde!“ obvinil ho mladík a vyklenul se proti jeho ruce.

 

Vtom se Snape stáhnul.

 

„Vskutku,“ ušklíbl se na svého mladšího milence. „Půjdeme?“

 

***

Později té noci ležel Harry ve své posteli v Prasinkách a nedokázal usnout. Byl uspokojený, ale ne spokojený. Nemohl přestat myslet na to, co Snape řekne, až zjistí, že udržuje sexuální vztah s jedním ze svých studentů.

***

Pokračování za 4 dny...

 

Ta příští nebude dlouhá, ale dám vám jí sem celou. Je mi líto, že jsem tady po minulém dílku moc nebyla a neodpovídala na vaše komentáře. Ale věřte, že mezi psaním sem nakukuju. Jste můj motor…

Děkuji Vám za přízeň. Sall

Poslední komentáře
07.03.2010 03:15:12: Líbí se mi, že je Neville už sebevědomější.smiley${1}
09.08.2009 23:28:12: Dekuji dekuji moc. Ja tu povidku zeru. Diky, ze nas nenechas nikdy moc dlouho cekat. :)
09.08.2009 16:11:53: Sprosťáku... Pcha...smiley${1} smiley${1} smiley${1}
09.08.2009 15:52:37: Sall... taky tě miluju...smiley nemáš ještě horečku, že jsi dnes tak sentimentální... smiley smiley smiley...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.