Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

7/B - Přátelé

Tuto kapitolu věnuji „šedé eminenci“ tohoto vyprávění… Ona ví za co... 

Děkuji Ti, Tvá Sall

 ***

Abyste neztratili návaznost, ještě vložím poslední odstavec předchozí části:

 

Nyní všichni přeskakovali pohledem ze Snapea na Ernieho a zpět.

 

„Neumím pracovat podle zadání,“ řekl Ernie a nasucho polknul, „nikdy jsem pořádně nepochopil ani ten nejjednodušší návod, který jste nám zadal. Pozorně jsem to četl a soustředil se, ale bylo to na nic. Ale potom jsem si to samé zkoušel vařit jen tak pro sebe doma bez stresu a nejen s návodem, ale používal jsem i svou intuici a dařilo se mi.“ Podíval se opatrně na Snapea, čekal na jeho reakci.

 

***

„Každý se nedokáže řídit do puntíku návodem. Jsou lidé, kterým pomůže a jiné svazuje. To je to, co odlišuje dobré lektvaristy od potencionálních mistrů,“ prohlásil Snape chladně. „Je důležité nejen používat mozek, ale i klást si otázky, nedržet se přesně daných postupů, ale hledat své vlastní cesty pomocí intuice.“

 

Ernie hlasitě polknul, i Neville měl ruku na krku, jako by si chtěl připomenout, kudy dostat do plic vzduch.

 

„Děkuji vám, pane,“ řekl skřehotavým hlasem.

 

„Jen jsem vám poskytl jednoduchou zpětnou vazbu,“ řekl Snape. „A měl byste se snažit používat mé křestní jméno, jinak bude Harry zase pískat.“

 

Harry se zašklebil. „Další!“

 

„Milování!“ přečetl Ernie se smíchem. Obrátil se na Padmu vedle sebe. „Kdo si myslíš, že je tady nejlepší milovník, Padmo?“

 

„A co když si někdo myslí, že je v tom nejhorší?“ protáhl ospale Malfoy.

 

Všichni se zachechtali, i Snapeovy rty se zvlnily malým úsměvem.

 

Padma si je všechny dokola prohlédla. „Malfoyi – Draco? Chci říct… jsi… jsi… v ehm… v tom… eee… nejlepší?“ zrudla a skryla si tvář v dlaních.

 

Teď už se každý smál nahlas.

 

„Och, Padmo,“ Draco se afektovaně usmál. „Jsem dojatý. Bohužel mi nepřišlo na mysl napsat něco tak soukromého. Jak nedbalé ode mě.“

 

Padma se podívala znovu kolem stolu a ještě víc zrudla. „Profes… Sev… Severusi?“

„Nejlepší nebo nejhorší, slečno… Padmo?“ zeptal se Snape hedvábně.

 

„N – nejlepší!“

 

Každý pobublával smíchy.

 

„Obávám se, že jste se netrefila, i když to byla rozumná volba,“ dodal Snape k všeobecnému smíchu.

 

Pobavení brzy vystřídala zvědavost.

 

„Dobrá, psal jsem to já,“ přiznal Harry. „A není to odpověď na mé nejlepší, ani nejhorší… i když… pevně doufám, že i v sedmdesáti letech se to dělá. A často. Nejlépe s mužem, se kterým jste se rozhodli strávit zbytek života.“

 

„Ty jsi homosexuál, Pottere?“ posmíval se Draco, až z toho zavrávoral v předstíraném šoku.

 

„Ano, ale nemusíš se bát, nejsi můj typ, Draco.“

 

Padma se uchichtla.

 

„A další otázka?“ vyzval Harry.

 

„Schopnost přežít,“ četl Neville. A podíval se na Draca, který seděl vedle něho.


„No to musí být Pott… Harry, že? Je to dovednost, ve které vyniká.“

 

„Nebo to, v čem je nejhorší?“ reptal Snape.

 

„Skvělý tip,“ řekl Neville a zašklebil se na Harryho. „Opravdu jsi byl častěji, než kdo jiný, jen chlup od smrti.“

„Jo, ale přesto je stále tady,“ řekl Ernie, „a to je skvělé.“

 

„Nápad je to dobrý, ale nenapsal jsem to já,“ řekl Harry.

 

Všichni napjatě čekali, kdo se k tomuto výroku přihlásí.

 

„Považuji to za jednu ze svých nejlepší schopností,“ pronesl Snape ospale.

 

Takhle pokračovali, dokud neprošli všechny lístečky.

 

„Tak tedy,“ Harry si v duchu promýšlel, jak to celé uzavřít. „První část máme za sebou. Teď si vezměte další kousek papíru. Nebojte, tohle bude rychlé. Máte jednu minutu na to, napsat to, co si myslíte, že vám toto cvičení přineslo. Všechny komentáře jsou vítané.“

 

O minutu později Harry opět zamíchal útržky a změnil na nich rukopis.

 

„Padmo, vytáhni jeden a přečti ho.“

 

„Na prvním z nich je napsáno…“ zarazila se.

 

„Přečti to, Padmo, nezáleží na tom, jestli je to dobré nebo špatné.“

 

„Je tu napsané…: Dozvěděl jsem se, že je Harry Potter homosexuál,“ strašlivě zrudla a rozpačitě se podívala na Harryho.

 

„To je nesporný fakt,“ prohlásil Harry klidně, „tak dál.“

 

„Na dalším je: Hodně jsem se o všech dozvěděl,“ přečetla a Harry ji vyzval, aby pokračovala.

 

„A v dalším je: Je to udivující, jak je těžké určit, kdo si co o sobě myslí a o čem sní.“

 

„To je dobrý postřeh,“ přikývnul Harry. „Nevím, jestli nám to ukazuje, že se tak málo známe, nebo to, jak jsme si ve své podstatě podobní.“

 

„A tady je napsáno: Jen velmi málo.“

 

„To je fér,“ řekl Harry, doufal, že komentář byl od Snapea a že nic horšího už nepřijde.

 

Naštěstí pro něho tam opravdu žádný další negativní komentář nebyl.

 

Harry si z bedny na potraviny kterou na jeho příkaz doplňoval Dobby přivolal podnos s dýňovým džusem, horkou čokoládu, kávou a sušenkami.

 

„Berte si, na co máte chuť, můžeme jíst a pracovat současně,“ řekl. Byl velmi potěšen, když viděl Severuse, jak si nalil silnou černou kávu.

 

„Tak teď nadešel okamžik, na který jste čekali. Bezhůlkové kouzlo. Pošlete, prosím, své hůlky po kruhu o dvě místa.“

 

„Prosím?“ ozval se Snape a jeho hlas byl ledovější, než kdy jindy.

 

„Všichni na sebe vidíme, tak nehrozí, že by vaši hůlku někdo ukradl. Chci jen vyzkoušet, jak vám to půjde s cizí hůlkou.“

 

„Harry, hůlka je vyladěna na svého majitele,“ připomněl mu mírně Neville.

 

„Já vím,“ odvětil Harry, „ale vy se budete učit dělat magii, aniž byste měli jakoukoli hůlku. Jsem toho názoru, že tohle je první krok. Chci, abyste poznali ten pocit, než se pustíte do kouzlení bez ní. Snaha kouzlit s cizí hůlkou bude pro vás nový zážitek a připraví vás to na další krok. Vaše hůlka funguje jako hromosvod, nyní to budete cítit trochu jinak, chci, abyste si to vyzkoušeli. Pusťte se do toho.“

 

Všichni u stolu zdráhavě uposlechli.

 

„Začneme se starým dobrým Wingardium Leviosa,“ zašklebil se na ně Harry.

 

Držel při tom Snapeovu hůlku a téměř bez přemýšlení ji pohladil po celé její délce tam a zpět. Snape zíral na jeho počínání, jako by ho fyzicky obtěžoval.

 

„Promiňte,“ řekl Harry sotva slyšitelně.

 

Potom hodil na stůl peří a všichni začali zkoušet kouzlo. Jejich úspěchy byly smíšené. „Znovu posuňte hůlky po kruhu,“ požádal je Harry po několika minutách.

 

Bylo to zajímavé zjištění. Snape nebyl špatný, ale obě dívky byly v kouzlení s cizí hůlku nejlepší ze skupiny. Je otázka, jestli je to tím, že dívky jsou obecně citlivější než kluci.

 

Domníval se, že toto téma by měl probrat se studenty. Mladý muž na nich už před tím viděl, že nejsou proti diskuzi a v uvolněné náladě třeba společně přijdou na to, proč byly úspěchy holek tak markantně větší.

 

V tom však zazněl zvonek a upozornil tak studenty na blížící se večerku, takže se Harry rozhodl, že ukončí hodinu: „Pro dnešek je to vše, za domácí…“

 

„Říkal jsi, že nebudeme dostávat domácí úkoly!“ protestovala Eloise. „Mám spoustu jiných povinností!“

„Nic náročného,“ řekl Harry konejšivě. „Chci vás jen požádat, abyste se snažili následující dva týdny zvládnout bez použití kouzel.“

 

Všichni šokovaně zalapali po dechu.

 

„Harry…“

„Já vím, že jsou situace, kdy kouzla potřebujete. Ale je dobré vědět, že se leckdy můžete obejít i bez nich. Zkuste si první týden vést záznamy o tom, co jste všechno zvládli bez magie a co běžně děláte s ní. Nebudu se vás ptát na detaily, všichni používáme magii i na osobní záležitosti, to budu respektovat,“ řekl a přátelsky se na ně zakřenil. „Stačí když si určíte vlastní kategorie a budete u nich dělat čárky, když nepoužijete kouzlo. Například školní práce, osobní péče, bezpečnost, ohřívací kouzlo. Dobrá? Uvidíme se příští týden ve stejném čase, na stejném místě. Děkuji vám všem, že jste přišli.“

 

***


Na konci prvního pololetí byl Alex prvně pozván k Severusovi na návštěvu a tam si Harry všimnul pozvánky od Malfoye.


Všechno to divadlo bylo pro Harryho nepříjemné, ale byl odhodlaný udržet své identity oddělené. Musel se přemístit z Bradavic do svého domova v Prasinkách, uložil na sebe své kouzlo, převlékl se do košile v barvě námořnické modři a pohodlných džínů. Přehodil přes sebe plášť odpovídající barvy a zamířil zpět do Bradavic.

 

Zaklepal na Severusovy dveře a přestože ho hrad poznal, ve chvíli, kdy ho Severus pustil do obývacího pokoje, byl plně Alex, protože Harry v těchto pokojích nikdy nebyl. Snape se usmál v potěšení nad jeho příchodem, uvolnil své typické přísné držení rukou, naklonil se nad něj a plaše ho políbil. Harry to považoval za roztomilé, zejména, když věděl, jak se dokáže Severus odvázat, ale doufal, že to přijde později!

 

Severus ho pozval na večeři. Harry se obával, aby domácí skřítci neprozradili jeho krytí díky své výjimečné magii, kterou disponovali. Dlouho o tom přemýšlel a potom se rozhodl si s nimi promluvit. Když však noc před tím proklouzl do kuchyně, nevěděl, jak jim to říct a krom toho netušil, jestli má někdo konkrétní na starosti stůl mistra lektvarů, nebo jestli skřítci jdou na zavolání náhodně. Místo toho se posadil s hrnkem čokolády a nějakým koláčem a povídal si s Winky. Myslel si, že by mohl požádat o pomoc Dobbyho, ale Winky mu řekla, že Dobby je na nějaké misi, na kterou ho poslal ředitel. Winky vypadala šťastně a zdálo se, že už vyřešila svůj problém s pitím. Harry se cítil v její společnosti překvapivě příjemně. Měla docela rozumný pohled na svět a Harry tak dostal možnost vidět věci z jiné perspektivy a v některých věcech si trochu poupravit názor. Po tomto setkání se Harry rozhodl, že bude chodit za skřítky častěji, aby jim mohl naslouchat. Všichni je brali jako samozřejmost, i když jejich kouzla byla tak mocná, že cítil, jak celá kuchyně pulsovala jejich energií. Bylo skutečně zapotřebí zvážit, jestli je moudré, aby skřítci měli v této válce neutrální roli. O tom, jestli je zapojit a jak je zapojit, si musí co nejdřív promluvit s Brumbálem a Ronem.  

Zatímco Severus naléval pití do sklenek, Harry se rozhlížel kolem. Pokoj vypadal, že má mnohem nižší strop, než byl ten nebelvírský, s vysokými klenutými oblouky z kamene sem tam prostřídaný zlatou cihlou, která místnosti dodávala útulnější vzhled. Tady byly stěny pokryté regály s knihami a to jí dodávalo opulentní vzhled. V jednom rohu stál velký stůl, na němž ležely dokumenty a knihy. V proutěných košících byly naskládané roličky pergamenů. Harry je identifikoval jako košíky na práce studentů, nejspíš přehledně roztříděné podle ročníků, aby se nepomíchaly.

 

Světlo z krbu se mihotavě odráželo na zdi a přímo ho lákalo usednout na malé sofa, které stálo před ním spolu s jedním osamoceným křeslem, které vypadlo trochu ošoupaně, ale pohodlně. Nad krbovou římsou visela olejomalba zimní krajiny. Byl na ní vyobrazen východ slunce nad horami. Na obraze vytvářely štíty hor dlouhé stíny. Harry přistoupil blíž, aby si prohlédl obraz, když si všiml obálky nadepsané „Severus a Alex“ opřené o svícen.

 

Otevřel obálku, přečetl si pozvánku a tázavě se podíval na Snapea.

 

„Přišlo to dnes ráno. Odpovím a omluvím nás,“ prohlásil Snape, když podával Harrymu sklenku červeného vína.

 

Harry si od něho vzal skleničku a usrknul z ní. „Nemáš čas?“ zeptal se.

 

Snape se na něho podíval. „Nechci, aby ses jakkoli s Malfoyem zapletl. A i když už jsi viděl jeho pozvánku, měl bys vědět, že v jeho společnosti není bezpečno.“

 

„O to jde!“ vyhrkl Harry. „Čím blíž se u něho budeme držet, tím lépe. Můžeme získat nějaké další užitečné informace pro naši stranu.“

 

„Neuvědomuješ si, jak moc je to nebezpeč…“ začal Snape.

 

„Měl bys vědět, že už v tom nejsi sám,“ přerušil ho Harry.

 

Snape zalapal po dechu a oči mu divoce planuly.

 

Harry položil ruku na hruď svého milence. „Chvíli mě poslouchej. Jen se ti snažím říct, že jestli chceme vyhrát tuhle válku, bude to vyžadovat společné úsilí. Jeden člověk nedokáže to, co dva sehraní partneři, to nemůžeš popřít. A tady se nám otevírají dveře…“

„Nevíš, co říkáš, neznáš Malfoye…“

„O tom není sporu. Ale otevře nám to jiné příležitosti do budoucna. Dva máme větší šanci, než každý zvlášť, co myslíš? Přeci všichni pozvaní nebudou jen Smrtijedi?“ zeptal se Harry medovým hlasem, čímž změnil taktiku. Spustil ruku, ale zůstal stát blízko svého milence a Snape neustoupil.

 

„Ne, ale všechno to jsou pravděpodobně sympatizanti názorů Temného pána. Lucius zná hodně vlivných lidí, kteří jsou v této válce nestranní. Mohou mnoho ztratit a tak jsou opatrnější než dřív. Malfoy pěstuje tyto vztahy se správnými lidmi kvůli tomu, aby mu dosvědčili, že se choval po celou dobu války perfektně.“

 

„Takže tam vlastně žádné velké nebezpečí nehrozí?“

 

Severus zavířil svým vínem, vdechl jeho vůni a lehce usrkl.

 

„Co tě trápí?“ zeptal se Harry jemně.

„Raději bych náš vztah zanechal daleko od toho všeho,“ řekl po chvíli tiše Snape.

 

Harry cítil náhlé vzedmutí emocí, postoupil o krok k Severusovi a položil si hlavu na jeho hrudník. Ten nijak nezareagoval.

 

Harry k němu vzhlédl a přejel mu rty po hraně čelisti.

 

„Hmmm, jsi čerstvě oholený,“ mumlal si pro sebe roztěkaně. Když na své tváři ucítil horký Severusův dech, přitisknul se k němu blíž.

 

Severus ustoupil, ale než se začal Harry cítit odstrčený, tak odložil svou sklenku na stůl, to samé udělal s tou jeho a Harryho si přitáhl do náruče a začal ho divoce líbat.

Harry byl jako v mrákotách. Objal Severuse kolem krku, ale brzy změnil taktiku. Vytáhl Severusovi košili z kalhot a hladil jeho holá záda. Potřeboval se dotýkat kůže, cítit jeho jemné chloupky. Nechal své prsty klouzat po pletencích svalů podél jeho páteře až k lopatkám, kterým se chvíli věnoval. Aniž by si to uvědomoval, třel se svým mužstvím o Severuse. Snape vytáhl jazyk z jeho úst a vtáhl do své pusy jeho spodní ret. Prudká bolest smíchaná s pachem vlastní krve mu projela rovnou do jeho k prasknutí napnutého vzrušení.

 

„Bože!“

 

Severus hrubě olízl krev a potom se ústy pohyboval směrem dolů k Harryho krku a zastavil se v místě, kde končí krk a začíná rameno.

 

Kdyby se před dvaceti minutami Harryho někdo zeptal, jestli považuje kousání za erotické, asi by jen vlažně přikývl. Nyní všechno, co mohl dělat, bylo vzdychání: „Bože Severusi, zastav! Nebo se udělám!“ cítil, jak nebezpečně roste míra jeho vzrušení.

Snape se narovnal a lehce ho nadzvedl. Harry zaúpěl při té krátké ztrátě kontaktu s jeho ústy. Snape mu vytáhl košili z kalhot a rozepnul knoflíky s takovou vehemencí, až nějaké utrhnul a ty s cinkotem dopadly na podlahu. Sklonil se a začal zuby okusovat jednu jeho ztvrdlou bradavku a tu druhou zpracovával rukou.

 

Harry hlasitě sténal a když se udělal do kalhot, zmítal sebou pod Severusem, který ho nepřestával kousat a hníst, ale přecházel pozvolna k uklidňujícímu jemnému olizování.

 

Harrymu se zalily oči slzami, cítil se jako v sedmém nebi, byl roztřesený, ale šťastný.

 

Snape ho pevně podepřel a vrátil se k jeho ústům, zvolna je líbal.

 

„Co to sakra bylo?“ šeptl do jeho úst chraplavě Harry.

 

„Obecně se tomu říká orgasmus, pane Johnsone,“ prohlásil Snape svým nejhlubším tónem, který na Harryho tolik působil.

 

„Všeobecně známý též jako vyvrcholení, le petit mort, ejaku…“

 

„Jo, jo,“ zarazil ho Harry a vzhlédl, aby se podíval do mužových očí.

 

K jeho nevíře jeho mužství na ten hlas zareagovalo a on si tak uvědomil mokrou lepkavost svého prádla. „Opravdu mám kalhoty od eh… och… bože…“ na chvíli se odmlčel a pohlédl do očí svého milence. „Bože, musím si sednout! Mám nohy jako z rosolu.“

 

Snape se zasmál a dovedl Harryho k pohovce.

 

Harry si všiml boule na Snapeových kalhotách a bezděčně si olízl rty, když mu při tom pohledu vyschlo v puse.

 

Snape se znova zasmál. „Později,“ prohlásil s jemným úsměvem.

„Proč ne teď?“ zeptal se nespokojeně Harry, rukou se pomalu jako had přibližoval po stehně svého milence k jeho poklopci.

 

Ještě než se dostal ke svému cíli, Snape ho lehce plesknul přes ruku. „Jedině pokud máš rád publikum… v opačném případě doporučuji počkat. Domácí skřítkové za chvíli přinesou večeři a mám strach, že by se Albus mohl zeptat, jestli se k nám může přidat…“

 

„ALBUS? Co? Proč?“

 

„Nestihl jsem ti to říct. Když jsem se mu zmínil, že nebudu dnes večeřet ve Velké síni, protože jsem tě pozval k sobě domů, požádal, jestli se k nám může přidat. Doufám, že ti to moc nevadí.“

„Jsem nadšený,“ protáhl Harry sklíčeně.

 

„Máme to ale krásný den!“ zvolal Brumbál, zatímco vystupoval z ohniště.

 

Harry udělal to nejrychlejší čistící kouzlo ve svém životě a celý zrudlý šel k řediteli, aby ho přivítal.

 

Severus už taky vstal a natáhl se pro svůj plášť, který měl přehozený přes židli a na okamžik se k nim otočil zády, aby se mohl upravit. Harrymu zacukaly rty, ale nakonec ten malý potměšilý úsměv ovládl.

 

„Je od tebe tak milé, žes mě k sobě pozval, Severusi,“ nepřestával brebentit Brumbál, když podával Snapeovi láhev kvalitního vína, které přinesl.

 

„Děkuji, Albusi,“ odpověděl překvapený Snape.

 

Albus se sehnul a Severusovy a Harryho oči se setkaly nad jeho hlavou. Jejich nadšení se změnilo v horor, když viděli, že starý muž má v ruce jeden z Harryho knoflíků.

 

Harry se podíval na svou košili a zjistil, že je stále rozepnutá a na několika místech roztrhaná na cáry.

 

Jedno rychlé kouzlo vše napravilo, ale Harryho obličej byl červenější než Ronovy vlasy.

 

Hluk z jídelny prolomil trapné ticho a pro Harryho to bylo vysvobození. Snape beze slova odvedl Brumbála ke stolu.

 

První chod proběhl za velmi povrchní konverzace. Harry jen stěží vnímal, co vlastně jí, ale když se objevil pudink, oči se mu rozzářily a na tváři se mu objevil úsměv. Právě, když si dal do pusy první lžičku čokoládové pěny, Brumbál tnul do živého: „Nuže, jak to vypadá s vaším vztahem, moji chlapci?“

Harry se začal svým soustem dusit, ale mávl na Albuse v odmítavém gestu, když se snažil dát mu herdu do zad. Podíval se prosebně na Severuse, ale ten už se nadechoval k odpovědi.

 

„Chce jít se mnou k Luciusovi Malfoyovi,“ stěžoval si.

 

Harryho pobavilo, jakým způsobem změnil téma hovoru.

 

Albus se podíval na Harryho. „Proč tam chceš jít?“ zeptal se. „Jsem si jist, že potěšení skýtající Malfoy Manor jsou velkým lákadlem, ale máš i jiný důvod?“

 

Harry si odfrknul. „Jsem si jist, že se obejdu bez potěšení, které Malfoy Manor nabízí, ale je tu možnost, že získáme nějaké nové informace. I když Severus říká, že tam nebudou žádní aktivní Smrtijedi, natož jejich setkání.“

 

Byl zvědavý, co si o tom všem Brumbál myslí. Sám by mu o tomto svém plánu neřekl, dokud by to nebylo za ním. Brumbál o jeho identitě věděl vše a přesto nechával Severuse v nevědomosti. Netušil, jak se zachová, když bude vědět, že se chlapec-který-přežil vrhá po hlavě do jámy lvové. Nebo že by konečně uznal, že se o sebe Harry dokáže postarat?

 

„Pokud se rozhodneš, že tam půjdeš, jaký druh informací máš podle tebe naději získat?“ zajímal se živě Brumbál.

 

Harry se na něho podíval. „Můj dobrý kamarád, vynikající stratég, si myslí, že je dobré mít co nejvíc informací,“ vzpomněl si, s jakým nadšením se pustil Ron do hledání informací… no možná taky do získávání dalších bodů.

Nakonec se Brumbál se Snapem dohodli, že to zní rozumně a že stojí za to využít všechny šance cokoli o druhé straně zjistit.

Později toho dne se téma stočilo na Harryho dům v Prasinkách. Vedli polemiky o tom, jak strašně vypadá jeho zarostlá zahrada a že by s tím bylo potřeba akutně něco udělat. Harry v žertu prohlásil, že si najme zahradníka a Snape… ano, Snape! se toho chytil a doporučil mu, aby se zeptal Nevilla Longbottoma, protože madam Prýtová prý dnes ocenila jeho nadání. Brumbálovi zářily oči, když jim oznamoval, že nemá žádné námitky, aby si Neville vzal malou brigádu mimo školu.

 

Později po odchodu Brumbála měl Harry špatné svědomí a byl si jistý, že právě proto ředitel přišel. Aby mu svou přítomností připomněl, že mu slíbil, že prozradí co nejdříve Severusovi pravdu a že mu nezpůsobí za žádnou cenu bolest. Opět seděli společně na pohovce před krbem. Harry měl hlavu položenou na rameni svého milence a ten měl volně přehozenou ruku kolem něho, podél opěradla pohovky. Harrymu bylo dobře, víno působilo a cítil se spokojeně. Když už mluvíme o uspokojení… opřel se o Snapea, vzal z opěradla jeho šálek kávy a položil ho na stůl.  Tímto pohybem se dostal celým svým tělem na Severuse a jasně cítil, jak se svaly jeho milence pod jeho váhou napnuly. V této pozici měli obličeje jen malý kousek od sebe. Harry bezmyšlenkovitě zvedl ruku a pohladil Severusovu tvář podél jeho čelisti. Severus ho klidně sledoval a v jeho pohledu bylo jasně vidět, že souhlasí se vším, co s ním měl Harry v plánu dělat. Když se nad ním pomalu skláněl, napětí mezi nimi rostlo, vzduch zhoustnul a byl rozžhavený tak, že se dalo ztěžka dýchat, zaklepal někdo hlasitě na dveře.

***

Kdo je za dveřmi se dozvíte za 4 dny... Co myslíte otevřou, nebo budou dělat, že nikdo není doma???

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 02:52:21: Pan profesor má postřeh na schopnosti svých žáků. a Brumbál má taky zajímavé nápady, jako sjednávat ...
06.08.2009 23:58:01: Dneska jsem to tu objevila:D a tahle povídka je naprosto úžasná. jak jsem bez ní mohla jen být! To s...
06.08.2009 12:44:28: Nesnáším klepání na dveře smiley Proč se ozve vždycky v tu nejnevhodnější chvílismiley? Snad se ještě d...
04.08.2009 00:48:36: Oj! Severus vždycky otvírá. Ale kdo tam bude??? Nechám se překvapit smiley A díky za další kus nové ka...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.