Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

7/A - Přátelé

Tuto část kapitoly jsem se rozhodla věnovat jako dárek Vám všem. Ptáte se za co? Když jsem začala uveřejňovat tento příběh, tak jsem nepočítala s tím že „Strom“ bude mít tolik milých čtenářů. Řekla jsem si, že jestli někdy návštěvnost přesáhne 200 lidí tak to oslavím. A co myslíte, že se včera stalo? Ráda bych tedy tento pomyslný milník ve vývoji našeho milého stromečku oslavila s Vámi. A jak jinak než tím, že Vám věnuji další střípek povídky, jako poděkování za Vaši přízeň. Jsme rádi, že k nám chodíte a věřte, že máme radost z každého nového komentáře. Tak vzhůru k vyprávění, než Vám tady dojetím uroním kroupu…  

Za celý tým ze srdce vaše Sallome.

***

Příštích několik týdnů bylo pro Harryho rušnějších, než kdy jindy v jeho životě. K jeho klasickému vyučování mu přibyla role učitele ve třídě pro nápravu magie a k tomu ještě začal každé ráno běhat.

 

Vztah se Severusem mu také zabíral dost času, ale na to si nestěžoval. Scházeli se buď v pátek nebo v sobotu večer a byli spolu do oběda druhého dne, plus každou středu večer. Měli spolu neuvěřitelně žhavý sex. Snape byl nepochybně ten neúžasnější milenec v kouzelnickém světě. Byl tak mocný, smyslný a žádostivý… Jedna Harryho část byla zoufalá z toho, že musel předstírat, že je někdo jiný a ta druhá myslela jen na ty úžasné orgasmy. Byla to taková malá smrt, když k němu Snape přisál své rty a jazyk odváděl svou práci, o jeho dovedných prstech ani nemluvě.

Nakonec však zjistili, že se nejen vzájemně těší ze své společnosti, ale postupně našli i společné zájmy. Harry objevil mudlovská kina až v době, kdy žil v Brightonu. Jako dítě nikdy nebyl na filmu v kině. Když se doma dívali Dursleyovi na televizi, obvykle ho poslali umýt nádobí, uvařit čaj nebo vykonávat nějakou jinou činnost, aby nemohl jen tak sedět a dívat se s nimi. Proto byl teď tak uchvácen z velkého plátna v kině. Vzal tam Severuse hned jejich druhý společný víkend, věděl, že v Edinburghu dávají film, na který se těšil, a s chvějícím se žaludkem na něho Severuse pozval. Snažil se nabídnout jinou alternativu jejich schůzek, aby jejich setkání nebyla jen o sexu.

 

Přestože Snape měl mudlovského otce, byl vychován téměř výlučně kouzelnickým způsobem a nikdy žádný film neviděl. Byl z něho omámen, šokován a zahrnul Harryho fascinovanými otázkami ve snaze zjistit, co je skutečné a co je fikce. Jak to, že lidé můžou bez kouzel jen tak létat vzduchem. Ne, že by mu Harry dokázal odpovědět na všechny jeho otázky, ale trochu to vyrovnalo jejich vztah a to se Harrymu líbilo. Od té doby chodili na film každou středu. Harry je přemisťoval po celé zemi. Jakmile uslyšeli o nějakém novém filmu, který by stálo za to vidět, nenechali si ho ujít. Ve skutečnosti ho filmy bavily díky Severusovým jedovatým komentářům. A potom měli spolu skvělý sex. I přes to, že se během týdne musel mistr lektvarů na noc vracet do Bradavic, Harrymu to takhle vyhovovalo. Vždyť on měl také své povinnosti a musel se také vracet. 

 

Byl překvapený, když zjistil, že se k jeho rannímu běhání připojilo několik žáků. Běhali s ním ve skupině po celém areálu, ale jejich nadšení rychle pohaslo, když se tato zvěst roznesla a najednou měli nežádoucí publikum. Harry byl tak nadšený z toho, že si chce tolik spolužáků zlepšit kondici, že požádal Brumbála o tělocvičnu a ke svému překvapení ji dostal. Většina členů jeho třídy a někteří jeho kamarádi z koleje vyzkoušeli buď jedno nebo druhé. Neville byl kvůli svému objemu nejvíc nemotorný běžec, kterého kdy Harry viděl.

 

„To mám z toho, jak tvrdě pracuju na zahradě s lopatou,“ zubil se, „mám silné ruce a vypracovaná stehna. Vidíš?“

 

Dokonce i Snape se ukázal v tělocvičně, i když k běhu se nikdy nesnížil. Když ho Harry poprvé spatřil v tělocvičně, musel odvrátit pohled, aby skryl své nadšení.

 

***

Harrymu, jen co si promluvil o třídě pro nápravu magie  s Ronem a Hermionou, spadl obrovský kámen ze srdce. Bylo pro něho těžké o tom začít mluvit, nikdy před nimi neměl tajemství a bál se, jak budou jeho přátelé reagovat. Jakmile však Hermiona viděla učebnu, zazářily jí oči a požádala ho, aby jí podrobně vysvětlil celý učební plán.

 

„Nápravná magie? To není moc chytré jméno, když chceš, aby tvé speciální lekce navštěvoval i Snape,“ řekla jemně. „Nikdy by se nepřiznal k tomu, že potřebuje pomoct se svou magií.“

 

Harry rychle stiskl Hermioně ruku, kterou mu položila na rameno.

 

„Chtěl bych si o tom s tebou a Ronem promluvit,“ řekl. „Sejdeme se o přestávce?“ zeptal se.

 

„Já s tím nemám problém. Rone, můžeš obětovat přestávku? Nepotřebuješ na poslední chvíli dohnat něco do školy?“ zeptala se Hermiona vážně.

 

„Já po přestávce nemám hodinu a potom jsou jen kouzelné formule a na ty není potřeba žádná velká příprava, takže to hravě stihnu. Tak kde se sejdeme?“

 

Hermiona protočila oči, ale v duchu si přiznala, že je pozdě na to udělat něco s Ronovými špatnými učebními návyky.


„Tvůj pokoj?“ podíval se na Rona. Věděl, že Ron bude dělat svou práci z přeměňování spíš ve svém pokoji natažený na posteli, než toporně sedící v knihovně na nepohodlné židli.

 

O několik hodin později už seděli u Rona na jedné posteli a jedli ovocný koláč, který poslala paní Weasleyová. Harry i Ron měli ruku ponořenou v krabici a snažili se ulovit poslední drobky.

 

„Tvá mamka je tak skvělá kuchařka,“ řekl Harry nesrozumitelně s plnou pusou.

 

Oba jeho kamarádi čekali, až Harry začne sám mluvit o tom, proč je sem pozval.

 

„Chtěl jsem s vámi mluvit o třídě pro nápravu magie,“ začal Harry.

 

„To jméno je vážně hloupé,“ řekl Ron s plnou pusou. „To byl Brumbálův nápad?“ zakřenil se.

„Rone, máš slupku z ovoce přilepenou na zubech,“ vrčela Hermiona.

 

Zatímco se Ron snažil rukou si zbytky ovoce odstranit, Harry pokračoval pevným tónem a zakryl tak pobavení nad počínáním svého přítele a znechucením své kamarádky. „Vlastně to stupidní jméno napadlo mě. Je to má třída.“

 

„Tak se hned nečerti, kámo!“ vykřikl Ron. „Takže jsme tu pro to, abys nám nabídl…?“

„Ne, nejste,“ řekl Harry. „Vy do té třídy nemusíte chodit. Krom toho je koncipována jen pro šest lidí.“

„Ale mohl bych tam chodit tak jako tak,“ vysoukal ze sebe Ron. „Mohla by to být zábava. Ne?“

 

Hermiona, která doteď jen poslouchala, se jemně zeptala: „Kdo jsou vlastně tví žáci, Harry?“

 

„To ti nemůžu říct, opravdu,“ řekl s rozpaky. „Dohodli jsme se, že o sobě navzájem mimo třídu nebudeme mluvit.“

 

Ron začínal rudnout vzteky a Harry přemýšlel, jak odvrátit hrozící spor. „Jo, ale pokud jsi vedoucí té třídy, tak snad můžeš mluvit. Nebo nám nevěříš?“

„Ty dobře víš, že vám věřím,“ povzdechl si Harry, „ale dal jsem slib, Rone.“

 

Nastalo tíživé ticho.

 

„Co je to vlastně za výuku, když ji ti neznámí potřebují a my ne?“ zeptala se Hermiona.

 

Harry jim to vysvětlil stejně jako Brumbálovi, že některým žákům nevyhovují metody, které se uplatňují v Bradavicích, a proto je nutné jim pomoct.

 

Ron chvíli tiše seděl a potom bystře poznamenal: „Hermiona to nepotřebuje, protože je dokonalá i bez toho, a když něco neví, tak si zaběhne do knihovny a najde si, co potřebuje. Já to nepotřebuju, protože jsem průměrný kouzelník a bylo by to pro mě plýtvání časem. Nic by se nezměnilo, leopard také nezmění své skvrny, ani kdyby se na hlavu postavil.“

 

Harryho bodlo u srdce.

 

„Rone…“

 

Ale mladý muž mu nedovolil pokračovat.

 

„Nedělej si starosti, kámo. Myslíš, že snad nevím, jak na tom jsem?“

 

Harry ho vzal za ruku. „Máš pravdu,“ souhlasil. „Jsi na středním stupni úrovně…“

Ron se snažil odtáhnout, ale Harry stiskl jeho ruku pevněji. „Magie není všechno, Rone. A to nemluvím jen o vítězství ve válce.“

 

Ron zvedl vzpurně bradu a čekal.

 

„Jsi brilantní stratég, kámo. Máš přirozený talent. Neumíš si představit, jak užitečný nám bude tvůj dar. Jsem si vědom toho, jak mizerné bylo plánování válečné strategie. Neustále rozplétáme nějaké rébusy a nepřevzali jsme iniciativu. Já jsem sice výjimka v tomto boji, ale jsem příliš impulzivní. Znám své chyby. V minulosti se mi to mnohokrát málem vymstilo. Musíš mě učit. Chtěl bych se zastavit a naučit se plánovat věci tak, jak to umíš ty a nevrhat se do každé akce po hlavě. Proto budu opravdu rád, když budeš po mém boku bez ohledu na sílu tvé magie. Protože budu vědět, že s tebou je to promyšlené do všech detailů a jsme dobře připraveni. Vědět, že jsme ve správný čas na správném místě. Potřebuji po svém boku muže, kterému bezvýhradně věřím. Naše přátelství je pro mě jedna z nejcennějších věcí na světě, Rone.“

 

Ron si ho dlouho prohlížel a poté jen přikývl. Jeho oči byly vřelé, když s poněkud rozpačitým výrazem poplácával Harryho po zádech.

 

Harry ho poplácal zpět a obrátil se k Hermioně, která se na ně spokojeně usmívala.

 

„Mudlové mají nějaké hry, které procvičí strategické uvažování,“ řekla. „Napíšu mámě, aby mi nějaké poslala. Věř mi, Rone, může to být zábava! Měli byste začít od základů, a až teprve když se bude cítit Harry připraven, tak udělat to, o co tě žádá.“

 

„Díky,“ přikývl Ron a hodil sebou zpět na postel a natáhl se ke skříni, na jejímž dně ležel pytel Bertíkových fazolek, v němž začal štrachat. „Začneme učením z historie. Je dobré vědět, co už se v téhle válce stalo. Je zde několik zajímavých momentů,“ dodal.

 

Hermiona se k němu sklonila a dala mu pusu.

 

„Ronalde Weasley, máš u mě bod a můžeš si ho u mě dnes večer vybrat,“ spiklenecky se na něho zašklebila. „Nemůžu uvěřit vlastním uším! Právě jsi se dobrovolně nabídl, že budeš číst nějakou knihu!“ 

 

„Dostanu bod za každou knížku, kterou jsem kdy přečetl?“ zašklebil se Ron a zrudnul mu obličej. Harry si všiml, že se jeho přítel snaží svůj právě vzniklý problém zamaskovat tím, že pokrčil nohy v kolenou a skryl tak svůj klín.

 

„Myslím, že je nejvyšší čas, abych tohle doupě neřesti opustil,“ prohlásil Harry a s úsměvem na tváři se pomalu sunul ke dveřím.

 

„Nemusíš odcházet...“ začala Hermiona.  

 

Ron zasténal, a Harry se zasmál.

 

„Myslím, že porada počká, teď je na řadě Ronova erekce. A i když preferuji muže, nemám žádný zájem mu s tím pomoci, ale děkuji za nabídku,“ dodal Harry měkce, zatímco Ron si v rozpacích schoval hlavu pod přikrývku. „Nebude ti vadit, když náš rozhovor dokončíme později, že ne, Hermiono?“ mrkl Harry na kamarádku.

 

„Ne, vzhledem k tomu, co se v příští minutě s Ronem chystám provést,“ zašklebila se na něj Hermiona. „Miluji tě,“ dodala.

Harry před sebou teatrálně překřížil ruce, jako kdyby odháněl ďábla. „Drž se ode mě dál, ženská! Doteď mě zajímala jen tvoje mysl, ale mám pocit, že i to si teď odpustím!“

Hermiona po něm hodila polštářem.

 

Ron ze sebe shodil přikrývku a zaraženě se na něho podíval, když mu došlo, co právě slyšel. „Hej! Tys právě řekl, že…“

 

Harry vyklouzl ven ze dveří, ale na prahu se ještě otočil. „Že se mi líbí muži? Och, ano!“ Když zavřel dveře, ještě mohl zaslechnout Hermionu, jak říká svému rudovlasému příteli: „No vážně, Rone! Neříkej mi, že sis nikdy nevšiml…“  


***


Blížil se Halloween a Harry se myšlenkami vracel k první řádné hodině jeho třídy pro nápravu magie. To první úterý po jejich setkání čekal úzkostně ve vyhrazené třídě a přemýšlel, kdo přijde a kdo to vzdá. Byl si jist Nevillem a Padmou, snad i Erniem a Eloise. Kým si vůbec nebyl jistý, byli oba  zmijozelové. Ulevilo se mu, když ve dveřích uviděl Malfoye a o několik okamžiků i Snapea.

Harry sestavil několik stolů do velkého čtverce tak, aby u něj mohli sedět všichni společně. Uprostřed sestavených stolů ležela hromada papírků natrhaná na proužky a propisovací tužky.

 

„Výborně. Dobrý večer všem. Děkuji vám, že jste dorazili.“

 

Viděl, jak Malfoy zkřivil rty, ale nedal na sobě nic znát. Jeho hlas zůstal klidný a vyrovnaný, když pokračoval.

 

„V dnešní lekci máme dva cíle. Jako první úkol budeme zjišťovat informace o sobě navzájem a potom začneme pracovat na bezhůlkovém kouzlu.“

 

Cítil, že druhé téma vzbudilo větší zájem než to první.

 

„Za prvé jsem vám chtěl říct, že neočekávám, že se budete všichni učit všechno stejně rychle. Někomu to půjde rychleji a někomu pomaleji. Nechci, abyste mi tady z toho dělali nějaké závody. Někdo bude první a někdo poslední, ale je podstatné, že všichni máte potenciál se to naučit. Dobře?“

 

Všechny je přelétl pohledem. Eloise nesměle kývla, Ernie se usmál a podíval se rozpačitě na Padmu.

 

„Tak tedy k prvnímu úkolu. Vezměte si všichni tužku a tři proužky papíru. Chci, abyste na první papír napsali, v čem si myslíte, že vynikáte. Nemusí to být předmět, který se vyučuje ve škole. Může to být třeba nějaký sport, vaření, schopnost naslouchat… prostě cokoliv, o čem si myslíte, že je vaše silná stránka. Na druhý lístek napište, v čem si myslíte, že stojíte za starou belu…“ Padma se zachichtala a Neville si odfrkl, „a na poslední papírek napište, co byste chtěli dělat v sedmdesáti letech. Máte na to tři minuty.“

 

Všichni na Harryho zmateně zírali.

 

„Pusťte se do toho! Máte jen sto osmdesát vteřin, čas běží!“

 

Během chvilky si všichni z hromady uprostřed stolu rozebrali pera a natrhané papírky.

 

„Co je, pro Merlina, tohle?“ Ušklíbl se Malfoy, když si otáčel propisku mezi prsty jako mažoretka hůlku.

 

„Sto šedesát sekund. Použij to, Draco, vše vysvětlím později.“

 

„Ale to není pergamen!“

 

„Ne, není. Sto čtyřicet pět sekund.“

 

Když však uplynula stanovená doba, měli všichni svůj úkol splněný a popsané lístečky ležely před nimi.

 

„Výborně,“ zašklebil se Harry. „Jsme tu i proto abychom se o sobě něco navzájem dozvěděli. Budeme- li bojoval v nadcházející válce na stejné straně barikády, tak to pro nás bude velmi užitečné. Ale jestliže se někdo z vás rozhodne jakkoli jinak,“ dal si záležet na tom, aby pohledem neulpěl na nikom z nich ani o vteřinku déle.“ Pevně doufám, že si ještě pamatujete, jak jsem minule mluvil o tom, že žádnou informaci, kterou se tady o ostatních dozvíte, nemůžete prozradit nikomu jinému?“


Po všeobecném přikývnutí Harry pokračoval. „Dobrá, můžete své lístky dát doprostřed?“


„Pottere, co s nimi máte v plánu udělat?“ zeptal se Snape, stále držící ty své. Harry zaznamenal, že je to první zaváhání ze strany mistra lektvarů. Šlo to lépe, než předpokládal.

 

„Hned jak je všichni položíme na hromadu a zamícháme, tak se podíváme, kdo co…“

 

„Ale to je osobní!“ protestovala Padma.

 

„Padmo, máš pocit, že je v mé povaze chtít někoho zranit?“ zeptal se Harry. Podívala se na něho očima doširoka otevřenýma a po chvíli zavrtěla hlavou. „Věř mi. Na konci této hodiny se vás zeptám, jestli jste dotčeni něčím, co jste o sobě odhalili, a když tomu tak bude, Severus použije Obliviate na každého z nás. To samozřejmě platí pro každého,“ rozhlédl se po přítomných v místnosti. „Je to fér?“

 

Všichni v místnosti se nespokojeně ošívali.

 

„Mám podezření, že zde mohou být lidé, co by raději zapomněli okamžitě i to, co napsali sami o sobě,“ řekl Severus znuděně.

 

Harry pochopil, kam míří a snažil se rozptýlit jejich obavy. „Jde o to,“ začal, „že tady Severus je obecně známý jako nejlepší nitrozpytec v této zemi. Tak jsem si myslel, že není problém, aby vám jakoukoli vzpomínku na toto setkání vymazal, budete-li se cítit nepohodlně. Vzhledem k tomu, že může kdykoli vpadnout do vaší mysli, nedávají vaše obavy smysl.“

 

Harrymu se chtělo smát, když si všiml jejich vyděšených výrazů, tedy až na Draca. A bylo zajímavé, že Neville se tvářil podobně jako Draco, asi mají opravdu něco společného.

 

„Rád bych věděl, proč jsme museli používat ty příšerné papíry a ty… ty… věci?“ snažil se Draco změnit téma.

 

„Ta věc se jmenuje kuličkové pero nebo prostě pero.“

 

„Mudlovský výrobek! Ve škole čar a kouzel. Proč musíme používat tyto nechutné věci?“ ohrnul Malfoy opovržlivě nos.

 

„Ale fungují? Ne?“ oponoval Harry.

 

„No a?“

 

„Mudlové dříve také používali brk, ale postupně ho vyvinuli tak, jako spoustu dalších věcí. Ta nová pera jsou tak levná, že je charitativní organizace rozesílají jako poděkování za to, že jste jim poslali příspěvek, a když příště vypisujete šek perem na kterém je jejich logo, tak si na ně vzpomenete. Používají technologie, které testovali při cestě na Měsíc, vymysleli i pero, které píše na stropě a jsou i pera, která píšou i pod vodou. Tím vám chci říct, že mudlové neustále vymýšlejí maličkosti, ale i podstatnější věci, které jim můžou usnadnit život. Proč kouzelníci, i když mají daleko větší možnosti, se stále spoléhají na staré věci? Pokud je pro to nějaký zvláštní důvod, o kterém jako kouzelník, kterého vychovávali mudlové, nevím, tak bych se o něm rád dozvěděl, ale jestliže není, proč by kouzelnický svět nemohl čerpat z moderních technologií mudlovského světa? Proč nevyužít všechno, co nám může dát výhodu v této válce?“

 

Zavládlo rozpačité ticho.

 

„Dobrá, tak popojedeme,“ řekl Harry a podíval se na mistra lektvarů. „Severusi, můžete i vy dát své lístky do misky mezi ostatní?“

 

Snape vrazil naštvaně své kousky papíru na hromadu. Rty měl těsně semknuté, ale bez jediného slova protestu se posadil zpátky.

 

Harry mávl rukou nad proužky, ty se vznesly do vzduchu a tam se otáčely a míchaly, než se pokojně snesly zpět dolů.

 

„Sakra!“ vykřikl Ernie. „Změnilo se písmo!“

 

Harry se usmál. „Všechny jsem je změnil, aby vypadaly jako napsané na stroji, nebude tak poznat, kdo který napsal. Ernie, vytáhni jeden a přečti nám ho.“

 

„Je tady napsáno: Vlastnit firmu, která se bude zabývat prodejem léčivých bylin a výrobků z nich.“

 

„Osoba po tvé levici – ano, Eloise, ty – musí uhádnout, kdo to napsal a z jaké kategorie to je. Myslím, že to nebudeš mít těžké,“ prohlásil a povzbudivě se na ni usmál.

 

Eloise přikývla. „Je to Neville, že? Jeho budoucí plány?“

 

Neville přikývl, mírně mu zčervenaly tváře, ale Harry si všiml, že zůstal s hlavou hrdě vzpřímenou.

 

„To je opravdu vše, čeho chceš v životě dosáhnout?“ odfrknul si Malfoy.

 

„Vlastně farmaceutičtí bylinkáři mají pohádkové příjmy,“ prohlásil Snape klidně. „Pokud budete na trh dodávat vzácné byliny potřebné pro náročnější lektvary a budete je mít v náležité kvalitě, můžete si vybudovat velmi dobrou kariéru.“

 

Neville na něho v šoku nevěřícně zíral a po chvíli se zmohl jen na: „Děkuji vám, pane.“


„Jen jsem řekl nepopiratelný fakt, který jsem za léta praxe vypozoroval,“ reagoval Snape.

 

„A tady je to Severus,“ připomněl Harry Nevillovi jemně. „Ano? Eloise, jsi na řadě, vytáhni další lístek.“

 

„Lektvary,“ přečetla Eloise z papíru.

 

Všechny oči se obrátily na Snapea.

 

„Já ne,“ bránil se mistr lektvarů.

 

„Myslíte si, že lektvary nejsou váš největší talent?“ zeptal se překvapeně Draco.

 

„Musím konstatovat, že tato hra je skutečně hloupá a věřte, že mám opravdu i dovednosti, kterých si cením více než je vaření lektvarů,“ řekl Snape znuděně, „předpokládám, že je to Nevillova odpověď na druhou otázku.“

 

„Jsem nevinný,“ řekl Neville a vysunul vzdorovitě bradu, navzdory tomuto gestu mu trochu zčervenaly tváře.

 

„Myslíte si, že je tu někdo, kdo má méně talentu na lektvary, než vy?“ zeptal se nevěřícně Snape.

 

Harry si odkašlal.

 

„To jsem napsal já,“ pískl sotva slyšitelně Ernie.

 

Snape se na něho podíval. „Pane McMillane…“

 

„Ernie,“ opravil ho Harry mírně.

 

Snape po něm střelil pohledem, ale nekomentoval to. „Ernie, proč jste nepokračoval po NKÚ v lektvarech? Myslím, že kdybyste chodil do hodin pro pokročilé, které navštěvují společně studenti Nebelvíru a Zmijozelu, zjistil byste sám, že můžete patřit mezi nejlepší ve třídě.“

 

Nyní všichni přeskakovali pohledem ze Snapea na Ernieho a zpět.

 

„Neumím pracovat podle zadání,“ řekl Ernie a nasucho polknul, „nikdy jsem pořádně nepochopil ani ten nejjednodušší návod, který jste nám zadal. Pozorně jsem to četl a soustředil se, ale bylo to na nic. Ale potom jsem si to samé zkoušel vařit jen tak pro sebe doma bez stresu a nejen s návodem, ale používal jsem i svou intuici a dařilo se mi.“ Podíval se opatrně na Snapea, čekal na jeho reakci.

***

Pokračování příště...

 

Poslední komentáře
07.03.2010 02:33:51: Krásná spoluprácesmiley${1}
24.08.2009 22:42:33: Dobrou děcka pitomé, co Mirku, kdepak se touláš..smiley${1}smiley${1}
24.08.2009 22:08:49: Taky musím jít... přepínám na mód matka...
24.08.2009 22:04:05: Majster Proper??
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.