Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

5/B - Nabídka

Tuto část věnuji našim dvěma mužům. Snad si to  All a EliotSnape užijou… Hm… když už je ta rovnoprávnost… :-DDD

***

Harry s uspokojením poslouchal překvapené výkřiky studentů, kteří si udiveně prohlíželi hustou zeleň a světlo, které procházelo skrz koruny stromů. Stáli pod nádherným zeleným baldachýnem, kterým jen tu a tam prosvítala obloha.

„Do prdele!“ zamumlal Ernie.

„Kde to jsme?“ zeptala se Padma a podívala se na Harryho.

Harry se podíval na Malfoye, který začínal mít světlejší odstín bílé, než u něj bylo běžné.

„Tys nás přemístil do Zapovězeného lesa?“ zavrčel Draco.

Harry se usmál.

„Okamžitě nás přenes zpátky!“ prskal Malfoy. „Uvědomuješ si, kurva, jak je to tady nebezpečné!?“

„Pozor na jazyk, pane Malfoyi! A vy také, pane McMillane!“ štěkl Snape.

„Uvidíme se na základně,“ řekl Harry a zmizel.

„Do prdele!“ vrčel Malfoy, nedbající na Snapeovo předchozí napomenutí, „on nás přemístil a klidně nás tady nechal!

„A bez našich hůlek!“ zaskřípal zuby Ernie.

Někteří z nich se mlčky stáhli blíž k sobě.

„Znáte tuto část lesa, Draco?“ chtěl vědět Snape.

Malfoy přikývl. „V prvním ročníku jsme dostali s Potterem trest a Hagrid nás vzal právě sem,“ na chvíli se zamyslel a nervózně polknul, když si na tu hrůzu vzpomněl.

„A nevzpomínáte si náhodou na cestu ven?“ zeptal se profesor suše.

V tu chvíli Padma zapištěla a přiskočila k Nevillovi. Nějaký tvor se jí ocasem otřel o hábit a schoval se v houští.

„Krysa? To nemohla být krysa! Bylo to obrovské!“ skuhrala přiškrceným hlasem.

Neville jí chytil mírně se třesoucíma rukama kolem pasu.

„Tento les se pro nic za nic nejmenuje Zapovězený, slečno Patilová,“ řekl Snape sarkasticky.

„Zasraná krysa je náš nejmenší problém,“ vyšiloval Draco.

„Váš jazyk je stále nepřijatelný, Draco,“ řekl Snape klidně. „Nerad bych odebíral body vlastní koleji. Možná byste mohl odpovědět na mou otázku, jestli si pamatujete cestu ven?“

Harry, který se nikam nepřemístil, ale pozoroval je skryt pod kouzlem neviditelnosti se divil, jak Snapeova pouhá zmínka o strhávání bodů měla na všechny studenty uklidňující účinek. 

„Obávám se, že nemám ponětí, pane,“ zamumlal Malfoy a rozhlédl se kolem sebe.

Nalevo od nich byla cesta a oni po ní, jeden po druhém, začali pomalu postupovat.

„Jak víte, že je to správná cesta, pane?“ zeptala se Eloise po několika minutách napjatého ticha přerušovaného jen šustivými zvuky a divným mručením z houští, kam zmizelo to podivné zvíře. Přesto, že už ho nezahlédla, měla pocit, že je sleduje.

„Nevím to.“

„Co? Tedy chtěla jsem říct… promiňte, pane?“                                                                                                                

„Nemám ponětí, v které části lesa se nacházíme, slečno Midgenová, ale každá cesta obvykle někam vede.“

„Ale mohla by nás taky zavést hlouběji do lesa!“

„Jistě. Ale stejně tak pravděpodobné je, že vede ven.“

Šokovaně na něj pohlédla a začala propadat beznaději.

To Snapea trochu obměkčilo. „Jdeme na východ, slečno Midgenová. Zapovězený les je na západ od hradu. Naše šance, že se pohybujeme správným směrem, je tudíž poměrně vysoká.“

„Mohl prostě říct jen ano,“ mumlal si nesrozumitelně pod nos Neville, když se skláněl, aby si prohlédl rostliny vedle cesty.

„Chtěl jste k tomu něco dodat, pane Longbottome?“ řekl Snape hedvábně.

Neville vzhlédl. „Tohle je nějaký divný druh Leucothoe,“ komentoval.

„Jak fascinující,“ prohlásil Snape sarkasticky. S přirozenou grácií přidržel nízko visící větve, aby mohly Eloise a Padma projít. „V Zapovězeném lese je mnoho odrůd rostlin. Nejste tak zkušený botanik, abyste znal každý plevel,“ pustil větve a pokračoval v chůzi, jakoby si nevšiml, že ratolesti praštily Nevilla do žaludku, stejně, jako Nevilla dokázala zasáhnout jeho slova.  

Pokračovali v cestě, když je vyplašil řev nějakého neznámého dravce. Vypadali poděšeně a stáhli se do menšího hloučku. Harry viděl, jak Snape reflexivně sáhl pro hůlku. Navzdory svým nepříjemným poznámkám na Nevillovu adresu, stál nyní před nimi všemi jako štít.

Nic se nestalo. Ještě chvíli počkali a opět vykročili po cestě, tentokrát se však drželi blíž při sobě.

Harry si všiml, že si Neville dál pečlivě prohlíží keře a rostliny. Jeho slova však musela mít na Snapea určitý vliv, protože ten po chvíli řekl: „Vzduch voní vlhkostí a plísní. Dívejte se po houbách. Když nějakou uvidíte, dejte mi vědět. Nedotýkejte se jich, dokud je neidentifikuji. Existuje několik odrůd, které jsou těžko k nalezení, a jsou užitečné v některých lektvarech. Ale mívají… dost odporné účinky, když se dostanou do kontaktu s pokožkou, proto dbejte mého varování.“

„Jenom Snape může z týhle noční můry něco vytěžit,“ šeptal Ernie do ucha Eloise.

Harry se usmál.

Přešlo několik dalších minut.

„Jak je ten les velký?“ kňourala Padma.

Nikdo neodpověděl.

„Začíná se stmívat,“ zašeptal Ernie po další chvíli.

Ani tentokrát nikdo neodpověděl.

Hlasitý výkřik sovy a plachtění jejích křídel těsně nad jejich hlavami je donutilo se přikrčit. Pták sebral svými drápy hraboše z cesty těsně před nimi a vznesl se k obloze. Ze skupiny se ozvalo zapištění hned od několika jejích členů.

„Já toho zasranýho Pottera zabiju,“ zavrčel Malfoy a zrychlil. Začal se proplétat skupinkou, až vrazil do Nevilla, který zakopl o kořen stromu a spadl do křoví při okraji cesty. Neville zvedl hlavu, přičichnul si k rostlině, kterou při svém pádu nechtěně utrhl, jak se snažil něčeho zachytit a udiveně si prohlížel její světlé nazelenalé květy.

„Je stejně praštěný jako Snape,“ komentovala potichu Eloise a Ernie se v odpověď jen souhlasně ušklíbl.

Najednou byl Neville na kolenou. Vytrhával rostliny ze země, a když nechtěly povolit, začal do půdy rýt rukama, aby je dostal ven.

„Co to k čertu děláš, Longbottome?“ vrčel Malfoy.

Neville ho ignoroval a dál se hrabal v zemi.

„Máš špinavé ruce,“ vyslovil Malfoy zhnuseně. „A to si raději ani nechci představovat, co máš pod nehty.“

„S tím si nemusíš dělat starosti, fešáku,“ odfrknul si Neville. „Ani ve snu by mě nenapadlo strkat ti je pod nos.“

Všichni mlčeli a čekali, co z toho bude.

„Jak že jsi mě to nazval, ty tlustá prdeli?“ syčel Malfoy. Nemohl uvěřit, že opravdu slyšel, to co slyšel, a pro jistotu se rozhodl reagovat urážkou.

Neville ho ignoroval a to Malfoye rozzuřilo ještě víc.

„Mám to!“ Neville podebral jednou rukou kořenový bal a opatrně vytáhl celou rostlinu ven z půdy. K jeho překvapení Snape poklekl na jedno koleno vedle něho.

„Co to je?“

Neville od sebe opatrně odděloval jednotlivé kořínky a každý z nich si pečlivě prohlížel. Pak vzhlédl a podíval se na Snapea.

„Nejsme v Zapovězeném lese, pane,“ řekl vesele.

„Cože?“ dožadoval se Ernie vysvětlení.

Harry s obtížemi ovládl vítězný úsměv, ačkoli ho nikdo nemohl vidět.

Neville vytáhl z kapsy nepříliš čistý kapesník. Pečlivě ho ovázal kolem kořenů rostliny a vstal. Strčil si zabalenou rostlinu pod paži a pak si oprášil ruce.

„Longbottome!“ vrčel Malfoy.

Neville se zašklebil. „Nejdříve jsem si všiml té Leucothoe. Bylo na ní něco špatně. Tak jsem se začal dívat pozorněji po okolí. Na to, jak je tento les starý, je tady málo druhů rostlin a opakují se stále dokola jako podle nějakého vzorce. Co je ještě divnější, že půda je pro tuto vegetaci absolutně nevhodná…“

„No a co, pro Merlina?“ prskal Malfoy.

„Dokonce i profesor Snape si toho všiml,“ začal Neville defenzivně. „A tahle rostlina rozhodně voní jinak…“

„Mohl bys nám vysvětlit, kam tím přesně míříš? Co je s tou květinou?“ naléhal na něj Malfoy.

„Malfoyi, pointa je v tom,“ řekl Neville s klidem, „že Fritillaria pontica kvete na jaře, a ne v září. Roste z cibule. Tohle tady,“ ukazoval na svůj nález, „je v plném květu, a má to kořeny. Bylo to vytvořeno někým, kdo je viděl, ale v podstatě o nich vůbec nic neví. Někým jako Harry.“  

Náhle se les kolem nich rozplynul.

Harry seděl na stole, kýval nohama a křenil se na ně.

„Dobrá práce, Neville!“ vykřikl nadšeně.

„Co to sakra bylo?“ zeptal se Ernie a zaraženě se rozhlížel po třídě.

„To byl… eh… vytvořený model,“ řekl Harry.

„Ale tys nás přemístil,“ zapištěla Padma.

„Ne, ty jsi předpokládala, že jsem vás přemístil,“ řekl Harry jemně.

„Ale sliboval jsi, že nás nerozštěpíš!“ trvala na svém.

„No pokud vidím… tak nikdo rozštěpený není,“ reagoval Harry s úsměvem.

„Ale… co ten les?“ zeptala se Eloise.

„Celou dobu jste byli tady ve třídě,“ odpověděl Harry na nevyslovenou otázku.

„Bylo to skutečné! Cítila jsem to. Mohli jsme se toho dotknout. Běhala tam zvířata…“

„Tys nám četl myšlenky?“ zeptal se Malfoy zlostně. „Ty hajzle! Tys použil mé vzpomínky na ten školní trest kvůli tomuhle stupidnímu testu…“

„Použil jsem svoje vzpomínky, pokud si pamatuješ, já jsem na tom školním trestu byl také,“ prohodil Harry. „Nikdy bych bez svolení do vašich myslí nevstoupil!“

„Ale bylo to tak skutečné,“ opakovala znovu Padma.

„No… v jistém smyslu to bylo reálné,“ souhlasil Harry. „Bylo to hmotné… máš ještě tu květinu, Neville?“ obrátil se na přítele.

Neville mávl svazkem rostlin, až se květy ve tvaru zvonků lehce rozhoupaly.

„Fyzicky to bylo skutečné, ale bylo to chybné. Přesně, jak Neville upozornil. Neměl jsem o těch rostlinách dostatečné znalosti, abych vytvořil jejich pravdivý obraz. Ale stačilo to, abych vás na krátkou dobu přesvědčil.“

„Ale jak jsi to udělal?“ zeptala se Eloise. „Nemůžeš přeci proměnit všechno…“

„V tom mi pomohlo to, že jsem vyrůstal u mudlů,“ prohlásil Harry a usmíval se udiveným tvářím svých studentů. „Posaďte se a já se pokusím vám to vysvětlit... Tady máte dýňový džus, pokud máte žízeň,“ dodal, a přivolal opodál ležící tác s ovocnou šťávou a malými koláčky.

Až na Severuse se všichni vrhli na svačinu. Ten jen seděl na své židli a čekal. Ale Harry by se klidně vsadil, že umírá zvědavostí.

„To, že jsem kouzelník, jsem se dozvěděl až v jedenácti letech,“ řekl Harry a všiml si, že až na Nevilla se na něj všichni překvapeně podívali, „bylo to, jako kdyby se přede mnou otevřel nový svět. Kouzla skutečně existují! Bylo to tak neuvěřitelné, ale zároveň jsem tolik toužil uvěřit. Mudlové si kouzla představují jako možnost žít mimo všechny pravidla a přírodní zákonitosti. Věřit v magii znamená věřit tomu, že kouzelník dokáže vyčarovat cokoli si zamane. Neumíte si představit, jak jsem byl šokovaný, když jsem zjistil, že je magie vázána tolika pravidly stejně, jako svět bez magie. Jako první vám koupí hůlku, i přes to, že kouzelnické děti svá první kouzla dělají spontánně. Přitom to bývají mocná a obtížná kouzla, která jsou rozhodně bezhůlková. Potom se musíte naučit správné kouzelné formule, dobře vyslovovat, bezvadně se naučit švihat zápěstím a tak dále… Je to obvyklý způsob, ale ten vás nechci učit,“ dodal a usrkl si pomerančového džusu, který na jeho přání, místo obvyklého dýňového, přinesl Dobby.

„Myslíte si, že můžete udělat cokoli se vám zamane?“ ušklíbl se Snape.

„Nevím,“ upřímně odpověděl Harry k překvapení ostatních. „Myslím, že mi pomáhá právě ta víra, že je všechno možné, a zjištění, že omezení je jen v naší mysli. O to usilovněji se pak snažím. Netvrdím, že je to snadné,“ posadil se zpět, „nebo že to pokaždé vyjde, nebo že je to možné bez dalších vědomostí, třeba takových, které dnes předvedl Neville…“

„Chcete tím snad říct, že bych mohl vhodit do lektvaru cokoli a že to bude fungovat?“ zeptal se Snape nebezpečným tónem.

 „Ne, ale jsem ochoten se vsadit, že vaše specifická magie, kterou při vaření používáte, vám dává mnohem více možností, než ostatním výrobcům, protože tím můžete zlepšit vlastnosti přísad. To je také důvod, že i když ostatní pracují přesně podle návodu a teoreticky by měly být jejich výsledky stejné, ty vaše jsou mnohem lepší, a nejen proto, že jste mocný kouzelník, ale také proto, že svou práci milujete.                                        A pravděpodobně je pro vás i těžší vytvářet zcela nové lektvary, protože to, že budou fungovat vám, neznamená, že se povedou i ostatním. Nalezení vhodných přísad a jejich správného poměru učiní výrobu lektvaru snadno opakovatelnou a pravděpodobně vyčerpá vaši magii méně, než když ho teprve vymýšlíte?“ podíval se na mistra lektvarů pro potvrzení svých slov a dostalo se mu lehkého přikývnutí.

Harry se usmál.

„K tomu, abys mohl udělat tohle všechno, bylo potřeba spousta magie,“ začala opatrně Padma. „A tvá hůlka byla přitom u stropu... takže to všechno jsi udělal pouze svou vnitřní magií?“

Harryho tvář zvážněla. „To ode mě bylo trochu hloupé,“ řekl omluvně. „Bylo by mnohem lepší, kdybych použil magii z okolního prostředí, nebylo by tam tolik chyb, protože kouzlo k vytvoření lesa by čerpalo z reality, kterou zná. Takže to byla i pro mě důležitá lekce. Vědět, kdy mám použít svou hůlku.“

Snape si všiml, že chlapec nepopřel, že ten model - jak to sám nazval - vytvořil svou vnitřní magií. Ale neodpověděl na otázku. Jen zopakoval to, co už jednou řekl a tvářil se u toho, jako by sděloval něco nového a potom přešel na jiné téma. V minulém týdnu se ukázalo, že v tom zatraceném chlapci - který - přežil, je víc, než si myslel. Možná prostě jen dospěl. Přejel očima jeho postavu a všiml si, že ačkoli byl stále menšího vzrůstu, rozhodně se mu rozšířila ramena. Také nešlo přehlédnout, jak mu pod napnutým hábitem pracují stehenní svaly, když seděl na stole a houpal bezděčně nohama. Rychle se vrátil pohledem k jeho tváři a snažil se ignorovat nežádoucí vzrušení, které ty pohupující stehna vyvolaly. Něco s ním není v pořádku! Nikdy na své studenty nemyslel v sexuálním kontextu. Možná by se opravdu měl s Alexem sejít. Jen mu řekne, že jakýkoli vztah mezi nimi není možný. Ale nejdřív si ověří, jestli ta vášeň, co mezi nimi vzplála, byla pouze jednorázová záležitost. Náhle se mu v mysli vybavil obraz Alexe... viděl odraz svíček na jeho zpocené pokožce, svou vlastní ruku, jak ho hladí... To ho vrátilo zpět do reality. Zkřížil nohy, aby skryl reakci vlastního těla nad tou vzpomínkou. Merline! Stačí jeden týden a jeho život… Cítil lehké napětí, když pomyslel na zítřek. Byl to pro něho neznámý pocit, málokdy se mohl na něco těšit. Vrátil svou pozornost zpět k rozhovoru a všiml si tmavého strniště kolem chlapcovy čelisti. Ne, on už není chlapec, opravil se. A teď by měl být navíc jeho učitel! A třebaže toho spratka nenáviděl, chtěl se dozvědět víc. To, co dnes ten chlapec předvedl, udělal tak bez námahy, a s takovou lehkostí! Nemohl uvěřit tomu nesmyslu, co Potter plácal o jeho magické síle, ale kdyby dokázal získat víc... už takhle byl uznávaný jako velice silný kouzelník a bylo by od něj nerozumné očekávat ještě větší moc, když se toho zúčastní, ale přesto...

„…byl bych rád, kdybyste o tom přes víkend přemýšleli,“ zaslechl Pottera, když se vynořil ze svých myšlenek. „Pokud byste chtěli pokračovat ve vyučování, které jsem naplánoval na každé úterý v osm večer, prostě příště přijďte. Když nepřijdete, budu vědět, že nemáte zájem. Je to jen na vás. Pokud máte nějaké dotazy, můžete mluvit se mnou nebo s profesorem Brumbálem kdykoli od teď až do příští lekce. Je tu ještě poslední věc, kterou bych vám chtěl říct. V této třídě si všichni navzájem budeme říkat křestním jménem. Budeme všichni velice úzce spolupracovat a příjmení by mohlo být odrazující. I profesor Snape bude během mých hodin Severus, ale mimo tento prostor se samozřejmě vrátíte k jeho oficiálnímu oslovení. Nic v této třídě nebude povinné. Pokud vám bude cokoli, co po vás budu žádat, nepříjemné, nedělejte to. Ale byl bych rád, kdybyste si se mnou o tom pak promluvili, protože pro vše, co po vás budu chtít, budu mít důvod. Mluvte se mnou, protože byste mohli přijít s lepším nápadem, a to by bylo skvělé! Očekávám, že přijdete pokaždé, pokud nebudete mít závažný důvod, proč lekci vynechat. To je vše, těším se, že vás tady všechny uvidím příští týden!“

Vztáhl ruku a hůlky pomalu plující u stropu se snesly dolů. Další pohyb a hůlky se vydaly na pouť ke svým majitelům. Dveře se s cvaknutím otevřely. Chvíli to vypadalo, že se nikomu nechce odejít, ale potom řekl Ernie: „Díky, Harry,“ a šel ke dveřím, následován Padmou a Eloise, které stejně jako on mumlaly cosi jako poděkování. Také Malfoy se loudal směrem ke dveřím a poklepával si hůlkou o dlaň levé ruky. Ještě u dveří šlehl po Harrym nevyzpytatelným pohledem a byl pryč.

 

„Mám na tebe počkat, Harry?“ zeptal se Neville a úzkostlivě se přitom podíval na Snapea.

 

Harry se také podíval na Severuse. Muž vstal ze své židle, ale z jeho černých očí nebylo možné nic přečíst.

 

„Pottere,“ lehce kývl hlavou a odešel.

 

Harry se v duchu usmál. Ten chlap neuvěřitelně ovládá své emoce!

 

„Jdeme!“ usmál se na Nevilla, vzali si brašny a bok po boku odešli ze třídy.

 

»«

 

Severus kráčel chodbou ke svým pokojům a byl hluboce zamyšlený. Měl v sobě úplný emoční vír. Pocity pokušení, vzteku a vzrušení spolu divoce zápasily. Ještě k tomu tyto emoce v něm nevyvolal kdokoli, ale Potter! Ale může věřit tomu, co jim nabízí? Nemohl tomu všemu, co jim Potter povídal, uvěřit, jenže byl právě svědkem magie, která přesahovala jeho představy. Vytvořená sedmnáctiletým mladíkem, který nepovažuje za nutné používat hůlku. A ještě ke všemu ho průběžně sexuálně dráždil. Možná to byl jenom Potterův magický potenciál, co v něm neočekávaně vyvolalo tyto reakce. Něco v tom chlapci ho dráždilo. Cítil, jak ho brní kůže, žaludek měl plný motýlů. Měl by být samozřejmě rozzuřený. Jak to, že ten chlapec má tolik moci? Znalostí? Míru porozumění? Zatracený Harry Potter!

 

Ale na druhou stranu se rád učil novým věcem. Vědomosti a poznání nového bylo v jeho životě jedno z klíčových potěšení, ať už se jednalo o sběr informací z jeho špionáže, nebo z pokusů a omylů, když se snažil vyvinout nový lektvar. Potter měl tu drzost a naznačil mu, že musí začít znovu od základu, že je příliš úzce specializovaný, a že mu nové dovednosti pomůžou s jeho výzkumem. To od něho bylo chytré, to musel uznat. Ale ta pobuřující poznámka, že je stejně silný jako Albus! Co tím ten pitomec sledoval, když mu řekl takový nesmysl?

 

ALBUS!

 

Ten zatracený pletichář! Jak se opovážil poslat ho do třídy, ve které vyučuje zpropadený Harry Potter a neříct mu o tom ani jediné zatracené slovo!? Samozřejmě, že by tam nikdy nevkročil, kdyby to tušil a Albus to moc dobře věděl. Ale kam se poděla kolegiální loajalita? Respekt k jejich přátelství?

 

Zastavil se až u portrétu Erica Thimbletwina, bezesporu jednoho z nejhorších kouzelníků v historii lidstva, který hlídal jeho pokoje. Ten člověk byl strašlivě nešikovný, jediná jeho dobrá vlastnost byla věrnost. Zemřel v roce 1492, když odmítl prozradit, kde se ukrývá jeho sestra. Snape dokázal ocenit jeho loajalitu a nikdy neměl důvod si na jeho práci stěžovat. Jeho pokusy o konverzaci však byla jiná věc. V tomto směru ho zahrnul do škatulky lidí, kteří by klidně mohli být příbuzní s Longbottomem. Zamumlal heslo, ignoroval Thimbletwinův bodrý dotaz, proč jde tak pozdě a vešel do svého bytu.  

 

Šel rovnou do kuchyně, zapálil oheň, naplnil kotlík čerstvou studenou vodou a zavěsil ho nad plamen. Pomocí magie by to bylo rychlejší, ale připravit opravdu dobrý čaj bylo umělecké dílo, a on to nechtěl nikterak uspěchat. Připravil si šálek a podšálek z míšeňského porcelánu, tmavě hnědou čajovou konvici a z chladící bedny vyndal džbánek s mlékem. Vše přenesl na podnos. Byl na Albuse opravdu naštvaný. Jedna jeho část chtěla jít, křičet na něj a říct mu, co přesně si o jeho manipulativním chování myslí. Zeptat se ho, nad čím sakra přemýšlel, když dovolil studentovi, aby přijal roli učitele, natož, že dopustil, aby se obrátily role učitel – student. Ale ve svém srdci už byl rozhodnutý zúčastnit se vyučování alespoň občas. Aby viděl, co ten proklatý Potter ještě předvede. A navíc, Albus by samozřejmě nechodil kolem horké kaše a hned by se ho zeptal na jeho rozhodnutí a pak by mu začal vykládat, že měl jen ty nejlepší úmysly. Zná toho starého taškáře až příliš dobře. Ne, odsune jejich hádku na dobu, kdy bude mít problém, o který bude chtít opravdu bojovat. Ušklíbl se, když zaléval čaj vodou, která téměř vřela. Mohl se teď klidně vsadit, že Albus očekává, že k němu mistr lektvarů vtrhne a zuřivě na něho zaútočí! On tam ale právě proto nepůjde. Nechá Albuse pěkně vydusit!

»«

Pokračování příště…… snad za čtyři dny

Poslední komentáře
24.04.2012 18:07:27: Sallome-Podle mě Dracovi nabídl tyto hodiny proto, že si byl celkem jistý, že ho v případném souboji...
24.04.2012 13:24:57: Accuracy – mě se zdá podstatné, že sám Harry svou výjimečnost takto nevnímá. Bere magii jako něco, c...
24.04.2012 12:00:57: Já nevím... Mě se zdá divné, že by student měl vyučovat-navíc učitele. A Brumbál by před Harrym nekl...
19.12.2010 01:09:38: Tak na dnes končím. Netušila som ako si Harry chcel zabezpečiť aby ho všetci počúvali, ale urobil to...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.