Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

5/A - Nabídka

Harry seděl na kraji jednoho ze stolů v nepoužívané učebně na čtvrtém patře a rozjímal.

Měl se trochu víc prospat. Sice se převlékl do nemocničního prádla, tak, jak mu doporučila Poppy, ale nelehl si. Většinu noci strávil chůzí kolem Brumbálovy postele v jeho pokoji. Povídal si s ním, dokud mu vředy nepraskly a olejnatý hnis neprosákl bílým úborem. Sprcha, kterou si později dal, byla jedna z nejlepších v jeho životě. Neuvěřitelně zapáchal. Hnilobný puch se míchal se zaschlým potem ze souboje. Vlasy měl rozcuchané a celé ulepené. Zvedl se mu žaludek. Ani nechtěl přemýšlet o tom, co na nich všechno ulpělo.

 

Když se vykoupal, podařilo se mu na chvíli si zdřímnout. Musel připustit, že se mu ulevilo, když po probuzení zjistil, že jeho pokožka je opravdu zahojená. Nenašel na sobě žádnou jizvu ani skvrnu. Dokonce i chlapci-který-přežil je povolena trocha marnivosti, ne?

 

Dohodli se s Brumbálem, že potencionální členové jeho skupiny budou ráno obesláni soví poštou. Stručná zpráva bude obsahovat pouze informaci, že mají být v pět hodin odpoledne v učebně ve čtvrtém patře.

 

Harry strávil většinu dne přemýšlením o tom, jak to zvládne. Mohl svou první lekci odložit, ale chtěl s nimi pracovat co nejdřív a pak – stejně vždycky nejlépe fungoval pod tlakem.

 

Jako první otevřel dveře Neville Longbottom a překvapeně se usmál, když ho uviděl. „Ahoj, Harry! Dostal si taky dopis? Víš, o co jde? Kdo ještě přijde?“

 

Harry se na něj zašklebil, ale než stačil odpovědět, vešli dovnitř Ernie McMillan a Eloise Midgenová.

Pozdravili se.

„Víte někdo, o co tu jde?“ snažila se Eloise zjistit, proč tam jsou.

 

„Ne, nevíme,“ odpověděl Neville za ně za oba, aniž by se s Harrym poradil.

 

Pootevřenými dveřmi nahlédla dovnitř Padma Patilová. „Omlouvám se za zpoždění! Musela jsem ještě odnést Parvati nějaké knihy. Co se tady děje? Nemáme nějaký průšvih, nebo jo?“ zeptala se, zatímco hodila svou tašku pod stůl.

 

„Je tady Potter, takže průšvih je dost pravděpodobná varianta,“ protáhl Malfoy opírající se o dveře, a přejel pohledem všechny v místnosti.

 

„Jinými slovy, nemáš ani páru,“ nasolila mu Padma zpět.

 

Draco přimhouřil oči, přiloudal se ke katedře a opřel se o ni. „Myslím, že je jasné, že se stal omyl,“ řekl po chvíli. „Neumím si představit, proč bych měl být ve stejné místnosti s touhle kolekcí ztroskotanců.“

 

Jeho očekávaná nepřátelská reakce vyvolala Harrymu na tváři sotva znatelný úsměv. Draco si toho všiml.

 

„Ty se mi směješ, Pottere?“ zeptal se nebezpečně.

 

„Opravdu máš postřeh, Malfoyi,“ usmíval se dál Harry.

 

Draco opět přimhouřil oči. „Ty snad víš, proč jsme tady?“ obvinil ho.

 

„Ano,“ řekl Harry. Cítil, jak se na něho všichni v místnosti podívali.

 

„Harry!“ vykřikl Neville. „Tak to vyklop!“

 

„Vydržte chvíli, ještě nejsme kompletní.“

Všichni se podívali ke dveřím, kterými právě vcházel profesor Snape.

 

„Pane profesore!“ otočil se na něj s úsměvem Draco. „Je tohle celé o nějakém zvláštním spolku, který chcete založit?“ zeptal se a ostentativně Harryho ignoroval.

Snape se rozhlédl po místnosti a na jeho čele se objevila pro něj netypická vráska. „Nemám nejmenší tušení, proč jsme všichni tady, Draco,“ řekl tónem, jako by mluvil o něčem bezvýznamném, „obdržel jsem zprávu při snídani. Nepochybuji, že nám ředitel vysvětlí, proč si nás sem zavolal.“

„Ve skutečnosti,“ prohlásil Harry do ticha, „jste všichni v této třídě kvůli nápravě vaší magie.“

„Promiňte?“ ozval se Snape. „Nebyl jsem ředitelem požádán, abych něco takového doučoval. I když Merlin ví, že většina z vás by to potřebovala,“ ušklíbl se a pomalu přejížděl pohledem po každém z nich.

Harry si tiše odkašlal a mírným impulsem magie zavřel dveře. „Vše potřebné jsem projednal s profesorem Brumbálem minulou noc. Souhlasil s tím, že tuto třídu povedu já.“

Všichni v místnosti na Harryho němě zírali.

Snape se napřímil, prudce se otočil, až kolem něj zavířil hábit a beze slova kráčel ke dveřím.

Harry věděl, že Severus nedokáže dveře otevřít. Ne, když je on sám zavřel. Tušil, že by sebevědomý mistr lektvarů takovou potupu neunesl. Přemístil se proto přímo před dveře a zatarasil je vlastním tělem.

Všichni šokovaně zalapali po dechu.

„Ano, můžu se přemisťovat v Bradavicích. A uzamkl jsem a zabezpečil tyto dveře, aby nikdo nemohl odejít, dokud si s vámi nepromluvím. Chci jen, abyste mě v klidu vyslechli, a když se potom rozhodnete, že tuto třídu pro nápravu magie nebudete chtít navštěvovat, nebudu vám bránit v odchodu. Rozhodnutí bude jen na vás. Pro teď vás žádám jen o trochu času a pozornosti.“

Draco tasil hůlku. „Chceš nás tu držet jako vězně?“ řekl a namířil hůlku na Harryho.

V příštím okamžiku jeho hůlka letěla směrem k Harrymu a s ní i hůlky všech ostatních přítomných.

Téměř všichni zalapali po dechu. Nemohli přehlédnout fakt, že je Harry všechny odzbrojil, aniž by vytáhl svou hůlku, a aniž by řekl jediné slovo. Ještě ke všemu se dokázal přemisťovat v Bradavicích. Na místnost padlo tísnivé ticho. Harry bravurně zachytil všechny hůlky, které na něho letěly. S významným gestem k nim přidal tu svou a nechal je odlevitovat ke stropu.

Snape si vytáhl židli zpoza stolu, postavil ji do prostoru mezi první řadu lavic a tabuli a posadil se s elegantním zavířením svého roucha. „Možná, až skončíte s předváděním se, pane Pottere, mohl byste začít s vysvětlováním,“ procedil nevraživě. Ztrátu své hůlky nijak neokomentoval a zdál se být naprosto pod kontrolou.

Harry přikývl. Byl rozhodnutý nenechat se tím člověkem znervóznit. Spíše ho ohromilo Severusovo klidné vystupování, věděl, že ve skutečnosti musí být naprosto naštvaný.  

„Hůlky zůstanou tam, kde jsou, až do konce dnešní lekce,“ řekl tiše, „aby se zabránilo jakékoli... nehodě. Všichni jste tu proto, že jste neobyčejně mocné kouzelnice a silní čarodějové...“

„Kdože… Longbottom? Pche!“ ušklíbnul se Malfoy ve snaze zakrýt svoje rozpaky.

Neville zrudnul a sklopil hlavu.

„…a protože nevyužíváte svůj potenciál, jelikož systém výuky v této škole neodpovídá vašim potřebám,“ dokončil Harry.

„Mluv za sebe, Pottere,“ posmíval se Draco, „na mých známkách není nic špatného.“

„Někteří z vás vynikají v jednom oboru,“ Harry nejdříve zběžně pohlédl na Nevilla, který vzhlédl, jakoby mohl ten letmý pohled vycítit, a pak se okázale podíval na Snapea, „zatímco někteří z vás mají možná pocit, že nevynikají v ničem. Můžu vás jen ujistit, že to není pravda, protože jinak byste tady dnes nebyli.“

„Jste si jist, že jste kompetentní dělat takové závěry, profesore Pottere?“ protáhl Snape hedvábným hlasem.

Malfoy vyprskl smíchy.

„Jsem si jistý, že víte, že jsem jen průměrný student,“ ignoroval Harry zřejmý odpor ze strany Malfoye a Snapea, „přesto se mi nějak podařilo několikrát přežít střetnutí s nejmocnějším a nejobávanějším kouzelníkem tohoto světa.“   

Ticho.

„Hodně jsem o tom přemýšlel. A přišel jsem na to, že existují i jiné přístupy k magii, a rád bych se s vámi o své zkušenosti podělil. Myslím, že to vám všem může pomoct.“  

„Opravdu? A co konkrétně bys nás mohl naučit, Pottere?“ ušklíbl se Malfoy.

„Především bych vás všechny chtěl naučit bezhůlkovou magii, Draco. Nikdy se pak nebudete cítit bezmocní, když vám někdo vaše hůlky pošle ke stropu. Je dobré vědět, že je můžete získat zpět pomocí vlastní vůle. Vyžaduje to jen trochu sebeovládání a soustředění.“

Harry cítil, že zaujal jejich pozornost. Bezhůlkovou magii naprostá většina kouzelníků a čarodějek nikdy nezvládla. A on jim právě názorně předvedl, jak je to pro něho snadné.

„Opravdu nás to můžeš naučit, Harry?“ zeptal se Neville nesměle.

Harry se na něho usmál. „Nepochybuji o tom, že jste všichni schopni se to naučit,“ přikývl, „stačí, když trochu změníte přístup k učení.“

„Co tím myslíš?“ zeptala se Padma.

Harry se posadil tak, aby na všechny viděl. „Běžná magie, která se vyučuje tady na škole, čerpá z okolního prostředí a vaše hůlka pouze usměrňuje magii, kterou čerpá ze svého okolí. Kdežto bezhůlková magie vychází přímo z vašeho vnitřního magického potenciálu. To je ten důvod, proč jsou jí schopni jen ti nejsilnější čarodějnice a kouzelníci. Pro většinu lidí by to bylo příliš vyčerpávající, ne-li přímo nemožné.“

Harry viděl, jak jejich zájem pomalu roste, dokonce i Malfoy vypadal zvědavě. Snapeův výraz byl lhostejný, nespouštěl ale z Harryho oči, což bylo povzbuzující.

„Co dalšího bys nás mohl naučit?“ zeptal se bez obalu Ernie McMillan.

„To bude u každého z vás různé,“ odpověděl Harry. „Učit se budete hlavně praxí a od sebe navzájem. Nebudete psát stohy esejů nebo pojednání, pokud to nebude nezbytně nutné. Budeme se scházet jednou týdně. Úkoly budou pro každého individuální. Chtěl bych, abyste rozšířili možnosti svých magických schopností. To ale neznamená, že budu ignorovat specifické schopnosti u těch z vás, kteří už vědí, čemu by se chtěli věnovat. Jsem však přesvědčen, že nové znalosti použijete i ve svém dominantním oboru.“

„A profesor Snape je tady, aby ses od něj naučil lektvary?“ zeptala se Eloise.

Harry se zhluboka nadechl a doufal, že tato otázka nevyvolá výbuch hněvu. „Doufám, že se naučím něco nového od vás všech. Toto není jednosměrná třída – také se budu chtít něco naučit. Ale Severus je v této třídě studentem, a doufám, že učení bude oboustranné.

Ve třídě se rozhostilo šokované mlčení. Harry si nebyl jistý, jestli to bylo proto, že použil profesorovo křestní jméno, nebo proto, že ho označil za studenta. Všichni čekali na explozi.

Nakonec ticho prolomil Draco. „Pottere, uvědomuješ si, že profesor Snape je Mistr lektvarů?“ zasyčel výhružně.

„Jsem si plně vědom toho, že profesor Snape je jedním z pěti největších Mistrů lektvarů na celém světě,“ souhlasil Harry, čímž překvapil ostatní studenty i samotného Snapea, „ale on používá jen zlomek svých magických schopností, a to je škoda.“

Všichni se podívali na staršího muže.

„Nemyslím si, že máte ponětí o výši magie, kterou si náročnější lektvary vyžadují, Pottere,“ řekl Snape jedovatě.

„Předpokládám, že si vyžadují hodně magie,“ odvětil Harry, „ale pokud vím, tak jste druhý nejmocnější kouzelník na světě a vůbec svůj magický potenciál nevyužíváte.“

Po tomto prohlášení jeho spolužáci nenápadně couvli.

„Vy jste se dočista pomátl, Pottere. Nebo je to nějaký zvrácený pokus, jak se mi zavdě…“

„Vy a ředitel jste na tom stejně,“ přerušil ho pevně Harry.

„Nesmysl!“

„Vidím magický potenciál každého kouzelníka,“ vysvětlil Harry. „To je ten důvod, proč jsem vás všechny požádal, abyste byli v této třídě.“

„Pottere, proč ses do háje rozhodl, že budeš učit právě mě?“ zeptal se Draco Malfoy a poprvé bylo na jeho hlase znát, že je opravdu zmatený. „Máme za sebou šest let nenávisti.“

Harry přikývl: „Ano, ale je to tak důležité?“

Draco vypadal naprosto šokovaně. „Pottere, doteď jsem nebyl ochoten ti věnovat ani minutu svého času, natož udělat cokoli, co by ti nějak pomohlo.“

„Potom je dobře, že nejsme stejní, ne?“ usmál se Harry. Pak se podíval na všechny kolem. „Vyložíme si karty na stůl, aby bylo jasno.“

Malfoy se posadil a pohodlně se opřel.  Harry si všiml, že vypadal mnohem spokojeněji, když si myslel, že je tady proto, že jeho schopnosti jsou pro Harryho důležité.

„Vy víte, že brojím proti Voldemortovi,“ prohlásil a nedbal na nesouhlasné syčení, které vyvolalo použití jména Temného pána. „Podle mého názoru je potřeba mnoho silných kouzelníků, kteří se postaví jemu a jeho nohsledům, a čím budou silnější, tím lépe. Potřebuji se toho ještě hodně naučit a vy také, takže si můžeme navzájem pomoci. Uvědomuji si,“ dodal, a postupně se jim všem podíval do očí, „že každý nemá stejný pohled na věc jako já. Vím, že lidé mohou mít buď opačný názor, nebo dávají přednost tomu, držet se stranou. Dlouho a usilovně jsem o tom přemýšlel, možná, že se vám zdá šílené dát zbraně do rukou svému nepříteli,“ Harry se záměrně vyhnul pohledu na Malfoye jako na svého potencionálního nepřítele, i na Snapea, aby neprozradil skutečnou pravdu o jeho loajalitě. „ale každý má právo na nejlepší možné vzdělání. A já si nemyslím, že mám právo rozhodovat, kdo by měl být schopen používat magii v plné síle, a kdo ne. Ale doufám,“ dodal, „že jakmile si uvědomíte míru své moci, nebudete ji chtít dát k dispozici slabšímu kouzelníkovi, kdykoli se mu zamane ji použít.“   

„Prosím?“ naklonil se Malfoy nedůvěřivě dopředu.

„Voldemort sám o sobě není nijak zvlášť silný kouzelník,“ řekl Harry klidně, „on svou sílu čerpá prostřednictvím Znamení zla. Vysává své následovníky, jak a kdy se mu zamane. Já osobně nemám v úmyslu poskytovat magické transfuzní služby někomu, jehož názory pohrdám. Ale samozřejmě, pokud někdo opravdu věří v to, co on, tak mu možná taková oběť stojí za to.“

Tak a teď si to přeber, jak chceš, Malfoyi! Pomyslel si Harry. Doufal, že Malfoyova obrovská hrdost ho nakonec přiměje k tomu, že Znamení zla nepřijme. Riziko tu však stále zůstávalo.

„Mimochodem,“ vzpomněl si, „udělal jsem opatření pro svou i vaši bezpečnost. Nikdo z vás bez souhlasu ostatních nemůže ani mluvit, ani psát o tom, s kým zde studuje, nebo co se tady během hodin odehrává. Jediní lidé, se kterými si o tom můžete promluvit, jsem já a profesor Brumbál.“

Viděl na nich, že většině se po těchto slovech ulevilo, i když z různých důvodů.

„Výborně, Pottere, už jsi domluvil? Protože upřímně řečeno,“ řekl Malfoy přezíravě, „nevidím nic, co by mě přesvědčilo, abych se obtěžoval s účastí v této třídě.“

„Harry, bude ho hodně náročné?“ snažila se Eloise odvést pozornost od Malfoyovy drzosti.

„No, žádná hračka to nebude,“ usmál se na ni Harry, „ale v podstatě je to praktický kurz. Jak jsem již řekl, zadám vám písemnou práci jen v případě, že to budu považovat za nezbytné. Já sám nemám tolik času, abych opravoval sáhodlouhé eseje, a na rovinu, nejsou ani tak důležité.“ Pohlédl letmo na Malfoye a dodal. „Navrhuji si teď vyzkoušet, jak by asi ta má výuka vypadala. Prosím, postavte se do kruhu,“ řekl pevně, „a dotkněte se osoby vedle sebe. Nemusíte se přímo držet za ruce, možná postačí dotýkat se rukama jeden druhého.“

S úsměvem pozoroval, jak se někteří přesunuli tak, aby se ujistili, že se nebudou dotýkat toho, koho nechtějí. Neville se vklínil mezi Harryho a Padmu, Malfoy si stoupl mezi Padmu a Snapea.

„Dobře, teď zavřete oči a zkuste si vyčistit mysl.“

Ernie McMillan se podíval na Harryho s úžasem i hrůzou. „Chceš nás všechny přemístit, Harry? Z Bradavic?“

Všichni na něho zírali, i Snape zúžil oči, ale jeho pohled byl nečitelný. Všichni viděli, že dokáže nemožné – přemístit se uvnitř hradu. Mohl by ale to samé dokázat s nimi se všemi? I obyčejné přemisťování v tandemu bylo velmi náročné.

„Ernie, věř mi, nerozštěpím vás,“ slíbil Harry.

„Ale já jsem se nikdy nepřemisťovala!“ naříkala Eloise. Většina z nich souhlasně přikývla.

„Nemusíte nic dělat. Nechte to na mně,“ řekl Harry tiše. „Ve skutečnosti to tak bude lepší.“

„Ale já nevím, jak vyčistit mysl,“ šeptala Padma.

„Neboj. Je to jednoduché. Všechno, co musíte udělat,“ vysvětloval Harry. „je zavřít oči.“ Čekal, až všichni splní pokyn, nakonec i Snapeovi spadla víčka. „Dobře. Teď si představte list pergamenu.“ Opět chvíli počkal. „Vidíte ho?“ Přikývli. „Zkuste si představit, že je ten pergamen zelený,“ jemně pokračoval Harry. „Temně zelený, sametově hebký… vidíte ho?“ Znovu přikývli. „Dobře,“ kolem Harryho zapraskala magie.

„Otevřete oči.“

»«

Pokračování příště…… snad za čtyři dny

Poslední komentáře
07.03.2010 01:35:56: Harry je čím dál lepší!
11.09.2009 23:17:20: Čím ďalej lepšie... Díky
21.07.2009 10:58:02: Nic se neděje soraki. Klidně piš zvykly, já už si taky zvyknul. Ale nemyslete si dámy, že když jste ...
21.07.2009 08:57:09: no super překlad, což o to, na vysokou kvalitu jsme si na této stránce rychle zvykly/i - sorry E.S.,...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.