Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

4/B - Brumbálovo nelíčené ohromení

Harry věděl, že tato fáze přijde. „Co byste chtěl, abych udělal?“

„Myslím, že kouzelnický souboj by mohl být zajímavý?“ povytáhl Brumbál obočí.

 

Harry se zašklebil: „To by mohla být legrace!“

Brumbál byl překvapen, žádný z žijících kouzelníků, nemluvě o Voldemortovi, by se neodvážil přijmout jeho výzvu. Uvědomuje si Harry vůbec, čemu se chystá čelit? „Žádné omezení krom neodpustitelných kleteb?“

„Jsem si jistý, že mě porazíte, pane, ale jsem rád, že to můžu zkusit. Kam půjdeme? Nechci to tu zase poničit,“ řekl Harry rozpačitě.

 

Brumbál si promítal všechny prázdné prostory hradu. „Ve čtvrtém patře je velká prázdná třída…“

 

„Dokážete si ji představit?“ požádal Harry.

 

Brumbál přikývl. „Samozřejmě,“ řekl, zvědavý, proč se na to Harry ptá.

 

Harry obešel stůl. „Nebude vám vadit, když nás tam přemístím?“

 

Brumbál se pokusil zakrýt překvapení úsměvem a řekl: „To je dobrý nápad.“

 

Harry ho vzal za ruku a o chvíli později byli v prázdné učebně ve čtvrtém patře.

 

„Funguje to!“ vykřikl Harry nadšeně.

„Jsi překvapen?“ zeptal se Brumbál užasle.

 

„No, ještě nikdy jsem nikoho v hradu nepřemisťoval. A také jsem se nikdy nepřemisťoval na místo, které jsem sám neviděl. Ale nebyl žádný důvod, proč by to nemělo fungovat,  protože hrad je s vámi svázaný, takže by vám měl umožnit průchod přes ochrany...“


„Merline! Je tak snadné ti uvěřit, chlapče!“

„To zní dobře,“ smál se Harry.

»«

O tři hodiny a sedmnáct minut později Brumbál připustil porážku. Harry k němu natáhl hůlku a krátce se dotkl té Brumbálovy na znamení, že přijímá.

 

„To bylo skvělé,“ usmál se, když podával ruku staršímu kouzelníkovi, aby mu pomohl z podlahy. „Au!“ zaskučel vzápětí, když mu Brumbál stiskl spáleninu na ruce. „To byly vážně ohromující kouzla! Kdo by si byl pomyslel, že by spáleniny mohly být tak rozptylující! Každý pohyb mi působí takovou bolest, jako by mě porcovali!“

 

Brumbál se usmál. „Myslím, že bychom oba měli vyhledat péči madam Pomfreyové.“

 

Harry se na něho ustaraně podíval. „Mám nás přemístit přímo na ošetřovnu?“

 

Brumbál potřásl hlavou. „Do mých komnat, jestli ti to nevadí. Poppy můžeme zavolat odtamtud. Mohlo by to vyvolat paniku, kdyby se rozkřiklo, že ředitel musel navštívit ošetřovnu. Ať už by byly důvody jakékoli.“

 

„Které kouzlo vám způsobuje ty bolesti?“ ptal se Harry úzkostlivě. „Je mi líto, že jsem…“

„Nesmysl, drahý hochu! Všechno jsi udělal správně. Jsem ohromen, že jsi použil právě tato kouzla.“

 

„No, víte... dal jste mi jakési povolení v momentě, když jste mi zlomil ruku,“ zamumlal Harry.

 

„Přesně tak, Harry!“

Objal Brumbála zdravou rukou a v okamžiku se octli v ředitelových komnatách. Usadil ředitele do vysokého, pohodlně vypadajícího ušáku a zavolal přes letaxovou síť na ošetřovnu. Trvalo to snad minutu či dvě, než se objevila madam Pomfreyová v nočním úboru.

„Promiňte, že vás obtěžuji, Poppy,“ ozval se z křesla Brumbál, „mohla byste nám trochu pomoci?“
 
„ALBUSI!“ zhrozila se Poppy a hrnula se dovnitř. „Co se vám dvěma stalo?“ zeptala se  přísně, když jediným pohledem zaznamenala hnisavé vředy na Harryho tváři a ředitelův popelavý obličej.  

„Jen takový drobný, velmi zábavný souboj!“ usmál se Albus. „Ale malou pomocí nepohrdneme.“

 

„Zábavný souboj? Ve dvě ráno, Albusi?“


„Nechali jsme se trochu unést, drahá Poppy,“ řekl Brumbál omluvně.

 

Ošetřovatelka mávla nad ředitelem hůlkou. „Co je to? Váš srdeční rytmus je úplně…“

 

„Eh... myslím, že to pravděpodobně udělala moje kletba,“ přiznal Harry s rozpaky.

 

„Tys poslal na ředitele kouzlo tachykardie? Harry, stydím se za tebe!“ zavrčela. „A co je tohle? Vaše holenní kost je zlomená. ALBUSI!“

 

„Ano, praštil jsem se o hranu jednoho z těch starých stolů, když jsem na něj upadl,“ prohlásil Brumbál vesele. „A za to kouzlo tachykardie se na Harryho nezlobte, Poppy! Má zlomenou ruku a schytal ode mne příšernou porci hnisavých puchýřů.“

 

Lékouzelnice se přesunula k Harrymu.

 

„A také kletbu, která vyvolá žaludeční nevolnost, jak vidím,“ stiskla nesouhlasně rty. „Jsi celý zelený.“

 

„Myslím, že je to jen celková reakce,“ řekl Harry, „té kletbě jsem se vyhnul.“

 

„Vrátím se za chvíli a přinesu si potřebné lektvary. Posaď se, Harry a oba dva se ani nehněte! Budu tu hned!“

 

A zmizela v zelených plamenech.

 

„Děkuji, pane,“ řekl Harry tiše.


„Ne, to já děkuji tobě, můj chlapče. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem se naposledy tak pobavil! Ale domnívám se, že sis se mnou ke konci jen hrál.“

Harry se kousl do rtu. „Nehrál jsem si s vámi, pane. Prostě jsem se učil. Přišel jste opravdu s velmi zajímavými věcmi. O polovině kouzel, které jste po mně hodil, jsem v životě ani neslyšel!“

 

Brumbál se od srdce zasmál a opatrně se dotkl chlapcovy zraněné ruky.

 

Vracející se Poppy zvířila popel.

 

„Říkala jsem ti, že se máš posadit, Harry,“ prskala.

 

Harry se začervenal. „Nemůžu,“ pípl.

Dívala se na něho se zdviženým obočím a čekala na odpověď. Ruku s malou lahvičkou měla nataženou k řediteli.

 

„Hnisavé vředy,“ řekl Harry, jako by se tím všechno vysvětlilo.

 

„Všude?“ hádala žena.

 

Harry přikývl.

 

„Jak dlouho?"

Harry se podíval na Brumbála. „Myslím, že to bylo jedno z prvních?“ Ředitel kývl na souhlas.

 

„Odhadl bych to téměř na tři hodiny.“

„Dobrotivé nebe! No, máš výběr ze dvou možností, Harry. Opravdu je příliš pozdě na to, abych je odkouzlila pryč. Buď budeš čekat, až se to samo vstřebá, nebo můžu použít urychlovací kouzlo. Do hodiny by měly prasknout. Je to velmi nepříjemné a bolestivé, ale můžu ti dát nějaký lektvar proti bolesti, který to trochu zmírní. Kůži budeš mít v pořádku nejpozději zítra večer. Vyjdeš z toho bez jizev.“

 

„Raději to urychlovací kouzlo,“ sténal Harry. „Bože, můj nový hábit bude úplně zničený!“

 

Poppy se zasmála. „A co silné čistící kouzlo?“

 

„Jistě, ale budu pořád vědět, že jsem ho měl celý od hnisu,“ ušklíbl se Harry.

 

„Proč tedy nejdeš na ošetřovnu? Je tam nemocniční prádlo a postel…“

 

„Nemyslím, že bych si mohl lehnout, madam.“

 

„To ani neočekávám, že bys mohl,“ smála se lékouzelnice. „Beztak nemůžu běhat mezi ošetřovnou a ředitelem. Albus musí ležet a měl by mít klid. Musím tady zůstat a pečovat o něj.“

 

„Nemohl bych já?“

 

„Ne, bez sedmi let léčitelského výcviku bys opravdu nemohl,“ řekla pevně Poppy. „Teď se podívám na tu tvou zlomenou ruku.“

O několik minut později měli oba spravené všechny kosti a ošetřovatelka odběhla do ředitelovy ložnice, aby tam vše připravila. Brumbál se na Harryho zamyšleně podíval.

 

„Chlapče, myslím, že by nebylo od věci pořídit si u Ollivandera další hůlku,“ prohodil nenuceně.

 

Harry prudce vzhlédl. „Už jsem to udělal. Používám ji pro svou druhou identitu,“ řekl tiše. „Mám dům v Prasinkách,“ po tom všem se Harry rozhodl, že řediteli prozradí víc.

 

„Z čeho je tvá druhá hůlka?“

 

Harry se podíval Brumbálovi do očí. „O loňských Vánocích mi dal Fawkes jedno své pírko,“ řekl omluvně.

 

„Jen tak?“

 

„Zeptal jsem se ho,“ přiznal Harry. „Věděl jsem, že budu potřebovat novou hůlku, kvůli své druhé identitě. Nechtěl jsem, aby mě někdo podle mé staré hůlky poznal. Napadlo mě, že bych si ji mohl vyrobit sám.“

 

Viděl, jak se ředitel snaží skrýt ve tváři napětí.

 

„A?“ pobídl ho nedočkavě.

 

„Měl jsem s tím problémy,“ řekl Harry. „Na zahradě mého domu v Prasinkách roste stará jabloň. Chtěl jsem na to použít její dřevo, ale nenašel jsem vhodný proutek. Pak přišlo jaro a vyrašily na ní krásné a rovné pruty. Cítil jsem, že by se na to skvěle hodily, ale nepodařilo se mi hůlku vyrobit. Nakonec jsem odnesl několik proutků i pírko k panu Ollivanderovi a požádal ho o pomoc.“

 

„A dál?“

 

Harry věděl, proč to Brumbála tak zajímá, ačkoliv on sám tenkrát netušil, co to znamená. „Zavedl mě do své dílny, abych si ji zkusil vyrobit sám.“

 

Slyšel, jak Brumbál zadržel dech. „A ty jsi...?“

 

„Ano.“

 

Brumbál seděl a ztěžka dýchal. „To se stalo o velikonočních prázdninách?“

 

„Ano.“

 

„Věděl jsi to a neřekl nikomu ani slovo?“

 

„Nic to neznamená. Magie je věčná. Volně přechází z člověka na člověka bez ohledu na to, jestli je mudla, nebo kouzelník. Je to prostě dar…“

 

Ale to už Brumbál vyskočil z křesla a padl na kolena.

 

„NE!“ zakřičel Harry.

 

Ošetřovatelka se vřítila dovnitř. „Albusi! Co se stalo?“

 

Ten ji ignoroval, sklonil před Harrym hlavu a ruku zaťatou v pěst překřížil přes hruď.

 

Pomfreyová zírala z jednoho na druhého. „Harry?“ třásl se jí hlas.  

„Prosím, vstaňte, pane profesore!“ naléhal Harry. „Tohle nechci! Takhle je to špatně!“

Albus zvedl hlavu, ale zůstal klečet. „Jsi mág, tak to nezlehčuj a neodpírej mi tu čest. Už jsem se dávno vzdal naděje, že ve svém životě potkám mága.“

 

Poppy zalapala po dechu a následovala ředitelova příkladu.

 

„Prosím! Vstaňte!“ snažil se je Harry přesvědčit. „Tohle opravdu nechci! Magie o tomhle není!“

 

Oba se na něho podívali a Harry se snažil uvnitř svého srdce najít správnou cestu z této situace.

 

Když nakonec promluvil, jeho hlas se změnil a vyzařovala z něj síla. „Jako mág vás žádám, abyste vstali.“           Podívali se na něj, oči doširoka otevřené, ale uposlechli. Harry cítil jak mu buší srdce. Doposud nebyl zvyklý o sobě přemýšlet jako o mágovi, přestože mu stejnou poctu před několika měsíci prokázal pan Ollivander a on tehdy ani netušil, co to znamená. Neměl odvahu hledat v knihách, jak v takových případech jednat, aby na sebe zbytečně neupozornil. Kdyby si někdo všiml, po čem pátrá…

 

„Jako mág,“ řekl a zjemnil svůj hlas, „vás žádám, abyste věřili mým pocitům. Nejsem o nic lepší než ostatní, jen mám o trochu víc magické síly, než je běžné. Nechci, aby kvůli tomu přede mnou lidé klečeli,“ řekl trochu zoufale.

 

„Nemáme právo to potvrdit? Oslavovat to? Nabídnout naši věrnost?“ ptal se Albus pomalu.

 

Harryho oči se rozšířily. „Nechci žádat věrnost,“ řekl rozechvěle. „Ale pokud mohu, chtěl bych vás o něco poprosit.“

 

Albus se na něho podíval se zájmem, Poppy s respektem.

 

„Žádám vás, abyste pochopili, že vím něco o magii a brali na vědomí to, co říkám, i když se to někdy zdá divné. Budu rád, když mi budete radit, protože je mi sedmnáct a potřebuji znát názor někoho zkušeného, komu věřím. Mluvím o vás obou,“ pohlédl i na Poppy.

 

Poppy přikývla a otřela si dojatě oči. Harry se začervenal a pohladil ji po rameni.

 

„Kdykoli, Harry,“ řekl Brumbál.

„Děkuji vám. Ale samozřejmě ne vždy vás poslechnu,“ zašklebil se Harry.

 

Brumbál se usmál a pak zvážněl. „Nechceš, aby to lidé věděli? Nechápu proč.“

 

„Nemyslím si, že je to nutné,“ řekl Harry pevně.

 

„Ani lidé z Řádu?“ naléhal Brumbál.

 

„Myslím, že by to mělo vědět co nejméně lidí,“ oponoval Harry. „Nechci, aby se to dozvěděl Voldemort. Moment překvapení nám dá výhodu. Jsem přesvědčený, že mě bude chtít zabít, dokud jsem v Bradavicích. Dokud budu navštěvovat školu, bude mě považovat za dítě. Do té doby to musíme skončit. Já to chci ukončit tento rok.“

Brumbálovi spadl z hrudi obrovský balvan. Harry Potter je na jejich straně! Navzdory jeho hněvu zkraje týdne, navzdory tomu, jak ho kouzelnický svět zklamal. I přes strašné zacházení vlastní mudlovské rodiny, Harry Potter byl na jejich straně. První anglický mág za posledních přinejmenším dvě stě let. Merline, tak tohle znamenalo mít naději!

»«

Pokračování příště…… snad za čtyři dny

Poslední komentáře
11.10.2011 21:57:36: No, tak se to začíná hezky rozjíždět... Harry je mág. Hmm... jsem zvědavá, tak jdu pokračovat. smiley ...
07.03.2010 01:21:23: Harry je mág a Brumbál před ním klečel... uáááá!
11.09.2009 23:10:05: Díky, musím ísť ďalej.
19.07.2009 15:59:15: To je mi líto, odpočívej, povaluj se, kdy se ti to podaří...Jen když tě něco vyřadí z provozu... ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.