Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

4/A - Brumbálovo nelíčené ohromení

O několik dní později měl Harry nalezené a shromážděné téměř všechny informace, které potřeboval. Dlouze je rozebíral ze všech stran, a i když se některá jeho rozhodnutí zdála kontroverzní, byl připraven s nimi předstoupit před ředitele.

 

Právě teď byl sám ve svém pokoji. Všichni studenti sedmého ročníku dostali samostatný pokoj. Stál před otevřenou skříní a pečlivě si vybíral oblečení. Zavrhl běžnou školní uniformu a sáhl po tmavě zeleném hábitu z jemné látky, který si koupil v létě. Doufal, že v neutrálním, ale elegantním plášti bude vypadat sebejistě.

 

Zhluboka se nadechl a soustředil se na malé místo vzadu za stolem v Brumbálově pracovně, které si vytipoval při své minulé návštěvě. Byl to malý prostor, takže nebylo pravděpodobné, že by tam Brumbál zrovna stál. Doufal, že jeho příchod udělá na ředitele dojem.

 

Přizpůsobil svůj zrak slabému osvětlení v ředitelně a usmál se. Dokázal to! Podařilo se mu bez problémů projít ochrannými kouzly. „Dobrý večer, pane profesore,“ řekl tiše, když Brumbál vstal z křesla, neboť si uvědomil, že jeho ochrany byly porušeny. Ještě nikdy se mu nestalo, že by jeho ochranná kouzla selhala.

 

Brumbál se prudce otočil a chvíli na něj zíral v němém úžasu, než se mu podařilo svůj šok skrýt.

 

„Harry? Jdeš přesně na čas. Posaď se, prosím.“

 

Harry přešel z rohu místnosti a sedl si do křesla před stolem. Přemýšlel, jestli Brumbál hodlá i nadále ignorovat jeho způsob příchodu a malinko mu cukly rty. Stařičký ředitel si zřejmě nechtěl připustit, že by jeho kouzla selhala. Pak ucítil, jak Brumbál kontroluje své ochrany a usmál se. „Jsou neporušené, pane.“ 

 

Brumbál se na něho přísně podíval. „A přesto sedíš v mé kanceláři a právě ses přemístil v prostorách hradu, nemluvě o tom, že mé komnaty jsou zabezpečeny nejmocnějším kouzly.“ 

 

„Promiňte, pane,“ řekl Harry troufale, „chtěl jsem jen předvést, že to myslím vážně.“

 

„Skutečně? A co, jestli se mohu zeptat?“

 

„Rád bych se s vámi dohodl na přednáškách, pane.“

 

Brumbál zmateně zamrkal. „Chceš chodit do jiných předmětů, než máš v rozvrhu? Myslím, že v tom nebude problém…“

 

„Ne, pane, chtěl bych vést třídu. Tedy ne přesně v tomto smyslu, šlo by spíš o vzájemné vyměňování zkušeností. Pouze několik studentů… šest, abych byl přesný.“

 

„Něco jako bývalá BA?“

 

„Ne, ale pokládám to za nezbytné, jestliže máme porazit Voldemorta. Mám v plánu zbavit se ho ještě v tomto školním roce,“ prohlásil Harry konverzačním tónem.

 

Brumbál znovu zmateně zamrkal. „Tak tohle si rozhodně žádá vysvětlení,“ řekl a sepjal prsty do stříšky.

 

„Děkuji vám, pane. Mám začít porážkou Voldemorta, nebo vyučováním?“

 

Brumbál se zasmál a pohodlně se opřel. „Nechám to na tobě, Harry.“

Mladík mu úsměv opětoval. „Začnu vyučováním. Jsem si jist, že jste si všiml, že moje známky ve škole nebyly nikdy nijak zvlášť oslnivé,“ podíval se na ředitele s otázkou v očích.

 

„Po většinu těch šesti let jsi byl poměrně dost zaneprázdněný,“ usmál se ředitel zářivě.

 

Harrymu se zachvěly rty. „Ano. Na druhou stranu mi ale přišlo poněkud zvláštní, že se mi podařilo setkání s Voldemortem tolikrát přežít, přesto, že jsem byl jen průměrný čaroděj. Já vím, že jsem u sebe měl vždycky někoho, kdo mi pomáhal.“ dodal rychle. „Díky bohu!“

 

Brumbál se na něho povzbudivě podíval.


„Vloni v létě jsem o tom hodně přemýšlel... jak se mi to mohlo podařit, i když mi vždycky někdo pomohl. Zdálo se mi divné, že by to všechno byla jen pouhá náhoda. Došel jsem k určitým závěrům, a když jsem podle nich na sobě pracoval, zjistil jsem, že jsem měl pravdu.“

 

 „A v čem?“

 

„Nechci znevažovat způsob, jakým se v Bradavicích vyučuje magie, ale pro mě to nebylo vyhovující, pane. Samozřejmě, spoustu věcí jsem se tady naučil. Naučil jsem se tu základům: Jak vyvolat magii a vytvářet základní kouzla,“ řekl tiše, „když jsem to ale nutně potřeboval, byl jsem schopen mnohem větších věcí, než jaké se učí v hodinách. A to mě donutilo přemýšlet o tom, jak jsem to udělal a v loňském roce jsem strávil dost času tím, že jsem zkoušel jakékoliv kouzlo nebo přeměnu věcí po svém."

 

Na Brumbálovi byl vidět zájem. „A byl jsi úspěšný s magií pracující… po tvém?“

 

„Ano. Magie se tady vyučuje příliš složitě, pokud můžu posoudit. Všechny ty hůlky, knihy a zaklínadla … ale pane profesore,“ Harry se předklonil a oči mu jiskřily vzrušením, „je to přímo tady. V nás a kolem nás. Čeká to jen na naši výzvu! Je to krásný pocit, sáhnout si na to! Není to úplně snadné, jen... musíte to cítit a nebát se, že ten pocit nepochopíte,“ podíval se pevně na Brumbála. „ale vy to víte, protože to cítíte taky.“

 

Na Brumbálově tváři se objevil pouze náznak úsměvu, ale nevypadal rozladěně. Spíš překvapeně a nedůvěřivě. „Ano, cítím to,“ souhlasil, „i když možná ne tak silně jako ty, Harry, a rozhodně ne ve tvém věku. Řekneš mi, jak se ti podařilo přemístit se sem?“

 

„No... já se dokážu  přemístit v prostorách hradu asi tak rok…“

 

„Jak k tomu došlo?“

 

„V předminulém létě jsem pochopil princip přemisťování. Takže když jsme se vrátili zpět do Bradavic, zajímalo mě, proč to hrad neumožňuje. Chtěl jsem ty ochrany prozkoumat... a když jsem se na ně soustředil, cítil jsem, jak pracují... a když je můžete cítit, není těžké najít cestu…“

 

„Jak?!“ zeptal se Brumbál ostře. „Našel jsi nějaká slabá místa?!“

„Ne, všechny ochrany jsem důkladně zkontroloval a jsou v pořádku,“ řekl Harry jednoduše, což způsobilo řediteli další menší šok. Kontrola ochrany Bradavic byla každoroční událost, která si vždy vyžádala společné úsilí Minervy, Filiuse, Pomony, Severuse i jeho samotného. Zabralo jim to pokaždé téměř celý den, a když pozdě večer skončili, byli naprosto vyčerpaní.

 

„Tak jak to tedy děláš?!“ zeptal se ředitel a snažil se udržet svůj hlas v klidu.

 

Harry se na něho trochu rozpačitě podíval. „Těžko říct, opravdu. Já... prostě je cítím. A ony cítí mou magii a také to, že mám čisté úmysly a že nikomu nechci ublížit…“

 

„Ochrany to mohou posoudit?“ vyhrkl Brumbál překvapeně.

 

Harry nadzvedl obočí. „Ano. Vy jste to nevěděl?“

 

Albus zavrtěl hlavou. „Nemyslím si, že by byly... živé...“

 

„Ale ony opravdu takové jsou! Tolik různých kouzel se za ty roky propletlo a spolupracují spolu! Je to krásné. Neřekl bych přímo živé, i když v celém hradě je svým způsobem život, sice ne takový, jaký máte na mysli, když o něčem řeknete, že je to živé, ale mnohem víc než třeba ve skále nebo v kameni na pláži. Je to vytvořený život. Jako... jako třeba malířství. Dokonce i mudlové to umí. Barvy a plátno nejsou sami o sobě nic, ale když je obraz hotový, tak nějak ožije. Vysílá k lidem, co se na něj dívají, signály, odráží jejich vlastní zážitky a zkušenosti. Každý v něm proto může vidět něco trochu jiného. Je to víc než jen barva a detaily, kterými je vytvořen. A s Bradavickým hradem je to také tak, ale mnohem, mnohem víc, protože  tolik lidí se s láskou a péčí po mnoho let věnovalo jeho tvorbě a rozkvětu. Proto na nás reaguje, někdy dokonce svérázným způsobem. To je víc, než jen měnící se schodiště, když je škodolibý, nebo okna, která vám ukazují, co se děje na opačném konci hradu právě když vás zajímá, co se tam asi děje.“ Podíval se na Brumbála a doufal, že mu porozumí. Když ne on, tak kdo jiný?!

 

„A já to tady miluju a on to cítí, on ví, že bych mu nikdy neublížil, ba právě naopak… ví, že ho budu bránit do poslední kapky krve. Není to tak, že by snížil ochrany, jen mě nechá, abych si mezi nimi našel cestu. Mohl bych, prosím, dostat šálek čaje, pane? Z toho vysvětlování mi trochu vyschlo v krku,“ uzavřel náhle svůj monolog a mírně zrudl.

 

„Možná by sis ho mohl zkusit přivolat?“ popichoval ho Brumbál.

 

„To bych si na návštěvě nikdy nedovolil,“ řekl Harry tiše.

 

Ředitel se usmál, mávl hůlkou a z konvice, která se před nimi objevila, nalil čaj do dvou hrnků.  

 

Po pár doušcích ho Brumbál požádal: „Takže, zpátky k té tvé třídě. Řekni mi o tom něco víc.“


„Děkuji, pane. Jak jsem už říkal, nezavrhuji úplně výuku, která se provádí v Bradavicích. Je to běžný, léty ověřený přístup, který vyhovuje devadesáti pěti procentům studentů. To nezpochybňuji. Není to myšleno jako kritika,“ řekl vážně. „Ale nemůžeme si dovolit, aby lidé, kteří mají větší magický potenciál, byli zaškatulkováni a bylo s nimi zacházeno jako s průměrnými. A… ehm… je tu ještě jedna věc…“ nervózně si usrkl čaje.

 

„Ano?“

 

„Vidím magickou sílu každého kouzelníka.“

 

„Jako nějakou auru?“ vyzvídal zvědavě Brumbál.

 

„Ne, nemůžu říct, že to vidím, spíš cítím. Poznám, jaký má kdo potenciál a do jaké míry ho využívá. Udělal jsem si na škole takový průzkum, a proto vím, že jsou tu někteří lidé, kteří mají velkou magickou sílu, ale nevyužívají ji. Byla by škoda, kdyby byli ve škole zbytečně, tak jako já. A to mě donutilo přemýšlet o třídě pro nápravu magie...“

 

„Náprava magie?“ Brumbálovi, při pomyšlení, že kouzelník s Harryho mocí přemýšlí o nápravě magie, cukly koutky.

 

Harry se zasmál. „Ano, pane. Můžeme tomu samozřejmě říkat i jinak. Existuje poměrně málo takových lidí, ale jsou tu. Jenže i kdyby jich bylo víc, netroufal bych si vyučovat větší skupinu. Mám sice nějaké zkušenosti z BA, ale tohle bude jiný druh práce. Takže jsem se rozhodl, že nepřijmu nikoho pod sedmý ročník.“

 

 „To je rozumné. Kdo tedy je na tvém seznamu, Harry?“

 

„Někteří kandidáti se zdají trochu kontroverzní. Rád bych znal váš názor na ně,“ řekl Harry nervózně.

 

„Samozřejmě. Povídej. Nemusím doufám zdůrazňovat, že tento rozhovor je jen mezi námi a že neopustí tuto pracovnu,“ dodal Brumbál.

 

Harry se usmál a přikývl. „Já vím.“ Než začal, otřel si zpocené dlaně o stehna. „Dobře. Tak jako prvním bych začal Nevillem Longbottomem.“

 

„To pro mě není velké překvapení.“ Brumbál si povzdychl. „Vždycky jsem si myslel, že ten hoch má větší schopnosti.“

 

Harry si odfrknul. „Existují jen tři kouzelníci na celé škole, kteří jsou silnější než on, pane. Včetně zaměstnanců,“ dodal.

 

„Prosím?“

 

„Jeho magie je neuvěřitelně silná,“ vysvětlil Harry, „ale používá jen tu část, která souvisí s bylinkami. My… já… mu musíme pomoci.“

 

„Jsi si jistý?“

„Ano.

„Můžeš zařadit kouzelníky do žebříčku podle síly jejich moci?“

 

„Ano.“


„Mohl bych se dozvědět víc?“

 

„Neville má stejnou magickou sílu jako profesorka McGonagallová, profesor Kratiknot a Hermiona.“

„Dobrotivé nebe! Předpokládám správně, že slečna Grangerová je další na seznamu?“

„Ne. Místní způsob výuky Hermioně vyhovuje a co se nedozví ve škole, je schopná si vyhledat a dostudovat sama. Ona moji třídu nepotřebuje. Nicméně ji později požádám, aby se k nám připojila. Mám v hlavě takový projekt…“  

Brumbál nemohl uvěřit, že ten mladý muž před ním je tentýž vzpurný student, jakým byl Harry ještě před dvěma roky. Vypadalo to, jako kdyby před ním seděl někdo úplně jiný.

 

„Kdo další?“

 

„Řekněte mi něco o Eloise Midgenové. Má velice vysokou úroveň, kterou téměř nevyužívá. Nic o ní ale nevím, jaké má známky? Je v něčem výjimečná?“

„Ne, je to naprosto průměrná studentka.“


„Dobrá. V tom případě je to u ní nezbytné. A co Padma Patilová? A Ernie McMillan?“

 

„Také nic mimořádného.“

 

„Takže pro ně platí to samé, pokud budou mít zájem. Další je Draco Malfoy.“

 

Brumbál se narovnal. „Draco Malfoy má ve všech předmětech velice dobré hodnocení,“ komentoval.

 

„Mohl by být daleko lepší. Je stejně mocný jako Neville.“

 

„Prospěchově je na tom skoro stejně jako Hermiona.“

 

„On to potřebuje. Cítím to.“

 

Brumbál se na Harryho zadíval. „Víš, čím je jeho otec.“

 

„Ano, přemýšlel jsem o tom dlouho a usilovně. Mohl bych ho vyřadit, ale chci nechat rozhodnutí na něm. Možná ani nebude chtít, abych ho učil. Ale pokud vím, tak ještě není Smrtijed. Nechci nikomu upřít vzdělání, ani příležitost zvolit si cestu. Rozhodnout se musí každý sám.“

 

Brumbál se na Harryho hrdě podíval. „Oceňuji tvé pohnutky, Harry, ale rizika…“

 

„Zabezpečím takové ochrany, které všem zabrání prozradit, koho učím a čím se tam zabýváme. Nemůžu je nutit, aby zůstali, každý si musí vybrat svoji cestu sám, ale pokusím se je zaujmout natolik, aby pochopili, že by to byla hloupost odejít.“

 

Dlouho mlčeli, oba ponořeni do vlastních myšlenek.

 

„Tak dobře, Harry.“

 

Harry si zhluboka oddechl. Neměl tušení, jak bude na jeho návrh ředitel reagovat. Ve skutečnosti se mu moc nechtělo Malfoye učit, ale tohle nebylo o tom, komu by dal přednost. Sebral veškerou odvahu a řekl. „Poslední na mém seznamu je profesor Snape.“

 

Brumbál sebou trhnul tak, až se polil čajem.


„Promiňte,“ řekl Harry omluvně.

„Profesor Snape?“

„Ano. Je stejně silný jako vy,“ řekl Harry.

 

Ticho.

 

„Harry, jsi si jistý? Tvé závěry…“

 

„V tomhle se nemýlím,“ potřásl Harry hlavou, „jistě uznáte, že bych byl blázen, kdybych se jen tak bezdůvodně rozhodl, že budu mít ve své třídě Draca Malfoye, nebo Snapea!“

Brumbál se rozesmál. „Harry, neumím si představit, že by Severus souhlasil, aby byl ve tvé třídě! Je to Mistr lektvarů a…“

„Který používá jen zlomek své moci,“ přerušil ho Harry, „zbytek kolem něho víří naprosto neužitečně. Všimněte si, jak se mu vzedme hábit, když je naštvaný! Je bolestivé sledovat takový zmar.“

 

„To myslíš vážně?“

 

„Ano. Dostaňte ho nějak do mé třídy a nechejte mě udělat zbytek. Bude to jeho volba, ale doufám, že přijme.“

 

„Doufám, že nebudeš zklamaný, když…“

 

„Budu. Nejen kvůli jeho nepostradatelnosti v našich řadách. Nerad vidím, když někdo takovým způsobem zahazuje svůj dar. Pokusím se ho natolik zaujmout, aby v sobě dokázal potlačit nenávist, kterou ke mě cítí...“

 

„Není pravda, že tě nená…“


Harry se zasmál. „Nemusíte mi to říkat! Já vím, že mi mnohokrát zachránil život, ale to ještě neznamená, že to dělal rád!“

Brumbál se na Harryho zářivě podíval a pohodlně se usadil v křesle.

„Prodiskutovali jsme, koho chceš učit. Ale než tvůj nápad schválím, musím vědět jak. I když by to stálo za to, jen abych viděl, jak se profesor Snape tváří… nicméně... už sis promyslel nějaký studijní plán?“


„Částečně. Jako hlavní cíl jsem si zadal naučit všechny bezhůlkovou magii. Bude tam ale hodně individuální práce. Potřebuji dodat sebedůvěru Eloise, Padmě a Erniemu a najít to, v čem vynikají. Doufám, že když se mi tohle podaří, zbytek přijde sám. Naopak potřebuji, aby Neville a profesor Snape rozšířili své zájmy. Aby věděli, že mohou vynikat i v jiných oblastech.“

 

„Ty si nemyslíš, že specializace je dobrá věc?“ chtěl vědět Brumbál.

 

„Ale ano, specializace je nakonec nevyhnutelná. Ovšem Neville a Snape ji mají na úkor všeho ostatního. Podívejte se na to realisticky. Nakonec nové zkušenosti stejně převážně využijí ve svých dominantních oborech.“

„Víš, Harry, profesor Snape není dobrý jen v lektvarech.“

 

Jistěže to vím! Ale to asi nebylo to, co ředitel myslel...

„Jsem si toho vědom, pane. Vím, že má obrovské znalosti v oblasti černé magie. Možná právě proto nepoužívá všechnu svou sílu. Ví, jak opojně může chutnat temná moc a bojí se, aby ho to nestáhlo. Myslím, že si neuvědomuje svou vnitřní sílu. On nepodlehne tak snadno. Potřebuje jen získat trochu více respektu i k bílé magii. Měl by ji považovat za víc, než jen za pouhé pošetilé mávání hůlkou. Možná, že když si uvědomí, že svou hůlku vlastně nepotřebuje, nebude proti… nebo až pozná skutečný rozdíl mezi bezhůlkovou magií a magií umocněnou hůlkou.“

 

Brumbál Harryho dlouho pozoroval a cítil, že ho opět vnímá jinak. Věděl, že tento večer je v jeho dlouhém životě možná jeden z nejdůležitějších. Lidé s ním většinou nediskutovali o tak vážných věcech s takovou lehkostí, jako kdyby probírali famfrpálovou strategii.

 

„Myslím, že je načase, abys mi ukázal své schopnosti,“ prohlásil ředitel nakonec.

»«

Pokračování příště…… snad za čtyři dny

Poslední komentáře
19.12.2010 00:51:34: Zaujímavé. Dokonca veľmi zaujímavé. Som zvedavá na Draca, ako bude reagovať. Aj na Severusa.
07.03.2010 01:04:32: Je to nádhera. Jen by mně zajímal celý žebříček kouzelníků v Bradavicích, hlavně ty lepší jak Nevill...
11.09.2009 23:10:10: Vidím tvé značky Jimmi...a jsem ráda že se Ti u nás líbí. Jsem zvědavá kam až se dnes dostaneš... Ji...
11.09.2009 23:01:18: Všetkým obrovská vďaka. Idem hneď ďalej, takže len DÍKY.
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.