Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

3/B - Staré účty

„Nebo to, že se Dudley narodil předčasně a teta měla veliké poporodní deprese? To byl také důvod, proč svého syna tak rozmazlovala, když se z toho dostala. Máte vůbec představu, jak může být těžké starat se o dvě batolata? Mám přátele s malými dětmi, vím, o čem to je. Když jsem u nich jen pár hodin na návštěvě, odcházím naprosto vyčerpaný! Nemohl jste se poradit nejdřív třeba s paní Weasleyovou? Ona má zkušenosti s Fredem a Georgem, mohla vám to vysvětlit!“

Z hrůzy napsané ve tvářích profesorů Harry vytušil, že jeho slova měla požadovaný účinek.

„Petunie to nemohla zvládnout. A možná ani nechtěla, a proč by taky měla chtít? Nabídli jste jí někdy pomoc? Cokoli, co by jí ulevilo? Dali jste jí dítě, které nechtěla a které měla neustále na očích. Ještě k tomu se mnou byli stále v ohrožení, když jsem prováděl svévolnou magii, jako každé normální kouzelnické dítě. Byli z toho hrozně vyděšení. Vysvětlil jim snad někdo, co to znamená? Řekl jim někdo, jak mě dostat pod kontrolu? Žili ve strachu, že bych mohl udělat něco strašného. A já jsem klidně mohl! Bylo to od vás naprosto nemorální. Ztratili šanci žít normálním rodinným životem. Když už bylo nezbytné, abych tam žil, měli jste jim nabídnout nějakou pomoc. Nepochybuji, že by nebyl velký problém sehnat někoho, kdo by se o mě jednou za čas - třeba každou druhou neděli - postaral. Nedivím se, že nenávidí kouzelníky.“

Harry položil hrnek na stůl a prohrábl si vlasy. Musel jim vysvětlit, jakou udělali chybu.

Po chvíli se na něho McGonagallová podívala. „Říkal jste, že jste se s vaší tetou na něčem dohodli, pane Pottere.“

Harry se na ni krátce usmál. „Ano.“

„Co to bylo? Jednalo se o nějaké práce kolem domu?“

Mladík se hořce zasmál. „To bylo pro mou tetu nepochybně to nejtěžší, že se toho musela vzdát! Jediný způsob, jak se mnou jednala, byla buď ignorace, nebo mi přidělila nějakou práci. Už jako malý jsem se naučil všem domácím pracím, ale nestěžuji si, protože když jsem se začal starat sám o sebe, byla to hračka. Když jsem zrovna neuklízel, musel jsem se jim klidit z cesty. Buď jsem se toulal na ulici, nebo jsem byl zamčený v přístěnku pod schody. To záleželo na tom, jakou měli právě náladu. Neříkám, že všechno, co udělali, bylo špatné. Pouze si nepřeji, aby si něčím podobným musely projít i jiné děti. Ne, pokud tomu můžeme zabránit.“

„Harry, přeješ si, abys tady mohl o prázdninách zůstat? Jde už jen o vánoce a velikonoce, můžeš zůstat v Bradavicích, jestli…“ začal Brumbál.

„Ne, díky!“ smál se Harry. „Dřív bych možnost zůstat tady na svátky uvítal. Děkuji, pane řediteli, ale už to nepotřebuji.“ 

„Takže ses s Dursleyovými nakonec usmířil? Vrátil ses k nim na vánoce a velikonoce, nebo ne?“ zeptal se Brumbál lehce zmateně.

 „Och, nebyl jsem u Dursleyů,“ usmíval se Harry.

„Prosím?“

„Nežiji u nich už od té doby, co jsem měl ten pohovor s tetou Petunií.“

„O čem to tady blábolíte, Pottere?“ potemněl Snape.

„To, co se vám snažím říct je, že vaše ochranná kouzla byla na nic. Je mi to líto, ale je to tak!“

„Pottere…!“ začal zostra Snape.

„Profesore Brumbále, co vám teď ukazuje detektor, kterým mě sledujete? Neukazuje náhodou, že jsem právě nyní u Dursleyů?“

Ředitel ztuhl. Prudce se otočil a upřel pohled na malou skleněnou krychli, která stála na jedné z polic vysokého regálu za jeho zády.

Snape Harrymu mířil hůlkou na srdce, ještě než se ředitel obrátil zpět. Držel ho v šachu, zatímco McGonagallová pomalu svou hůlkou opisovala celé jeho tělo.

Harry seděl bez hnutí v křesle a sledoval je. Možná by se i dobře bavil, kdyby nebyl hlavní postavou téhle frašky.

„Revelio!“ křikla McGonagallová s prudkým švihem zápěstí.

Nic se nestalo.

„Já jsem Harry Potter,“ usmál se na vystresovanou ženu.

„Ochranná kouzla není možné oklamat mnoholičným lektvarem,“ prohlásil s jistotou Snape.

„Ano, pane, já vím,“ usmál se na něho Harry. Posadil se trochu pohodlněji a opět si ležérně přehodil nohu přes nohu. „Nikdo pod mnoholičným lektvarem do toho domu nevstoupil. Ten detektor bylo chytré opatření, ale bylo poměrně snadné ho oklamat. Stačilo pouze, aby v domě byla má živá část.“

Opět to vyčkávavé ticho.

„Snad byste nám to mohl vysvětlit?“ pokusil se Snape zakrýt zvědavost znuděným tónem.

„Spermie mohou při správné teplotě žít i několik dní,“ prohlásil Harry tónem, jako by mluvil o počasí.

Snapeovi se mírně rozšířily oči a Harry potlačil chuť se rozesmát.

„Pane Pottere,“ McGonagallová se napřímila a její vrásčité tváře zrůžověly. „Nechcete nám snad tvrdit, že jste posílal své tetě... vzorky svého spermatu?“

„Přesně tak, paní profesorko!“ usmíval se Harry.

Harrymu nemohlo nic udělat takovou radost, jako když na okamžik viděl mistra lektvarů naprosto konsternovaného. Snape na něj chvíli upřeně zíral, pak se odvrátil a přešel ke krbu.

„Posílal jste své tetě vzorky vašeho... vašeho...“ opakovala McGonagallová nevěřícně a pečlivě se při tom vyhnula TOMU slovu.

„Neměla tušení, co to je,“ řekl Harry jemně. „Samozřejmě, pokud ty balíčky neotevřela. Což možná udělala, ale to už jsem nemohl ovlivnit, to nebyla moje zodpovědnost.“

Harry se naklonil pro čajovou konvici. „Můžu?“ Počkal, až mu Brumbál kývne a dolil si hrnek. Přidal ještě kapku mléka a spokojeně usrkl.

Snape se obrátil, podíval se na chlapce, jak tam uvolněně sedí s nohama do široka rozkročenýma a s šálkem čaje, opřeným o břicho a vyděsil se představou, která se mu mihla v mysli. Neviděl před sebou Pottera, jak svírá v prstech šálek čaje, ale nahého Pottera, který s naprosto zhýralým pohledem sedí v křesle Brumbálovy pracovny a pomalu přejíždí po své délce, odhodlaný odevzdat svůj vzorek, aby mohli ověřit pravdivost jeho slov. Šokován reakcí vlastního těla opět odvrátil svůj pohled do plamenů v krbu. Nikdy předtím nemyslel na svého studenta podobným způsobem. Nikdy! To je naprosto nechutné! Znamená to, že události z minulé noci a dnešního rána měly na jeho libido větší vliv, než si myslel? Neměl v plánu se znovu s Alexem setkat, ale možná by měl své rozhodnutí přehodnotit. Bude to mnohem lepší, než mít nevhodné myšlenky týkající se studenta! Nejen studenta! Harryho Pottera! Merline, asi jsem se zbláznil! Tolik let jsem ho nenáviděl a teď tu sedí jen kousek ode mě a vypadá tak mužně...  zatraceně!!

Brumbál si odkašlal. „To znamená, že jsi poslal... ehm... vzorek své tetě dnes ráno, než jsi sem přišel?“ ověřoval si.

„Ano, myslel jsem si, že to vzhledem k naší diskuzi bude lepší,“ přikývl Harry.

„A řekneš nám, kde jsi trávil veškeré prázdniny? Tyto prázdniny? Vánoce? Velikonoce? Loňské prázdniny?“ pokusil se Brumbál zjistit, kdy se vlastně Harry vymanil z jejich dohledu.

„Žil jsem v Brightonu,“ odpověděl Harry klidně.

Snape se na něho přes rameno prudce ohlédl. „Vidím, že jste pracoval na svém opálení,“ prohlásil sarkasticky.

„Chodil jsem do práce,“ odpověděl Harry jemně.

„Do práce?“ zeptal se Brumbál. „Kam? A proč?“

„Pracoval jsem na stavbě. Proto jsem tak opálený, letos v létě bylo u moře opravdu příjemně, děkuji, pane profesore. A proč? Kvůli penězům, samozřejmě, abych měl z čeho platit nájem.“

„Uvědomil jste si nebezpečí, ve kterém jste byl?“ řekla McGonagallová, když popadla dech. „Pottere…“

„Jsem naživu, ne? A navíc jsem silnější a zdravější, než když jsem byl u Dursleyů,“ řekl ostře. „A samozřejmě jsem celou tu dobu měl cizí obličej.“ Doufal, že tím profesorce vzal vítr z plachet a zároveň tím probudil zájem o předmět, který vyučovala.

„Maskovací kouzlo? Nemohl jste přece maskovací kouzlo udržovat celé léto…“

Pohled, který na ni Harry vrhnul, ji přerušil.

„Udržovat maskovací kouzlo je nesmírně vyčerpávající,“ řekla obranně. „používal jste ho jen mimo domov, je to tak?“

„Ne,“ řekl Harry trpělivě. „Bydlel jsem s mudly, se kterými jsem pracoval. A máte pravdu, vloni v létě to bylo celkem vyčerpávající, ale byl jsem dost unavený i fyzickou prací. Letos jsem to už zvládal mnohem snadněji. Naučil jsem se lépe vyrovnávat s pravidelným úbytkem energie. V každém případě jsem kouzlo použil pouze na hlavu,“ vysvětlil, „tělo jsem si nechal svoje.“

„Mohl bys nám to ukázat, Harry?“ požádal Brumbál.

Harry zavrtěl hlavou. Po minulé noci nemohl v žádném případě svou identitu odhalit. To však nebyl jeho jediný důvod. Minulý podzim si koupil z dědictví po Siriusovi malý dům v Prasinkách. Byl tam jen párkrát, ale zakoupil ho jako Alex a nechtěl, aby někdo věděl, že Harry Potter má ve vsi dům. Domek byl jeho tajným útočištěm. A kdyby dokázal přesvědčit Severuse, aby se s ním dál scházel, mohl by ho využívat častěji. „V tuto chvíli raději ne, pane. Žil jsem pod falešným jménem a s maskovacím kouzlem po všechny prázdniny za poslední rok a půl. Za tu dobu jsem nebyl zajat ani zraněn a dalo mi to příležitost se hodně naučit.“  

„Žil jsi výhradně v mudlovském světě?“

Harry znovu zavrtěl hlavou. „Ne, i když většinu času jsem byl s mudly. Byl jsem párkrát bez jakýchkoliv problémů i v Příčné ulici...“

„Víte, jak snadné je pro zkušeného kouzelníka odhalit maskovací kouzlo, Pottere?“ prohodil Snape. „Nemůžu uvěřit tomu, že jste byl tak nezodpovědný! I když... co jiného se dá očekávat od někoho, kdo tak důsledně celou dobu ignoruje veškerá pravidla?!“

Zatímco mluvil, Harry se na něho upřeně podíval a pomalu si přejel dlaní přes obličej.

Snape zmlkl, protože když Potterova ruka sklouzla dolů, zírala na něj dokonalá kopie jeho vlastní tváře.

Profesorka McGonagallová zalapala po dechu.

„Prosím, podívejte se, jestli dokážete odhalit, že je to maskovací kouzlo,“ vyzval je Harry. Bylo zvláštní slyšet jeho hlas ze Snapeových úst. Brumbál i McGonagallová zírali z jednoho Snapea na druhého, potom všichni tři přistoupili k menšímu z nich a prohlíželi si ho zblízka.  

„Tak co, je to spolehlivé?“ zeptal se Harry.

„Jak jste to, k čertu, udělal?“ zavrčel Snape, když neobjevil stopu žádného kouzla. „A jak můžeme vědět, že Potterův obličej není také jen maskovací kouzlo?“

Harry se otočil na Brumbála. „Máte u sebe ještě Pobertův plánek, pane?“

Brumbál se na něho ostře podíval. Otočil se, šel k velké skříni a chvíli se přehraboval v hromadě pergamenů, než vytáhl ten správný. Harryho ani nepřekvapilo, že znal potřebné zaklínadlo. Na mapě byla zřetelně vidět jména všech přítomných a tečka s nápisem H. Potter byla neoddiskutovatelná. K Harryho mírnému  překvapení neměl nikdo k mapě žádné připomínky. 

McGonagallová se jako učitelka přeměňování zdála být jeho maskovacím kouzlem fascinovaná.

„Jak jste to udělal, pane Pottere?“ zeptala se, a narozdíl od Snapea zněl její hlas víc zvědavě, než profesionálně. „Neřekl jste žádnou inkantaci, ani nepoužil hůlku.“

„Magie těla. Pokud chcete změnit své vlastní tělo, nepotřebujete k tomu hůlku,“ řekl Harry tiše. „Je to vlastně takové vylepšené maskovací kouzlo, které přesvědčí ostatní lidi, že to, na co se dívají, je skutečné.  Proto je to tak vyčerpávající, vaše magie musí změnu vzhledu udržovat po celou dobu. Ze začátku jsem zkoušel normální maskovací kouzlo, ale domnívám se, že toto kouzlo je mnohem jednodušší. Jediné, co musíte udělat je, říct svému tělu, jak chcete vypadat. Není to poznat ani na dotek,“ dodal a kývl na profesorku. Ta se předklonila a přejela prsty po jeho tváři.

Snape se cítil podivně zaskočený, když sledoval, jak se McGonagallová dotýká jeho tváře, třebaže to ve skutečnosti byl Potterův obličej. Bojoval s nutkáním se ho také dotknout.

„Chcete se podívat, pane profesore? Ověřit si, že je moje tvář stejně oholená jako ta vaše?“ zeptal se Harry lehce škádlivě.

Snape se napřímil. „V zájmu vědeckého výzkumu samozřejmě.“

Snape nemohl odolat. Jak by mohl ten chlapec vědět, kdy se naposledy holil? Postavil se těsně k sedícímu Harrymu. Když k němu natahoval ruku, Harry vstal a to ho přimělo, aby o krok ustoupil, což jeho nevrlou náladu nijak nevylepšilo. Nicméně když viděl, že Potter má sice jeho obličej, ale také svou normální výšku a že mu dosahuje sotva po bradu, jeho podráždění se trochu zmírnilo. Zvedl ruku a přejel po mírném strništi na hraně jeho čelisti. Obvykle používal depilační lektvar, který sám vyvinul. Oholení po něm vydrželo celý den naprosto dokonalé. Dnes ráno se oholil jen kouzlem. Přesunul ruku na svou vlastní čelist. Naprosto stejné. To bylo opravdu neuvěřitelné! Ne, že by to chtěl chlapci říct. Dokonce mohl rozpoznat svůj vlastní pach! Byl v naprostém šoku.  

Harry se pod dotekem Snapeových prstů, které mu přejely po čelisti, zachvěl. Jen stěží odolal touze zavřít oči a přitisknout se k ruce, která se ho dotýkala. Když se Snape stáhnul, aby se mohl dotknout svojí čelisti pro srovnání, nevydržel to a  připojil svou ruku k té jeho. Měl na to právo, tedy samozřejmě čistě v zájmu vědeckého výzkumu…      

Když se ho dotkly Harryho prsty, Snape ucouvl. Srdce mu prudce bušilo a krev se hnala do střední oblasti těla. Jen díky mnoha letům usilovného skrývání svých emocí nebylo na jeho tváři vidět nic jiného, než pohrdání. „Je znát, že je to duplikát,“ protáhl.

„Severusi! Vždyť jste na chlup stejní!“ vykřikla McGonagallová. „Je to opravdu mimořádně zajímavý magický nápad! Je to spíše přeměna, než kouzlo, že, pane Pottere?“ zeptala se povzbudivě.

 „Ano, myslím, že ano,“ souhlasil a usmál se na ni. Znovu si zakryl obličej a byl tu zpátky Harry Potter. 

„Ani k tomu nepotřebuješ hůlku,“ řekl zamyšleně Brumbál, když se Harry zase posadil.

„No, vlastně to vzniklo tak nějak náhodou,“ odpověděl Harry a cítil, jak rudne.

Brumbál naklonil hlavu na stranu a na rtech mu pohrával mírný ironický úsměv. „Snažil ses vyhnout tomu, aby tě nepřistihlo ministerstvo, Harry?“

„Máte pravdu, začal jsem to zkoušet, když jsem ještě nebyl plnoletý a nesměl jsem kouzlit mimo školu. Je to docela legrační, začalo to jako z nouze ctnost a nakonec se zdá, že je to výhra,“ usmíval se.

„Takže jste si uvědomil, že když budete dělat bezhůlková kouzla, že vás nemohou chytit?“ zeptala se McGonagallová.

„No... vlastně jsem v té době více přemýšlel o tělesné magii.“ odpověděl Harry.

Snape nadzvedl obočí. Harry se na něho zašklebil zpátky. „Nic takového! Přemýšlel jsem o dívkách.“

„To je docela obvyklé pro tento druh magie,“ ušklíbl se Snape.

„Severusi!“ vykřikla McGonagallová, ale cukal jí koutek.

„Možná, ale ne v mém případě,“ snažil se vysvětlit Harry. „Vlastně jsem přemýšlel o kouzlu, které dívky běžně používají na své vlasy, když chtějí, aby jim držel účes, nebo když si změní barvu vlasů podle nejnovější módy. Napadlo mě, že to jistě dělají i o prázdninách a to mě přimělo přemýšlet o tělesné magii.  A o tom, že můžete na svém těle něco změnit, aniž by to na ministerstvu zaregistrovali. Myslím, že většina kouzelníků může na svém těle provádět bezhůlkovou magii. Je na to potřeba velmi málo magie. Ale většina lidí si to neuvědomuje a používá automaticky hůlku.

Všichni tři kouzelníci na něho hleděli s neskrývaným překvapením. Dokonce i Snape byl překvapen hloubkou chlapcova pochopení magie. A které, jak se zdá, přišlo náhodou! Typické Potterovské štěstí!

„Ano, to je všechno velmi zajímavé,“ prohlásil Brumbál bodře. „A také už známe odpovědi na naše otázky.  Nemůžu ale říct, že jsi mi udělal radost tím, že jsi odešel od Dursleyových, aniž bys nám cokoli řekl, nebo že ses rozhodl nás podvést.“ Povzdechl si a podíval se na detektor, který dosud vesele blikal na polici. Přivolal si ho a jediným mávnutím hůlky detektor proměnil ve fialovou kouli, kterou položil jako těžítko na hromadu pergamenů na stole. „Nenapadlo tě, že tvé… eh... vzorky mohly padnout do nepovolaných rukou? Každý, kdo jenom trochu rozumí černé magii, by toho mohl zneužít!“ podíval se zostra na Harryho, který byl již podrážděný kvůli poznámce o podvodu.

„Podle mého úsudku to bylo přijatelné riziko,“ řekl Harry a zdůraznil slovo úsudek. „Balíčky jsem posílal po Hedvice a teta obratem posílala starý vzorek zpět, abych ho mohl zlikvidovat. Nelíbilo se jí, že poštu nosí sova, ale stálo jí to za to. Jednou denně vyměnila starý balíček za nový a za to se mě zbavila a ještě bylo postaráno o Dudleyho školné. Všechno probíhalo hladce. Jen jsem měl ze začátku obavy, že to bude vypadat divně, když nikdy neopouštím dům. Uvažoval jsem o tom, že požádám tetu, jestli by občas nevzala balíček v kabelce s sebou, když jde nakupovat.“

Profesorka McGonagallová v sobě dusila smích.

Harry se na ni usmál. „Máte pravdu, bylo by to trochu divné,“ souhlasil. „A v domě byl můj vzorek v bezpečí. Kdo nevěděl co hledat, nikdy by si ho nevšiml. A nakonec si stejně nikdo z vás ani nezaznamenal, že jsem celý den neopustil dům. Nikdy.“ Nedokázal zakrýt hořkost v hlase. Pak se vzpamatoval a podíval se na Brumbála. „Takže, už víte, co jste chtěl vědět. Nepotřebuji, abyste mě litoval, chci od vás jen dostat záruku, že se zlepší úroveň péče o kouzelnické sirotky. Budete v této věci kontaktovat ministerstvo, nebo to mám udělat já?“

Snape se nevěřícně podíval na mladého muže před sebou. Ne, on už nebyl dítě. Vyzařovalo z něj odhodlání, sebeovládání, kontrolovaná síla a bylo vidět, že si je toho sám vědom. Brumbál si to zřejmě uvědomil také.

„Jsem rád, že jsi nás na tento problém upozornil, Harry a omlouvám se za všechno, čím sis musel projít. Vím, že lítost nestačí. Promluvím si o tom s představiteli na ministerstvu.“

Harry přikývl. „Budu rád, když mě budete informovat o tom, jak se situace vyvíjí.“

Pro Merlina, řekl to, jako by snad očekával, že mu bude nejmocnější kouzelník na světě podávat hlášení jako nějaký školák, pomyslel si Snape a byl lehce šokován, když Brumbál souhlasně přikývl.

„Jakmile budu něco vědět.“

„Děkuji vám. A pokud by vám to nevadilo,“ pokračoval Harry, zatímco došel ke stolu ředitele, „rád bych si s vámi promluvil ještě v další záležitosti. Uděláte si na mě čas ve čtvrtek večer?“

„Můžeme si promluvit hned, Harry,“ řekl zvědavě ředitel. Podíval se na své kolegy a naznačil, aby je nechali o samotě.

„Ne, děkuji, musím se na to připravit,“ prohlásil Harry pevně.

Brumbál se na mladého muže upřeně podíval. „Takže ve čtvrtek v devět hodin?“ navrhl.

Harry přikývl. „Děkuji.“

Naposledy se obrátil a přelétl očima celou místnost. Snape si všimnul, že chvíli zaváhal, než se jim podíval do očí a řekl: „Hezký zbytek večera, profesoři.“

„I vám, pane Pottere,“ zareagovala vřele vedoucí jeho koleje.

Snape neodpověděl.

Harry už měl ruku na klice, když se náhle obrátil a zadíval se přímo na Severuse. „Profesore Snape? Je mi líto, že jste zbytečně promarnil několik dní své dovolené, když jste mě hledal.“

Aniž by čekal na odpověď, otočil se a odešel.

Stísněné ticho přerušil až Brumbál. „Ohnivou whisky?“ nabídl a vytáhl ze skříňky za sebou láhev.

»«

Pokračování příště…… snad za čtyři dny

Poslední komentáře
07.03.2010 00:59:13: Pochopení příbuzenstva mně dostalo. A změna podoby taky. Dík za překlad.
11.09.2009 22:54:36: Ku kvalite prekladu sa už ani nemusím vyjadrovať, že? Díky za skvelú prácu.
30.08.2009 08:05:11: Ahoj, povídka se mi moc líbí, jen bych chtěla doplnit (nevím, jestli to tu už někdo nepsal, nečetla ...
05.07.2009 23:49:00: Chro, chrosmiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.