Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

10/B - Přituhuje

Všimli jste si???  http://sallome.7x.cz/oslava-25

***

Když se usadil zvířený prach, kluci zírali na chodbu, ve které se ocitli. Na obou stranách byla řada černých zavřených dveří, chodba se zdála být bez konce.

 

„Proč mám z toho špatný pocit?“ zeptal se Ernie.

 

„Protože jsou tvé instinkty obvykle správné?“ odpověděl Neville a strčil si jednu ruku do kapsy.

 

„Půjdeme společně nebo se rozdělíme?“ zeptala se Eloise.

 

„Navrhuji držet se pohromadě,“ odpověděl Snape klidně. „Alespoň dokud nemáme představu o tom, co za těmi dveřmi je.“

 

„Poznáváte někdo tohle místo?“ zeptal se Ernie.

 

„Připomíná mi to ministerstvo kouzel,“ řekl Neville.

 

„Ty jsi byl na ministerstvu kouzel?“ zeptala se Padma.

 

„V pátém ročníku. S Harrym,“ odpověděl Neville.

 

Draco se na něho ostře podíval. „Myslíš, že to může být další iluze? To není možné! Jsme tady příliš dlouho a všichni máme podobné pocity…“

 

„Podíváme se nejdřív na celou chodbu. Zatím ale nikdo žádné dveře neotevírejte,“ přikázal jim Neville pevně.

 

Všichni se začali procházet po chodbě a pečlivě si prohlíželi zdi.

 

 „Je to reálné,“ řekla nakonec Padma.

 

„Moje babička vždycky říkala, kdo se bojí nesmí do lesa,“ pokusila se povzbudivý úsměv Eloise. „Tak tedy zatnout zuby a jdeme na to…“ dokončila již poněkud méně nadšeně.

 

„Mění to něco na naší situaci, jestli jde o model nebo o realitu?“ uvažoval Draco nahlas.

„Co tím myslíš?“ zeptala se Eloise.

 

„Zkusme se na chvíli zastavit a probrat, co se stalo. Myslím, že tím, že jsme tady, nám chce Potter něco říct. Nejspíš nás nepropustí, dokud neuděláme něco, co od nás očekává.“

 

„Mohli bychom se zkusit přemístit ven?“ navrhnul Neville.

 

„Ještě jsem nesložila zkoušku,“ zavrtěla Padma hlavou.

 

„Ani já, a předpokládám, že kromě Severuse nikdo z nás,“ komentoval věc Draco. „O tom ale tahle otázka nebyla. Můžeme to dokázat?“

 

Ernie, Padma a Eloise zavrtěli hlavami.

 

„Mohli bychom se přemístit asistovaně,“ nadhodil Neville a čekal, co na to Draco a Snape.

 

„No jistě!“ odfrknul si Draco. „Tak to bude opravdu hračka!“

 

„Ale jednomu by se to mohlo podařit,“ řekl Neville pevně.

 

„Bez hůlky? K čertu s Nebelvíry! Jste snad všichni blázni?“


„Jsem si jistý, že bych se odtud přemístit dokázal,“ řekl klidně Neville. „Ale nejsem si jistý, jestli bych se sem dokázal vrátit, a když se ostatní přemístit nedokážou, tak nebudu odcházet ani já. Myslím si, že svoboda na nás čeká za některými z těchto dveří.“

 

Draco zíral na Nevilla, jako by ho viděl poprvé v životě. Nervózní a obtloustlý kluk se stal dávnou minulostí. Teď před ním stál klidný a rozhodný mladý muž. Ještě k tomu s pěknou postavou, napadlo Draca mimoděk a vybavila se mu vzpomínka na předchozí noc. Na to, jak se Nevillovo svalnaté tělo tisklo proti jeho hrudníku a břichu. Podíval se mu do očí a našel v nich… sílu… uvědomil si Draco s překvapením.

 

„Můžeme to zkusit,“ řekl, „začneme těmi na konci?“

 

Všichni šli za ním, když se vydal k nejbližšímu konci chodby. Dveře s trhnutím otevřel.

 

Vešel do prázdné místnosti.

 

Uviděl jen zaprášenou podlahu, nebylo tam žádné okno, nábytek ani krb.  

Ostatní se natlačili za ním.

 

„Nedovolte, aby se zavřely dveře!“ nakázal jim Draco.

 

Prověřili stěny, ale vypadalo to, že tam žádné skryté dveře nejsou.

 

„Tak zkusme další,“ navrhla Eloise.

 

Vrátili se na chodbu.

 

Snape vytáhl z kapsy kousek křídy a nakreslil na dveře velký kříž.

 

Přešli do další místnosti.

 

V té to vypadalo jako v předešlé.

 

Další byla stejná.

 

Stejně jako ta čtvrtá.

 

Snape je všechny označil.

 

Ernie s trhnutím otevřel další dveře.

 

Vzápětí zakřičel a s klopýtnutím upadl na chodbu.

 

Padl na zadek a nad hlavou mu proletěla černá stvoření. Byly jich stovky.

 

„Netopýři!“ vykřikl Neville.

 

Padma zakřičela, Ernie si ustrašeně lehl na podlahu a ostatní se jim snažili vyhnout. Netopýři, kteří neměli kam z chodby uniknout, vyplašeně vířili stále větší rychlostí kolem jejich hlav.

 

„Letargický spánek!“ křikla Eloise. Netopýři se zřítili na podlahu s lehkým zaduněním, jak narazili na dřevo.

 

„Merline! Skvělá práce!“ Neville Eloise objal krátce kolem ramen.

 

„Ernie?“ zeptala se.

 

Ernie byl schoulený na podlaze a schovával si obličej.

Opatrně vstal a nohou od sebe odhrnul nános netopýřích těl. Bylo vidět, jak je mu to nepříjemné, celý se chvěl.

 

„Promiňte,“ šeptl a sklopil oči. „Mám fobii z netopýrů.“

 

„To je v pořádku,“ uklidňoval ho Neville.

 

„Vynikající kouzlo, jak dlouho si myslíte, že bude účinkovat?“ zeptala se Padma a opatrně našlapovala mezi těly bezvládných zvířat.

 

Ernie se chytil za hlavu. „Ach bože!“   

Snape vytáhl z hábitu kapesník a přeměnil ho na velikou klec. Pak ukázal prstem na nejbližší hromadu netopýrů a odlevitoval je do klece. Ostatní na něj tiše zírali.    

 

„Možná by to šlo rychleji, kdyby mi s tím někdo pomohl,“ poznamenal Snape hlasem prosáklým jeho typickým sarkasmem.

 

Všichni mu rychle přispěchali na pomoc. Dokonce i Ernie.

 

Harry měl radost, když viděl, že jsou všichni schopni přenést bez hůlky alespoň několik netopýrů najednou. Ještě včera nikdo z nich nebyl schopen zvednout klíč.

 

Snape uzavřel dvířka od klece.

 

„Pojďme se do té místnosti podívat. Někudy se tam ti živočichové museli dostat.“

Byla to pravda, ale bohužel se ukázalo, že jen vysoko na zdi chybí jedna cihla.  

 

„Kdo otevře další dveře?“ zeptal se Ernie nervózně.

 

„Já,“ řekl Draco a postavil se před ně. Čekal, až se všichni postaví za něho a pak je otevřel.

 

„Prázdný,“ prohlásil a vstoupil dovnitř. Rychle však změnil názor: „Utíkejte!“ vykřikl.

Ozvalo se zavrčení a něco obrovského se na ně vyřítilo. Draco se pokusil dveře zavřít. Tygří pracka s ostrými drápy zaklíněná mezi nimi mu sjela po ruce.

 

„Sakra!“ Draco pustil se zaklením dveře. „Do prdele!“

Ostatní se mezitím pokusili dostat do označené místnosti.

 

Dveře však byly zamčené. Všichni se přitiskli zády na zeď a zmateně se rozhlíželi ve snaze najít nějaký úkryt. Tygr si je v klidu prohlédl a nahrbil se. Evidentně se je chystal ulovit. Pomalu se k nim ladným pohybem začal přibližovat.

 

„Letargický spánek!“ vykřikla Eloise znovu. Tygr pouze zatřásl hlavou, jako by ho něco obtěžovalo.

 

„Všichni společně!“ šeptla naléhavě.

 

Tygr klopýtl a padl na kolena.

 

„Funguje to!“

 

„To ne!“ zalapal po dechu Ernie, když si všiml, že dveřmi prošel další tygr.

 

Neville sáhnul do kapsy a hodil před ně na podlahu hrst semen.  

„Tygři nežerou zasraný obilí!“ zasyčel Draco.

 

Ale Neville byl už na kolenou, paže natažené.

 

„Do prdele!“ šeptal Ernie.

 

 Semena  začala okamžitě klíčit. Bylo vidět, jak rychle svými kořeny prorůstají do dřevěné podlahy. Objevily se první výhonky a na nich pučely lístky.

 

Tygr se zvolna plížil směrem k nim. A ve dveřích se objevil třetí.

 

„Zadržte ty tygry!“ vykřikl Neville. „Pokračujte s letargickým spánkem!“ 

 

Tygr zpomalil a líně se rozhlížel kolem.

 

Bambus rostl neuvěřitelnou rychlostí. Brzy byl až u stropu a tlačil do omítky. Byl tak hustý, že skrz něj nebylo tygry ani vidět. Stonky vypadaly silnější, než bylo běžné.

 

Neville se náhle zhroutil a padnul jako šraňky přímo na obličej.

 

Draco ukončil kouzlo, poklekl vedle něho a obrátil ho na záda.

 

Neville byl bílý jako křída, oči měl převrácené v sloup.

 

Snape poklekl z druhé strany a přiložil ucho na Nevillovu hruď.

 

„Jeho srdce bije pravidelně,“ řekl o chvíli později.

 

„Co mu je?“ zašeptala Eloise.

 

Draco jednal instinktivně. Rozepnul Nevillovi košili a položil mu ruku na hrudník. Zavřel oči a soustředil se.

 

Nevěděl, co ho pohání, jen cítil naléhavou potřebu pro něho něco udělat.

 

Nechal svou mysl volně plynout – to je ono, takhle je to správně – jeho vědomí jako by se ponořilo do Nevillova těla. Cítil, jak mu tepe krev a odkudsi slyšel jakési zasténání. Když se soustředil jen na to, dokázal identifikovat kde to je. Draco na to místo zaměřil své síly a o několik vteřin později z Nevilla ruku odtáhl.    

 

O další chvíli později mu poklesla hlava. Položil si ruce na stehna a zhluboka dýchal.

 

„Přichází k sobě,“ řekl tiše Snape směrem k Dracovi.

 

Draco se podíval nejdřív na Snapea a potom dolů na Nevilla. Viděl, jak se mu chvějí tmavé řasy.

 

Neville otevřel oči. Podíval se na Snapea, potom na Draca. Jeho oči se rozšířily.

 

„Ty jsi léčitel?“ zašeptal.

 

Draco slyšel, jak někdo za ním zalapal po dechu.

 

„Já jsem už jednou práci léčitele zažil. Snažil se mi vyléčit mozek. Myslel, že je tam něco poškozeného. Bylo to tu noc, kdy moje rodiče…“ na chvíli se odmlčel. „Sice to nebylo potřeba, ale znám ten pocit. Draco, ty jsi teď udělal to samé. Blahopřeji,“ usmál se plaše. „A… děkuji.“

 

Ostatní mu také začali gratulovat. Draco se červenal, což je určitě věc, která se mu nikdy dřív nestala. Ale je pravda, že dar léčit byl velmi vzácný. Uvědomil si to v ten moment, kdy se mu podařilo ponořit se do Nevillova hrudníku. Dokonce mu dobrovolně předal část své magie, protože se Neville příliš vyčerpal, když použil velké množství sil k vytvoření bariéry z rychle rostoucího bambusu.

 

„Já končím!“ řekla Eloise. „Mám toho plný zuby! Draco, tvá ruka stále ještě krvácí,“ dodala.

 

Neville se posadil a dotkl se Dracovy ruky.

 

„Zůstaň ležet,“ napomenul ho Draco. „Víš, jak je nebezpečné používat tolik magie najednou?“ snažil se nevnímat nevítaný pocit v žaludku, když mu Neville obrátil ruku, aby se podíval na jeho zranění. Ne, jeho nepřitahuje Neville Longbottom! Jeho nikdy nepřitahovali muži! Narušil pouze svou vnitřní rovnováhu ošetřováním, to je všechno. Je pravděpodobné, že k léčitelství je potřeba mít jistou empatii s oběma pohlavími. Později tohle téma prozkoumá.

 

Eloise si mezitím stoupla ke dveřím napravo, které byly chráněné bambusovou zdí a nebyly označené křídou.  

 

„Harry Pottere!“ hystericky zaječela. „Pokud nebude východ za jedněmi z těchto dvou dveří, tak tě vlastnoručně vykastruju! A teď někdo otevřete ty zasrané dveře!“

Všichni na ni ohromeně několik vteřin zírali. Pak ve dveřích nalevo cvakl zámek. 

 

Snape vykročil a pomalu je otevřel.

 

Harry Potter seděl na lavici, kolem sebe měl lesklé podnosy s jídlem. Byli ve třídě.

 

„Pozdní snídaně,“ pozval je.

Draco pomohl Nevillovi na nohy a všichni společně vešli dovnitř.

 

Ernie šel rovnou k Harrymu.

 

Praštil ho pěstí vší silou do obličeje.

 

Harry tvrdě dopadnul na židli, která se s ním převrátila.

 

„Jsi neuvěřitelný bastard!“ zasyčel Ernie.

 

Harry vstal a promnul si tvář.

 

„Co tě na tom rozčílilo nejvíc, Ernie?“ zeptal se. Zvednul židli a postavil se vedle ní.

 

„Co nejvíc…? Co takhle… to, co se stalo Nevillovi? A co Dracova ruka? Nebo to, žes nás nechal celou noc v té kobce bez jídla a bez vody? Nebo to, že ses neobtěžoval reagovat na vlastní sledovací kouzlo! Obtěžoval ses ho vůbec nastavit? Jsi naprostý idiot! Odcházím!“

 

Harry se na něho podíval a potom přelétl pohledem celou skupinu.

 

„Sedněte si a jezte. V tomhle stavu nikam jít nemůžete. Potom vám odpovím na všechny vaše otázky.“

 

Jídlo neuvěřitelně vonělo.

 

„Není to další trik?“ zeptala se Padma tiše.

 

„Už žádné triky,“ zavrtěl Harry hlavou. „Hodina skončila. Jen si vyslechnu, co máte na srdci a můžete se vrátit do pokojů a prospat se.“


Atmosféra byla napjatá, ale všichni si sedli ke stolu.

 

Jakmile si byl Harry jistý, že každý něco snědl a vypil, začal mluvit. „Všechny vaše pocity, i když jsou namířené proti mně, jsou velmi cenné.“

 

Draco si odfrknul.

 

„Doufal jsem, že všichni ovládnete své schopnosti mnohem dříve. Je skoro konec pololetí a já jsem si slíbil, že vás do té doby naučím bezhůlková kouzla. Za posledních osmnáct hodin jste to všichni dokázali.“ Důrazně se na všechny podíval. „Někteří z vás mají větší moc než jiní, ale na tom nezáleží. Nyní máte všichni základ a teď na něm můžete stavět. Už se nikdy v budoucnu nebudete cítit bezmocní,“ dodal.

 

Byla to pravda. Museli si uvědomit, jaký udělali pokrok, zatímco se snažili osvobodit.

 

„Dokonce jste překonali má největší očekávání. Severus a Neville dokázali dát do svých kouzel obrovskou sílu.“

 

„Nedokázal jsem zastavit ty tygry,“ prohodil Severus.

 

„Udělal jsem je téměř imunní vůči magii. Ujišťuji vás, že jste si vedl skvěle. Běžný predátor by okamžitě usnul nebo dokonce zemřel.“

 

Harry se podíval kolem stolu a sledoval, jak všichni pomalu roztávají.

 

„Padma si uvědomila, že měla své schopnosti vždy, aniž by je využívala, je tedy potřeba na nich začít pracovat. Draco, ty jsi léčitel! Gratuluji!“

 

„A co já?“ ozval se Ernie podrážděně. „A Eli?“

 

Harry se na ně podíval. „Věřím, že i ve vašem životě se něco změnilo,“ řekl tiše. „Myslíte, že někdy budete litovat toho, co se včera stalo?“

 

Ernie a Eloise se na sebe zadívali. Ernie položil zkusmo svou ruku přes stůl na tu její.

 

„Nebudu,“ řekla Eloise tiše. „I když těžko můžu ocenit to, jak jsem byla na veřejnosti mokrá,“ obrátila se zpět na Harryho.

 

„Za to se omlouvám,“ přikývl Harry, „ale ve skutečnosti to byl ten moment, který vás spojil. Začali jste spolupracovat a všichni jste dokázali bezhůlkové kouzlo. Někdy ty nejhorší události vedou k cenným výsledkům.“

 

Draco se na něho pozorně podíval. „To samé lze říct o metodách Temného pána.“

 

Harry si vzpomněl na Dracův noční rozhovor se Severusem a zalitoval volby svých slov.

 

„Jsou tady rozdíly,“ řekl tiše. „Za prvé, já jsem nikdy neměl v plánu vás jakkoli pokořit. Za druhé, výsledek je pro váš vlastní prospěch, ne pro kohokoliv jiného.“

 

„Ale ty ses přiznal, že chceš, abychom bojovali na tvé straně.“

 

„Byl bych poctěn, kdybyste bojovali po mém boku,“ řekl Harry tiše, „ale musí to být vaše volba.“

 

„Ty bastarde! Nechal jsi nás v tom! Jak můžeš očekávat, že za tebe budeme bojovat, když se na tebe nemůžeme ani spolehnout?“ napadl ho Ernie.

 

 „To neudělal,“ oponoval tiše Neville.

 

„Prosím?“

 

„Nevykašlal se na nás a nelhal.“


„Neobtěžoval se přijít, ani když ho Padma začala volat!“ téměř křičel Ernie.

„Byl tam celou dobu,“ řekl klidně Neville.

 

„Co?“

Všichni se dívali střídavě z Nevilla na Harryho jako při tenisovém zápase.

 

„Řekl ti, že tam byl a tys tomu uvěřil?“

 

„Nic mi neřekl. Cítil jsem jeho magický podpis.“

 

„Dokážeš přečíst jednotlivé magické podpisy?“ šokovaně se ujišťoval Harry.

 

Neville přikývl.

 

„Nikdy jsem o takové schopnosti neslyšel,“ řekl Snape a se zájmem si Nevilla prohlížel.

 

„Věděl jsi, že tam je a nikomu jsi nic neřekl?“ vyčetla mu Padma.

„Pokud by chtěl, abychom to věděli, tak by nám to řekl. Všiml jsem si ho náhodou. Kdybych vám to prozradil, zkazil bych jeho plány.“

 

„Sakra. Potom jste oba stejní bastardi,“ řekl Ernie, ale jeho tón přešel z agresivního do klidnějšího, bylo vidět, že situaci začíná zvládat. negativní

 

Severus vstal. „Pane Pottere, pokud je to vše, měl jsem být už dávno někde jinde.“

 

Harry také vstal a vytáhl z kapsy jejich hůlky, podal Severusovi tu jeho a díval se za ním, jak jde ke dveřím. Když byl asi v polovině chodby, tak ho doběhl.

 

Severus se podíval kolem, aby se ubezpečil, že je opravdu na hradě.

 

„Severusi,“ řekl mu Harry tiše. „Teď, když máte přístup ke svým silám, Temný pán tu změnu vycítí. Bylo by nebezpečné, kdyby měl přístup k vaší moci. Musíme najít nějaký způsob, jak to spojení zablokovat, pokud to vůbec jde.“

 

Severus přikývl. „Před mnoha lety jsem o podobném případu četl. Spojení přerušili pomocí nějakého obřadu, ale vyžaduje si to obrovskou moc. Budu vám vděčný, když mi s tím pomůžete.“

 

Harry uvolněně přikývl. „Měli bychom si odpočinout. Můžu vás navštívit večer?“

 

„Bude nejbezpečnější, když přijdete letaxovou sítí přímo do mých komnat. Pošlu vám instrukce, heslo měním každý den,“ vysvětlil Severus. Potom sklonil hlavu a lehce se pousmál.

 

Harry se na něho podíval a jeho srdce se naplnilo radostí.

 

Když se vrátil ke stolu, zdálo se nepřátelství mnohem menší. Právě diskutovali o tom, jestli by bylo jednodušší se dostat z vykonstruovaného vězení pomocí přemístění nebo se probourat silou.

 

„Tak jak?“ zeptal se Draco a významně se na Harryho podíval.

 

„Byli jste celou dobu tady,“ odpověděl Harry a nalil si šálek čaje.

 

„Na hradě?“ zapochybovala Padma. „Jak je možné, že Severus nepoznal sklepení?“

 

„V této místnosti,“ opravil ji Harry. „Jen jsem vás zhruba o půl metru přemístil, abych vás zmátl.“  

 

„To je směšné,“ šeptal Draco. „Stěží bychom mohli zapálit imaginární svíčku. Prostě nemožné. Nikdo nedokáže udržet tak náročnou fikci po tak dlouhou dobu.“

 

Harry si namazal krajíc chleba máslem a velkou vrstvou marmelády.

 

„Tohle by nezvládl ani mág!“ zasmál se Ernie.

 

Harry se s chutí zakousl do vlastnoručně připraveného jídla.

 

„Merline,“ šeptl Draco.

 

„O co jde?“ Eloise se podívala na Draca. Byl bílý jako list papíru. „Je ti špatně, Draco?“ zeptala se úzkostlivě.

 

„Ty jsi… opravdu?“ zašeptal Draco.

 

„Co?“ zeptal se Harry.

 

„Mág.“

 

„Ano,“ odvětil Harry a usrkl si čaje.

 

„Mezi kouzelníky se neobjevil celé století,“ těžce vydechl Ernie.

 

Neville sklouznul ze své židle a padnul na jedno koleno a pravou ruku zatnul v pěst na srdci. Padma i Draco ho následovali.

 

„Ne!“ vykřikl Harry. „Tohle nedělejte,“ opakoval svou žádost tišeji.

 

Ti tři zůstali jako přimražení, Ernie a Eloise tam seděli s ústy dokořán.

 

„Pochopte,“ řekl Harry pevně. „Vím, že je to tradice. Já si na tradice sice moc nepotrpím, nicméně pokud mi budete chtít nabídnout věrnost, přijmu to s radostí. Není to však něco, co udělat musíte. Pokud si to nerozmyslíte, přijďte za mnou, prosím, později. Ne teď před ostatními, aby se necítili tlačeni udělat to samé. Prosím, vstaňte.“

 

Uposlechli, ale stáli tam a zírali na něho a přešlapovali rozpačitě z jedné nohy na druhou.

 

„Děkuji,“ řekl Harry tiše. „Nyní vám doporučuji jít se vyspat. Sice jste na tento víkend dostali domácí úkol, ale nemusíte ho dělat. Pravděpodobně na vás za chvíli dolehne únava: to je po prvních pokusech s bezhůlkovou magií běžné. Naučili jste se, jak ke kouzlení využívat vlastní zdroje a to je vyčerpávající. O víkendu budete jen hodně jíst a spát, ano?“

 

Ernie a Eloise se také postavili.   

 

„Proč jsi nám to neřekl?“ zeptal se Draco.

 

„Proč bych měl?“

 

„Abys mě přesvědčil přidat se na tvou stranu!“ 

 

„Draco, chci, aby za mnou lidé šli, protože si budou myslet, že to, co dělám, je správné, a ne proto, že jsem silný. Nechci o tom nikomu říkat,“ řekl rozhodně.

 

Draco potřásl hlavou, jako by nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel.

 

Harry se na ně usmál, naposledy je pochválil a přemístil se ke svému domu v Prasinkách.      

***

Pokračování příště... že by za 4 dni...hmmm... uvidíme...

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 04:18:55: Od to se nedá odejít...
12.09.2009 23:40:05: Jednoducho skvele. Harry je možno príliš dokonalý, ale po všetkých tých poviedkach, kde je z neho tr...
30.08.2009 18:20:45: Tak snad už jo... jdu to zkusit... Držte palce...smiley${1}smiley${1}smiley${1}
30.08.2009 17:39:52: Netrpelive tu par lidicek vyckava. A aktualizuje kazdou chvilku stranky. Tak uz???
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.