Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

1/B - Nečekané setkání

Harry zrudnul. Vážně si Snape myslí, že o něm přemýšlí jako o potencionálním sexuálním partnerovi? A je vůbec Mistr lektvarů na chlapy?

 

„Promiňte,“ řekl upjatě a dodal, „pokud to uklidní vaše obavy, ani já nevyhledávám vztahy na jednu noc. Navíc dávám přednost mužům, které znám, a kteří znají mě.“

Snape udiveně vzhlédl.

 

Ach bože, on se jen pokoušel být nepříjemný, aby mě odtud vyštval, vůbec netušil, že jsem gay, zasténal Harry v duchu. A pak se do něj zabodl Snapeův pobavený pohled.

 

Harry cítil, jak mu rozpaky hoří tváře. Aby nebylo vidět, jak se mu chvějí ruce, zvedl sklenici a zvolna se napil. Umínil si, že se na Snapea ani za nic nepodívá. Zase ho jednou doběhl! Sakra!

 

„Najednou se z vás stala stydlivka?“ zeptal se Snape.

 

Ach můj bože, Snape ho škádlí?!


Harry postavil sklenici na stůl a zíral na muže naproti sobě. Černé oči ho zkoumavě hodnotily. Harrymu se prudce rozbušilo srdce a cítil, jak se přes něj přelévá vlna horka a tryská všemi póry ven. Snape odvrátil pohled a opět přezíravě zabořil nos do své knihy. Harry rozechvěle vytáhl z boční kapsy své tašky pár časopisů. Najednou si uvědomil, že má úplně zpocená záda a rozhodl se sundat svetr. Pokusil se postavit, ale lavice byla příliš blízko stolu, což mu znemožnilo natáhnout rovně nohy. Opřel se tedy zády o zeď a jedním kolenem si klekl na lavici. Uchopil lem svetru a snažil se ho přetáhnout  přes hlavu… Věděl, že Snapeovi může důvěřovat; že by ho nikdy v této zranitelné pozici neproklel, ale předsevzal si, že si už nikdy nekoupí svetr, který se přetahuje přes hlavu. Alespoň dokud neskončí válka. Je příliš riskantní mít i na malý okamžik zakrytý výhled a udělat ze sebe bezbranný cíl.  

 

Bohužel se mu svetr nějak přilepil na tričko a Harry s hrůzou zjistil, že stahuje obě vrstvy naráz. Hlavu měl zakrytou, břicho odkryté a připadal si jako naprostý pitomec. Zhluboka se nadechl a snažil se tu prokletou věc dostat ze své hlavy. Vtom pocítil, jak mu jeho příliš volné džíny začínají sklouzávat přes boky. S tichým zaklením ze sebe ten zatracený svetr serval a rychle si upravil tričko. Snape bez sebemenšího náznaku rozpaků celý ten trapný proces pobaveně sledoval. Harry cítil, že se červená až za ušima a rychle si vytáhl kalhoty nahoru. Nikdy si tolik nepřál mít pásek. Nebo alespoň spodní prádlo.   

 

„Ne. Stále nemám zájem,“ poznamenal Snape. „To byl ten nejhorší striptýz, jaký jsem kdy viděl.“

„A viděl jste jich hodně?“ zavrčel Harry, červený jak řepa.

„Zajisté, ale nic, co by bylo na tak amatérské úrovni.“

„Už nikdy si nekoupím svetr přes hlavu,“ reptal Harry rozpačitě. „Musel jsem vypadat jako naprostý idiot.“

Snape se usmál. Harry překvapeně zamrkal a poslal mu malý úsměv na oplátku.

„Pěkné tetování,“ řekl Snape, než se znova vrátil ke své knize.

 

O-ou… jeho džíny sjely až tak nízko? A do háje!

„Díky,“ podařilo se Harrymu ze sebe vysoukat s marným pokusem o nonšalanci. Sáhl do tašky pro časopis o famfrpálu, který si zakoupil před hostincem a začal číst. Pak si všiml, že z tašky vypadl i časopis o lektvarech, který si koupil, když Hermioně  konečně zveřejnili článek o jejím výzkumu. Používala pseudonym Herbert Greystok, protože si nedělala žádné iluze o tom, že by si jako mudlovská studentka získala respekt. Kvůli výběru jejího pseudonymu se jí s Ronem často smáli, ale Harry si musel přiznat, že je na „Herberta Greystoka“ neskutečně hrdý. Hermiona si to jméno vybrala, protože mělo stejné iniciály jako ona a také měla pocit, že vzbuzuje vážnost. 

 

Harry měl radost, když zjistil, že všechno opravdu pochopil, i když to bylo hlavně proto, že mu Hermiona ze svého výzkumu četla úryvky a trpělivě mu vše celé měsíce vysvětlovala. Všiml si, že v Praktickém měsíčníku o lektvarech byla i Snapeova studie, ale zdála se mu příliš složitá a bylo tam plno odkazů na jeho předchozí práce. Většina ostatních článků Harrymu připadala rozvláčná nebo neuvěřitelně nudná. Hermionin srozumitelný příspěvek se mu oproti tomu zdál jako závan svěžího vzduchu a zajímalo ho, jestli ho i ostatní čtenáři považují za zajímavý.    

 

„Pane Johnsone!“ zvolala Tomova žena. Harry ji vždy oslovoval paní Tomová, protože neznal její jméno, ani Tomovo příjmení. Když ji tak oslovil poprvé, doufal, že ho jeden z nich opraví a dozví se tak její jméno, nebo snad i příjmení, ale manželé se na sebe jen pobaveně usmáli a nechali to tak.

 

„Jak se vám daří, holátko moje?“ zeptala se vesele a položila před něho i před Snapea talíře s lákavě vypadajícím jídlem.

„Dobře, děkuji vám, paní Tomová. A vám?“ reagoval Harry a napůl zdvořile vstal.


„Oh, drahoušku, zůstaňte sedět a dejte se do jídla, než vám to vystydne! Nevěděla jsem, že se znáte s profesorem Snapem,“ dodala a střídavě se koukala z jednoho na druhého.

 

„Jen spolu sdílíme stejný stůl. Dnes večer jdou obchody dobře, že?“ zeptal se Harry s úsměvem.

 

„Jistě, zítra začíná v Bradavicích vyučování,“ souhlasila. „A proč jste tady vy, profesore?“ vyzvídala.

„Měl jsem ve městě nějaké povinnosti,“ odpověděl Snape neutrálně. „Zdá se, že se stal nějaký omyl, madam, já jsem si nic neobjednal.“

 

„Žádný omyl, drahoušku. Tom mi řekl, že milý pan Johnson objednal večeři i pro vás. Je to moje specialita,“ mrkla spiklenecky na Snapea a otočila se zpět na Harryho. „Vy jste byl jeho student, dušinko? Chcete se odvděčit jednomu ze svých učitelů, že? To je od vás pěkné,“ usmála se a pospíchala pryč, aniž by čekala na odpověď.

 

Harry se podíval na Snapea. „Nejezte to, pokud nechcete,“ řekl tiše, „i když zdejší steak a sýrový koláč je opravdu výborný. A navíc jsem neopustil stůl, takže jsem ho nemohl otrávit.“

 

„Proč bych si měl myslet, že by mě někdo mohl chtít otrávit?“

Och! Nechtěně se dostal na tenký led!

„No, jste Mistr lektvarů a tak očekávám, že jste pořád ostražitý. Předpokládám, že kvůli tomu jste odmítl to pivo.“

 

„Jak víte, že jsem Mistr lektvarů?“ zeptal se Snape a sledoval Harryho, jak bere do ruky svůj příbor. „Jsem si naprosto jist, že nejste jedním z mých bývalých studentů, mám na obličeje velice dobrou paměť.“

 

„Ne, opravdu nejsem váš bývalý student! Vaše fotka je v Praktických lektvarech,“ řekl Harry a ukázal na časopis.

Snape vypadal překvapeně. „Zajímáte se o lektvary?“ zeptal se se směsicí zvědavosti a ostražitosti v hlase.

 

„Obávám se, že jsem většinu článků vůbec nepochopil,“ přiznal Harry. „A ten váš odkazuje na spoustu vašich starších výzkumů, které neznám, takže jsem mu plně neporozuměl.“

 

Snape si odfrkl, pečlivě založil stránku v knize a odložil ji stranou na stůl. Harry cítil přímo dětinskou radost, když viděl, že se hned poté natáhl pro příbor.

„Bože, to je taková dobrota,“ zasténal Harry o pár minut později. Koláč paní Tomové snad ani nebyl z tohoto světa. Roztavený sýr na křupavém těstě se mu přímo rozplýval na jazyku.

 

Snape se na něho podíval a usmál se. „Musím s vámi souhlasit. Nikdy jsem si tady nic neobjednal a teď vidím, o co všechno jsem celou tu dobu přicházel.“

 

Harry měl pocit, že se ocitl na jiné planetě. Snape se na něho usmál! Dnes už podruhé! Zná ho šest let a nikdy na jeho tváři neviděl ani náznak úsměvu. Najednou mu to přišlo hrozné. Promítl si v duchu celý učitelský sbor. Brumbál se usmíval dost často. Profesor Kratiknot se občas pochechtával na svém vyvýšeném stupínku, i když nikdy nepřišli na to, čemu se vlastně směje. Profesorka Hoochová se často culila na hřišti, dokonce se smála i hrubším vtipům, které padaly v šatně. I madam Pomfreyová se ráda smála, když se právě neobávala o své pacienty.

Ale Snape… Snape vždycky vypadal nevrle. Možná, že ve svém životě moc důvodů k smíchu neměl. Harry se zamyslel nad tím, jak může tak dlouho žít pod neustálým stresem, který sebou jeho dvojí hra musela přinést. Nedokázal si představit sám sebe na jeho místě. Žít každý den ve strachu z odhalení, nikdy nevědět, kdy bude předvolán a jestli se vrátí živý či nezraněný. A to ani nechtěl myslet na všechny ty hrůzy, co musel dělat pro Voldemorta.  

 

Vidět Snapeův úsměv bylo opravdu pěkné a Harry přemýšlel, kam se poděla všechna ta nenávist, kterou vždycky k zmijozelovi cítil. A uvědomil si, že to nepřišlo jen tak najednou, že se postupně vytratila v loňském roce. Tohle setkání bylo tak odlišné od toho, co spolu kdy zažili. Tady potkal úplně jiného muže, který mu ničím nepřipomínal toho nepříjemného trapiče z Bradavic a on byl připravený začít budovat jejich vztah s čistým štítem. Nyní tu nebyl jako nenáviděný Harry Potter a bylo zajímavé sledovat, jak na něj Snape reaguje jako na neznámého člověka. Prozatím byl velmi příjemně překvapený.

 

Snape dojedl a pohodlně se opřel. Vypadal spokojeně a uvolněně. Harry vytíral chlebem poslední zbytky omáčky, nehodlal nechat na talíři ani jediné sousto.

 

„Děkuji,“ zamumlal Snape.

Harry se usmál. „Jsem rád, že vám chutnalo. Nesnáším, když musím jíst před někým, kdo nejí. Cítím se pak hrozně osaměle,“ vysvětlil plaše.

Snape na něj pohlédl, ale nijak to nekomentoval. Odsunul talíř stranou a vrátil se ke své knize. Po chvíli přišla servírka. Vzala talíře, otřela stůl a ještě než odešla, spiklenecky zašeptala: „Mám vám od paní Tomové vyřídit, že pro vás připravuje svůj speciální karamelový dezert.“

 

„Ach bože! Ano, prosím! A se zmrzlinou!“ Podíval se na Snapea, který si ho shovívavě přeměřoval. „Musíte to také ochutnat, je to naprosto… no úplný orgasmus!“

 

Dívka se uchechtla a Snape zvedl obočí: „Prosím?“

 

„Promiňte, to je takový mudlovský výraz. Vyrůstal jsem u mudlů a v poslední době jsem s nimi strávil hodně času,“ vysvětlil Harry. „Ale myslím, že pro dezert paní Tomové je naprosto výstižný,“ dodal.

„Ovšem,“ přitakal Snape. „Přesto si to potěšení odpustím.“

„Protože nechcete zažít orgasmus na veřejnosti?“ vyhrkl Harry a až pak si uvědomil, jak to vyznělo. Zrudl. Vážně řekl něco takového právě Snapeovi?

 Dívka se opětovně zahihňala a odešla.

 

„Omlouvám se,“ řekl Harry Snapeovi. „Ale opravdu přijdete o nebeský zážitek.“

„Možná dávám přednost tomu, udržet si své tělo ve formě… spíše pro pozemská potěšení,“ protáhl Snape a opět se pohroužil do své knihy. Harry si skrytého významu v jeho prohlášení málem nevšiml, ale jistá část jeho těla zareagovala velmi bouřlivě. Najednou mu došlo, jak hříšně Snapeův hlas dokáže znít. Jak je možné, že si toho nikdy nevšiml? Možná proto, že nikdy neříkal podobné věci. Cože to vlastně řekl?! 

 

„Nevěřím tomu, že byste musel držet dietu, jste neuvěřitelně štíhlý.“ Považoval svou odpověď za velmi diplomatickou, než si uvědomil, že to vypadá, jako kdyby si Snapea důkladně prohlédl. Ale byla to pravda, ne? Snape vždycky vypadal jako tenký sloup. Ačkoliv, když teď bedlivě studoval horní část jeho těla, která byla nad stolem vidět, překvapilo ho, že je Snape v ramenou mnohem širší, než si myslel. Ten sloup bude muset ještě přehodnotit…

 

Snape vstal a Harryho v první chvíli napadlo, že se urazil a odchází.


„Jdu si pro pivo. Vzal bych vám také jedno, za tu večeři, ale vy jste ještě nedopil to své,“ ukázal na sklenici na stole. „Nebo byste si raději dal ohnivou whisky?“

 

„Ne, děkuji, mám všechno, co potřebuji,“ zamumlal Harry. Loknul si piva a pozoroval Snapea, jak kráčí k výčepu. Rychle se otočil zpátky ke stolu, protože si uvědomil, že vlastně svléká Mistra lektvarů pohledem. Pohlédl zvědavě na knihu, kterou měl Snape rozloženou na stole a málem vyprskl smíchy, když zjistil, že je to jedna z těch nesrozumitelných příruček, o kterých se Hermiona zmínila ve svém článku. Nemohl se dočkat, až jí to řekne!

 

Byl tak zabraný do svých myšlenek, že si ani nevšimnul, že se před ním na stole objevil jeho vytoužený dezert bohatě obložený ovocem a politý horkým karamelem. Kopeček zmrzliny trůnící nahoře se pozvolna rozpouštěl a stékal na ovoce. Harry se předklonil a zhluboka se nadechl. Vůně byla téměř nadpozemská, okamžitě se mu začaly sbíhat sliny.

 

Snape se opřel zády o výčepní pult a zatímco čekal, až mu Tom načepuje pivo, sledoval svého společníka. Díval se, jak mladík u stolu vdechuje vůni dezertu a jak opatrně nabírá sousto na lžičku. Naklonil hlavu, otevřel ústa a na chvíli slastně přivřel oči, než pomalu vsunul sousto dovnitř. Jako by byl ve svém vlastním světě, kde neexistovalo nic jiného než on, dezert a rozkoš. Vypadal u toho neuvěřitelně smyslně a Snape si najednou překvapeně uvědomil, že mu jsou trochu těsné kalhoty. Mladík do jídla zapojil všechny smysly, chuť, zrak i čich. Pro Snapea byly smysly důležitou částí jeho práce, mnohokrát mu to zachránilo život. Dokázal po čichu poznat správně uvařený lektvar od špatného, a přísady do lektvarů kontroloval nejen zrakem a hmatem, ale i podle vůně. Dobře věděl, jak ojedinělá vlastnost to je. Napadlo ho, že se díval na svět až příliš často černobíle, možná je načase hledat i jiné odstíny. Vrátil se ke stolu a posadil se na své místo.   

 

„Nekažte mi ten zážitek,“ povzdechl si Harry. „Čtěte si svou knihu a mě si nevšímejte. Chci si to vychutnat.“ Další sousto pomalu putovalo do jeho úst a on přivřel oči, aby se mohl soustředit jen tu skvělou chuť na jazyku.

 

Snape od něj nedokázal odvrátit pohled. Tohle bylo rozhodně svůdné, ne-li vzrušující. Mladík to jistě nedělal schválně, nebylo žádné nahrané divadélko. „Je to jako bych vás sledoval při masturbaci,“ řekl Snape hlubokým hlasem. Byl tou podívanou fascinovaný. 

 

„Panebože, nepřidávejte k tomu ten váš hlas, nebo se opravdu udělám.“ Harry byl neuvěřitelnými pocity doslova přeplněný; horký karamel pomalu rozpouštěl ledovou zmrzlinu, stejně, jako jeho rozehříval Snapeův vrnící hlas.

 

„Jste vzrušený?“ zeptal se Snape. V hlase mu zazněly pochyby i zvědavost. Vážně může někdo ztvrdnout u dezertu?

 

„Teď už ano,“ spolknul Harry další sousto. Snapeova otázka v jeho kalhotách vyvolala další nežádoucí odezvu. Otevřel oči, vyndal lžičku z úst a ošil se.

 

„Vážně nemáte zájem?“

Snape se podíval na mladého muže před sebou, na jeho mírně pootevřená ústa, tmavé oči, zardělé tváře a přinutil se zůstat sedět v klidu, aby neodhalil své nepohodlí.

 

„Už jsem vám řekl, že ne,“ zamumlal, ale nemohl odtrhnout pohled od jeho úst.

 

Harry si uvědomil, že jeho otázka byla dvojsmyslná. Tohle ale v úmyslu neměl, nebo ano? „Měl jsem na mysli ten dezert,“ prohlásil a zrudnul.


Snape pohlédl do poloprázdné misky: „Nemám rád sladké,“ prohlásil, „dávám přednost natrpklé, slané chuti.“

 

Tak tohle přehnal! Harry cítil, jak se jeho erekce zvětšila. Nemohl se zbavit myšlenky na to, jak ho Snape ochutnává a představil si Snapeovo nahé tělo proti svému vlastnímu; slanou kůži pokrytou kapičkami potu. Když si uvědomil, kam se jeho myšlenky ubírají, byl naprosto šokovaný. Byl šokovaný z toho, že byl tou představou vzrušený a nikoli zděšený.

 

Najednou nebyl schopen spolknout jediné sousto. Odložil s hlasitým cinknutím lžičku, srovnal ji na míse a snažil se na Snapea ani nepohlédnout. Cítil, že ho přitahuje a věděl, že to není dobře.

 

Posunul se na lavici a snažil se najít pohodlnější pozici. Opřel se o zeď, rozložil si před sebou časopis a pomalu v něm začal listovat. Nevěděl, co si o tom všem má myslet. Neměl přece v úmyslu zatáhnout Snapea nahoru do svého pokoje… a navíc, Snape mu několikrát řekl, že o něj nemá zájem. Ale ta poslední poznámka a tón hlasu, kterým to řekl…


„Omlouvám se,“ řekl Snape tiše. To Harryho donutilo zvednout hlavu.

„Ta poslední poznámka byla nevhodná,“ pokračoval Snape. „Je mi líto, že se cítíte nepříjemně. Nikdy jsem neviděl někoho, kdo by jedl s takovým potěšením. Měl jsem držet jazyk za zuby.“

 

Harry polkl. Nemysli na Snapeův jazyk… „Je to moje chyba. Neměl jsem začínat to s tím orgasmem. Zapomeňme na to.“ Ukázal na Praktický měsíčník o lektvarech, který předtím četl a prohodil: „Nemyslím, že ten článek od Nobla bude mít dobrý ohlas, pokud vezmete v úvahu to, co napsal Herbert Greystok. Řekl bych, ten od Hudsona má větší význam.“

 

Snapeovi se rozzářily oči a k Harryho překvapení strávili další půlhodinu poklidnou diskuzí o článku a o výzkumu, o kterém pojednával. Harry díky Hermioně cítil pevnou půdu pod nohama a rozhovor ho opravdu těšil. Při hodině lektvarů se nikdy nesnažil na cokoli zeptat, ale teď bylo zajímavé poslouchat Snapeovy argumenty a sledovat jeho myšlenkové pochody. Když se téma zdálo vyčerpané, ukázal Mistr lektvarů na jiný článek, který už předtím Harry shledal nudným. Když to Snapeovi řekl, odpověděl mu se smíchem, že i jemu se zdá trochu suchopárný. Popíjeli kávu a čas jim příjemně ubíhal, až najednou zjistili, že už je pozdě a sedí v téměř prázdné hospodě. Byl nejvyšší čas se rozloučit. 

 

Snape vstal. „Děkuji vám za příjemný večer, pane Johnsone. A také za večeři.“ Jeho hlas zněl překvapivě měkce a hřejivě.

 

„Alex,“ řekl Harry. „Jsem Alex. Pro mě to byl také velice příjemný večer. A překvapivý,“ dodal. „Do dneška jsem netušil, že by lektvary mohly být tak zajímavé.“


Snape se znovu usmál. „Možná jste měl ve škole dávat víc pozor, Alexi.“

 

„Možná,“ usmíval se Harry.

Také vstal a vykročil směrem k výčepnímu pultu. „Musím si u Toma vyzvednout klíč. Vyměnil jsem si pokoj s jedním starším manželským párem a Tom mi dal pokoj ve třetím patře. Nevěděl jsem, že je tu i třetí patro.“

 

„Budu se tedy snažit rychle uvolnit koupelnu,“ slíbil Snape.


Harry se na něj tázavě podíval.

 

„Tom mi dal také pokoj nahoře, protože jsem nechtěl být na stejném patře se studenty. Vypadá to, že máme společnou koupelnu.“

„Už rozumím, díky,“ řekl Harry a zoufale se snažil nepředstavovat si nahého Snapea pod proudy teplé vody. Ve stejné koupelně, kterou potom použije on. Rychle se odvrátil a Snape odešel nahoru.

 

Harryho náhradní pokoj byl skromný, ale pohodlný, s úzkou postelí pod oknem. Natáhnul se na postel a čekal, až Snape vyjde z koupelny. Když už neslyšel téct vodu, vzal ručník a zamířil na chodbu. Ve stejnou chvíli Snape otevřel dveře koupelny a vyšel ven.

 

Harry si nemohl pomoct a zhluboka se nadechl vůně, která se nesla vzduchem. Snape měl čerstvě umyté vlasy a byl cítit meduňkou a ještě něčím, co nedokázal pojmenovat. Měl na sobě černé hedvábné pyžamové kalhoty a přes ramena přehozenou osušku. Oba zůstali naproti sobě nehybně stát. Napětí by se dalo krájet. Harry cítil, jak ho polévá horko, a vzrušil se větší rychlostí, než jakou Smrtijedi metali své kletby. Zdálo se mu, že se zastavil čas, ale ve skutečnosti to trvalo jen pár okamžiků, než se Snape kolem něj protáhl a zamumlal: „Omlouvám se za zdržení.“  A odešel do svého pokoje, aniž by čekal na odpověď.

 

Harry se zavřel v koupelně, opřel se o umyvadlo a snažil se dostat svůj dech pod kontrolu.

 

»«

 

Harry vyskočil z postele s hůlkou v ruce a zaujal obranný postoj ještě dřív, než si stačil uvědomit, co ho vlastně probudilo. Srdce mu tlouklo jako zběsilé. Zapojil všechny smysly a okamžitě rozpoznal, že uvnitř pokoje nebezpečí nehrozí, ty hlasité zvuky, které ho vzbudily, vycházely z jiné části budovy. Podíval se na hodinky a zjistil, že jsou dvě hodiny po půlnoci. Natáhl na sebe džíny, bosky došel ke dveřím a tiše je otevřel. Vykoukl ven, ale chodba byla prázdná. Vyklouzl ze svého pokoje a bezhůlkovým kouzlem místnost zabezpečil. Už byl na schodech, když se otevřely dveře od Snapeova pokoje. Rychle se na staršího muže podíval – hůlka v pohotovosti, kabátek od pyžama rozepnutý, bosý jako on. Jejich pohledy se setkaly a Snape ho mlčky následoval. Bylo milé mít někoho, kdo mu kryje záda. Oba naboso, hůlky připravené, začali pomalu po špičkách sestupovat po schodišti dolů.

 

O patro níž už bylo jasné, že vzrušené hlasy znějí z místnosti na konci chodby.

Harry došel tiše až k mohutným borovicovým dveřím a pomalu vztáhl ruku ke klice. Snape mu položil ruku na rameno, aby ho zastavil. Harry se musel hodně ovládat, aby se pod dotykem horké ruky na svém nahém těle nezachvěl. Cítil, jak tlak štíhlých prstů zesílil a to ho donutilo se uklidnit. Stál tiše u pootevřených dveří, poslouchal, co se děje uvnitř a zřetelně vnímal teplo, které sálalo ze Snapea, stojícího těsně za ním.

 

Po chvíli se mu začala třást ramena potlačovaným smíchem. Otočil hlavu a uviděl na Snapeově tváři podobné pobavení. 

 

Vypadalo to, že Blaise Zabini se tajně proplížil do ložnice své dívky. Rozdivočili se tak, až to postel nevydržela a ten hluk přivolal její rodiče. Slyšeli křik a nadávky rodičů, pofňukávání dívky, téměř neznatelný hlas Zabiniho a Toma, jak velmi rozladěně vyslovuje kouzla, aby spravil rozbitou postel.

 

Harry s úsměvem od ucha k uchu opatrně zavřel dveře. Otočil se a nosem téměř vrazil do Snapeova hrudníku.

 

Prudce nasál vzduch.

 

Ze Snapea proudila fantastická vůně.

Starší muž se zhluboka nadechl a pohyb hrudníku jejich vzdálenost ještě zmenšil. Napětí potlačované touhy bylo téměř hmatatelné. Harry zatoužil otřít si tvář o jemné chloupky na Snapeově hrudi. Cítit je na svých rtech, dotknut se jich jazykem…

 

Prudce otočil hlavu na stranu a nechtěně nosem zavadil o ztvrdlou bradavku. Snape sebou trhnul, jako kdyby ho udeřil a pozpátku ustoupil až ke schodišti, které bylo za ním. Harry zůstal strnule stát. Zvedl zrak a podíval se na Snapea, ale už stál na temném schodišti a bylo těžké z jeho obličeje cokoli vyčíst.

 

Starší muž se obrátil a šel po schodech vzhůru. Harry ten pohled na rozepnutý kabátek od pyžama nedokázal vytěsnit z hlavy. Na vrcholu schodiště se Snape otočil a zíral na něj dolů. Harry si nebyl zcela jistý, co si má o tom pohledu myslet.

A pak Snape zmizel.

Harry se snažil dostat dech pod kontrolu. Automaticky si sáhl do těsných džínů, aby si upravil přirození, které se hlásilo o slovo. Musel si přiznat, že ho Snape pěkně rozpálil. Nikdy se ještě nesetkal s nikým, kdo by na něho měl tak neuvěřitelný vliv.

 

Pomalu vyšel nahoru a zabočil do prázdné chodby.

 

Dveře Snapeova pokoje byly pootevřené… 

 

 »«

Pokračování příště…… snad za čtyři dny

Poslední komentáře
18.12.2010 23:53:53: Aáách tak sa to rozbieha :) kozmickou rýchlosťou :) mám radšej pomaličké zbližovanie, ale preklad je...
07.03.2010 00:12:14: smiley${1}
20.09.2009 17:38:58: Wau, hezky se to rozjíždí...smiley${1}
28.06.2009 15:41:54: Jé pošli, pošli, já anglicky rozumím ale netroufnu si sestavit větu...Děkuji že mi pomáháte s komuni...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.