Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

1/A - Nečekané setkání

Harry tiše proklouzl do Děravého kotle a ještě než se za ním dveře s tlumeným nárazem zavřely, přitiskl se ke zdi. Zatímco si jeho oči zvykaly na příšeří, ovanula ho známá vůně kouzelnického světa. Cítil bohaté aroma magického tabáku, nakyslý pach rozlitého piva a přirozenou vůni těl, kterou se kouzelníci na rozdíl od mudlů nepokoušeli přebít chemickými přípravky, nýbrž vonnými bylinkami a kořením.

 

Opřel si nohu nonšalantně o zeď, srovnal na rameni sportovní tašku a svou magií pečlivě testoval jednotlivé hosty. Tuto novou schopnost získal nedávno a snažil se ji využívat při každé příležitosti. Částečně proto, že se mu líbilo, že mohl, a také proto, že byl teď mnohem opatrnější. Chtěl vědět, jestli uvnitř nehrozí nějaké nebezpečí.

 

Jeho smysly se rychle proplétaly přeplněným sálem. Dokázal rozeznat, na jaké úrovni jsou magické síly přítomných kouzelníků a čarodějek. Většina kouzelníků měla nízkou úroveň magie, několik málo střední. Když si jeho oči přivykly na přítmí, všiml si opodál sedícího Blaise Zabiniho. Zaznamenal, že Blaise má střední výkon magie a pokračoval v systematickém pročesávání jednotlivých boxů u zadní stěny.

Počkat… oči dál klouzaly místností, ale smysly se vrátily zpátky. Jeho pozornost upoutal jeden z oddělených boxů, na který někdo použil kouzlo na odpoutání pozornosti. Zajímavé… Ten, kdo tam seděl, si zároveň vybral místo, ze kterého byl nejlepší výhled na dveře. Harry nenápadně stáhl svou magii a pomalu došel k výčepnímu pultu. Trpělivě čekal, až si ho obsluha všimne, při tom velkém počtu hostů měli všichni zaměstnanci plné ruce práce. Opřel se uvolněně o pult, otočil se a zaměřil své síly na kouzlo v boxu. Zjistil, že tam sedí jen jeden člověk, ale nemohl rozeznat jeho tvář, protože na sebe použil zastírací kouzlo. Cítil, že ten člověk má neuvěřitelně silnou magii. Stáhl se mu žaludek a v žilách mu stoupl adrenalin.


„Á, pan Johnson!“ pozdravil Harryho hostinský Tom. Krátce se na něj usmál a rychlými pohyby leštil pivní sklenice. „Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat.“

„To nevadí, Tome,“ usmíval se Harry. „Vidím, že máte napilno.“

„Ano, zítra se děti vrací do Bradavic. Hodně rodin nechává nákupy školních potřeb na poslední chvíli, a když už jsou tady, tak si to chtějí užít. Udělali si z toho rodinný výlet.“

 

Harry přikývl. 

„Vlastně jsem vás chtěl požádat o laskavost,“ zatvářil se Tom omluvně.

Harry zvedl tázavě obočí, ale jeho výraz vyjadřoval ochotu hostinského vyslechnout.

 

Tom kývl směrem ke staršímu páru sedícímu u malého stolu nedaleko výčepu, který právě dojídal svou večeři. „Starý Bernard a Mathilda Franksovi. Je tomu nejméně sto let, co odešli z Bradavic a tak jim nedochází, kolik lidí se u mě tento týden ubytovalo na noc,“ odfrknul si.

„Aha, a vy pro ně nemáte žádný volný pokoj?“ zamumlal Harry.

„No… vlastně je tu jiná věc. Paní Franksová špatně chodí do schodů…“


„Potřebujete ode mě, abych ji dopravil do patra pomocí levitačního kouzla?“ tipnul si Harry.

„Ne, ne, nabídl jsem jí to, s tímto kouzlem nemám žádný problém. Ale oni trvají na tom, že je natolik nemocná, že by jí to uškodilo.“

„Takže chcete můj pokoj.“


„Ve třetím patře je jeden volný, mohl byste použít ten,“ řekl Tom rychle. „Jste mladý a silný, vyšlápnout pár schodů pro vás nebude problém. Dám vám slevu…“

„To zní dobře,“ usmál se Harry.

„Ale je to jen jednolůžkový pokoj a se společnou koupelnou na chodbě,“ dodal Tom trochu provinile.

„Tome, to je v pohodě,“ ujistil ho Harry. „Chcete, abych si s nimi o tom šel promluvit?“

„Uděláte to? Řekl jsem jim, že se vás musím nejdřív zeptat, jestli si s nimi pokoj vyměníte.“

„Žádný problém. Jenom mi řekněte… kdo sedí ve třetím boxu tamhle vzadu?“

Tom se tím směrem podíval. „Och, Severus Snape! Já jsem úplně zapomněl, že tam je! Cože?? On použil zastírací kouzlo a kouzlo na odpoutání pozornosti? V mé hospodě? Zatraceně, obsadil celý box úplně sám, když je tady tolik lidí!! A za celý večer si nic dalšího neobjednal…“

Harry se usmál. Jakmile věděl jméno, mohl vidět i tvář. Snape tam seděl s hlavou zabořenou v knize, na stole před sebou prázdnou sklenici.

„Půjdu si k němu později přisednout, co nejraděj pije?“

„Má rád dobré světlé pivo.“

„Přineste mi tedy dvě sklenice, Tome. Už něco jedl?“

„Vy se ho chystáte pozvat na večeři?“ zeptal se Tom rozhořčeně.

„Nerad jím sám před někým jiným. Udělala dnes paní Tomová některý ze svých skvělých steaků? A co její vyhlášený sýrový koláč…?“ zeptal se Harry s neskrývanou touhou v hlase.

„Můžete si být jistý, že ten je v nabídce vždycky, když u nás máte rezervaci,“ řekl Tom s úsměvem. „Takže jak? Dvě porce?“

„Ano, buďte tak laskav.“

Harry šel za starším párem. Mathilda Franksová byla to nejmenší a nejvrásčitější stvoření, které kdy v životě viděl. Měla šedé vlasy smotané do utaženého drdolu vzadu na hlavě, tmavé pichlavé oči a přísně stažená ústa, která si právě otírala ubrouskem. Harry se sehnul, aby byl v úrovni jejích očí.

 

„Paní Franksová? Jsem Alex Johnson,“ přátelsky se na ni usmál a lehce se dotkl její ruky.

Stará čarodějka si Harryho pozorně prohlédla a její oči v tu chvíli vypadaly jako dva korálky.

„Pan Johnson?“ ozval se Bernard Franks tak sípavým hlasem, že bylo daleko pravděpodobnější, že má se schody větší problémy on, než jeho manželka.

 

„To je váš pokoj?“

„Ne, už je váš,“ ujistil ho Harry. Narovnal se a pohlédl na poměrně malého obtloustlého kouzelníka s vodnatýma očima a poněkud legračním, pruhovaným kloboukem na hlavě. Ten klobouk by Brumbála určitě nadchnul, pomyslel si Harry a stiskl rty, aby zadržel smích.

„Jste si jistý, že vám to nevadí?“ zeptal se Bernard Franks úzkostlivě.

„Přesně tak, nevadí. Naopak, děláte mi laskavost. Tom mi na ten pokoj dal slevu. Nevěděl jsem, že tu má i levnější pokoje! Příště si ho objednám rovnou, kdybych to věděl, nechtěl bych žádný jiný!“ Harry se s úsměvem podíval k výčepu, aby se ujistil, že ho Tom slyšel.

„Ve třetím patře mám otevřeno, jen když je tu opravdu plno, pane Johnsone!“ popřel Tom obvinění.

Harry se na něho zakřenil a Tom praštil dvěma sklenicemi o pult. „Tady máte to pivo, ale na večeři si musíte chvíli počkat, je moc objednávek,“ zavrčel.

 

Harry se tomu zasmál a Tom se rozpačitě zašklebil zpátky. „Je to pravda,“ dodal smířlivě.

Harry přikývl a obrátil se znovu k paní Franksové, která dosud neřekla jediné slovo. „Pokud pro vás mohu udělat ještě něco jiného…“ začal zdvořile, ale byl tou starou čarodějnicí přerušen.

 

„To bude nejlepší řešení,“ řekla úsečně, jako kdyby právě dospěla k nějakému závažnému rozhodnutí.

„Prosím?“ nechápal Harry.

Paní Franksová se na něho přísně podívala a řekla: „Děkujeme vám za ten pokoj, mladý muži.“

Harry na ni chvíli zíral. „Rádo se stalo,“ odpověděl a odešel zpět k výčepu.

Upravil si na rameni sportovní tašku, popadl z pultu sklenice s pivem, a opatrně je odnesl ke Snapeovu stolu.

„Doufám, že vám nebude vadit, když se k vám připojím,“ řekl vesele, „ale žádné další místo, kam bych si mohl sednout, tu není. Je tady volno, že?“ Aniž by čekal na odpověď, položil na stůl sklenice s pivem a tašku si odložil na volnou dřevěnou lavici.

Snape vzhlédl od své knihy a věnoval mu svůj obvyklý chladný pohled. Harry ale vycítil jeho zvědavost. Co je to za člověka, který obešel jeho kouzla a drze narušil jeho soukromí? Mistr lektvarů se rozhlédl po místnosti, aby se přesvědčil, že opravdu nikde jinde není volno.

 

„Toto je veřejné místo,“ odpověděl stroze, „můžete sedět, kdekoli chcete,“ a zabořil hlavu zpět do své knihy.

Harry poposunul tašku a posadil se naproti Snapeovi. Vytáhl hůlku a než se napil, použil na svůj půllitr chladící kouzlo a teprve potom s velkou chutí polknul první doušek. Více tradiční Máslový ležák se mohl pít i teplý, ale v tomhle horkém večeru nebylo nic lepšího, než dobře vychlazené světlé pivo. Věděl, že ho Snape nenápadně sleduje a že má hůlku na dosah, dělal proto pomalé pohyby, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.

 

Podíval se na muže naproti sobě a jejich pohledy se střetly.

 

„Chcete ho taky ochladit?“ zeptal se a přistrčil druhou sklenici přes stůl směrem ke Snapeovi.

Černé oči se přimhouřily. „Nepřijímám nápoje od cizích lidí,“ odmítl Mistr lektvarů tiše, ale pevně.


„Je to nejlepší světlé pivo… ptal jsem se Toma, co pijete,“ vysvětlil Harry.

„A proč jste se o to zajímal?“ zeptal se Snape hebkým hlasem.

Harrymu z toho hlasu přeběhl po zádech mráz a musel vynaložit velké úsilí, aby se nezachvěl.

 

 „Třeba proto, že jsem vás vyrušil…?“

Snape se na něho díval, jako kdyby byl vzorek v jedné ze sklenic, kterými měl obloženou svou laboratoř. Harry téměř cítil ten chladný pohled až na kůži a teď už tomu, aby se nezachvěl, nezabránil. Odvrátil pohled a obrátil do sebe naráz celou sklenici studeného piva. Když ji pokládal na stůl, uvědomil si, že Snape sleduje jeho ohryzek, jak poskakuje při polykání a zachvěl se znova.

 

„V teplých nocích, jako je tahle, je pořádně vychlazené pivo nejlepší,“ řekl. „Opravdu se nechcete napít?“

Snape se pohledem vrátil ke knize. „Vzhledem k tomu, s jakou rychlostí jste své pivo vypil, jsem si jistý, že bez potíží zvládnete i tu druhou sklenici,“ odpověděl s náznakem kritiky v hlase.

Harry se musel kousnout do rtu, aby potlačil instinktivní touhu zareagovat. Nakonec, Snape měl pravdu. Než dnes nadobro opustil svou práci v Brightonu a přemístil se do Příčné ulice, vypil na rozloučenou se  svými spolupracovníky několik piv a potřeboval přibrzdit. A tohle pivo bylo mnohem silnější, než to, které vaří mudlové.

 

Otřel ukazováčkem pěnu z okraje sklenice a strčil si prst do úst. Podíval se na Snapea. Uvědomil si, že ho muž opět sleduje a pomyslel si, že to asi není nejvhodnější způsob, jak se chovat u stolu. Snape opět sklonil hlavu ke své knize.

 

Harry přemýšlel, proč nepřijal nabídnuté pivo. Vždyť nemohl vědět, že mu ho nabízí Harry Potter a jeho sklenice byla dávno prázdná. Většina lidí by pivo zdarma neodmítla.   

 

Náhle mu to došlo.

Snape na první pohled vypadal plně ponořený do své knihy, ale když ho pozoroval déle, všiml si, že zakouřenou místnost systematicky pročesává. Samozřejmě, že by Snape nikdy nepřijal cokoli k pití od cizího člověka! Je přeci Mistr lektvarů, kdo jiný než on by věděl o každé droze nebo lektvaru, který lze snadno podat v alkoholu? A právě pivo je k tomu ideální, jeho přirozeně hořká chuť snadno zamaskuje řadu bylin a jedů. Má spoustu nepřátel na světlé i temné straně, dokonce i bývalí žáci by mu mohli něco podstrčit, aby se mu pomstili. To je ten důvod, proč nikdy nepřijme od neznámé osoby žádné pití. Neudělá to teď a neudělá to ani v budoucnosti, bez ohledu na to, jak dopadne válka. Vždycky tu bude někdo, kdo by se mu mohl chtít mstít. Toto poznání Harrym naprosto otřáslo. On sám se v posledních dvou měsících volně potuloval po klubech, kde se bavil a popíjel se svými přáteli či kolegy z práce. Když si uvědomil, jak moc je Snapeův život omezený a osamělý, a že musí být neustále ve střehu, zasáhlo ho to jak rána pěstí.    

 

Podíval se na Snapea znovu a zíral na něj, jako by ho viděl poprvé v životě. Putoval pohledem po celé jeho postavě. Bledá pleť, hubená tvář, stín kolem brady. Jeho vlasy byly jemné a zblízka vypadaly spíše zplihlé, než mastné.  Ale ten účes byl vážně nemožný! Kdyby si ty vlasy svázal, nebo alespoň trochu sestříhal, vypadal by mnohem líp…


„Nevyhledávám vztahy na jednu noc,“ řekl Snape, aniž by se obtěžoval odtrhnout pohled od knihy.

 

Harry, který si zrovna nahýbal ze sklenice, vyprskl a pokropil celý stůl. „To… jste udělal schválně!“ pokoušel se popadnout dech.

 

„To, že jsem řekl, že nejsem snadná kořist?“ ušklíbl se Snape.

„Ne, mluvím o vašem skvělém načasování k dosažení co nejlepšího efektu!“ odsekl Harry a v zápětí tiše zaúpěl, když mu došlo, že Snape si myslí, že se ho pokouší sbalit.

„To je léty vypracované umění,“ řekl starší kouzelník samolibě.

 

Harry na něj zíral. Náznak humoru? Od Snapea? A ještě k tomu si myslí, že se o něho Harry zajímá! Je snad Snape zvyklý na takový druh pozornosti? Začal si ho prohlížet znovu a důkladněji. Pohled mu sklouzl na dlouhou štíhlou ruku, která převracela stránku v knize. Snažil se vybavit si v paměti, jak vypadá Snapeova postava, ale před očima měl jen jeho vlající hábit, který kolem něj vířil vždy, když kráčel po chodbách, nebo vstoupil do třídy. Jeho zevnějšek je impozantní, ale jak asi vypadá jeho tělo? Ano, je vysoký a štíhlý, o tom není pochyb, ale nic víc odhadnout nedokázal. Zaměřil pohled na jeho ramena a hrudník…

 

„Stále nemám zájem,“ poznamenal Snape, aniž by zvedl oči od knihy.

 »«

Pokračování příště…… snad za čtyři dny

Poslední komentáře
10.10.2011 20:55:14: hmm, tak jsem se dnes odhlodlala začít se čtením. smiley${1}
18.12.2010 23:37:34: Prvá kapitola je za mnou idem ďalej. Uvidím :)
07.03.2010 09:38:35: Půjdu ve Tvých stopách... to jsem zvědavá kolik toho stihneš ne jeden zátah... smiley${1}
06.03.2010 23:55:11: Taky začnu čístsmiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.