Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Velikonoce

Sallome – Veselé Velikonoce

{{{

Harry bloumal po mudlovském obchodě a přemýšlel, co ještě potřebuje nakoupit k uskutečnění svého plánu. V nákupním košíku už měl mouku, mléko, vejce a máslo, ale to nejdůležitější mu ještě chybělo. Vypadalo to, jako by v mudlovském obchodě nevedli jiná vejce než slepičí. Když si uvědomil, že celou prodejnu prošel už 3x tam a zpět a žádné pštrosí, kachní, či jakékoliv jiné větší vejce, než je slepičí, nejspíš v jejich sortimentu nenalezne, šel k pokladně zaplatit. Rezignovaně nacpal zboží do batůžku a vydal se na nejbližší místo vhodné k přemístění.

S lupnutím se objevil poblíž bariéry chránící bradavické pozemky a posmutněle se vydal k hradu, když mu do oka padla Hagridova bouda.

Skoro nadskočil radostí a rozběhl se za svým přítelem. Jak je možné, že ho nenapadlo zajít za ním hned, vždyť kdo jiný než Hagrid bude mít v zásobě nějaké velké vejce, které by mohl použít?

Ještě než stačil zaklepat, dveře se před ním rozlétly a praštily ho bolestivě do tváře. Když Hagrid viděl, co způsobil, sklonil se k němu a útěšně ho poplácal po rameni.

„Hagride, mohl bys mě prosím přestat zatloukat do země?“ ohradil se mladík, kterému se jeho péče z pochopitelných důvodů nelíbila.

„Promiň, Harry, potřebuješ něco? Zrovinka odcházím a mám docela fofr.“ Až teď si Harry všiml, že poloobr třímá v jedné ruce ošuntěnou cestovní tašku a v druhé drží košík s vejcem. Harry ho podle velikosti tipoval minimálně na Hipogryfa.  

„Máš na velikonoční prázdniny někam namířeno?“ zeptal se Harry na zcela zjevnou věc, když překračoval práh hájenky.  

„Jo, jdu navštívit Olympu a to vejce, ze kterýho nemůžeš vodtrhnout voči, je dárek pro ni. Když jsem byl malej kluk, tak mi dycky táta na Velikonoční pondělí schoval čokoládový vajíčka a já je hledal po celý zahradě…“

„Právě proto jsem tady,“ vpadl mu do řeči Harry. „Chtěl bych nějaké hodně velké vejce pro Sever...“

„Co? Harry, ty fakt chceš nutit profesora Snapea, aby běhal po bradavickejch pozemcích a hledal…“ Hagrid byl tou myšlenkou natolik konsternován, že ji ani nemohl dokončit.

„Jistěže ne! Schovám ho na místo, o kterém vím, že se tam určitě podívá a popřeju mu šťastné a veselé Velikonoce, to je celé… Jo a ještě mu udělám k snídani hromadu palačinek.“

„Palačinky,“ zasnil se Hagrid, ale po chvíli dodal: „Víš, nejsem si jistej, jestli je právě Severus na sladký… ale ty seš jeho partner, ty musíš znát líp jeho choutky.“

Harry se začervenal, slovo choutky, které Hagrid použil v naprosto nevinném kontextu, mu v hlavě vyvolalo zcela jednosměrné asociace.

„Už jsem přemýšlel o tom, že bych udělal i nějaké slané, naplněné špenátem s česnekem, nebo sýrem a nadrobno nakrájenou papričkou… ale nakonec jsem zvolil klasiku. Jen místo jahodové marmelády tam dám čerstvé jahody se šlehačkou…“

„No vidíš, to není blbej nápad, taky bych moh pro Olympu připravit snídani do postele…“ zamyslel se Hagrid, „ale určitě pro ni udělám voba druhy palačinek, jen pro jistotu, víš, mám takovej pocit, že si víc potrpí na kus masa…“

„Máš pro mě to vejce, Hagride?“ zeptal se netrpělivě Harry, kterého jídelní návyky madame Maxime naprosto nezajímaly.

„No jasně,“ přitakal Hagrid, „koupil jsem radši dvě, ale jedno se nezačlo vyvíjet, tak ti ho můžu dát.“ Otočil se a ukázal na identický košík, jaký držel v ruce a ve kterém bylo naprosto totožné vejce, jaké měl připravené pro svou přítelkyni.

„Jak to myslíš… přestalo vyvíjet? Ty jí snad chceš dát velikonoční vejce, ze kterého se něco vyklube?“ žasl Harry a chvíli na něho zíral s pootevřenými ústy. Když se nedočkal zamítavé odpovědi, ztěžka dosedl na dřevenou lavici. Tohle byla trochu silná káva. Ten moula Hagrid vážně chce dát své přítelkyni něco, co jí po několika dnech minimálně sežehne vlasy, nebo ukousne prst…  

Než však stačil ve svých myšlenkách rozvinout teorii, co všechno by se mohlo madame Maxime hrozného přihodit, začal ho Hagrid uklidňovat: „Je to zakrslá vodrůda Čínskýho ohniváče…“

„Co-cože… Drak?! Ty chceš darovat své přítelkyni něco, co ji může sežehnout na škvarek?!“ pobouřeně se zvedl Harry.

Hagrid si povzdychl, položil vejce pro Olympu na stůl a přiložil k němu i jeho dvojče.

Láskyplně se díval z jednoho na druhé. „Škoda, že z toho druhýho nic nebude, mohli sme mít něco vopravdu společnýho, chodili bysme je spolu do hor venčit…“

„Venčit?!“ vyjekl Harry poplašeně.

„Však jsem ti říkal, že je to zakrslej druh,“ povzdech si Hagrid, který s Harrym pomalu ztrácel trpělivost, „bude jen o ždibec větší než pes,“ dodal a na vysvětlenou si ukázal kamsi k pasu.

Harry nasucho polkl, jen o kousek větší než sakra velký pes… Toliko o snaze ho uklidnit. Ale nakonec jen bezvýrazně řekl. „No, je to tvá přítelkyně a ty víš nejlíp o jejích… ehm… jejích tajných touhách.“ Záměrně se vyhnul slovu choutky, které před tím použil Hagrid, ale jeho fantazie mu nenabídla dramaticky lepší obrazy.

„Přesně tak, cejtim v kostech, že Olympa bude nadšená. Víš, vona kouří takový dlouhý úzký cigarety a mohla by si připálit vo oheň, kterej bude Kim chrlit,“ kývl spokojeně hlavou Hagrid a uchopil jeden z košíků do ruky. „A teď pokud mě vomluvíš, už musím jít, mám zpoždění.“ Dvěma kroky překonal vzdálenost, která ho dělila ode dveří. „Krom toho se ten drobeček během pár hodin může začít líhnout a musí to být právě vona, koho Kim poprvý uvidí. Tak si bude myslet, že je jeho matka a bude se tak k ní chovat. A když na něho budu těsně před vyklubáním mluvit, tak si zapamatuje můj hlas, právě tak jako její vobličej a zahrne mě do svý smečky,“ uzavřel Hagrid konverzaci.

Harry už měl na jazyku poznámku, jestli by nestačil kouzelný zapalovač, na kterém by byl Čínský ohniváč vyobrazen, ale jakmile vyšel z dřevěné boudy na světlo a zadíval se Hagridovi do jeho nadšené tváře, ani neotevřel ústa. Bylo zjevné, že žádný umělecky zpracovaný zapalovač, byť by na něm byl jakýkoliv drak, by nebyl v Hagridových očích dostačující dárek pro ženu jeho srdce. Chvíli tam jen tak stál a přemýšlel, co má říct. Nakonec se na přítele usmál a prohlásil prostě: „Vidím, že to máš dobře promyšlené. Přeju tobě a tvé přítelkyni veselé Velikonoce.“

Hagrid se k němu sklonil a objal ho. „Děkuju, Harry,“ zamumlal dojatě, „Přeju to samý tobě a Snapeovi. Snad se ti podaří strávit svátky tak, jak si představuješ a když ne, tak nebuď smutnej, voba přece víme, jakej dokáže být profesor…“

„Jo, vím,“ přerušil ho Harry s úsměvem, „už jsem ti několikrát říkal, že ho mám rád právě takového, jaký je.“ Vymanil se mu z náručí a zamířil k hradu, aby vzácné vejce mohl obarvit ještě před tím, než skončí Severusovi vyučování.

{{{

 „Krásně tě namaluju a Severus bude nadšený. Musí být nadšený,“ Harry se snažil rozptýlit svou vnitřní nejistotu tím, že nahlas promlouval k výtvarnému dílu, které právě tvořil. „Použiju na tebe klasické velikonoční barvy. Neboj, nebudeš vůbec přeplácané vajíčko, jen veselé. Ne nadarmo se přeci říká o svátcích jara, že jsou veselé… tedy mají být veselé. Budou veselé… musí být,“ sliboval sám sobě bojovně.

Po chvíli falešného zpěvu, který při malování začal bezděčně vyluzovat, se Harry zakabonil. „Kam jen tě schovám? Myslíš, že by ti to slušelo ve skříni? Severus si půjde pro oblečení a najde tě… Ne, to ne, vždycky jen v rychlosti sáhne do skříně a vytáhne jeden z hábitů. Na dno se nedívá, tam by tě asi jen tak nenašel… Ale když tě dám někam, kde budeš moc vidět, tak to nebude ono…“  

Práce mu šla překvapivě pomalu, ještě neměl ani čtvrtinu vejce hotovou, když se ozval zvuk, který signalizoval Severusův návrat do jeho komnat. Harry měl sice na hradě svou vlastní místnost, ale ta byla od Severusova bytu oddělena jen tenkou příčkou, která nemohla zadržet pronikavé prásknutí dveří, které obvykle provázelo jeho příchod z vyučování. Harry dokonce Severuse podezříval, že mu takto hlasitě dává najevo, že už se vrátil a byl by rád, kdyby se k němu Harry připojil. Nahlas by přeci tento hrdý muž něco takového nepřipustil. A tak se stalo, že mladík používal svůj pokoj jen zřídka kdy. Vlastně v něm trávil delší čas, jen když Severus odjel na nějakou konferenci o lektvarech a nespal doma, a Harrymu přišlo smutné spát v té velké posteli sám.  

Harry na rozmalované vejce umístil slabé ohřívací kouzlo, aby barvy rychleji uschly a on ho mohl později někam uložit bez rizika rozmazání. Poté se vydal ke spojovacím dveřím do Severusova bytu. Umínil si, že jen Severuse pozdraví a pod nějakou záminkou se vrátí ke své práci.  

Zaklepal a vstoupil dovnitř, aniž by čekal na vyzvání. Zavřel za sebou dveře a oproti zvyklostem je zabezpečil neverbálním zamykacím kouzlem.

Jestli si Severus uvědomil závan magie, která se kolem jeho mladého milence na chvíli rozprostřela, Harry nepostřehl, protože jediné, co ho v tu chvíli upoutalo, byl zuřivý výraz v jeho tváři.

„Co se stalo, Severusi?“ Přistoupil k němu tak, aby Severus mohl jedním krokem překonat hranici mezi jejich těly a obejmout ho. Nalézt u něho oporu. Ale ne tak blízko, aby mu to bylo nepříjemné.

Severus se od něho odvrátil a beze slova došel k baru. Vyndal dvě sklenky a do každé nalil dobře palec zlatavé tekutiny. Jednu podal Harrymu a druhou na jeden hlt vypil. Aniž by věnoval svému společníkovi pozornost, nalil si okamžitě dalšího panáka.

Mlčení bylo vždycky zlé… moc zlé… ale Harry se naučil být trpělivý. Posadil se do křesla u krbu a čekal, až Severus usedne proti němu. I když se Harrymu honily hlavou ty nejčernější scénáře, zůstal zticha a nechal mu čas na urovnání myšlenek.

Minuty se táhly a ve chvíli, kdy už Harry přemýšlel, že na Severuse sešle nějaké diagnostické kouzlo, aby zjistil, jestli za jeho výrazem nestojí nějaká ošklivá kletba, která ho zasáhla, Severus konečně promluvil.

„Ten drzý spratek! Je neuvěřitelné, co si dnešní studenti dovolí. A to jsem si myslel, že ty jsi byl drzý…“ syčel vztekle Severus a prásknul sklenicí na stůl.  

Harry chvíli bojoval s pocitem uraženosti, ale nakonec si musel přiznat, že se mu docela ulevilo. Severus nevypadá, že je pod vlivem nějaké kletby, je jen normálně naštvaný… Tedy normálně … zdá se, že je naštvaný mnohem více, než ho kdy za poslední dobu kdo rozlítil a to včetně jeho samotného. I když Harry musel uznat, že v poslední době měli vyrovnaný vztah. Ať se zamýšlel, jak se zamýšlel, tak si nemohl vybavit, kdy se naposledy pohádali.  Vypadá to, že k tomu studentovi chová nějakou zvlášť silnou nevraživost… Harry zbledl, právě tak se přeci dali dohromady oni dva. Pořád se do sebe naváželi, až si zčista jasna Harry uvědomil, že na Snapea myslí častěji, než je normální a když ho během jedné jejich zuřivé hádky Severus políbil, bylo jasné, že jsou jejich pocity vzájemné.   

Než však stačil svou myšlenku rozvinout, začal zmijozel svou tirádu: „Představ si, co si o mně ten spratek troufl říct! Nařkl mě z toho, že jsem se zachoval zákeřně. Ano, slyšíš dobře, opravdu použil slovo ZÁKEŘNĚ!“ soptil Severus. Harryho pobledlou tvář a zvednuté obočí si evidentně vysvětlil jako výraz oprávněného rozhořčení.

„Řekneš mi, co se stalo?“ vyzval ho po chvíli tísnivého ticha Harry, i přes to, že se ve skutečnosti bál vyslechnout detaily. Nervózně polkl a upil ze své sklenky.

„Dnes jsme měli s jeho ročníkem poslední hodinu před prázdninami a já jsem jim už minule zadal látku, kterou si měli zopakovat na test, který budou dělat po prázdninách. A co myslíš, z celé třídy se na hodinu dostavili jen tři lidé. Tak jsem jim ten test zadal hned. Přeci nebudu vykládat novou látku třem lidem, abych to musel tomu zbytku opakovat ještě jednou…“

„To zní logicky. A co toho…“ nechtěl znát jméno kluka, který dokázal vzbudit v Severusovi takovou dávku hněvu, že ztratil sebekontrolu. Jakmile někoho pojmenujete jménem, je to tisíckrát horší, „…co toho studenta na tom tak rozlítilo? Prostě si ten test napíše později a ještě získá čas na přípravu,“ snažil se Harry pochopit problém. „Aha, tys těm třem dal uvařit něco triviálního a všem jsi dal výborné hodnocení, abys těm ostatním ukázal, že se nevyplatí ulít se z tvých hodin,“ odtušil Harry. „Prostě ses zachoval jako zmijozel a on to nedokázal skousnout.“

„I tak by se to dalo říct,“ uznal Severus zachmuřeně. „Ale řekni, co bys na mém místě dělal ty, kdyby ti do hodiny přišli jen tři studenti?“ zaútočil na nebelvíra. Spokojeně se usmál tomu, jak svého partnera dostal do rohu a upil ze své sklenky.

Harryho napadlo několik odpovědí najednou, ale ani jednu nemohl použít. Jednak věděl, že to, co měl na jazyku, nebyla tak docela pravda, a nechtěl být k Severusovi nespravedlivý. Nemohl mu říct, že je to možná tím, že on se na rozdíl od něj snaží v hodinách obrany proti černé magii vést své studenty tak, aby to vnímali jako hru. Nebo že zařadil do výuky taková kouzla, o kterých byl přesvědčen, že je všichni zvládnou a budou je bavit. Měl mu snad vykládat, že v praxi procvičují kouzelnické souboje a v teorii společně vymýšlejí nové kletby? Že není skoupý na pochvalu, nikdy ve třídě nekřičí, a i když dojde k nějaké nehodě, která je u jeho předmětu nevyhnutelná, tak se snaží za každou cenu vyřešit situaci v klidu? Zkrátka a dobře byl na rozdíl od Severuse oblíbený učitel. Ale to bylo to poslední, co právě teď jeho partner potřeboval slyšet. Tak jen pokrčil rameny a řekl prostě: „Nevím.“

Po tomhle prohlášení se Severus konečně trochu uklidnil. „Kdybys viděl, jak se Stones vytočil, když se od spolužáků dozvěděl, jak lehký test mohl mít, kdyby se uráčil přijít na mou hodinu,“ usmál se spokojeně. 

Takže Oliver Stones… Harrymu se vybavila tvář mladého pohledného nebelvíra ještě před tím, než Severus stačil dokončit větu.

„Líbí se ti?“ zeptal se bezbarvě a až dodatečně mu došlo, co vlastně vypustil z úst.  Rychle dodal: „Je to velmi pohledný mladík.“

 „A tobě?“ podíval se na něho podezřívavě Severus.

„Ne, proč by měl?“ užasl Harry.

„Právě jsi prohlásil, že je pohledný,“ protáhl Severus nebezpečně.

„Ale nepřivádí mě do varu jako tebe,“ obvinil ho Harry, naklonil se k němu přes stůl a zabodl mu ukazováček do hrudníku.

Severus ho uchopil za ramena a přes stůl si ho přitáhl do náruče, oba v té chvíli ignorovali sklenky se zbytkem alkoholu, které se roztříštily o kamennou podlahu. Zadíval se mu zpříma do očí a hlubokým hrdelním hlasem mu zašeptal do rtů: „Vždyť víš, že toužím jen po tobě, není třeba, abys žárlil.“

Poté, co si Harry tu chvíli náležitě vychutnal, zašeptal zpět: „A já po tobě.“ Když ucítil na svých rtech Severusovo úlevné vydechnutí, uvědomil si, že není jediný, kdo tady na pana Olivera žárlí. Protáhl se v Severusově náručí jako kočka, přesně tím způsobem, o kterém věděl, že nenechá jeho partnera klidným a ledabyle navrhl: „Co kdybychom se dnes vykoupali společně a šli si lehnout dřív?“   

„Nemůžu si pomoct, pane kolego, ale nezníte, jako někdo, kdo touží toliko po vydatném spánku, po náročném dni stráveném za katedrou,“ protáhl Severus a otřel jemně své rty o jeho.

„Ani vy nevypadáte zcela bez zájmu… A jestli si to budete, pane kolego, přát, tak vám v koupelně ukážu, po čem přesně toužím…“ oplácel mu Harry stejnou mincí.

„Hmmm... to zní zajímavě,“ zavrněl Severus, lačně se přisál na Harryho ústa a ten mu jeho žhavý polibek náruživě oplácel, zatímco se oba věnovali odstraňování oděvu toho druhého.

Když to vypadalo, že se bude Harry s jeho tisícem knoflíčků zabývat do skonání světa, vytáhl Severus hůlku a svůj hábit jedním mávnutím odstranil. Harry se spokojeně usmál a okamžitě se oběma rukama jal mapovat odhalenou kůži. Když letmo zavadil o Severusovu bradavku, oba se prudce nadechli. Severus zaklonil hlavu, přerušil jejich polibek a lehce se i s Harrym nadzvedl, aby ho odnesl do koupelny, jako už mnohokrát před tím. Oba měli rádi milostnou předehru pod proudy teplé vody ve sprše, nebo se jen tak pomalu a beze spěchu líbali a mazlili v prostorné vaně. Když se však před Harryho očima objevil bělostný krk jeho milence, se svůdně poskakujícím ohryzkem, neodolal a začal Severuse lehce líbat v místě, které svým zrychleným pohybem pulzující tepny prozrazovalo míru jeho vzrušení. Když ke hře rtů přidal i vlhkost jazyka, měl Severus co dělat, aby udržel svůj dech pod kontrolou. Věděl, že když neodnese svého milence odtud ihned pryč a to bez ohledu na to, jestli do koupelny, nebo do ložnice, skončí za chvíli oba na tvrdé kamenné podlaze v bohapusté souloži. A to bylo poslední, co by si v tuto chvíli přál a doufal, že i Harry touží po tom vychutnat si každý dotyk, každou sebemenší pozornost, kterých mu chtěl vrchovatě nabídnout. Zapřel se nohama do podlahy a podařilo se mu i přes nájezdy, které znovu a znovu dělal Harry na jeho citlivé místo na krku, oba zvednout.

Zastavil se s Harrym uprostřed prostorné koupelny a pomalu beze spěchu ho zbavil oblečení. Neopomněl při tom políbit každou nově odhalenou část jeho mladého těla. To nebylo svlékání, ale obřad, který si vychutnávali oba. Když před ním Harry stál tak, jak ho stvořil pán, neubránil se a poklekl na chvíli na kolena, aby se polaskal i s jeho mužstvím. Nechtěl ale nic uspěchat a ve chvíli, kdy mu Harry chtěl přirazit do úst, nechal jeho bolestně vzrušený penis napospas chladivému vzduchu a prolíbával si mokrou cestičku až k Harryho ústům. Až když se Harryho dravý a nenasytnou vášní vybičovaný polibek začal zklidňovat, pak teprve jejich spojení přerušil, aby dal Harrymu možnost zbavit ho jeho šatů podobným způsobem.

Když byli oba nazí, položil Severus Harrymu ruku na tvář a vláčně, beze spěchu ho pohladil. Zelené smaragdy se vpily do těch jeho a on věděl, že neexistují slova, která by mohla vypovědět to, co mu právě ty zelené studánky vyprávěly. Otevřel své srdce a dal do svého pohledu vše, co k mladíkovi cítil.

Podle úsměvu, který se rozlil Harrymu ve tváři, se mu to zřejmě podařilo.

I Severusův obličej prozářil vnitřní úsměv.

Políbil Harryho laškovně na špičku nosu, aby trochu zmírnil vážnost situace, kterou i přes intimnost, kterou s Harrym zažíval, stále špatně snášel. Ještě než se k němu přitiskl celou plochou těla v majetnickém objetí, kterým na Harryho přímo křičel, že je jeho a ať si netroufá už nikdy pochybovat o opaku, začal neverbálním bezhůlkovým kouzlem napouštět vodu do vany a hned na to zabouchl dveře od koupelny.

{{{

Severus s Harrym strávili celý víkend jak drobnými milostnými hrátkami, tak prudkými výbuchy vášně, které byly prolínány jejich hovory o ničem a o všem.

Když Severus usnul, Harry se několikrát vyplížil, aby dokončil vejce, které pro něho připravoval jako velikonoční překvapení. Už ani nepřemýšlel, co na něj maluje. Vedla ho jen touha ukázat svému příteli na tomto prostém, přesto však nenahraditelném symbolu života, co k němu cítí. A když mu to nedokázal vyjádřit slovy, tak se o to víc snažil vtisknout všechny své pocity do bílého povrchu vaječné skořápky.

A zatímco pracoval, tak si se svým budoucím překvapením povídal, když mu došla slova, jen si tiše broukal, nebo pískal.

Vyprávěl vejci, jak moc by chtěl se Severusem mít něco jako rodinu. Věděl, že nikdy nebudou klasická rodina, ale rád by zavedl nějaké zvláštní zvyky, něco, co budou mít mezi sebou jen oni dva a co se nebude týkat jen intimností v posteli. Něco, co je mnohem trvalejší a pro něho osobně daleko hodnotnější.

V neděli večer když byl hotov, umístil naposledy na vejce ohřívací kouzlo, aby dobře zaschly barvy a v noci, když Severus po vydatném milování usnul, přemístil vejce na pohovku v obýváku a zakryl polštářem. Schválně na něm nadělal varhánky, bylo mu jasné, že první, co Severus ráno udělá, bude to, že se na neupravený bulík vrhne, aby ho uhladil. To bude jeho chvíle, zezadu ho obejme a zašeptá mu do ucha: „Veselé Velikonoce, lásko.“ Ano, lásko… Věděl, že mezi nimi bezesporu láska je, ale ani jeden nedokázal nalézt odvahu to pojmenovat nahlas. A on se právě rozhodl, že zítra onu neviditelnou hranici překročí.

Harry usínal s pocitem, že úsměv, který má na tváři, mu už nikdo z obličeje nedokáže odmontovat.

{{{

Severus pozoroval spícího, široce se usmívajícího nebelvíra a přemýšlel, co má asi za lubem. Celý víkend byl jedním slovem nádherný, až na detail, že se Harry ve chvílích, kdy si myslel, že Severus spí, vytrácel do svého pokoje. Kdyby ho v mezičasech nezahrnoval láskyplnou péčí, která vypovídala víc než jakákoliv slova o jeho citech k němu, tak by si myslel, že je mu nevěrný. Ale takhle mu bylo jasné, že pro něho Harry chystá nějaké překvapení, které má souvislost se zítřejšími velikonočními svátky a tak vzhledem k okolnostem dělal jako že nic a jen trpně čekal, co si na něho jeho milenec vymyslel.

Na rozdíl od Harryho usínal Severus s hlubokou vráskou na čele. Když připravuje nebelvír, jakým Harry bezesporu je - ať už si o tom Moudrý klobouk myslí co chce - nějaké překvapení, které mu vyvolává tak nezaměnitelný úsměv na tváři, tak by se všichni zmijozelové měli mít na pozoru a Severus Snape zvlášť.

{{{

Ráno společně odešli do koupelny, vystřídali se u toalety a umyvadla, použili společně sprchu a po té, co se políbili na dobré ráno, ruku v ruce vešli do obývacího pokoje.

Severus zachytil Harryho napjatý pohled, který směřoval k pohovce, na níž ležel zmačkaný polštářek.

Rozhodující moment nastal. Severus byl odhodlaný mladíkovi jeho překvapení nezkazit. Rozhodl se, že se bude tvářit přiměřeně potěšeně, ať ten kus látky pod sebou ukrývá cokoliv. Kdyby k sobě byl Severus v tuto chvíli upřímný, musel by si přiznat, že tak trochu zvědavý je, dokonce mu to onehdy nedalo a šel přitisknout ucho na dveře Harryho pokoje. Když uslyšel jeho zpěv… no, tedy spíš pokus o zpěv, který po chvíli vystřídalo broukání, uklidnil se a zalezl zpět do postele, aby dál statečně předstíral spánek.

S Harrym doslova přilepeným na zádech došel až k pohovce a naučeným pohybem urovnal látku. Ucítil, jak se mu nebelvírovy prsty nedočkavě zaryly do ramene. V momentě, kdy pod látkou rozeznal nezaměnitelný tvar vejce, s úlevou poklekl před pohovku a odhodil polštářek… Obrovské, ručně malované vejce mu vyrazilo dech takovým způsobem, že překvapení, které chtěl hrát, aby chlapci udělal radost, bylo vskutku nelíčené. Usmál se na Harryho, ale v okamžiku, kdy se mu Harry chystal cosi říct, skořápka nádherně pomalovaného vejce začala pukat a mladík jen naprázdno otevřel a zavřel ústa.

Tohle Severus rozhodně nečekal a podíval se dozadu na Harryho, aby z jeho výrazu odtušil, co bude následovat. Když však zjistil, že jsou oči jeho milence plné hrůzy, má popelavou barvu a do očí se mu hrnou slzy, došlo mu, že se právě děje něco, co Harryho plány rozhodně nezahrnovaly. Během vteřiny se rozhodl, hodil si ho za záda, aby ho svým tělem ochránil a čekal, co bude dál.

Na otázky, co je to za zatracené vejce a kde k němu Harry přišel, už nebyl čas, tvor který se z něho dral na svět, měl evidentně sílu a potřeboval se nadechnout čerstvého vzduchu. Severus si pozdě uvědomil, že nemá při ruce hůlku, ale byl připraven zakroutit holýma rukama krkem jakémukoliv nebezpečnému tvoru, který z vejce vykoukne.

„Drak?“ splynulo Severusovi ze rtů, jakmile z mláděte spadly poslední kousky skořápky a začalo se rozechvěle pokoušet stavět na vratké nožky.

„Veselé Velikonoce, lásko,“ byla Harryho odpověď, na němž bylo vidět, že má tuhle větu připravenou, ale právě si vůbec neuvědomuje její význam.

Ale Severus si to uvědomil až bolestně jasně, ne tohle nebyl čas na vraždění neviňátek… V tuto chvíli byl prostor jen na příchod nového života. Podíval se na tvorečka, který právě proloupával oči a nevěřícně zíral na vlastní odraz v jeho velkých černých zorničkách. Posadil se na zem vedle pohovky, stáhl si mladíka na klín a společně v tichosti sledovali ten zázrak života.

Jako první se vzpamatoval Severus. „Tohle asi nebylo v plánu, že?“ odtušil.

„Ne, ale stejně je to krásné, páni, nikdy v životě jsem neviděl něco tak úžasného …“

„Jistě, ale doufám, že si uvědomuješ, že z něj jednou bude několikatunová, oheň chrlící a životu nebezpečná obluda a…“     

„Ale Hagrid říkal, že je to zakrslý druh, že až dospěje, nebude o moc větší než pes…“

„…a že je chov draků přísně zakázaný,“ pokračoval Severus, jako by nebyl vůbec přerušen. „My si ho zkrátka nemůžeme nechat, Harry.“ Natočil mladíka tak, aby mu viděl do tváře a zadíval se mu do očí. Místo očekávaného smutku v jeho očích spatřil nelíčenou radost. 

Na jeho tázavě nadzvednuté obočí mladík řekl jen: „My! Tys řekl MY….“ a po tváři se mu skutálela slza.

„Jistě, už dávno jsme my…“ potvrdil svá slova Severus. „Harry, to že nejsem zvyklý své city nosit světu na odiv, ještě neznamená, že jich nejsem schopen.“

Harrymu bylo jasné, že vřelejší vyznání už nikdy od Severuse neuslyší a tak si nechal jeho slova doznít v hlavě. Mazlil a hrál si s nimi. Přehrával si je v hlavě stále dokola. V tu chvíli pro něho byla tou nejkrásnější melodií, kterou v životě slyšel a pochyboval o tom, že něco tak nádherného ještě někdy uslyší.

„Dobře, ale než se rozhodneme, co s ním bude dál, tak bychom mu měli udělat nějaký pelíšek,“ vyskočil Harry na nohy a hnal se pro svou hůlku, aby mohl přeměnit předložku před krbem na něco vhodnějšího pro… „A jak mu budeme říkat?“ strnul uprostřed pohybu a zadíval se na Severuse, který na něho nevěřícně zíral a poprvé za dobu co se znali, přišel o schopnost odseknout Harrymu nějakou ošklivou jízlivost. Prostě proto, že ho nic jízlivého nenapadalo. Takové vlně nadšení nešlo vzdorovat. Proto jen rezignovaně pokrčil rameny.

„Hagrid mu chtěl říkat Kim, ale nezdá se mi to jako vhodné jméno pro NAŠEHO dráčka.“ Harry se slovem našeho doslova mazlil a Severus si uvědomil, že musí jeho nadšení trochu zmírnit. Než však stačil otevřít ústa k protestu, tak si Harry vzpomněl na důležitý fakt, který nešel oddiskutovat. „A kromě toho… Ten tvoreček uviděl jako prvního tebe, tím pádem jsi pro něj teď něco jako matka! Takže mu musíš dát jméno ty!“

„Něco jako matka?!“ opakoval Severus konsternovaně a litoval, že draka nezardousil, dokud byl ještě čas a dost možná i jednoho nebelvíra s ním. Jak je možné, že dopustil, aby se mu to vymklo z rukou tak příšerným způsobem? Asi vážně stárne.

„Dobrá, tak otec… My teď půjdeme s dráčkem udělat snídani a ty zatím popřemýšlej o jeho jméně,“ zaúkoloval ho Harry, jako by si nevšiml jeho zničeného výrazu, anebo právě proto, že si ho byl víc než vědom a nechal mu prostor, aby to vydýchal? Severus se už v ničem nevyznal.  

Notnou chvíli jen tak seděl a naslouchal zvukům vycházejícím z kuchyně. Harry něco nadšeně vykládal jejich novému společníkovi… Počkat… jejich… ono to vážně hezky zní… Ať si to zní, jak chce, na faktu, že je to drak, to nic nemění! Okřikl se Severus. A ke všemu je chov draků mimo vyhrazené rezervace přísně zakázaný!  

Po chvíli se zvedl, aby pomalu došel do kuchyně, odhodlaný říct Harrymu, že si vážně nemůžou nechat draka jako domácího mazlíčka. Prostě se před něj postaví a řekne pevným hlasem své rezolutní NE.

Harry stál u plotny a obracel zručně jednu z mnoha palačinek, dračí mládě sedělo na stole a zvědavě si Severuse prohlíželo. Když se k němu přiblížil, tak radostně vypísklo a to vyvolalo radostné vypísknutí i u Harryho.

No vážně… šlo snad tomuto druhu nátlaku odolat? Ha

{{{

Madame MaximeMadame Maxi

 

 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
29.12.2012 20:25:43: Dokonalé!!! smiley${1}smiley${1}smiley${1}
28.04.2011 20:03:20: Ten závěr je dokonalej : "Šlo snsd tomuhle druhu nátlaku odolat?" smiley Krásná Velikonční povídka :)...
27.04.2011 15:27:54: Dobrý nápad, skvělé zpracování :-) Moc se mi to líbilo a dokonale pobavilo :-)
26.04.2011 22:26:40: Já chci taky takového dráčka. Ale nějak nám Severus měkne smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.