Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Vánoce

Niki.Moonlight – Nezapomenutelné Vánoce

Přijměte mou omluvu, přestože ve Velké Británii nosí dárky Otec Vánoc a naděluje (většinou) do punčoch u krbu, nedokázala jsem se vzdát představy dárků pod stromečkem.

oooOOOoooOOOooo

Příručí Klenotnictví Benson &Benson už asi posté nervózně pohlédl k výloze, kde byly vystaveny nejkrásnější a nejdražší šperky. Bensonův obchod byl na Příčné ulici otevřen teprve nedávno a Ted Harkiss považoval za zázrak, že si mezi spoustou uchazečů pan Benson vybral právě jeho. Plat měl sice minimální a jeho úkolem bylo prozatím pouze dohlížet na nenechavé prsty podezřelých zákazníků, Ted ale pevně věřil, že to jednoho dne svou pílí dotáhne na prodavače. Nesmí ovšem pana Bensona zklamat, musí být ostražitý, zvlášť nyní v předvánočním čase.  Zaujal místo u nevzdálenější vitríny a diskrétním kouzlem nenápadně sledoval, jestli nějaké zboží nemizí v kapsách hábitů bez zaplacení. Po chvíli mu oči opět sklouzly k výloze. Plavovlasá dívka, která tam už dvě hodiny bez hnutí stála s čelem přilepeným na sklo, ho znervózňovala. Nevypadala na zlodějku a sklo výlohy bylo proti rozbití chráněno spolehlivým kouzlem, ale v jejím nepřítomném pohledu bylo cosi podivného…

Lenka Tedovy podezíravé pohledy nevnímala. S největší pravděpodobností by ani nezaregistrovala, kdyby na ni použil odpuzovací kouzlo. Oči měla jen pro jedinou věc – masivní zlatý řetízek ke kapesním hodinkám. Byl nádherný, umně proplétaný a byl také… příšerně drahý. Lenka s těžkým povzdechem odlepila od chladného skla výlohy zmrzlé čelo a upřela zoufalý pohled na cenovku, v bláhové naději, že se včera přehlédla. Ne, nepřehlédla, ta hloupá poslední nula tam stále byla. Dokonce se jí zdálo, že je nyní o kousek větší než ostatní cifry, jako by se jí posmívala. Zastrčila prokřehlé ruce do kapes a svraštila čelo. Musí něco vymyslet, prostě musí. Neville doposud učil v Bradavicích jen prváky, ale po Vánocích má převzít po odcházející profesorce Prýtové všechny ročníky. Jako každý čistokrevný kouzelník dostal od babičky k sedmnáctým narozeninám kapesní hodinky. Augusta Longbottomová tradice ctila, takže na výběru hodinek pro svého vnuka nešetřila. Celých sedm let, co Neville studoval v Bradavicích, střádala galeon ke galeonu, aby mu v den jeho plnoletosti mohla slavnostně předat hodinky ve zlatém pouzdře, ozdobeném vyrytými ornamenty. Takové, jaké by mu jistě pořídili jeho rodiče. Neville na ně byl náležitě hrdý, třebaže je musel nosit jen tak volně v kapse, protože na řetízek Augustě Longbottomové už peníze nezbyly.      

Lenka smutně prohrábla na dně kapsy pár mincí. K tomu, aby mohla Nevillovi řetízek koupit, jich chyběla pořádná hromádka. Zamyslela se. Možná, kdyby nepřispěli tatínkovi na nový knihařský lis, po kterém už tak dlouho toužil, a nekoupili tu předraženou sadu na údržbu košťat pro Harryho, tak… Rezolutně potřásla hlavou. Ne, Harry je jejich nejlepší kamarád a zaslouží si pouze prvotřídní dárek. Zrovna tak jako Nevillova babička. Ani peněz za lis pro otce nelitovala. Věděla, že Neville je skromný kluk a udělala by mu radost i maličkostí, ale toužila mu věnovat něco výjimečného. Něco, co by mu pokaždé připomnělo jejich první společné Vánoce.  A navíc… prvákům možná bylo jedno, že jejich profesor musí pokaždé nekonečně dlouho lovit v kapse, než vytáhne hodinky, ale jak by vypadal před studenty sedmých ročníků? Byl by jim jen pro smích, kapesní hodinky nebyly v kouzelnickém světě jen symbolem dospělosti, ale i znakem toho, že dotyčné rodina miluje, váží si jich a považuje je za sobě rovné. Mnozí studenti dosáhli plnoletosti ještě před ukončením studia a pyšně pak nosili rozepnutý hábit, aby na jejich vestě nikdo nepřehlédl řetízek od hodinek.

Zvedl se silný vítr a hodil jí do obličeje pramen dlouhých vlasů. Lenka ho zamyšleně zastrčila za ucho, vrhla poslední pohled do výlohy a k neskutečné úlevě Teda Harkisse se přemístila pryč.

***

Neville se s mohutným zívnutím protáhl v posteli. Škvírou mezi zataženými závěsy pronikaly do ložnice paprsky světla a on by se nejraději znovu zachumlal do peřin a ještě si alespoň půl hodinky zdřímnul. Pak si uvědomil, co je dnes za den a ospalost byla rázem ta tam. Obrátil se na bok, aby vzbudil Lenku, ale její polovina postele byla úhledně ustlaná. Pohlédl na hodiny a zděsil se. Cože, to už je tolik hodin? Proč ho Lenka už dávno nevzbudila? Rychle odbyl v koupelně ranní hygienu a zamířil rovnou do obývacího pokoje.     

„Šťastné a veselé,“ mávla na něj jeho žena, sotva vešel dovnitř.

„Co to máš na hlavě? To je santovská čepice?“ usmál se, když přišel blíž a identifikoval tu směšnou červenou věc. „Šťastné a veselé i tobě,“ políbil ji. „Ale Santa nebo Otec Vánoc nosí dárky mudlům, nám je přece dává Duch Vánoc,“ upozornil ji jemně poté, co přerušil polibek. Vztáhl ruku, aby Lenčiny dlouhé vlasy vysvobodil. Miloval její vlasy, byly to první, co ho na ní okamžitě upoutalo, jakmile ji poprvé spatřil.    

Lenka mu stáhla ruku dolů a pevně ji sevřela v dlani. „Já vím, jenže Duch Vánoc nemá tak pěknou čapku,“ konstatovala s mírně zasněným úsměvem. „Vlastně nemá žádnou,“ dodala věcně, zatím co ho vedla k bohatě nazdobenému stromku. Neville se usmál, ďas vem všechny mudlovské Santy i jejich čepice. Dárky od přátel si sice nedočkavě rozbalili už včera večer, ale než šli spát, položil tajně pod stromeček úhledně zabalenou krabičku a nyní se už nemohl dočkat, až ji Lenka rozbalí. Úsměv se mu prohloubil, když si všiml, že pod stromečkem jsou balíčky dva. První vánoční dárek od jeho ženy! Zahořel zvědavostí. Co mu asi koupila? Sadu květináčů, nebo nějaká semínka?   

Posadili se vedle sebe na zem. „První ty,“ vybídla ho Lenka.

„Ne, nejdřív ty!“   

Chvíli se dohadovali, až nakonec Lenka ustoupila. Opatrně rozvázala mašli, odložila ji stranou, strhla zlatý balicí papír a vyndala krásnou dřevěnou krabičku. Neville se přistihl, že celou dobu ani nedýchá. Vybral dobře? Bude se jí líbit?

Lenka prstem pohladila vyřezávané víko. „Ach, Neville, ta je krásná,“ vydechla obdivně. „Budu si do ní dávat svoje…“

„Počkej,“ zarazil ji. „To není to… Tedy chci říct, že dárek je uvnitř.“

„Opravdu?“ zvedla udiveně obočí. Nadzvedla víčko a strnula. Seděla tam jako socha a bez dechu třeštila oči. 

„Nelíbí se ti,“ vydechl Neville zklamaně. „Já… doufal jsem, ale jestli se ti nelíbí, můžeš ji v obchodě vyměnit…“

Lenka se konečně vzpamatovala. „Je krásná,“ přerušila jeho zmatené koktání. „Ne, je nádherná, vážně, nic krásnějšího jsem ještě nikdy od nikoho nedostala.“

Nevilla zaplavil silný příval štěstí, až hrozilo, že se jím zadusí. Po tváři se mu rozlil šťastný úsměv. Hrozně moc toužil jí udělat radost a ještě víc se bál, že vybere špatně.   

Lenka opatrně z krabičky vyndala stříbrný šperk a přitiskla si ho na tvář. Chvíli tiše seděla se zavřenýma očima, a mazlivě s ním přejížděla po líci.

„Nezkusíš si ji?“ navrhl Neville, „určitě ti bude moc slušet.“

Usmála se a položila si šperk na dlaň. Nemohla se vynadívat, spona do vlasů ve tvaru půlměsíce byla vykládaná drobnými kamínky s tak nadpozemsky modrou barvou, že snad ani nemohly pocházet z tohoto světa.   

„Co je to za kamínky, Neville?“ zašeptala a jemně se dotkla vybroušených kamenů. „Tak zvláštní zbarvení jsem ještě neviděla. Jako by v nich zářilo samo nebe nad průzračně modrým mořem…“

Nevillův přetlak radosti musel ven. Přitáhl si ji do náruče.  „To je Larimar,“ šeptal jí do ucha, „a na celém světě se vyskytuje pouze na jediném místě. Ale to není důležité, vybral jsem ho, protože má stejně krásnou barvu, jako tvoje oči.“  

Lenka ho dlouze políbila a se šťastným úsměvem vložila sponu zpět do krabičky. „Je opravdu moc krásná, ale myslím, že ji budu nosit až příští Vánoce. Než se udivený Neville stihl zeptat proč, sáhla si na hlavu a sundala červenou čapku.

Neville šokovaně zalapal po dechu. Ještě včera večer zdobily jeho ženu nádherné dlouhé vlasy, sahající až pod pás. Nyní měla na hlavě cosi, co ani při sebevětším přemáhání nedokázal v duchu pojmenovat jinak, než vrabčí hnízdo.

„Co- co se ti stalo?“ našel konečně hlas. „Nějaké nezdařené kouzlo?“

Zavrtěla hlavou. „Prodala jsem je.“

„Cože jsi udělala?“ hlesl nevěřícně.

Lenka na něj pátravě upřela oči, jako by přemýšlela, jestli nemá něco se sluchem.

„Prodala jsem je,“ zopakovala svým obvyklým vyrovnaným hlasem. „Dnes ráno. Abych ti mohla koupit dárek.“

„Ty sis nechala ostříhat vlasy… a-abys mi mohla koupit dárek?“ zachroptěl Neville.

„Jistě. Jsi na řadě.“

„Co? “ vyjekl.

„Ještě sis nerozbalil svůj dárek,“ objasnila mu trpělivě.  

Neville odtrhl zrak od vrabčího nadělení na Lenčině hlavě a pohlédl na balíček, který mu vložila do rukou.

„Aha. No, jasně, dárek.“ mumlal nepřítomně. Třesoucími prsty strhl papír. Vzápětí prudce zamrkal, aby z očí zahnal slzy. Vzhlédl.

„Lenko…“ dojetím se mu stáhlo hrdlo. „Je nádherný, ale víš… také ho asi budu nosit až příští Vánoce…“ odkašlal si a statečně dodal. „Já…dal jsem své hodinky do zastavárny.“

Lenka vykulila oči. „Ty jsi dal do zastavárny své hodinky? Ach, Neville…“   

Chvíli na sebe zírali a pak se oba rozesmáli.

„Mám ve smlouvě, že je podrží celý rok, než je dá k prodeji. Budu sice muset zaplatit dvojnásobek ceny, ale příští rok mi zvednou plat, určitě je do příštích Vánoc vykoupím zpátky.“

Lenka se mu schoulila do náruče, políbila ho na tvář a sáhla si na vlasy. „Do té doby mi zase dorostou,“ zašeptala.

Dlouho mlčky seděli vedle sebe, opřeni jeden o druhého. V rukou svírali dárky, které jim momentálně k ničemu nebyly, přesto pro ně byly těmi nejkrásnějšími na celém světě.

oooOOOoooOOOooo

Možnost komentáře pro neregistrované čtenáře… Shout je želmerlin společný pro všechny Vánoční povídky, proto prosím ke každému komentáři uveďte název povídky, které vaše slova patří.

Poslední komentáře
07.01.2013 21:04:36: Stařičký příběh v Bradavickém hávu, Niki, krásné. Moc se mi tvé zpracování líbí, příjemně se to četl...
04.01.2013 18:16:32: Moc všem děkuji za krásné komentáře smiley Jsem ráda, že se Vám ten stařičký klasický příběh líbil i v...
02.01.2013 20:25:58: Krásné, Niki! Ten příběh znám a musím uznat, že Neville a Lenka jsou pro něj jako stvoření. Mnohokrá...
01.01.2013 17:43:52: Úžasný nápad, zápletka romantická a hebká jako Lenčiny vlasy. Musím ti poděkovat za vyčarovnání úsmě...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.