Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Vánoce

Hajmi – Vánoční snítka jmelí – 4. část

Sváteční večeře se jako vždy podávala u ohromného kulatého stolu, u kterého seděli zbývající žáci, spolu s přítomnými profesory.  Pomyslné čelo – pokud se u kulatého stolu dá hovořit o čele – zaujímal pochopitelně Brumbál s vedle sedící Minervou McGonagallovou. Severus měl své místo vedle Poppy. Pokud zrovna nepotřeboval její odbornou pomoc, měl lektvarista čaromedičku docela rád. Vlastně oni dva velmi často úzce spolupracovali. Ovšem z druhé strany mu naneštěstí dělal souseda ten proklatý Potter, jako nejstarší z přítomných studentů.

Severus by se nevsadil, že v tom nemá prsty všetečný Albus, a tak jen při usedání přelétl všech deset studentů tím nejzamračenějším a nejhrozivějším pohledem, takže jim spolehlivě vzal všechnu chuť k jídlu. Potterovi věnoval jen ten nejkratší, ale i tak cítil, jak se mu svírají vnitřnosti.

Ten pacholek se na něj upřeně dívá a vůbec se nebojí. Nebude mu prostě věnovat pozornost, už ani jediný pohled. Ale když si oba sedali, Severusův citlivý nos zachytil Potterovu vůni. Bylo to zvláštní, žádná kolínská, jen obyčejné mýdlo a osobitá přirozená vůně mladíkova těla. Byla tak čistá a přitažlivá, na Mistra lektvarů, zvyklého svůj nos používat jako důležitou součást své profese, působila jako hotové afrodisiakum. S hrůzou si uvědomil, že v tak blízké Potterově společnosti, začíná mít problémy. Bude lepší se víc naklonit nad talíř a doufat, že vůně jídla přebije tu mladíkovu.

Harry, když zjistil, že má sedět vedle Snapea, v první chvíli trochu znervózněl, ale pak si uvědomil, že bude moci takto lektvaristu lépe sledovat, a nenechat ho zase příliš brzo odejít, aniž by mu řekl o jmelí. Profesor na něj nepromluvil, a pokud během večeře už něco řekl, byla to jen poznámka do všeobecné diskuze, nebo se obracel pouze na madam Pomfreyovou. Nevěděl, že si Snape je až příliš vědom jeho osoby a přes všechna předsevzetí pečlivě hlídá každý jeho pohyb. On sám koutkem oka fascinovaně sledoval profesorovy ruce – jejich elegantní pohyby při krájení soust, dlouhé citlivé prsty držící nožku štíhlého poháru s vínem – a najednou se přistihl, jak ten citlivý dotek sklenici závidí. Byly by ty prsty stejně jemné, kdyby přejížděly po jeho nahé pokožce?

Merline, na co to myslí, zbláznil se? On a Snape… ale bylo by to skutečně tak hrozné? Když o tom přemýšlel, necítil nic jiného, kromě vzrušení a bušení srdce.

Večeře pro ty dva byla podobná jízdě na horské dráze. Chvíli strach ale především spousta vzrušení a očekávání. Pak byla konečně u konce a oni mohli odejít.

Severus se zvedl jako první, ale Poppy ho ještě zdržela jakousi otázkou ohledně zásob na ošetřovně, a tak Harry využil příležitosti a rychle odešel ještě před ním. Počká si na něj někde před odbočkou do zmijozelské části hradu, tak Snapea nebude moci minout. Lektvarista zatím čaromedičku proklínal, protože ho ještě po ní odchytil Albus, který toužil zhodnotit výsledek celého plesu a jen tak mimochodem se dozvědět, zda už vrátil Harrymu snítku. Rozzuřený se konečně dostal z Velkého sálu, jen aby za nejbližším rohem, hned na začátku dvakrát zalomené odbočky ke zmijozelské koleji, narazil na toho proklatého Pottera. Severus ho chtěl prostě minout, ale ten drzoun si ho dovolil chytit za rukáv, když procházel kolem. Nikdy se ho nikdo, kromě Albuse, bez dobré příčiny nedovolil dotknout. A už vůbec ne žádný student. Jenže Potter musí být samozřejmě zase výjimka.

„Počkejte, pane profesore… „ ozval se Harry, ale v tu chvíli se ocitl smykem za dalším rohem přiražený ke zdi a jeho profesor ho držel za hábit na prsou. Snape se v tu chvíli neovládl. Frustrace a napětí celého večera, spolu s Albusovými narážkami, byly už moc i na jeho sebeovládání. Potterův dotek tu hráz chladu protrhl a on ve zlosti zareagoval čistě instinktivně. Chytil Pottera za hábit a mrštil jím proti zdi, kde ho držel přitisknutého vahou svého těla. Teď, když hleděl zblízka do těch překvapením rozšířených, zelených očí, a zhluboka mohl dýchat tu přitažlivou vůni, se rychle vzpamatoval. Musí toho kluka vyděsit. Ano, zastrašit ho – to je jediná možnost, jak se z této situace dostat se ctí.

„Tu svou drzost už přeháníte, Pottere, nezdá se vám?“ zasyčel se zaťatými zuby mladíkovi zblízka do obličeje.

„Chtěl jsem vás jen požádat o své jmelí, pane,“ odpověděl trochu přerývaně Potter.

„Proč bych vám ho měl dávat?“

„Byla to jen zástava ve hře, pane, a zástavy se za výkupné vrací.“

„Smůla, Pottere,“ řekl posměšně. „ Pokud si vzpomínám, říkal jsem naprosto jasně, že já s dětmi hry nehraji. Stačilo jen jednou věnovat pozornost mým slovům, ale to vy přece pokládáte za zbytečnost.“

Cosi jako hněv se mihlo v Potterových očích, než se trochu uraženým tónem ohradil.

„Já nejsem dítě, pane.“

„Skutečně, pane Pottere?“ zeptal se jízlivě Snape a zabodl svůj výsměšný pohled do té zeleně.  „Jenže dospělí nehrají o květiny, nebo sladkosti. Mají trochu vyšší sázky, které by se vám asi nechtěly platit.“

„Ta květina byl váš výběr, pane,“ odsekl Harry, který pro tuto chvíli hodil všechnu opatrnost za hlavu.

„Neříkejte, Pottere, že byste raději zvolil polibek, od vašeho umaštěného profesora. Nu teď jsme sami, takže tu chybu můžeme napravit bez toho, abychom vás připravili o všechny vaše fanoušky.“ Ušklíbl se jízlivě Snape, zajel volnou rukou do mladíkových vlasů na zátylku, zaklonil mu hlavu a vzápětí se vztekle přisál na Potterovy rty. Čekal, že ho mladík bude zděšeně odstrkávat, bránit se a vzpírat. Měl v úmyslu ze svého polibku udělat trest. Ale nic takového se nestalo.

Ano, Potter v první chvíli ztuhnul, jenže pak se uvolnil – téměř by se dalo říci, že se poddal. Lektvarista cítil, jak zvedl ruce a položil je na jeho vlastní paže, ale neodstrčil ho. Vůbec se nebránil a Severus se nemohl jeho rtů nabažit. Byly tak sladké, a když nesmlouvavě vtrhnul dovnitř Potterových úst… Merline, bylo to jako napít se živé vody. Věděl, že nic čistšího a nádhernějšího v životě neokusil a už nikdy neokusí. Nedokázal polibek přerušit. Byl jako umírající žízní, který si má od úst dobrovolně odtrhnout pohár vody. Pak si uvědomil, že tohle přece měl být trest a ke všemu… Líbá svého studenta!!!

Zvedl hlavu a trochu otřeseně zíral do Potterovy tváře. Vždycky tvrdil, že nitrozpyt na Pottera je celkem zbytečný. Stačilo pozorně číst v jeho obličeji. Jenže, teď se v něm zračila taková spousta emocí, že i on měl problém je všechny správně identifikovat. Překvapení, ano. Ovšem touha, vzrušení a něha… ty snad nemohly být skutečné. Takové pocity přece k němu nikdo nemohl cítit. Zvlášť ne Potter.

 Povolil své sevření v týle, stáhl ruku a opřel se jí vedle mladíkovy hlavy. Sáhl po ironii, jako po osvědčené zbrani.

„Copak, Pottere, ztratil jste řeč? Nebo se pokládáte za dostatečně odvážného a dospělého, abyste přijal jiné, poněkud závažnější podmínky? Ach ano, vždyť vy sám jste se s těmi původními také tak úplně nespokojil a neváhal je v mém případě trochu poupravit, že?“ Zeptal se jízlivě lektvarista a sledoval, jak se Potterův výraz očí během jeho proslovu mění a znovu se v něm objevuje to přemýšlivé a naléhavé cosi. Pak mladík souhlasně přikývnul.

„Dobře. Co chcete za vrácení mého jmelí, pane? Jsem ochotný zaplatit cokoliv.“

Snapeovi zlostně blýsklo v očích. Ten drzoun se nedá zastrašit. Musí být ještě tvrdší.

„Jste hlupák, Pottere. Cokoliv?“ Lektvarista se k mladíkovi přitiskl celým tělem a jen pár centimetrů od úst mu do nich zašeptal:

„Co kdybych chtěl například váš život?“ zeptal se tiše Snape a pak se naklonil k jeho uchu a znovu se zeptal:

„Nebo bych mohl chtít přímo vás, navždy.“  V okamžiku, kdy poslední větu horce vydechl do Potterova ucha, si Severus uvědomil, že právě bezděky vyslovil své nejtajnější přání. Rychle se s nasazenou ledovou maskou vztyčil a zadíval do mladíkových očí.

Harry hleděl do těch temných hlubin, které ho tak pozorně sledovaly, a kupodivu necítil strach, jen rozechvění.

„Život, pane? Zachránil jste mi ho tak často, že vám už dávno patří,“ odpověděl mírně a pak stejným způsobem pokračoval dál.

„Pokud svou druhou podmínku myslíte skutečně vážně, pak je má odpo… “ doříci mu zabránil Snapeův prst, položený napříč rtů.

„Zbrklý jako vždy. Rozmyslete si svou odpověď, Pottere. Já nikdy neříkám nic jen tak. To už byste mohl dávno vědět. Uvědomte si ale, že já se už nezměním, a když říkám navždy, tak to přesně tak myslím. Nehodlám se o to, co je moje, s nikým dělit.“

Snape pomalu ohnul hlavu dolů a svůj prst nahradil dotykem rtů. Chvíli je jen držel lehce přiložené na těch Harryho, než se narovnal.

„Přemýšlejte, Pottere. Máte čas do půlnočního vyzvánění na konci roku. Pak si buď pro své jmelí přijdete, nebo zůstane moje.“ Ještě jeden pátravý pohled, černý plášť zavířil a Mistr lektvarů byl pryč.

oooOOOoooOOOooo

Harrymu chvíli trvalo, než se vydal zpět do nebelvírské věže. Nevěděl, jak do ní došel, automaticky odpověděl na žádost o heslo Buclaté dámě a naprosto mimo upadl na pohovku ve společenské místnosti.

*Snape mě chce… oh, bože, já se zblázním, on mě chce… mě… on… nemožné, právě Snape… * převalovalo se mu neustále v hlavě. Ale pak to nějak utichlo, hlava se mu od těch překotných myšlenek vyčistila a začaly ho napadat jiné. Co na to má odpovědět? Má přijmout? Ale co na to jeho kamarádi? Jenže ti mají jeden druhého, a jak dlouho jim chce ještě dělat křena. Konečně by i on sám měl někoho, ke komu bude už navždy patřit. Ano, bylo mu jasné, že Snape bude stále tím stejně jízlivým bastardem, ale poslední dobou se v soukromí choval jinak. A pak si Harry vzpomněl na ten poslední lehký polibek. Byla v něm cítit něha a starostlivost. Bude Snape ochotný se o něj starat? Zvláštní, nikdy by ho nenapadlo o tom pochybovat. Znamená to tedy, že Snapeovi důvěřuje? Ano, znovu si odpověděl bez zaváhání.  A co láska?

V tu chvíli si Harry vzpomněl na první polibek a ucítil žhavý závan proletět celým tělem. Zatím je to možná jen touha, ale byl si jistý, že spolu se starostlivostí a trochou něhy se z ní velmi rychle skutečná láska stane. Pokud se dočká alespoň minima podobných citů z druhé strany, zcela určitě. K někomu by patřil, měl by rodinu, a mohl by navíc zůstat v Bradavicích… Snape – ne, Severus – mu určitě poradí, co by měl v životě dál dělat, když ho o to Harry požádá. Má větší rozhled a určitě bude objektivní – o to se nemusí bát.

Přemýšlel a zvažoval pro a proti dlouho do noci. Nakonec šel spát s tím, že konečné rozhodnutí udělá ráno. Upadl do snů plných černých očí, horkých rtů a jemných dotyků. Bylo samozřejmé, že se vzbudil s pořádnou erekcí. Když si v koupelně pod sprchou ulevoval, představoval si na svém těle elegantní ruce s obratnými prsty. Ze sprchy vyšel už rozhodnutý. Na profesorovu podmínku odpoví ano.

oooOOOoooOOOooo

Snape se v dalších dnech při setkání s Potterem choval zdrženlivě a nedával na sobě znát ani tu nejmenší emoci. Od chvíle, kdy nechal mladíka stát v chodbě, se duševně připravoval na odmítnutí a výsměch. Zuřil sám na sebe, že se neovládl, ale přitom si vzpomínku na ty polibky uchovával, jako největší poklad. Pomalu se přesvědčoval, že tato vzpomínka a malá větvička jmelí, bude všechno, co mu po Potterovi zbude. Stavěl si v srdci zbořenou zeď proti bolesti, která nevyhnutelně musela přijít. Jenže tam někde dole v duši se to, co se v ní nedávno probudilo, když si připustil svou lásku k Potterovi, nechtělo jen tak za tou zdí dát uvěznit.

A pak tu byl poslední večer roku. Spousta studentů se už vrátila po Vánocích zpět do školy. Stejně jako Harryho kamarádi. Ne že by se nemohli školy dočkat, ale nikdo z nich si nechtěl nechat ujít proslulou bradavickou slavnost na ukončení starého roku a přivítání toho nastávajícího.

Harry se s kamarády hned po příjezdu zavřel v ložnici a všechno, včetně svého rozhodnutí jim řekl. Samozřejmě měli spoustu námitek, ale když se Hermiona přesvědčila, že Harry opravdu o všem důkladně přemýšlel, usmála se a poznamenala, že si už dávno všimla, jak se Harry na Snapea dívá a také profesor na něho. Kdo ale Harryho překvapil nejvíc, byl Ron. Když jim Harry vykládal své důvody, které ho k jeho rozhodnutí přivedly, jen mlčky poslouchal se skloněnou hlavou. Pak se postavil, přešel k Harrymu, poklepal ho na rameno a řekl.

„Je to tvůj život, Harry, a tvoje rozhodnutí. Já jen doufám, že nikdy nebudeš mít důvod ho litovat. A taky doufám, že zůstaneme kamarády i v budoucnu, ať se s námi stane cokoliv a budeme dělat cokoliv.“

Hermionu Ronova řeč přímo šokovala. Nezmohla se ani na slovo.

„Díky, Rone. Překvapil jsi mě, kamaráde, čekal jsem, že právě ty se budeš nejvíc ježit a nadávat,“ řekl mu Harry.

„Jo, já vím – a kdybych s našima neměl o Vánocích ten vážný pohovor o životě, asi by to tak i dopadlo,“ zabručel jen Ron, červený snad až za ušima.

Teď se všichni vesele bavili na slavnosti a čekali na půlnoc. Harry se několikrát za večer střetnul pohledem se Snapem, ale z jeho očí nic nevyčetl. Severus se přísně ovládal a Harry nepochyboval, že má snad vztyčené štíty i ve své mysli. Jenže jak se blížila půlnoc, ke střetu jejich očí docházelo stále častěji.  Nakonec to byla právě Hermiona, kdo všechno to napětí nevydržel.

„Harry, za chvíli budou odbíjet,“ upozorňovala kamaráda. „Měl bys jít.“

Harry přikývnul a řekl:

„Držte mi palce,“ a vyrazil jako před týdnem ke skupince profesorů, stojících kolem stolu a poháry v rukou. Všichni v sále čekali na odbíjení hodin z Astronomické věže.  Potter jdoucí přes sál jejich pozornosti nemohl uniknout.

Neunikl ani té u profesorského stolu. K údivu všech to byl právě nevlídný profesor lektvarů, kdo mu vykročil vstříc. Setkali se po několika krocích a zůstali stát proti sobě.

„Nu, Pottere, rozhodl jste se?“ Snapeův hlas zněl klidně.

„Rozhodl, pane. Chci svou snítku jmelí zpět,“ odpověděl bez zaváhání Harry.

Se Severusem se zatočil celý svět, ale pak jako by v něm cosi vybuchlo a najednou byl plný energie. Harry bude jeho. Pro jednou se splnil sen i jemu.

„Přijímáte mé podmínky, a jste ochotný je splnit?“

„Ano, pane.“

Na to, co následovalo, nikdo z přítomných nikdy nezapomněl. Harry se postavil na špičky, natáhl ruce ke Snapeovi, přitáhl si lektvaristovu hlavu k sobě a přitiskl svá ústa na jeho.

Polibek v naprostém tichu skončil, až když jim došel dech. Přesně v tom okamžiku začaly hodiny na věži odbíjet půlnoc, a kolem se ozval všeobecný jásot.

Severus se trochu odtáhl.

„Uvědomujete si, pane Pottere, že stále zůstáváte mým studentem?“

„A uvědomujete si, pane, že existuje něco, jako zásnuby?“ odpověděl s drzým úsměvem Harry.

Severus se usmál a Harrymu trochu z toho úsměvu změkla kolena. Ale byla tu pevná ruka, která ho podepřela a přitáhla k vysokému, černě oděnému tělu. A Harry ucítil, jak ho zalévá vlna spokojenosti.

Ano, ta ruka tu pro něj bude teď už navždy – a o to tělo se může opřít kdykoliv to bude potřebovat.

No nevypadá přece jen ten Nový rok skvěle?

KONEC

oooOOOoooOOOooo

Možnost komentáře pro neregistrované čtenáře… Shout je želmerlin společný pro všechny Vánoční povídky, proto prosím ke každému komentáři uveďte název povídky, které vaše slova patří.

Poslední komentáře
13.01.2013 19:14:19: Týýýýýýýýýjo! To bolo vážne rozkošné! Som rada, že sa Harry rozhodol úplne a absolútne správne! Blah...
10.01.2013 18:43:42: Krásná "miniatura" (dílo o 4 dílech moc mini není), byl by to skvělý námět na povídku. Užila jsem si...
03.01.2013 23:26:27: Po první části, jsem si byla jista polibkem. Severusova podmínka by mě vůbec nenapadla! smileyHezké!!!...
02.01.2013 22:23:10: Hajmi, já smekám a odhazuji svůj čepeček v dál. Podařilo se ti napsat povídku, která je romantická, ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.