Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Vánoce

Hajmi – Vánoční snítka jmelí – 3. část

Severus Snape po svém odchodu z Velkého sálu zkontroloval menší žáky své koleje, zda se v klidu uložili a pak zamířil ke svým pokojům. Nechtěl se okamžitě vracet zpět. Cítil se poněkud zaskočeně a usoudil, že chvilka v klidu a sklenka jeho oblíbené brandy by mu mohly pomoci opět získat jeho obvyklé chladné uvažování. 

S nalitým pitím se pak posadil za pracovní stůl. Křesla s pohovkou mu nepřipadala právě vhodná na přemýšlení. Určitě ne tentokrát, kdy polovina jeho úvah v sobě nesla vědomí povinností, vyplývajících z jeho postavení. Křeslo a pohled do plamenů krbu znamenal uvolnění, možnost nechat myšlenky volně plynout a dokonce i trochu snění.  To si ale v této chvíli nemohl dovolit. Teď byl především profesorem, jehož zástavu ve hře vyhrál student – což byla delikátní situace. I když byla hra vymyšlená ředitelem školy a v tom případě by i mohl využít stanovená pravidla, nic takového nepřicházelo do úvahy. On měl svá vlastní pravidla, kterými se řídil od chvíle, kdy se stal členem profesorského sboru a nikdy by si nic nezačal se svým studentem.

Vlastně Potterovi už řekl, že on se hry nezúčastní. Ano, tak to bude nejlepší. Žádný polibek se konat nebude. Jen doufal, že na něm Potter nebude trvat. Svou vlastní snítku jmelí může vykoupit nějakou hloupou sladkostí a hotovo. Tu Potterovu si prostě nechá. To toho spratka naučí nebrat jeho upozornění na lehkou váhu. Ovšem když se pomalu vracel na ples, těsně před otevřením dveří Velkého sálu, mu hlavou prolétla zrádná myšlenka: Jak by asi chutnaly Potterovy rty.

oooOOOoooOOOooo

Harry si Snapeova návratu povšiml okamžitě. Zvláštní, jak teď byla jeho pozornost naladěná na profesora lektvarů. Ještě dobrou půlhodinu čekal, než bylo jasné, že ples za chvíli bude končit. Uvědomoval si, že nikdo ze studentů neodejde na svou kolej, dokud neuvidí, co se stane mezi ním a nenáviděným profesorem. Pohledy přeskakující z něho na Snapea, byly čím dál tím častější. Nakonec se Harry odlepil od stolu, kde seděl se svými kamarády a zamířil ke skupince profesorů, ve které byl i Snape.  Veškerý hluk v sále postupně utichal. Snape se neuspěchaně otočil a udělal celé tři pomalé kroky Harrymu vstříc. Vzpřímený s nehnutou tváří čekal, až k němu dojde.

Harry se zastavil na metr před temnou postavou. V prstech držel profesorovu snítku a zvedl hlavu ke Snapeovi.

„Přinesl jsem vám vaše jmelí, pane profesore. Chci se vás zeptat, co za něj nabízíte?“

„Předpokládám, Pottere, že tanec by vás asi nelákal?“

„To skutečně ne. Zvláště když jsem opravdu špatný tanečník.“

„Myslel jsem si to. Pak tedy nějakou sladkost?“

„Mám svou vlastní nabídku výběru, pane. Sladkost nechci, nejsem dítě,“ odpověděl Harry. Skutečně si Snape myslel, že ho odbude jen nějakou čokoládovou žabkou? 

Profesor cítil uvnitř těla podivné svírání. Netušil, jestli je to teplo při představě stále možného polibku, nebo mrazivý hněv, že Potter snad bude nakonec skutečně tak drzý, aby o něj požádal. Zmítaný mezi oběma možnostmi varovně zasyčel.

„Dejte si na svá přání pozor, Pottere. Co tedy chcete?“

Ten spratek měl opravdu tu drzost se mu klidně podívat do očí a s úsměvem usazeném v jednom z koutků úst říci: „Vlastně už zbývá jen květina, nebo polibek, že? Nechám výběr na vás, pane. Ovšem protože nejste student, ale dospělý a navíc profesor, myslím, že mohu mít podmínku navíc. Pokud zvolíte květinu, chtěl bych ji ve vašich nejoblíbenějších barvách.“

A zase tu byl ten podivný zamyšlený, upřený pohled. Severus nevěděl, jak si ho vyložit. Pro tuto chvíli nemilosrdně zatlačil lítost zpět na nejhlubší místo v duši. To co zůstalo, byla podivná směs pocitů. Trochu překvapení nad Potterovým rozhodnutím, částečně úleva a především uznání. Ano, když chtěl, Potter dokázal používat rozum. Severus dal své překvapení najevo pouhým zábleskem v očích a téměř nepostřehnutelným kývnutím, kterým zároveň přijímal mladíkovu dodatečnou podmínku. Švihnutí hůlkou, zamumlané kouzlo a držel v ruce požadovanou květinu.

Harry zatajil dech, když zíral na bezchybný tulipán. Z širokých listů temnější, ale přesto svěží zelené barvy vyrůstal dlouhý stonek, rovný jako šíp. Nesl polorozvitý květ té nejtemnější černé barvy, bez jediné skvrnky, nebo jen nádechu jiné barvy. Byl krásný a vznešený. Jestliže růže byla nazývána královnou květin – tohle byl skutečný král.

„Je nádherný,“ vydechl Harry, když přebíral tulipán ze Snapeovy ruky. Tím nejjemnějším dotykem pohladil skvostné okvětní lístky. Usmál se a s rozzářenýma očima zvedl hlavu k profesorovi.

„Má barvu vašich… očí… děkuji,“ řekl Potter tak tichounce, že ho i lektvaristovy uši zvyklé zachytit ten nejslabší zvuk jen stěží slyšely. 

Snapeovo srdce se o setinku vteřiny ve svém pravidelném tlukotu zpozdilo. Zíral do té zářící zeleně a veškerou svou silou se bránil nutkání toho spratka strhnout do náručí. Co si to celou dobu namlouval? Jak mohl tak dlouho sám sebe obelhávat? Najednou jakoby se mu otevřely oči a ochranná zeď, za kterou své city schovával, povolila.

Vždyť on má toho pacholka rád. A dokonce po něm touží. Hlava se mu zatočila a cítil slabost.

Merline, jen nedat nic najevo. Nikdo nesmí nic poznat. Bože, je to přece stále jeho student. To je nepřípustné.

Potter zatím zvedl ruku s jeho snítkou a natáhl ji k němu. Přitom nespustil oči ze Snapeovy tváře. Ta záře v nich trochu pohasla, ale zato se nevěřícně rozšířily.

Severus z posledních sil udržoval svou nehnutou masku, ale bylo to čím dál těžší. Uvnitř mu v hrudi zuřila doslova bouře. Pomalu natáhl ruku a vzal si od Pottera své jmelí. Dával si pozor, aby se ani špičkou prstu nedotkl těch mladíkových. Nemusel by se ovládnout.

Pak už jen mlčky kývnul a rychlým krokem vyšel ze sálu dveřmi pro personál.

Harry se jako ve snách vracel ke svým přátelům. Přemýšlel, jestli na něj někdo nepoužil matoucí kouzlo. Nebylo možné, aby v profesorových očích viděl něco takového. A co to vlastně bylo?  Za celých téměř sedm let věděl, jak vypadají Snapeovy oči když má vztek, jak se dovedou chladně a lhostejně dívat, jak dokážou jediným pohrdavým zábleskem srazit člověka téměř na kolena. Ano, v poslední době v nich viděl i jiné emoce, i když jen vzácně. Souhlas, uznání a občas náznak pobavení. Ale tohle? Měnilo se to tak rychle, že téměř nestíhal přečíst jejich výraz. Napřed to byla hřejivost rychle následovaná údivem a zděšením – a pak už jen zlostný chlad. Proč?

Mohl se mýlit? Všechny ty pocity prolétly Snapeovýma očima jako blesk – a pak se opona zatáhla a ony zůstaly tak chladné, jako kdysi. Harry se cítil zmateně. Neustále musel rozebírat, co se to vlastně stalo.  

Pomalu došel ke stolu a žuchnul na židli. Nevnímal, co se děje kolem. Teprve po chvíli si uvědomil, že na něj Hermiona mluví. Přinutil se věnovat pozornost tomu, co říká.

„Harry, ty sis neřekl o vrácení svého jmelí! Na co jsi prosím tě myslel? Chtěli jsme jít do věže. A Snape ti už taky utekl. Co teď budeš dělat? Nevykoupené jmelí znamená smůlu.“

„Neboj, Hermi. Zůstávám přece tady – nikam neodjíždím. Mám čas do konce roku. Vánoce přece teprve začínají.“

„Klidně jsi mohl jet k nám do Doupěte, kámo, to přece víš. Mamka by byla ráda.“

„O tom jsme už mluvili, Rone. Jsou to poslední Vánoce v Bradavicích. Chci si je tady užít a taky potřebuji přemýšlet, co dál. V Doupěti by nás lidé otravovali. Znáš přece Ritu a jí podobné. Nakonec by neměla klid ani vaše rodina. Příští rok, když o mě budete stát, k vám klidně pojedu. Teď raději ne.“

„No jak myslíš, ale mohli jsme…“ brblal Ron, ale Harry ho plácnul po rameni a řekl:

„Nech to být, Rone. Jdeme do věže.“

Nakonec byl Harry rád, když zatáhl kolem své postele závěsy a konečně mohl v klidu nerušeně přemýšlet o dnešním večeru.  Při tom přemýšlení si přejížděl po rtech Snapeovým černým tulipánem, na který z opatrnosti vložil uchovávající kouzlo. Byly by Snapeovy rty také tak hebké a chladivé?

oooOOOoooOOOooo

Příští ráno většina studentů odjela. Z celé školy jich v Bradavicích zůstalo jen devět. Zmatek, který odjezd doprovázel, pomalu utichl a zdálo se, že celý hrad pod sněhovými čepicemi usnul. Harry se rozloučil s Ronem i Hermionou, poslal pozdravy všem Weasleyovým a teď se pomalu loudal ztichlými chodbami zpět do nebelvírské věže.

Po celý den Snapea sice ani nezahlédl, ale nějak mu to nevadilo. Zašel si na oběd do kuchyně a při té příležitosti dal Dobbymu svůj dárek. Celé odpoledne pak strávil návštěvou Hedviky a Hagrida, který se na zítřejší Štědrý den chystal do Francie, za Olympou.

A pak byl Štědrý den najednou tady. Harry byl od rána trochu nervózní. Dnes večer profesora lektvarů uvidí, protože všichni přítomní – učitelé i studenti – se museli zúčastnit sváteční večeře. Neexistoval důvod, jak by se jí mohl Snape vyhnout. No a po večeři se mu Harry chystal říci o své jmelí. Tentokrát si ho nenechá utéci. Možná bude mít i štěstí a zjistí, jestli se nemýlil v tom, co viděl v profesorových očích.

Severus se na štědrovečerní večeři vůbec netěšil. Zaprvé neměl Vánoce už z principu rád. Byly to dny kdy i on pociťoval svou osamělost, a i když si to nepřiznával, ta prázdnota kolem něj ho v tyto dny tížila. A za druhé – znovu uvidí Pottera. Celý včerejší den strávil tím, že se snažil dát dohromady a vyrovnat se s novými pocity. Měl by tedy dnešní večeři zvládnout, aniž by se prozradil.

Hlavně si musí dát pozor na Albuse, jestli nechce strávit pár dalších týdnů odrážením všetečných otázek, dobrých rad a důmyslných manipulací. Bude těžké v Brumbálově společnosti vidět znovu ten zářivý zelený pohled, štíhlé tělo, ty černé rozcuchané vlasy – přímo si říkající o to, aby je pročísl prsty… NÉ, Bože, co to dělá? Už zase. Dost, dost! Je přece mistrem v předstírání. Proč je to teď tak těžké, udržet své myšlenky na uzdě. Tohle je peklo… Rozčilení se pomalu měnilo ve zlost. Ale tu Severus vítal. Mohla mu jen pomoci udržet si zamračenou tvář. Se zachmuřeným čelem vyšel Mistr lektvarů ze svých pokojů ve sklepení, a vydal se do Velkého sálu.   

oooOOOoooOOOooo

Možnost komentáře pro neregistrované čtenáře… Shout je želmerlin společný pro všechny Vánoční povídky, proto prosím ke každému komentáři uveďte název povídky, které vaše slova patří.

Poslední komentáře
13.01.2013 18:51:11: No, kvet som síce nečakala, ale dobre, beriem. Kvet a pusa. Tiež dobrá kombinácia. Len či bude smiley ...
01.01.2013 20:03:45: Tak tohle byla fantastické smiley Severusova květina mně dostala a teď jsem zvědavá čím si vykoupí jme...
01.01.2013 17:08:45: Aách, já už se nemůžu dočkat konce večeře. Rozhoupe se Severus? Nebo si tu snítku nechá až do konceš...
31.12.2012 14:24:54: Přečetla jsem tři díly najednou a budu netrpělivě očekávat ten další smiley Moje oblíbené jiskřeníčko...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.