Tajuplné stránky jednoho zahradníka

POVÍDKY OD ČTENÁŘŮ

Sylvie - Poslední zápas - příspěvek k 75%

Poslední zápas. Draco se ovládl a potlačil slzu, která se mu drala do oka. Poslední možnost získat zlatonku. Pro něj. Ještě nikdy se mu to nepodařilo, ale nijak moc to netrápilo ani jeho, ani spoluhráče. Důležité bylo, že jeho otec se o jejich tým vždy dobře postaral. Ale teď... poslední možnost dokázat svému profesorovi, že má i talent... Zanedlouho měli studenti sedmého ročníku dělat závěrečné zkoušky, ale Draco myslel na něco jiného. Pohlédl do černých očí, které upřeně sledovaly zápas. Výraz bez emocí, jako vždycky. Neupravené vlasy, mastné pramínky stáčející se kolem jeho tváře... všechno stejné jako vždy, ale dnes přece tak jiné.

Poslední zápas.

 

Potter, ten šplhoun, který tak nesnášel prohry, už se za malinkým zlatým míčkem hnal jako o život. Ale Dracovi šlo o víc. Ne o výhru, ne o slávu... chtěl jen udělat radost jemu. Černé oči byly stále bez výrazu. Tak, jako celých těch sedm let. Sice Dracovi dával přednost před ostatními studenty, ale jen a pouze díky známosti s jeho otcem. A Draco už ztrácel naději, že to někdy bude jiné. Že si ty černé oči všimnou, že už není dítě, ale muž... muž, který ví, co chce... a koho chce...

 

Kdy to vlastně začalo? Hned při prvním pohledu na vlnící se černý plášť, při prvním setkání s tím znepokojujícím pohledem? To teď bylo jedno. Už pár let na sebe Draco marně toužil upoutat pozornost Severuse Snapea jinak, než jen jako na studenta. Beznadějně. Ten muž jako by neměl city. Tvářil se jako socha, jediný výraz, který se kdy objevil na jeho přitažlivém obličeji, bylo buď pohrdání, nebo vztek.

 

Draco si povzdechl a rozletěl se za Potterem. S novým typem koštěte nebyl problém rychle ho dohnat. Chvíli se předháněli, až se Draco dostal do výhodné pozice, a podařilo se mu zlatonku chytit. Poprvé. Bylo to proto, že dnes šlo o všechno? V tu chvíli se už vzteklý Potter nedokázal ovládnout a prudce do něj vrazil. Draco jen bezmocně zamával rukama a rychle se snášel k zemi. Zasáhl by Brumbál rychleji, kdyby šlo o Pottera? Možná. Každopádně Dracův tvrdý dopad zastavil srdce snad všech přihlížejících. A ve vyděšeném křiku Luciuse Malfoye zcela zanikl hlas moderátora: "Draco Malfoy chytil zlatonku!! Zmijozel vítězí!!"

 

Impozantní zavlnění černého pláště a znepokojený černý pohled se skláněl nad bezvládným tělem blonďatého chlapce. "Draco, jsi v pořádku?" zašeptal ten sametový hlas. Pro Draca to byla rajská hudba. Pro tuhle chvíli by mohl snad i zemřít. Dokázal zaostřit na tu milovanou tvář a dlaň, ve které svíral zlatonku, natáhl směrem k tomu hlasu. "To je... to je pro vás..."

 

***

 

Severus Snape již čtvrtý den trávil u chlapcova lůžka. Draco se stále neprobíral, a madam Pomfreyová na dotazy, kdy mu bude lépe, jen bezradně krčila rameny. Severus poprvé v životě zažíval příšerný strach. Poprvé poznával, co je to o někoho se bát. Klidně by dokázal na celý svět vykřičet, že k tomu chlapci cítí víc, jen aby se už probral...

 

Severus ve své ruce svíral Dracovu prochladlou dlaň už čtvrtý den. Už čtyři dny tomu chlapci naléval do úst nejrůznější lektvary, prosil o pomoc Merlina i Salazara, proklínal famfrpál i Pottera, ale stav mladého Zmijozela se nelepšil. Madam Pomreyová musela teď pečovat i o jeho otce, protože Lucius se nervově zhroutil, a po celou dobu na sousedním lůžku nesouvisle mumlal cosi o pomstě, smrtelných kletbách a Potterově mrtvole. A Severus až nyní, poprvé ve svém životě, poté, co strávil čtyři dny u lůžka svého studenta, ucítil slzu stékající po své tváři.

 

"Profesore?" Tichý, chraptivý hlas. Ve tmě ošetřovny však až dost hlasitý. Snape sebou trhnul a probral se. Dvě šedé oči se na něj dívaly s němou otázkou v očích.

 

"Draco..." Snape se roztřásl. "Konečně..." Dvě šedé oči a dvě černé si sdělovaly všechno to, co nezvládly za těch mnoho let... a v jedné Severusově dlani byla Dracova, a v druhé pevně svíral zlatonku.

 

"Draco," zašeptal černovlasý muž. "Tolik jsem se o tebe bál... už mi tohle nikdy nedělej..."

Draco neodpověděl, jen zvednul s námahou ruce a ovinul je kolem krku milovaného profesora lektvarů.

 

"Zůstaneš... se mnou?" zeptal se tiše, nesměle... a Severus se naklonil a vtiskl na ty hebké rty něžný polibek.

 

"Jak dlouho budeš chtít, Draco..."

 

Poslední komentáře
30.03.2010 22:10:32: Sylvie - Niki je beta a spolutvůrce a strážný anděl těchto stránek... Ví o všem, co se tu šustne... ...
30.03.2010 21:45:17: Holky, díky moc za komentíky! Jsem moc ráda, že jste si to přečetly a napsaly k tomu pár slov. Niki...
30.03.2010 18:14:11: Draco a Severus! Ale, ale! Čo sa to v tom blonďákovi skrýva! Skvelá poviedočka!smiley${1}
30.03.2010 15:16:24: Jestli se teď Lucius vzbudí, tak možná přestane blouznit o Potterově mrtvole a začne pracovat na mrt...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.