Tajuplné stránky jednoho zahradníka

POVÍDKY OD ČTENÁŘŮ

Soraki - alternativní 23. kapitola k 50%

Na poslední chvíli

 

Severus zuřil.

Ten idiot má silnou infekci a klidně se promenáduje po škole. Zbláznil se snad? Musel se přeci cítit mizerně. Tak proč? Že by ta nesmyslná nebelvírská odvaha? A kde k čertu byla, když spal s Alexem?

Alex! Severus Snape nenáviděl svůj život. Tedy až na pár týdnů, které strávil s Alexem, ale i to byla jen fraška, ne? Sám sobě nadával do hlupáků, infantilně naivních hlupáků. A pak si pomyslel, že tomu spratkovi natrhne prdel... Nemyslel to tak vážně, myslel to... myslel to prostě tak, jak se to obvykle v takových chvílích myslívá, ale jeho magie zřejmě usoudila, že si to přeje dost na to, aby to provedla.

Zprvu nechápal, proč se Potter tak zarazil, ale pak mu to došlo. Nevěděl, proč zrovna on, tedy proč zrovna jeho kletby jsou schopny prorazit jeho štít. Je to tím, že jsou - ne! že byli milenci - což by se tedy rozhodně nestalo, kdyby věděl, s kým má tu čest, že ano.

Pak, když byl na cestě do Potterova domu, uvažoval, jestli jeho magie není nějak provázaná s tou Harryho. S Potterovou, opravil se v duchu. Pro Merlina, je to student a navíc POTTER. A je to také mladý přitažlivý muž - nerad, ale musel si přiznat, že je to pravda. Mohl by mít Albus pravdu?

Přemýšlel o tom i poté, co jej Potter vyhodil z domu. Přitom mu donesl ty masti a všechno... copak nepochopil, že je to něco jako omluva??? Nebelvíři jsou vážně divní, jako by byli z jiného světa. A to si s Alexem tak rozuměli... a ten sex!

A pak si to nakráčí do sklepení a div se nesloží do kotlíku - idiot, opakoval si už po sté a prvé. Co tím chtěl jako dokázat? Že už ho nebolí prdel? To on přeci tušil, věděl, že pokud dodrží jeho pokyny, mělo by být to hrozné zranění zahojené a v pořádku. Jenomže ten blbec musel někde udělat chybu!

Severus si nikdy nepomyslel, že to někdy řekne, ale díky Merlinovi za Longbottoma! Když se s ním přemístil do domku Harryho, uvědomil si, kolik tím ušetřili drahocenného času. Okamžitě vysprintoval nahoru do ložnice. Byl tam. Ležel zbrocený potem, schvácený vysokou horečkou a zkroucený bolestí na zemi. Zřejmě se pokoušel vyšplhat na postel, ale nepodařilo se mu to. Ani nereagoval na přítomnost někoho dalšího, byl v deliriu, které se pomalu měnilo v koma. Opatrně ho vzal do náruče a pak už je Longbottom přenesl zpět na ošetřovnu.  

Tam madam Pomfreyová málem podlehla hysterii, když uviděla Harryho v tak vážném stavu. Zaúkolovala všechny kolem. Severus měl mladého mága uložit na lůžko, Neville se postaral, aby kolem byly zástěny a Hermiona šla namočit čisté prostěradlo, aby mu mohla lékouzelnice udělat zábal. A Poppy? Ta běhala od jedné police s lektvary ke druhé a skládala si do náruče nejrůznější flakónky a lahvičky.

A pak je poslala pryč. I jeho - pravda, nikdo přeci o jejich vztahu nevěděl, dobře, s výjimkou Brumbála. A mají ještě vůbec nějaký vztah?

V koutku duše mu udělalo radost, že poslala pryč i Longbottoma.

Ve svém bytě se cítil jako lev zavřený v kleci, což bylo vzhledem k jeho kolejní příslušnosti docela komické. Jindy by se tomu možná zasmál, ale dnes neměl na něco takového ani pomyšlení...

Severus sáhl po lahvi vína - bylo z Manchesteru. Málem s ní třískl o zeď, připomněla mu kino, malou mexickou restauraci a... Pottera, jak jinak. Znaveně usedl do svého křesla ke krbu a složil hlavu do dlaní. Kdy se, pro Merlinovu duši, zamiloval do Harryho Pottera?

Měl pocit, že čím více se snaží své city k němu potlačit, tím silnějšími se stávají. Před očima se mu neustále míhaly obrazy Harryho/Alexe - u Děravého kotle, v kině, v jeho domku, u Malfoye. Do jednoho si pamatoval výrazy jeho tváře, kdykoliv jej uspokojil. A také si pamatoval - až moc dobře a ostře - ten výraz čiré hrůzy to odpoledne na famfrpálovém hřišti...

Nevěřil by, ale měl o Alexe, vlastně Pottera - nebo Harryho? - strach. Přestával se sám v sobě orientovat, a to neměl rád. Věci, které dříve měly svůj řád, se měnily, jeho život se kroutil jako posolený slimák. Neměl to rád. Pevně stanovené hranice byly zbořeny, důvěra byla pošlapána, srdce roztrženo.

A na jeho místě je teď Longbottom. No není to k smíchu? Kouzelník, kterému neuměl přijít na jméno, mu přebral partnera. Vlastně ne, on se ho přeci zbavil sám. A docela originálním způsobem. Posměšné odfrknutí následoval jízlivý smích. Vy-víte-kdo by mu za tohle určitě věnoval noc s nějakým pěkným mudlovským mladíčkem.

Znovu zvedl lahev vína a zadíval se na ni. Mihotavé světlo z krbu se odráželo ze skleněného povrchu a vytvářelo tak hvězdičky celého barevného spektra. Takhle zářily Alexovy oči - připomněl si.

Tentokrát s ní neměl slitování. Mrštil s ní celou svou silou o zeď. Vložil do toho celou svou frustraci a bezmoc. Červená tekutina v potůčcích stékala po zdi a zanechávala na ní stopy. Shromažďovala se na krbové římse do malé kaluže, z níž pak jednotlivé kapičky kapaly na podlahu, když dosáhla jejího okraje.

Kap.

Kap.

Kap.

Monotónní zvuk se rozléhal po lektvaristově bytě.

Kap.
Kap.
Kap.
 
Jeho nervy byly zauzlované tak, že Gordický uzel vypadal vedle nich jako mašlička.

Kap.Kap.Kap.

Jeho nervy byly na pochodu, připraveny kdykoliv bouchnout...

Kap...

Poslední kapka. Severus vybuchnul. Vzal, co mu zrovna přišlo pod ruku a mrsknul s tím ke krbu. Zvuk tříštícího skla jej nijak nevykolejil, zato ten záblesk světla a mohutné plameny ho přiměly vrátit se na zem. V jeho sklepení hořelo. V té sklenici, kterou hodil do krbu, totiž byl líh k uchovávání přísad do lektvarů. Pokusil se vytáhnout hůlku, ale pak...

Představa smrti ho nikdy neděsila, a dnes tím spíše, když neměl, pro koho by žil, resp. s kým by žil.

Zůstal stát a se zaujetím se díval, jak plameny požírají vybavení jeho skromného příbytku. Koberec, křeslo, stolek s novinami. Knihy... Počkat, to ne, knihy ne. Jako by se vzpamatoval, začal hasit. Voda z jeho hůlky tryskala všemi směry. Za pár vteřin bylo po všem. Rozhlédl se kolem. Právě se málem zachoval jako nebelvír - chtěl zemřít pro neopětovanou lásku. Merline, díky, žes mě osvítil, pomyslel si a jal se napravovat škody, které byly způsobeny, a přitom přemýšlel, jak dát najevo jistému mladíkovi svou náklonnost. Že to nebude nic jednoduchého, mu bylo jasné.

Možná by mohl začít pozváním do kina. Nebo na ten báječný pohár paní Tomové?

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
11.12.2009 22:16:38: VIVAT SORAKI!!! Opět úžasné minidílko!! Jen kdyby to ale bylo vždycky tak jednoduché... Díky :)...
11.12.2009 20:51:32: NADHERA!!! keby sa to takto jednoducho vyriesilo aj v skutocnej kapitole nie len v tej alternaticnej...
11.12.2009 20:25:11: smiley${1} Nádhera.
11.12.2009 19:51:29: Nadin, mám stejný problém...smiley Soraki bylo to neuvěřitelné... Pobavilo mě to, že ho nakonec ho z ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.