Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Popo

POPO - Spojeni / 9. kapitola - Vy, vy...Pottere!

A samozřejmě nemohu jinak, než poděkovat všem, kdo mi zachovávají přízeň a nelitují námahy vynaložené na komentář. Píšu pro vás, lidi: 1beruska, Airiny, aMaja, bacil, belldandy, Blesk, Elza, Erumoice, grid, Hajmi, Hanča, kali, KaPka, Kitti, Lola, marci, Marta, mathe, Michangela, Nade, patolozka, raven9, Saskya, Slimca75, Suzanne, Symphony, Vinka

Poděkování patří i Sallome.

No a pro Casiopeu mám obrovský dík, protože bez jejího přispění, byste dostali jen polotovar plný chyb, přežblebtů. Díky, Casie, jsi poklad.

vvv

Procházeli úzkou chodbou, až došli do jakési vstupní haly.

„Povíte mi něco o tomhle místě?“ Harry se zájmem rozhlížel na všechny strany.

 

Snape na něj vrhl pohled plný nelibosti. Co to s těmi Nebelvíry je, že musí pořád o něčem tlachat? On by klidně do půlnoci vydržel bez zbytečného mluvení. Ale na druhou stranu, dluží Potterovi laskavost, a sídlo Hawků má historii opravdu bohatou.

 

Harry se na něj zadíval z dychtivým štěněcím úsměvem, očividně čekaje, kdy už konečně začne. Severus si povzdechl nad svým těžkým údělem. Jestli chce kluk přednášku, dostane ji, ušklíbl se a začal.

 

„Tohle,“ ukázal Snape na obrovské dubové dveře zdobené mohutným kováním, „je vstupní brána. Vede k ní cesta z vrcholu hory, která se na druhé straně svažuje a ústí do kouzelnické vesnice. V současnosti už tam žije jen pár rodin. Ani si nepamatuji, kdy jsem ta obrovská vrata naposledy otevřel. Jsem poslední potomek rodu, takže krom mne tu roky nikdo jiný nebyl. Já chodím ven postranními menšími východy.“

 

Procházeli velkou vstupní halou a Snape pokračoval ve výkladu.

 

„Mimochodem – už nejsme ve Skotsku. Toto sídlo je v nezakreslitelné části severního Irska. Hrad byl postaven původně jako pevnost střežící jezerní přístav. Z jezera vede podzemní řeka, která ústí do oceánu a má samozřejmě napojení na ostatní podzemní nezakreslitelné řeky v celém Irsku.“

 

Pomalu došli až do velké obrazárny. Svícny na stěnách s jejich příchodem vzplály a ozářily celou místnost jasným světlem. Obrazy se začaly probouzet.

 

„Traduje se, že první Hawk byl něco jako pirát a pašerák. Byl jedním z prvních Normanů, kteří bojovali s Vikingy, a po jejich porážce zde zůstal. To bylo někdy počátkem 11. století.“ Vyprávění přerušilo nesouhlasné zabručení.

 

„Toť věru zcestné podání historie rodu, mladý muži. Můj prapraděd, byl hrdým bojovníkem a majetku nabyl ve službě u pána svého, jemuž lénem podléhal a jehož barvy hájil.“

 

Harry se se zájmem otočil po hlase. Z obrazu, již velmi zašlého časem, na ně shlížel starý muž, sedící na vysoké vyřezávané židli. A mračil se jak čert.

 

„Lorde Clayi, zdá se, že se na tomto nikdy neshodneme,“ zavrčel Severus a dál si už mračícího se kmeta nevšímal.

 

„Drzý mladíče! Úctou a pokorou jsi mi povinován. Před moudrostí předka svého hřbet měl bys sklonit. Hold rodu a stavu šlechtickému bys projevovat měl a poklonou přijmout postavení nižší, jež připadá ti, nejsouce z rodu šlechtického,“ zvolal lord Clay, ale Snape už mířil bez ohlédnutí dál.

 

Harry měl co dělat, aby zadržel nával veselí. Oslovit Snapea „drzý mladíče“... Raději se kousl do jazyka, aby nevhodně nevyprskl smíchy.

 

„Jak víte, v kouzelnickém světě se na tituly příliš nedá. Podstatnější je čistota krve a letitost rodu. Ale jak vidíte, jsou i výjimky,“ Severus vrhl přes rameno zničující pohled na rozčileného předka a vedl Harryho dál.

 

Zastavil se ve výklenku za pohovkou. Nad ní visel obraz mladé ženy. „Lady Flóro, dovolte mi představit tohoto mladíka – Harry Potter,“ přednesl Snape obřadně a pokynul ke svému společníkovi.

 

„Pane Pottere, představuji vám svou prababičku, lady Floru Hawk, první Cantafloresu, která dokázala svým zpěvem ztrojnásobit magické účinky rostlin.“

 

Harry se zvědavě zahleděl na velké plátno, na kterém byla vyobrazena mladá dívka. Měla dlouhé havraní vlasy, černé oči a tvář jako anděl, alabastrovou a krásnou.

 

„Severusi! Jako vždy přeháníš, ale jsem moc ráda, že tě opět vidím. A mé srdce se chvěje radostí. Konečně sis našel druha! Dovolte mi popřát vám oběma hodně štěstí.“

Harry střelil očima k zaraženému Severusovi.

 

„Ehm... děkuji, lady Floro, to je od vás velmi pozorné.“ Severus položil ruku na Harryho ramena a Harry, jako by to už dělal tisíckrát, ovinul ruku okolo Severusova pasu.

 

Snape mírně sklonil hlavu v tichém pozdravu, lady Flora se na ně usmála a oni pokračovali dál.

 

„Takhle je to snadnější, než jim vysvětlovat okolnosti vaší přítomnosti,“ poznamenal potichu a významně stiskl Harryho rameno. Mladý muž po jeho boku kývl, že rozumí. Ani jeden však nejevil nejmenší snahu se od druhého vzdálit.

 

Došli téměř na druhou stranu obrovské galerie, kde visel obraz další dívky, nápadně podobné lady Floře. „Babičko?“ oslovil Severus mladou ženu, která se skláněla nad knihou.

 

„Severusi! Jak ráda tě opět vidím. A kohopak sis to přivedl?“ Severus je představil. Jednalo se o Destiny Hawk – Prince, první ženu Ezekiela Prince. Harrymu připadalo trochu zvláštní, že někdo, komu je kolem dvaceti, je titulován babičko. Ale Snape jí tak říkal s opravdovou přirozeností a zjevnou láskou.

 

„Jak se vám líbí Cliffhawk, Harry?“

 

„Je úchvatný, madam. Má velmi silnou atmosféru,“ odpověděl Harry.

 

Destiny se usmála. „Vyprávěl vám Severus o jeho historii?“

 

„Zatím k tomu nebyla příležitost. Vím jen, že je pod krevní ochranou rodu,“ řekl a zašilhal na Snapea.

 

Ten se mírně zamračil a nepatrně zavrtěl hlavou.

 

„Ale no tak, Severusi, tohle by Harry měl vědět, vždyť je novým členem rodiny,“ nenechala se zastavit Destiny a dychtivě poposedla ve svém křesle.

 

„Babičko! Nechceš zase vyprávět tu přeslazenou historii, že ne?“ zděsil se na oko Severus, ale koutky mu cukaly.

 

„Jen mlč, tobě taky neuškodí malá dávka romantiky,“ usadila ho Destiny a pokynula jim k pohovce. Když se posadili, spustila:

 

„V roce 1652 byl hradním pánem lord Patrik. Jeho sídlo však bylo většinu roku svěřené do rukou správce a on plnil své povinnosti u dvora v Anglii, kde pobýval jako členen královské družiny. Byl čaroděj, ale v té době musel svou přirozenost pečlivě skrývat, aby ho mudlové neupálili. Jednoho dne přivedla eskorta k soudu Irské šlechtice, kteří rebelovali proti Angličanům. Samozřejmě byli odsouzeni k smrti.

 

Nejen jednotlivci, jednalo se mnohdy o celé rodiny. Lord Patrik byl soudu přítomen a na první pohled se zamiloval do jedné z odsouzených dívek. Věděl, že podle tehdejšího práva by ji zachránil, pokud by si ji vzal za manželku. Ale šance, že by mu takový sňatek královna Marie povolila, byla nulová. Unesl tedy dívku tajně z cely a zatím co po nich pátrali stráže, nechali se ve spěchu oddat.

 

Manželství muselo být hned naplněno, jinak by je mohla panovnice anulovat. Do svatební komnaty vtrhli ozbrojenci a chtěli novomanželé od sebe odtrhnout. Patrik s nimi bojoval, utržil několik silně krvácejících ran, ale podařilo se mu získat dosti času na to, aby učil nevěstu svou. Rozzuřené stráže je stejně chtěli zabít a tak je ještě během aktu přemístil přímo do ložnice Cliffhawku.

 

Jeho zranění však byla natolik vážná, že mu již nebylo pomoci a on vykrvácel. Z posledních sil vyřkl nad svou ženou a sídlem kouzlo krevní ochrany, zpečetěné jeho životem. Skonal ve svatebním loži, zanechávaje zde svou novomanželku chráněnou před vnějším světem a s klíčícím životem v jejím lůně. Proto je hrad pod silnou ochranou krve Hawků a velice podporuje plození potomků.“

 

Lady Destiny dovyprávěla a usmála se, když viděla dychtivě poslouchajícího mladíka.

Zato Severus se tvářil, jako by ho bolely zuby.

 

„Tedy babičko, tohle zní jako román z červené knihovny. Já slyšel, že se jedna z našich pra, pra, pramatek spustila s kouzelníkem znepřáteleného rodu, a aby ochránila nemanželské dítě, spáchala sebevraždu a svou krví mu zaručila bezpečí.“

 

„To je druhá verze a určitě je lživá, mladý muži.“

 

Severus se útrpně usmál, protočil oči a vstal. Oba popřáli lady Destiny hezký večer a zamířili k druhým dveřím, vedoucím z galerie.

 

Procházeli chodbou, když se Harry osmělil.

 

„Můžu se na něco zeptat?“ odpovědí mu bylo jen tázavě zvednuté obočí, tak pokračoval. „Jak vaše babička zemřela?“ S obavou sledoval najednou zachmuřený Snapeův obličej.

 

„Zemřela při porodu mé matky. Moc bych za to nedal, že můj milý dědeček v tom měl prsty. Nebyl o nic lepší manžel než prarodič a byl rozzuřený, že se mu narodila dcera a ne syn.“

 

Vešli do knihovny. Byla to velmi útulná místnost, na to, jak byla obrovská. Prostor rozdělovaly porůznu umístěná křesla, stolky a pohovky. Obrovský krb vzplanul hřejivým ohněm hned, jak vstoupili, a množství magických svic halilo dřevem vonící místnost do přívětivého světla.

 

„Máme ještě asi dvě hodiny, než budu potřebovat další dávku lektvaru, a o něco déle, než vyrazíme k jezeru. Udělejte si pohodlí. Máte hlad?“

 

Harry zavrtěl hlavou. „Ani ne, ale dal bych si čaj.“

 

„Firulo!“ zavolal Severus a během okamžiku se po hlasitém „lup“ Harry díval na toho nejstaršího skřítka, kterého kdy viděl.

 

„Pan Severus volal Firulu, Firula je šťastný, že je pan Severus opět doma a s partnerem! Firula hned připraví ložnici a vše potřebné…“

 

„Firulo, přestaň s tím tlacháním a dones nám čaj a nějaké ovoce,“ přerušil Snape skřítkovu uvítací litanii.

 

Malé stvoření mohutně pokývalo vrásčitou hlavou s plandavýma ušima a zmizelo.

 

„Jak je ten skřítek starý?“ zajímal se Harry.

 

„Nemám tušení. Pokud vím, tak byl starý už za lady Flory. Má na starosti pána hradu. Ještě je tu jedna skřítka jménem Gilly a ta se stará o úklid.“ Severus si odložil sako a jen v košili se pohodlně usadil na pohovce. Když se však chtěl opřít, zasykl.

 

Harry nepatrně ztuhl, jak pocítil stín bolesti.

 

„Jste v pořádku?“ vyhrkl bez přemýšlení, usadil se k němu a vysloužil si kyselý obličej.

 

„Jistě. V naprostém,“ odtušil Severus, absolutně neochotný o svém zranění diskutovat.

 

Harryho magie se přímo svíjela dychtivostí po spojení. Jako by vycítila, že Severus spotřebovává svou magickou moc v boji s jedem rychleji než obvykle. A protože byla Harryho pozornost upřena na Snapeovu bolest, ne na hlídání své svéhlavé magie, nestačil ji zarazit. Cítil její vymrštění, jako by povolil utaženou gumu a vzápětí už ho zalil blažený pocit spojení, jak Severusova moc hladově otevřela náruč. Jejich prolnutí bylo... slastné.

 

Dvojí zalapání po dechu přerušilo tiché „puk“ -  na servírovacím stolku se objevilo občerstvení.

 

„Pottere?“ procedil mezi zuby Severus, ale dál nepokračoval.

 

„Pardon, pane, já nechtěl, ale moje magie si občas dělá, co ji právě napadne,“ sklopil oči Harry a pokoušel se nedat na sobě znát absolutní spokojenost.

 

Severus ho úkosem pozoroval. Rád by si trošku zanadával a sežehl Pottera jedovatou poznámkou, jenže si byl velmi dobře vědom toho, že jeho vlastní magie vyšla spojení na půl cesty vstříc a právě teď přímo přede blahem.

 

Mělo to ovšem jeden malý háček. Malý háček, který se poměrně rychle měnil na velký…ehm jeho myslí zcela nevhodně prolétlo slovo kolík.

 

Vzrušení nabíralo na intenzitě a sveřepě trvalo na tom, že o sobě dá vědět. Tváře mu zrůžověly, dech přeřadil na vyšší obrátky. Rty měl najednou suché, volaly po navlhčení jazykem, v ústech se vytvořily sliny. Polkl. A znovu. A znovu.

 

Zelené oči byly přilepeny na poskakující ohryzek. Harry měl naprosto stejný problém. Nutkání zvednout se a přisát ústa na ten lákavý krk, bylo neodbytné a tvrdohlavě strkalo Harrymu zezadu do hlavy, ve snaze o přiblížení ke kýženému cíli. Na kůži cítil podivné chvění, všemi svými magickými portály vnímal podmanivou vábivou moc, jež ho nabádala skočit na Severuse a neprodleně začít pracovat na potomstvu.

 

Merline! Ještěže muži nemohou otěhotnět, pomyslel si.

 

To, že se k sobě natahují, jim nepřišlo divné. Naopak. Touha dotknout se, je spoutala a vytěsnila myšlení, které zoufale bušilo do zamčených dveří své pomyslné kobky, a pokoušelo se osvobodit. Nakonec jen mávlo rukou a znechuceně sledovalo škodolibě se tvářící touhu, která se roztahovala na nově okupovaném území.

 

Harry pohladil Severusovu tvář a okouzleně sledoval, jak se jeho oči přivřely. Ucítil ruce na svých bedrech; přitahovaly si ho blíž. Políbili se. Jemně, opatrně. S každým otřením rtů jejich mysl ustupovala do pozadí a mříže jejího vězení sílily. Vládu přebraly pocity. Horko, chvění, touha, hlad po doteku…

 

Severusův jazyk zaklepal na pootevřené rty a odpovědí mu bylo chtivé nasátí.

 

Líbali se divočeji, zkoumali, dobývali. Severus na sebe tiskl mladé pružné tělo tak, jak jim jen současná pozice dovolovala. Přesunul svá ústa na citlivé hrdlo a přejel po něm zuby v náznaku kousnutí.

 

Zasténání, kterého se mu dostalo, mu jako šíp prolétlo trupem a neomylně zacukalo mohutnou erekcí.

 

Ruce neomylně našly lem Harryho mikiny a vsunuly se na horkou pokožku zad, kterou nenasytně mapovaly.

 

Ve stejné chvíli se Severus rozklepal, protože na svých stehnech ucítil pohlazení. Nejprve lehounké, ale další doteky byly jistější a směřovaly vzhůru.

 

Hlasité oddechování bylo přerušováno jen občasným zasténáním a zajíknutím.

Harry toužil. Dlaně pomalu posunoval po roztažených pevných chvějících se stehnech vzhůru a litoval, že jsou stále uvězněna v silné látce kalhot. A potom se jeho palce dotkly a posunuly ještě výš. Látka kalhot zde byla spojena švem, který měl to privilegium podpírat napnuté kulovité útvary, velmi jasně vyrýsované, jak se látka v mužově současné poloze napínala. Harry pohnul citlivými bříšky palců nahoru a dolů a polaskal napjatá varlata. Ostatní prsty stále ležely na stehnech. Odpovědí mu bylo zasyčení a vyklenutí pánve, na svých zádech ucítil zatnuté nehty.

 

Severus se zalykal. Vzrušení teklo jeho tepnami a potěšení z doteků ho rozechvívalo jako strunu.

 

Otevřel oči, aby se mohl i zrakem pokochat tou jemnou kůží krku, kterou s pečlivostí sobě vlastní sál a okusoval.

 

Periferním viděním, jen na okamžik, zachytil dosud nepovšimnutý stolek s občerstvením. Něco na tom výjevu ho vyrušilo. Něco, co k jídlu rozhodně nepatřilo. Vedle čajníku stála nádobka z neprůsvitného skla. Znal ji. Ten lubrikační krém, sám uvařil.

Mozek mu s brutální ostrostí naskočil.

 

„Kurva!“

 

„Kde?“ vyjekl naprosto vykolejený Harry. Vzápětí mu došlo, že žádná osoba tohoto řemesla se v blízkosti nenachází. Ale slyšet takovou nadávku z úst vždy korektního mistra lektvarů, jedním otřese.

 

Snape ho pustil, jako by se spálil, vstal a skoro upadl do nejbližšího křesla.

 

„Pane Pottere, tohle se nesmí opakovat. Hrad na nás působí a my si musíme zachovat chladnou hlavu, rozumíte?“ zamumlal a s rukama na obličeji se pokoušel zkrotit bolestivé vzrušení.

 

„Ale…“

 

„Žádné ale. Odmítám…“ zhluboka se nadechl, očividně rozrušený.

 

„To, co cítíte, není skutečné. Je to magie tak stará, že nás může vcelku efektivně přimět k důvěrnostem. Nehodlám být zodpovědný za vaše zneuctění nebo vám způsobit sexuální trauma.“

 

„Copak vypadám traumatizovaně?“ vyjevil se Harry. „Mně je fuk, jak na nás působí hrad, vy na mě působíte podstatně víc, než…“

 

„Dost, nehodlám o tom diskutovat,“ utnul ho tvrdě Snape. „Oceňuji, co pro mne děláte, ale jste můj student a já tu hranici překročit nehodlám. Nyní se věnujte občerstvení nebo si smíte půjčit něco ke čtení, já musím něco zkontrolovat. Do hodiny budu zpět,“ oznámil a před Harryho udivenýma očima z knihovny utekl.

 

Harry byl stále bolestivě vzrušený. Chuť Severusových úst a doteky na krku ho pálily jako cejch. Zrak mu padl na nádobku vedle čajníku. Natáhl ruku a sejmul víčko. Co to je, mu došlo okamžitě a způsobilo mu to další nával krve do tepajícího přirození.

 

„Merline, a to se předpokládá, že teď prostě jen tak vychladnu? Je mi sedumnáct, k čertu!“ zakvílel a svalil se na pohovku. Snapeovo sako sklouzlo z opěradla a přistálo na jeho obličeji. Vůně… Ta vůně!

 

Harry se rozhodl. Tohle prostě samo neopadne. Opatrně rozepl kalhoty a osvobodil své bolavé mužství. Nabral trošku gelu a zavřel oči. Nemusel se nijak moc snažit. Severusova vůně, jeho chuť a čerstvá vzpomínka na ústa sající jeho krk, pocity, které ho zaplavily, když se jeho palce dotkly partnerova rozkroku… stačilo pár rychlých pohybů rukou a křik uvolnění velmi připomínající slovo Severusi! se odrazil od hřbetů letitých knih. Možná to bylo ve stejný okamžik, kdy naprosto stejné slastné zasténání, jen protkané Harryho jménem, proniklo Severusovými rty v koupelně u jeho ložnice.

vvv

Aplikace lektvaru nebyla zrovna příjemnou záležitostí, ale zvládli to. To, že u procedury musel mít Severus svlečenou košili, bylo asi největší potíží. Harryho brněly rty touhou dotknout se bělostného ramene a líbat cestičku obratlů, mizející za páskem kalhot.

Jenže bolestivost účinkujícího lektvaru byla značná a tak se jim oběma podařilo pokušení odolat.

vvv

Čím hlouběji sestupovali, tím neopracovanější stupně museli zdolávat. Schodiště bylo úzké, točité a skála protkaná pyritovými žilkami se blýskala ve svitu magických pochodní.
K Harryho nosu najednou zalétl závan vlhkého tepla, provoněného zelení a zemitým pachem půdy. Jakoby někdo otevřel dveře do tropického pralesa. Krok za krokem teplota stoupala. Skály se orosily a okolo nohou se začala plazit mlha.


„Dávejte pozor, Pottere, klouže to a pára ještě zhoustne,“ varoval ho Snape podivně rozmazaným hlasem, který se odrazem plížil po skalním povrchu.

„Pára?“ zopakoval mladík zmateně. Po zádech mu přeběhl nepříjemný pocit a se škodolibou připomínkou se mu zahryzl do zátylku. Hodně to připomínalo jejich cestu do podzemí Bradavic.

 

Teplo bylo výraznější a Harry se začínal potit. Oba byli oblečení do sychravého dubnového počasí.  Tady by však ocenil tričko s krátkým rukávem.

 

„Proč je tu takové vedro?“ jeho hlas zaduněl, až se Harry lekl.

 

„Trpělivost, ještě pár schodů a uvidíte,“ usmál se potutelně Snape a v očích mu svítilo očekávání.

 

Najednou se světlo z pochodní smísilo s podivnou zelenkavou září. Schodiště se stáčelo a zahýbalo. Posledních několik schodů sešli vyloženě naslepo, protože mlha nebo spíš pára dosahovala až do půli lýtek.

 

Harry ucítil pod nohama měkký povrch, ostře zabočil za skalní stěnu a zůstal konsternovaně stát.

 

Před ním se otevírala jeskyně plná krápníků, po kterých stékala kondenzovaná voda. Stáli po kotníky zabořeni v jemném písku a necelé tři metry od nich šplouchala voda podzemního jezírka, ze kterého se kouřilo. A všude kolem pableskovala zelená záře, jež prostor činila pohádkově přízračný.

 

„Vidím, že se vám Iathghlas foinse líbí, pane Pottere,“ oči vysokého muže byly v té tlumené záři naprosto černé. Dychtivě sledoval okouzleného mladíka a jeho srdce dělalo podivné věci, když se zelené světlo odrazilo od jeho duhovek. Smaragd se střetl se smaragdem a Severus zatajil dech. Kouzlo. Potter měl prostě v očích kouzlo.

 

„O téhle jeskyni mi řekla prababička,“ začal vysvětlovat, když se donutil polknout a svlažit náhlé sucho v krku. „Nevěděla, kudy se sem jde, ale z vyprávění svého praděda si pamatovala, že by pod hradem měly být termální prameny, ústící do jezera. Nakonec, po dlouhém hledání, jsem vchod našel. Vstup sem byl blokovaný a staletí nepoužívaný. Dalo mi dost práce, než jsem odstranil zával a znovu zprovoznil schodiště. Také mi hlavou vrtal název, který mi lady Flora prozradila – Smaragdový pramen. Když jsem to tu viděl, voda byla sice horká, ale byla tu tma a jezírko z větší části zanesené usazeninami. Až když jsem ho vyčistil a prohloubil, narazil jsem na podivný odlesk na skále. Podařilo se mi sejmout vzorek a po delším pátrání zjistit, že se jedná o vyhynulý mech - lucidum musco. Možná si z bylinkářství pamatujete na vyhynulou svítivku mechovou?“ Severus tázavě nadzvedl obočí, ale když viděl Harryho absolutní neschopnost odtrhnout oči od jiskřivé hladiny, jen se pousmál a mávl hůlkou.

 

Malá sprška teplé vody přistála na Potterově obličeji.

 

„Co... No to snad…“ Harry zaprskal, stínovou magií uchopil pořádnou dávku vody a hodlal jí mrsknout směr mistr lektvarů.

 

„Věřte mi, to nechcete udělat,“ varoval ho Severus s nebezpečně přimhouřenýma očima.

 

„Nechci?“ Podivil se Harry s do očí bijící nevinností.

 

„Nechcete,“ potvrdil lektvarista a naznačil, aby se mladík pootočil. Těsně za Harrym se tyčila vodní stěna, držena Snapeovou magií, připravena spláchnout vše, co je před ní.

 

Harry polkl a přitakal.

 

„Máte pravdu, nechci,“ nechal svou vodní bombu rozplynout v jezeru a s úlevou sledoval, jak se vodní stěna pokojně skládá na hladinu.

 

Jen si nemysli, že ti tohle zapomenu, Seve... slíbil si v duchu.

 

„Takže...“ odkašlal si, „jak to, že tak svítí, když sem nedopadá žádné světlo? To asi nebude obyčejné fosforeskování?“

 

„Ne nebude. Skála je pórovitá a přes den sem ze stovek miniaturních prasklinek sluneční svit proniká. Mech nepotřebuje mnoho, jeho podstata je magická. Dříve, když byl ještě hojný, se používal jako svítidlo v dolech. Nikdo přesně netuší, proč vyhynul.“

 

„Páni, vy tu máte hned několik unikátních rostlin, existujících jen díky vašim schopnostem,“ usmál se Harry obdivně a pohladil hebounký povrch rostliny. Na dotek byla jako zvířecí kožešina.

 

Snape jen přikývl. Nedával to sice najevo, ale zájem a nadšení, které z Pottera přímo zářily, mu dělaly dobře. Mít něco unikátního, krásného a nemít s kým se o to podělit, je tak frustrující!

„Dá se odtud jít k jezeru, nebo se budeme muset vrátit?“ Harry se pátravě rozhlédl, hledaje nějaký východ.

 

„Oddi ar wahanlen,“ pronesl Severus spolu s pohybem hůlky.

 

Před udivenými zelenými zraky se v zadní části jeskyně objevila oddělená zátoka s malou loďkou.

 

„Agoredi,“ zaznělo znovu z úst jeho společníka a část skály, dosud naprosto splývající s ostatním masivem, se potichu odsunula a měsíční světlo ozářilo část jeskyně.

 

„Pojedem na jezero?“

„Bravurní postřeh, pane Pottere,“ ušklíbl se Snape a obešel termální jezírko. Harry chvátal za ním.

 

Loďka byla malá ale stabilní. Poháněni kouzlem, tiše klouzali po černočerné hladině. Měsíc je zaléval stříbrným světlem, které na malých vlnkách tančilo a házelo odlesky.

 

Harry vztáhl ruku s jasným úmyslem ponořit ji do vody.

 

„Pottere! Vy snad máte nadbytek končetin, že hodláte přijít o ruku?“ pod kapajícím sarkasmem bylo slyšet leknutí.

 

„Proč bych… v té vodě jsou nějací predátoři?“

 

„Jistěže ne, křičím na vás naprosto bez důvodu, abych si ukrátil dlouhou chvíli,“ odsekl Severus a protočil oči.

 

Harry raději sklapl, nechtěl se hádat.

 

„Jak vlastně tu kytku najdem?“ zeptal se po chvíli, když už pár minut bezzvučně pluli tmou.

 

„Tu kytku,“ Severus to slovo řekl, jako by ho bolely zuby, „musím samozřejmě nejdřív lokalizovat.

 

Semena se vyskytují velmi řídce. V celém jezeře jich je jen necelá desítka. Abych je nalezl, musím být skoro uprostřed.“

 

„A už tam budem?“

 

„Pane Pottere, víte, že občas je vaše společnost velmi iritující?“

 

„Cože? Jen občas? A já se přitom tak snažím…“ povzdechl si Harry a zakřenil se.

 

„Spratku,“ ulevil si Severus, ale cukající koutky ho usvědčovaly z pobavení.

 

Loďka zastavila. Kolem bylo úplné ticho, jen nepatrné šplouchání varovalo, že na jezeře zdaleka nejsou sami.

 

„Vy máte s vodními lidmi nějakou dohodu? Brumbál přece říkal…“

 

„Vy také věříte každé pohádce,“ zavrtěl Severus hlavou. „Vodní lidé tu už dávno nežijí. Netuším, kde tu povídačku Albus slyšel, ale moc bych nedal za to, že mu ji před spaním vyprávěli rodiče.

 

Teď mne nerušte, musím se soustředit,“ přikázal, stoupl si doprostřed loďky a zavřel oči.

 

Harry ucítil vlnění známé magie. Pátrala, zkoumala, vysílala vlny, které se v echu vracely zpět.

 

Po chvíli se černé oči otevřely a na profesorově tváři vykvetl spokojený úsměv.

 

„Jedno semeno je asi padesát metrů odtud. Přiblížíme se,“ sedl si a loďka se dala do pohybu.

„Jak jste ho našel?“ neovládl Harry zvědavost.

 

Snape se kupodivu nečertil. „Já rostliny prostě cítím. Když vím, jak to, co hledám, vypadá nebo mám alespoň v paměti vůni, stačí mi vyslat magickou vlnu, která působí podobně jako mudlovský sonar. Odrazí se od cíle zpět a dá mi informaci o místě výskytu.“

 

„To je hustý! Netopýři mají stejný udělátko v uších!“

 

Snape na něj vrhl nevěřící pohled, ale mlčel.

 

Znovu zastavili.

 

„Nyní budu potřebovat vaši pomoc, pane Pottere. Obvykle si vystačím, ale jak víte, jsem mírně indisponován.“

 

To je poněkud eufemismus, pomyslel si Harry, nic však neřekl, jen kývl.

 

„Musíme sestoupit na dno. Vyčarujete štít a budete jím držet vodu, než se mi podaří vyzpívat semeno do klíčku. Pak se vrátíme a budeme pokračovat zítra.“

 

Harry vyslal stínovou magií sondu, aby zjistil, jak hluboko je dno.

 

„Do prdele! To je přes padesát metrů!“

 

„Váš slovník je velmi barvitý, ale máte pravdu. Proto se nebudu pokoušet držet vodu sám, jed mi ubírá magii moc rychle. Zvládnete to?“

 

„Ano, jen doufám, že na dně není moc bahno, nesnáším pijavice,“ brblal mladík.

 

„Dno je tu písčité, spíš dávejte pozor na vodní živočichy. Je potřeba vykouzlit dvojitou clonu – na vodu a proti proniknutí vodních tvorů,“ poučoval Severus.

 

Harry se zašklebil. „Tak blbej, abych udělal jen clonu proti vodě, nejsem, zvlášť po tom vašem roztomilém výbuchu strachu o mou ruku.“

 

„To nebyl žádný výbuch…“ protestoval dotčeně Severus, ale byl přerušen zubatým úsměvem.

 

„Klídek, pane, nemusíte se bát, já nikomu neřeknu, jak jste ve skutečnosti milej chlap,“ zadeklamoval Harry a k Severusově hrůze se zahihňal.

 

„Věčná škoda, že tu nemám foťák, tenhle váš výraz bych si nechal zarámovat!“

 

„Pottere!“ varování v Snapeově hlase bylo tak ostré, že by se o něj jeden pořezal.

 

„Dobře, dobře, jen jsem chtěl odlehčit atmosféru. Už budu hodnej, slibuju,“ položil ruku na černě oděné rameno, natáhl se a jemným dotekem rtů polaskal Severusovu tvář.

 

Muž zalapal po dechu a ztuhl.

 

„Tohle už nedělejte.“

 

„Proč ne? Mně se to líbí,“ usmál se Harry a s pobavením sledoval zmatek v černých očích.

 

„Něco jsem vám k tomu řekl,“ pokoušel se bránit Severus, ale měl obavu, že nezní moc přesvědčivě.

 

„Vy toho napovídáte,“ odbyl ho Harry a kochal se nevěřícím výrazem ostře řezané tváře.

 

„Tak co - jdem dolů?“ nadhodil, když se zdálo, že svou předešlou poznámkou připravil Snapea o řeč.

 

Nečekal na odpověď, vytáhl hůlku a začal kolem nich proplétat složitý vzor pohybů pro clonová a blokovací kouzla.

 

„Iris animalis, iris aqua, fixa arcebo.“ A voda se začala rozestupovat. Vypadalo to, jako by něco ohromnou silou rozřízlo vodní masu, umístilo svisle dvě skleněné desky, které se začaly oddalovat a tlačily tak vodu od sebe. Harry v tu chvíli nevnímal nic jiného. Musel se velmi soustředit, aby takový tlak udržel. Nakonec se ujistil, že jeho clony drží a pronesl: „Gradus, Lumos minima,“ načež od jejich loďky vyrostlo schodiště až na dno, osvětlené na každém stupni magickým světlem.

 

Teprve nyní si dovolil pohlédnout na muže, který celou dobu stál bez pohybu a mlčky vše sledoval.

 

„Přestaňte se tvářit tak samolibě,“ schladil ho Snape, ale pak mu očima prokmitl záblesk a Harry zaslechl tiché: „Dvacet bodů pro Nebelvír.“

 

„U Merlinových fuseklí, tohle je památná chvíle! To je poprvé, co jste mi dal nějaké body,“ zubil se mladík a vysloužil si znechucený pohled, který se změnil na pohoršený, když mu na tváři opět přistála mlaskavá pusa.

 

„Tak vy nedáte pokoj? Já vám asi...“

 

Co chtěl Snape říci, už se Harry nedozvěděl, protože pokušení bylo prostě moc velké. Takže ta lákavá a právě nyní pohoršená ústa ucpal svými. Na dvě vteřiny ztuhla, ale když Harryho jazyk polaskal ten Severusův, ozvalo se bezmocné zasténání a polibek se stal definitivně velmi hlubokým.

 

Jenomže netrval dlouho. Jakmile se Harry ponořil do svých pocitů a kontakt s realitou mizel, jak mu touha vzlínala z každého doteku, bariéry začaly povolovat.

S nešťastným zaúpěním se odtrhl od omámeného Severuse a na poslední chvíli bariéry zpevnil.

 

„K čertu, jak se mám soustředit na zdolávání vašich žulových zdí, když musím udržovat tolik jiných bariér?“ zcela pohoršen podmínkami, ve kterých se pokouší Snapea svést, začal sestupovat po vyčarovaných schodech.

 

Po pár vteřinách se ohlédl, ústa se mu roztáhla do zazubení.

 

Mistr lektvarů tam stál jak zmatený velký černý vykřičník, křížený s otazníkem.

 

„Jaké žulové zdi? Co to zase plácáte?! A proč mě neustále líb...ehm... obtěžujete?“ palba otázek zněla čím dál víc naštvaně. Absolutní zmatek se měnil na spravedlivé rozhořčení. Severus překročil bočnici loďky a rychle sestupoval za tím drzounem, ve tváři hromy a blesky.

 

Sotva se ocitl u Pottera, ten se naklonil a jako blesk mu lípl rychlý polibek na pevně semknutá ústa.

 

„Merline! Já vás asi roztrhnu jak hada. Koukejte s tím přestat, nebo...“

 

„Když já si prostě nemůžu pomoct, jste strašně roztomilej, když se vztekáte,“ bohorovně pronesla ta zelenooká zkáza Severusova klidného spánku, a ještě měla tu drzost se na něj culit!

 

„Vy, vy, vy...“ moc často se nestávalo, aby Snape ztratil schopnost mluvit.

 

„Pottere?“ nabídl Harry a raději se dal na ústup. Škádlit Severuse byla sice děsná prča, ale taky by mohl vyčerpat mistrovu trpělivost a skončit jako půlnoční večeře nějaké té jezerní potvory.

 

Severus se zhluboka nadechl, pokoušeje se uklidnit své bláznivě skákající srdce. Na jednu stranu byl zděšen Potterovým chováním a svou reakcí, na tu druhou se mu cosi měkoučkého a neidentifikovatelného rozpínalo v hrudníku a nutilo jeho mysl k zakázaným bláhovým představám a přáním.

 

Raději už nic neříkal a vyrazil za nezvykle chvátajícím mladíkem.

 

Nohy se jim po kotníky zabořily do mokrého písku. Vodní rostliny, které právě teď neměly podporu vody, zplihle polehávaly po dně.

 

Severus zavřel oči a soustředil se. Jeho vnitřní radar zaměřil semínko Noční krásky kousek od jeho pravé nohy v hloubce asi půl metru.

 

„Nyní mě pozorně poslouchejte, Pottere. Začnu semeno vyzpívávat. Vy dávejte pozor na bariéry. Sice se zaměřím pouze na Noční krásku, ale zpěv bude mít vliv i na okolní rostliny. Jestli začnou nekontrolovatelně růst, musíte je udržet za bariérou a ty, co jsou tady uvnitř, bude možná potřeba posekat, aby nás neohrozily, jasné?“ černé oči přísně shlížely na skepticky se tvářícího Nebelvíra.

 

Harry se zadíval na dvaceticentimetrové vodní řasy a kapradí. Představa, že by je mohly nějak ohrozit, se zdála poněkud směšná. Ale Snape vypadal vážně a tak Harry bez protestů kývl, hůlku připravenou k akci.

 

„Nevyrušujte mne a hlavně nepřerušujte. Kdybych vyzpívání nedotáhl do požadovaného konce, mohlo by semínko zahynout,“ varoval ještě Snape. Stínovou magií vysušil mokrý písek a klesl do tureckého sedu. Zavřel oči, nechal svou magii obalit spící semeno a vytěsnil okolní svět ze svého vnímání.

 

Harry ho sledoval se zájmem, napjatý, co se bude dít.

 

Severus začal zhluboka, ale velmi pomalu dýchat. Frekvence se zpomalovala, nádechy byly čím dál hlubší, výdechy delší. Harry s údivem sledoval, jak kůže jindy bledého muže zlátne. Ale nebyla to změna barvy pokožky. To sama magie prostupovala jeho póry a pozlatila rysy soustředěné tváře. Chvění kolem štíhlého hrdla se zhmotňovalo jako vzduch v horkém dni. Harrymu vstávaly chloupky po celém těle a jeho magie toužebně otvírala náruč, dychtivá ochutnat to sladké vlnění.

 

Harry již mohl zřetelně vidět magické proudy něžně laskající Severusův krk, jakoby to byly prsty milence.

 

A pak se na okamžik čas zastavil.

 

Vrnění, hluboké, rezonující a sametově hladící.

 

Linulo se nejen z mužových úst. Zdálo se, že celá jeho bytost předává zvuk vlnám magie a ty ho rozptylují do okolí. Monotónní melodie se začala měnit. V nepravidelných frekvencích stoupala a klesala, vytvářela hory i hluboká jezera, plnila prostor a pohlcovala vnímání.

 

Ač byl Severus sám, Harrymu připadalo, že slyší sbor. Chrámový sbor. Jeho hlas se rozštěpil na desítku odstínů a proplétal se molekulami vzduchu. Tkal nádherný vzor pestrobarevné melodie, která však stále budila dojem monotónního zpěvu žalmu. Sluchové ústrojí nechápalo. Zmateně lapalo po jednotlivých tónech, pokoušelo se uchopit část zvuku a identifikovat ho jako melodii, ale pokaždé, když zachytilo několik melodických tónů, náhle nastal obrat, tóny se rozprskly o vlákna sluchového nervu a explodovaly do brnícího blaha z magického zpěvu.

 

A potom Harryho něco uhodilo mezi lopatky. Otočil se. Zatřepal hlavou jako pes, co se oklepává z vody, vymanil se z magické pavučiny zpěvu a šokovaně zíral na téměř dvoumetrovou kapradinu, která začala nebezpečně natahovat listy. Vypadalo to divně. A tahle rostlina rozhodně nebyla jediná.

 

Všechny rostliny v nejbližším okolí vyrostly do gigantických rozměrů a začaly se tlačit k nim. Harry musel navíc posílit i magickou clonu, protože vegetace, která zůstala za ní, se mermomocí pokoušela dostat dovnitř.

 

Kapradí by přece nemělo vypadat hladově, že ne? Pomyslel si Harry a vyslal několik bleskových inkantací Sectum. Podseknuté rostliny vytvořily zelený koberec, ale na jejich místě hned začaly vyrůstat nové. Harry měl plné ruce práce. Konečně mu došlo, že zpěv utichl a rostlinstvo se uklidnilo.

 

Opatrně, stále jedním okem hlídaje kapradí, se otočil na Snapea. Pořád seděl na písčitém dně, před sebou podivné, hnědo-zelené cosi.

 

Vypadal unaveně, ale spokojeně.

 

„No, jestli je tohle kráska,“ poznamenal Harry skepticky, „tak já jsem manekýn.“

 

„Tohle je základní klíček a několik volných kořenů,“ oznámil mu Snape mentorsky. „Zítra budeme pokračovat.“ Chtěl se zvednout, ale nohy mu nějak vypověděly službu.

 

Harry na poslední chvíli přiskočil a zachytil muže dřív, než mohl spadnout na ten těžce získaný klíček Noční krásky.

 

„Uf, to bylo o fous,“ oddechl si Harry a vzhlédl do tváře muže, jehož stále svíral v náručí.

A jejich oči se střetly, srdce skočila do lázně adrenalinu a začala kraulovat. Zírání nabíralo na intenzitě a rty, přitahovány silným magnetismem, zamířily ke svému protějšku.

 

A potom ze Severusových očí vystřelily šípy čiré agonie. Pustil Pottera, sevřel si levé předloktí. Znamení zla sálalo jako do ruda rozžhavená výheň.

 

Harry zatnul zuby, když se mu do paže zakousla stínová bolest.

 

„Musíme do hradu, hned!“ procedil mezi zuby Snape.

 

Harry na nic nečekal. Změnil schody na pohybující se pás, pomohl bolestí mučenému kouzelníkovi a za chvíli se řítili po vodní hladině rychlostí závodního motorového člunu.

vvv

 

 

Poslední komentáře
03.10.2014 22:53:13: Prekrásna kapitola. Strašne sa mi páčilo ako sa Severus snaží odolávať a ako Harry vytrvalo búra jeh...
10.11.2012 18:14:28: To byla nádherná kapitola. Nádherná. Přečetla jsem ji jedním dechem. Děkuju. smiley${1}
25.07.2012 00:26:09: Všem moc děkuji za krásné ohlasy a milé komentáře. Bohužel, mám teď málo času, moc práce a za pár dn...
23.07.2012 16:47:27: xDD krásné :)
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.