Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Popo

POPO - Spojeni / 8. kapitola - Cliffhawk

Protože jsem nepoděkovala minule jmenovitě a nestihla reagovat na vaše krásné komentáře, děkuji aspoň takto všem, kdo mě svými slovy postrkují dál a nutí stále nad příběhem přemýšlet. Kapitola je pro:

1beruska, Airiny, aMaja, anneanne, bacil, belldandy, Blesk, Casiopea, Elza, Erumoice, grid, kali, Kitti, leaena09, marci, mathe, Michangela, Mononoke, mori, Nade, patoložka, Rosnička12, Saskya, Slimca75, Vee, Vinka, Zulík

Tradiční dík je pro Sallome, která má se mnou práci a věnuje se mi i když se pilně učí.

Velmi spešl dík patří neuvěřitelně rychlé, ochotné a milé Casiopee, která mi vychytala asi sto chyb. Díky Casie, jsi můj motor! ♥

vvv

Tlumený hovor na chvilku úplně ztichl. A zatímco Harry natahoval uši, aby mu nic neuteklo, za plentou se Poppy začala mračit.

Nesnášela, když tohle dělali. Koukala z jednoho na druhého, popuzená, že ji vynechávají z konverzace.

„Severusi, o čem to mluvíš?“ nevydržela to nakonec.

 „Za jak dlouho přestaneš omezovat mou osobní svobodu?“ zavrčel na ni místo odpovědi a vrhl znechucený pohled na lůžko.

„Jsi nevděčný mladý muž, Severusi Snapee, a já si vyprošuji takové narážky. Není to tak dávno, co jsem byla nucena vypláchnout ti pusu mýdlem. Nemysli si, že bych to neudělala znovu!“ rozzlobila se lékouzelnice a jak prudce vstala, zašustily jí naškrobené sukně.

Harry se málem neudržel.  Aby nevyprskl smíchy, zabořil zuby do spodního rtu. Představa Snapea s mýdlovou pěnou u pusy, jak prská bublinky, ho šimrala na bránici.

„Bylo mi dvanáct a už tehdy jsem uměl protikouzlo,“ zasyčel muž uraženě.

„Ale no tak, děti moje, přece se mi tu nezačnete hádat. Máme důležitější starosti,“ mírnil je Brumbál, v očích ty proklaté jiskřičky, na tváři nemístné pobavení.

Harrymu bylo líto, že má k dispozici pouze zvuk. Moc by chtěl vidět tvář Poppy, poté co ji označil za dítě. I když...  Pro ředitele jsou vlastně všichni mladí. Muselo mu být už hodně přes sto padesát, takže Poppy se svými pětašedesáti a Severus se sedmatřiceti, nemohli proti jeho otcovskému tónu moc protestovat.

Poppy si důstojně odkašlala a vrhla na nespolupracujícího pacienta přísný pohled. „Nejdřív musíme uvařit ten pomocný lektvar. Do hodiny by sem měli doručit přísady a Albus se ujme přípravy.“

Brumbál pokýval hlavou a lékouzelnice pokračovala: „Teprve až uvidím, jak tvůj organismus zareaguje, mohu odhadnout čas, který budeš mít na získání Temné krásky.“

„Budu potřebovat aspoň tři dny,“ poznamenal Snape.

„Zatím tu ránu a jed v ní udržuji asfodelovým umrtvovačem s příměsí bezoáru. Je to velmi provizorní, působí to jako tlakový obvaz na krvácející ránu. Takže koukej ležet klidně a rozhodně se nepokoušej vstát, stejně jsi tak slabý, že se sám na nohy nepostavíš,“ a s tímto prohlášením hrdě odkráčela do své kanceláře.

Oba koukali na demonstrativně zavřené dveře. Chvilku bylo ticho, než promluvil Brumbál.

„Vidím, že máš ještě několik tajemství.“

„Každý si nechává něco pro sebe. A tohle je jedna z mála věcí, které mi po matce zbyly, tak se nediv, že si ji chráním,“ zamumlal Snape. Hádka s Poppy ho unavila. Zabořil hlavu do polštáře a zavřel oči.

 „Jsem rád. Vážně jsem se o tebe bál,“ zvážněl ředitel. „Doufám, že ten lektvar zabere, a budeš moci odejít co nejdříve.  A taky mě napadlo…  Harry by mohl jít s tebou.“

Harry zvědavostí ani nedýchal.

„Vyloučeno!“ protestoval muž.

„Severusi, můžeš Harrymu věřit. Zachránil ti život. Skočil pro tebe do té ledové vody a vytáhl tě. Jen Merlin ví, jak se mu podařilo vyrvat tě Zubaté ze spárů, “ domlouval mu starý muž.

„Ale to není o tom, že bych mu nevěřil, naopak. Ten bláznivý Nebelvír má v sobě tolik smyslu pro spravedlnost a čest, že bych z nich mohl zhmotnit jeho pomník. Krom toho,“ Severus se odmlčel, „svou důvěryhodnost mi už několikrát prokázal. A já jsem mu za to vděčný.  On je… neobyčejný,“ zamumlal skoro nesrozumitelně.  Pak se zarazil a vyhrkl: „Ne, že mu vyzvoníš, co jsem právě řekl!“

Albus se zasmál. „Neboj se. I kdybych se o to pokusil, Harry by mi nikdy neuvěřil, že jsi tohle vypustil s úst.“

Pak mu v modrých očích vzplála čertovina a roztančila mu v očích jiskřičky.

Severus polkl. Tohle nevěstí nic dobrého, měl bys zdrhnout, zakvičela mu předtucha do zvukovodu a pro jistotu praštila kladívkem o kovadlinku. Byla zděšená, co zas ředitel vymyslel.

„Severusi… Všiml jsem si, že když jsi s Harrym sám, občas zapomínáš na tu svou strnulou strohost. Co kdybys na něj zkusil být ještě trochu víc... ehm... milejší? Možná ti to nedošlo, ale Harry je velmi hezký mladý muž. A ty už jsi velmi dlouho sám…“

„Albusi!?“ zalapal po dechu Snape, ale jeho tváře nabraly intenzivní nádech růžové. Jeho předtucha si uznale poklepala na rameno - jo, zděšení bylo na místě. „Jak můžeš!? Je to můj student! Přece si nemyslíš, že bych mohl...“ Šok mu zjevně naboural výřečnost.

„Nejen že bys mohl, já si myslím, že bys měl. Harry je plnoletý, a pokud by ho z lektvarů hodnotil někdo jiný, nevidím žádný důvod proč...“

„Zato já jich vidím víc než dost! Přestaň s tím, Albusi.“ Šok odezníval a zanechal za sebou rozvrkočenou zlobu, kterou se Severus marně pokoušel trošku učesat.

Zatímco vedli tuto debatu, Harry si málem prokousl rty. Brumbál navádí Snapea, aby si s ním něco začal!  Mocná Morgano, nemám z toho lektvaru na nachlazení halucinace? Ale... Snape nechce. Pobouřilo ho to natolik, že na ředitele skoro křičel.

A ublíženost, dosud dobře uzamčená v koutku duše, vykopla dveře svého vězení a vtrhla Harrymu do žil. Zatlačila ho silou do lůžka a vehnala slzy do očí.

Brumbál chvilku studoval Severusovu tvář. K neskonalému překvapení mladšího muže vztáhl ruku a položil ji v laskavém gestu na jeho rameno.

„Severusi, kdy už se přestaneš trestat? Já vím, co děláš, ale to, že nebudeš žít svůj život, Joshuovi ten jeho nevrátí.“

Zalapání po dechu bylo hlasité a proložené zajíknutím.

„Dost! Nech toho! Dobře víš, že... nemůžu riskovat! Už nikdy nedovolím, aby známost se mnou někdo tak draze zaplatil. Byla to jen má vina.“

„Severusi, probuď se už konečně. Nic z toho nebyla tvá vina! Byl jsi pod Imperiem! Nemohls nic dělat. Tak už se přestaň týrat a začni žít!“ V hlase ředitele zněla naléhavost, ale také vědomí marného boje.

„Nebyla – to – má - vina?! Pche!“ Zloba a znechucení zněly z každého slova. „Já ho zabil! Mučil jsem ho, znásilnil a rozsápal jak divoká bestie!“  Zoufalství a kosti drtící sebepohrdání v jeho hlase už nemohly být jasnější. Nenáviděl se.

Brumbál chtěl něco říci, ale Snape ho posunkem zarazil.

„Kdokoli, komu na mě záleželo, to nějak odnesl. Jakoby na mně ležela kletba. A já nedopustím, aby se něco podobného stalo Harrymu! Náš vztah nepřekročí hranice student – učitel. Nedovolím mu, aby sám sebe ohrozil nějakou iracionální náklonností ke mně.“

„Na to už je pozdě, Severusi. Harry tě má rád. Cesta do podzemí od vstupu je dlouhá, ale zvuk se jeskyní nese dobře. Slyšeli jsme ho hned, jak jsme otevřeli dveře. Nehledě na to, že Harry byl dost hlasitý, když na tebe křičel, ať se to neopovažuješ vzdát. Kdybys viděl, jak urputně bojoval o tvůj život, nepochyboval bys.“

„Ne to... nejde, nesmí...“ zamumlal tiše Snape, v hlase zvláštní bolest. „Určitě se pleteš. Má ke mně jen respekt a jeho nebelvírská povaha mu velí vrhnout se bezhlavě do nebezpečí. Nedělal to kvůli mně. Nech mě být, Albusi, jsem unavený.“ A s těmito slovy zavřel oči.

„Nechám tě odpočívat, chlapče. A doufám, že Harry bude mít na věc jiný názor.“ Ředitel se pomalu zvedl. Obešel zástěnu a sklonil se nad mladíkem.

Harry slyšel každé slovo. Mizérie Snapeova života, podpořená znalostí jistých událostí z jeho vzpomínek, mu dokonale pomohla porozumět mužově postoji. Bolelo ho to. Vztek a lítost nad tím, co všechno musel vytrpět, v něm něco sepnuly.

Byl pod Imperiem donucen ublížit svému milenci? Merline! Harry ho toužil vzít do náruče, toužil ho líbat a zahnat všechny děsivé a smutné vzpomínky. Chtěl ho chránit před celým světem. Držet ho tak dlouho a tak pevně, až by Severus pochopil, že láska stojí za to riziko. 

Láska?!

Tohle je to, co k němu cítí?

Nebyl si jistý. Ještě nikdy nebyl opravdu zamilovaný. Ale byl rozhodnutý na to přijít. Ať se Severus třeba staví na hlavu, mě se jen tak nezbaví!

Harry byl plně zabrán do svých úvah a pocitů. Teprve až když ucítil, že mu někdo jemně stírá potůček slz z tváře, si uvědomil, že brečí. Otevřel oči.

Setkal se s modrým pohledem plným vědoucího pochopení a souhlasu. Brumbál na něj spiklenecky mrkl. Pohladil ho po vlasech a beze slova opustil ošetřovnu.

vvv

Někdo mu rozpálil obratel mezi lopatkami dožhava, usoudil Harry, když ho neobvyklá bolest vytrhla ze spánku.

„U černé hromnice! Ženská! To mi tam liješ kyselinu nebo co?“ Snapeův baryton byl naostřen a připraven k řezu.

Aha, takže to není moje bolest, došlo Harrymu.

„A co sis myslel? Že rána plná jedu nebude bolet? Že ten dryák, co jsme uvařili, je heřmánkový obkladek?“ vrátila mu lékouzelnice kousavost a dodala: „Dala jsem dle pokynů kolegů z Austrálie deset kapek přímo do rány. Ta bolest by měla za chvilku odeznít. Albus už vaří další dávku, aby byla po ruce. Teď na tebe sešlu monitorovací kouzlo, abychom určili dobu působení.“

„Sešli si, co chceš, já už tu nebudu ani minutu.“

Šustění pokrývek Harrymu prozradilo, že se Snape pokouší vstát z lůžka.

„Vstát můžeš, dokonce potřebuji, aby ses hýbal. Tak určíme působení protijedu za běžné tělesné aktivity. Ale musíš tu zůstat, než budu mít první výsledky. Po skončení doby působení je jen několik minut na obnovení dávky. Jinak by se jed rozšířil do celého těla,“ poučovala ho Poppy. 

Severus cosi nehezkého zavrčel a nasadil svou obvyklou zlostnou masku. Lékouzelnice si toho nevšímala a mávla hůlkou. V její kanceláři něco zapípalo, jak se spustil monitoring pacienta. Poppy podala mračícímu se muži jeho oblečení a odkráčela do své pracovny.

„Pan Potter ještě spí?“ optal se Snape, zatím co se převlékal.

„Ano, ale už bych ho měla vzbudit. Nespal by v noci,“ dolehl k němu Poppiin hlas tlumený přivřenými dveřmi.

„Já ho probudím,“ odpověděl Snape a obešel plentu.

Harry se usilovně snažil o pravidelný klidný dech. Nechtěl, aby věděli, že je odposlouchával. Intenzivně si uvědomoval, že na něj Snape hledí. Očekával hlasitou výzvu nebo zatřesení ramenem, ale nic z toho se nekonalo. Už, už chtěl sám otevřít oči, jako že se probouzí, když ucítil lehounký dotyk.

Dva citlivé prsty mu sčísly vlasy z čela, uhladily. Zalechtalo to. Harryho srdce udělalo přemet a dalo se do cvalu. Prsty lehounce pokračovaly v dotýkání. Pohladily obočí, sjely na spánek a obkreslily lícní kost. Pak na okamžik zaváhaly. Harry musel donutit své plíce, aby v euforickém vytržení nespustily rychlé oddechování. Své srdce však kontrolovat nemohl. Bušilo mu do žeber takovou razancí, že to muselo být slyšet až do Prasinek. A prsty se pohnuly. Ukazováček s prostředníčkem zamířily ke křivce horního rtu. Lehoulince ji obkroužily, než sklouzly na ret dolní.

Tiché zasténání je oba vyděsilo. A než se Harry stačil zděsit, že se prozradil, prsty z jeho rtů v mžiku zmizely a místo nich pádná ruka zatřásla jeho ramenem.

„Pane Pottere, vstávejte,“ zaznělo z profesorových úst. Tón měl být bezpochyby věcný a klidný. Místo toho Harry slyšel mírně se chvějící chraplavý baryton.

Otevřel oči a zamrkal. „Pane?“ nasadil zmatený a rozespalý pohled. Jen doufal, že jeho chabé herecké schopnosti nebudou prokouknuty.

„Madam Pomfreyová říká, že byste měl vstát,“ oznámil Snape nyní již plně kontrolovaným hlasem.

Harry se rozhodl, že zkusí zaprovokovat.

„Škoda, že jste mě vzbudil, pane, zdálo se mi, že mě někdo hladí...“

„Nechte si prosím své pubertální sny pro sebe, pane Pottere. Nehodlám poslouchat vaše fantazie.“

Harry se zašklebil. No jasně. Fantazie. Já ti dám fantazii, až nebudeš moct popadnout dech, sliboval si v duchu. Jenomže to se snadněji řekne, než udělá, že Harry?

„Jste v pořádku, pane? Vím, že vás ta hadí bestie kousla,“ dodal, když viděl nelibost v jeho tváři.

„Tak vy víte... Možná je teď správná doba na to, abych vás pořádně seřval, Pottere,“ pronesl temně profesor. „Co vás to, u všech bolehlavů, napadlo! Taková hloupost, nezodpovědnost!“ Led v jeho hlase zmrazil tlukot Harryho srdce.

„Co... já nechápu...?“ vykoktal mladík zaraženě.

„To je zcela zjevné, pane Pottere. Mile rád vám to objasním. Vrhnout se za mnou a tou potvorou do vody, jen abyste mne zachránil!? Riskovat utopení, podchlazení a to nemluvím o tom, že jste nemohl tušit, co v té vodě ještě je!? To byla do nebe volající stupidita. Naprostá ignorance a nezodpovědnost,“ rozohnil se Snape.

Harry jen vyjeveně zíral na jeho tvář zrůžovělou rozčilením. Profesor se tyčil nad jeho lůžkem jako bůh pomsty, černé oči jiskřily směsicí emocí.

„Můj život rozhodně nestojí za to, abyste takto nesmyslně riskoval!“

„Tak to máme rozdílné názory na věc, pane...“

„Nepřerušujte mne, Pottre, když se vám snažím vynadat. Velice se na vás hněvám a mám chuť napařit vám trest až do konce ročníku, vy splašený Nebelvíre. Ale protože vím, že by vás to z vaší zbrklosti a nebelvírské arogantní odvahy nevyléčilo, tak to neudělám. Mohu jen doufat, že příště projevíte více rozvahy a nebudete kvůli mně riskovat svůj život. Pochopil jste?“ Snape svůj projev zakončil zvednutím obou obočí a co nejpřísnějším pohledem. Sledoval Potterovu tvář, ve které se míchaly emoce. Nesouhlas, pobouření, vzdor... a bolest.

Severus vynakládal značné úsilí na to, aby udržel svou tvář chladnou. Merline! Ten kluk mu zachránil život, předvedl neskutečnou odvahu a odhodlání, a on ho tu místo poděkování seřval.

Ale já musel! Zavyl v duchu. Harry se na mne nesmí vázat. Nesmí mě mít rád...

Jenže bolest a zraněnost v těch zelených očích ho sžíraly jako kyselina. Nutily ho vzít svá ostrá slova zpět.

„Pane, pochopil jsem, že nesouhlasíte s tím, co jsem udělal. Ale nečekejte, že toho budu litovat. Zachránit vám život rozhodně nebylo stupidní,“ zamumlal nakonec Harry a pokoušel se svou ublíženost nacpat zpět za zavřené dveře jejího vězení. Upřel pohled do černých hlubin shlížejících z výšky nad ním a dal do něj všechen svůj vzdor a hrdost. Bohužel, ta proklatá mrštná potvora ublíženost se mu vysmekla a rozkošnicky exhibovala v záplavě zelené.

Severus tiše zaúpěl a útrpně nad sebou potřásl hlavou.

Udělal krok k lůžku, sedl si na kraj, natáhl ruce a položil je na Harryho široká ramena.

„Vynadal jsem vám, teď bych měl udělat ještě jednu věc,“ pronesl tiše. Přitáhl si mladíka do objetí a zašeptal mu do ucha: „Děkuji, Harry. Děkuji, že jsi tam pro mě skočil a nevzdal to, když jsem nedýchal.“

Harry se zajíkl. Něco silného a velmi majetnického se v něm vzedmulo. Prudce Severuse objal a pevně k sobě přitiskl. Nepustím! Můj! Jeho tělo se pralo s návalem nepopsatelných emocí a pocitů.

Profesor se těžce vyprostil ze sevření. Jeho ruce však zůstaly na Harryho ramenech a pořádně s ním zatřásly, až mu zadrkotaly zuby.

„Ale už nikdy nic takového nedělej, jasné?!“

Odpovědí mu byl široký zubatý úsměv a nepatrné zavrtění hlavou.

Severus v teatrálním gestu protočil oči a hluboce si povzdechl.

„Merline, chraň mne před Nebelvíry,“ zaúpěl, spustil ruce z mladíkových ramen a vstal.

Harry chtěl odpovědět, ale překazila mu to madam Pomfreyová.

„Pane Pottere, měl byste se obléci a zkusit trochu chodit.“ Poppy vyšla ze své kanceláře. Nedívala se na ně, ale do nějakých lejster. Pak zvedla pohled a usmála se.  „Pokud se vám nebude motat hlava, můžete si dojít na večeři do Velké síně. Spát ale budete tuto noc ještě na ošetřovně,“ vztáhla ruku a uhladila mu ofinu na druhou stranu.

Merline! Co to všichni mají s jeho vlasy? Všiml si, že se Snape zamračil, jakoby se mu gesto lékouzelnice nelíbilo.

Přikývl na znamení, že rozumí, a natáhl se po svém oblečení. Vstal, rychle rozepl pyžamový kabátek a svlékl ho. Zcela záměrně tak učinil před Snapeem.

Severus stál nehybně u nohou lůžka a jeho pohled byl zafixován na nahém trupu mladého muže. Roky fyzické námahy udělaly své a vymodelovaly mu postavu sportovce. Lehce snědá pokožka byla hladká a lákala k pohlazení. Severus pocítil trnutí ve slabinách, dech se mu nepatrně zrychlil.

Harry zahákl palce za gumu pyžamových kalhot a mírně zaváhal. To zadrhnutí v plynulém pohybu Severuse probralo. S úlekem střelil očima k Potterovu obličeji. Střetl se s jiskřícími smaragdy plnými provokativních jiskřiček.

Ten spratek! On s ním snad flirtuje! Severus se kousl do jazyka, aby nezasténal, ale jeho tváře pokryla zrádná růžová. Prudce se otočil a zamířil za Poppy, která mezi tím zase zmizela v kanceláři.

vvv

 „Čtyři hodiny? To myslíš vážně?“ šokovaný a znepokojený hlas mistra lektvarů pronikl dveřmi ošetřovny. Harry se právě vracel z večeře.

Otevřel dveře a tiše vstoupil. Brumbál, Pomfreyová a Snape stáli u vchodu do Poppyiny pracovny a dívali se do nějakých lejster.

„To je ale nepřijatelně málo. Na získání Temné krásky potřebuji tři dny! Musel bych každé čtyři hodiny letaxovat tam a zpět.“

„To rozhodně ne. Je to daleko a takovou dávku letaxu bys mohl odnést nehezkými následky,“ protestoval Brumbál.

 „Ale sám si do rány na zádech lektvar nenakapu!“ Snapeův tón byl více rozzlobený, než aby v něm zněly obavy o své zdraví. Vztekal se, že je něčím tak přízemním, jako je jed ohrožující jeho život, omezován.

„Vypadá to, že někdo bude muset jít s tebou, chlapče,“ uvažoval Brumbál a zamyšleně si čechral dlouhé vousy.

„To nejde, Albusi, a ty to moc dobře víš.“ Zavrčel mistr lektvarů podrážděně.

„Severusi, netvař se, že mi nerozumíš. Harry by klidně mohl…“

„Ne!“ ohradil se kategoricky Snape a zlostně zíral na ředitele.

„Nemůžeš si moc vybírat, můj milý. A Harry je zcela jistě schopen tě ošetřit a případně i jinak pomoci,“ stál si Brumbál na svém, před naštvaným pohledem mladšího muže neuhnul.

„O co tu jde? Proč by se Severusem mohl jít jen pan Potter?“ Poppy už ztratila trpělivost a zvýšila hlas.

„Protože Cilffhawk je poněkud zvláštní místo. Je to rodové sídlo Hawků, které Severus zdědil po své babičce. Hrad je pod krevní ochranou a rodovou magií. Byl tradičně místem, kde novomanželé trávili líbánky, a pokud stáli o potomka, magie rodu jim napomáhala... ehm… vytrvat ve snaze o jeho zplození. Ochrany vpustí pouze toho, komu koluje v žilách krev rodu Hawků,“ vysvětlil jí ochotně Brumbál.

„Ale jak tedy může Harry… ach!“ dovtípila se vzápětí a pokývala hlavou.

„Sňatek, dle starých tradic, vyžaduje obřad spojení krve. Proto bylo možné, aby nevěsta, či ženich, kteří do rodu přibyli, mohli do sídla vstoupit. Harry a Severus podstoupili sice jiný obřad, ale podmínku splňují. Jejich krev je smísená a hrad bude Harryho považovat za Severusova životního partnera.

Harry hlasitě zalapal po dechu a rázem čelil upřenému pohledu tří párů očí.

„Já nesouhlasím!“ ozval se Snape. Jeho tvář byla bledá, viditelně se chvěl. Čehož si všimlo i monitorovací kouzlo a začalo do ticha zběsile pípat.

„Severusi! Hned si sedni, musíme aplikovat další dávku lektvaru,“ zavelela lékouzelnice, popadla ho za paži a strkala k nejbližšímu lůžku.

To, že se lektvarista nijak nevzpouzel, dokonce to ani nekomentoval, svědčilo o tom, že je mu opravdu zle.

„Pane Pottere, pojďte sem a dívejte se. Zdá se, že už jste plně v pořádku a  budete v příštích pár dnech svého prof… Severuse ošetřovat, tak ať víte, jak,“ komandovala ho Poppy.

Harry jako ve snách přešel za Snapeova záda. Ten si s hlubokým povzdechem svlékl košili a znehybněl.

Harry už jeho záda znal, věděl, jak jsou zjizvená, ale stejně v něm ten pohled vzbuzoval touhu proklít každého, kdo to způsobil, a týranou kůži naopak laskat, dokud by Severus na veškerou bolest nezapomněl. Zamrkal, vytrhl se ze zamyšlení a pozorně sledoval Poppy.

Rána byla neuzavřená, úzká a hluboká, její okolí podivně zatvrdlé a fialové. Lékouzelnice vzala kapátko, dvěma prsty opatrně roztáhla okraje a kapátko zasunula asi dva centimetry do rány. Poté přesně desetkrát stiskla. Snapeův trup ztuhl, svaly se zatnuly a čelist pevně semknula. Jiný projev bolesti Harry nepostřehl, ale muselo ho to bolet hodně, protože sám cítil ozvěnu na svých zádech.

„Harry, bude nejlepší, když odejdete hned. Podle toho, co Severus říkal, potřebuje na vyvolání Temné krásky tři noci, z čehož ta poslední musí být úplňková. Úplněk nastane popozítří, takže to je akorát.“ Brumbál vypadal podezřele spokojeně.

„Říkal jste „vyvolal“, pane?“ chytil se Harry toho, co mu na ředitelově vysvětlení nesedělo.

„Však on ti to Severus vysvětlí, že chlapče?“ otočil se na Snapea, který se již mírně uvolnil, jak bolest polevovala.

„Zajímá tu vůbec někoho můj názor? Že nechci, aby tam se mnou pan Potter chodil?“ zavrčel zmiňovaný „chlapec“ a vyčítavě hleděl na ředitele.

„To víš, že ano, Severusi, ale jiná možnost není. A Harry to pro tebe jistě rád udělá.“ V jeho pomněnkových očích už zase jiskřičky tančily kankán.

Snape rezignovaně svěsil hlavu.

„Pane, mně nevadí, když půjdu s vámi pro tu květinu,“ řekl Harry. Nechápal, co má profesor proti.

„Skutečně, pane Pottere?! Možná rychle změníte názor. Ředitel se jako obvykle zapomněl zmínit o jednom drobném detailu.“ Sarkasmus a uštěpačnost byly zpět.

„Pokud má na Cliffhawk poprvé vstoupit nový „partner“ – to slovo vyplivl jako něco nechutného -  příslušníka rodu, musí tak učinit určitým způsobem.“

„Eh? Jakým?“ podíval se Harry na Brumbála, když Snape zmlkl a nevypadal, že bude pokračovat.

„Kdysi se podle tradice hned po rituálu uzavření manželství, musel sňatek okamžitě naplnit,“ začal ochotně Brumbál. „Pár se odebral do pokoje, kde došlo k fyzickému spojení. Takto spojen, se pak přemístil přímo na Clifhawk do novomanželské postele.“

Harry vytřeštil oči a zalapal po dechu.

„Ještě jste tak ochoten mi pomáhat, pane Pottere?“ ozval se jedovatě Snape a šlehl po něm výsměšným pohledem.

„Severusi, neděs ho. Ve skutečnosti není nutné zacházet do krajnosti. Polibek by měl k přemístění a překonání ochran bohatě stačit, “ uklidňoval ředitel situaci a položil ruku na Harryho rameno. „Necháme vás teď o samotě, abyste si mohli v klidu promluvit, chlapci. Až se rozhodnete, tak mi, Severusi, pošli zprávu.“ Brumbál se na oba usmál, jiskřičky v jeho očích na ně potutelně zasvítily, zamávaly a následovaly svého majitele ven z ošetřovny.

Poppy vtiskla Harrymu do dlaně flakón s lektvarem. „Deset kapek každé čtyři hodiny. Přesně, pane Pottere, jinak bude mít Severus velké potíže,“ otočila se, zašla do své pracovny a zavřela dveře.

Harry chvilku bezradně stál s lektvarem ve stále natažené ruce a hleděl na staršího muže. Snape ještě seděl na lůžku, obličej ukrytý v dlaních, lokty opřené o kolena. Vypadal poraženě.

„Pane…“

„Nebojte se, nebudu to po vás chtít, pane Pottere,“ přerušil ho Snape. „Prostě se sem každé čtyři hodiny vrátím. Nějak to zvládnu. Můžete jít na svou kolej.“ Jeho hlas byl tlumený, protože stále nesundal ruce z obličeje.

Harry nevěděl, jak by toho umanutého chlapa přesvědčil, že líbat ho, mu rozhodně není proti mysli. Mohl by si ústa umluvit, ale bylo by to, jako házet hrách na stěnu. A pak ho něco napadlo.

Lahvičku s lektvarem zasunul do kapsy kalhot a neslyšně udělal pár kroků před Snapea.

Srdce mu silně bušilo ve snaze spáchat sebevraždu o hrudní kost. Polkl, žaludek stažený nervozitou a očekáváním, ruce se mu chvěly. Pomalu klesl na kolena před sedícího muže a snažil se přimět své zpanikařené plíce k příjmu kyslíku.

Vztáhl třesoucí se ruce, obtočil prsty kolem mužových zápěstí. Cítil, jak Snape ztuhl a mimovolně se podvolil tahu jeho paží, které oddalovaly dlaně dosud kryjící černé oči.

Snape překvapením zamrkal jako vyplašená sova. Harry na nic nečekal, naklonil se, pustil jeho zápěstí a opřel své ruce o silná stehna.

Rty přitiskl na Severusova šokem pootevřená ústa a jemně se o ně otřel. Nic, žádná reakce, jen strnulý lesklý černý pohled doširoka otevřených očí. Harry sebral veškerou svou odvahu, znovu polaskal nereagující rty a v němé prosbě je pohladil jazykem. Ta chuť z něj vyloudila tiché zakňourání. Maličko se odtáhl, stále hledě do těch skelných očí.

Severus zvedl ruku a přejel si konečky prstů přes rty vlhké od Harryho jazyka. Vydechl, mrkl a ten ledový černý potah popraskal jako sklo v temném okně a ve střípcích se sesypal z jeho očí. Odkryl doutnající temnotu, která svou silou vyrazila Harrymu dech.

„Půjdeme?“ zeptal se Harry chraplavě a natáhl ruku.

Muž beze slova vstal, něco nezvykle roztřesenou rukou napsal na kousek pergamenu, vhodil letax do krbu a poslal zprávu do ředitelovy kanceláře.

Pak se jen velmi pomalu otočil k čekajícímu mladému muži.

Severus tomu stále nemohl uvěřit. Potter ho políbil. Dobrovolně. Sám od sebe.

Ale tohle jsem přece nechtěl! Jestli teď dovolím posunutí té neviditelné bariéry mezi nimi, jak ji potom postavím zpět? Budu k tomu mít vůbec sílu?

Zelené oči ho sledovaly, žhnuly! Ústa s plnými rty se chvěla… A… Merline! Jeho chuť měl stále na rtech. A byla… tak! Tělem mu teklo vzrušení a schopnost uvažovat povážlivě rychle mizela. Vztáhl ruku a dotkl se té atraktivní tváře.

Potter se usmál, udělal krok vpřed. Zvedl jednu dlaň a v pohlazení ji od krku přesunul na Severusův zátylek, prsty vpletl do vlasů.

Ten pohyb snad udělali současně.

Ne. Vůbec to nebylo něžné. Jejich rty na sebe narazily s hladovou potřebou. Zaklesly se do sebe a ústa zvala do svých hlubin. Jazyky bojovaly, přetlačovaly se, aby vzápětí ustoupily a uvítaly sametového návštěvníka pohlazením. 

Severus zaslechl zasténání. Nějakou částí své obluzené mysli si uvědomoval, že ten zvuk vychází z jeho hrdla. Prudce se odtrhl, dech pádil jako dostihový kůň.

„Dost! Tohle…“ raději to dál nerozebíral. „Musím nás přemístit. Nelekněte se, nevím, kde přesně nás to vypustí. Hrad má svou hlavu a můžeme se ocitnout na cimbuří, stejně jako ve sklepení,“ varoval Harryho.“ Pak si uvědomil, že celou dobu co mluvil, zíral na mladíkovy rty. Ne že by na tom Potter byl jinak. Sotva si byl jist, že Severus domluvil, znovu dychtivě přitiskl svá ústa na mírně oteklé rty.

Harrymu se zatočila hlava. Cítil Severusův jazyk mapující jeho horní patro, hučení meziprostoru a podivný dotek staré magie. Objala je, pohltila a zdálo se, že je zkoumá. Trvalo to snad pár vteřin, snad několik minut. Když byl opět schopen vnímat své okolí, zjistil, že leží na Snapeovi a zatlačuje ho do nadýchaných pokrývek v obrovské posteli.

Chtěl se znovu sehnout pro polibek, ale Snape uhnul. Nejdříve očima, pak celou svou bytostí. Trochu nešetrně od sebe Harryho odstrčil a rychle vstal.

Harry ho poněkud zklamaně následoval. Celé jeho tělo volalo po dalších dotecích, ale chápal, že v tuto chvíli by to bylo moc. Tenhle polibek si Snape pro sebe ještě mohl zdůvodnit, ale nechtěl si dovolit cokoli víc.

Budu se muset hodně snažit, abych se dostal za ty pevné zdi, co si kolem sebe vystavěl, pomyslel si Harry.

Odkašlal si.

„Takže se to povedlo. Kde přesně jsme?“ zeptal se, pokoušeje se o normální tón.

Severus k němu stočil pohled, oheň v jeho očích zvolna uhasínal.

„Toto je novomanželská ložnice, pronesl hlubokým hlasem a toto…“ popadl Harryho za ruku a v mžiku je znovu přemístil, „toto je Cliffhawk. Vítejte, pane Pottere.“

Harry se rozhlédl a klesla mu čelist. Tiše hvízdl. Stáli na terase spodního nádvoří. Nad nimi se tyčil starobylý gotický hrad, vystavěný na vysokém útesu, který spadal až k hladině temného jezera. Byl velkolepý a nádherný. Měsíc osvětloval hladinu i celou siluetu stavby a Harry pocítil zvláštní respekt.

Aby ten podivný pocit zahnal, zeptal se na to, co mu už nějakou dobu vrtalo hlavou.

„O čem to mluvil ředitel na ošetřovně? Co myslel tím, že musíte tu kytku vyvolat?“

Snape si ho změřil pohledem a pak zhluboka vydechl.

„Vzhledem k okolnostem vám to řeknu, ale jestli zjistím, že jste něco z toho prozradil, osobně vám přišiju jazyk k patru, Pottere,“ varoval ho. Opřel se lokty o výklenek a zahleděl se na lesklou hladinu ozářenou měsícem.

„Moje prababička byla Cantafloresa. Babička to nezdědila, ale moje matka ano. A já také.“ Po tomto oznámení se otočil a zadíval se na vyjevený mladíkův obličej.

Usmál se, když si všiml, že má Potter pusu dokořán. Pocítil zcela neodolatelnou touhu mu ta ústa ucpat svým jazykem. Rodová magie hradu začala působit. Severus si vůbec nedokázal představit, jak udrží své ruce dál od toho zelenookého pokušení, když mu libido ještě nabuzuje kouzelná atmosféra hradu.

Harry konečně zavřel pusu a vydechl. „Váš hlas! Já věděl, že to není samo sebou. Máte v něm určitou míru magie, i když jen mluvíte!“

„Ano, to bude nejspíš pravda. Tato schopnost je také důvodem, proč mám vždy nejlepší rostlinné suroviny do lektvarů. Dokáži si rostliny vyzpívat. Jistě chápete, proč to držím v tajnosti. Nepotřebuji, aby mi u dveří stepovaly zástupy lidí, chtivých mě využít.“

„Jak to funguje? Tahle schopnost je velmi ojedinělá. Když jsme se o tom učili v hodinách přeměňování, McGonagallová říkala, že poslední známá Cantafloresa byla jakási Italka, co žila v minulém století. A taky… Myslel jsem, že Cantafloresy bývají jen ženy?“

„Obvykle ano, u mužů je to velice vzácné. A jak to funguje, uvidíte už brzo. O půlnoci sejdeme k jezeru. Budu možná potřebovat vaši pomoc. Je to fyzicky trochu náročné a já nejsem zrovna fit.“

Pak mu pokynul směrem k dubovým dveřím, které stínovou magií otevřel. „Teď pojďte, něco vám ukáži. Harry se nenechal dvakrát pobízet a vešel.

vvv

Pokračování ZDE

Poslední komentáře
03.10.2014 22:29:22: To bola nádherná kapitola:) Ten hrad je úžasný:D teším sa na tie tri dni čo sa bude Severus urputne ...
10.11.2012 19:32:32: Skvělá kapitola. Moc jsem si ji užila. Smutný je Severusův strach mít někoho blízkého, někoho, kdo h...
11.07.2012 00:19:54: Cliffhawk, skoro ako Cliffhanger, či čo to bolo... Krásne. Fakt špica nápad využiť Snapov zamatový h...
21.06.2012 11:09:47: - POPO - No asi poprvé :D já jsem většinou totiž neviditelná :D No i když je ostuda, že jsem ještě n...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.