Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Popo

POPO - Spojeni / 7. kapitola - V podzemí

V další kapitole budeme trošičku akční... Máte rádi hady?  J
Děkuji všem úžasným komentujícím: 1beruska, lady corten, Marci, Vinka, Michangela, Hajmi, Casiopea, gleti,bez nicku, Saskya, B, Nade, lucik, bacil, patolozka, Rosnička12, aMaja, grid, mori, kali, Mononoke, Erumoice, Airiny, Elza (snad jsem na někoho nezapomněla...)

Za bleskové obetování patří velký dík Casiopee.

vvv

Ještě dvě vteřiny stáli a strnule na sebe zírali.

 

Pak Snapeovi přes tvář spadla obvyklá maska a oči s mrknutím zavřely dveře do duše. V krbu vzplanul zelený oheň a Brumbálova tvář se zjevila mezi plameny. „Severusi, díky Merlinovi, už jsi v pořádku,“ vydechl s úlevou a jeho oči rychle přeběhly po obou napjatých postavách.

 

Snape se nezeptal, jak Brumbál ví, že v pořádku nebyl, jen střelil pohledem - To mi vysvětlíš - po Harrym.

 

Ředitel si jejich oční komunikace nevšímal a pokračoval: „Poplach se spustil kvůli manipulaci s hradními ochranami. Něco je zvenčí atakovalo.“

 

„Kde byly narušeny?“ zeptal se Snape, zatímco si oblékal hábit.

 

„V podzemí. Jedná se o podzemní tunely z jezera,“ vysvětlil starý kouzelník. „Je potřeba, aby je někdo zkontroloval, a ty jsi jediný, kdo právě neučí. Krom toho, to tam znáš nejlépe. Nevypadá to, že byly prolomeny natolik, aby jimi prošel člověk, ale bojím se, aby nepovolily pečetě na magických bariérách zadržujících vodu. Myslím, že se k nim zatoulala Obří oliheň nebo jiný vodní živočich. Magie je láká.“

 

Snape přikývl, připravený vyrazit.

 

„Pokud bys měl jakýkoli problém, pošli mi zprávu, hned přijdu,“ dodal ještě Brumbál a otočil se na mladíka. „Harry, ty jdi do učebny přeměňování a připoj se ke spolužákům. Použij krb,“ komandoval ho v rychlosti.

 

Harrymu se vůbec nezamlouvala představa, že by nechal jít Snapea samotného. A krom toho, v podzemních tunelech ústících na dno jezera nikdy nebyl. „Pane, rád bych šel s profesorem, mohla by se mu hodit pomoc,“ požádal Brumbála.

 

„Nesmysl, pane Pottere, už jste mi pomohl víc než dost,“ zavrčel Snape jedovatě a navzdory slovům, tón nenechával nikoho na pochybách, co si o jeho pomoci myslí.

 

Harryho to zabolelo. V duchu svou ublíženost soucitně pofoukal a odložil stranou. „Vy víte, že pokud bude potřeba posílit štíty a bariéry, může se má magie hodit,“ vynesl svůj trumf a čekal, zda mu to projde.

„Harry má možná pravdu, Severusi, jeho štítová kouzla jsou velmi silná,“ uvažoval ředitel nahlas.

 

Černé oči si ho s nelibostí přeměřily a rty se frustrovaně semkly. Severus si, na rozdíl od Brumbála, uvědomil, co měl Potter na mysli. Možná budou bariéry natolik poškozené, že bude potřeba spojit jejich magie, aby je nabili energií a stabilizovali. Neochotně přikývl.

 

„Dobře, chlapci, tak to jděte zkontrolovat a pak mi podáte hlášení. A Harry, poslouchej profesora Snapea, neudělej žádnou hloupost.“ Modré oči zajiskřily, hlava ředitele zmizela a oheň v krbu se změnil na obyčejný.

 

„Pohněte, Pottere, nemám na to celý den. Když už jste se vnutil, zkuste být užitečný a hlavně se mi nepleťte pod nohy,“ vrčel nakvašeně Severus po cestě z pokojů.

Tentokrát vyšili na chodbu hlavními dveřmi. K Harryho údivu je hlídal tentýž had, jako vstup z kabinetu.

 

„Čau, Duhová nádhero, ještě máš v čem plavat?“ zasyčel potichu, když vycházel ven. „Mohl bych ti donést trochu jezerní vody, jdem na kontrolu bariér. Jen nevím, jestli by ti skutečná voda nesmyla ty frajersky lesklý šupinky,“ provokoval s úsměvem Harry.

 

„Jmenuji se Ooko a vyprošuji si tento tón, mladíku!“ ozvalo se zpět, ale neznělo to dotčeně. „Vodu nosit nemusíš, spíš si tam dávej pozor. Podzemí může být zrádné.“

 

Harry nechal hada hadem, neměl čas na delší konverzaci. Snape nasadil své obvyklé tempo, takže musel pohnout. Svižně ho doběhl a držel se v brázdě vzduchu za černým pláštěm.

 

„Pane, ten alarm není slyšet všude?“

 

„Pottere, mě stále udivuje míra vaší idiocie. Copak by asi nastalo, kdyby se takový kravál spustil v učebnách a na kolejích?“ Za chůze se ohlédl a věnoval mu obzvláště útrpný úšklebek.

 

„Aha… panika je asi nežádoucí, že?“ dovtípil se Harry a byl odměněn odfrknutím.

 

„Vskutku brilantní dedukce, pane Pottere. Nebolelo vás to?“

 

A Harry se usmál, protože tohle byl přesně styl jejich komunikace během společně tráveného času při učení a boji. Kousavost, narážky a sarkastický humor.

 

Chybělo mu to.

 

„Ani ne, jen doufám, že to nebude mít trvalé následky. Nerad bych přišel o titul největšího idiota v Anglii,“ nahrál a čekal na odražení pomyslného potlouku.

 

„Och, bez obav, vaše prvenství je nezpochybnitelné a mohu vás ujistit, že aspirujete na přední příčky i v rámci celosvětového pojetí,“ odtušil Snape. A poprvé za dlouhou dobu, zaslechl Harry v jeho hlase upřímný úsměv. Dokonce mírně zpomalil, aby mohli jít vedle sebe.

 

Severus si nenápadně mladíka prohlížel. Hledal jakékoli odchylky od jeho běžného chování. Ale Potter vypadal, jako by se minulou noc nestalo nic výjimečného. Od chvíle co slyšel, že jednou ze vzpomínek byla i ta na Joshe… zachvěl se.  Nedokázal se ovládnout, skrýt tu bolest a vinu, spjatou s tímto jménem. A ten všetečný Nebelvír se mu prý pokoušel pomoci, pche! To by ho zajímalo jak. Jenže aby se to dozvěděl, musel by s Potterem o té noci mluvit.  A do toho se mu vůbec nechtělo.

 

Svůj tok myšlenek přerušil, když dorazili k vysokým dubovým dveřím. „Dávejte pozor, kam šlapete. Schody jsou mokré a kluzké. Nemám nejmenší chuť vás odtud vláčet se zlomenými končetinami.“  A s těmito slovy vstoupil do temnoty za dveřmi.

 

Letité louče konzervované kouzlem vzplály, ale bylo jich tu tak málo, že sotva osvětlovaly příkré schody. Dvojité Lumos, pronesené téměř současně, ozářilo vlhkem nasáklý prostor.

 

Harry v údivu pootevřel ústa. Nacházeli se v obrovské a hlavně hluboké jeskyni. V duchu počítal, jak hluboké může jezero být. A protože část hradu se nacházela pod úrovní hladiny a hloubka, kam sestupovali, byla v nedohlednu, nějak se nemohl dopočítat. Schodiště bylo vytesáno přímo do skály a využívalo přírodních říms, aby cik cak klesalo do hlubin. Skálu místy obrůstal lišejník, který ji dělal extrémně kluzkou. Zvuk kapající vody se s ozvěnou odrážel od stěn a chlad sálající z kamene jim pronikl oblečením.

 

„Jak hluboké je vlastně jezero, pane?“

 

„Pottere, kdybyste četl Bradavické dějiny, nemusel byste se ptát,“ zavrčel, ale nakonec se rozhodl odpovědět. „V nejhlubším bodě má skoro pět set metrů. Dno, kam ústí tato jeskyně, je asi sto metrů pod hladinou.“

 

Harry hvízdl. Ozvěna jim to vrátila několikanásobnou silou.

 

„Chcete mě připravit o sluch?“ vyprskl profesor. „Jsem v pokušení vám dočasně zacpat pusu. Aspoň bych byl ušetřen vašich stupidních otázek a iritujících zvuků,“ hudral, když pomalu sestupovali schod za schodem.

 

Harry měl jiný nápad, jak by mu muž mohl zacpat pusu, ale nehodlal to říkat nahlas. Ne v tak nebezpečném prostředí... Raději ztichl a šlapal. Nějak se mu to tam nezamlouvalo.

 

A čím níže sestupovali, tím tísnivější měl Harry pocit. Vibrace silných magických bariér mu brnkala na nervy, avšak nebyla tím, co mu vadilo. Bez varování ho začala pálit jizva. Sykl a zakolísal. Snape se po něm ohlédl a tázavě zvedl obočí.

 

„Začala mne bolet jizva,“ zašeptal Harry, ale i to znělo v podzemním prostoru hlasitě.

Snape se obezřetně rozhlédl a Harry ucítil jeho magii, jak se rozběhla po skále; pátrala. „Necítím Jeho přítomnost, ale buďte ve střehu,“ nabádal ho a pokračoval v sestupu.

Vůně jezerní vody sílila.

 

„Pečetě asi povolily, voda by tu být neměla,“ konstatoval profesor, když Lumos na jeho hůlce odrazil od vodní hladiny několik metrů pod nimi.

 

„Musí to jen prosakovat,“ podotkl Harry. „Pokud by tu byla větší díra, tlak vody by ji za chvíli ještě zvětšil a místo vašich komnat a Zmijozelské koleje byste měli bazén.“

 

Snape jen pokýval, kupodivu necítil potřebu jakkoli Harryho poznámku zesměšnit. „Tohle dát do pořádku, bude vyžadovat hodně soustředění. Nejdřív musíme vrátit vodu zpět do jezera a pak opravit bariéry a pečetě. Očekávám, že mne ohromíte svými schopnostmi, o kterých pan ředitel hovořil,“ rýpnul si Snape a obrátil se na Harryho.

 

V ten okamžik vodní hladinu prořízl pohyb, Harryho jizvou prolétl ohnivý šíp bolesti a silné tělo s lesklými šupinami vystřelilo vzhůru. Ve vteřině obtočilo smyčku kolem profesorova trupu, zvedlo ho a zůstalo vztyčené dva metry nad hladinou. Muž se bezmocně zmítal v pevném sevření. Obrovská hlava Nagini uvolnila čelisti a rozevřela zrůdně obrovskou tlamu.

 

„Okamžitě ho pusť!“ zasyčel šokovaný Harry a z jeho hůlky vyšlo silné Percutere. Prostor ozářilo Protego. Voldemortovo Protego. V nepřirozeně rudých očích plaza zajiskřilo, když se upřeně zadívaly na mladíka.

 

Harrymu se bolestí v hlavě rozslzely oči, ale neustoupil. „Koukej ho nechat na pokoji, zmetku, nebo tu tvojí ještěrku zauzluju, že ji nikdo nerozmotá!“ vykřikl a vyslal další útočné kouzlo. Protego však odolalo a sečná kletba po něm jen neškodně sklouzla.

 

Had zasyčel, ale hlas, který se jim oběma ozval v hlavě, hadí nebyl. „Pošetilé a hloupé děcko.“ Voldemort se odporně zachechtal a pokračoval: „Bráníš někoho, kdo mi už roky věrně slouží. Severusi, předpokládal jsem, že když polechtám bariéry, pošlou sem tebe. Ale že mi rovnou do náruče přivedeš to, pro co jsem poslal Nagini, jsem opravdu netušil. Výborně, Severusi. Za odměnu můžeš sledovat zkázu tohoto červa, kterého se opovažují označovat jako mně rovného!“

 

Snape v sevření hadí smyčky znehybněl, neplýtval energií na vysvobození. Zoufale se snažil vymyslet, jak z toho ven. Kdyby se jim podařilo narušit spojení mezi Nagini a Pánem Zla, Protego by zesláblo a pak možná...

 

Had se ještě víc napřímil, nechal Severuse sklouznout po svém těle níž a opět smyčku utáhl. Děsivá hlava se rozehnala a zaútočila. Harry tak tak stačil uhnout. Noha mu sklouzla po mokré skále, upadl.

 

Severus se soustředil a vyslal stínové Legilimens. A vzápětí sebou škubl, jak jím projela Potterova bolest z jizvy.

 

„Pottere!“

 

„Pane?“ zasípaní. „Nějaký nápad?“

 

„Musíme ho vyvést z rovnováhy.“

 

Harry opět uskočil před hadími zuby. Zdálo se, že si s ním Nagini hraje. Jako kočka s myší.

 

„Jak?“ zafuněl a po zadku sklouzl o tři schody níž, hlavu sotva udržel nad hranami kamenných stupňů.

 

Severus sám byl zmítán hadími pohyby, sevřen tak pevně, že mohl sotva dýchat. „Mám v botě dýku,“ hekl, když mu smyčka stáhnutím vyrazila dech z plic.

 

Harry vyskočil, prudce sehnul trup a provlékl se pod rozevřenou tlamou. Vyběhl o několik schodů výš a znovu uhnul před výpadem. Nagini se zjevně bavila.

 

„Chcete s ní tu obludu podrbat?“ zaznělo ironicky Potterovým hlasem, ale bylo znát, že začíná být unavený.

 

„Spojíme naše magie, idiote!“

 

Harry pochopil. Nemusel se nijak koncentrovat. Jejich magie se po sobě dychtivě natáhly a s úlevou splynuly.

 

„Nechci vás zasáhnout!“

 

„Irelevantní. Připravte se!“ Snape se zkroutil, aby dosáhl přes slizké tělo do své boty.

 

„Hej, ty nedomrlá kaničko do boty, líp to neumíš? Jsi stejně neschopná jako tvůj páníček. Ten má taky jenom velký kecy, ale pokaždý ode mě dostane na prdel.“

 

Nagini, i Voldemort v její mysli, vzteky zařvali. A události nabraly na rychlosti.

 

… Zrůdná hlava se zaklonila, čelisti rozevřely, zuby jako šavle zvlhčil jed; nápřah k smrtícímu úderu...

 

... Záblesk oceli a dlouhé ostří se zabořilo mezi hadí šupiny...

 

... Bolestivé zasyčení, červená v očích plaza zoranžověla...

 

... Hůlka v Harryho ruce zamířila do rozevřeného chřtánu...

 

... „Opprimendi!“ výkřik se rozlehl jeskyní...

 

... Protego vybuchlo, následováno zakvílením hada, jemuž kletba rozdrtila hrtan...

 

Nagini neřízeně padla dopředu. Harry už nestačil uskočit a byl naražen na skálu. K bolesti z jizvy se přidala i ta z rány na zátylku. Horká krev smáčela jeho krk, zatočila se mu hlava.

Další bolest ho však probrala. Nebyla jeho, to Severus...

 

„Zrádce! Za to zaplatíš!“ zaznělo jim v myslích vzteky nepříčetným hlasem černokněžníka. Nagini ve smrtelných křečích stáhla smyčku, drtila Severuse a zároveň v posledním záškubu trhla hlavou. Nedávno zhojená žebra praskla jako sirky, zabořila se do orgánů pod nimi a jeden z jedem obalených zubů proťal Snapeova záda.

 

Agonický křik se dral z obou mužských hrdel. Hadí tělo bezvládně sjelo do ledové vody a kleslo ke dnu, stále objímaje svou kořist.

 

Neskutečná bolest, která stínově Harryho mučila, začala slábnout, to jak Snape ztrácel vědomí. 

 

„Severusi!“ vyděšený výkřik skála několikanásobně odrazila.

 

Harry na nic nečekal. Vytěsnil zbytky utrpení na okraj své mysli, strhl ze sebe hábit a skočil do vody. Chlad, jako dravé zvíře, mu zabořil zuby do kůže a s požitkem začal hltat jeho tělesné teplo.

 

Ponořil se do naprosté tmy. Lumos na hůlce osvětlovalo jen několik desítek centimetrů prostoru. Udělal pár temp. Ledové jehly mu pronikaly do svalů a nutily je horečně pracovat.

 

Konečně nahmatal hadí tělo.

 

Ve světle hůlky se cosi zalesklo.

 

Dýka! Křeč umírajícího hada ji povysunula. Nyní označila místo, kde smyčka svírala nehybné mužské tělo.

 

Dvě tempa a byl u něj. Panika se v jeho nitru pevně objala se strachem; společně zaťaly drápy do Harryho duše.

 

Uchopil Severuse pod pažemi a zatáhl. A znovu. Nešlo to. Nepohnul s ním ani o píď.

Plíce už bolestivě protestovaly proti nedostatku kyslíku. Jestli se utopím, tak mu nepomůžu, prolétlo mu hlavou. Odrazil se, vynořil a zoufale lapal po dechu. Na vodní hladině se cosi zavlnilo. V hrůze sebou cukl.

 

„Neboj se nás, mladý kouzelníku,“ zasyčel mu v ústrety hadí hlas s podivným přízvukem. „Jdeme ti na pomoc, posílá nás Ooko,“ vysvětlil sykot. Hladinu rozvlnily stovky štíhlých drobných těl Dajaků, jezerních hádků.

 

Jak mi můžou tihle drobci pomoct? Na mudrování však neměl čas.

 

Nabral do plic co nejvíce vzduchu a opět se potopil. Chlad mu už úplně znecitlivěl tělo. Měl pocit, že s ním pohybuje někdo jiný. Posílil Lumos a vytřeštil oči. Drobná tělíčka se vměstnala mezi smyčky mrtvé Nagini a profesorovo tělo. A pak se začala nafukovat vzduchem. Fungovala jako hydraulický zvedák. V dalším okamžiku byl muž volný. Harry ho popadl, ale jeho podchlazené tělo odmítalo plnit rozkazy.

 

Ucítil dotek. Nafouknutí hádci je obklopili a vynesli na hladinu. Z posledních sil se vydrápal na první schod. Zapřel se zády o hranu kamenného stupně, zatáhl. Tíha vysokého muže mu spočinula na hrudníku.

 

Byl nehybný, ledový a nedýchal.

 

Harry, s dusivým děsem kroužícím po celém jeho těle, ucítil, že se Snapeova magie vytrácí. Zuby mu drkotaly a chvění přešlo ve frenetický třes.

 

„Nnne... ne...n... umíí...rrrej!“ chrčel. Zatnul zuby do tváře a přesunul se o stupeň výš. Byla to vlastně menší římsa.

 

Stínovou magií obalil sebe i Snapea ohřívacím kouzlem. Bolelo to. Stejně, jako když ponoříte zmrzlé nohy do horké vody. Ale aspoň cítil. Už dokázal ovládat své končetiny. Vytáhl Severuse k sobě, položil na záda a sklonil se k jeho hrudi.

 

Nic neslyšel. Srdce netlouklo, plíce se neplnily vzduchem. Zmodralé rty dokonale doplňovaly mrtvolný vzhled obličeje. Poslední špetka Snapeovy magie se neslyšně odloupla. Smrt nedočkavě přešlapovala, dychtivá obejmout další duši.

 

„Neumírej!“ zařval a zoufalství mu teklo tepnami.

 

„Ne! Ty tvrdohlavej berane. Tohle na mě nezkoušej, neopovažuj se mě opustit, slyšíš?!“

 

„Dobby!“ zakřičel. Chvilku to trvalo, ale známé puk se přece jen ozvalo.

 

„Přiveď pomoc, rychle!“

 

Skřítek vykulil své velké oči, avšak hned přikývl a s dalším puk zmizel.

 

Harry vyřkl diagnostické kouzlo.

 

Jed v těle, bodná rána od zubu. Vnitřní krvácení. Zlámaná žebra vklíněná do plic, sleziny a ledvin. Do srdce ne. Merline, díky!

 

„Zkusím to, musím to zkusit,“ mumlal. Nadechl se a rozpřáhl. Vší silou praštil pěstí do středu nehybného hrudníku. A znovu.

 

Nic.

 

Zaklonil muži hlavu, otevřel pusu, zacpal nos. Nádech, vdech do Severusových úst. Nápřah a rána. Ozvalo se prasknutí. Asi další žebro. Nebo přímo hrudní kost. Leknutím ztuhl, bál se pokračovat.

 

Ale... diagnostické kouzlo zaznamenalo zachvění. Srdce poskočilo a znovu utichlo.

„Tak bojuj! K čertu, přece to nevzdáš. Severusi!“

 

Spojil ruce, propletl prsty a opřel je mezi prsní svaly.

 

Kolikrát se má stlačit? Nepamatoval si. Prostě rychle a pravidelně promačkával hrudník, masíroval.

 

Nádech...

 

Vdech...

 

Kde jsou? Kdy už konečně někdo přijde?!

 

Začala se mu motat hlava. Krev z rány na temeni, chladem zastavená, začala opět proudit.

 

A pak to ucítil. Bylo to jako něžný polibek. Dotek magie, té jeho.

 

Nádech, přitisknutí úst k ústům, výdech.

 

Harryho rty se o nepatrný kousek zvedly nad ty promodralé. „No tak, prosím, prosím...“

 

Každým slovem se otřely o Severusovy.

 

Zachvění očních víček, zachrčení a bolestné zalapání po dechu. Růžová krvavá pěna unikla koutkem úst.

 

„Pane?!“

 

„To...“ nesrozumitelné zachraptění, „byla ta nej...h...ší... pusa...“

 

„Díky, Merline...“ Harry se prudce napřímil. Úleva ho zalila jako povodeň. A spolu s klesající hladinou adrenalinu si začal uvědomovat slabost, jež ho omotávala jako pavučina. Okolí se podivně rozmazávalo.

 

Hluk kdesi nad nimi, zvuk několika nohou rychle sestupujících po schodech. Výkřik... víc nic.

 

Harryho smysly zastřela temnota a jeho tělo se svezlo v bezvědomí na poraněného muže.

 

vvv

 

Desinfekce, vůně čistého povlečení... třeštící hlava. „Do prdele!“

 

„Prosím, kroťte svůj slovník, pane Pottere,“ ozval se pobouřený hlas madam Pomfreyové. „Nechci, abyste vzbudil profesora Snapea, právě usnul,“ dodala laskavěji a podala mžourajícímu Harrymu lahvičku s lektvarem. „Na nachlazení,“ odpověděla na jeho tázavý výraz. „V té studené vodě jste oba zmrzli na kost.“

 

Bez protestů lék vypil.

 

„Jak je profesorovi?“

 

„Žije, hlavně vaší zásluhou. Ta mudlovská první pomoc byl výborný nápad a hypotermie pomohla ochránit mozek při nedostatku kyslíku. Problém je ale to kousnutí,“ povzdechla si. „Mimochodem, nevíte náhodou něco o jeho nedávno zlámaných žebrech, propíchnuté plíci a zahojených pohmožděninách?“ zeptala se s kousavostí, jaká u ní byla neobvyklá.

Harry nevěděl kam s očima.

 

„Já se z toho umanutýho chlapa asi jednou zblázním, takhle riskovat své zdraví kvůli hrdosti! A vy byste, pane Pottere, měl mít taky víc rozumu a nepokoušet se mi zasahovat do řemesla,“ kázala mu přísně. „Máte štěstí, že to nedopadlo špatně,“ uzavřela svou litanii a pro zmírnění tvrdých slov prohrábla Harrymu rozcuchané vlasy.

 

„Nikdy bych mu neublížil,“ zabrblal. A protože se v tu chvíli díval na zástěnu, kryjící Snapeovo lůžko, neviděl zkoumavý pohled, kterým si ho lékouzelnice přeměřila.

 

Co si to nalhávám? Ublížil jsem mu. Možná tak, že mi to nikdy neodpustí. Jsem idiot. „Jak se dá vyléčit kousnutí Nagini?“ zeptal se a přitom zazíval.

 

„Na to se právě pokoušíme přijít. Spěte Harry, potřebujete si odpočinout. Měl jste velkou tržnou ránu na hlavě, otřes mozku a prasklinu v lebeční kosti. Musíte dát tělu čas, aby se vzpamatovalo.“

 

Harry si matně uvědomil, že lektvar musel obsahovat i něco na spaní, protože jeho víčka právě spadla, jakoby vážila tunu.

 

vvv

 

... „Severusi, lež klidně, pan Potter je v pořádku a spí.“ Přísný hlas lékouzelnice pronikl Harrymu do vědomí. Rázem se probral a našpicoval uši.

 

„Kde je Brumbál?“ Snape zněl chraplavě, slabě a unaveně.

 

„Pokouší se najít cokoli, co by zastavilo jed Nagini. Myslím, že má schůzku s léčiteli z Austrálie. Přece jen tam mají větší zkušenosti s hadími protijedy,“ vysvětlila a hned na to její hlas ztvrdl. „Ani na to nemysli. Neopovažuj se vstát z té postele, Severusi Snapee, nebo tě přivážu. Dost na tom, jak jsi byl zraněn, nedopustím, aby sis ještě ublížil sám!“

 

„Nesnesitelná panovačná ženská...“ dolehlo k Harrymu mumlání, které mu roztáhlo pusu do  širokého úsměvu. Docela by ho zajímalo, jestli Poppy musela Snapea na lůžku fyzicky přidržet.

 

Zvuk otevíraných dveří, lehké kroky, ohlásily příchod další osoby.

 

„Albusi! Prosím, vysvětli téhle semetrice, že mě tu nemůže držet proti mé vůli!“ rozčiloval se lektvarista.

 

„Severusi, nemůžeš po mně chtít, abych zasahoval do Poppiiny práce. Tohle je její území. Neodvažoval bych se jí cokoli přikazovat.“ Brumbálův hlas zněl pobaveně, ale pod tím laškovným tónem bylo něco, co se Harrymu nezamlouvalo.

 

Chvilku bylo ticho a pak se ozval Snape. „Tak už to řekni. Nic proti tomu nemají, že ne?“

Hluboký povzdech signalizoval, že se moc nespletl.

 

„Ne tak úplně. Mám od nich recept na lektvar. Omezí působení jedu, zpomalí ho. Ale není to léčba. Budeš slabý, tvoje magie také a netroufám si odhadovat, jak dlouho bude lektvar působit, než...“ nedokončil, nemusel.

 

„Takže kolik mám času?“ zeptal se hlasem bez emocí Snape.

 

„Nelze to určit, ale ne víc než pár týdnů,“ řek tiše Brumbál.

 

Harrymu klopýtlo srdce. Strach a neuvěřitelná touha chránit muže na vedlejším lůžku ho zcela paralyzovaly.

 

„Jeden z léčitelů se zmínil o jakési dávno vyhynulé rostlině,“ pronesl zamyšleně ředitel. „Byla něco jako bezoár v rostlinné říši. Její čerstvé květy, utržené za úplňku, měly moc navázat na sebe jakýkoli jed. Ale byla také něco jako Gryfin - nikdo ji neviděl už stovky let. Podle legendy rostla na březích několika magických jezer. Bylo ji možné utrhnout jen se svolením Vládkyně jezera. Jednou prý nějaký kouzelník Vládkyni urazil a květinu ukradl. Z pomstychtivosti ukryla tuhle rostlinu v hlubinách jezera a žádný smrtelník ji už nikdy nespatřil.“

 

Po vyprávění nastalo ticho. Přerušila ho až Poppy.

 

„Jak se ta rostlina jmenovala?“

 

„Odborně Tenebra salvatoris, ale lidé jí říkali Temná kráska,“ odpověděl Brumbál do ticha ošetřovny.

 

A to ticho protnul sytý chraplavý smích.

 

„Co je tu tak směšného, Severusi?“ Poppy zněla znepokojeně, jako by se bála, že lektvarista začíná bláznit.

 

„Albusi, sice netuším, jak pravdivá je tahle tvoje legenda, ale to, že tu rostlinu nikdo nespatřil po stovky let, rozhodně pravda není,“ Snape zněl pobaveně.

 

„Jak to myslíš? Ty ji znáš?“

 

„Ano a dokonce vím, jak ji získat,“ prohlásil spokojeně.

 

Harry si uvědomil, že po jeho slovech mu ocelová obruč strachu, dosud svírající hrudník, praskla a úleva zaplavila celý organismus.

 

„Kde roste? Jak ses k ní dostal? A proč o ní nikdo jiný neví?“ Brumbál zněl vzrušeně a zvědavostí skoro nedýchal.

 

„Cliffhawk,“ téměř zašeptal Severus.

 

„Ty... canta...?“ vykoktal ředitel.

 

„Trefa, Albusi.“

vvv

 

 Pokračování ZDE

 

 

 

Poslední komentáře
09.11.2012 22:05:38: Páni, to byla jízda. Úžasný spád a Harryho boj o Severusovu záchranu. Ani jsem nedýchala. Díky za sk...
10.07.2012 21:08:56: Ak som správne pochopila, aj keď Sev nájde kvet, účinok jedu sa iba spomalý? A to je akože fér? Lebo...
03.06.2012 14:00:48: Nemůžu než jen souhlasit a nadšením všech ostatních čtenářů. Vážně skvělé; u Severusova přemítání se...
31.05.2012 16:30:20: Myslím, že se těšíme a nedočkavě vyhlížíme všichni :D
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.