Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Popo

POPO - Spojeni / 14. kapitola - Učení - mučení

„Hmm, hhh-mm…hm…hh-hhm-mm… U všech skvorejšů, došel mi zelínek,“ ozvalo se z pootevřených dveří laboratoře. To, že se těsně předtím tou škvírou linulo nezaměnitelné hmkání jakési melodie, vyvolalo na tváři Gilly potutelný úsměv. Ne, rozhodně nešpehovala, jen utírala na chodbě prach z rámů obrazů. Nemohla však popřít, že se jí tyhle zvuky z úst pana Severuse líbily. Zavrtěla hlavou a pokračovala v práci, myšlenkami stále u svého svěřence. Znala Severuse od plenek. Jeho matka sem s ním občas utíkala, když byl její muž příliš opilý, nebo se na několik dní prostě vypařil. Gilly neskutečně rozčilovalo, jak s Eileen její mudlovský manžel zachází, když se opije. Násilí nikdy nebylo v rodě Hawků běžným jevem. Až teprve krev Princů přinesla do životů jejich potomků to podivné šílenství. Navzdory genům svého otce byla Eileen povahou celá matka. Tichá, trpělivá a pokorná. Jediným činem, který se vymykal z této charakteristiky, byl útěk z domova a zbrklé vdavky za Tobiase Snapea. Ten pak v Eileen spolehlivě udusil i tu poslední jiskru vzdoru, kterou snad po svém útěku od násilnického otce v sobě měla.
 
A Severus? Ano, i on disponoval velkou dávku náchylnosti k násilí, netrpělivosti a zlobě. Paradoxně z něj však děd nevychoval další jemu podobnou zrůdu. Ne, že by se nesnažil. Všechno, co mu prováděl, v Severusovi vypěstovalo místo nekontrolovatelné agresivity takový stupeň sebekontroly a potlačování vlastních emocí, až ani on sám nebyl schopen dát svým citům volnost. Možná, pokud by vyrůstal rozmazlován a v přepychu, byl by z něj podobný násilník jako jeho děd. Místo toho u něj převážil vliv jeho laskavé matky. Gilly si často vyčítala, že se po smrti Eileen více nezajímala, co se stalo s jejím synem. Věděla, že vyrůstá v sídle Princů, ale nekontaktovala ho. Ne že by cokoli zmohla, byla jen domácí skřítek a on byl pod dědovým poručnictvím. Severus se dozvěděl o tom, že tento hrad je jeho dědictvím až po dosažení plnoletosti, ale trvalo dlouhé roky, než se o něj začal zajímat. Když se po letech Severus ukázal, byla Gilly moc smutná z toho, jak uzavřeným, zasmušilým a chladným mužem se stal. Jaký rozdíl oproti současnosti! Gilly se zazubila. Mladý pan Harry s tím morousem dělal přímo zázraky. V posledních dnech si s Firulou museli dávat dobrý pozor, kam vcházejí, aby ty dva nevyrušili z jejich zaujetí svými těly.
Z laboratoře se v tu chvíli ozvala rána a pak proud nadávek. Gilly naklonila ušatou hlavu v čirém pobavení. Velký Mistr lektvarů byl jaksi nesoustředěný a podařilo se mu vyhodit do vzduchu kotlík jako nějakému prvákovi. Odfrkla si, a vydala se do kuchyně připravit oběd.
 
xxxx
 
„U Mortgany! Ke všem čertům, ďas aby to spral… U všech slizkých slimejšů!“ Severus nadával a přitom likvidoval svinčík, který zůstal po menším výbuchu uprostřed vaření hnojiva na podlesničky. Místo safírového roztoku se v kotlíku během dvou vteřin vytvořil sliz podobný soplu, a hned vzápětí ohodil všechno v dosahu dvou metrů. A to jen proto, že byl Severus nesoustředěný a místo pěti semínek čarokvětu upustil do směsi šest kousků. Ještě že to nebylo žíravé, jinak by měl hábit jak prožraný od molů. Zatracený Potter! Jak se má člověk soustředit na práci, když má Nebelvíra na mozku? Povzdechl si a po seslání posledního čistícího kouzla se opřel o pracovní desku, sklonil hlavu a zakroužil rameny, ve snaze uvolnit tlak kolem krční páteře. V noci usnul naprosto vyčerpaný v podivně zkroucené poloze na Harryho břiše a ráno skoro nepohnul hlavou.
 
Severusi? Co to bylo za ránu? Jsi v pořádku?“ ozvalo se mu v hlavě. Harryho hlas byl jasný, jen na pozadí stále šuměly jeho myšlenky.
 
Nestarejte se, Pottere. Nemáte se náhodou věnovat nácviku transformace neživých předmětů do rostlinné a živočišné podoby? Nebo už se cítíte být takovým mistrem, že se flákáte? Pan hvězda se nemusí nic učit, co?“ odpověděl mu stejnou cestou, pokoušeje se soustředit jen na to, co chtěl říci.
 
No tě pic. Tos musel zvorat něco hodně primitivního, že na mě tak pliveš jed. A očividně se ti nic nestalo, tvůj sarkazmus neutrpěl žádné odřeniny ani zlomeniny. Tak já jdu zase přeměnit toho hypogrifa zpět v židli, jo?“ poslal s jasným pobavením.
 
Severus chtěl něco odseknout, ale zarazil se.
 
Cože? Pottere! Nechceš mi doufám říct, že mám v salonu hypogrifa?“ vyslal zděšeně a už, už měl nutkání vyběhnout z laboratoře a zakroutit tomu pitomému Nebelvírovi krkem.
 
Klídek, ó veliký lektvaristo, on se mi stejně nepovedl. Chtěl jsem hypogrifa, ale místo něj je z toho kříženec mezi houpacím koněm a orlem. A je…tedy ehm… asi není úplně živý,“ přiznal neochotně Harry.
 
Není - úplně - živý?!“ Tón jeho hlasu jasně žádal vysvětlení a to hned.
 
No, pořád se houpe, otvírá zobák a koulí očima, ale je dřevěný,“ pokusil se přiblížit stav svého výtvoru Harry.
 
Idiote. Co kdybys začal s něčím, co není tři metry velké magické zvíře? Řekl bych, že takový mlok nebo slimák by se ti mohl po pečlivém několikaletém nácviku podařit.“ V myšlenkách se ušklíbl, přerušil spojení a nechal uraženého Harryho jeho trápení.
 
Spojení myslí bylo ze začátku peklo. Severus před týdnem, když je hrad tak magicky vyšplouchl, poslal Brumbálovi zprávu, že nastaly nečekané okolnosti. Nastínil je jen mlhavě s tím, že tu musí nějaký čas zůstat a pokusit se se svými novými schopnostmi sžít. Albus samozřejmě okamžitě věděl, která bije, ačkoli Severus vůbec netušil, jak na to ten zatracený „pan do všeho strkám nos“ přišel. Nebo alespoň na většinu. Severus se netěšil, až se vrátí, protože čelit těm jiskřícím očím, vědoucímu potutelnému úsměvu a rádoby dobrosrdečnému škádlení ho bude stát duševní zdraví.
 
Minulý týden tedy s Harrym strávili, krom běžného nácviku soubojů, pokusy usměrnit tok svých myšlenek a potlačit vše ostatní. Bylo to jiné než nitrozpyt a nitrobrana. Spojení mezi nimi fungovalo jako řeka se dvěma stavidly. Museli se je naučit seřídit, aby propustily z mysli jen vybranou myšlenku, jinak se na příjemce vyvalila tsunami pocitů, zážitků a myšlenek v dokonalém mixu.
 
Po třech dnech už se začaly objevovat nějaké úspěchy, ale také frustrace a únava. Migréna se ukázala být tou nejvoprsklejší vtěrkou, jež se k nim nastěhovala a nehodlala se nechat vyhodit, a jen Severusovy lektvary je zachránily před doživotním svazkem s touhle neodbytnou stolkerkou.
 
Nyní uplynulo sedm dní a oni byli konečně schopni spolu telepaticky komunikovat. Vyžadovalo to soustředění, ale trénink naznačoval, že pro ně brzy bude tento způsob rozmluvy přirozený. Severus si povzdechl a začal s výrobou hnojiva od začátku.
 
Xxxx
 
„U všech Morgan! Já z tebe tu husu udělám, židle jedna pitomá!“ vztekal se Harry a mávnutím přeměnil podivnou míchanici peří a dřeva zpět do bytelného sedacího nábytku. Frustrovaně si zajel rukou do rozcuchaných vlasů.
 
„Kruci, co dělám špatně? Odmítám připustit, že jsem takovej pitomec, jak mi tvrdí Severus,“ brblal si pro sebe. Jedna věc byla špičkovat se s nabručeným lektvaristou, druhá jeho skutečná neschopnost v tomto druhu přeměňování. Nechápal, jak to, že mu všechny ostatní druhy magických odvětví šly docela dobře; po spojení magií neměl problém téměř s ničím – až na lektvary – ale i v nich byl lepší než v Přeměňování.
 
„Accio obrázkový atlas domácích zvířat,“ zavelel zhurta a pak vyjekl, protože ho dotyčná kniha pořádně praštila do ruky. Asi to přivolání řekl moc důrazně. Otevřel publikaci na obsahu a našel si kapitolu o drůbeži. Tento druh přeměny záležel na představivosti stejně jako na správně provedeném pohybu hůlkou a inkantaci. Mohli jste mávat hůlkou jako virtuos, vyslovovat jako rétor, ale když jste si místo slepice představili želvu, byl výsledek vskutku tristní.
 
S očima přilepenýma na obrázek sněhobílé husy se pokoušel vtisknout věrný odraz na svou sítnici. Pak zavřel oči, provedl plynulý pohyb hůlkou a zřetelně vyslovil: „Permuto anser.“
 
K otevření očí ho přimělo hlasité zakejhání. Kousek před ním stála zmatená vykrmená husa, očividně úplně živá. Harry už chtěl začít jásat, když si všiml, že na tom zvířeti něco nesedí. Tedy… husy obvykle nemívají opěradlo, že ne? Husa se ohlédla na dřevěnou věc, co jí nedůstojně trčela ze zádi. Chvilku vypadala konsternovaně, a pak svou hlavu na dlouhém elegantním krku pomalu obrátila zpět k Harrymu.
 
A on by přísahal, že se v těch očích, vypadajících jako černé korálky, objevilo spravedlivé rozhořčení.
 
„No nečum tak na mě, ty huso pitomá, já nejsem ten, komu trčí ze zadku kus dřeva,“ zavrčel popuzeně. Korálkovité oči se přivřely, ze zobáku zaznělo zasyčení, pták zamával křídly a bleskově zaútočil. Ještě že se nemohl s tím opěradlem v zadku příliš rychle pohybovat. Harry uskočil za křeslo a rychle změnil křížence zpět na obyčejnou židli. S nespokojeným bručením, si třel bolestivé štípnutí na stehně.
 
„Husa jedna hloupá...“ Přišlo mu zvláštní, že přeměna zpět mu šla naprosto lehce, ale nedumal nad tím. Rozhodně příště zkusí něco, co na něj nezaútočí. Zatnul tvrdohlavě zuby a zalistoval atlasem. Jeho zrak přitáhl krásný obrázek huňaté ovce. Tak, to by mělo být bezpečné, rozhodl se a další hodinu a půl týral židli pokusy vydolovat z ní rouno a zabečení. Když jeho frustrace vzrostla na neúnosnou mez, ozval se mu v hlavě Severus: „Pane Pottere, přestaňte mi systematicky degradovat nábytek a přijďte do jídelny.“
 
Harry si uvědomil, že je už čas k obědu, a že mu žaludek hlasitě spílá a vyhrožuje vytvořením velmi nepohodlného uzle, pokud nebude co nejdříve uspokojivě naplněn. Vrhl znechucený pohled na židli, která stála na čtyřech nohách s kopýtky a její sedák byl pokrytý rounem. Vypadala vyčítavě. Mávnutím ji vrátil do původní podoby a zamířil k jídelně.
 
Gilly jim naservírovala husí stehýnka na rozmarýnu s noky a bylinkovou omáčkou. Harry netušil, jestli si to nemá vyložit jako provokaci. Severus se pobaveně ušklíbl a hladově se pustil do své porce. Harry ještě vrhl nasupený pohled na nevinně se tvářící Gilly, pak ale pustil všechno z hlavy a jal se pokorně omlouvat svému uraženému žaludku.
 
xxxx
 
„Víš, co? Mohl bys mi pomoct, místo abys tam jen tak seděl a škodolibě se křenil,“ vyštěkl Harry, když jeho frustrace dosáhla nepoznaných výšin. Po obědě si vyšli na malou procházku na břeh jezera a povídali si o ničem a o všem. Bylo toho hodně, co o sobě nevěděli; hlavně se to týkalo takových maličkostí jako jsou oblíbené barvy, hudba, chutě a podobně.
 
Když se vrátili, přivolal si Severus jakousi bichli, sundal si hábit, protože v pokoji bylo nezvykle teplo, pohodlně se uvelebil v křesle a začal zaujatě listovat.
 
Harry, s grimasou mučedníka, přivolal týranou židli. Přestal Severusovi věnovat pozornost a soustředil se na přeměnu. Když se mu ani desátý pokus nezdařil, vrhl postranní pohled na lektvaristu sedícího v rohu místnosti v pohodlném křesle a zarazil se. Úšklebek a jiskření v černých očích jasně signalizovaly, jak moc se Severus jeho počínáním baví.
 
„No dovol?! Já a křenit se?“ pokusil se Severus znít dotčeně, ale pohled na neštěstí vepsané do tváře mladého muže mu to překazil. S povzdechem vstal a přivolal si Harryho učebnici. „Kdy ses naposledy podíval na teorii a popis kouzla přeměny?“ zeptal se kousavě a nalistoval příslušnou stránku. Harry se ošil. Tu kapitolu jen přelétl. Pořádně četl jen odstavec o motorice, aby si zapamatoval správný pohyb hůlkou.
 
Severus mu strčil knihu pod nos a zabodl svůj kostnatý prst do inkantace. „Víš, je vážně s podivem, že se ti povedlo v některých případech tu židli aspoň částečně oživit, když v inkantaci naprosto vynecháváš důležité slovo,“ zavrčel a bylo znát, že je z Harryho přístupu rozladěný. Nesnášel nedbalost. Zadíval se na židli a tiše pronesl: „Permuto vivere anser,“ a židle se okamžitě poslušně změnila do elegantní bělostné husy.
 
Harry jen nevěřícně, provinile a zároveň naštvaně pozoroval kejhajícího ptáka. Toliko k jeho usilovné snaze.
 
„Jak jsem vůbec mohl do některých přeměn vnutit život?“ zeptal se na to, co mu vrtalo hlavou.
 
„Zaprvé - tvoje magie je sama o sobě velmi silná a teď máš k dispozici i mou sílu. Za druhé - pravděpodobně jsi instinktivně kouzlil spíš stínově, než abys používal hůlku, takže se ti stínové a verbální kouzlo pěkně pomíchalo - stejně jako výsledek tvého snažení,“ zauvažoval Severus a posunkem ho pobídl, aby to zkusil znovu. Harry husu vrátil do podoby židle, soustředil se a pronesl správnou inkantaci.
 
A světe div se – přeměna se povedla. S úsměvem od ucha k uchu a zadostiučiněním se obrátil na muže, který jen protočil oči. „Teď to zkus jen stínově, bez inkantace.“ Harrymu to zabralo šest pokusů, ale nakonec byl úspěšný. Měl chuť začít jásat a někoho políbit – nejlépe tu černou profesorskou figuru, která netuše, že se právě dostala do popředí zájmu nadrženého teenagera, se právě obrátila a zamířila zpět ke svému křeslu na druhém konci místnosti. Harryho zrak padl na zakulacený zadek, provokativně těsně obtažený látkou černých kalhot.
 
„Severusi?“ zapředl a cítil, jak mu vyschlo v puse. Muž se usadil do křesla, nedávaje na sobě znát, že moc dobře poznal postelový tón Harryho hlasu. „Hmm?“ udělal jen a vzal opět do ruky knihu, kterou předtím studoval.
 
„Jsem z toho mávání hůlkou celý rozbolavělý,“ vrněl dál Harry a hypnotizoval ho ze svého místa. „Nechtěl by ses trošku protáhnout? Mně by taková masáž zad vyloženě pomohla,“ zkoušel to dál a žádostivě zíral na postavu sedící v křesle, nevěnující mu žádnou pozornost.
 
„Kdybys nebyl lajdák, nebyl bys rozbolavělý.“ To slovo se přímo ráchalo v ironii. Severus ani nevzhlédl a dál se věnoval své knize.
 
Harryho oči se zúžily a jeho kroky zamířily do rohu místnosti.
 
„Stát!“ zavelel Severus. „Máš se učit, a ne mě zahrnovat lavinou svých vzbouřených hormonů. Tvoje učebnice Kouzelných formulí je na stolku. Vřele ti doporučuji věnovat veškerou svou energii studiu. Za dva dny se vracíme a ty jsi děsivě pozadu,“ ukončil svou výchovnou řeč a po očku se zadíval Harryho směrem. Mladý kouzelník sice stál tam, kde ho Severus zastavil, ale netvářil se ani trochu vychovaně. Naopak – z očí mu sálal žár a jeho kalhoty měly pod pasem velmi výmluvný tvar.
 
 
„Merline, ty jsi tak neuvěřitelně sexy, když mluvíš tím svým hlasem jsem děsivý profesor Snape. Vůbec netuším, jak vydržím v hodinách Lektvarů jen tak sedět a nevrhnout se na tebe,“ olízl si rty a jeho ruka významně sklouzla na vybouleninu v kalhotách. Stěny hradu potměšile a nenápadně vysílaly svou sexuální energii.
 
Severus byl rád, že má nohu přes nohu a není tak vidět jeho plná erekce. Na oko lhostejně pronesl: „Jestli si myslíš, že po tomhle tvém rádoby svádění zapomenu, že se máš učit, vstanu a vrhnu se na tebe, tak jsi na velkém omylu,“ pronesl, ostentativně otočil stránku v knize a znovu do ní upřel svůj pohled.
 
„Takže mě hodláš ignorovat?“ zavrčel Harry a ten mírně varovný osten v jeho hlase málem vyloudil ze Severuse zasténání. Byl vzrušený úplně stejně, jako ta zelenooká příšera na druhém konci pokoje. Severus tušil, že Harry už přišel na to, že ho proklatě vzrušuje, když občas během předehry převezme dominantní roli. Jeho dech se zrychlil a čelo orosilo. Dál však zarytě hleděl do knihy a neodpovídal.
 
„Tak to se velmi pleteš, Seve,“ skoro zašeptal Harry a než se Severus vzmohl na další myšlenku, uslyšel:
 
„Accio Severus Snape!“
 
Severus už měl na rtech pohrdavé uchechtnutí, protože jak známo každému idiotovi – tedy zřejmě krom Pottera – Accio lze použít pouze na neživé předměty. Jenže ten úsměšek mu na tváři ztuhl do masky šoku, když ucítil, jak jeho vlastní magie, spojená s Harryho, jeho tělo uchopila, zvedla z křesla a téměř hodila po Potterovi. Přistáli na jedné hromadě ve změti končetin.
 
„Do prdele, Severusi! Jestli to koleno nedáš pryč, tak ze mě uděláš eunucha,“ zasténal Potter a pokusil se tu mrtvou šokovanou váhu ze sebe odtlačit.
 
Severus se konečně vzpamatoval, a odkulil se z něj. Posadil se na koberec a stále nevěřícně na Harryho zíral.
 
„No co? Jsem tě chtěl u sebe a asi jsem to trošku přehnal se silou Accia. Pořád si nemůžu zvyknout, že musím naši sílu mírnit,“ brblal a obhajoval ten neplánovaný let, v domnění, že je to důvod, proč je Severus tak perplex.
 
„Pottere, ty pitomče, můžeš aspoň jednou v životě zkusit resuscitovat ty své dvě živořící mozkové buňky a přimět je k činnosti?“ vyštěkl Severus a sbíral se z koberce.
 
„Co zas máš?“ nechápala ta zelenooká katastrofa a dotčeně se usadila na pohovku. Severus dopadl vedle něj a rezignovaně si povzdechl.
 
„Accio… zkus zapátrat v paměti. Jakápak má omezení? Nebo si už nevzpomínáš ani na základy Kouzelných formulí?“
 
„Náhodou si k Acciu pamatuju všechno,“ zabručel Harry uraženě, stále nechápaje, kam tím jeho Zmijozel míří. „Je to přivolávací kouzlo. Většinou se používá v kombinaci s pojmenováním přivolávaného předmětu. Formule pochází z latiny a znamená „volám, přivolávám“. Nedoprovází ho žádné efekty, světlo, paprsky ani jiskry. Kouzelná formule se naváže na hmotnou podstatu žádaného předmětu a pošle ho směrem ke zdroji, který ji inicioval. Accio je schopné překonat i překážky – záleží na síle do něj vložené. Zásadně se používá na neživé předměty, jelikož vše živé by podstatu Accia vstřebalo a bez efektu rozptýlilo do meziprostoru. Zatím nebylo nikým podáno skutečné odůvodnění, proč živé organismy touto formulí nejsou ovlivněny.“ Harry odrecitoval poučku se zavřenýma očima, ale hned poté je otevřel a na tváři se mu objevil zubatý úsměv a dychtivý výraz typu „očekávám velkou, ale opravdu velkou pochvalu“. Severus útrpně zamručel a beze slova naklonil hlavu, obočí téměř mizející u linie vlasů. Významně mlčel.
 
Harry nechápavě hodnotil obraz naprosto znechuceného lektvaristy, který mu jeho zrakový nerv zprostředkoval. Byl zmatený. Vždyť tu pitomou poučku odříkal slovo od slova jak z učebnice. Tak co zas přehlédl? A že něco královsky zmotal bylo nad slunce jasné – Severus přímo vyzařoval vlny sarkasmu, které se o něj tříštily a s každým úderem ječely „Ty idiote!“
 
Nakonec to Severus nevydržel. Vymrštil se z pohovky, jako kdyby už to napětí dál nesnesl a sklonil se nad nebohým Nebelvírem tak, že mu svůj impozantní nos téměř zapíchl do pusy. Harry měl neodolatelné nutkání ten nos políbit a možná trochu kousnout, ale včas se zarazil. Severus nevypadal, že má náladu laškovat.
 
„Výborně, Pottere. Víš, co bys měl mít napsáno na čele? Před použitím zatřepat. Třeba by to pomohlo. Skoro mám chuť poslat gratulaci slečně Grangerové, protože tu poučku do tebe jistě nacpala ona. Je to přesně její styl. Papouškovat učebnici a nepochopit absolutně nic.“ Severus se dál skláněl a Harry byl nucen zaklánět trup dál do opěradla, až se ocitl v pololehu, Mistra lektvarů těsně nad sebou. Jindy by tuto pozici bral všemi deseti, ale když byl Severus v takové náladě, nechtěl ho dráždit.
 
„Harry! Věnuješ mi, prosím, aspoň kousek své ctěné pozornosti?“ Zavrčel mu do obličeje, když vysledoval, že mladíka daleko víc zajímají jeho rty než to, co z nich momentálně vychází. „Vypadám snad jako neživý předmět?“ Skoro zakřičel a prudce se narovnal.
 
Harry zamrkal, zatřepal hlavou a vykulil oči, že se téměř mohl měřit s Gilly.
 
„A do prdele...“ vypadlo z něj, když mu konečně došlo, co celou dobu tak tupě přehlížel.
 
„Přesně, pane Pottere. Mám dát zahrát oslavnou fanfáru, že se v té vaší kebuli konečně urodila myšlenka?“
 
Jenže Harry si jeho jedovatosti vůbec nevšímal, ostatně už ji bral jako součást základní výbavy balíčku s názvem Severus Snape. Soustředil se na zásadní otázku: „Jak je to možné?“
 
„Ty bych také rád věděl. Musí v tom mít prsty naše spojení. Budeme to muset prozkoumat,“ oznámil a začal přecházet po pokoji. Harrymu bylo jasné, že milování teď není na programu, protože Severus byl v módu – bádám a řeším záhadu – což mohlo trvat pěkně dlouho. Jemu osobně to bylo vlastně tak trochu fuk, protože přivolat si Sevruse bylo sice fajn, ale uznejte, že svět tím zrovna nespasí.
 
Najednou se Severus zatavil, pohlédl na Harryho, mávl hůlkou a s důrazem pronesl: „Accio Harry Potter“. Vzápětí měl plnou náruč rozcuchaného Nebelvíra.
 
„Takže to funguje i mně,“ poznamenal, když se ujistil, že Harry stojí pevně na nohou.
 
„Accio Gilly,“ řekl Harry. Půl minuty se ani jeden téměř nepohnul, než Severus vydechl: „Na skřítka to nefunguje. Accio zvoněnka všežravá,“ zavelel a opět se nestalo vůbec nic.
 
Zkoušeli to dál celé odpoledne se vším, co obsahovalo aspoň stopu živé tkáně, a nakonec zcela vyčerpaní padli do křesel.
 
„Tak abychom si to shrnuli. Na sebe navzájem můžeme Accio použít, ale na nic jiného živého nám nereaguje,“ řekl Harry a znaveně zaklonil hlavu do měkkého opěradla.
 
„Takže můžeme vyvodit, že za tento zvláštní efekt skutečně může naše spojení. Nevypadá to, že by nám tato schopnost byla nějak výrazně prospěšná, tudíž bych ji doporučil zařadit někam mezi – není důležité a může se hodit.“ Severus zavřel oči a napodobil Harryho.
 
V tom se před nimi objevil Firula s tácem plným jídla. Jako na povel oběma mužům zakručelo v žaludcích a usmáli se na sebe. S poděkováním se přesunuli ke stolu a jídlo neprodleně začali přesouvat do svých hladových útrob.
 
Xxxx
 
„Ano! Tam, přesně...Se...verusi! Víc, achbožeanooo!“ rozlehl se ložnicí Harryho výkřik rozkoše, poté co vystoupala na svůj vrchol a přelila se přes něj ve všepohlcující vlně.
 
Po večeři ještě dodělával esej do Přeměňování a Severus si vypisoval cosi z té odpudivě tlusté bichle. Tentokrát to kupodivu nebyl Harry, kdo nevydržel jemné, zato však neustávající pokoušení hradní magie.
 
V jednu chvíli byl Potter pohroužený do problematiky diferenciálních magických vln a jejich působení na tvar předmětů a v druhé visel ohnutý přes lektvaristovo kostnaté rameno, do břicha se mu zarýval ramenní kloub, hlavu měl v úrovni jeho sexy zadku a byl neandrtálsky unášen do ložnice. V duchu obdivoval sílu, se kterou si ho Severus hodil přes rameno a nesl. Nebyl žádný drobeček.
 
Chechtal by se, kdyby neměl pocit, že mu tlakem toho špičatého ramene všechny orgány v břiše brzo vylezou páteří. Jako alespoň malou pomstu zatnul prsty do Severusových hýžďových svalů a cestou je hnětl. Krok muže se výrazně zrychlil a když mu Harryho zvědavé prsty zajely mezi nohy a jemně stiskly varlata v těsných kalhotách, způsobil málem pád obou, protože jeho únosci se podlomila kolena.
 
V ložnici byl hozen na postel a pohled na oheň doutnající v smolné černi těch okouzlujících očí mu vystřelil tep do nebes. Severus byl v dobyvatelské náladě a Harryho to sakra rajcovalo. Stáhl si tričko a rozepnul knoflík u džínů. Zip se rozjel skoro sám, jak se jeho zvětšující se erekce drala ven. Severus ho pozoroval dravčím pohledem, a když z Harryho sklouzl poslední kus látky, olízl si rty. Ještě úplně oblečený si klekl na postel a naznačil Harrymu, aby se posunul až k čelu a opřel se o polštář. Zvedl mu ruku a obtočil jeho prsty okolo zdobného kování, jež ohraničovalo čelo postele. S druhou pak udělal totéž.
 
Zadíval se do jiskřící zelené. „A tady zůstanou, dokud neřeknu, jasné?“ zachraptěl a počkal, dokud jeho oběť nepřikývla. Sedl si na paty mezi mladíkovy roztažené nohy. Hned poté se vydal hodovat na tom mladém pružném těle. Nejdříve očima. Černé sametové plameny oblizovaly Harryho kůži a zanechávaly ho vyhladovělého po dotyku, rozpáleného a vzrušeného. Ani si neuvědomoval, že sténá, když se oči jeho partnera zavrtaly do jeho rozkroku.
 
„Severusi, prosím...“
 
„A o co prosíš, Harry?“ Hluboké vrnění barytonu mu proběhlo pod kůží jako nožičky tisíců stonožek a vyvolalo husí kůži.
 
„Dotkni se mě, chci tě cítit, chci abys mě vzal do pusy a-ááá...“
 
Co „a“ už nestačil říci, protože černovlasá hlava se prudce sklonila, z úst vyjel jazyk a zpevněnou špičkou se zavrtal do otvoru v rudém žaludu. Harry vyjekl a prudce vyhodil boky vzhůru, bez možnosti se ovládnout. Jeho penis zajel do horkých úst, která ho však hned s mlasknutím propustila.
 
„Nebuď netrpělivý a hezky drž,“ zavrněl opět ten postelový hlas a Harry frustrovaně zakňučel. A za chvíli už ani nevnímal, jaké zvuky se z něj linou, protože jeho tělo začaly zpracovávat ruce, ústa, zuby i jazyk. Byl vděčný za oporu, kterou mu poskytovalo kování, protože kdyby se vší silou nedržel, už dávno by se rozsypal na tisíc kousíčků. Když se Severus konečně propracoval k jeho klínu, byl bolestivě vzrušený a škemral o uvolnění. Horká ústa ho objala a šikovný jazyk při každém sklonění hlavy a nasátí polaskal přecitlivělou špičku penisu. Pak ucítil, jak se mu na svěrač přitiskl kluzký prst a začal ho nesmlouvavě dobývat. Harry sebou divoce házel a nebýt Severusovy druhé ruky, která ho pevně držela v pase a tiskla k posteli, mohl by jim oběma ublížit.
 
Netrvalo dlouho a k neuvěřitelné rozkoši z kouření se přidala i slast ze stimulace prostaty. Byl na samém krajíčku orgasmu, když zvedl hlavu a zrcadlo nad postelí mu předalo obraz, který dílo dokonal. Vnitřnosti se mu sevřely v křeči a pak orgasmus v silných stazích rozcupoval jeho já na blábolící vláčnou hmotu.
 
Když se vzpamatoval, zjistil, že byl otočen na břicho a Severus se do něj právě zabořil až nadoraz. A protože svým penisem cestou důkladně přejel po Harryho prostatě, a protože se hrad nenechal zahanbit a vysílal svou magii přes jejich spojení, byl Harry ke svému údivu opět tvrdý.
 
 
„Harry, jsi v pořádku?“ zasípal za ním Severus a Harry cítil, jak se chvěje úsilím, aby mu dal čas a nehýbal se.
 
„Severusi?“
 
„Ano?“
 
„Chci, abys mě zatloukl do matrace, hned!“
 
Zvuk, který vyšel z mužova hrdla, byl směsí stenu a zvířecího zakvílení.
 
Bylo to rychlé, bylo to tvrdé, skoro surové a zatraceně žhavé. Dvě těla se k sobě tiskla a zmítala tak, jako by měl přijít konec světa. Harry se v neuvěřitelně krátké chvíli udělal podruhé a jakmile jeho slast odezněla, uslyšel hluboké zavrčení a ucítil zuby, jak se mu zakously do ramene, než mu útroby zaplavila žhavá láva Severusova vyvrcholení.
 
Xxxx
 
Severus klidně oddechoval. Pokojně ležel na zádech, Pottera ovinutého kolem sebe jako chobotnici.
 
Jeho uspokojený mozek se vzpíral přemýšlení, ale spánek se zatím nedostavil. Severus přemítal o všem, co se jim zde zatím přihodilo, a nevycházel z údivu. Hlavně ze sebe. Kam se podělo jeho odhodlání nepustit si toho trhlého Nebelvíra k tělu? Pohlédl na svůj pochrupující obal a ušklíbl se. To se mu skutečně poněkud nepovedlo. Jenže Potter byl, on byl...
 
Merline, ani nedokázal definovat, jak na něj ten kluk působí. Jakoby v jeho přítomnosti zmizely všechny ty roky opatrnosti, asketismu a odhodlání zůstat sám. Harry jeho hradby rozmetal s takovou lehkostí, až mu to nahánělo strach. A čeho se děsil nejvíc, bylo, jak citově závislí na sobě jsou. Od citů se vždy držel co nejdál. Věděl, že by ho oslabily, učinily zranitelným. A hlavně věděl, jak končí ti, kterým na něm začne záležet. A přesto se nedokázal Potterovi ubránit. Jeho oči mu provrtaly do srdce díru a vypálily do něj cejch. I kdyby se sebevíc snažil, nedokázal by ho z něj vypudit. Potřeboval ho jako kyslík k dýchání a jen se modlil ke všem bohům, aby za jeho slabost Harry nezaplatil, jako všichni ostatní... Jako Josh.
 
Xxxx
 
Severus zamručel a zavrtěl se. Z jedné strany mu bylo teplo, ale jeho záda a zadek začaly vysílat SOS, že je jim zima. Rozespale se nadzvedl na lokti. No jistě, Potter si zase přivlastnil celou přikrývku a Severus špulil holý zadek do chladné místnosti. Najednou ucítil na levé půlce plácnutí a ztuhl.
 
„Kde je vyšpulíno, tam je dovolíno,“ ozval se pod úrovní matrace tichý hlásek a hned pokračoval. „Pan Severus by měl být opatrnější a pořádně se v noci přikrývat, nebo si aspoň oblékat pyžamo. Takhle akorát tak nastydne na ledviny a Gilly ho bude muset kurýrovat.“ Gillyny veliké oči se objevily nad úrovní pelesti a zaostřily na Severusovu tvář, ve které se zračila směs nevěřícného šoku a rozhořčení.
 
„Co si to dovoluješ, ty...“
 
„Pan Severus by měl přestat zbytečně žvanit, aby nevzbudil pana Harryho. A měl by rychle vstát a jít do salonu. V krbu na něj čeká letaxový hovor,“ oznámila mu Gilly, naprosto ignorujíc zuřivé zalapání po dechu, s tichým „puk“ zmizela.
 
„No to se mi snad jenom zdá. Ta malá, drzá, iritující osoba si dovolila mě plácnout přes zadek, jako nějakého malého haranta! Ale až já ji dostanu do rukou, tak ji přetrhnu jak hada!“ zuřil Mistr lektvarů, zatím co na sebe házel teplý župan a obouval si pantofle.
 
Rychle a potichu zamířil k salonu. Oheň hořel modrými plameny, což bylo typické znamení aktivního propojení.
 
„Severusi, jsi tam?“ ozval se hlas Brumbála. Ochrany hradu neumožňovaly, aby se v plamenech volající objevil, ale zvuk propouštěly.
 
„Jsem tu Albusi. Co se stalo, že mě budíš ve čtyři ráno?“
 
„Omlouvám se, Severusi, ale mám naléhavé zprávy. V posledních pár dnech se zvýšil počet útoků Smrtijedů na rodiny mudlovských a polokrevných kouzelníků. Došlo k únosům a úmrtím. Dokonce zmizelo několik e... studentů.“
 
Severus zbystřil, když zachytil Brumbálovo zadrhnutí. Ten chlap mu něco tají! Už se chtěl začít vyptávat, když ředitel pokračoval.
 
„Obáváme se, že Voldemort zjistil, že mu někdo zničil všechny viteály, a zuří. Hrozí nebezpečí, že si bude chtít vytvořit nové.“ Naléhavost v Brumbálově hlasu i neblahé zprávy stáhly Severusův žaludek obavami.
 
„Jak to myslíš, že jsme zničili všechny viteály? Já myslel, že má ještě alespoň dva,“ zeptal se.
 
„Ano, nevěděli jsme to, ale Nagini byla viteálem a mně se s pomocí pana Weasleyho a slečny Grangerové podařilo zničit viteál ukrytý tady v Bradavicích. Byla to tiára Roweny z Havraspáru, ukrytá v Komnatě nejvyšší potřeby.“ Brumbál nenechal Severuse přemýšlet a pokračoval. „Špehové Řádu mají za to, že se schyluje k útoku. Jen nevíme, jaký cíl si Voldemort vybere. V úvahu připadá Ministerstvo kouzel, Bradavice či jiná větší kouzelnická instituce. Budete se muset s Harrym vrátit. Co nejdříve, nejlépe hned. Je nebezpečné, abyste zůstávali mimo Bradavice, když se schyluje k boji.“
 
„Ale Albusi... Severus chtěl zjistit více podrobností, jenže ředitel mu nedal šanci.
 
„Sbalte se a letaxem se přeneste rovnou do ředitelny. Pak si promluvíme,“ řekl nesmlouvavě a ukončil hovor.
 
Severus se zamračeně vracel do ložnice, aby vzbudil Harryho. Vůbec se mu to nezamlouvalo. Co mu Brumbál neřekl? Proč se musejí vrátit okamžitě, když je hrad tak chráněn? Co se to u všech čertů děje?
 
Zatřásl ramenem mladého muže a dostalo se mu jen podrážděného zamručení.
 
„Už ne, Severusi, jsem unavený,“ zamumlal ten ospalý mizera a zavrtal se zpět pod přikrývku, kterou si během nepřítomnosti Severuse kompletně přivlastnil.
 
Severus vypěnil.
 
„Koukej vstávat, Pottere, nebo tě probudím ledovou sprchou,“ vyhrožoval a jedním tahem z nahé postavy deku strhl.
 
Harry se rozespale posadil, na hlavě rozčepýřené vrabčí hnízdo, a podobný právě vylíhnuté sově nechápavě zamrkal na ten rušivý element v županu, co ho tak bezohledně vytáhl z říše snů.
 
„Co se děje? Co blázníš? Vždyť je ještě noc!“ durdil se a natáhl se po přikrývce, s jasným úmyslem.
 
„Balíme a okamžitě se vracíme do Bradavic. Mají tam potíže,“ řekl Severus vážně.
 
Harry se zarazil uprostřed pohybu.
 
„Cože?“
 
Jenže než stačil Severus pronést nějakou sarkastickou poznámku o nechápavých idiotech, ozvala se rána a hrad se otřásl v základech.
 
Poslední komentáře
06.10.2014 21:58:43: Škoda, že sa končí idylka. Je to úžasne prepracovaná poviedka. Strašne dobre sa číta.
26.08.2014 15:52:13: Nevím, proč jsem ti kapitolu ještě neokomentovala, když už jsem ji četla tak 20x smiley No vzhledem k ...
14.07.2014 11:49:45: Páni, tohle tady na mě čekalo skoro půl roku? Neuvěřitelné, že jsem to nenašla dřív. Ale o to je to ...
13.05.2014 11:34:02: Bože skoro ma ranila mrtvica nemôžem sa dočkať pokračka smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.