Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Popo

POPO - Osudová sázka aneb Tvrdohlavá Láska 1 - 4 kapitola

1. SÁZKA

„Šéfe, já protestuji, už zase jste mi zkrátil rozpočet! A to už je potřetí za posledních tři sta let. Jak mám dělat svou práci, když mi neustále zmenšujete prostor k působení?“
Osud sledoval Lásku, svou podřízenou, jak rázně chodí kolem něj. Až se mu z ní zatočila hlava – nebo to, co se za hlavu dalo považovat.
„Ale kolegyně, zase přeháníte...“ Nestačil ani domluvit, když mu skočila do řeči.

„To tedy nepřeháním! Viděl jste, jak to v kouzelnickém světě vypadá? Samé sňatky z rozumu, domluvené svazky spojující rody a krevní linie a lásku aby jeden hledal s lupou,“ zašermovala mu pěstěným prstíkem před vševidoucím okem a pokračovala, „jak to pak má vypadat? Lidé jsou v manželství nešťastní a nevěra je běžným jevem. A to mi vážně nedělá dobře. Každá nevěra a svazek bez lásky mi způsobují migrénu! A věřte mi, že tři sta let migrény už je moc i na bohyni,“ zastavila se a dala půvabné ručky v bok v bojovném gestu.
„Co byste tedy chtěla?“ zeptal se Osud podezíravě.
„Jen rovnováhu. Narušení stereotypů. Aby se i kouzelnická část populace vyhrabala ze středověku a začala se řídit nejen rozumem a tradicemi, ale i srdcem. Prostě, abych na ně mohla více působit.“

„Já nevím, pamatujete se, jak to dopadlo, když jsem vám naposledy povolil experiment? Odnesla to celá Troja!“
„Přeháníte, dobře víte, že Troja měla zkázu předurčenou, já jsem jen dodala záminku,“ odsekla Láska a dál vyzývavě hleděla na svého šéfa.

Osud zadumaně a pochybovačně zavrtěl hlavou, ale pak se rozzářil jako sluníčko a vyhrkl: „Dobře, kolegyně, vsadíme se!“
„A o co?“ hodila po něm Láska podezíravý pohled.
„Když dokážete ve dvou jedincích, které osobně vyberu, vzbudit pravou lásku, upravím trošku osudový rozpočet a povolím kouzelnické populaci otěže.“
Osud si spokojeně mnul ruce – nebo to, co se za ruce dalo považovat. Tohle bude příjemné povyražení v jeho nudné věčnosti.
„V čem je háček?“ krčila čelo Láska, neochotná uvěřit, že by Osud, ten starý prohnaný lišák, navrhl tak jednoduchou sázku.
„Žádný háček, má drahá, jen vyberu aktéry naší hry a taky budete mít omezený čas,“ poťouchle se zašklebil a Lásce přeběhl mráz po zádech. Znala svého šéfa, byl pověstný svou zálibou v sázení se o cokoli a rozhodně moc často neprohrával. Ale na druhou stranu, zatím se nenašel nikdo, kdo by jí odolal, když se opravdu snažila.
„Dobře, platí,“ podala mu ruku a zpečetila sázku.
„Kdo jsou tedy ti vyvolení?“
„Hned vám je ukážu, pojďte se na ně podívat,“ pokynul jí ke Knize osudu a nalistoval patřičné stránky. Před jejich očima se jako film začala odehrávat scéna, právě probíhající v nic netušícím světě kouzel, v bradavické škole.

xxxx

Severus nenápadně kroužil třídou za zády svých žáků a neviděn kontroloval jejich práci.
Když přešel za toho rozmazleného spratka Pottera, všiml si, že drží v ruce celou větvičku rozmarýnu a zamyšleně studuje postup. Tváří mu přejel ďábelský úsměšek.
„Pane Pottere!“ vyštěkl mu nepozorován téměř u ucha a škodolibě sledoval, jak sebou chlapec cukl, čímž mu větvička vyklouzla z ruky a skončila v kotlíku.
„No jistě, šikovný jako vždy. Byl byste tak laskav a pokusil se použít ten útvar, který odumírá ve vaší lebce a nadutě se nazývá mozkem?“ Hlas přímo prodchnutý arktickým sarkasmem.

Chlapec ztuhl a nešťastně pozoroval, jak snítka rozmarýnu, kterou se právě chystal otrhat a nadrtit, přistála rovnou v bublajícím kotlíku. Se zasyčením se okamžitě rozpustila, lektvar nabral hustoty a zčernal.
V Harrym to začalo naštvaně bublat. Proklatý slídivý netopýr! Kdyby se tak potichu neplížil lidem za zády a neděsil je, neměli by důvod se lekat.
Harry nejdříve netušil proč, ale Snape ho od prvního setkání jen urážel a ponižoval. Důvod, svou podobnost otci a Snapeovu nenávist k němu a jeho spolužákům, se samozřejmě časem dozvěděl a o to víc Snapea nesnášel. Ostatně, bylo to oboustranné.

„Pottere, já nevycházím z údivu. Vy jste vynalezl novou recepturu na krém na boty! Protože to, co se právě škvaří ve vašem kotlíku, rozhodně není mnou zadaný lektvar na žaludeční křeče.“ Černé oči se naplnily škodolibostí. „Jsem v pokušení zadat vám za trest vyzkoušet tu černou hmotu na botách celé vaší koleje, ale obávám se, že by vaši spolužáci neuvítali nové ozdobné děrování ve své obuvi, které by tohle,“ s odporem ukázal na Harryho kotlík, „dozajista vyžralo i v tom nejodolnějším materiálu.“ Sarkasmus přímo kapal z každého slova, vysloveného tím nejkrásnějším sametovým barytonem.

Harry vzteky pomalu rudnul, ale proti Snapeově kousavém rýpání neměl obrany. Nikdy by nahlas nepřiznal, že tam tu větvičku upustil z leknutí a Snape to věděl.
„Copak, pane Pottere, došla vám řeč? Že by i v tom málu, co používáte z vaší mozkovny, konečně probleskla myšlenka, že nejlepší je mlčet?“ Snape s typickým zavlněním svého pláště doplachtil před katedru, efektně se otočil a sjel třídu drtivým pohledem.
„Takže, strhávám Nebelvíru třicet bodů a všichni, kdo dnešní lektvar zkazili, si ho přijdou po večeři uvařit znovu. Odchod!“ zavelel, nechal letmým mávnutím hůlky zmizet zkažené obsahy kotlíků, přísady odlevitoval na svá místa, sebral horu svitků s eseji a elegantně vyplul ze třídy, jako škuner plující pod černou plachtou.
„Nenávidím ho, kreténa!“ ulevil si Harry a vztekle začal házet své věci do tašky.

xxxx

„To si děláte legraci?!“ Láska šokovaně zalapala po dechu, když vzhlédla od scény, při které se jí pobouřením naježily vlasy.
„Vždyť ti dva se nenávidí!“
„Já neříkal, že to bude lehké, kolegyně,“ zašklebil se škodolibě Osud. „Jak vidíte, od uzavření naší sázky se jim osud vymazal, takže záleží na vás, co s nimi bude. Buď budou mít budoucnost společnou a láskyplnou, nebo se naplní původní věštba Sudiček a oba zůstanou v osamění a zahořklí, poté, co společně zachrání svět před tím barbarem s hadí hlavou. Je to zcela na vás. Máte na to, hmm, abych nebyl kruťas, dám vám pět let,“ zakončil svou řeč mírnou úklonou a rozplynul se v časoprostoru.

Láska nešťastně zírala na ty dva neslučitelné objekty. Jejich vzájemné antipatie cítila jako hroty dýk. Tohle otupit a přetavit do opačného citu, bude nadlidský úkol.
Na druhou stanu – ona rozhodně je nadlidskou bytostí, že? Pozorně se zadívala do jejich minulosti a přehrávala si ji, až po dnešní střet. Na tváři jí pomalu vykvetl úsměv.
Je možné, aby byl Osud tak nepozorný? Ptala se sama sebe a usoudila, že ano. Ti dva mají za sebou opravdu děsné a skličující věci. Není divu, že na sebe reagují jako střelný prach s ohněm.
Ale... Nejde tu o nenávist, ne. Oni jsou oba jen v zajetí svých mylných domněnek a předsudků.
Jak tenká může být hranice mezi nesnášenlivostí a láskou? Jde jen o správný úhel pohledu a příležitost. A ona se postará o to, aby se chlapci na sebe pořádně podívali... Aby konečně jeden druhého viděli.

xxxx

„Severusi, pospěš si, nebo vykrvácí,“ popoháněla ho Poppy, div, že ho nepobízela hůlkou, jak proutkem krávy na pastvě.
Severus byl, mírně řečeno, nenaložený. Byl lékouzelnicí bezohledně probuzen a vytáhnut z teplé postele, aby uvařil speciální lektvar proti krvácení.
A zase za to mohl Potter, jeho neodbytná noční můra.
„Poppy…“ zavrčel varovně a hodil po ní jeden ze svých zdrcujících pohledů. Do kroku však přidal.
Zatracený Potter! Jako by nestačilo, že mu sedm let pil krev jako student. Teď, po pádu Voldemorta, kdy ten kluk už zase zůstal naživu, pro změnu lítal po všech čertech, a jak bylo jeho zvykem, zachraňoval svět s chabou výmluvou na bystrozorské zaměstnání.
A on, Severus, byl nucen, už po bůh ví kolikáté, využít svých jedinečných znalostí jedů a protijedů, aby tomu nevděčnému pitomci zachránil krk po další šílené eskapádě.
Nesnášel ho!
„Proč ho nedopravili k Mungovi, proč ho vždycky nacpou sem?“
„Protože sem to bylo rychlejší, protože by si s jeho zraněním asi nevěděli rady a protože ty znáš jeho reakce na lektvary nejlépe, když už jsi ho tolikrát zachránil,“ informovala ho Poppy kousavě.
„No jistě, pan Potter má bebí a celý hrad se může přetrhnout, aby mu to šel pofoukat! Copak jsem jeho osobní felčar? Co, probůh, zase vyváděl?“ vyštěkl a dal si záležet, aby mu v hlase bylo slyšet pohrdání a ne starost.
„Nevíme přesně,“ netrpělivě ho zase popohnala Poppy. V Prasinkách se najednou zvedla panika a než se kdo nadál, ležel pan Potter zraněný na ulici a kolem něj tři mrtví Apocarteresis cruenta,” zadýchaně se sebe vyrážela lékouzelnice.
Snape se zarazil a hned na to přidal do kroku.
„Pokousali ho?” Pozorný posluchač by v jeho hlase postřehl znepokojení.
“Ano, proto potřebujeme tebe. Jsi jediný, kdo kdy dokázal zastavit krvácení způsobené těmi potvorami.”

To není dobré, pomyslel si. Tyhle krvežíznivé bestie svými slinami infikují krev a zabrání její srážlivosti. Pokud se včas nepodá protijed, jeho osobní vynález, oběť vykrvácí i z malé rány.
Prudce rozrazil dveře na ošetřovnu.
Potter ležel na jednom z lůžek a bělostné povlečení pomalu měnilo barvu na sytě rudou.

„Poppy?“ ozval se slabým hlasem. „Neběžela jste pro toho sklepního netopýra, že ne? Raději bych vykrvácel, než zase poslouchat ty jeho kecy.“ I v té únavě bylo slyšet doufání.
Harry sám nevěděl, co přesně chce. Na jednu stranu doufal, že se setkání se svým bývalým profesorem vyhne. Neměl náladu na kousavého, nepříjemného škarohlída, z jehož pohledu mu žaludek dělal kotrmelce. Na stranu druhou ho přítomnost a tichá síla toho muže podivně uklidňovaly.

„No, pane Pottere,“ Snapeův sametový hlas, prodchnutý ironií, přinutil jeho plíce prudce vydechnout, „já bych se rád vrátil do postele a klidně vás nechal vykrvácet, ale nehodlám pak poslouchat ředitelovy výčitky, že jsem nechal umřít našeho všemi milovaného hrdinu.“ Slova „všemi milovaného“ zněla s kousavým břitem.
„Takže nám oběma udělejte laskavost, zavřete tu svou nevymáchanou pusu a pokuste se nevykrvácet, ano?“
Harry se chystal odpovědět něco podobně kousavého, ale s krví ho opouštělo i vědomí. A tak jen nesrozumitelně zachrčel a omdlel.
„Sláva, konečně je ticho,“ zamumlal si pod fousy Severus, a zatímco se Poppy snažila obvazy omezit krvácení z pokousaných rukou, hrudníku a stehna, natáhl se k jedné z ran a vzal si vzorek krve.
Rozbor a určení množství protijedu zvládl za chvilku. Bylo dobře, že Pottera přemístili sem. Vzhledem k tomu, že kousnutí pocházela od několika zvířat, a každé má své specifické složení jedu, potřeboval do lektvaru i několik velmi vzácných ingrediencí, o kterých by se dalo říci, že nejsou tak úplně legální. Což znamenalo, že u Munga by je rozhodně neměli, natož aby věděli, jak je použít.
Severus se rychle pustil do práce.
Nahlas by to nikdy nepřipustil, ale množství krve, které Potter ztratil, ho znepokojovalo.
Jisté, štíhlé elegantní prsty, odměřovaly kapky a špetky přísad, zatím co v kotlíku se již vařil základ lektvaru.
„Severusi?!“ znepokojeně na něj zavolala Poppy. „Prosím, pospěš si, začíná upadat do šoku.“
„Dělám tak rychle, jak je potřeba,“ odsekl nakvašeně, ale znepokojený pohled černých očí ho usvědčoval z nervozity.
Konečně byl lektvar hotov.

S nečekanou jemností podepřel Harryho hlavu, stlačil mu bradu a nakapal mu postupně lektvar do úst. Ostře vnímal jemné vlasy, šimrající ho na zápěstí. Oči mu sklouzly po pevné linii Harryho tváře. Jako by náhodou palcem otřel kapku lektvaru, která se zachytila na jeho spodním rtu, tak hebkém a horkém. Jak by asi chutnal?
Severus zamrkal, prudce se napřímil a postranním pohledem se ujistil, že si ho Poppy nevšímá a mísí zbytek lektvaru s mastí, kterou se potřou pokousaná místa.
Poppy odstranila zakrvácené obvazy z Harryho hrudníku a ruky a začala mast nanášet. Fungovala téměř okamžitě.
Severus se přistihl, že sleduje její ruce, lehce se dotýkající rozšklebených ran, které se postupně uzavíraly a zanechávaly za sebou zarudlé jizvy.

Má tak jemnou kůži, pomyslel si a hned se za tu myšlenku na sebe rozčílil.
Prudce se otočil k lůžku zády a začal si sklízet zbylé přísady. Ani sobě nepřipustil, že tak činí velmi pomalu. Oči mu jaksi samovolně sklouzávaly k odkrytému Potterovu hrudníku.
Když Poppy odhrnula přikrývku a odstranila obvaz z horní části svalnatého stehna, měl Severus co dělat, aby udržel normální tempo dechu, pokoušeje se ignorovat horko, které se mu nahrnulo do slabin.

Kruci! Proč na něj ten kluk tak působí? Bude muset vyrazit a najít si známost na jednu noc. Už dlouho svému tělu nedopřál uvolnění a tohle je následek.
Ten teninký hlásek vzadu v hlavě mu však bez milosti našeptával, že na Pottera takhle reaguje od doby, kdy si začátkem sedmého ročníku uvědomil, že chlapec dospěl v muže. Od doby, kdy museli úzce spolupracovat, aby přežili v boji proti Voldemortovi. Od doby, kdy Severus s nemalým údivem zjistil, že Potter vůbec není rozmazlený ufňukaný spratek.
Dozvěděl se o jeho dětství, které strávil jako osobní otrok svých příbuzných, dozvěděl se, co všechno on a jeho nebelvírští přátelé podnikli za zbrklosti, které v sobě měly děsivou dávku odvahy. A najednou se na něj už nedokázal dívat jako dřív. Respekt a obdiv k tomu mladému muži v něm vyklíčili nenápadně a napadli ho zcela zákeřně a bez varování, takže se původní nesnášenlivost zcela vytratila – což by nepřiznal za všechnu magii světa.

Severus nasadil svou obvyklou masku, vrhl na postel znechucený pohled a prohlásil: „Jdu spát. Noční můru jsem si už odbyl, tak doufám, že pan Potter bude mít tolik dobrého vychování, že se uzdraví bez nutnosti mé další spoluúčasti na jeho léčení.“
Otočil se a s úmyslem co nejdříve opustit ošetřovnu, zamířil ke dveřím. Stejně však nedokázal zabránit svým očím, aby hodnotícím pohledem bleskově nepřejely po ležící postavě.
Že se mu to, co viděl, líbilo, prostě vytěsnil do nejzazšího koutku vědomí. Úplně mu stačila jistota, o čem že se mu to zase bude zdát.

Harry pomalu nabýval vědomí. Poppy mu zrovna ošetřovala stehno, když zachytil pohled Snapea. Byl jako vždy zamračený, rty spojené do úzké přímky, ale to, co viděl v jeho černých hlubokých očích... Vážně to byl zájem?
Zrychlil se mu tep, což Poppy naštěstí přičetla na vrub jeho probuzení.
Zase se dostal sem a byl tomu rád. Už ani nedokázal spočítat, kolikrát mu znalosti jeho bývalého profesora zachránily život. Stalo se z toho takové nepsané pravidlo – je Potter zraněn? Dopravte ho do Bradavic a zavolejte Snapea. Takhle to fungovalo už dva roky, přesně od té doby, co byl hned po dokončení bystrozorského kurzu poprvé zraněn.
Harry mu byl tiše vděčný a nikdy by nepřiznal, že když vidí jeho vysokou postavu a výrazný profil, uleví se mu i bez léků. Že tomu muži věří a kdykoli by mu svěřil svůj život. Že za dobu co se znají, se nenávist jaksi přetavila do úplně jiného citu, který však odmítal blíže zkoumat.
Unaveně zavřel oči a nechal Severusův lektvar pracovat.

xxxx

„Pokoušíš se je dát dohromady, nebo zlikvidovat?“ zajímal se Rozum a stále sledoval scénu na ošetřovně.
„To je drzost! Tohle je vzpoura! Jsou tvrdohlaví jak mezci, oba dva! Tohle prostě nebudu tolerovat!“ Láska už byla skoro zoufalá a naštvaně si to hopsala mezičasovými okny.
„No tak, klid, vždyť je to k sobě táhne,“ pokoušel se utěšit svou kolegyni Rozum.
„Prý táhne! Jenomže už to trvá skoro čtyři roky a oni se stále vzpouzejí! Vzpouzejí se! Mně! Bohyni! To je nepřípustné! Už měli být dávno spolu a oni jsou stále na kordy!“
„No, člověk přece může změnit svůj osud, ne?“ ozval se Rozum opatrně a vysloužil si zdrcující pohled od své krásné společnice.
„Osud ano, ale city nemají podléhat Osudu ani Rozumu – což mě přivádí k tomu, proč jsem za tebou přišla,“ usmála se sladce a Rozumu se najednou těžce dýchalo.

„Harry je přístupný, ale Severus stále moc myslí. Nemůžeš s tím něco udělat?“
„To mu mám snížit inteligenci, nebo co?“ zeptal se, ne příliš inteligentně, Rozum.
„Jistě že ne, jeho intelekt je na něm jedna z charakteristických vlastností, jen bych potřebovala, abys mě ve vhodnou chvíli nechal převzít vládu. Prostě, abych ho mohla popostrčit. Jakmile překročí hranici, nebude schopen dál odolávat,“ prohlásila Láska sebevědomě a udělala na Rozum psí oči.
„Ale to je tak trochu podvod, ne? Nebude Osud protestovat?“
„Ten nemá co protestovat. V sázce nebylo řečeno nic o způsobu, jak ty dva dostat k sobě. No tak, prosím, prosím?“ zamrkala a položila svou ručku na jeho rameno.
Rozum, mírně omámen, hleděl do té nejkrásnější tváře, která kdy existovala. Po chvíli si uvědomil, že se připitoměle usmívá a kývá na souhlas. „Dobře,“ rezignoval a s úsměvem si pomyslel, že Osud proti Lásce prostě nemá šanci. Ostatně, pravidelně před ní kapituluje i on, Rozum.

xxxx

Severus se právě chystal dát si večerní skleničku a začíst se do nového vydání Lektvaristova tajemství, když ho vyrušilo zaklepání na dveře. Vzhledem k pozdní hodině a tomu, že se nejednalo o nesmělé a bojácné ťuknutí, na jaká byl zvyklý od studentů, uvažoval, koho to k němu zase čerti nesou. Neměl na nikoho náladu.
Před chvílí domíchal lektvar na popáleniny, který slíbil Poppy, a když ho plnil do lékovek, zcela scestně ho napadlo, že má stejnou barvu jako Potterovy oči. V tu ránu mu málem celá uvařená dávka vypadla z rukou. A tohle se mu za poslední rok stávalo čím dál častěji. V nestřežených okamžicích, kdy jeho pozornost polevila, na něj zákeřně zaútočily pocity a myšlenky, na které by nejraději použil Avadu, kdyby to šlo.
Vrhl odhodlaný pohled na plnou sklenici archivního burgundského a zadoufal, že to ten za dveřmi vzdá a odejde.
Nevzdal. Další zaklepání se skoro rovnalo zabušení.
S temným zavrčením položil sklenici a vykročil ke dveřím. Prudkým otevřením rozvířil prach na chodbě i hábit osoby, stojící se zaťatou pěstí, v gestu bušení na vrata.
Snape měl na jazyku něco hodně jedovatého, ale když poznal osobu, která ho vyrušila, mihl se mu tváří údiv a skoro normálním tónem zavrčel: „Veliteli Deepwoode? Co tu, u všech trollů, děláte?“
Šéf bystrozorů, statný šedesátník s chytrým pohledem a mírně prošedivělými vlasy, pomalu spustil ruku a přejel muže před sebou očima. Bylo mu jasné, že jeho návštěva není Snapeovi zrovna vhod.

„Dobrý večer, profesore Snape, omlouvám se, že ruším, ale potřeboval bych si s vámi promluvit.“
Snape do něj zapíchl studený pohled svých černých očí a v nelibosti zvedl jedno obočí.
„To nemohlo počkat do zítřka?“ a hned vzápětí ho napadlo něco děsivého. „Stalo se něco Potterovi?“ vyhrkl dříve, než se stačil zamyslet nad směrem svých úvah.
„Potterovi? Ne, tedy aspoň myslím, že ne,“ odpověděl překvapeně Deepwood a sjel Snapea tázavým pohledem.
Severus by si nejraději ukousl jazyk. Taková zbrklá pitomost! Jak to mohl vypustit z pusy?
„Já jen, že si pan Potter v poslední době dělá z Bradavic osobní špitál a ze mě ranhojiče,“ pokusil se lhostejným tónem zmást upřeně zírajícího muže před sebou, ale podle lstivého lesku, který se mu objevil v očích, pochopil, že se mu to moc nepodařilo. Sakra!
„Mohu dovnitř? Nerad bych to probíral na chodbě,“ mávl rukou a poukázal tak na možnost, že je může kdokoli slyšet.
„Když to musí být,“ zabručel Snape, neochotně ustoupil ze dveří, prudkým mávnutím hůlky dveře zabouchl a zabezpečil proti odposlechu.
„Tak, co je tak naléhavého, že mne rušíte v tak pozdní dobu,“ jeho hlas byl jak samet obalující ostří nože.
„Potřebuji vaši pomoc, profesore,“ oznámil mu bystrozor a poprvé na něm byla znát nervozita. Ani on nebyl imunní vůči té tváři bez emocí a hlubokému černému pohledu, který jakoby propaloval díru do jeho nejtajnějších myšlenek.
„Ale?“ I to jediné slovo vyjadřovalo nechuť Snapea cokoli řešit.
„Aspoň mne vyslechněte, ano?“ řekl Deepwood a rychle pokračoval, aby ho lektvarista nezastavil.

„V Irsku mají jisté potíže. Zdá se, že nějaký kouzelník zneužívá mudly k intimním službám. Loví v mudlovských gay barech. Už několik mudlů nahlásilo místní policii, že je někdo omámil, unesl a zneužil. Oni se pak probudili, většinou v parku a nevěděli, jak se tam dostali, ani si nepamatovali, co se tu noc dělo. Všichni však uvádějí, že na sobě měli známky hrubých sexuálních praktik. To poslední, co potřebujeme, je, aby do toho začala strkat nos mudlovská policie. Místnímu oddělení bystrozorů se bohužel zatím nepodařilo nic moc vypátrat. Pod záminkou lékařského ošetření prohlédli několik obětí a shledali, že na ně nebylo použito žádné mysl ovlivňující kouzlo. Napadlo je tedy, že jako nástroj k ovládnutí jejich vůle mohl sloužit, nám zatím neznámý, lektvar,“ bystrozor se odmlčel, když na Severusově tváři spatřil nepatrný zájem.

„Já ale neznám žádný lektvar, který má podobné účinky,“ řekl a doufal, že tím je věc vyřízena.
Nebyla.
„Právě proto,“ pokýval hlavou velitel a pokračoval, „takový lektvar by mohl být potencionálně velmi nebezpečný. Proto jsem vás chtěl požádat, zda byste se nezúčastnil vyšetřování,“ vysvětlil.

Severus se zarazil a zúžil oči.
„Jak byste si tu mou účast,“ a to slovo z jeho úst znělo velmi sarkasticky, „přesně představoval?“ Bystrozor polkl, než se donutil mistrovi lektvarů nastínit smělý plán.
„Jel byste do Irska spolu s jedním naším bystrozorem, který by vám dělal krytí a vedl vyšetřování. S vašimi znalostmi a tím, že vás tam nikdo nezná, máte největší šanci odhalit jakýkoli lektvar,“ vysypal ze sebe v rychlosti šéf bystrozorů a doufal, že nebude násilně vyhozen za dveře.

Severus ztuhl a obličej se mu proměnil na ledovou masku.
„Chcete po mně, abych dělal vaši práci?“ ozval se posměšně a pohrdavě si staršího muže měřil.
„Jde nám jen o pomoc při odhalení lektvaru. Nikdo z mých lidí k tomu nemá potřebné znalosti,“ zamumlal Deepwood a dodal: „Byl jste špion, máte zkušenosti i v této oblasti. Nechybí vám tak trochu vzrušení z akce?“
„Ujišťuji vás, že při špionáži u Temného pána bylo vzrušení to poslední, co bych cítil,“ podotkl ledovým hlasem a jeho oči zamrzly do dvou černých dýk.
„Samozřejmě, tak jsem to nemyslel, ale muž vašeho intelektu a zkušeností jistě rád uvítá trochu té akce, nebo se mýlím?“ zeptal se napjatě bystrozor a zadoufal, že nebude muset prosit, tohle byla totiž poslední možnost, kterou ještě nevyzkoušeli.

Severus na něj stále zíral nečitelným pohledem, ale v hlavě mu to přímo šrotovalo.
Na chvíli by vypadl od těch trollích mozků, co si říkají studenti. Jel by za hranice, kde ho nikdo nezná, chytil by nějakého patlala, který mu určitě nesahá ani po kotníky a ještě by měl příležitost k nevázanému a anonymnímu intimnímu dobrodružství. Ať ho vezme čert, jestli tohle všechno není lepší, než zadávat a opravovat esej o mnoholičném lektvaru a jeho variantách.
„Neříkám zatím ano, potřebuji vědět víc,“ rozvážně zapředl svým sametovým hlasem a bystrozorovi se úlevně zablesklo v očích.
„No, byl byste něco jako návnada. Přidělíme vám zkušeného bystrozora jako partnera. Půjdete do gay baru, odkud se ztratilo nejvíce obětí. Je na vás, jakým způsobem budete postupovat, ale my bychom navrhovali něco jako mileneckou hádku,“ zamyšleně a roztržitě sypal z rukávu informace Deepwood.

„Počkat!“ Severus natočil hlavu a vložil na něj černý pohled. „Co myslíte tou mileneckou hádkou?“
„Náš člověk a vy byste tvořili při příchodu do baru pár. Poté se jako pohádáte a rozdělíte se. Mělo by to být hodně nápadné, aby si toho všimlo co nejvíce lidí. Předpokládáme, že únosce by ve vás pak viděl snadnou kořist. Člověk, právě po hádce či rozchodu, má tendenci se nechat utěšovat.“ Deepwood si spokojeně zamnul ruce, když si lektvaristův nevěřící výraz mylně vyložil, jako ohromení nad důmyslným plánem.
„Zbláznil jste se? Máte pocit, že vypadám jako někdo, kdo se sesype po hádce a nechá se pak utěšovat?“ Poslední slovo Severus vyprskl, jako by mělo obzvlášť kyselou příchuť.
„Jistě že ne, samozřejmě to budete muset zahrát,“ jako by nic ho uzemnil bystrozor.
„U starého Merlina! Připomínám vám snad nějakého zatraceného herce? To se mne snažíte vyprovokovat nebo jste se opravdu pomátl?“ Led, zavánějící z té otázky, konečně pronikl až do Deepwoodova centra osobní bezpečnosti.
„Ale profesore! Já vás přece nechtěl urazit,“ omlouval se překotně. „Vaše špionská minulost svědčí o tom, že jste brilantní v...“ Na vteřinu se zarazil a uvažoval, jaké slovo použít, aby si nevysloužil nějakou nepěknou kletbu, „předstírání a manipulaci,“ vypadlo z něj nakonec. Vážně si oddechl, když Snape nejevil snahu sáhnout po hůlce.

Lektvarista zamyšleně nakrčil čelo a jal se přecházet za svým pracovním stolem sem a tam.
„Dobře, udělám to,“ rozhodl se Snape a doufal, že nedělá nějakou fatální pitomost.
„Kdo bude moje krytí?“
„To ještě nevím. Musím zjistit, kdo je právě volný. Každopádně, akce bude zahájena pozítří. Pošlu vám sovu s instrukcemi. A ještě něco – odměna za tento úkol je více než nadstandardní,“ ušklíbl se a na čistý pergamen nechal brk napsat sumu. Severus se jen letmo podíval a i ten letmý pohled mu způsobil neviditelné zajíknutí.
U všech Morgan, za tohle by mohl doplnit zásoby vzácných přísad a ještě si dovolit koupi vzácných grimoárů, o které měl už léta zájem.
Navenek na sobě nenechal nic znát a jen stroze kývl. Podepsali spolu smlouvu o spolupráci a Severus podal Deepwoodovi ruku.
Jakmile šéf bystrozorů odešel, začaly Severusem zmítat pochyby, jestli se právě neřítí do nepěkného průšvihu.
Co ho však ve skutečnosti čeká, o tom se mu nesnilo ani v těch nejdivočejších snech.

2.    Ani přes mou mrtvolu!

„Vy pletichaříte!“ ozvalo se Lásce za zády. Ladně se otočila a hodila po Osudu škádlivě očkem.
„Právě jste mne urazil, šéfe,“ pronesla sladce. „Já nepletichařím, já navozuji podmínky k navázání vztahů,“ poučila ho a v duchu si mnula ruce nad dobře odvedenou prací.
„Ale pletichaříte, co má jinak znamenat to vnuknutí šéfovi bystrozorů? Že by ho najednou osvítilo a vzpomněl si, že by mohl zapojit do pátrání po zločinci učitele?“ jeho kyselý obličej - nebo to, co se za obličej dalo považovat - byl jasným důkazem, že se sázka pro něj nevyvíjí nejlépe.
„Ale no tak, dělám jen svou práci, nepřekračuji meze a nezasahuji proti pravidlům. Nemáte mi co vyčítat,“ prohlásila Láska už vážně. Osud si jen frustrovaně odfrkl a zmizel v meziprostoru.

xxxx

Severus už prošel celý byt, který měl být jejich „operačním střediskem“ v Dublinu a rozhodl se, že si čekání na svého nového kolegu, bystrozora, zkrátí uvařením čaje.
Právě trpělivě čekal, až voda začne vřít, když typické prásknutí přemístění avizovalo příchod jeho bystrozorského partnera.
Pro jistotu sevřel ruce hůlku, postavil se zády ke stěně u dveří a čekal, až příchozí vejde. Což se, k jeho smůle, vzápětí stalo.
„Pottere? Co tu, u všech ďasovců, děláte?“ vydechl nevěřícně Severus k jeho zádům.
Harry se prudce otočil a zůstal zírat na svého bývalého profesora.
„Co tu dělám já?“ šokovaná odpověď rozhodně nebyla hraná. „Spíš, co tu děláte vy? Tohle je tajný byt, užívaný pro akce bystrozorů, jak jste se sem dostal?“ Harry nevěřícně přejel po Snapeově vysoké postavě ztuhlé mezi futry dveří kuchyně.
„Já tu mám řešit jeden případ a čekám na svého part... Oh...“ Tohle zajíknutí už bylo hlasité.
Jeho mozek právě vehementně odmítal podezření, že toto má být jeho partner při pátrání. „Nepokoušejte se mi namluvit, že to máte být vy!“ varujícím hlasem, ve kterém se ozvala i stopa paniky, zavrčel Severus.

„To vy máte pomoci chytit toho lektvarového únosce?“ nevycházel Harry z údivu. A posléze i z rozpaků, když si uvědomil povahu jejich úkolu. Pohlédl Snapeovi do očí a pochopil, že oba myslí na stejnou věc – měli by věrohodně zahrát milenecký pár.
Harry hlasitě polkl.

„Tak to ne! Končím, o vás ve smlouvě řeč nebyla!“ rozohnil se lektvarista a jeho jindy tak světlá pokožka byla atakována ruměncem.

Harry se nadechoval k odpovědi, když zahučel krb a z něj spěšně vystoupil Deepwood.
Usmíval se od ucha k uchu a zahlaholil: „Skvěle, už jste tu oba, takže vám jen doplním informace.“
Zamířil k mužům, nevšímaje si jejich zjevného rozčilení.

„A dost! Končím s touhle komedií. Proč jste mi neřekl, že mi chcete přidělit Pottera? Chápete, jak je to nevhodné?“ Snapeův hlas byl každým slovem ledovější, až téměř způsoboval omrzliny.

„Proč? Co proti sobě máte?“ nechápal šéf bystrozorů a kmital pohledem z jednoho na druhého.

„Pan Potter je mým žákem, takže uznáte, že hrát s ním tuhle frašku, by bylo přinejmenším nevhodné!“
„Byl,“ ozval se dotčeně Harry a ignoroval zlostné Snapeovo odfrknutí.
„Já to nechápu. Vždyť už je ze školy přes dva roky. Nemáte k němu již žádné morální závazky,“ oponoval mu Deepwood. „Krom toho tu jde, jak jste trefně řekl, jen o komedii, předstírání. Nechceme po vás, abyste zacházeli do přílišných... ehm... důvěrností,“ prohlásil, ale do očí se jim nedíval.
Snape cosi zlostně zavrčel, ale když si uvědomil, že pokud bude dál protestovat, vyvolá to jen nevítané otázky, bezmocně stiskl zuby a nasadil znechucenou masku.

Harry pozoroval jeho znechucení a bylo mu nějak podivně. V první chvíli by šokován představou, že by měl se Snapeem hrát zamilovanou dvojici. Ale když šok odezněl, pocítil vzrušení, které mu vystřelovalo až ke konečkům prstů. Jenže reakce jeho potencionálního hereckého partnera ho přivedla zpět k realitě. Tohle nepůjde. Věděl, že ho Snape nesnáší. Nedokázal si představit, že by se ho dobrovolně třeba i jen dotkl. Smutek, který se mu rozlil v duši, ho podivně zabolel.

„Veliteli, pan profesor má pravdu. Naše vztahy nikdy nebyly zrovna přátelské, nemůžete po něm chtít, aby se mnou pracoval. Natož aby předstíral, že ho přitahuji,“ řekl tiše Harry a Snape po něm hodil zvláštně hluboký pohled, který si nedokázal nijak vysvětlit.

Deepwood s povzdechem založil ruce na prsou.
„Ještě včera bych se s vámi příliš nehádal, ale situace se vyostřuje. Večer byl nalezen poslední z unesených mužů. Měl na sobě známky hrubého sexuálního zneužití. Vypadá to, že únosce inklinuje k sadismu. Ten muž je v nemocnici a zatím ho hlídají naši lidé převlečení za policisty. Podařilo se nám zabránit, aby se tyto informace dostaly k opravdové mudlovské policii, ale vývoj situace naznačuje, že příští oběť by to nemusela přežít.“ Bystrozor si unaveně přejel rukou přes obličej a pohlédl na Snapea.
„Za jiných okolností bych se vám snažil vyjít vstříc a najít vám jiného partnera. Mám však málo lidí a pan Potter je jediný bystrozor, který právě skončil akci a je volný. Nemůžeme dopustit další únosy a mučení.“ Deepwood zmlkl a vyčkávavě je pozoroval.

Severus zaskřípal zuby. Nesnášel, když ho někdo tlačil ke zdi, ale věděl, že ten muž má pravdu. Nechtěl, aby jeho jednání zdrželo vyšetřování a umožnilo další únos. Zavřel oči a s útrpnou grimasou nepatrně kývl na znamení, že souhlasí, což vyvolalo v Harrym zalapání po dechu.

„Dobře, jsme domluveni. Večer vyrazíte do mudlovského baru Touha. Bližší scénář nechám na vás, ale podle našich profilovačů jde o lovce zhrzených milenců. Jsou pro něj asi snadná kořist. Takže byste měli přijít jako zamilovaný pár, který se na veřejnosti pohádá a rozejde. Navrhoval bych, aby se pan Potter naoko sblížil s některým z hostů a vy,“ pohlédl na Severuse, jež se mračil jako tisíc čertů, „vyvoláte žárlivou scénu, která vyústí v rozchod. Pak budete zhrzeně sedět u baru a zapíjet žal. Pokud jsem správně informován, vládnete neobyčejně silnou bezhůlkovou magií?“ tázavě zvednuté obočí mířilo k Severusovi. Ten jen stroze pokýval hlavou.
„Výborně, to se bude hodit, budete si moci přeměnit nápoj za nealkoholický a popřípadě se bránit. Pan Potter vám bude zpovzdálí krýt záda. Přesnou strategii nechám na vás. Jakmile odhalíte toho, kdo podává ten lektvar, naoko ho vypijete. Když se vám podaří získat vzorek kontaminovaného nápoje, bude to výborné, ale prosím, abyste byl nanejvýš opatrný a zbytečně neriskoval.“ Bystrozorův obličej odrážel vážnost situace.
„Touto mincí přivoláte posily.“ Deepwood podal Severusovi ozdobný stříbrný tolar. „Stačí ji třikrát stlačit. Pokuste se na toho zločince umístit protipřemisťovací kouzlo. Pokud by se vám to nepodařilo, použijte aspoň toto“ a podal Snapeovi malý černý knoflík. „Jedná se o sledovací zařízení, stačí, když ho položíte podezřelému na oděv, přichytí se sám. Bylo by nejlepší, kdybyste s ním vyšel před bar, aby náš zásah nebyl tak nápadný.“
Deepwood začal přecházet po kuchyni, ruce za zády a ve tváři soustředěný výraz.

„Ještě jedna věc. Potřebujeme, abyste vypadali jako mudlové, a abyste na první pohled působili věrohodně…ehmm,“ odkašlal si a přiškrceně dodal „věrohodně zamilovaně.“
Zavrčení tentokrát vyšlo od obou mužů.
„Za chvíli dorazí náš odborník v oblasti mudlovské kultury a stylu a přizpůsobí váš zjev požadované situaci.“ Hluboké dusící ticho, jež se rozprostřelo prostorem, bystrozor nevnímal a pokračoval ve svém monologu. „Dále si musíte zkusit... eh... reagovat jeden na druhého. Až tu bude kolega, zkusíme nějakou situaci a posoudíme věrohodnost. Máte otázky?“ zastavil své přecházení a ke svému údivu zjistil, že stojí asi metr před profesorem lektvarů.
Jeho výraz donutil bystrozora chvatně ustoupit o dva kroky zpět a těžce polknout.

„Ano, měl bych otázku,“ odsekával Severus slova, dávaje do nich vražedný důraz.
„Co si k čertu představujete pod pojmy „změnit vizáž“ a „nacvičit reakce“? Proč?! Se mi o těchto maličkostech neráčil někdo zmínit před podpisem smlouvy?“ Jeho hluboký hlas zařezával slova pod kůži jako nejostřejší nůž, nabíral na vzteklosti i hlasitosti, až rezonoval celým pokojem.

Jeho hrozící výbuch přerušil příchod dalšího člověka. Za typického hukotu ladně vystoupil z krbu... Muž?
Severus zmrzl uprostřed pohybu. Úplně zapomněl na svůj vztek a konsternovaně zíral na tu parodii na muže.
Harrymu při spatření výrazu lektvaristy zacukaly koutky. On už se specialistou na převleky a mudlovskou módu měl tu čest, takže byl relativně v pohodě.

Mužík byl hubený jak tyčka, vysoký a podivně se klátil. Na naivní tváři měl přilepený sladký úsměv a v ruce třímal jakousi kabelku. Jeho úbor rozhodně nebyl kouzelnický. Květované elastické kalhoty doplňovala halena s potiskem růžových motýlů. V uchu se blýskala velká náušnice, na hlavě trůnil rozcuch "alá proletěl jsem křovím" a jeho boty oplývaly podivně mohutnými podpatky. Celek působil velice... ehm... excentricky.

„Zdravím ve spolek, holenkové, tak jsem tady, připraven dělat zázraky,“ zaznělo zpěvavě z jeho úst a Severus sebou cukl. Hodil po Deepwoodovi zděšený pohled, načež svůj zrak vrátil k tomu zjevení. Mimoděk zaklepal hlavou v domnění, že má vidiny.

„Představuji vám Fialína Dresse, vašeho stylistu,“ prohodil bystrozor směrem k Snapeovi a raději ještě o krok ustoupil.

„Ani přes mou mrtvolu!“ hrobovým hlasem protáhl Snape a byl v pokušení se okamžitě přemístit do bezpečí svých komnat v Bradavicích. Ani Voldemort v něm nedokázal vzbudit takovou hrůzu jako tahle přeslazená kreatura. Severus se musel hodně snažit, aby nasadil svou obvyklou masku bez výrazu.

„Nač tak silná slova, můj drahý, právě vy, mou pomoc rozhodně potřebujete,“ zavrkal Fialín. S dychtivě – nadšeným výrazem vědce, který právě objevil dosud neprozkoumaný živočišný druh, se jal obcházet okolo Severuse.
„Nejsem-žádný-váš-drahý!“ odsekával se zatnutými zuby sinalý lektvarista. Prsty levé ruky obranně sevřely strohý černý hábit a pevně stiskly, jako by se obával, že mu jej ten chlap strhne z těla. V pravé ruce sevřel křečovitě hůlku. Měl silné nutkání vyčarovat svěcenou vodu, aby mohl vymítat to ďábelsky se šklebící stvoření.

Harry se začínal dobře bavit.

„Tak se do toho dáme, holenkové,“ rozjařeně se usmál stylista, rozhlédl se po kuchyni a s nespokojeným zamlaskáním přešel do obýváku. Vytáhl hůlku, jež měla fialovou barvu s lesklými ploškami, a několika mávnutími přesunul křesla do rohu místnosti, čímž vznikl volný prostor. Položil svou kabelku na zem a ponořil do ní ruku až po hubené rameno.
Vzápětí vytáhl cosi, co opatrně uložil doprostřed uvolněného obýváku. Zamumlal inkantaci a z černé krabičky začaly vystřelovat podivné věci. Než se stačili nadechnout, stál zde stojan s velkým zrcadlem, toaletka s nepřeberným množstvím líčidel, paruk, gelů, sprejů, nůžek a jiných mučících prostředků.

Severus na to chvilku beze slova hleděl, pak se otočil na patě a ostentativně se dal na ústup směrem ke krbu s velmi jasným úmyslem – pryč a honem!

3.    Polibte se!

Harry už otvíral ústa, aby se pokusil Snapea zadržet, když se mihlo tělo a zatarasilo přístup ke krbu. Nikdy by neřekl, že je jeho šéf schopen tak rychlého pohybu.
Severus měl co dělat, aby to ubrzdil a neskončil obtisknutý v Deepwoodově mohutném hrudníku.
Z blízkosti několika centimetrů mu zavrčel do obličeje a ruka s hůlkou automaticky namířila na protivníkův krk.
„Ale no tak, profesore! Tohle vážně není nutné, nemusíte se rozčilovat,“ honem zachraňoval situaci Deepwood a modlil se, aby neskončil jako přísada do nějakého lektvaru. Byla mu známa minulost tohoto kouzelníka a jeho znalost černé magie. Rozhodně si nepřál státi se červem či exotickou houbou.

„Nechte mne projít, nebo za sebe neručím,“ zasyčel nebezpečně, ale ruku s hůlkou nechal klesnout.
„Pane, já už několika převleky prošel, věřte mi, že pan Dress ví, co dělá.“ Harry přistoupil k lektvaristovi a položil mu ruku na rameno.
Dotyčné rameno ztuhlo. Černé oči pomalu sklouzly z obličeje oroseného velitele a zaměřily se na dlaň volně spočívající na jeho rameni. Hřála. Cítil to až v kostech. Plynulým pohybem přesunul zrak na majitele té ruky a černá se setkala se zelenou.
Zelená vyplašeně zamrkala, uhnula a ruka z ramene zmizela. Severus s nelibostí zaznamenal, že něco jako lítost mu prolétlo hrudníkem.
Odtrhl pohled od Harryho, který o krok odstoupil, a zaměřil se na lidskou překážku stojící před krbem.
Deepwod usoudil, že situace je pod kontrolou, a s taktem buldozeru prohlásil: „No vidíte, vy horká hlavo, není třeba hned vyšilovat. Zkuste se na to podívat z té lepší stránky!“
„Ono to má nějakou lepší stránku?“ Sametový hlas měl stále nebezpečný podtón, avšak k nelibosti jeho majitele v něm probleskla i panika, pro něj tak netypická.
„Ano, nikdo vás nepozná a vy budete moci lépe předstírat, že jste někdo jiný,“ přemlouval ho bystrozor a přemýšlel, jak lektvaristovi sebrat hůlku, aby se odtud jeho stylista dostal živý.
„Přece byste se nebál malé změny vzhledu,“ neodpustil si rýpnutí Deepwood.

Severus zvažoval své možnosti, včetně toho, že Deepwooda prokleje nějakou pěknou neodpustitelnou. Zmínka o strachu zahrála přesně na tu strunu, která rozhodla o jeho dalším osudu. On a bát se? Směšné!
„Dobře,“ řekl trochu chraplavě. „Ale budu mít poslední slovo, a pokud se mi nebude něco zdát, nebudete mi to nutit. A začnete s ním,“ ukázal na culícího se Pottera.
Harryho ten úsměv rázem přešel.

Fialín sledoval tu výměnu s nechápavým výrazem právě vylíhnutého motýla. Bylo jasně vidět, že nemá ani tušení, k čemu tu málem došlo. Žil ve sladké nevědomosti, co se týče osobnosti jistého Severuse Snapea, zcela pohlcen svým světem. V nastalém tichu usoudil, že pánové si své neshody již vyřešili, tudíž může začít se svými kouzly.
Přátelsky se na Harryho uculil a vyzbrojen hřebeny různých tvarů a nebezpečně vypadající tubou s čímsi přistoupil k objektu svého zájmu.
„Nebojte se holenku, já vás neukousnu,“ ševelil a začal kolem Harryho tančit jak derviš přivolávající déšť.
Harrymu se z něj točila hlava. Po chvíli zjistil, že sedí na židli a ruce stylisty se pokoušejí hřebenem přeprat jeho typické přerostlé a rozcuchané vrabčí hnízdo. Nakonec to vzdaly a chopily se nůžek. Harryho tmavé vlasy už dávno potřebovaly zkrátit, takže neprotestoval.
Ani se nenadál, Fialín si spokojeně oddechl a položil nůžky. Harry musel ocenit, že holič je tedy výborný. Jeho sestřih nebyl ani moc extravagantní a nevypadal ani jako křoví po vichřici. Musel uznat, že mu to docela sluší. Ze spokojeného rozjímání ho vytrhl jakýsi sprej ve stylistově ruce, namířený směr jeho nový účes.
„Ještě trocha laku s vůní šeříku a mladý pán bude jako ze škatulky,“ zavrkal ten člověk. Než stačil lak použít, Harry vyletěl ze židle, jako by ho bodla vosa.
„Ehh... děkuji, to není nutné, takhle to úplně stačí,“ stísněně vyšlo přes jeho rty. Vůbec si neuvědomil, že má ruce vztažené obranně před sebou a pomalu ustupuje směr nejbližší dveře. Zarazilo ho až něco pevného a vysokého, co vydalo heknutí, když ztratil rovnováhu a opřel se o to.

„Pottere, zkuste se koukat, kam šlapete, buďte tak hodný,“ zavrčení znělo mírně chraplavě. Harry to ale moc nevnímal, zato si velmi jasně uvědomoval ruce, které ho přidržovaly v pase. Musel svému tělu důrazně poručit, aby se přestalo lepit na profesora lektvarů a odstoupilo do bezpečné vzdálenosti.
Severus měl kupodivu podobný problém, ano, jeho ruce vyhlásily stávku a nechtěly dobrovolně uvolnit sevření pasu mladého muže.

„Tak a teď vy,“ ozvalo se před nimi. A najednou mezi nimi byla několikametrová mezera. Vznikla uchvácením Severusovy ruky Fialínem, jeho odtažením a usazením do židle před toaletku.
Severus zamrkal a než se vzmohl na jakýkoli protest, byla jeho hlava zakloněna, vlasy namočeny, důkladně umyty a napadeny čímsi mazlavým, vonícím po santálovém dřevu.
V další vteřině na něj zíral ze zrcadla jeho výrazný zjev s hlavou zabalenou v měkkém růžovém ručníku.
Odněkud zezadu se ozval podivný zvuk, jako by někoho škrtili.
Severus měl pocit odhmotnění, když v zrcadle vyhledal pohled dvou mužů opírajících se o futra kuchyňských dveří a přemáhajících záchvat smíchu.

„Vrrrr,“ vydralo se lektvaristovi z hrdla. Následoval rychlý pohyb oběma rukama. Vzápětí se Snapeovi po ramenou rozsypaly mokré prameny dlouhých černých vlasů. Jednou rukou strhl ručník a v druhé se hrozivě vztyčila hůlka.
Smích okamžitě ustal, zato se ozvalo zoufalé zakvílení: „Co jste to udělal! Ta vlasová maska musí ještě minutu působit!“ Fialína umlčel až silný stisk ruky jeho šéfa.
„Ještě jeden zvuk, pohyb tváře, který identifikuji jako úsměv, a na ministerstvu zavládne smutek, protože přijde o tři zaměstnance najednou!“ šeptal Severus, ale i tak to znělo jako švihání bičem.
„Omlouváme se, pane, opravdu, to ten ručník. Vidět na vás něco růžového, podobného turbanu...“ Harry násilím nutil své mimické svaly k poslušnosti.

„Ale holenku, proč se rozčilujete, růžová vám náhodou jde k pleti!“ nasadil tomu korunu Fialín.
Severus po něm hodil pohled o teplotě mínus dvaceti stupňů, ale na stylistu to očividně nefungovalo.
Jako by se nechumelilo, natáhl svou hubenou dlouhou ruku, vyškubl Severusovi hůlku a jedním plynulým pohybem ho vrátil do židle před zrcadlo.
V pokoji vše zamrzlo – tedy až na Fialína, který si absolutně neuvědomoval, co provedl. Deepwood i Harry očekávali výbuch kataklyzmatického hněvu nad tou opovážlivostí.
Fialín, s optimistickou melodií na rtech, zasunul Severusovu hůlku do dózy k hromadě hřebenů a zálibně se zadíval na sadu paruk.
Severus konsternovaně zíral na svou prázdnou dlaň a poté přesunul svůj šokovaný pohled na toho děsivého člověka. Nevěděl, jestli ho má začít škrtit nebo mu rovnou vyrvat ty nůžky a vrazit mu je do oka. A najednou na něj padla rezignace s pocitem, že je mu už všechno nějak jedno.
Útrpně a poraženě svěsil ramena, zavřel oči a zkameněl.
Místností se neslo dvojí hluboké oddechnutí a veselá falešná melodie.

Xxxx

Zabije ho. Vlastnoručně tomu trapiči nacpe všechny paruky do chřtánu a pak ho přemění na duhového mloka!
„Nikdy!“ Ozvalo se důrazně. „Nechal jsem si líbit všechno to tahání a stříhání, ale ani za Merlinovy spodky mě nedonutíte, abych měl na sobě toto!“
Severus byl na pokraji svých duševních sil. Kam se na tohle hrabalo mučení od Pána zla.
Fialín, po mírném zastřižení dlouhých vlasů, nejdříve dychtivě pokukoval po blonďaté kudrnaté paruce, „á la andělíček“. Jakmile Severus zpozoroval toto bezprostřední nebezpečí, mávl rukou a incendio vesele pozřelo paruku ohnivým jazykem. Fialín to neocenil a málem se rozplakal. Deepwood mu musel slíbit koupi úplně stejné, jinak odmítal pokračovat. Nakonec se tedy znovu uchýlil k nůžkám a černé prameny pokryly podlahu.
Jakmile Fialín skončil s jeho účesem, s obavami se zahleděl na svůj odraz v zrcadle.
Mrkl, ještě jednou a pak nevěřícně zvedl ruku, aby se sám přesvědčil, že se mu to nezdá.
Ozvalo se plesknutí a Severusův mozek doručil informaci, že byl právě plácnut přes prsty jako nějaké dítě sahající po bonbonu. Bylo mu to jedno.

Ze zrcadla na něj totiž hleděl jiný člověk. Ano, měl jeho tvář. Velký řecký nos, tenké rty, vysoké lícní kosti a hluboké černé oči, ve kterých v současnosti třímala nevíra transparent s nápisem „NE, TO NENÍ MOŽNÉ!“
Nikdy by neřekl, co dokáže s vizáží člověka udělat účes. Jeho polodlouhé, jemné vlasy, věčně zplihlé a navlhlé od výparů lektvarů, takže vypadaly jako mastné, byly pryč. Místo toho se jeho hlava pyšnila krátkým sestřihem lesklé černě. Vzadu se zužoval do špičky a končil několikamilimetrovou délkou, odhalujíc dlouhý elegantní krk. Od poloviny hlavy vepředu, se kaskádovitě sestříhané vlasy ležérně prodlužovaly a končily šikmou ofinou zpola kryjící čelo. Vypadal o deset let mladší a... Napadlo ho slovo sexy, což ho probudilo k životu. Vrhl znepokojený pohled na přítomné. Deepwood si ho nevšímal a o něčem se dohadoval s tím šílencem. Zato Potter na něj zíral jak z jara a tvářil se... unešeně?
Dříve než mohl tenhle Potterův kukuč zpracovat, zatvářil se Fialín znovu tvořivě nadšeně, až se Severusovi obavou zkroutil žaludek.

„Tak holenkové, teď je na řadě garderoba.“ Jeho úsměv už nemohl být širší. Přítomní měli kompletní přehled o zdraví jeho chrupu.
A právě tato věta byla příčinou současného Severusova duševního utrpení.

Stylista je postavil s Potterem vedle sebe a začal mávat hůlkou.
První kreace se velice podobala současnému oděvu Fialína. Jen roky pěstovaná a na krev hnaná síla vůle přiměla Severuse neskočit mu po krku. Potter vedle něho se omezil na velmi, velmi sprostou nadávku.
V následujících minutách se na nich oděvy měnily téměř kosmickou rychlostí. Na jejich nebohých tělesných schránkách tím bylo spácháno násilí nejhrubšího zrna.
Potter na něj pohlédl s rezignací, načež zavřel oči a nechal se mučit. Severus ho po zralé úvaze následoval.
Oba tam stáli jak kusy na porážku a slyšeli jen dohady Deepwooda a nadšené kničení toho mučitele posedlého oděvní Múzou.
„Tohle je přijatelné pro všechny... myslím,“ vypadlo konečně z šéfa bystrozorů, který se dočasně změnil na asistentku módního návrháře.

Oba figuranti se neodvažovali na sebe pohlédnout.
Nakonec Severus odlepil jedno oko a sjel pohledem po postavě vedle něj. Otevřelo se i druhé oko a hlava vyrobila pohyb umožňující pohled do velkého zrcadla.
Severusův černý zrak se v odraze lesklé plochy střetl se zelenými duhovkami.
Chvíli bylo ticho, které přerušilo vypísknutí Fialína: „Ale tohle je tak fádní a bez nápadu! Aspoň kdyby ty vršky byly třeba růžové s flitří...“ Jeho litanii přerušily dva vraždící pohledy – černý i zelený.
„No dobře, dobře,“ mumlal si pod fousy uraženě mužík. „Nikdo nemáte vkus, abyste věděli. Nedokážete ocenit umělce!“

Harry se za poslední dvě hodiny cítil jak Alenka v říši divů. Nejen, že se mu jeho nový sestřih líbil, ale byl svědkem toho, jak se z nikterak atraktivního lektvaristy stává někdo, z koho nemohl spustit oči. Jak se pod nůžkami pomalu objevovala Severusova šíje, ladně sehnutá, začalo se Harrymu špatně dýchat. V okamžiku, kdy stylista skončil a Severus se střetl udivenýma očima s jeho pohledem v zrcadle, měl pocit, že se v těch černých sametových hlubinách utopí. Horko ve slabinách jasně signalizovalo, jakým směrem se ubírají Harryho tužby.

A nyní tu stáli v mudlovském oblečení a zírali na sebe jako u vytržení.
Harry měl tmavě modré, místy vyšisované džíny, doplněné smaragdově zeleným bavlněným trikem s dlouhým rukávem s asymetrickým výstřihem, který zasahoval až nad pravé rameno a odhaloval tak jeho opálenou kůži. Ani si neuvědomil, že v ruce drží černou koženou bundu.
Hltal očima Severuse, kterého oblékli do černých padnoucích džínsů a bílé košile z jemné bavlny. Několik rozepnutých knoflíků u krku odhalovalo část hrudníku. V pravém uchu se mu v odrazu světla lampy zableskla maličkatá náušnice s diamantem.
Harry měl pocit, že začne slintat.

„Výborně, myslím, že tohle je tak akorát.“ Deepwood neregistroval jejich rozpačité mlčení a hned se vrhl na další část příprav.
„Takže pánové, toto je vyřízené, nyní si musíte zkusit působit věrohodně zamilovaně.“

Ani kdyby mezi ně vrhl atomovku, neměla by na ty dva takový efekt jako těch několik slov.
Severus hlasitě polkl a Harry uhnul očima. Oba jako na povel zamířili nenápadně do opačného kouta pokoje.

Deepwood, jako správný slon v porcelánu, začal nahlas uvažovat, co začít cvičit nejdříve. Až posléze zaregistroval, že se jeho herci poněkud vyděšeně tisknou zády k opačným stěnám pokoje a pokouší se splynout s tapetou.

„Ale no tak, pánové, nechovejte se jako malí. Pojďte sem,“ zavelel a uvažoval, jestli je k sobě bude muset přitáhnout poutacím kouzlem.

První se pohnul Harry. S nadšením vola, jehož vedou na porážku, se vydal do středu pokoje.
Severus stále zvažoval, zda by pro něj nebylo schůdnější je všechny zabít a uprchnout na Sibiř.
Nakonec v sobě zapřel vše, co se zapřít dalo, a pohnul se požadovaným směrem.

„Začneme dotekem, pánové. Vemte se za ruce,“ navigoval je bystrozor. Fialín si sklízel své serepetičky a nevěnoval jim pozornost.
Harry a Severus nereagovali. Deepwood si povzdechl a poznamenal: „Víte, ani moje pětiletá vnučka se nechová tak dětinsky jako vy dva.“
To zabralo. Nejdříve z nich vystřelily zlé pohledy směřované na toho prudiče a pak jejich dlaně zamířily prudce k sobě... Až to hlasitě plesklo, když se setkaly.
Stáli asi metr do sebe, paže natažené a dlaně spojené. Oba si uvědomovali směšnost téhle situace, ale nějak se jim nedařilo dívat se na to s odstupem.

Severus cítil tu menší dlaň ve své ruce. Mírně se chvěla. Teplo, které z ní vycházelo, mu začalo postupovat přes paži, až skončilo někde uprostřed hrudníku a popohnalo mu srdce k rychlejšímu tempu.
Harry se zadíval na jejich spojené ruce a něco se v něm uvolnilo. Nevědomky udělal krok blíže, povolil to napětí a zaregistroval zrychlený tep dlaně, která ho svírala.
„No konečně, to by bylo. Teď se obejměte.“ Deepwood se rozhodl, že to nebude protahovat. Jsou dospělí, tak ať se tak, u Merlina, chovají.
„Obejmout!“ zavelel a do hlasu se vetřela netrpělivost.
Jako by se daly do pohybu dvě sochy. Trhané pohyby, napětí ve všech údech a svaly jako napružené k boji, se k sobě pomalu přesunuly.

Harry shledal, že má okolo sebe Snapeovy ruce a své na jeho ramenech. Mezi jejich těly by pohodlně projel vlak. Urputně hleděli za rameno toho druhého na jakýsi imaginární, a pro oba velmi fascinující, bod.

„Tohle má být zamilované objetí? Spíš vypadáte, jako byste vypili projímací lektvar a teď se to snažili silou vůle zadržet! K sobě! Přitisknout!“ Deepwood ztratil se svými herci trpělivost. Přešel k nim, položil každému ruku na záda a přitlačil.
Harry shledal, že má nos přitisknutý do důlku mezi krkem a klíční kostí svého bývalého profesora. Z vůně jeho teplé kůže se mu zatočila hlava.
Severus se ani nestačil nadechnout a jeho impozantní čichový orgán byl zabořen do jemných Potterových vlasů.
A najednou se jejich paže utáhly a strnulost povolila. Jakoby si jejich těla řekla dost, přestáváme poslouchat rozum, nám se tohle vážně zamlouvá.
Harry se mírně zavrtěl a ten pohyb způsobil, že si oba uvědomili své otírající se slabiny.

Někde u nich zazněl povel „polibte se“, ale ani jeden z nich to příliš nevnímal. Na to jim v žilách kolovala krev až příliš hlasitě.
A kolující krev, jako by se domlouvala přes tenkou bariéru jejich kůže, zamířila k jihu a začala plnit ta místa, která se o sebe samovolně třela.

„No tak, pánové, nebuďte takové stydlivky. Musíte si nacvičit i líbání. Musí to být věrohodné.“

Ten hlas je neustále rušil, ale ani jeden z uhranuté dvojice mu nevěnoval příliš pozornosti. Ne, jejich pozornost byla upřená do očí toho druhého.
Zelené a černé jiskry se navzájem prolínaly a hrozily zapálením ohně, který jen tak někdo neuhasí.
Harry měl potíže s dechem. Jeho srdce uhánělo ve snaze strhnout světový rekord a jeho tělo křičelo, aby se, krucinál, už přestal té touze bránit. A touha narůstala každou vteřinou. Harry ucítil tvrdý tlak na své vlastní erekci a z úst mu uniklo tichounké zasténání.
Severusův mozek z posledních sil odolával tomu zelenému mámení a neuvěřitelnému vzrušení, které v něm probudila Potterova blízkost. A pak Potter pootevřel rty a mírně zasténal. To byl ten spouštěč, který konečně odstavil jeho myslící část někam do kouta a nechal převzít vládu pocity.

„Já už toho mám vážně dost. Polibte se!“
A k nekonečnému údivu šéfa bystrozorů, se jeho herci konečně rozhoupali k akci.
A to tak náruživě, až se Deepwood zarazil.

Jejich rty se střetly na půl cesty. Ruce samovolně, ve snaze přitáhnout to tělo, které tak potřebovaly cítit blíže k sobě, šplhaly po chaotických cestičkách, až se ustálily ve všeříkající pozici.
Severus s jednou dlaní na Harryho pozadí, si ho přitahoval k sobě, a druhou, vmotanou na zátylku do tmavých jemných vlasů, si přidržoval Harryho hlavu co nejblíže svých úst.
Harry, nalepený na to sexy tělo, měl ruce okolo Severusova krku a konečky prstů mu prohraboval čerstvě ostříhané vlasy a laskal šíji.
Jemné sténání a zrychlený dech doplňovaly scénu a tvořily velmi věrohodný obraz vášnivě se líbajících milenců.
Deepwood byl spokojen.
„Výborně, pánové, vidíte, že to nebylo tak těžké. Můžete přestat,“ udělil jim povolení.
Až po několika vteřinách mu došlo, že nepřestali.

 

4.    Neříkej mi Seve!

„Díky,“ usmála se Láska na Rozum a se zalíbením pozorovala konečně se líbající pár.
„Nemáš za co. V podstatě jsem nic neudělal, on byl mimo ještě před tím, než jsem se stáhl,“ odpověděl jí Rozum.
„No, teď už oba mají jasno, co se týče přitažlivosti, jen doufám, že nezačnou zase moc myslet,“ dumala a nejistě si drobnými zoubky skousla spodní ret.
„Ale Lásko, sama přece víš, že v ideálním případě kráčíme ruku v ruce. Láska bez rozumu a rozum bez lásky, to je jako poušť bez oázy.“ Rozum ji objal jednou rukou kolem pasu a druhou nechal dlaní vzhůru. Láska se o něj důvěřivě opřela a vložila svou ručku do jeho hřejivé dlaně.
„Máš pravdu jako vždycky.“ A v momentě kdy se jejich rty setkaly, vymizely jejich podstaty do časoprostoru. 

 xxxx

„Ehmm...“ Do mysli opojené vášní se pomalu začaly vkrádat myšlenky. Severus zvedl hlavu a ještě chvilku zíral na rudé rty, napuchlé od vášnivého líbání. Vzápětí jeho server naskočil a on sebou zděšeně trhl. Zamrkal, ale scéna nezmizela. Takže se mu to nezdálo. Opravdu se líbal s Harrym Potterem. Co, líbal! Spíš se pokoušeli jeden druhého sníst.
Nejistota a rozpaky, které pocítil, mu sevřely krk a donutily ho odkašlat si.
Harry pomalu otevřel oči a hleděl na něj jako na zjevení. Severus si chtě nechtě musel připustit, že se mu ten pohled sakra líbí. A kdyby si konečně neuvědomil, koho že to přesně k sobě stále ještě tiskne, přítomnost zvědavých očí a nutnost chytil padoucha, vykašlal by se na celý svět a ochotně utonul v tom smaragdovém moři, které se v mohutném příboji vzdouvalo v Potterových očích.

Harry, kterému se mysl pomalu vynořovala ze zajetí vášně, začal nabírat rudou barvu.
U Merlina! On se tu ovíjel okolo Snapea jako psí víno kolem plotu! Kde nechal mozek? Na tuto otázku mu aspoň částečně odpověděl rozbolavělý klín.

Pomalu od sebe odstoupili, snažíc se ignorovat napětí v kalhotách a vyjukané obecenstvo.
„No, vypadá to, že nebudete mít problém předstírat milence,“ s typickým taktem ohodnotil situaci Deepwood, ignoroval jedovatý pohled od Severuse a raději se zaměřil na technickou stránku plánované akce. „Klub otevírá v devět večer. Vy tam vyrazíte o půl jedenácté. To už budou mít hosté něco upito a zábava bude v plném proudu. Budeme čekat na znamení. Jakmile použijete minci, vtrhne tam jednotka bystrozorů. Budou převlečeni jako zásahovka mudlů, abychom pokud možno zachovali aspoň nějaké utajení. Jestli se to povede, nastoupí naši specialisté na úpravu paměti.“

„Co když tam ten prevít nepřijde, co když se mě nepokusí unést?“ Zeptal se Severus a z jeho hlasu by nikdo nepoznal nedávné rozrušení.
„To budeme řešit, až tato situace nastane. Ale máme poměrně slušnou šanci, že to dnes vyjde. Poslední oběť propustili před dvěma dny. Celý den trvalo, než toho chudáka v bezvědomí v tom parku někdo našel. Takže náš únosce bude asi na lovu.“
Deepwood se odmlčel a pak vyrazil ke krbu. „Přesunu se na ústředí a dám jim poslední pokyny. Máte ještě nějaké otázky?“ přejel tázavým pohledem muže, kteří už zase stáli tři metry od sebe a urputně se ignorovali.
Harry jen zakroutil hlavou. Severus však těkal pohledem po místnosti a mumlal cosi, co znělo jako: „Kde mám, u všech trollích mozků, svou hůlku?“ Na Deepwooda se ani nepodíval. Svůj vražedný pohled zapíchl do Fialína, který se právě chystal vykročit se svou kabelkou ke krbu. Severus, s ďábelským úšklebkem na tváři, natáhl ruku a neverbálním accio si hůlku přivolal.
Následek byla poněkud více rozervaná kabelka a poněkud hystericky vřískající Fialín.
Šéf bystrozorů raději popadl stylistu za křídlo a urychleně s ním zahučel do krbu.

V pokoji se rozhostilo ticho. Harry nejistě loupnul očima po lektvaristovi, který jemně držel svou hůlku v rukou a něžně ji hladil, jako by ji ujišťoval, že už nikdy nebude muset být ve společnosti těch děsivých hřebenů.
Asociace, které to hlazení v Harrym vzbudilo, raději rychle potlačil.

Snape bez ohlédnutí zamířil do kuchyně a dal znovu vařit vodu na čaj. Potřeboval se zaměstnat, aby narušil tu divnou intimní atmosféru, jež po odchodu těch dvou šílenců houstla a houstla.
„Chcete čaj?“ zavrčel a Harry leknutím skoro poskočil.
„Rád,“ odpověděl chraplavě a studoval Snapeovu postavu obrácenou k němu zády.
Těsné černé džíny obtahovaly pevné pozadí a košile zdůrazňovala široká ramena. Kožený pásek se stříbrným kováním přesně kopíroval křivku boků a ladná šíje, odhalená novým účesem, podtrhovala celkový vjem.
Štíhlé Severusovy prsty připravily dva hrníčky a s ledabylou samozřejmostí nasypaly do malé konvičky čajové lístky. Jakmile se voda začala vařit, přelil čaj a nechal ho louhovat.
Celou dobu cítil Potterův pohled v zádech a měl co dělat, aby se tou vodou neopařil.

Harry byl fascinován. Něco podobného tenké struně se v něm natahovalo. S každým pohledem na postavu před ním o kousek víc a víc.
A najednou se jakoby odnikud vynořily vzpomínky. Slýchával, že se člověku před smrtí promítne před očima celý jeho život. On právě udiveně absolvoval prohlídku snad všech situací, ve kterých se kdy ocitl se Snapeem.
Nejprve viděl ty nepříjemné, školní. Pak se objevily vzpomínky na jejich příměří v době války, kdy museli spojit síly proti Voldemortovi. Vzájemné nenápadné poznávání, odhalování skutečných osobností pod nánosy svých předsudků. Film v jeho hlavě pokračoval útržky nejasných vjemů z bradavické ošetřovny. Jemné doteky rukou, starostlivý pohled černých očí, schovaný za rozmrzelost, a pocity úlevy a vděčnosti po vypití léčivých lektvarů. Harry netušil, jak dlouho se mu hlavou míhaly obrazy minulosti. Skončily s posledními okamžiky, které strávil v náruči muže stojícího před ním. A struna v něm se s každou tou vzpomínkou napínala a napínala.
Prásk.
Mohl to očekávat. Mohl vědět, že to napětí nemůže vydržet do nekonečna. Kupodivu ho to prasknutí vůbec nebolelo. Naopak. Rozlil se v něm naprosto úžasný pocit tepla a vřelosti.
A Harry konečně pochopil, co že to ke svému bývalému profesorovi cítí. A to pochopení mu udělalo z žaludku kámen a z nohou rosol. Taktak se stihl opřít o stěnu vedle dveří. Jen s obrovským vypětím udržel kolena natažená a nezřítil se k zemi jako domeček z karet.
Všechny ty roky, ty měnící se emoce a pocity! Od nenávisti k nesnášenlivosti, od tolerance k obdivu, od zájmu k touze, to vše vyústilo v jediný možný cit.
Bylo to tak silné, až měl pocit, že jestli ten přetlak neuvolní, vybuchne. Zavřel oči a soustředil se na svou vnitřní sílu. Tu jedinečnou ocelovou sílu, která mu pomohla zabít Voldemorta a překonat smutek ze ztráty svých přátel. Pomalu otevřel oči a znovu zacílil na Snapeova záda, nyní podivně ztuhlá nad konvičkou s čajem.
Tak fajn, miluju Severuse Snapea, připustil si konečně a jeho zrak dál provrtával záda v bílé košili.
Vzápětí se mu kolečka mozkovny rozjela na plné obrátky. Má u něj vůbec šanci? Bude muset vymyslet strategii. Strategii s názvem - Jak ulovit sarkastického lektvaristu.
Severusova reakce na polibek mu dávala naději, že to nemusí být marný boj. Ačkoli si nedělal iluze o tom, že by k němu Snape choval stejné city, byl rozhodnutý přijmout cokoli, co se mu starší muž rozhodne dát. I kdyby to měla být třeba jen jediná noc či jediný polibek. To rozhodnutí jej kupodivu uklidnilo.

„Mohl byste na mne přestat zírat, Pottere?“ sametový hlas zněl přiškrceně a vytrhl ho ze zamyšlení.
„Harry,“ broukl v odpověď a ležérně si založil ruce na prsou.
„Pottere...“ ozval se výhružně Snape, ale nebylo mu dopřáno domluvit.
„Harry. To je moje jméno. Měl by sis na to zvyknout, než vyrazíme. A taky si musíme tykat. Asi těžko nás bude někdo pokládat za milence, když na mě budeš vrčet příjmení a vykat mi.“
Snape se pomalu otočil a jeho oči vystřelily dva černé projektily.
„Pott...“
„Ha - rry, zkus si to, není to tak těžké, Seve,“ pronesl tichým hlasem a s potěšením zaznamenal rozšíření panenek těch nádherných hlubin.
„Neříkej mi Seve,“ zavrčel starší muž a odlepil se od kuchyňské linky.
„Mě se to ale líbí, Seve,“ provokoval Harry a s bušícím srdcem sledoval, jak se k němu blíží krokem šelmy na lovu.
Najednou se ale Severus zastavil, založil si ruce na prsou a přimhouřil oči.
„Co si myslíš, že děláš, Ha-rry?“ jeho jméno zaznělo s ironickým podtónem.
„Nejsem si jist,“ připustil mladší muž a rozpačitě pokrčil rameny. „Ten polibek mi totiž trochu zamíchal s vnímáním světa,“ oznámil, jakoby se nechumelilo, a ještě to doplnil rozpačitým úsměvem, při kterém se mu rozzářily oči. Což, jak si Severus nerad přiznal, ho zase vyvedlo z konceptu.
„Tak to tě brzo přejde,“ ujistil ho Severus a zadoufal, že i jeho.
„Nemyslím,“ zadumaně zamumlal Harry a skousl si ret.
Severusův pohled byl tím místem přitahován jako magnet. Ty bílé zuby na červeném rtu...
Zhluboka se nadechl, aby tělu zabránil v nevhodném zvukovém projevu, jako je například zasténání.
„Co nemyslíš?“ zeptal se roztržitě, stále zíraje na ty zuby tisknoucí ret.
„Že by mne to mohlo brzo přejít,“ osvětlil mu Harry a pustil svůj ret ze zajetí.

Severus měl neodolatelnou chuť to otlačené místo polaskat jazykem. Místo toho se ale zamračil a učitelským tónem pronesl: „Pottere, už jsi někdy slyšel o hormonech a chemii? Prostě jsme v daný okamžik zareagovali na chemii toho druhého, nic víc. Rozhodně to nebylo něco, nad čím bys měl nějak dumat.“
„Hezký pokus,“ pokýval hlavou Harry a v duchu si na pomoc přivolával pocity z toho polibku, aby si dodal odvahy k tomu, co měl v plánu.
„Co prosím?“ nechápal Severus a v duchu se divil, kam že se poděl ten nesmělý kluk. Nyní před ním stál mladý muž vědomý si svého sexappealu a rozhodně nepůsobil nejistě.
„Řekl jsem, že je to hezký pokus, jak zahnat do autu ten náš vášnivý výlev. Sorry, ale u mě to nefunguje, pořád bych si to chtěl zopakovat. A tobě se to taky líbilo,“ pronesl s jistotou, která Severuse málem přinutila povolit čelist.

Co mu to ten kluk, u Merlinových gatí, dělá? Vždyť stačí, aby pronesl pár slov a Severus už má zase nutkání přitáhnout si ho do náruče a ztrestat ta drzá ústa polibkem.
„Nějak moc si fandíte, pane Pottere, dlouho už jsem neměl příležitost vybít sexuální napětí. Prostě jsi byl jen tělo, které bylo hodně blízko, když byla má koncentrace narušena.“ Severus si dával záležet, aby zněl hodně pohrdavě, skoro posměšně.
A pak shledal, že sám sebe nesnáší za ten bolestivý stín, který se mihl v Potterových očích.

Harry si musel přiznat, že Snape možná mluví pravdu. Co on věděl, třeba takhle reaguje na blízkost každého muže. Měl chuť to vzdát a stáhnout se do bezpečí, kde by na něj nedopadal Snapeův posměšný sarkasmus. Ale ta tvrdohlavá část, která ho občas dostávala do průšvihů, i tentokrát hrdě zvedla hlavu.
„Dokaž to!“ vyšlo z jeho úst potichu, ale pevně. Harry se odlepil od zdi a udělal krok k objektu své touhy.
A Severus měl náhle tendenci otočit se a začít utíkat. Něco mu našeptávalo, že jestli nechá Pottera dojít až k sobě, cosi se nenávratně změní. Sevřel se mu žaludek a on si s nemalým údivem uvědomil, že má strach. To se mu nestalo už hodně dlouho. Strach si v minulosti zakázal. Měnil ho na vztek, hněv a sarkasmus, na vše, co mu mohlo pomoci přežít.
A nyní, v naprostém bezpečí, se do něj ten studený pocit zakousl jen kvůli možnosti, že Potter má pravdu. Že ten polibek byl něco víc. Že jestli se to bude opakovat, už nikdy tomu neuteče.
„Stůj,“ zašeptal přiškrceně a natáhl ruku před sebe v odmítavém gestu.
Harry nezastavil. Sesbíral dohromady veškerou svou odvahu, natáhl ruku a jemně uchopil ty odmítavé prsty. A ze Severuse se stala socha.
Harry udělal ještě jeden krok. Propletl jejich prsty a druhou rukou, pomaličku, jako by se bál, že ho vyplaší, pohladil výraznou tvář před sebou. Cítil ztuhlost svalů pod bříšky prstů. Něžně a lehounce pohladil líce. Stále nepouštěl Snapeův pohled ze zajetí svých očí a sledoval, jak se jeho zorničky rozšiřují. To ovšem byla jediná reakce na jeho dotek. Harry přistoupil ještě blíž, až ucítil teplo vycházející z těla proti němu. Ruku stále přitisknutou na Severusovu tvář posunul a palcem přejel přes rty.
V malinkých kruzích ten růžový horký ret masíroval ve stejném rytmu, jako přejížděl druhým placem po jemné kůži zápěstí zkamenělého muže.
Severus stál a držel jako mezek. Harry, nervózní z jeho nereakce, by to asi vzdal, nebýt zrychleného dechu a tepu zběsile uhánějícího pod jeho placem na Severusově zápěstí.
„Severusi,“ zašeptal a jeho hlas nyní vibroval hloubkou emocí a něhy.
Jako by to bylo zaklínadlo proměňující kámen v život, Snape se v té vteřině prudce nadechl a s bezmocným zasténáním se sklonil k Harryho rtům.
Tělo zapadlo do těla, jako dva díly puzzle. Dotýkali se co největší plochou a jejich rty vytvořily dokonalý spoj.
V Severusovi se cosi uvolnilo. Tu část, která byla doposud spoutána pevnými lany přísného sebeovládání, dokázalo uvolnit jeho jméno, zašeptané s neskonalou něhou těmi nádherným rudými rty.
Polibek se prohluboval a jejich ruce, hnány touhou po doteku nahé kůže, neomylně vykasaly svršky z kalhot a s rozkoší začaly hltat pokožku svého partnera.
A v okamžiku, kdy jako na povel zamířily dolů k lemu kalhot, se v obýváku hlasitě rozhořel zelený oheň a hlas Deepwooda zaplnil pokoj.
„Haló, jste tu ještě?“
Harry si opřel hlavu o Severusovo rameno a frustrovaně zaúpěl. Tak nějak přirozeně si jejich ruce našly vhodnou polohu na těle toho druhého v nepřerušovaném objetí.
„Ano, jsme v kuchyni, moment,“ odpověděl mu Severus a doufal, že jeho hlas zní aspoň trochu normálně.
Ještě si dopřáli krátké přitisknutí těl k sobě, pak od sebe odstoupili a bez očního kontaktu vešli do obýváku.
Hlava bystrozora v krbu jen netrpělivě pokývala.
„Všichni už jsou připraveni, budeme čekat, až to spustíte. Hodně štěstí a hlavně se navzájem jistěte. Nechci na ministerstvu vysvětlovat vaše další zranění, pane Pottere, nebo příčiny pracovní neschopnosti profesora lektvarů,“ prohlásil a jeho pohled spočinul na Snapeovi, který už zase pokryl svůj obličej lhostejnou maskou.
Počkal na jejich přikývnutí, se zahučením zmizel a oheň nabral opět normální barvu.

V pokoji bylo na chvíli ticho. Harry, v úmyslu začít rozebírat situaci, se nadechl, ale Severus ho zastavil zdvižením ruky.
„Teď ne, máme práci. Promluvíme si, až tahle fraška skončí.“
„Dobře, máš pravdu. Vyrazíme?“ optal se Harry v náhlé touze mít už akci s chytáním únosce za sebou. Bez dalšího zdržení vyrazili směr klub Touha.

 xxxx

Pokračování zde

Poslední komentáře
19.11.2013 13:27:19: Už dávno som také dobré snarry nečítala. Aspoň zatiaľ sa mi to veľmi páči:)
15.08.2012 00:29:07: TLIESKAM !!! túto poviedku som čítala asi pred mesiacom na iných stránkach, ale uz neviem kde to bol...
16.04.2012 20:34:23: Krása, až sa mi nechce veriť, že tieto úžasné kapitolky zožali len pár biednych komentárov! Takže sa...
31.01.2012 00:17:15: Prskala jsem smíchy! :D Povedená povídka!!!
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.