Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Niki.Moonlight

Niki.Moonlight - Sázka - 100%

pokračování povídky Záhadné iniciály,  děj přibližně po třech letech. Harry učí v Bradavicích obranu proti černé magii, Neville bylinkářství… Ron a Hermiona jsou manželé.

°°°°°°

Severus přivřel oči, přidržel si sklenku u svého hákovitého nosu a zhluboka se nadechl. Albusova whisky byla přímo nadpozemská a Mistr lektvarů měl co dělat, aby udržel zachmuřený výraz, který preventivně nasadil pokaždé, ještě než otevřel dveře ředitelny. Zakroužil rukou a chvíli pozoroval zlatavou hru světla ve sklenici.

„Čtyřicetiletá whisky, která dozrávala v sudech z oregonské borovice, sytá jantarová barva, jemné sladové aroma, lehce kouřovité,“ pronesl téměř zasněně a pohlédl na ředitele. „Stále mi odmítáš prozradit svého dodavatele?“

„Můj drahý Severusi, má oregonská je jediná páka, která tě donutí přijít na pondělní poradu, přestože je to jedna z mnoha povinností, které jako můj nástupce a příští bradavický ředitel máš. Byl bych blázen, kdybych ti to prozradil,“ usmíval se vychytrale Brumbál.

Díky dalším dvěma sklenkám přetrpěl Severus obvyklé pondělní martyrium, a když už to konečně vypadalo, že Brumbál vyčerpal všechna nudná témata, ulehčeně se zvedl z křesla.

„Oh, málem jsem zapomněl…“ zadržel ho ředitel. „Musím ti něco ukázat.“ Mávl hůlkou a z jeho soukromých komnat připlachtil neforemný balík.   

„Nuže? Co tomu říkáš?“ zeptal se s neskrývanou hrdostí v hlase a rozložil před Severusem svůj nový hábit. Pokud se ovšem dalo nazvat kouzelnickým hábitem něco, co mělo tak příšernou žlutou barvu.    

Severus neříkal nic. Nebyl toho schopen. Klesl zpátky do křesla a jen tiše zíral. Když po chvíli na té žluté ploše rozeznal vesele poskakující narozeninové dortíky s plápolající svíčkou, tiše zaúpěl a nalil si další sklenku.

Brumbálovo nadšení mírně ochladlo. Důstojně tu žlutou hrůzu sbalil a přísně na svého zástupce pohlédl. „Abys věděl, objednal jsem jeden i pro tebe.“ Severusovi se zachvěla ruka a whisky mu zhořkla na jazyku.  

Brumbál se posadil do protějšího křesla a položil mu chlácholivě ruku na koleno. „Klid, chlapče, uklidni se! Ten tvůj je samozřejmě poněkud… střízlivější.“

Sklenka prudce bouchla o stůl. „Albusi,“ použil Mistr lektvarů na stařičkého ředitele svůj nejvražednější šepot. „Dokonce ani Harry ve své nebetyčné nebelvírské odvaze nezajde tak daleko, aby mi sám vybíral hábit.“

„Jistě, jistě, drahý chlapče,“ přikyvoval horlivě ředitel, „ale na tak významnou událost, která se na tento víkend chystá, nemůžeš přijít ve svém obvyklém oblečení! Vždyť by se tě ta malá chudinka vyděsila…“ dodal a dramaticky se odmlčel. 

Severus pevně semkl rty. Ani Cruciatus by ho nepřinutil se zeptat, jakou významnou událost má ředitel na mysli.

Ředitel ještě chvíli vyčkával a pak ledabyle prohodil. „Jak jistě víš, na tento víkend připadá první výročí narození Rose Weasleyové…“

Severus ho počastoval útrpným pohledem. „Jestli si skutečně myslíš, že se té šaškárny zúčastním a ještě k tomu v hábitu, který jsi vybíral ty, jdu okamžitě pro Poppy, ať tě prohlédne.“

„Rose Weasleyová je první poválečné dítě, které se narodilo bývalým členům Fénixova řádu,“ pokračoval Brumbál nevzrušeně. „Její první narozeniny tudíž jsou významnou událostí a ať už je tvůj názor na podobné akce jakýkoli, Harry se na to jistě nesmírně těší a není pochyb o tom, že už si najde způsob, jak tě přesvědčit, abys šel také. Klidně bych na to vsadil i Moudrý klobouk,“ zaleskly se Brumbálovi vyzývavě oči.

Severusovi cukly koutky „Albusi, ty se po smrti Temného pána nudíš!“ obvinil ředitele. „Vážně tě od dalšího sázení neodradí ani to, že jsi za poslední dva roky všechny sázky prohrál? Ženeš se bezhlavě do další porážky? Vy nebelvíři mě nikdy nepřestanete udivovat.“

Brumbál se pohodlně opřel a zavrtěl hlavou. „Tentokrát nemáš šanci, můj chlapče. Vše mi hraje do karet. Na mé straně je dlouholeté přátelství mezi Harrym a všemi Weasleyovými, kouzelnické tradice, i to, že tvůj muž je kmotrem malé Rose a jistě si narozeniny své kmotřenky nenechá ujít. A nepochybuji o tom, že by byl velmi, velmi zklamaný, kdybys odmítl jít. Tak co, vsadíme se?“ namířil Brumbál dychtivě k Severusovi hůlku.     

Severus pokrčil rameny. Vstal, vytáhl hůlku a překřížil ji s Brumbálovou na znamení, že sázku přijímá. „Dobrá, pokud prohraji, vezmu si na tu pochybnou akci, kterou tak zcela nepatřičně nazýváš významnou událostí, hábit, který jsi vybral. Pokud vyhraji…“

Brumbál vyskočil. „Nezapomínej, že tajemství dodavatelů mé oregonské je tabu!“

„Pokud vyhraji,“ pokračoval Severus, „až do konce roku na sebe neoblékneš žádnou z těch svých barevných ohavností a budeš chodit oblečen jako řádný kouzelník a hlava nejprestižnější kouzelnické školy v Británii.“

Brumbál zbledl. „To je… to je poněkud kruté, Severusi,“ zkoušel smlouvat.

Snape výsměšně zvedl obočí. „Kam se podělo to tvé: vše mi hraje do karet?!“

„Dobře, beru…“ kývl ředitel, a jakmile byla sázka stvrzena, mezi jejich zkříženými hůlkami to slabě zajiskřilo. „Oh, nesmím zapomenout pozvat i Colina Creeveyho, naše fotografie se v Denním věštci budou skvěle vyjímat,“ zamrkal vesele Albus.

Severus na něj trpce pohlédl. „Někdy jsou okamžiky, kdy lituji, že jsem tuhle válku přežil,“ utrousil. Do své laboratoře kráčel hluboce zamyšlený. Sotva za ním zaklaply dveře, ozvalo se zašumění křídel a fénix se vrátil do svého obrazu. Usadil se na strom v popředí a upřel na Mistra lektvarů korálkové černé oči.

„To je zas nadělení,“ povzdechl si Severus zasmušile.

Přecházel po místnosti a přemýšlel, proč se pokaždé nechá zatáhnout do Albusových pochybných her. Ale vidět zase radostně svítit ty pomněnkové oči, které při něm stály celé roky, a ani na okamžik nezapochybovaly, stálo za to. Tak proč by Albusovi nedopřál trochu zábavy? Nakonec, jeho stařičký přítel není jediný, komu chybí vzrušení a adrenalin. Při představě, jaké pozdvižení způsobí, až se ředitel objeví ve Velké síni oblečen v tradičním profesorském hábitu, se mu na tváři usadil nefalšovaný úsměv. Poppy na něj bude nenápadně sesílat všechna možná diagnostická kouzla a Minerva ho od rána do večera bude zahrnovat sladkostmi… Ovšem na druhou stranu, představa, že by se v Denním věštci a Merlin ví, kde ještě jinde, mohla objevit jeho fotografie, na které by byl navlečen v čemsi, co koupil Albus… Otřásl se. Merline, vždyť ten starej intrikán by si ji klidně nechal zarámovat a pověsil by ji v ředitelně na zeď. Severus se zachvěl, ne, tolik adrenalinu zase mít nemusí. Došel ke dveřím a rázně je otevřel. Na konci chodby zahlédl zmijozelského prefekta Dennise Robardse. Chlapec se na něj tázavě podíval, a když Severus sotva nepatrně kývl hlavou, rychle k vedoucímu své koleje zamířil.

„Potřeboval jste něco, pane?“ zeptal se úslužně.

„Přiveďte mi Dobbse a Stebbinse. Okamžitě.“

Ve stejné chvíli, kdy oba zmijozelští třeťáci vstoupili do Severusovy laboratoře, si Brumbál nechal do ředitelny zavolat Harryho.  

***

Harry mířil do sklepení a spokojeně si pohvizdoval. Miloval všechny víkendy, ale na tenhle se obzvlášť těšil. Pod paží nesl obrovskou krabici, pečlivě zabalenou v červeném papíru, převázanou zlatou mašlí. Severus se sice nad těmi barvami bude ušklíbat, ale kam jinam by jednou Moudrý klobouk mohl Rose zařadit, než do Nebelvíru? To je přece úplně jasné, usmál se Harry. Vzal za kliku a se syknutím odskočil. Teprve teď si všiml slabé nazelenalé záře, lemující celé dveře.

„Severusi?“ zvolal a protřepával si ruku, ještě brnící magií, která blokovala vstup. „Co se děje? Otevři, to jsem já… Ty zkoušíš nějaké nové zabezpečení?“ Bude si muset o tom se Severusem promluvit, vždyť už je víc jak tři roky po válce, tohle už vážně není normální.

„Jdi domů, Pottere,“ ozval se zevnitř rozzlobený hlas. Harry protočil oči. Co zas Severusovi přelítlo přes nos?

 „Já ale jdu domů!“ křikl přes dveře.

„O tom dost pochybuji.“

„Severusi, otevři!“

Ticho.

Harry se zamračil a vytáhl hůlku. „Jestli mi neotevřeš, tak ty blbý dveře vyrazím!“ Zelená záře zmizela. Harry se nejdřív pro jistotu opatrně dotkl kliky a pak teprve s úlevným povzdechnutím vešel dovnitř. „Můžeš mi laskavě vysvětlit, co…“

Zahlédl už jen Severusova záda, dveře vedoucí do laboratoře hlasitě práskly. Harry odložil opatrně dárek pro Rose na stůl a přemýšlel, jestli se Severusovým chováním nemá něco společného ten fakt, že zmijozelská kolej přišla během jediného dne o padesát bodů. Nebo se už doslechl o té chystané slavnosti? Ředitel se to před ním snažil ututlat do poslední chvíle, tvrdil, že když Severuse postaví před hotovou věc, nebude mít čas vymyslet si nějakou „neodkladnou“ záležitost, kvůli které se nebude moci zúčastnit. Jo, jasně, to bude ono… Ale tentokrát se z toho nevykroutí! Brumbál má pravdu, jak by to vypadalo, kdyby tam Severus nepřišel? Ředitel mu také naznačil, že něco takového si Denní věštec jistě nenechá ujít a že by nebylo vhodné, kdyby se v článku, který by měl být věnovaný pouze té radostné události, objevily spekulace, že s jejich manželstvím není něco v pořádku. Ne, tentokrát Harry neustoupí, Severus musí jít s ním, i kdyby ho tam měl odtáhnout násilím.

 Odhodlaně vzal za kliku a vtrhnul do laboratoře jak velká voda. „Tak jo, co jsem zas vyvedl?“ Jakmile fénix zaznamenal první náznaky hrozící hádky, mávl křídly a diskrétně se z obrazu vytratil.

„Ten proradný pták to určitě za tepla letěl vyzvonit řediteli,“ zavrčel Severus.

„Přestaň být paranoidní a raději mi řekni, co se děje,“ vyzval ho Harry, ale malinko se zastyděl, protože si uvědomil, že má Severus nejspíš pravdu. Dobře si všiml, že se fénix při rozhovoru s Brumbálem objevil na jednom z obrazů. Zaváhal, jestli to nemá Severusovi říct, ale pak usoudil, že malinký spojenec se občas hodí. Potlačil myšlenku, že se po třech letech soužití se Severusem začíná chovat tak trochu zmijozelsky a soustředil se na nastávající boj.  

„Řekneš mi konečně, co se stalo?“ zopakoval svou otázku.  

„Ale nic, vůbec nic. Jistě je to jen pouhá shoda okolností, že v jeden den odeberou dva profesoři neoprávněně naprosto nepřiměřený počet bodů mé koleji. Stejně tak, že oba profesoři čistě náhodou pocházejí z nebelvírské koleje.“    

Harry se naježil. Sakra, co tím chce naznačit? Že se s Nevillem domluvili, aby poškodili Zmijozel? Pche, od něj to tedy vážně sedí…

„Neoprávněně? Oba dva si to zasloužili!“ vybuchl rozhořčeně, přestože si předsevzal, že se dnes nenechá vyprovokovat. „Tak jen pro tvou informaci, dozvěděl jsem se od Nevilla, že když dnes přesazovali mandragory, Marcus Stebbins strhnul Amy Aubreyové z uší ochranné klapky! Přestože už vloni byli všichni upozorněni na to, jak moc je to nebezpečné! Chudák Amy byla několik hodin v bezvědomí a ještě nejmíň dva dny bude muset zůstat na ošetřovně, než ji dá Poppy úplně do pořádku!“   

„Tak oni na to byli vloni upozorněni?“ žasl Severus. „Můžeš mi prozradit, kolikrát jsi byl ty schopen zapamatovat si vše napoprvé? O schopnostech kolegy Longbottoma se raději vyjadřovat nebudu, dosud mám v živé paměti jeho úspěchy v mých hodinách.“

„To ale…“

„Když při obraně zkoušíte opravdu nebezpečná kouzla, spokojíš se s tím, že se o tom před studenty jen tak ledabyle zmíníš, nebo jim to pokaždé důrazně připomeneš?“

„Samozřejmě, že jim to vždycky připomenu, ale jsem přesvědčený, že Neville…“  

„Jak by asi dopadly hodiny lektvarů, kdybych se spoléhal na to, že jsem před rokem studenty na něco upozornil, v bláhové víře, že si to jejich mozečky budou pamatovat?“

Harry sice silně pochyboval, že by se Neville o tom, že křik mandragory je vražedný, jen tak ledabyle zmínil, ale červíček pochybností začal hlodat. Možná jim to Neville vážně mohl připomenout, také v jejich věku pouštěli všechna ponaučení hned druhým uchem ven.

„A pan Dobbs?“ Vytrhl ho ze zamyšlení Severusův hlas.

Harry se napřímil. On rozhodně žádnou chybu neudělal, a ten mrňavý zmijozel může být ještě rád, že z toho vyvázl tak lacino…

„Malcolm Dobbs při obraně použil nedovolené kouzlo!“ vyrazil opět do útoku.

 „Nedovolené kouzlo?“

„Ano, trénovali jsme znehybňující kouzla a Dobbs použil zmrazovací! Z Rogera Higgse udělal na půl hodiny kostku ledu… A ještě měl tu drzost tvrdit, že se přeslechl!“ 

Severus zvedl udiveně obočí. „Říkáš na půl hodiny?“

„Jo!“ odsekl Harry nakvašeně.

„Dokážu pochopit, že pokud je tvá artikulace natolik otřesná, že studenti mohou snadno zaměnit znehybňující kouzlo za zmrazující… že to tvá samolibost neunesla a potrestal jsi pana Dobbse odebráním bodů. Co však nechápu…“ 

Harry se předklonil a výhružně zasyčel: „Má výslovnost je v naprostém pořádku! Kromě Malcolma Dobbse s ní zatím nikdo a nikdy neměl žádný problém a navíc…“

„...co však nechápu,“ pokračoval Severus nevzrušeně, „proč - ať už se pan Dobbs skutečně přeslechl, či jednal úmyslně - byl ohodnocen trollem. Či snad bylo ono zmrazovací kouzlo provedeno špatně?“

A mám tě, ušklíbl se vítězoslavně Harry. „Tady nejde o to, jestli ho provedl špatně, jde o to, že zmrazovací kouzlo vůbec není v osnovách! Hledal jsem ho pak ve všech učebnicích a nikde o něm není ani zmínka! Kdoví, kde ho ten zmij… kde ho Dobbs vyšťáral! Bože, bylo to fakt hrozné, Severusi, vůbec nevím, jak to udělal, ale zavání to černou magií, nepomohlo ani opakované Finite. Ani Poppy se prý s něčím takovým dodneška nesetkala, prostě jsme museli jen bezmocně čekat, až Higgs rozmrzne. A že je Roger touhle dobou také ještě na ošetřovně, jistě nemusím zdůrazňovat,“ dodal se značným zadostiučiněním. Jasně, na tohle Severus nemůže říct ani ťuk, tohle bylo přece naprosto jasné porušení pravidel.  

Severus ho probodl pohledem. „Ach tak,“ ucedil ledově. „Takže pan Dobbs byl potrestán za to, že umí kouzlo, které není v učebnicích. Zajímavé, maně si vzpomínám na jednu otravnou nebelvírskou studentku, která byla přímo posedlá biflováním kouzel, která se běžně nevyučovala. Jaké štěstí, že slečna Grangerová měla poněkud osvícenější učitele. S tvým přístupem by se nedostala ani k NKÚ, natož aby dostala příležitost složit OVCE.“

Harry zamrkal. Začínal mít pocit, že se diskuse vyvíjí trochu jiným směrem, než předpokládal.

„Přiznávám i bez veritaséra,“ pokračoval hladce Severus, „že v jeho věku bych sotva dokázal udělat z protivníka kostku ledu na půl hodiny. Obdivuhodné… Mimochodem, dostal pan Dobbs možnost svůj omyl napravit a předvést znehybňující kouzlo?“

„Nebyl to žádný omyl! Udělal to schválně!“ protestoval Harry, ale z jeho hlasu se pomalu začala vytrácet jistota.

„Dokaž to.“

Harry si pohrdavě odfrkl. Vzápětí mu došlo, že to byla chyba. Jsem blbec, zaúpěl v duchu, přímo jsem Severusovi nahrál na smeč. Snapeova reakce byla opravdu předvídatelná. 

„Jistě, k čemu nějaké důkazy? Pan Dobbs je přece ze Zmijozelu. To stačí, že? Kdyby se něco podobného stalo řekněme mrzimorskému studentovi, taky bys byl tak rychle hotov s úsudkem?“

Harryho pocit, že se rozhovor nevyvíjí úplně přesně podle jeho představ, se změnil na tušení, že se mu to začíná vymykat z ruky. Zahanbeně si přiznal, že na Severusových slovech je trocha pravdy. Vážně by reagoval stejně, kdyby nešlo o Dobbse? Ach jo, kdyby se ten malý pitomec alespoň tak nešklebil, když se několikrát marně pokoušel o Finite…a nakonec se tomu smála celá třída… 

„No, možná jsem se nechal vyprovokovat,“ připustil opatrně.

„Ale tím nebelvírské spiknutí proti mé osobě neskončilo, že?“

Harry na svého muže užasle pohlédl. „Nebelvírské spiknutí? Jak to myslíš?“ zeptal se zmateně. „Jo tak… Severusi, přísahám, že jsme se s Nevillem na ničem nedomluvili…“

„Pana Longbottoma nechme nyní stranou, učitelské povinnosti mu připomenu později.“

Panebože, musím Nevilla varovat… nebo raději ne, ten chudák by zas měsíc nevystrčil nos ze skleníků, bude lepší, když si to odbude hned v pondělí, přemítal Harry.

„Teď mám na mysli jiného nebelvíra…“ pokračoval Severus. Harry, který byl momentálně myšlenkami u Nevilla, nechápavě vzhlédl. „Toho, který ti tak šikovně vnuknul myšlenku, jak by bylo pěkné, kdybychom se ruku v ruce zúčastnili té šaškárny.“

„Aha, tak odtud vítr fouká!“ vykřikl Harry. „Ale jestli si myslíš, že se tomu vyhneš, tak na to zapomeň! A vůbec se mi nelíbí, že narozeniny Rose nazýváš šaškárnou! A ujišťuju tě, že Brumbál s tím nemá nic společného!“

„Takže ty jsi na tu myšlenku přišel úplně sám!“

„Samozřejmě, že ano! Ron a Hermiona jsou moji nejlepší přátelé a Rose…“ 

„... je první poválečné dítě, které se narodilo bývalým členům Fénixova řádu… jak by to vypadalo, kdybych se tam neobjevil? Někdo by si mohl myslet, že s naším manželstvím není něco v pořádku, když tam půjdeš sám… bylo by nevhodné, kdyby se v novinách objevily nějaké nechutné spekulace… Je to vše, nebo Brumbál říkal ještě něco jiného?“  

Harrymu spadla čelist. „Jak to víš?“ hlesl.

 Severus vzal jeho tvář do dlaní a upřeně se na něj zahleděl. Harry cítil, jak se mu z toho pohledu i po třech letech manželství začínají podlamovat kolena. „Harry, lhaní ti nikdy moc dobře nešlo, kromě toho, Albuse znám jako svou vlastní hůlku. Moc dobře ví, jak tyhle akce nemám rád, a jelikož se ani nesnažil mě přesvědčit, bylo mi jasné, že se proti mně pokusí využít tebe.“ 

„Když mně je ale opravdu líto, že tam nechceš jít,“ řekl Harry smutně. „Mám Rona i Hermionu rád a doufal jsem, že je časem přijmeš. Oni ke mně patří, Severusi.“

Severus vzal Harryho do  náruče. „Neřekl jsem, že nechci. Jen bych uvítal, kdyby tomu tak bylo… bez toho cirkusu kolem. Pokud vím, tak narozeniny tvé kmotřenky vycházejí na středu, Brumbál se ale rozhodl uspořádat tu oslavu už o víkendu, aby mohlo přijít co nejvíc lidí.“ 

Harry zavrtal hlavu do jeho ramene a cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Jak ho vůbec mohlo napadnout Severuse do něčeho takového nutit? A navíc, ani se mu nemůže divit, že při své podezíravé povaze považoval všechno za nebelvírské spiknutí. Severus sice odebírá body za každou pitomost, ale je pravda, že víc jak deset bodů nestrhl nikdy ani Nebelvíru, a to je co říct. Neville jich Stebbinsovi napařil dvacet a on? Rovnou třicet a trolla k tomu. Umínil si, že hned v pondělí dá Dobbsovi možnost, aby si známku opravil. Ale to vážně nebylo všechno, že ne? Ještě se ke všemu tajně domlouval s Brumbálem! Proti vlastnímu manželovi! Opravdu by tak naléhal, aby se Severus té oslavy zúčastnil, kdyby mu to Brumbál nenašeptal? Když šel Rose za kmotra, doprovodil ho Severus bez řečí, vůbec to není tak, že by se jeho přátelům vyhýbal, prostě jen nemá rád hromadné oslavy. Vždyť si dokonce pamatuje, kdy má Rose narozeniny! Harry zamrkal, aby zahnal slzy, zvedl hlavu a usmál se.   

„Mám nápad! Bože, jak to, že mě to nenapadlo hned, vždyť já tyhle monstrózní akce taky nesnáším! A navíc tam určitě budou i všichni šišlaví příbuzní od Fleur, mám vyrážku, jen si to představím. Bylo ode mě hloupý, nechat se Brumbálem zmanipulovat. Samozřejmě, že si narozeniny Rose nechci nechat ujít, ale co kdybychom se na tu oficiální slavnost vykašlali a zašli k nim ve středu? Jen my dva?  V tom mumraji, co tam o víkendu bude, bych stejně neměl ani možnost si s nimi popovídat… ještě dnes Ronovi a Hermioně napíšu, všechno jim vysvětlím, i oni budou určitě raději, když na sebe budeme mít trochu víc času. A navíc, Rose má přece narozeniny až ve středu, ne? Miluju tě, víš to?“ 

Severus se nechal ukolébávat Harryho hlasem a pomalinku roztával. Tvář se mu vyžehlila do něčeho, co připomínalo úsměv a přitáhl si Harryho zpět do náruče. „Taky tě miluju,“ zabručel smířlivým tónem. „A myslím, že je to skvělý nápad. Nechám tě teď v klidu napsat dopis a půjdu si zatím promluvit s těmi mými hříšníky.“ Harry se nadechl, ale Severus mu přiložil prst na ústa, aby ho umlčel. „Ne, nezastávej se jich, ty můj nebelvíre. Měl jsi pravdu, jejich chování bylo nepřijatelné.“ Otřel se lehce o Harryho rty a mnohoslibně zašeptal. „Vyřídím to s nimi a vrátím se, co nejrychleji to půjde.“ 

Harry blaženě zavrněl a v duchu si blahopřál, jak brilantně vše dokázal vyřešit a zažehnal hrozící krizi.

„Vrať se brzy!“ zvolal za odcházejícím Severusem. „A nebuď na ně moc přísný, svůj trest už dostali!“ neodpustil si dodat a pomyslel si, že v kůži těch dvou by rozhodně být nechtěl. 

***

„Pánové, zmijozelská kolej by na vás byla právem hrdá, pokud by to ovšem nesmělo zůstat přísným tajemstvím. Takto se musíte spokojit pouze s mým uznáním,“ poklepal Snape Dobbse a Stebbinse uznale po rameni. 

Oba třeťáci se hrdě napřímili. „Tedy pane, ale byla to vážně fuška,“ zazubil se Dobbs. „Ono vytočit profesora Pottera není tak snadný, chvíli to vážně vypadalo, že se spokojí jen s tím, že mi strhnul body, ale nakonec jsem toho trolla dostal.“ Dobbs i Stebbins zářili po Severusově pochvale jak vánoční stromeček.   

Severus ještě jednou oběma chlapcům zdůraznil, že vše musí zůstat pouze mezi nimi, třebaže bylo zcela evidentní, že by si oba raději nechali useknout ruku, než aby hlavu své koleje zklamali. Pak oba zmijozely propustil, uložil na svou pracovnu zabezpečovací kouzla a spojovacími dveřmi vešel do laboratoře. Jako vždy po jeho příchodu se na obraze téměř okamžitě objevil fénix, usedl na své oblíbené místo na stromě a upřel na svého pána tázavý pohled.

„Dobrá práce,“ pokýval Mistr lektvarů spokojeně hlavou. „Albus stále nic netuší, jsi lepší dvojitý špion, než jsem byl kdy já.“

Fénixovi se pýchou načepýřila peříčka na hlavě a radostně poskakoval na větvičce, až to vypadalo, že pod ním praskne.

Severus se pousmál, Albusova ostražitost za ty tři roky míru značně polevila. Jak by jinak mohl tak podcenit věrnost, která je u fénixů přímo legendární? Jakmile jsem fénixe přijal za svého, jeho loajalita už navždy patřila jen mně. A to, jak mě upozornil, že ten Weasleyovic skrček má vlastně narozeniny až ve středu, to byl přímo mistrovský tah. Což mi připomíná…

„Už jsi zjistil, odkud má ředitel tu skvělou oregonskou?“ 

Fénix zavrtěl hlavičkou. Malinko posmutněl a načepýřená peříčka zplihla.

„Nevadí, však my na to jednou přijdeme,“ mrkl na něj Severus povzbudivě.

Barva fénixových pírek nabrala oslnivý lesk a laboratoří Mistra lektvarů se rozlehl šťastný zpěv.

***

Poslední komentáře
06.06.2014 19:42:06: Niki, tohle bylo dokonalé, fakt. Máš mou poklonu
29.12.2012 19:32:36: Božeee! To je úplně kouzelná povídka smiley${1}smiley${1}smiley${1} Chudák Harry, kdyby věděl... smiley${1}
22.11.2010 22:11:00: Geniální. Málem jsem se svalila smichy. Je mi ale líto Harryho, který musí snášet takovéhle manipula...
22.11.2010 10:54:52: Nade, děkuju smiley Nj, Brumbálovi roste v intrikaření konkurence smiley Miriabar, děkuju, měla jsem ob...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.