Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Niki.Moonlight

Niki.Moonlight - Nehoda - povídka k 50%

Nehoda

 

 

Bože, ten má zase náladu, pomyslel si Harry, když zaslechl uštěpačný hlas mistra lektvarů, který právě procházel učebnou a nešetřil sarkastickými poznámkami nad „dovedností“ svých svěřenců.

 

Harryho nálada nebyla však o nic lepší, než ta Snapeova. Jelikož ráno zaspal a nestihl se nasnídat, dával nyní jeho žaludek každou chvíli svou nespokojenost najevo hlasitými zvuky.

 

Na Ronův tázavý a zároveň varovný pohled směrem ke Snapeovi zašeptal: „Mám děsný hlad.“ Ron chápavě přikývl, sáhl do kapsy a nenápadně mu podstrčil čokoládovou žabku. Harry se na něj vděčně usmál a rychlým pohybem roztrhl obal. Na poslední chvíli si všiml Malfoye, který si šel pro přísady do lektvaru a schoval bleskurychle ruku za záda.

 

Kdyby si na začátku hodiny zapomněl vzít všechny přísady někdo jiný, tak by ho Snape sjel před celou třídou, pomyslel si Harry a zamračeně sledoval, jak Malfoy nevzrušeně pochoduje přes celou učebnu. Jeho hladem týraný žaludek se opět nespokojeně ozval táhlým zakručením zrovna ve chvíli, kdy ten zatracený zmijozel procházel kolem nich.

 

„Říkal jsi něco, Pottere?“ sykl koutkem úst Draco a přimhouřil výhružně oči.  

 

Harry se chystal něco peprného odseknout, když si najednou s hrůzou uvědomil, že se mu cosi pohnulo v ruce. Než stihnul jakkoli zareagovat, čokoládová žabka vyskočila z obalu, plavným obloukem mu přeplachtila přes hlavu a s hlasitým žblunknutím skončila přímo v kotlíku.

 

Sotva nebohá žabka dopadla do lektvaru, ozvalo se nebezpečné syčení a za katastrofu, která následovala, by se nemusel stydět ani Neville Longbottom. Z kotlíku se doslova vymrštil sloup fialové pěny. Pěna ve vzduchu zezelenala, pak zmodrala a poslušna zákonu zemské přitažlivosti se vzápětí řítila směrem dolů. Malfoy tam stál jak tvrdé Y a užasle na tu barevnou proměnu zíral.

 

Zatracený pitomec, zaúpěl v duchu Harry a vyskočil, aby zkoprnělého Draca odstrčil na stranu. Po pocákané podlaze mu podklouzly nohy. Ztratil rovnováhu, křečovitě sevřel oběma rukama Dracův hábit a strhl Malfoye při pádu na sebe.

 

Za tohle mě Snape zabije, pomyslel si zoufale. Poslední, co ucítil, než se propadl do slastného bezvědomí, byla pořádná rána do hlavy, do které se uhodil, jak dopadl na zem. Pěnu, která těsně předtím, než je oba zasáhla, opět změnila barvu, už neviděl.

 

***

 

Když se po několika hodinách probral na ošetřovně a otevřel oči, uviděl nad sebou tvář profesora Snapea. Vyděšeně polknul. Proboha, Snape musí být pořádně naštvaný, když ani nečekal, až mu bude lépe a přišel mu vynadat přímo na ošetřovnu... Chtěl se posadit, aby se omluvil, ale ruka mistra lektvarů ho jemně zatlačila zpět.

 

„Zůstaň ležet, Draco.“ řekl vlídným tónem. „No, všechno zlé, je k něčemu dobré. Alespoň už nemusíme hledat výmluvu, proč nemůžeš jet tento týden domů.“

 

Harry zamrkal. Uhodil se do hlavy on, nebo Snape? O čem to, proboha, mluví? A proč mu říká Draco?

 

„Eh? Ale já se cítím docela dob...“ že se cítí celkem dobře, už nedopověděl. Vyděsil ho totiž jeho hlas, který zněl úplně jako... zašátral po hůlce a vykouzlil si malé zrcátko.

 

Když v zrcátku spatřil tvář Draca Malfoye, ozdobenou na čele obrovskou modrofialovou boulí, hystericky zaječel.

 

„Do prdele! To není možný! Co se mi to stalo? Co teď budu dělat?“ kvílel Harry zoufale.

 

Madam Pomfreyová, která právě u druhého pacienta prováděla složité diagnostické kouzlo, zamračeně vzhlédla.

 

„Nebuď tak zatraceně narcistický, Draco! Ta boule ti do večera splaskne a na tu modřinu ti madam Pomfreyová něco dá,“ pronesl Snape lehce káravým tónem. „Měl jsi ještě veliké štěstí. Ten pitomec Potter je na tom mnohem hůř. Je úplně ztuhlý, jakoby se podíval do očí baziliškovi. Poppy říkala, že bude v tomhle stavu nejméně dva dny. Náš zachránce kouzelnického světa začíná být poslední dobou ještě nebezpečnější než Longbottom,“ odfrknul si mistr lektvarů znechuceně a zadíval se na protější postel.  

 

Cože? Pitomec Potter? Harry otočil hlavu a pohlédl přes uličku na vedlejší postel. Když spatřil madam Pomfreyovou, jak se starostlivě sklání nad... nad Harry Potterem... znovu vyděšeně vykřikl.

 

„Přestaňte tady hulákat, pane Malfoyi,“ okřikla ho Pomfreyová přísně. „Jsou tady pacienti, kteří jsou na tom mnohem hůř a potřebují klid!“ Přešla rázným krokem k jeho posteli a mávla nad ním několikrát hůlkou. „Vypadá to, že už jste v pořádku, můžete se vrátit na svou kolej. Tímhle si natírejte tu podlitinu.“ Vrazila mu do ruky kelímek s nějakou mírně zapáchající mastí a odešla do své kanceláře. Dveře si však nechala pootevřené.

 

„Na svou kolej? A do prdele,“ zašeptal zdrceně Harry.

 

„Pozor na jazyk, pane Malfoyi,“ napomenul ho ostře Snape. „Chápu, že to byl pro tebe otřes, ale tyhle vulgarity ti trpět nebudu.“  

 

„Omlouvám se, ale já se nemůžu vrátit na svou kolej! Ne v tomhle stavu,“ zasténal Harry.

 

Snape zavrtěl hlavou. „Draco, snad by tě neubylo, kdyby tě ostatní uviděli s boulí na hlavě. Ale jelikož stejně potřebujeme před ostatními předstírat, že je tvé zranění vážnějšího charakteru, zůstaneš přes víkend u mě.“

 

„Cože? Ale tady nejde jen o bouli, pane profesore,“ nadechl se Harry a chystal se Snapeovi vysvětlit, jak se věci mají. Jenže nevěděl, jak začít. Než si stačil urovnat myšlenky v hlavě, Snape pokračoval:

 

„Oblékni se, počkám na tebe na chodbě.“ 

 

Harry se pomalu oblékal a přemýšlel, co má dělat. Snape říkal, že Malfoy bude v tom stavu dva dny. Znamená to, že až se probere, mohlo by se zase všechno samo vrátit zpátky? Doufal, že ano. Na nebelvírskou kolej ale jít nemohl a do zmijozelské se mu už vůbec nechtělo. Co kdyby se mu náhodou jeho podoba vrátila dřív, než za dva dny? Jo, jasně, nejlepší bude, když tu dobu přečká u Snapea. Bude předstírat, že je Draco a pak se nenápadně vypaří dřív, než se promění zpátky...

 

S těžkým srdcem na sebe natáhl zmijozelský hábit a vyšel ven za Snapem.

 

***

 

„Posaď se ke krbu, třeseš se jak osika,“ řekl Snape, sotva vešli dovnitř. „A s Potterem si to ještě vyřídím, jen co se probere. Můžu ti garantovat, že dostane osypky pokaždé, když uslyší o čokoládových žabkách!“ prskal Snape.

 

Harry se zachvěl. Tak on už zjistil, jak se to stalo? Jak se to mohl dozvědět? „No... pane profesore... třeba se jen... eh... Potter nestihl nasnídat a měl hrozný hlad,“ pokusil se chabě omluvit svůj přestupek.

 

Snape udiveně povytáhl obočí. „Ty se ho ještě chceš zastávat? Vypadá to, že tě madam Pomfreyová propustila z ošetřovny trochu předčasně,“ poznamenal. „V tomhle mrzimorském rozpoložení bych tě zpátky na kolej stejně nemohl pustit. A jsme tady sami, takže nemusíš být tak formální. Vykání a pana profesora si nech do vyučování.“  

 

V Harrym hrklo. Nemusí být tak formální? Co tím sakra myslí? Proboha, snad nejsou on a Draco... no fuj... Otřásl se nad představou, že by mezi Snapem a Malfoyem mohl být intimní vztah.

 

Snape si toho zachvění všimnul. „Nestůj tady jak solný sloup a posaď se,“ řekl a ukázal na křeslo u krbu. Harry, celý tumpachový z toho nezvykle vlídného jednání, se bez odmlouvání posadil. Snape mu přehodil přes nohy deku a podal mu šálek horké voňavé čokolády.

 

„Děkuju,“ hlesl rozpačitě Harry a nenápadně pod dekou zašmátral po své hůlce. Jestli si Snape něco zkusí... „Jak víte, tedy... ehm... jak víš, že mám rád horkou čokoládu?“ pípl nesměle.

 

„Opravdu se cítíš dobře, Draco? Byl bych špatný kmotr, kdybych nevěděl, co máš rád.“

 

Kmotr? Takže Snape je Dracův kmotr? Harry si ulehčeně oddechl.

 

„Objednám něco k jídlu,“ zabručel Snape, když zaslechl mohutné zakručení Harryho žaludku.

 

***

 

„Potter je sice neskutečný mamlas, ale jak už jsem říkal na ošetřovně, všechno zlé, je k něčemu dobré,“ začal Snape u večeře. „Poslal jsem Luciusovi zprávu o tvém velmi vážném zranění. Napsal jsem mu, že je naprosto vyloučeno, abys odjel tento víkend domů. Takže tím je tvá účast - nebo spíše neúčast - na Samhaimu vyřešena. A Temný pán byl  dokonce natolik laskav, že mi po Luciusovi vzkázal, abych se o tebe celý víkend staral. Měli bychom oba vlastně Potterovi poděkovat,“ ušklíbl se Snape spokojeně.

 

Harrymu překvapením vypadl příbor z rukou. Zapomněl na jídlo a zíral na Snapea s otevřenou pusou. Celou dobu byl přesvědčený, že se Malfoy nemůže dočkat toho, až bude mít na ruce to odporné znamení! Najednou se mu vybavila věta, kterou Snape řekl na ošetřovně a kterou vůbec nechápal... Alespoň už nemusíme hledat výmluvu, proč nemůžeš jet tento týden domů...

Takže Draco Znamení zla nechce přijmout? A Snape mu v tom dokonce pomáhá?

 

„Draco? Tvé chování je vážně poněkud... no, zůstaneš tady, dokud nebudeš opět ve své kůži.“ Snape se předklonil a vtiskl mu do rukou zpátky příbor. „Zavři ústa. A dojez to, nehodlám tady poslouchat ten příšerný koncert, který předvádí tvůj žaludek.“

 

Harry se vrátil k jídlu. Jedl naprosto mechanicky a chuť jídla vůbec nevnímal. Neustále vrhal na Snapea kradmé pohledy.

 

 „Přestaň se na mě dívat tak vyděšeně a uklidni se už! Nezapomínej na to, že tvůj otec má u Temného pána mimořádné postavení. A jeho syn nemůže být přece přijat mezi Smrtijedy jindy, než ve významný den, ne? Při troše štěstí může být do příštího Samhaimu ten hadí zmetek mrtvý.“   

 

Při slovech hadí zmetek Harrymu zaskočilo. Snape vyvrátil oči a odešel znechuceně od stolu.

 

***

 

Když dojedl, připojil se nesměle ke Snapeovi, který seděl u krbu a četl si knihu. Harry tiše  vklouzl do druhého křesla a nenápadně si muže prohlížel. Sněhově bílou košili, ze které jindy byly vidět pouze manžety vykukující z rukávů hábitu, měl na půl rozepnutou a Harry mírně fascinovaně zíral na tmavé chloupky na poodhalené hrudi. Snape vytušil jeho upřený pohled a vzhlédl. Harry ucítil, jak mu zrudly tváře a uhnul pohledem.

 

„Draco? Děje se něco?“

 

„Ehm... já... o něčem jsem přemýšlel,“  vykoktal Harry.

 

„O čem?“ odložil Snape knihu.

 

„No, jak jsi říkal, že při troše štěstí může být do příštího Samhaimu ten hadí zmetek mrtvý. Podle proroctví ho má zabít Potter, ne? Tak mě napadlo, že bychom mu třeba mohli trochu pomoct,“ podíval se s očekáváním na Snapea. 

 

„A co asi tak celou dobu dělám?“ vyletěl Snape. „A ty se do ničeho nepleť! Za prvé, pokud chceš přežít, nemůžeš si dovolit postavit se otevřeně na jeho stranu. A za druhé, ten zabedněný nebelvír by ti stejně nikdy neuvěřil. A mně už vůbec ne.“

 

„No, možná, kdyby věděl, že...“

 

„Ale neví a taky se nic nedozví! Nehodlám ohrozit svůj život kvůli někomu, kdo není schopný se naučit nitrobranu!“

 

Harry strnul. Došlo mu, že kdyby se mu Voldemort opět dostal do hlavy, mohlo by to Snapea stát život. Najednou si uvědomil něco divného. Že se o Snapea bojí.

 

„A co kdybys ho to zkusil ještě jednou...“

 

„Draco, Potter se nitrobranu především nechce naučit,“ zavrčel Snape. „Podej tu mast, natřu ti to čelo a půjdeš spát,“ dodal už klidnějším tónem.

 

Když se Snapeovy prsty jemně dotkly jeho čela, zachvěl se a zavřel oči. „To Pottera opravdu tak moc nesnášíš, že to nechceš zkusit znovu?“

 

„Draco, to se vážně budeme celý večer bavit o Potterovi? A o tomhle jsme už navíc mluvili mnohokrát. Víš moc dobře, že ze Zmijozelu někdo vynáší informace. Nemám nejmenší zájem, aby se mě Temný pán opět vyptával, proč jsem minulý týden neuložil Potterovi žádný trest.“

 

„No, ale jestli to jen předstíráš, tak teda docela přesvědčivě,“ odsekl Harry, kterému najednou přišlo líto, že Malfoy je pro Snapea Draco a on pro něj bude navždy jen Potter.

 

„Ano, to je pravda, ale je chvílemi tak nesnesitelný, že to opravdu moc práce nedá,“ ušklíbl se Snape. „A už je spousta hodin, mazej do postele,“ pokynul hlavou ke dveřím vlevo.

 

Harry nasucho polkl. Posílá ho Snape do své ložnice? Spávají snad s Dracem na jedné posteli? S tlukoucím srdcem otevřel dveře a nakoukl do malinkaté místnosti, kde byla úzká postel, vedle ní truhla a v rohu stála šatní skříň. Víc nábytku by se tam ani nevešlo. Otevřel skříň a oblékl si Dracovo saténové pyžamo. Přestože byl hrozně unavený, najednou se mu vůbec nechtělo v tom ponurém pokoji zůstat. Skoro zalitoval, že Draco nespí v ložnici se Snapem.

 

Nakoukl do obývacího pokoje. „Mně se ještě nechce... nemohl bych tady ještě chvilku zůstat?“ zaškemral.

 

„Je mi jasné, o co se snažíš. Dobře, tak jednu povídku, ale pak půjdeš bez odmlouvání spát,“ povzdychl si Snape a natáhl se pro knihu Bajky Barda Beedleho. „Kde jsme minule skončili? Ano, už to vidím. Tak se posaď.“  

 

Snape se pohodlně opřel a začal číst. Harry po chvíli vůbec nevnímal, o čem ten příběh je. Zavřel oči, nechal se kolébat tím sametovým hlasem a přistihl se, že Dracovi hrozně závidí. Snape mu čte pravidelně? Jasně, že jo, vždyť se ptal, kde minule skončili... přemýšlel, jak by tím podmanivým hlasem asi znělo jeho jméno... Už dlouho se necítil tak příjemně. Nedokázal uvěřit tomu, že tenhle pocit v něm dokázal vyvolat ten protivný umaštěný netopýr...

 

„Tak a teď už doopravdy spát!“ vytrhl ho ze snění Snapeův povel.

 

Neochotně zalezl do postele. „Vážně je Potter nesnesitelný jen chvílema? Stejně si myslím, že bys ho měl tu nitrobranu naučit,“ zamumlal ospale. „Určitě by se teď snažil, já to vím, věř mi! Musíš ho to naučit!“

 

„Spi už,“ Snape přes něj přetáhl přikrývku a pečlivě ho přikryl. „Dobrou noc, Draco.“ Odpovědí mu už bylo jen tiché oddechování.

 

Snape se vrátil do křesla a natáhl se po své knize, když v tom zahučel krb a vypadla z něj rolička pergamenu. Zvedl ho a přečetl si prosbu madam Pomfreyové, aby jí donesl nějaké lektvary, o které si odpoledne zapomněla říct.

 

***

 

Tiše otevřel dveře ošetřovny a zamířil rovnou do kanceláře madam Pomfreyové. Předal jí lektvary a mávl rukou nad jejími díky a omluvami, že ho tak pozdě v noci obtěžovala.

Když se vracel zpátky kolem postele, na které ležel ten zatracený Potter, strnul. Nevěřícně zíral, jak se v Potterových černých vlasech začíná objevovat světlý pramínek.

 

Posadil se vedle postele a v duchu si promítl celou nehodu... připravovali Matoucí lektvar, jestli do něj Potter jako obvykle nakrájel kořen proskurníku nahrubo, místo aby ho najemno nastrouhal... měl větší plameny, než bylo nařízeno v postupu, který ten pitomec stejně nikdy ani nečetl... a když k tomu připočítá tu čokoládu... a ta pěna, která měnila barvy... nadzvedl opatrně chlapci víčka a viděl, jak se ve smaragdově zelené duhovce objevují stříbrné tečky.  

 

„Já ho přetrhnu jak hada!“

 

Vstal a povzdychl si. Vypadá to, že toho nemožného nebelvíra bude tu nitroobranu přece jen muset naučit. Vzpomněl si, jak se ho celý večer snažil přesvědčit, aby to s ním ještě jednou zkusil a mírně se usmál. Kráčel zpátky do sklepení a přistihl se při myšlence, že se na to vlastně docela těší.

 

***

 

A/N

Použití čokolády jako spouštěče katastrofy jsem si s laskavým svolením Sallome vypůjčila z povídky Strom poznání. (Povídka byla napsaná pro cyklus Metamorfických povídek -http://den-bez-magie.blog.cz/rubrika/metamorficke-povidky)

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
08.12.2009 23:12:33: „Já ho přetrhnu jak hada!“ ... ano, přimlouvala bych se, kdyby vydržela záměna o chvilku déle...
08.12.2009 23:12:06: „Já ho přetrhnu jak hada!“ ... ano, přimlouvala bych se, kdyby vydržela záměna o chvilku déle smiley...
08.12.2009 19:10:06: Paráááááda. Jen škoda, že prohození chlapců Snape zjistil tak brzo. Mohl na to přijít až po víkendu....
07.12.2009 12:51:54: Dost dobré! Jak to asi ráno vysvětlejí madam Pomfeyové? smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.