Tajuplné stránky jednoho zahradníka

POVÍDKY OD ČTENÁŘŮ

Nemessis - Manželské (ne)radosti

„U Merlinových vousů, Albusi, to nemůžeš myslet vážně?“

Severus byl opravdu rozčilený. Přecházel po ředitelně sem a tam a jeho černý plášť za ním zlověstně vlál. Od té doby, co se u něj ve sklepení rozzářily plameny v krbu a Brumbálova nazelenalá hlava mu sdělila, aby se po vyučování stavil u něho v ředitelně, měl neodbytný pocit, že přátelská návštěva u Albuse bude co do pohody připomínat romantická setkání s Voldemortem.

Nyní se jeho obavy začaly pomalu, ale jistě naplňovat.

„Ale no tak, Severusi, nebude to tak zlé, slečna Grangerová je pro tu roli jako stvořená. Je chytrá, vnímavá, a výborná čarodějka. Lektvary zvládá nejlépe z celého ročníku. Nevím o nikom jiném, kdo by se na to hodil lépe, než ona.“ 

„Albusi, je naprosto nemožná! Nemá vychování, neumí se ovládat, a navíc, každý, kdo se na ni podívá, pozná, že není ta, za kterou se vydává, na to nemusí být ani nitrozpytec.“

Severus si podrážděně odfrkl. A pak ještě jednou, když mu při pohledu na ředitele bradavické školy začalo docházet, že ho od jeho rozhodnutí nic neodradí.

Je to tak. Jeho nejčernější noční můra se začíná vyplňovat. On, Severus Snape, Mistr lektvarů, bývalý Smrtijed, za války klíčový zvěd, jeden z nejlepších a nejschopnějších kouzelníků, po válce oceněný Merlinovým řádem, nejobávanější profesor, co kdy v Bradavicích učil, se bude muset zúčastnit pitomé, nemožné a nervy drásající soutěže manželských kouzelnických párů.

A jelikož se ten senilní dědek nemůže smířit s myšlenkou, že by mohla Británie - letos za celou historii této stupidní soutěže již podruhé reprezentovaná bradavickou školou - prohrát, musí tam jet on.

ON, ON, ON, ON!!!!

Skoro začal litovat, že se před rokem nenechal od Voldemorta zabít. A zcela určitě litoval, že kývl na souhlas a i po válce slíbil doučit poslední rok v Bradavicích.

Tohle, tohle je prostě nemožné, NEMOŽNÉ!!!

 „To už po mně rovnou můžeš chtít, abych začal každý pátek chodit s Potterem na máslový ležák!“ Hodil po řediteli vražedný pohled, ale mělo to stejný účinek, jako Weasleyho snaha o souvislou větu.

„Albusi, každý, opakuji každý, kdo mne zná, ví, že JÁ bych se určitě neoženil!!! Pro Merlina, každý ví, že ženatý ani nejsem. A už vůbec ne se studenkou!!“ snažil se Severus o záchranu.

„Severusi, slečna Grangerová je již plnoletá, a není problém předstírat, že zkoušky udělala bez předchozího dokončení školního roku. Vzhledem k její roli ve válce je pochopitelné, že jsme jí to mohli umožnit. A co se tebe týče, je to už skoro rok, co jsi dal všem novinářům jasně najevo, ať tě nechají na pokoji. A nikdo jiný, kdo nechce spáchat sebevraždu, se o tvé soukromí nezajímá. Nikomu nepřijde divné, že by ses oženil, aniž bys o tom dal někomu vědět…“

Severus se násilím přinutil uklidnit, zaťal pěsti a pokusil se přesvědčit sám sebe, že dokončit to, co se Voldemortovi před časem nepovedlo, není zrovna ten nejlepší nápad.

Zhluboka se nadechl a pokusil se o poslední odpor.

„Albusi! Já! To! Prostě! Neudělám!“

Brumbál si odkašlal, upřel na Severuse pronikavý pohled a slabě přikývl. Severus se spokojeně ušklíbl a otočil se k odchodu. Zarazil se uprostřed kroku, když zaslechl ředitelova, téměř šeptem pronesená slova.

„Když se bojíš, že by tě někdo mohl porazit v lektvarologické soutěži, tak na ni samozřejmě jezdit nemusíš…“

Severus se prudce otočil a provrtal ředitele pohledem, který by drtivá většina bradavických studentů odnesla srdeční zástavou. Nadechl se a hlasem temnějším, než samotný Pán zla, pronesl.

„Dobrá, Albusi, pojedu tam a vyhraju tu tvoji pitomou soutěž!“

Pak se otočil a s grácií sobě vlastní opustil ředitelovu pracovnu. Během cesty do sklepení se mu na tváři usadil ten nejhrozivější výraz, který si obvykle nechával jen pro obzvláště úchvatné Longbottomovy exploze.

Ten starý blázen zase dosáhl svého!

Došel ke svým komnatám, zamumlal heslo a vkročil dovnitř. Sundal si hábit a pověsil ho na věšák, rozepnul si dva horní knoflíčky u košile, když mu pohled sklouzl na sklenku vína položenou na pracovním stole.

Došel ke stolu, vzal sklenku do ruky, přičichl a zachmuřený výraz z jeho tváře zmizel. Pokračoval ke dveřím do ložnice. Vešel a zrak mu padl na rozestlanou postel a hromádku oblečení válejícího se po zemi. Zakroutil hlavou.

„Takže tě ředitel nakonec přesvědčil…“ ozvalo se spíš konstatování, než otázka.

„Tvé šaty se válí po mé podlaze…“ odvětil odměřeně.

„Tvoje pozorovací schopnosti jsou i po válce naprosto nepřekonatelné.“

Severus chtěl odpovědět nějakou sarkastickou poznámkou, ale drobná ruka, rozepínající zbytek jeho knoflíčků, mu v tom úspěšně zabránila. Když ho na hrudi zalechtaly hnědé kadeře, vzápětí vystřídané lehkými polibky, jen si povzdechl. Kouzlem ze sebe odstranil zbytek oblečení, popadl dívku do náruče a přenesl ji do postele, kde ji uvěznil svým tělem. Další slovní přestřelka musí počkat.

***

Mezitím se v ředitelně Albus usmál nad kritickým pohledem svého fénixe.

„Já vím, já vím, Fawkesi, měl bych Severusovi říct, že o jeho malém tajemství vím, ale on má pravdu, já strašně rád vyhrávám tyto soutěže.“

Fawkes vydal nesouhlasný zvuk.

„Ano, ano,“ přikývl Albus, „musím něco vymyslet, slečna Grangerová už letos dostala tolik osobních trestů, že je Zmijozel na nejlepší cestě vyhrát školní pohár…“

Poslední komentáře
27.02.2011 22:45:34: Nemessis: Tímto se hrozně omlouvám, že sem si nevšimla co čtu. Pro příště nebudu číst nic když budu ...
27.02.2011 21:31:13: Brumbál je zlatíčko.Miluji ty jeho prokouknutelné pletichy.smiley${1}
22.02.2011 18:49:54: Děkuju všem za komentáře smiley Ale pokud se týká pokračování, musím vás zklamat, vidím to spíš na dal...
19.02.2011 22:30:37: Dobréé!smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.