Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Janpis

Zkoušky

Tak a je to tady... Týden volna je u konce. VOLNA? Vždyť jsme všichni v jednom kole. Kam se podívám, všude se lidi jen učí a učí. Hermiona brečí po nocích, že nic neumí... Tss, její starosti bych chtěl mít. Nedivil bych se, kdyby věděla víc, než profesoři.

„Harry," přerušil Harryho úvahy schlíple vypadající Ron, „jsem úplně vyřízený. Zítra určitě rupnu. Už do té své palice prostě víc nedostanu."

„To mi povídej," přizvukoval Harry, „mám stejný pocit. Asi jsme měli dát na Hermionu a učit se průběžně."

„Někdo tady o mně mluví?" přidala se k nim Hermiona, když vyčerpaně usedla mezi kluky do trávy. „Jsem naprosto grogy a to jsem ještě nestihla zopakovat..."

„Hermiono!" zaznělo varovně z obou stran.

„Vám se to mluví, myslíte si, že jsem genius, jenže já jsem jen dříč. A nejhorší je, že to o mně všichni vědí a očekávají to nejlepší!!! A já je zklamu, protože už zkrátka nemůžu!" Poslední slova chtěla vykřičet do světa, ale byla naprázdno spolknuta vzlykem. Vyšeptalým zoufalým hláskem.

Pánové se na sebe provinile podívali, Hermiona propukla v pláč. Utěšování bylo marné. Pocit bezmoci měli všichni.

Tři zhroucené postavičky v podivném objetí mlčky sdílely svou vražednou sebelítost. Zřejmě jakási kolegiální nutnost. Přátelství.

***

Hermiona odplula ruku v ruce s Ronem a Harry osaměl.

Kdyby alespoň nebyly zítra Lektvary... Už tak je to děsné, navíc po tom šíleném trapasu v Nitrozpytu. To musel vidět zrovna tohle? No ano, musel. On přece vždycky najde věci, které se snažím zastrčit co nejdál, co nejhlouběji a zabednit je. Na druhou stranu je fajn, že další lekci naplánoval až za čtrnáct dnů, to už bude po zkouškách. Teď bych se mu nemohl podívat ani do očí. A zítra to snad zvládnu tak, že ani nebudu muset.

Harryho myšlenky se rozeběhly právě oním nežádoucím směrem. SEVERUS SNAPE. Protivný profesor Lektvarů... S úžasnou postavou, nádhernými vlasy, hlubokýma černýma očima a skvělou chůzí, při které se vlní hábit tak, až se každému hrůzou staví chlupy na těle. Harry měl k tomu všemu ještě jiný problém. A jelikož ho míval v poslední době poměrně často, nebyl důvod, aby ho nezastihl právě teď.

Když se vzpamatoval ze snění a zjistil kde a v jakém stavu se nachází, zaúpěl. V dálce navíc zahlédl vířící se černý plášť, jak se blíží jeho směrem. Okamžitě na sebe seslal chladící kouzlo. Zaklel. Asi poněkud více nahlas, nežli chtěl, protože zrak Severuse Snapea se neomylně stočil přímo na něj. Jejich pohledy se na maličký okamžik střetly. Zatímco v Harryho očích bylo vepsáno naprosté zděšení, v těch Snapeových... pobavení?!

On se mi vysmívá! A co jsem asi tak čekal... Musím si tady řvát jak na lesy v pravé poledne uprostřed školních pozemků... tssss! Ať odejde, ať odejde, AŤ ODEJDE!!!

Asi to křičel celým tělem, poněvadž se Snape prudce otočil a svižným krokem mířil zpět k hradu. Harry si oddechl a vydal se tímtéž směrem, ovšem tempem zcela odlišným. Takovým šnečím a poněkud nešťastným.

Takže Lektvary...

***

„Věděl jsem, že to dokážete, pane Pottere!" pronesl Snape důrazně, když přišel Harry na řadu, aby obdržel diplom o úspěšném absolvování OVCÍ. „Popravdě, čekal jsem u vás známky spíše v rozmezí přijatelnéhrozné, ale nad očekávání právě z Lektvarů mne u vás, řekněme, udivilo." Potřásl ohromenému Harrymu rukou.

Za lítostivých pohledů přítomných studentů se k Harrymu naklonil a cosi nesrozumitelného mu POŠEPTAL! Okolí tuhla krev v žilách. Harry je synem smrti, napadlo každého, protože ten okamžitě získal barvu bílé křídy a přikývl.

Po slavnostním obřadu, když studenti opouštěli místnost, každý soucitně poklepával Harryho po rameni a nějakou tou průpovídkou se mu snažil dodat odvahu.

***

Harry stál ve sklepení před Snapeovými dveřmi. Nebyl to dobrý pocit. Ne. Byl to naprosto příšerný pocit. Tělo ho nechtělo poslouchat, srdce vynechávalo údery a mozku asi shořela většina buněk. Přemluvil ruku, aby zaklepala na dveře.

„Pojďte dál, pane Pottere, je otevřeno!" ozvalo se. A tak polkl na sucho a vešel.

„Pane profesore," začal.

„Tak za prvé, Harry, už nejsem tvůj profesor," pronesl Snape a vstal z křesla, „ za druhé, potřebuji s tebou probrat jisté záležitosti, týkající se tvé Nitrobrany," blížil se k Harrymu, „a za třetí," pronesl nádherným, hlubokým a trochu ochraptělým hlasem, „raději za sebou zavřeme dveře." Mávl hůlkou a dveře se prudce zabouchly.

***

Poslední komentáře
27.10.2013 09:40:26: aurora: zatím pokráčko neplánuju. Ale díky za optání. smiley Ivča: Děkuji za pochvalu, vždy potěší! Je...
19.10.2013 02:34:05: Ach...to je tak úžasné smlsnutí v tvém podání ;) Jinak moje fantazie má dost jasno, jak to v Severus...
18.09.2013 15:46:47: aaa to znie zaujimavo nebude aj pokračovanie? :)
17.09.2013 23:12:48: Ještě jednou s podpisem - nějak to napoprvé nevyšlo smiley${1} Saskya, Sitara: Moc děkuji smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.