Tajuplné stránky jednoho zahradníka

POVÍDKY OD ČTENÁŘŮ

Hajmi2003 - Parodie k 50%

KAŽDÝ MÁ JEDNU

 

Autor: hajmi2003

Disclamer: Všechny postavy patří J.K.Rowlingové. Písničky jejich autorům.

 

Probíhal úplně obyčejný den v Bradavické škole čar a kouzel. Blížil se večer a s ním i předposlední vyučovací hodina. Nebelvírští studenti sedmého ročníku se loudali na hodinu lekvarů, kterou měli společně se zmijozelskými. Všichni se usadili a čekali na profesora Snapea.

„Co asi budeme muset pro toho umaštěnce dělat?“ prohodil Ron. Očekával od svých přátel obvyklý smích, ale v místnosti bylo náhle hrobové ticho. Když se podíval na své přátele, ztuhl. Z výrazu jejich tváří poznal, že profesor stojí za ním. Ron se pomalu otočil. Skutečně za ním stál profesor Snape a netvářil se nijak přívětivě.

„Pane Weasley,“ pomalu promluvil. „Vy nebudete dělat nic, kromě každodenního trestu se školníkem Filchem, a to od zítřka do konce školního roku. Také strhávám Nebelvíru 200 bodů. Teď mi zmizte z očí!“

To nemusel Ronovi říkat dvakrát. Ron vypálil z učebny tak rychle jakoby hořela ona a ne jeho tváře.

Profesor prošel ke katedře. „Dnes budete dělat jednoduchý léčivý lektvar. Instrukce jsou na tabuli.“ Máchl hůlkou a na černé tabuli vedle něj se objevil postup.

„Začněte!“ vyštěkl na stále ztuhlou třídu.

Ke konci hodiny se rozhodl projít třídu. Rozdal pár bodů zmijozelským. Nebelvírské studenty naprosto ignoroval, než došel k místu Nevilla Longbottoma. Když uviděl, co má v kotlíku zarazil se.

„Pane Longbottome, nechtěl byste mi říct, jakou barvu má mít léčivý lektvar?“

„Ze - zelenou, pane,“ koktal Neville a třásl se strachy.

„A jakou má barvu má ten váš?“

„Rů – rů – žovou,“ podíval se chlapec se strachem v očích na profesora, ale jakmile zahlédl jeho pohled, vyděsil se ještě víc. Ruka, kterou měl nad kotlíkem, a ve které svíral poslední ingredienci, se mu roztřásla. Pustila rozdrcený hadí kořen do kotlíku. Obsah kotlíku začal divoce bublat a přetékat z něj. Severus zakřičel na studenty, ať okamžitě opustí učebnu. K jeho údivu všichni ten příkaz okamžitě uposlechli. Snape opouštěl učebnu poslední a ztuhlého Nevilla táhl za sebou. Nevillův kotlík vybuchl a celou třídu zavalil růžový kouř. Ten se během chvilky rozšířil po celých Bradavicích. Nebylo místečka, kam by nepronikl.

Celá škola byla na nohou, poslední hodiny byly zrušeny a profesoři odvedli žáky na koleje. Tam měli všichni zůstat, dokud profesor Snape neanalyzuje lektvar a jeho účinky.

Za hodinu měl Severus výsledky a šel je oznámit řediteli Brumbálovi. Ten ho přivítal ve své kanceláři.

„Á Severusi, chlapče, co jsi zjistil?“¨

„No, není to nic jedovatého. Nepodařilo se mi zjistit, jaké vlastně má účinky. Podle všeho je to jen růžová patlanice pana Longbottoma. Budeme muset počkat a uvidíme.“

Brumbálovi svítily oči a usmál se na Severuse. „Když to není nic jedovatého myslím, že můžeme pustit studenty z kolejí na večeři. Také tam budeme mít lepší příležitost sledovat, jestli měl lektvar nějaké účinky.“

„Ano to bude nejlepší.“

 

Velká síň se naplnila hlaholícími studenty. Ředitel Brumbál všem oznámil, že lektvar a kouř nebyly nijak jedovaté, ale že účinky se nepodařilo zatím zjistit – tak aby si studenti dávali pozor.

Na stolech se objevilo jídlo a žáci se na něj vrhli. Ve chvilce všichni jedli a nad plnými talíři probírali nehodu.

 

Pak se to stalo. U zmijozelského stolu se postavil Draco Malfoy a vyskočil na stůl.

„Co to děláš? zeptal se ho udiveně Blaise.

Dracovi se objevila v rukách kytara. Rukou přejel po strunách a začal zpívat:

 

          Tátovi nesmím zkřížit krok,
          pro něj jsem pouhej diskocvok,
          pro mámu pořád jen dítě jsem.

          Nonstop, já chci žít nonstop
          a s tím, co přijde, mám chuť se rvát.

 

Jakmile Draco dozpíval, zacpal si rukou pusu a zděšeně se rozhlédl.

Celá hala byla v šoku. Rudý Draco se podíval k učitelskému stolu, ředitel Brumbál vstal a do ticha prohlásil.

„Myslím, že jsme byli svědky účinku lektvaru pana Longbottoma.“

Draco vražedným pohledem vyhledal u nebelvírského stolu Nevilla.

„Jsi mrtvola!“ zařval a vrhl se směrem k němu.

Neville nečekal, až k němu Draco dorazí a vyběhl ze síně ven. Draco ho následoval. Jakmile oba chlapci zmizeli, vybuchla celá místnost hlasitým smíchem nad představením, které jim Malfoy předvedl. Brzo ale smích začal ustávat, jak se začalo ozývat stále více písniček. U učitelského stolu seděli úplně bezradní učitelé.

 

Neville se před Dracem schoval na marodce madam Pomfreyové. Ta, ale jakmile si ho všimla, se starostlivě k němu přihnala a zeptala se.

„Jste v pořádku?“

Neville se zoufale rozhlížel po marodce a horečně přemýšlel, co by si vymyslel. Pak to začalo. Neville se předklonil, chytil se za záda a začal zpívat:

 

          Včera z večera, mor a cholera,
          napadly mě, paní.
          Včera z večera, mor a cholera,
          zkazily mi spaní.
          Dna a oubitě v šedým hábitě,
          přišly ke mně včera.

 

Madam Pomfreyová se na něj užasle dívala. Když dozpíval, položila mu ruku na rameno a řekla.

„Chudáčku, to jsi měl přijít už včera a ne se tak trápit. Pojď se mnou a já ti dám léčivý lektvar.“

Jenže chudák Neville při slově lektvar zpanikařil, vytrhl se madam Pomfreyové a utekl před ní.

 

Mezitím se Velká síň začala chvatně vyprazdňovat, nikdo tam nechtěl zůstat a začít před ostatními zpívat. U učitelského stolu se Albus otočil k Severusovi.

„Jak to, že jsi žádné účinky neobjevil?“

„Soustředil jsem se příliš na analýzu a nalezení případného proti lektvaru. Mimo to, zkoušel jsem lektvar na potkanovi a ten jak jistě chápeš, Albusi, zpívat nedokáže.“

„Hmm. Co ten zmiňovaný proti lektvar?“ 

„Neutralizoval pouze lektvar samotný, nikoliv kouř z něj vzniklý.“

„To je smutné, smutné – no, pokud je to jediný účinek, není to tak zlé.“

Ostatní kolegové rozhovor poslouchali. Když se dozvěděli, že neexistuje protilék, začali se také rychle rozcházet. Pak se to stalo znovu. Profesor Kratiknot seskočil ze své vysoké židle a spustil:

        

           Přátelé – chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
           Já tam, já tam dávno už měl být.
           Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím,
           nestihnu to nestačím.
           Promiňte vážení, mám veliké zpoždění.

 

Kmital za zpěvu krátkýma nohama, jak utíkal pryč od strnulých kolegů. Jakmile jim zmizel z dohledu, vzpamatovali se a stejně rychlým tempem halu opouštěli také.

 

Severus se schoval do zmijozelských sklepení. Podařilo se mu do nich dorazit, aniž by on sám něco zazpíval, i když míjel mnoho zpívajících studentů. Kolem desáté večer si lebedil sám před krbem a gratuloval si, jak se mu podařilo vyhnout se zpěvu. Dokonce začal věřit, že jeho žádné pěvecké číslo nepotká, a i kdyby v jeho pokojích ho stejně nikdo neuslyší. Pak se mu začala z toho čekání klížit víčka, ani si to neuvědomil a usnul. Probudilo ho zaklepání na dveře. Posadil se a divil se, proč nespí v posteli. Klepání se ozvalo znovu a naléhavěji. Vstal a šel otevřít, úplně zapomněl na celou záležitost se zpěvem.

Otevřel dveře. V nich stál Remus Lupin a starostlivě se na Snapea díval.

„Severusi, co se to tu v Bradavicích děje a co ty?“

Severus sklopil oči, když je opět zvedl a podíval se Lupinovi do očí začal zpívat: 

 

           To už bude rok,

           cos mi z vlaku mával
            A teď najednou,
           krůček přede mnou,

           A ty se ptáš co já,
           a jak mi mělo být,
           Když ten kdo zůstat měl,
          si ráčil odejít.

 

Remus na něj překvapeně koukal.

„Severusi, ale já…“ Dál se nedostal.

Náhle měl náruč plnou a Severus mu tiskl své rty na jeho. Nic jiného, jak zastavit písničku  Severuse nenapadlo a tak líbal překvapeného vlkodlaka jako o život. Remus blaženě zasténal a vášnivě polibek lektvaristovi oplácel. Severus pomalu couval do místnosti.

 

Dveře se za nimi zavřely a oba na svět za nimi zapomněli. Ještě dlouho do noci bylo v Bradavicích slyšet zpívat písničky. Protože každý měl růžovým kouřem přičarovanou tu  jednu svojí.

 

 

KONEC

Poslední komentáře
11.12.2009 19:52:13: Umírám smíchy... Škoda, že to není delší...smiley${1}smiley${1}smiley${1}
11.12.2009 14:19:37: Opravdu vtipná parodie, moc jsem se u toho nachechtala smiley${1}
09.12.2009 20:40:46: Úžasné!! Skvelá paródia!! A výber pesničiek, skvelý!!smiley${1}smiley${1}
09.12.2009 19:17:56: Skvely, naprosto skvely, originalni, skvelej sloh, bomba :) a severus :D :D :D
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.