Tajuplné stránky jednoho zahradníka

POVÍDKY OD ČTENÁŘŮ

Hajmi – Návrat - 100%

PRÁSK!

Ostrý zvuk doprovázející přemístění proťal vzduch.  Před bradavickou branou se objevil mladý černovlasý muž. Chvíli zůstal stát a zhluboka se několikrát nadechl, aby potlačil nevolnost, kterou mu přemísťování obvykle působilo. Očima automaticky zkontroloval okolí a pak je upřel na siluetu hradu před ním.

Ten pohled vyvolal na jeho rtech úsměv a on vykročil, aby prošel branou. Zamumlal heslo. Přesně si uvědomil okamžik, kdy překonal bariéru chránící hrad, a vkročil na bradavické pozemky.

Byly to už tři roky, kdy naposledy šel touto cestou. Na ty dvě-tři krátké návštěvy, které během těch let vykonal, použil letaxovou síť a přenesl se přímo do pracovny nynější ředitelky Minervy McGonagallové.

Ale tentokrát neměl žádné povinnosti, které by musel vyřídit, a tak si chtěl svůj příchod vychutnat. Kráčel pomalu a prohlížel si okolí s malým nostalgickým úsměvem na rtech.

Když se paprsky zapadajícího sluce ohnivě a zlatě odrazily od bílého mramoru, uvědomil si, kam podvědomě jeho kroky celou dobu směřovaly. Před ním se tyčila bílá mohyla hrobu předchozího ředitele Albuse Brumbála a on cítil, že tak je to správné, přesně sem měl přijít nejdřív. Jakoby se v první řadě musel pozdravit právě s ním.

Posadil se na obrubník a zadíval se do klidné podvečerní krajiny kolem. Myšlenky nechal volně plynout a jen se soustředil na pocit míru, který ho naplnil.

„Tak jsem zpátky, pane,“ oslovil tiše v duchu mrtvého.

„Za ty tři roky se toho tolik událo, že ani nevím, co bych vám měl říci dřív. Merline, tak rychle to uteklo. Ron a Hermiona jsou už víc jak rok manželé. Bydlí u mě na Grimmauldově náměstí. Nechtěli jsme se ani po válce rozejít, proto se ke mně nastěhovali. S Ronem jsme se stali bystrozory, tak, jak jsme to vždycky plánovali a Hermiona se vrhla na léčitelství. Ještě rok a bude končit studia. Molly a Artur mají už tři vnoučata, pomohlo jim to zmírnit smutek po Percyho smrti. Lupinův chlapec už také vyrostl. Remus bohužel byl zraněný natolik, že už nikdy nebude chodit bez hole, ale zůstal alespoň naživu.

Tolik lidí zemřelo, pane.

Umírali dokonce i potom, co se mi podařilo Voldemorta zabít - než jsme dokázali pochytat i jeho Smrtijedy. Často ty mrtvé ve snu znovu vídám – ano, moje noční můry mě neopustily. Na to bylo všude kolem příliš smrti.“ Říkal se smutkem v duši bývalému řediteli a s trochou hořkosti pokračoval.

„Čekali jste všichni, že ho porazím, ale než jsem na to měl dost síly, stačil zavraždit tolik lidí.

Tolik mi jich pomáhalo a zemřelo při tom. Ale bez jejich pomoci bych to nedokázal. Ani bez té vaší a… a… Snapeovy.

Vlastně jsem si chvíli myslel, že on také zemře. Když jsem ho těsně před bitvou našel v Chroptící chýši, moc života mu nezůstalo. Merline, on i v té chvíli myslel jen na to, jak mi pomoci. Ležel tam s rozervaným hrdlem, umíral, ale stejně se snažil pomáhat.

Celé léto jsme se honili za těmi proklatými viteály. Najednou se schylovalo k rozhodující bitvě, a my pořád nevěděli kde je ten poslední a dokonce ani to, co tím viteálem je. Věděl jsem, že v takovém případě nemám šanci Voldemorta porazit. Čekal jsem, že zemřu. Ale opravdu zoufalý jsem byl z toho, že všechny zklamu, že padnou zbytečně.

 Jen náhodou jsem se podíval do Pobertova plánku a uviděl Snapeovo jméno v Chroptící chýši. Nevím, v co jsem doufal, když jsem tam šel.

Z posledních sil mi řekl: Nagini… viteál, v lese.  Ten den nám zajistil vítězství.

 Poslal jsem Hagrida, Rona, Hermionu a Remuse, aby toho hada v Zapovězeném lese našli. Já jsem se zatím snažil přežít dost dlouho souboj s Voldemortem a čekal na znamení. Byl jsem připravený na něj zaútočit, jakmile se nad lesem objeví červené světlo. Zahlédl ho také a došlo mu, co to znamená, ale překvapení ho vteřinu zdrželo a nestačil zareagovat dostatečně rychle. Moje kletba už k němu letěla. Uvědomil si, že zemře. Myslím, že v tu chvíli rudá v jeho očích trochu pohasla a místo ní se tam objevil strach – ale je také možné, že jsem si to jen představoval. V každém případě to byl konec a my vyhráli. Jenže tu naši výhru jsme zaplatili nepředstavitelně draze. Tolik lidí muselo zemřít.

Víte, pane, kdo vlastně nakonec zabil Nagini? Neville. 

Nechtěl jsem ho s Ronem a ostatními pustit, jenže on na tom trval. Ale nakonec, když  Nagini zaútočila na Remuse, Hagridovi se jí povedlo na chvíli chytit a držet. A byl to právě Neville, kdo ji pohotově setnul hlavu Nebelvírovým mečem.

V každém případě vděčíme za vítězství hlavně Snapeovi. Nebýt toho, že mi řekl o Nagini nevyhráli jsme. Dal mi lahvičku se svými vzpomínkami.

 Víte dobře, pane, že poslední rok před vaší smrtí, jsme se Snapem uzavřeli beze slov jakési příměří. Lecos mi v té době docházelo a musel jsem si ho vážit čím dál víc. Ale teprve potom, co jsem viděl jeho vzpomínky, uvědomil jsem si v plném rozsahu, co pro nás všechny dělal a co to znamenalo pro něj.

 Jsem rád, že můj patron, kterého jsem vyslal pro pomoc, ji také včas přivedl, a on nakonec přežil. Rád ho zase uvidím, protože teď už vím, proč jste mu celou dobu bez jakýchkoliv pochyb věřil.

Určitě jste dobře věděl, že vás miloval a ctil, jako otce. To, že vás zabil, ho muselo stát část duše, která v něm v ten okamžik také zemřela. Bylo kruté to po něm chtít.“

Mladý muž zůstal tiše sedět bez pohybu a bez myšlenek. Hluboko uvnitř cítil podivné smíření. Nevěděl, jestli ten pocit vyvolal poklidný soumrak, který otupil ostré a zřetelné hrany věcí kolem, nebo tu úlevu způsobilo tohle místo a svěřené myšlenky. Snad to bylo obojí.

Teprve po chvíli nepatrně potřásl hlavou a vstal. Trochu se pousmál a na kratičký okamžik položil dlaň na chladný mramor. Pak vyslal poslední myšlenku.

„Zatím sbohem, pane. Teď se uvidíme častěji.“ Otočil se a vydal se na cestu k hradu.

Nastupoval do Bradavic, jako učitel obrany proti černé magii.

»«

 

 
Poslední komentáře
24.11.2010 19:09:27: hajmi, je to skvělé, moc se ti to povedlo. díky že jsi nechala na živu nejen severuse, ale i rema....
22.11.2010 09:59:17: Nezbývá, než se přidat k ostatním a těšit se na pokračování, začátek vypadá velmi slibně, a doufám, ...
11.11.2010 22:37:05: Už sa teším na pokračovanie tohto sľubného začiatku. smiley${1}
09.11.2010 00:20:21: Začíná to slibně, upřímně se těším na pokračování smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.