Tajuplné stránky jednoho zahradníka

DRABBLE A JINÉ PERLY

Sallome - ZLATÁ RENETA

Okolo Děravého kotle pole lán,
hoj letí, letí z lesa pán,
na lesklém silném koštěti, 

už se těší, jak zítra do Bradavic doletí,

s maskou cizince na tváři.

               Cítí se sám a sám.

 

A před hospodou z koštěte hop
a na krčmu: klop, klop, klop!
„Hola hej! Tome, otevři mi dvéře,
mám žízeň, že by velbloud chcíp,
dej mi ihned žejdlík piva pít!“

 

Přisedl k muži jako květ,
neviděl také krásy svět;
Hostinská přinesla zmrzliny pohár,
stydlivě usedla zpět za bar,
přemítala, kde se tam ten druhý muž vzal.

 

Harry sedí, nevěda, co chtěl,
své velké žízně zapomněl;
vidí jen jeho havraní vlas,

poslouchá podmanivý hlas,

omámeně usrkává své pití,
nemůže očí odvrátiti
ze svého profesora.

 

Pomalu vyšel nahoru, 
když spatřil ve dveřích štěrbinu!
To už ho Severus k boku svému vine -
„Ach pane, nemám vůle jiné,
než je přání Tvé.“

 

„Kampak se poděla hrdost tvá?
Nikde nevidím ji já….“
„Ach pane, touha mnou zmítá,
je mi jedno, co bude zítra.
Dnes v noci vás chci toliko potěšit!“

 

II

 

„Vstávej, Severusi, již je čas,
ředitel čeká, začíná školní rok zas.“
Doufám, že jen tak nepřijdeš na to,

že jsem jen šmíra, ne žádné zlato.

I přesto, že jsem mág!

„Stroj se, řediteli, jen se stroj,
v bradavickém hradě bude souboj.“  
Dobře se Brumbál s Harrym pobavili,

síly své přitom poměřili.

A že praskly nějaké kosti?
Poppy je ke své nelibosti

spraví buď jak buď!“

 

„Hned jak si dojdete na záchod

půjdeme moji žáci na pochod.

Až budete v lese na rozhraní,

cestu ku své magii najdete si sami.

Poroste rychle vaše moc,

budu váš žádat na pomoc.

V boji proti Voldemortovi!“

 

„Harry, Harry, řekněte
nač s sebou ta pouta béřete?“ 
„Pouta budou dobrá v sklepě chladu,

zbystří vaše smysly, zjasní hlavu.

Pojďte honem, máme spěch!“

 

„Harry, Harry, řekněte,
kampak ten klíč od pout nesete?“
„Úzkost je dobrá, když jste v temnu,
najdete své síly, nebo zemru.
Pojďte jen honem, pojďte už!“

 

A když vyšli z chladného sklepa,

netopýr a tygr tu na ně čeká. 
„Hoj, semena kličte, bambus ať vzroste,

Neville ví jak na to, je to tak prosté!“
Potom však zesinal, na zem pad,

tohle si říká o nápad.

Draco se k němu nakloní,

po chvíli váhání už je na koni!

Vždyť on je léčitel!

„Nyní se Harry těš,
můžeš být na sebe hrdý, kterakkoli chceš.
Zbijeme tvoje svěží tělo,
modré bude tvé čelo,
ať si mág, nebo ne!“

 

„Na násilí je času dosti,

až z toho hada zbudou jen kosti.

Teď když máte svoje síly,

nemá už šanci, vzhůru k cíli.

Na společného nepřítele!“

 

Harry je znaven, ruce se třesou,

čokoládu do úst nedonesou.

Vytvoří rychle záštitu,

přesto má lektvar na hábitu.

Stojí tam, tak jak ho stvořil Pán,

Severus už ví, že byl obelhán.
„Pottere, vždyť jste podoben Alexovi právě
jak oko oku v jedné hlavě.
Vy jeden člověk jste!“

 

„Jak jsem si tě jen mohl pustit k sobě blíž,
nechci tě nikdy vidět již.“
Zapomenout na něj musím hned,

najdu si rozptýlení lepší, na to vezmi jed.

I byla konference - zralý hřích,
oba Italové samý smích;
hodně bylo vína, radování,
touhy a vášně bez ustání.
Do pondělního rána.

 

A když zasvítal osudný den,
lektvary volají, i když je unaven.

Nechá na sobě cizích mužů pach,

ví přesně jak Harryho vytrestat.
Harry tam stojí jako přimražen,

žárlivostí svojí nenadále zasažen.

S tímhle se nikdy nesmíří!

 

Ví, že nevrátí se k sobě zpět,
uvadnul jejich lásky květ!
A byla to vůbec někdy láska,

v srdci má díru, mozek praská.
Jak ho jen získat zpět!

 

IIl

 

Okolo Prasinek pole lán,
hoj letí Zapovězeným lesem druhý pán;

zloba strašná ho ovládla,
temná kletba Harryho zasáhla,
spěchá přímo k chaloupce.

 

A před chalupou z koštěte hop
a na chalupu: klop, klop, klop!
„Hola! Otevři mi dveří,
ať oči mé brzy uzří,
co jsem způsobil!“

 

Harry ve sprše, všude krve dosti,

na Severuse zaútočí bez milosti.

„Hoj, co nám nesou vzácný hosti?

Bylo by ti po radosti

dílo své dokonati?“
„Nesu ti, nesu vzácnou mast,
chci tvoji prdel zachovat,
jak by byla mou vlastní.“

 

„Hoho, panáčku, div a div,

mám vám být vděčný, že jsem ještě živ?
Buď dokonejte svůj nápad,

nebo ihned odejděte bez myšlenky na návrat.  
Tak rychle jak jste přišel k nám.“

Severus odešel!

 

Andy a Derek, svého bytu páni,
náhodou byli včera zábavou odvoláni.
Když přišli domů v pozdní noc,

museli přispěchat na pomoc,

někdejšímu milenci svému.
Bezmála mrtvému.

 

„Ach, pane doktore, div a div,
kdo by se nadál jaktěživ, znásilnění?
Vždyť on je hodný, rád se mazlil, rád si hrál,
kéž bych vždy věrně
po jeho boku stál!“

 

„Však radu, pro toho zmetka mám:
za Alexovu bolest svou hlavu mi dá;
nebude už žádný svůdný hlas,
v betonu zetlí černý vlas.

Nikdo ho nikdy nenajde!“

 

„Špatná je, Andy, úvaha tvá,
vykonej, jak to cítím já:  
Slib mi, že Severusovi neublížíš,

mstou duši čistou nezatížíš.
Já ho mám rád!“

 

 

IV

 

Poppy už do špitálu briskně spěchá,
proč jen svůj čepec nevynechá?
Šest doktorů v šoku bylo,

jednomu se však srdce rozechvělo.
Přemýšlí jak položit ji na zelený mech.

 

Harry stráví v hradě už tuto noc,

ta zpráva vzbudí štěstí moc.
Nynčko mu smrti nehrozí nic,
jen kdyby nenalezl k Malfoyům klíč.

Špatný oblek vzal si Alex naneštěstí,

je tu však Severus a situace se briskně zhostí.

Pohledy se střetnou, srdce plane,

poslouchat za dveřmi však musí, to je dané.
Špionáž maskují vášnivým chtíčem,

vázu při tom shazují a není zrovna kýčem,
když je spatřil Lucius!

 

Touha je žene domů zpět,

dají si kafe a lásku si vyznají hned:
„Můj život bez tebe je prázdný, zpustlý,

budoucnost se stává pouze povinností.

Nemohu ti slíbit roky, ba ani měsíce,

však zbylý čas s tebou pro mne je více,

než bych si kdy mohl přát.

 

Severus uchopil jeho něžnou tvář,
dívá se naň ho jak na oltář:
„Jestli mě doopravdy chceš,

maskovací kouzlo hned sejmeš.“

Harry se bojí odhalení,

nakonec povolí, zbytí není.

Severus taje, chce ho tak jako tak,

na tuhle tvář si zvykne snad!

 

***

Neville ve skleníku sklesle sedí,
jak na zlatý obraz na Hermionu hledí.
Ta ho z okna vyhlížela:
„Kéž bych to mužné tělo měla,
anebo že by dvě?!“

 

„Jde se Severuse pozeptat,
zda by měl šanci Draca obírat?“
„Tohle Neville moje věc není,
nehleď na to, že babička tvá to neocení.
Dělej, co káže srdce tvé!“

 

„Srdce mé? Ajaj, divná věc!
Ale já chci míti oba přec:
půjdeme všici do pokoje,
tam příroda a pudy si řeknou svoje.
Vše za ty chvíle dám!“

 

Oba ten nápad přijali,
do Nevillovy světničky spěchali.
Dva chlapci a jedna dívka teď,
užívají si, až to bere dech.
Jako by zítřka nebylo!

 

V

 

A když byly tři neděle,
Voldemort letí do bitvy vesele:
„A jak se má, můj milý Brumbál,
ukaž mi, jak ses nadál
mých posledních slov?“

 

„Och, já tvoje hrozby k srdci vzal,
a hleď, koho jsem tu pro tebe přichystal:
jediný mezi mými hochy,
Harry je mág - celý zlatý,

jen abych tě porazil!“

 

„Běž se můj Brumlo do věže posadit,
nech mě s tvým chlapcem si promluvit.“

Hůlku svou chutě zvedl,
když berlu mága uslyšel, strašně zbledl -
běda, jaký to přísný zpěv!

 

„Vrrr - zlou tu spřádáš nit!
Přišel jsi Smrtijedy své ošidit:
vlastního mudlovského otce jsi zabil,
nečistého rodokmenu tak se zbavil -
vrrr - zlá to nit!“

 

„Jakou to Harry berlu máš?
A jak mi tu na ni divně hráš!
Zahraj mi, zmetku, ještě znova,
nevím, co chtějí tato slova:
vpřed nebelvíre, vpřed!“

 

„Vrrr - zlou to předeš nit!
Chtěl jsi své Smrtijedy ošidit:
jejich moc sis přivlastnil
znamením temným je zotročil -
vrrr - zlá to nit!“

 

„Hó, strašlivě mi, Harry, hráš!
Nejsi tak slabý, jak býti se zdáš!
Zahraj mi, smrade, do třetice,
abych uslyšel ještě více:
jeď, můj statečný, jeď!“

 

„Vrrr - zlou to předeš nit!
Přišel jsi Smrtijedy své ošidit:
však Severus léta ze své vůle,
dvojitý je agent k tvojí smůle -
vrrr - zlá to nit!“

 

Jak ta slova o zradě uslyšel,
na chvíli se zarazil, vzteky se chvěl;
Harry ihned zmobilizoval svou moc

přivedl si oheň na pomoc.

Zvolal pak hlasně v širý les:

„Přírodo, vezmi si prosím jeho popel zpět,
skonči to s tou luzou, co chtěla zničit svět.

Ať nikdy nikomu již neškodí!“

 

VIl

 

Oblast 51 zahalená v maskovací síti,
jakpak se asi Harry cítí?
Šest otevřených proudů bylo,
z nich se jeho živobytí lilo
po zelených nemocničních zdech.

 

Došlo Harrymu náhle štěstí, pryč je moc,
nynčko mu hrozí smrti noc:
tělo již chladne, krev si sedá -
běda té době, běda, běda,
rychle na operační sál!

 

***

 

V tu se z hradu cimbuří
stařeček převlídný vynoří:
šedivé vousy po kolena -
vloživ jeho magii na ramena
v jeskyni ji nes.

 

„Severusi, Neville, je chvat,
Harryho moc připravit na návrat:
v bradavickém hradě to nezvládneme,
v temné jeskyni jí přebereme,
od magie zlé!“

 

***

 

Bývalý Smrtijed zvědavě hleděl,
od svého nového pána dostal apel.
Lucius už ho z okna vyhlížel:
„Marline, kéž bych tu toho zmetka měl,
prý chlapce ze zlata ryzího!“

 

Byla to mela, kterou každý voják zřel,
tisíce hypotéz přišlo na přestřel.
„Jsou to jen zbraně, kdepak čáry.“

Hermiona ví si vždycky rady!

 

***

 

„Severus zase zlobí? Ajaj, není to nová věc!
Já ho nechci zatěžovat přec.
Má rád krásné muže - palec nahoru,

já jsem zrůda - jako z hororu.
Nezlobím se naň!“

 

Ron se do toho vložil,
a v obou mužích oheň zas ožil,
a v jeden celek spojily se jejich těla,
splynuly i jejich duše, jak by byla cela,
bez porušení.

 

***

 

Zubožené tělo pod stromem sedělo,
ve slabých prstech ruku léčitele drželo.
„Když nemám svou magii, nezmůžeš Draco nic,
mám odměřeno času sotva na měsíc.“

Účty si však vyrovnat musím

s uprchlými Smrtijedy, co teď slouží Luciusi.

 

Smrtijedi padnou do pasti ke své zlosti,

Harry je připraví o magii bez milosti.
A Luciuse o život!

Tohle je konec? Všichni se mýlí,

Harrymu zcela došly síly.

Bojuje opět o život!

 

***

 

„Darovat magii? Draco, divná věc!
Ale já mu ji chci dáti přec:
Mamičko Weasleyová své děti spoj,

jejich magie svede tvrdý boj.
Jen ať nám Harry nezrezne!

 

K Harryho magii jinou přiložil,
a v jeho srdci oheň zas ožil.
V jeden celek srostlo tělo,
jako by vždycky bylo celo,
bez porušení.

 

V Severusově náručí teď leží,

na ničem jiném nezáleží.

Tohle láska je!

 

 »«

Doufám, že jsem se svým dílkem nedotkla žádného milovníka veršů Karla Jaromíra Erbena 

Poslední komentáře
22.11.2010 10:14:12: Už jsem ti psala, tak se nebudu ve chvále opakovat smiley${1}smiley${1}smiley${1}
14.11.2010 17:29:01: Tak tohle je SKVOST!!! Nádhera! Jsem opravdu překvapená. Ani nevím, jak slovy vyjádřit patřičnou poc...
12.11.2010 09:09:50: Super, moc jsem se pobavila a zavzpomínala na školní léta.
10.11.2010 22:55:57: Sall toto je prostě bomba. Ti si do toho zahrnula úplně celou povídku. Můžu jenom říct dokonalé a ná...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.