Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 33

Epilog

Za komentáře dekujeme: A., Airiny, aMaja, Anfulka, Anneanne, Arya, Bacil, Belldandy, Beruska, Cim, Elza, Eva, Gleti, Grid, Kitti, Midnighttess, Michangela, Minimarka, Mononoke, Mori, Nade, POPO, Slimča, Tiberia, tobias41, Vinka. Přiznám se, že mi bude smutno jak po Vás, tak po povídce, ale vše jednou musí skončit. Doufám, že si poslední „vydchnutí“ Dechu života užijete.

Vaše Sallome, Janpis, Bára a Hannellka

»•«

V očekávání vyšel vstříc konejšivé náruči smrti. Její pach se linul ze Severusova vědomí jako ta nejomamnější droga. Všichni k ní den za dnem spějeme se stejnou neodvratitelností, s jakou den střídá svým prvním slunečním paprskem noc, v přirozeném, stále se opakujícím cyklu. Tak proč jí krapet nepomoct? Půjdu kamkoliv půjdeš ty, pamatuješ? Uvolněně vyrazil k průchodu, kde se obvykle střetávali. Ledový závan z tunelu, který postrádá konec, mu napovídal, že jde správným směrem. Stál na pomyslném prahu. Vykročil do neznáma s odhodláním slepce, který odhodil bílou hůlku a rozhodl se spolehnout jen na svůj instinkt. Byl však nemilosrdně vyvržen zpět. Průchod před ním se uzavřel. Kolem něho naprosté ticho. Cítil se tak sám jako nikdy v životě. Zklamal. Severusi, Severusi, SE-VE-RU-SI!!! Volal, křičel, řval, hulákal, vzýval. Jedinou odpovědí mu byla ozvěna vlastního zoufalého hlasu. A pak že je smrt spravedlivá. Harry právě s neúprosnou jistotou pochopil, že není. Jinak by ho nechala jít dál. Vzala by si ho. Přijala by je oba… společně… Svět byl přece zachráněn. Svůj úkol už splnil. Tak proč nesměl jít s ním? Proč? Proč? PROČ?

„Probírá se…“ uslyšel z dálky známý ženský hlas, ke kterému nedokázal přiřadit tvář.

„Severusi!!!“ zaskučel srdceryvně, ještě než se plně probudil. Byl to křik z vlastního vyprahlého hrdla, který ho vytáhl do plného vědomí.

„Lektvar na uklidnění!“ cítil na rtech chlad laboratorní baňky.

„Ne!“ zvuk tříštění skla mu vybuchl v hlavě spolu s jeho, jako bič ostrým, hlasem. Nechci se uklidnit, přišel jsem o člověka, kterého miluji! Tak proč bych měl být klidný! Harry potřeboval truchlit, bezostyšně plakat, dát najevo celému světu, jak velkou ztrátu cítí. Ne proto, aby byl litován, ale protože na to měl prostě právo. Hlavně toužil cítit. Cokoliv. Jen ne otupělá nicota. Chtěl, aby to bolelo. Přál si truchlit za sebe, za celý svět. Za každého, kdo zůstal netečný.

„Je mi to tak líto…“ objímaly ho drobné ženské paže a on se ztratil v záplavě bujných vlasů.

Povolil stavidla slz. Nechal je vyvěrat spolu se všemi svými emocemi. Křečovitě se držel Hermiony kolem krku, jakoby byla jeho jedinou záchranou před strmým pádem do izolace šílenství. Poslední pojítko s příliš trýznivou realitou. A ona ho nepustila. Konejšivě ho laskala vyrovnaným hlasem. Nevnímal, co říká. Slova postrádala smysl. Celý svět pozbyl smyslu. Ostrá bolest projížděla celým jeho tělem, jako nůž, který se při každém nádechu znovu a znovu zanořuje do těla. Krájel ho zaživa, a spolu s ním celé jeho bytí, na tisíce malých kousků.

„Musím ho vidět!“ vzepřel se náhle dívčinu náručí. Posadil se.

„Harry, nemyslím si…“ začala rozpačitě.

„Musím ho vidět!“ opakoval. Jeho zoufalství se přetavilo v čistý vztek. Tepna na krku divoce pulsovala. Ruce zaťaté v pěst.

„Harry, prosím!!!“ pověsila se mu kolem krku.

Setřásl ji. Vyskočil z postele, zavrávoral. Musel se opřít o pelest, aby neupadl. „Musím se rozloučit! Copak to nechápeš???“ oči, které již neměly slz, jeho hlas však jimi byl prosycen. „Musím ho vidět…“ zlomil se mu v trýznivém šepotu.

„Jen pokud tohle vypiješ,“ Hermiona mu s chvějící se rukou a omluvným výrazem podala flakónek s lektvarem.

Oči mu zastřel závoj. Těžká mlha zahalila jeho vnímání. Bolest se otupila. Pohyby zvláčněly.

Hermiona beze slova ukázala na dveře do sousední místnosti. Jako loutka bez vlastní vůle, co noha nohu mine, se vydal tím směrem. Naznačil Hermioně, že si přeje být sám a zavřel za sebou dveře. S obavami se rozhlédl po místnosti. Na posteli leželo Severusovo tělo, jakoby spal. Smrt mu vyhladila křídově bledou tvář do pokojného výrazu smíření. Harry mu zkřížil ruce na prsa a poklekl. Hlavu opřel o jeho bok. Rozjímal. Vybavoval si jak chvíle dobré tak ty zlé… tolik času promarnili nesmyslnými šarvátkami, a když se konečně našli, byli rukou osudu nemilosrdně rozděleni.

Dveře se několikrát tiše otevřely a zavřely. Harry se ani nepohnul.

„Nenechám tě tady…“ zašeptal. Přetáhl deku přes Severusův obličej… „Dobby… splníš mi prosbu?“ podíval se na něho naléhavě.

„Cokoliv, pane Harry Pottere!“ popotáhl skřítek, obrovské oči se leskly.

„Přenes nás, prosím, k němu do laboratoře… já… nemůžu ho tady nechat…“ hlas se mu zlomil. „Nesnášel to tu právě jako já! Zaslouží si čekat jinde…“ slzy, o kterých si myslel, že už všechny prolil, se draly opět na povrch.

Dobby položil ruku na Severusovy přeložené paže a za tichého – puf, s ním zmizel. O několik vteřin později se vrátil pro Harryho.

~~~

„Co tady děláš?!“ rozkřikl se vztekle na Lupina. Naděje, že jim zabezpečená laboratoř poskytne útočiště, vzala za své.

„Hrabe se v jeho věcech!“ oznámila Gundhilda pobouřeně.

„Hledal jsem lektvar, který pro mě vytvořil!“ bránil se Remus.

„Nejsi jen vlk… chováš se jako hyena! Ne, hůř… kroužíš tady jako sup, který si urve kus masa ze sotva vychladlého těla!!!“ Gundhildě se kutálely slzy po tváři. Otřela je do velkého mokrého kapesníku.

„Myslím, že by byl rád, kdyby lektvar, který vyvinul, nepřišel vniveč,“ zamlčel svou zásluhu na jeho výrobě. Přistoupil k Severusovi a odkryl mu tvář. V něžném gestu se krátce dotkl jeho čela. Ukázal na krabici, která byla dvojčetem té, do které Severus v jeskyni ukládal lahvičky s lektvarem. „Netuším, jestli má McGonagallová potřebné zaklínadlo, ale možná by nebylo od věci ji okamžitě vyhledat a zjistit, jak se věci mají,“ poslal Remuse bez okolků pryč.

Lupin se vrhnul k bedně. „To je ono!!!“ nedokázal skrýt nadšení.

Harry se sesunul na podlahu vedle Severusova lůžka. Lupin k němu váhavě přistoupil. „Je mi líto tvé ztráty,“ jeho oči však plály vlastní radostí.

„Vypadni!!!“ zasyčel Harry zároveň s Gundhildou, která svá slova podpořila dobře mířenou bodlákovou kletbou, na jeho pozadí.

Harryho ovanula známá magie. Užasle zíral na nenávistně se tvářící portrét. „Kdo jste???“ Ruce založené povědomým způsobem. Bolest utlumená lektvarem se vracela v plné síle. „Máte jeho magii,“ jako v mrákotách došel ke Gundhildě a vztáhl k ní ruku. Toužil alespoň na chvíli pocítit Severusovu moc. Opojit se pocitem, že je s ním. Zavřel oči a přitiskl tvář na portrét. „Dám veškerou svou moc výměnou za nepatrný úlomek té jeho,“ zašeptal vroucně. Slzy zoufalství skrápěly plátno.

„Jmenuji se Gundhilda z Gorsemooru. A velmi bych, pane Pottere, ocenila, kdybyste byl tak laskav a přestal okamžitě znečišťovat můj obraz!“ ohradila se čarodějnice a štítivě se odtáhla.

„To vy jste přeměnila tenkrát v ředitelně Severusovy knoflíčky na náušnice!“ uvědomil si náhle Harry. „Prosím… prosím… dám vám, co budete chtít! Má magie je silnější než ta Severusova. Vyděláte na tom,“ snažil se ji přesvědčit Harry a dál se mazlil s plátnem, nechávaje do sebe prostupovat tolik potřebnou sílu.

„V žádném případě! Je to to jediné, co mi po něm zůstalo!“ odsekla tvrdošíjně. „Krom toho, část mé osobnosti je tvořena esencí z jeho magie, nehodlám se vzdát sama sebe!“

„Smím si vás tedy ponechat?“ vydechl Harry konsternovaně.

„Ty bys to udělal?“ zamrkala dojatě. Na chvíli tak vypadla ze své role.

Harry přešel k Severusovi a přejel prstem po skobovitém nose. „Miluji ho… nedokážu si představit, že mě opustil navždy. S vámi si nebudu připadat tak sám. Ve vás žije dál… dovolte mi ten nepatrný kousek Severuse s vámi sdílet.“

„Dotvořil mě takříkajíc k obrazu svému, aby nebyl tak sám…“ přikývla. „Tedy, nikdy by to nepřiznal,“ odfrkla si. „Moje oficiální úloha byla dohlížet, aby nedošlo k nějaké nehodě při vaření. Jakoby si on někdy nechal v něčem poradit! Raději by vybuchl i s celými Bradavicemi do povětří, než by přiznal chybu!“

„Je milé, povídat si o něm s někým, kdo ho tak dobře znal… s někým, komu na něm záleží… záleželo… záleží…“

Vstal a vydal se zpět ke Gundhildě. Pohladil nenasytně plátno otevřenou dlaní.

Ta si unaveně povzdychla. Vytáhla hůlku a na jejímž konci zářilo jasné světlo. „Moc není fixovaná na mě. Je vpletena do jádra mé hůlky.“ Napřáhla magický předmět k Harrymu. Neváhal a přiložil svou hůlku k její. Severusova magie prolétla jeho paží a zaplavila jeho tělo jako mořský příboj. Uvítal ji, plně se jí odevzdal. Sílila v něm, živena jeho láskou, odhodláním. S jiskřením se třela o tu jeho, v milostném tanci z čisté radosti z opětovného shledání. Harry se zaměřil právě na ty jiskry. Bylo na nich něco zvláštního. To byla ona podstata, která dotvořila Gundhildu. Hýčkal ony zárodky života jako nejvzácnější poklad světa, rozdmýchával je opatrně svou nadějí. Budeš žít v mém srdci, navždy… světélka nabírala na síle, pulzovala životem. Zaplnila celé Harryho vědomí. Ve chvíli, kdy se zdálo, že ho to rozerve, prorazila bariéru, kterou mezi ně postavila nemilosrdná smrt a vylétla průzorem ven. „Nemůžu tě ztratit podruhé!!! Zavyl Harry a bezhlavě se vrhnul za křehkým důkazem Severusova bytí, aby se ocitl v jeho rozjitřeném vědomí. Merline. Vydechl úlevně… tyty… ty… bál se vyslovit slovo ŽIJEŠ. Několika rychlými kroky překonal vzdálenost, která je oddělovala, vrhl se na Severuse a zalehl jeho tělo svým. Novým přívalem slz skrápěl jeho tvář, která již nebyla strnulou maskou. Líbal chvějící se víčka. Vpletl mu prsty do vlasů a nechával je protékat mezi prsty. Vnímal Severuse všemi smysly. Nemohl se ho nabažit. Uložil si hlavu do prohlubně jeho krku.  „Tolik jsi mi chyběl…“ zašeptal rozechvěle.

Severusovy paže mu útěšně přejely po zádech. „Asi jsem na chvíli usnul…“

„Usnul…“ rozesmál se Harry hystericky.

Plameny v krbu se rozhořely a z nich vystoupila Hermiona následovaná McGonagallovou a Lupinem. „Harry! ON JE MRTVÝ!!! Musíš se s tím smířit. Už pro něho nemůžeš nic udělat!“ zděsila se při pohledu na přítele, který měl přitisknutá ústa na těch Severusových.

„Říkala jste mrtvý, slečno Grangerová?“ otočil na ni hlavu Severus.

Hermioně se ztratila barva z obličeje a sesunula se k zemi.

„Ti mladí nic nevydrží…“ komentovala Gundhilda znechuceně, potutelný úsměv však prozrazoval její radost.

Ředitelka s naléhavostí v hlase křikla do krbu cosi, co znělo jako: „Poppy… laboratoř… okamžitě!“

Harry ze Severuse neochotně sklouzl. Posadil se na okraj jeho lůžka, ruku položenou na jeho. Prsty se automaticky propletly.

„Řekne mi někdo, co se tady, pro Merlina, stalo?!“ opřel se Severus o lokty.

Lékouzelnice na něho vysílala diagnostická kouzla, ještě než stačila opustit prostor ohniště. „Neuvěřitelné… Nejen, že se obnovily tvé životní funkce, ale vypadá to, že se snížil tvůj biologický věk!“ uzavřela po několika minutách důkladné prohlídky, při níž si nikdo nedovolil vydat ani hlásku.

„Jak jsi to dokázal, Harry???“ vydechla Hermiona, kterou Lupin právě vzkřísil.

Gundhilda si teatrálně odkašlala.

Harry vyhledal její pohled, ze kterého čišel nesouhlas.„Nejspíš budeš muset přijmout fakt, že jsem prostě mocný mág!“ vyhlásil rozšafně.

Až na Severuse a Gundhildu se všichni začali smát. Nikdo z nich pořádně nevěděl čemu. Jejich řehot byl očišťující. Smýval všechen nahromaděný stres. Nepřestali, ani když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Draco. Hlavu sklopenou ramena svěšená. Instinktivně se zaměřil na nepatřičný zdroj hluku.  Ke svému úžasu spatřil smíchem se prohýbajícího Lupina. Vlna vzteku ho zbavila soudnosti. Všechna frustrace ze ztráty dvou jemu nejbližších mužů  v něm vybuchla. „Jak se opovažuješ zneuctít jeho památku!!!“ bez zaváhání na něho poslal rudý paprsek kletby.

To že nebyl Lupin sám v místnosti, si uvědomil, až ve chvíli, kdy uslyšel Hermionin poplašený výkřik. Zmateně se rozhlédl. „Ty… ty…ty žiješ?“ vydechl úžasem, když mu padl zrak na Severuse.

„To jste si domluvili, nebo tady zavládlo nějaké kolektivní šílenství?!“ ztrácel Severus trpělivost. „Ujišťuji vás, že jsem beze vší pochybnosti naživu! Což se s určitostí nedá říct o Lupinovi!!“ nasměroval na něho jejich pozornost.

 „Vypadá to, že Lupin dnes nemá ten nejlepší den,“ pronesla Gundhilda ledově.

Popy rázem změnila cíl svého zájmu. „Je v bezvědomí a nějakou dobu takhle zůstane. To je pro něho zlé. Dnes je úplněk. Jeho stav může fatálně poznamenat proměnu!“ konstatovala bezbarvě.

„Remus říkal, že jsi vynalezl lektvar, který ho zbaví prokletí. Než přiběhla Hermiona s tím, že Harry někam zmizel s tvým tělem, ukazoval mi nadšeně lahvičku, na jejímž štítku bylo nadepsáno: Bezpečný úplněk,“ obrátila se ředitelka na Mistra lektvarů.

„To je pravda, ale k tomu, abychom mohli bezpečně lék vyzkoušet, povede ještě velmi dlouhá cesta. Testování na zvířatech… pochopitelně jiného druhu než jsou vlkodlaci… je bezpodmínečné!“ brzdil její počínající naděje. Severus budil dojem člověka, který se právě probudil po neplánovaném odpoledním spánku v nepohodlném křesle, a ne někoho, kdo byl před chvílí prohlášen za mrtvého.

„Jaká je šance, že transformaci zvládne?“ zeptal se stísněně Draco a poklekl u jeho zhrouceného těla.

Severus se vymanil z Harryho sevření a namáhavě vstal. Naznačil Dracovi, aby přemístil Lupinovo tělo na uvolněné místo. Rozestoupili se kolem něho jako čestná stráž.

Poppy vysílala další a další diagnostická kouzla. „Nějaká naděje je tady vždy. Ale bylo použito velké množství magie ve chvíli, kdy je jeho organismus oslabený přípravou na úplněk.“

Draco vyslal zoufalý pohled na Severuse. Prosím zkus to, jestli dnes kvůli mně zemře další člověk, tak to nezvládnu.

Severus to pochopil. „Poppy, připravte bezpečnou místnost, kdyby se něco vymklo.“ Kývl na lékouzelnici, která se okamžitě vzdálila, Lupinovo tělo levitovala před sebou. „Máme k dispozici kouzlo, které je součástí rituálu?“ podíval se na Minervu.

„V úvahu padá několik variant, které jsem si chtěla ověřit…“ přisvědčila. „Mohla bych vás požádat o konzultaci, slečno Grangerová?“ Hermiona nadšeně kývala, ještě než ředitelka dokončila myšlenku. Aniž se rozloučily, opustily za horečného špitání chvatně laboratoř.

„Je mi velmi líto tvé ztráty, Draco.“ zahleděl se mu Severus zpříma do očí, když tam zůstali jen oni tři.

„Nedokázal jsem ho zachránit, i když jsem stál tak blízko. Bylo mi, jako kdybych ho zabil já…“ zlomil se mu hlas. „V tu chvíli se mi zdálo, že ten pocit viny neunesu. Váš fénix mi ukázal pohnutky, které ho vehnaly do spárů toho maniaka…“ sklopil hlavu Draco. „Udělal to jen proto, aby mi dal šanci. Bylo toho tolik, co jsem mu chtěl říct. Tolik jsme toho nestihli.“

„Nemohl jsi pro něho udělat víc…“ snažil se ho utěšit Harry.

„Vždycky může člověk udělat víc!“ odsekl a prudce zamrkal očima, zatímco kmital od jednoho ke druhému. Otočil se na podpatku a s bouchnutím dveří zmizel.

Severus zabránil Harrymu, aby za ním vyběhl na chodbu. „Dopřej mu klid, aby si urovnal myšlenky a mohl v klidu truchlit,“ žádal ho naléhavě.

Harry zbledl o několik odstínů. Odvrátil od něho tvář.

Do Severusovy mysli začaly proudit deprimované impulsy. Když však vztáhnul k Harrymu ruku, aby ho k sobě přivinul, zaklapl nebelvír v neblahé odezvě průchod mezi jejich vědomím, objal se rukama a lehce se chvěl. Severus mu položil ruku kolem ramen a odvedl ho k lůžku. Přeměnil ho na pohodlnou pohovku a usadil se do ní. Harryho si vtáhl do klína. Nasměroval jeho hlavu na hrudník, do míst, kde tlouklo jeho srdce. Hladil ho útěšně po zádech. Dal mu potřebný čas na to, aby se upokojil.

„Zklamal jsem!“ špitl po notné době. „Chtěl jsem jít za tebou, ale nedokázal jsem to. Nedokázal jsem okamžitě překročit tu hranici a těsně tě následovat. Zaváhal jsem, a potom už to nešlo. Tolik jsem toužil být s tebou, ale…“ hlas se mu zlomil. Severusovo hrdlo smáčely slzy. „Zklamal jsem,“ opakoval znovu.

„A jaký by tvá smrt měla význam?“ probíral se jeho vlasy. „Upřímně doufám, že se do podobné situace nikdy nedostaneme, ale i tak bys měl vědět, že si výslovně nepřeji, abys dělal podobně nesmyslná gesta a snažil se zemřít společně se mnou! Dokážu si představit, jakou si zažil hrůzu, ale nakonec to dopadlo nejlépe, jak mohlo,“ políbil ho na čelo.

„Já, vím… Ale nemám na tom ani tu nejmenší zásluhu… nebýt Gundhildy…“ zajíkl se.

Severus se na ni obrátil s otázkou v očích, ruce dál automaticky hladily Harryho.

„Rozpoznal tvou magii a začal se po mě hystericky plazit. Dokonce nabízel, že za ten kousek co mám, dá celou svou. Když jsem odmítla, rozhodl se, že si mě vezme k sobě domů, aby si se mnou mohl o tobě povídat. Jako bych prahla po tom, celý den poslouchat ódy na to, jak jsi úžasný. A aby toho nebylo málo, téměř neustále šmatlal po mém plátně. Tiskl na mě mokrou tvář a usoplený nos. Bylo to víc než nechutné! Moc nechybělo k tomu, aby mě začala líbat…“ otřásla se. „Musela jsem mu tu magii dát! Takové zacházení se prostě nedalo vydržet! Severusi, jsem jen obraz, mám omezené možnosti jak se bránit!“ rozhorlila se.

„Tvá magie se okamžitě prolnula s tou mou, bylo to tak opojné, jako kdybych tě měl zpět u sebe,“ pokračoval Harry. „Strašně jsem si přál cítit tě, smět se tě dotknout, políbit tě. A potom jsem zaregistroval ty jiskry, byly jako čisté esence tvého života. Cítil jsem naději… ale potom ta síla prorazila hráz, kterou nás oddělila smrt. Tentokrát jsem nezaváhal a následoval to světlo. Nemohl jsem tě ztratit podruhé…“

„Ocitl ses v mém vědomí…“ odtušil Severus.

„Ve tvém pulsujícím vědomí,“ přitakal Harry. Nadzvedl hlavu a podíval se mu do očí. „Tak strašně jsi mi chyběl! Stále nemůžu uvěřit tomu, že tu jsi se mnou!!!“ fascinovaně přejížděl po linii jeho tváře. Laskal se s lícními kostmi, přejel kolem ucha ke skráni, vyhladil vrásku na čele, sklouzl laškovně po nose, aby se zastavil na ústech a obkroužil je prstem.

Severus nechal vklouznout jeho prst do svých úst a začal sát.

Harryho reakce byla víc než bouřlivá. V ten ráz se mocně vzrušil. Sedl si obkročmo na Severuse. Osvobodil svůj prst z horkého zajetí a nahradil ho svými lačnými ústy. Jejich polibek byl živelný. Zajel mu rukama pod košili. Tolik potřeboval cítit každý důkaz jeho života. Jen matně si uvědomil, že Severus z něho rve oblečení se stejně naléhavou potřebou. Mysl zahalená šílenou touhou. Povolil průchod jejich vědomí a všechny ty surové pocity se prolnuly. Divoce se třel o Severusovo ztopořené mužství. Víc! Tvrději! Dokaž mi, že skutečně žiješ! Byla jeho zoufalá myšlenka. Vezmi si mě! Teď hned! Chci, abys mě všude hladil, laskal mě svými ústy, a potom do mě tvrdě vniknul, zaplavil mé útroby sebou samým. Rozezněl se v mém nitru a stal se tak na chvíli mou součástí.

Severus zasténal do jeho úst, cítil, jak se nezadržitelně blíží k vrcholu. I Harry byl na pokraji. Zaryl nehty do jeho zad. Severus osvobodil jejich bolavá mužství z kalhot a začal je zpracovávat. Po dvou tazích se k němu svou menší dlaní přidal Harry. Bylo to tak dobré… možná až příliš. Donutil Harryho, aby na okamžik zvolnil tempo. Zadíval se mu do očí. Nechal svou myslí prostoupit všechnu lásku a něhu, kterou k němu cítil. Miluji tě Severusi! Byla odpověď, která v něm rezonovala jako ta nejkrásnější hudba světa podpořená o euforii Harryho bouřlivého orgasmu. Nechal se strhnout vlnami jeho vášně. Jejich horké sperma se smísilo s potem ulepených těl. Zrychlený dech se ne a ne dostat pod kontrolu.

„Tak co, už věříš tomu, že skutečně žiju?“ nadzvedl Severus obočí.

Harry se začal smát. Opřel své čelo o to Severusovo. „Myslím, že ještě jeden, nebo dva důkazy nejsou od věci…“ ušklíbl se poťouchle.

„Nemohli byste si to jít laskavě dokazovat do ložnice?!!“ ozvala se v předstíraném znechucení Gundhilda. Tedy, pokud to stihnete. Zhruba za hodinu vyjde měsíc!“ poukázala svým veskrze svérázným způsobem jednak na fakt, že jsou přímo proti krbu a může sem kdykoliv někdo vtrhnout a zároveň jim oznámila, že by se měli připravit.

„Tohle si vyřídíme později!“ vyslal na ni Severus zdrcující pohled.

Harry zrudnul jako pivoňka. Celou dobu se na nás dívala! To nepřežiju!!! zaúpěl.

Ty to zvládneš, ale o její další existenci vážně pochybuji!!! Zavrčel Severus v jeho vědomí. Rychlostí blesku je oba očistil, dal do pořádku jejich oděv. Upravili se.

Když se o chvíli později ozvalo zahučení v krbu, sklouzl Harry z jeho klína a jakoby nic se způsobně posadil vedle něho. Tak to bylo o fous! Konstatoval.

Z plamenů však vylétl pouze pergamen, na němž byl v rychlosti naškrábaný vzkaz bez podpisu: Za 15 minut na izolaci.

Severus naskládal do kožené brašny několik lahviček lektvaru, velký svitek pergamenu a nový brk na poznámky. Než odešli, vyslal ještě Severus poslední nenávistný pohled doprovázený hrdelním zavrčením směrem ke Gundhildě.

„Zdá se živoučkej až přespříliš!“ poznamenala tak, aby ji neslyšeli.

~~~

Severus kývl na Draca, který kontroloval pevnost zárubní dveří.

„Jak je na tom?“ zeptal se lékouzelnice Harry.

„Žádná změna…“ odvětila a dodělávala poslední detaily polstrované místnosti. Lupin ležel na měkké podlaze.

„Myslím, že to máme!“ oznámila Minerva s Hermionou v patách, obě vypadaly nadšeně.

„Naše domněnka je, že proces musí probíhat obráceně, než když došlo k nehodě, po které se zrodil první vlkodlak. Nejdřív se musí nastartovat proměna, potom přijde na řadu kletba a nakonec lektvar,“ vysvětlila Hermiona.

„Očekáváte snad, že se zavřu do klece s vlkodlakem o úplňku a budu se spoléhat na vaši ničím nepodloženou teorii?!“ zasyčel Severus nebezpečně.

Minerva jeho eskapádu nijak nekomentovala. Naznačila, aby se postavili do kruhu kolem Lupina. „Celý proces podpoříme zaříkáváním. Jsme v ideálním počtu. Každý z nás bude symbolizovat jeden z vrcholů pentagramu.“ Zavřela dveře a zabezpečila je kouzlem. „Nouzové heslo je vaše jméno!“

Rozestoupili se. Draco byl stále bledý jako smrt. Severus se tvářil jako bůh pomsty. Harry jako někdo, kdo vůbec netuší, kde je. Hermina byla ztělesněním nadšení.  A z ředitelčina výrazu sálalo odhodlání. Napřáhla hůlku nad Lupinovo tělo. A předříkala jim:

„Magie měsíce silou svou,

podpoř noc tu tajemnou.

Ač na pohled bytost nevinná,
v jeho žilách vlčí zhouba obíhá!

Vezmi si, Luno, prokletí zlé,

ať dál již neproklíná jméno tvé.“

 

Ostatní se její hůlky dotkli svou a postupně se k ní více či méně ochotně přidávali.

Jejich zaříkání rezonovalo v místnosti. Opakovalo se stále dokola ve stejném rytmu. Znělo jako mantra, která je slovo za slovem spojovala s prastarými duchovními prameny.

Lupinovo tělo se prohnulo v křeči. Fáze přeměny začala. Naráz zmlkli a odstoupili, hůlky v pohotovosti. Minerva přiložila svou na jeho čelo a obřadným hlasem pronesla: „Vlku, proměň se v muže!“

Obličej ztrácel lidské rysy.

Tohle byl ten nejstupidnější plán, na který jsem v životě kývl! pomyslel si Severus, zatímco mu vpravoval kouzlem lektvar do žaludku.

Paže se začaly prodlužovat.

„Magie měsíce silou svou, podpoř noc tu tajemnou…“ začala Hermiona stísněným hlasem.

„Ač na pohled bytost nevinná, v jeho žilách vlčí zhouba obíhá!“ přidal se k ní Draco.

Poslední část už odříkávali všichni jako jeden „Vezmi si, Luno, prokletí zlé, ať dál již neproklíná jméno tvé.“

Proces přeměny se zastavil. Odříkávání nabíralo na intenzitě. Doba, po kterou tam stáli a opakovali stále dokola tatáž slova, se zdála nekonečnou, ale jakási zvláštní síla je nutila pokračovat, i když hlas vypovídal službu. Bolavé tělo od strnulého postoje přestávali cítit. Pusa automaticky odříkávala jako kolovrátek. Severus se přistihl při tom, jak se mu soustředěním zavírají víčka. Škvírkou se podíval po kruhu. Byl jediný, kdo měl alespoň trochu pootevřené oči. Přestal bojovat a ponořil se do vlastního nitra. Nechal mantru rozeznít v celém těle. A v tom se to stalo. Nebylo již pěti různých hlasů, ale pouze jeden jediný, který naléhavě vzýval úplněk. Pokračovali i přes nelidský Lupinův výkřik. Hůlky v chvějících se rukách zkřížené nad jeho svíjejícím se tělem. Lupinovy rysy nabírali zvolna lidskou podobu. Neměnným tempem pokračovali dál, i když se Remus stal sám sebou. Znaveně přestali až ve chvíli, kdy noc předala vládu dni.

„Dokázali jsme to!“ vrhla se Hermiona Dracovi kolem krku.

„Já bych s tím nadšením počkal, až co řekne Poppy,“ chladil všeobecné nadšení Severus. Vyslovil zřetelně své jméno a vytratil se, aby jí oznámil, že není kupodivu žádný z nich pokousaný. Nikdy si nepotrpěl na povyk a oni ho momentálně dělali víc, než unesl.

~~~

„Říkáš, že proměna ve vlka nebyla dokončená a vrátila se mu jeho lidská podstata, ještě když na něho působil úplněk?“ ptala se ho cestou na izolaci.

„Ano, už jsem si myslel, že je to k ničemu. Proces se jen zastavil, ale…“ zamyslel se Severus a otevřel ji galantně dveře.

„Ale co?“ napjatý výraz v jejím obličeji byl nepřehlédnutelný.

„Zavřel jsem oči a přestal jsem myslet na to, co říkám. Bylo to tak automatické jako dýchání. Měl jsem pocit, jakoby se slily naše hlasy v jeden. Proces se zvrátil.“

„Severusi, ty jsi zaříkávač!!!“ vykřikla nadšeně Poppy.

„To rozhodně nejsem! Z duše nesnáším ty stupidní rýmovačky, omílané stále dokola!!!“ prohlásil rezolutně.

„A říkáš si někdy v duchu něco při vaření lektvaru?“ pátrala Poppy.

„Jistě, že si přeříkávám. Každý si při vaření lektvaru opakuje postup!“ ohradil se dotčeně.

Patero zavrtění hlavou.

Zítra budeš jako nový, dáš-li kořen zázvorový, vybavil si s hrůzou jednu ze svých oblíbených průpovídek. Věděl, že nemusí počítat, kolikrát opsal kruh v kotlíku, vycházelo to přesně na sedm. Naučil se to již jako student, usnadňovalo to zapamatování si receptu. A hlavně pouček, které se týkaly přípravy jednotných ingrediencí. Mandragora nekvílí, máš-li křídla motýlí. Poukazovala na fakt, že tyto rostliny zbožňují ty malé barevné třepetálky. Uchváceně je pozorují a nevydají hlásku ani při tom nejhorším zacházení.

 „Tak jsem zaklínač, a co?“ vydusal Severus z místnosti. Šokovaný Harry měl co dělat, aby ho dohnal.

~~~

„Vůbec na mě nemluv!“ obořil se na Gundhildu, sotva se za nimi zaklaply dveře.

„Být zaříkávačem je skvělá věc. Je to velmi ojedinělá schopnost. Co tě na tom tak popudilo?“ ptala se se zájmem.

Harry překvapeně zamrkal. On sám by ho teď nechal v klidu. Maximálně by mu popřál dobrou noc a někam by se vypařil a ona o tom s ním normálně mluví, i přesto, jak je na ni naštvaný. A když k tomu připočte jeho příšernou náladu... Vypadá to tak, že se má od čarodějnice hodně co učit…

„Zase jsi šmírovala!“ obvinil ji.

„Pokud mluvíš o tom, že jsem vyslechla rozhovor mezi Hermionou, Poppy a Minervou na ošetřovně, pak ano. A co se týče toho nedorozumění, pak tě mohu ujistit, že jsem odešla hned po prvním, maximálně druhém polibku. Byla jsem v ředitelně a dávala tam pozor, aby vás někdo nepřekvapil… ale děkovat mi nemusíš! Jsem zvyklá!“ založila si ruce. „Mimochodem, Lupin se krátce po vašem odchodu probral…“

„Doufám, že mi neprovolával na celou ošetřovnu nehynoucí lásku!“ odfrkl si Severus.

„Ne, tentokrát vykřikoval, že miluje kávovou lžičku. Mazlil se s ní, olizoval jí… Bylo to ještě nechutnější, než když se takto vrhnul na tebe. A představ si, že se tomu všichni smáli jak blázni!!!“

Harry zbledl jako stěna. Je pochopitelné, že při Severusově zjevné neodolatelnosti bude mít spousty rivalů, ale nikdy by si nepomyslel, že mezi ně bude patřit i Lupin.

„Předpokládám, že ta lžička byla stříbrná!“ odtušil Severus a čekal, až Gundhildě dojde význam jeho slov.

Plácla se do čela. „Takže to fungovalo! Ale to mě vrací zpět k mé první otázce. Co tě popudilo na tom, že jsi zaklínač???“

„Nesnáším infantilní básničky!!!“ vybuchl Severus.

„Nikdy jsem neslyšela, že by sis při vaření opakoval nějaké říkánky…“ ptala se na oko udiveně.

„Pochopitelně, vždyť je…“ neverbalizuji. Hlasitě zaúpěl.

„Nejspíš jsi i pomocí nějakého zaklínadla oddělil kus své magie,“ zamyslela se Gundhilda. „Jako dnes vidím, kolik marných pokusů tě to stálo, a když už jsem si myslela, že to vzdáš, tak se ti to povedlo! Vzpomínáš si, na co jsi tenkrát myslel?“

„Nevzpomínám!!!“ zapřel Severus. Nechtěl si připomínat nejtěžší období svého života. Bylo to krátce poté, co přišel zpět do Bradavic, kdy mu došlo, že na jednání Voldemorta není nic vznešeného. Že společenství, do kterého vstupoval se spoustou ideálů, je jen banda řezníků a on je jedním z nich. Brumbál ho sice přijal, ale nevěřil mu. Ani Temný pán k němu nechoval o moc více důvěry, i přestože ho do školy nasadil. Byl sám se svou vinou. A potom našel ji. Byť jen obraz, ale nebyl sám. Čekala na něho, když se vracel zmučený ze shromáždění. Ptala se neúnavně, co se stalo, do té doby, než jí řekl pravdu do všech trýznivých detailů. Prožívala s ním jeho nejhorší dny. Když jí předával svou magii, přál si dát jí ze sebe to nejlepší, co v něm zbylo. Netušil, že krom magie to byla i část jeho existence.

Násilím se vrátil do reality.

„Co se děje?“ obrátil se na Harryho, který byl zjevně duchem mimo. Vlny, které se k němu draly přes jejich spojení, ho však nenechaly na pochybách. K vlastnímu překvapení shledal, že mu to dělá víc než dobře. Lehce se pousmál a vtáhl si Harryho do náručí a odnesl si ho do svých komnat. I přesto, že mi tvé nesmyslné žárlení lichotí, tě ujišťuji, že pro podobné pocity nemáš ani ten nejmenší důvod. Zašeptal útěšně na pomezí jejich vědomí. Ústa se spojila ve váhavém polibku, který velmi rychle zintenzívněl a prohloubil se, živený jejich vzájemnou tuhou. Kolik potřebuješ důkazů o tom, že jsem skutečně na živu a moc tě potřebuji k tomu, aby má bídná existence měla nějaký smysl? Zapředl Severus na prahu ložnice.

Mám pocit, že tomu neuvěřím nikdy… zarděl se Harry.

Pak mi nezbude nic jiného, než tě o tom přesvědčovat znovu a znovu a znovu...

Do skonání světa… přitakal Harry a šťastně se usmál.

»•«

Poslední komentáře
15.10.2016 04:25:32: je rok 2016 a je to pořád skvělá povídkasmiley${1}
07.08.2016 22:00:34: Hojky, vím, že komentuju s hooodně velkým zpožděním, nebo možná znovu, ale moc jsi mě potěšila, jak ...
29.05.2012 01:05:51: Som rada, že Severus neumrel, ale to vzkriesene bolo trochu moc. A je mi ľúto, že umrel Lucius. Veľm...
04.05.2012 00:45:38: TAk jsem na vás nezapomněla, jen poslední dobou nemám moc náladu na dramatické scény a napětí... ale...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.