Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 33

32 - V potu tváře

Jako ostatně vždy patří naše kapitola věrným kometujícím: Airiny, Maja, Anfulka, Bacil, Belldandy, Cim, Elza, Grid, Kitti, Larkinh, Midnighttess, Michangela, Mononoke, Mori, Nade, Nex, POPO, Slimča, Vinka. Vaše Sall, Janpis, Bára a Hannellka.

Stýská se mi NIKI Y

»•«

Severus opřel Harryho o zabouchnuté dveře ředitelny a dravě ho políbil.

„Prosím, řekni mi, že nebudeme vařit!“ zaskučel nebelvír, sotva se od sebe oddělili.

„Jistěže budeme…“ kývl, „ale na to je dost času. Pokud si vzpomínám, máme něco rozdělaného…“ popadl Harryho za ruku a táhl ho za sebou zuřivě hradem.

„Tvoje pokoje?“ ptal se Harry nadějně.

„Museli bychom přes laboratoř…“

„Bojíš se, že by ses neudržel a začal opravdu vařit?“ zasmál se pochmurně.

Severus ho vtáhl do výklenku za sochou stařičkého kouzelníka. „Je pravděpodobnější, že se neovládnu a udělám ti to tady a teď…“ zapředl nízko položeným hlasem.

„Ano…“ vydechl Harry toužebně, ochotný k čemukoliv.

Severus přitiskl tvrdost svého klína na tu jeho. „Chci si tě vychutnat. Ve tvém podniku nehrozí nebezpečí, že nás někdo bude rušit.“ Představa, že by musel projít do svých pokojů kolem Gundhildy, ho ani trochu nelákala.

„Ale varuju, tě! Jestli budeš dělat takové přestávky, tak zešílím touhou,“ zaskučel Harry a přitáhl si ho za klopy hábitu blíž.

„O nic jiného mi nejde...“ Severus se otřel ústy o ta jeho.

Harry mu olízl špičkou jazyka sevřené rty ve snaze prohloubit polibek.

Severus však přejel po jeho tváři k ušnímu lalůčku a celý ho nasál do úst.

Harry vydal táhlý sten.

„Ššš... na chodbě mohou být studenti, pane Pottere!“ špitl mu do ucha horkým, žádostivostí přerývaným dechem.

„Prevíte!“ obvinil ho Harry. Mozek se tavil na tisíce molekul.

Severus se dutě zasmál a odstoupil od Harryho tak, jak jim to výklenek umožňoval. Naznačil Harrymu, aby vyhlédl ven.

„Nikde nikdo!“ oznámil nadšeně a přitiskl se zoufale na Severuse.

Ten ho však oproti jeho předpokladu vytáhl ven a pokračoval v chůzi směrem k východu.

„Tohle mě zabije!!!“ vrčel Harry.

Severuse se potutelně usmál. „Jak jsem řekl v ředitelně, tvůj skon nemůžeme připustit. Mimochodem, čekal jsem větší nadšení ze zjištění, že má díky tobě Lupin šanci na uzdravení.“ Změnil téma, aby sám přišel na jiné myšlenky. Další výklenek byl na dohled a on momentálně nebyl ve stavu, kdy za sebe ručil.

„Tys neblafoval?“ zastavil se Harry uprostřed kroku.

„Chceš jít do laboratoře?“ nadzvedl Severus obočí.

Harry zrudnul a zavrtěl odmítavě hlavou.

»•«

Tod neklidně přecházel po setmělém sále, který byl ozařován pouze plamenem pochodně ve tvaru pařátu.

Je jich tu stále víc a víc, uvědomil si s hrůzou Lucius, který po očku sledoval bělostné lebky na stěnách.

„Zítra v poledne si dojdu pro Harryho Pottera a jednou provždy tuto kapitolu uzavřu!“ rozhodl se Tod. „Jeden z mých mužů mi chtěl udělat radost a přivlekl mi sem mudlu, který vypadal jako Potterova věrná kopie. Takže jestli ho nevyzvedneme hned, někam ho ukryjí a už nebudeme mít šanci využít tak skvělou příležitost,“ uzavřel Tod svou úvahu.

„Jaká je má úloha, Otče?“ zeptal se přiškrceně Lucius.

„Budeš tam jako tichý pozorovatel. Zakazuji ti, abys jakkoli zasahoval do toho, co se stane! Potřebuji, abys později mohl vydat své svědectví,“ zatvářil se blaženě albín. „I když jeho ostatky budou dostatečným důkazem mojí moci, chci, aby vešlo ve známost, jak obrovskou silou disponuji,“ pozvedl bojovně hůlku.

„Bude mi ctí, Otče...“ sklonil pokorně hlavu Lucius a snažil se nemyslet na to, co ho čeká.

Z Todovy hůlky vystřelil roj zelených jisker, ne náhodou připomínající smrtící kletbu. „Buď zde v jedenáct hodin,“ instruoval ho ještě. „Pokud má identický časový rozvrh, jako v době, kdy jsem ho sledoval kouzelným plánkem, tak v tu dobu bude tvrdě spát. V noci často pracoval a přes poledne usnul, jakmile dělníci opustili pilu na polední pauzu,“ ukončil svůj závěrečný monolog Tod.

»•«

„Smím tentokrát já?“ ptal se nesměle Harry a zabránil Severusovi pokračovat v chůzi do ložnice.

Severus se mu pátravě zahleděl do očí.

Harry se k němu přitiskl. Černý hábit voněl Severusem. Nadechl se, vstřebal tu vůni, nechal jí rozvinout ve své mysli. Dovolil, aby proudila v jeho žilách a dotkla se každé buňky v jeho těle. Zcela se nechal pohltit tímto opojným pocitem. Vzal hůlku a nechal hábit zmizet, stejně tak jako vestu. Začal líbat jeho košili, pomalu rozepínal knoflíček za knoflíčkem. Zkusmo špičkou jazyka olízl odhalenou kůži. Ochutnal každičký kousek, který odkryl. Bylo to nádherné.

Severus zavřel oči a zasténal.

Harry přesunul pozornost na knoflíčky na manžetách. Zdolal první, druhý, skoro třetí…

NE! Severus otevřel oči a ucukl. „To není nutné…“

„Prosím,“ zašeptal Harry a přivinul se k němu. „Prosím!“ Neodháněj mě, chci tě, chci tě svlékat, chci tě líbat, chci tě vidět. Vím, že máš znamení a ty víš, že já to vím. Prosím, chci ho vidět, chci se ho dotýkat, a chci víc! Chci tě celého... vše, co k tobě patří. Dovol mi to, prosím!!!

Severus neřekl nic. Zvedl Harrymu bradu a zahleděl se mu do očí. Utopil se v zelených nekonečných hlubinách. Touha, kterou tam nalezl, byla nepřekonatelná. Jak jen se v tom přívalu citů mohl neztratit. Sklonil se a políbil ho. Jemně, něžně. Na jeden úder srdce zaváhal. Sotva znatelně kývl na souhlas. Zavřel oči a se zatajeným dechem čekal. A Harry pokračoval.

Prolíbal se od úst až k poslednímu knoflíčku. Tentokrát dokončil započaté dílo. Odkryla se před ním nádherná hruď. Hladil ji. Nemohl se jí nabažit. Stáhl košili přes ramena. Pohladil je. Nesměle. Obdivně. Pevně. Sklouzl zpět k manžetám.

Severus sebou trhl, ale zůstal stát. Košile dopadla na zem.

Harry nespěchal, vychutnával si ten pohled. Ruce začaly zkoumat. Krk, ramena, ruce, zpět, hruď, jemné chloupky, bradavky. Ano. Skvostné. Břicho. Nádherné.

Severus sténal. Opět.

Harry se sesul na kolena a otřel se tváří o napjatou látku Severusova poklopce. Přejel laškovně po chladivém zipu a se sebezapřením vstal.

Severus měl zavřené oči, dech přerývaný, tvář staženou v bolestné křeči.

 „Jestli nechceš, tak to nemusíme dělat…“ promluvil k němu po chvíli zmateně, když si uvědomil, do jaké míry je Severus vystresovaný.

„Pokračuj, prosím,“ vyzval ho zmijozel sotva slyšitelně.

Pohladil bříšky prstů Severusovu tvář a ta se pod jeho dotyky začala zvolna uvolňovat. Přejel po ostré linii nosu a druhou rukou mu vpletl do vlasů. Otřel se ústy o ta jeho a zašeptal. „Strašně bych si přál, aby ti se mnou bylo dobře, ale bojím se, že to nějak zkazím. Děsí mě představa, že při své nezkušenosti ve srovnání s milenci, které jsi měl přede mnou, naprosto pohořím,“ přiznal Harry.

„Není, s čím bych mohl srovnávat,“ snažil se rozptýlit Severus jeho obavy. 

„Tak tomu nevěřím ani omylem!“ vyhrkl Harry.

Zaryté mlčení mu bylo jedinou odpovědí.

Harry ho útěšně políbil a on mu k jeho vlastnímu překvapení vyšel vstříc. Dovolil, aby tišil svými ústy otevřené rány v jeho duši. Odtáhl se a dlouze si Severuse prohlížel. Drobnými dotyky, jakoby se bál, aby mu neublížil, mapoval jeho tělo. Váhavě se zastavil na levé paži, sjel rukou až k znamení, sehnul se a políbil ho. Severus ho sledoval se zatajeným dechem.

„To také není nutné!“ odvrátil zrak od cejchu. „Krom toho, vědět, je něco jiného, než se přesvědčit na vlastní oči, dotknout se...“

Nebelvír obkreslil jeho linii hada vylézajícího z lebky prstem. „Zapomínáš, že už jsem měl příležitost jeho značku vidět,“ připomněl. „ V té době mi to přišlo děsivé, ale dnes už to tak necítím.“

„Nepokoušej se mi nalhat, že bys mohl tuto zrůdnost vnímat jinak než s odporem!!!“ a nasypal tak další várku soli do svých ran.

„Nebýt to od něho, tak bych řekl, že je to vcelku zajímavé umělecké dílo,“ konstatoval Harry udiven sám sebou. „To proto ses posledně nenechal svléknout,“ došlo mu bolestně. Nejen že se odmítl svléknout přede mnou, on si nikdy nikoho nepustil k tělu, problesklo Harrymu hlavou. Zármutek, který mu přinášelo toto zjištění, se mísil se sobeckou radostí. Jsem první, kdo se smí dotýkat jeho těla!! Nechtěl se zaplést s jiným Smrtijedem a nikdo z opačné strany nesměl vědět o cejchu. Lapený mezi dvěma světy, bez možnosti úniku. Pro temnou stranu příliš světlý a pro stranu světla temný mág, pokračoval ve své úvaze.

„Umělecké dílo…“ zalapal Severus po dechu. „Netušíš, co všechno reprezentuje! Co to o mně vypovídá!!!“

„Jen tolik, žes udělal chybu, za kterou jsi zaplatil velmi vysokou cenu!“ vracel mu Harry odhodlaně zpět. „Znamení zla je mrtvé, právě tak jako on.“ Hladil jeho poznamenané předloktí. „Prosím, nedopusť, aby nám ubližoval i potom, co jsme ho zlikvidovali,“ z Harryho hlasu zněla naléhavost.

„Kdyby to bylo tak snadné, za vším udělat tlustou čáru a jít dál... ale pokusím se... Zřejmě budete rozumnější, než jsem si myslel, pane Pottere,“ s úsměvem vydechl Severus.

Harry mu rozepnul knoflík u kalhot a vsunul ruku do prostoru mezi ně a hladký povrch hedvábného spodního prádla, aby neskřípl jeho ztopořený penis do zoubků zipu. Nechal spadnout kalhoty na zem a počkal, až z nich Severus vystoupí a zbaví se ponožek.

Neuvěřitelnou rychlostí se vysvlékl z kalhot.

„Nenosíš prádlo?“ udivil se Severus.

„Někdy...“ zamlžil Harry fakt, že mu Draco žádné nepřeměnil.

Severus sjel lačným pohledem po jeho postavě. Natáhl k němu ruku, aby si ho k sobě přivinul.

Harry o kousek ustoupil. „Dnes já... Jen se dívej a o nic se nepokoušej. Připravím tě svými dotyky o rozum.“ Nedovolil, aby převzal vedení. S otázkou v očích zahákl dva prsty za gumu. Se zatajeným dechem oprostil Severusův penis z prádla. Na chvíli se mu zatmělo před očima, musel se odvrátit, aby se mu neudělalo zle. Je tak velký! Zaúpěl v duchu.

„Přiměřeně k mé postavě…“ odpověděl potěšeně nahlas Severus, který si Harryho rozrušení vyložil po svém. Vytál ho zpět na nohy. Prvně neměl pocit, že by jeho partner své pohnutí předstíral… „Neměl jsi náhodou v úmyslu přivést mě o rozum?“ připomněl mu jeho slova a provokativně si přejel po břišních svalech.

Harry mu odstrčil ruku, nahradil ji svou, aby putoval dál vytýčeným směrem. Prokličkoval si cestičku v jeho hustém ochlupení, jen o několik centimetrů minul Severusovo mužství, přes kyčel sjel po svalnatém stehnu.

Severus zaúpěl.

Harry namíchal vodu na příjemnou teplotu s úmyslem Severuse osprchovat. Proudy vody však stříkaly z hadí tlamy tak, že byli v ten ráz mokří oba. Šťastně se zasmál, domáčkl špunt do vany a sprchu volně položil na její dno. Vodotrysk je příjemně šimral do nohou. Namydlil si ruce, aby bublinkami pokryl Severusovu horní polovinu těla. Když se však dotkl jeho kluzké pokožky, zaúpěl. „Je to snad ještě rajcovnější, než když se dotýkáš ty mě,“ přiznal. Měl co dělat, aby ruce, a hlavně svou pánev, udržel na místě.

Severus se na něho nevěřícně podíval. O míře jeho vzrušení se však nedalo pochybovat. On mě opravdu chce, došlo mu.

Harry v rychlosti pokryl jeho tělo mydlinkami a začal se o něho bez použití rukou otírat. Kluzká těla se o sebe mazlivě třela v milostném tanci. Harry cítil, jak se jeho vlastní vzrušení stupňuje nenadálou rychlostí, právě tak, jako to Severusovo. „Ještě ne...“ zaprosil. Ladně se obtočil kolem Severuse a otřel se zády o ta jeho, zadkem jezdil hladce přes jeho pevné pozadí. Jen matně si uvědomoval hrubé obrysy jizev na zádech svého partnera. Severus na okamžik zamrzl v pohybu, jeho partner však pokračoval ve svých nájezdech, dokud se nechal se opět strhnout jeho vášní. Když si Harry uvědomil, že prostá změna polohy nezmírnila touhu, kterou ke svému milenci cítil, prosmýkl se zpět a zahleděl se zpříma do touhou zastřených očí.

Zatímco se celou plochou těla o sebe dál smyslně otírali, jejich ústa se spojila ve vášnivé hře jazyků, nenechavýma rukama hladově hladili tělo toho druhého všude, kam dosáhli.

Oba nepokrytě sténali rozkoší.

Severus uchopil Harryho ruku, propletl jejich prsty a obemkl jejich zápolící mužství. Nechal Harryho, aby určil tempo a začal proti němu rytmicky přirážet. S tím, jak jeho partner zvyšoval rychlost, zesiloval stisk.

Harry přesunul volnou ruku na jeho zadek a zaryl do něho v touze prsty. Začal se nekontrolovatelně chvět, aby během okamžiku vyvrcholil s jeho jménem na rtech. Rozechvělý výkřik naplnil Severusovo vědomí a posunul i jeho k blaženosti.

Harry vypnul přívod vody a ponořil se i se Severusem do jejího hřejivého objetí.

Zrychleně dýchali.

Severus si vychutnával odeznívající vlny orgasmu. To, že Harry svírá jeho penis, si uvědomil až ve chvíli, kdy ho jeho partner nechal volně vyklouznout z dlaně.

Těla se automaticky propletla v těsném objetí. Jejich ústa se spojila ve zdlouhavém, velmi hlubokém polibku.

Dopřál Harrymu nádech čerstvého vzduchu, přesunul se na citlivý ušní lalůček a jen tak si s ním pohrával.

Během několika minut se pod ním Harry začal nepokojně vrtět.

Severus se samolibě pousmál. Zvedl se, aby mu pomohl vstát. Došel pro velkou osušku. Kouzlem ji zkopíroval. Jednu přehodil přes Harryho a do druhé se zahalil sám, vzal ho za ruku a nakročil k ložnici.

Harry se však zasekl.

„Co se stalo?“ ptal se Severus zmateně.

„Nic!“ odsekl Harry a snažil se vytěsnit obraz nadměrného mužství ze své hlavy. Jeho vlastní nadšení začalo uvadat.

„Neříkej, že nic. Cítím, jak vysíláš do mého vědomí úzkostné signály…“ zahleděl se mu do očí.

„O nic nejde…“ zapíral dál Harry. Něco tak velkého se do mě nemůže vejít… děsil se dál duchu.

O tom, že natržená prdel bolí, snad nelze pochybovat! vybavil si s hrůzou Severus vlastní slova. „Stále myslíš na ten náš rozhovor, který jsme měli těsně předtím, než ses ztratil v meziprostoru?“ ptal se stísněně Severus.

„To by hlavní důvod, proč jsem se od tebe tenkrát oddělil,“přiznal Harry.

„Nechtěl jsem tě vyděsit, jen jsem potřeboval, abys pochopil, jaké ti hrozilo nebezpečí, aby ses už nikdy nedostal do podobné situace,“ vtáhl ho do náručí a útěšně ho hladil přes ručník po zádech. „Věř, že bych nikdy neudělal nic, čím bych ti ublížil.“

„Slibuješ?“ ujišťoval se Harry.

„Nestane se nic, co bys sám nechtěl,“ zavázal se Severus.

„A když to nebudu chtít nikdy…?“ zeptal se nervózně.

„Je spousta věcí, které můžeme dělat …“ umlčel jeho pochyby vroucím polibkem.

O tom, že je jeho fantazie v oblasti milování vskutku nepřeberná, během této noci Harryho mnohokrát a velmi názorně přesvědčil.

Ó Merline! A s jakou vášní to Severus dokazoval…

~~~

Harryho probudil pocit, že je sledován. „Dobré jitro, Severusi,“ usmál se. „Jak dlouho jsi vzhůru?“

„Nějakou dobu,“ odvětil neurčitě.

„Kolik je hodin?“ poukázal na fakt, že je ještě tma.

„Něco po šesté,“ ze Severusova hlasu čišela úzkost.

„Mám pocit, jakoby mě někdo protáhl ždímačkou,“ mohutně se protahoval. Nohu přehodil přes Severuse a vyhoupl se na něho. „Něco je špatně?“ zeptal se, když jeho partner na jeho výpad nijak nezareagoval.

„Přemýšlím…“ ozval se nezvykle plaše Severus.

„Mám se začít bát?“ zeptal se a začal mu líně oždibovat bradu.

Severus se zahleděl na podlahu vedle postele, Harry následoval směr jeho zájmu.

„Ředitelka ti nařídila, abys je odstranil?“ ptal se neutrálně.

Harry však zaznamenal pocity úzkosti, které se plíživě vyvalovaly z jeho vědomí. „Požádal jsem ji, jestli si je smím nechat.“

„Proč?“ tíseň nabírala na intenzitě.

„Protože jsem chtěl mít tvůj portrét nablízku,“ odvětil Harry prostě. „A jestli se zeptáš, proč jsem je nepověsil, tak proto, abys byl to poslední, co večer uvidím, než usnu a to první až se ráno probudím.“

Než si Severus uvědomil, že brána mezi jejich vědomím je otevřená, zahrnul Harryho mysl směsicí velmi různorodých pocitů. Emocí, které byly tak vyostřené, že i nepatrné přiblížení k nim bylo nepříjemné.

„Doufám, že od teď už nebudu potřebovat kopii a budu se smět dívat na originál,“ špitl Severusovi do ucha.

Inferno pocitů, které vybuchlo v Severusově mysli, by nemohla zastavit žádná síla světa a bodavě vyhřezly do Harryho vědomí.

„Tedy pokud budeš chtít…“ brzdil své nadšení nebelvír, pro kterého bylo všechny ty pocity těžké identifikovat.

Severus však dál mlčel. Ztuhlé tělo připomínalo sochu. Zdálo, se že i jeho tep se zastavil.

Harry se od něho zklamaně odvrátil. Slzy na krajíčku. Vyhoupl se na nohy a odešel do koupelny. Opřel se o umyvadlo a zahleděl se na svůj odraz v zrcadle. Z letargie ho vytrhl až závan magie, po kterém jeho zubní kartáček poskočil v kelímku. Podvědomě k nástroji natáhl ruku, aby zjistil, že tam není sám.

„Severusi!!!“ vrhnul se mu kolem krku úlevně.

„Ale varuju tě, se mnou to vůbec…“ jeho protest byl umlčen Harryho ústy.

„Hádám, že jsem ho měl nejdřív použít,“ zastyděl se posléze.

Severus mu v odpověď ukradl neméně náruživý polibek.

„Máš ráno nějaké hodiny?“ ptal se Harry, když se vystřídali u umyvadla a toalety.

„Nějaký konkrétní plán?“ zeptal se Severus se zdviženým obočím a přistoupil těsně k němu.

„Rád bych zkusil znovu uvařit lektvar pro Lupina,“ rozzářil se Harry.

„Nikdy mě nepřestaneš udivovat,“ konstatoval Severus.

„Je mi jasné, že jestli nevypadneme hned, tak tě zatáhnu zpět do postele...“ začal Harry.

„Dobrá úvaha...“

„Ale zhruba za hodinu přijedou dělníci. Tak trochu se děsím představy, že to s tebou dělám, zatímco oni jsou venku.“ přiznal Harry.

„Už jsem se začal bát, že je pro tebe přijatelnější se mnou trávit čas v laboratoři než v posteli!!!“ vykřikl teatrálně Severus.

Harry se rozesmál na celé kolo. „Tak to je opravdu velmi nepravděpodobné!!!“ otřel o jeho stehno důkaz svého narůstajícího zájmu.

„Asi bychom opravu měli raději vyrazit, než se vzrušíš úplně...“ sjel mezi jejich těla a několikrát vláčně přejel po celé délce jeho mužství.

„Bastarde! Teď nebudu celé dopoledne myslet na nic jiného!“ zaúpěl.

„Tvůj plán, tvé riziko! A mohl by sis laskavě vzít svůj povzbuzující lektvar?“ uzavřel Severus. Posbíral své oblečení a se zdviženou bradou se šel obléknout do ložnice.

~~~

„Jak je možné, že se mi nedaří?!“ vztekal se Harry, když ani třetí várka nesplnila jeho očekávání.

„Něco děláš jinak,“ opakoval Severus už nejméně podesáté.

„Kdybych si tak pamatoval, co jsem s tím lektvarem vyvedl!“ proklínal se Harry. „Bylo mi bídně, měl jsem horečku, točila se mi hlava, a svědělo mě celé tělo.“

„Nejspíš bychom tě měli uvést do stejného rozpoložení, v jakém jsi tehdy byl,“ zahloubal se Severus.

„Navrhuješ mi, abych se znovu nechal nakazit dračími spalničkami?“ zalapal Harry po dechu.

„Potřebujeme jen, abys byl roztěkaný,“ přistoupil k němu a zezadu se na něho přitiskl celou plochou těla, ruce mu volně omotal kolem pasu.

„Roztěkaný? Takhle vůbec nedokážu myslet na to, co dělám!“ pustil, co měl v ruce naráz do kotlíku a začal se věnovat Severusovi.

Lektvar zahučel. Barvou a konzistencí připomínal asfalt smíchaný s hořkou čokoládou.

„Pamatuji si, že jsi ten den odbíhal a chvílemi jsme si povídali,“ navrhl Severus a odstoupil od Harryho.

„Pozval jsi mě na kafe… bylo na mě moc silné. I přesto, žes mi tam dal dvě kostky cukru, se mi zdálo příliš hořké,“ zavzpomínal Harry.

Severus nechal zmizet nepovedený lektvar a dal vařit vodu na další várku. „Tak tedy horká silná káva,“ pokynul Harrymu.

Na stůl přilétly dva koflíky, cukřenka a džbánek se smetanou. Aniž by se Severus na Harryho podíval, nalil do hrnečku z kouřící konvičky vonící tekutinu, vhodil dva cukry a obarvil několika kapkami smetany, přesně tak, jak má Harry rád.

„Je milé, že si pamatuješ moje zvyky,“ okomentoval Harry a vděčně se na něho usmál. „Škoda, že nemáš nad pracovním stolem kameru, která by zaznamenávala...“ Harry se praštil do čela. „Můžeme vytáhnout mou nebo tvou vzpomínku na ten den a najít v ní, co se tenkrát vlastně stalo!“ zvolal Harry.

„To už jsem udělal,“ odvětil skepticky Severus „A vzhledem k tvé tehdejší horečce předpokládám, že bude tvá vzpomínka zahalená v mlze.“

„Prošel jsi vlastní vzpomínku a nenašel jsi na ní nic neobvyklého?“ zeptal se nevěřícně Harry. Zamíchal si kávu a zkusmo olízl lžičku.  „Není tak zlá…“ okomentoval.

„Je možné, že do lektvaru spadlo něco ve chvíli, když jsem se věnoval tobě. Prostě náhoda, se kterou tvá přítomnost neměla nic společného,“ zamyslel se Severus. „Doufal jsem, že jsi tam přidal intuitivně nějakou ingredienci…“

Harry si v zamyšlení klepal lžičkou o čelo. „Jdu to zkusit ještě jednou, začínám být unavený, skoro tak jako ten den...“

„Říkal jsi, že ses hodně potil, a svědělo tě celé tělo?“ zavzpomínal Severus.

„Dalo by se to zařídit bez toho, abych byl opravdu nemocný?“ zajímal se.

„Záleží na tom, co všechno jsi ochoten pro svého vlčího přítele podstoupit...“ podíval se na něho zpytavě Severus.

„Nedělám to jen pro Lupina,“ ohradil se Harry.

„Znáš snad víc vlkodlaků?“ zpozorněl Severus.

„Ne! Ale miluju jednoho Mistra lektvarů, který je jen nepatrný kousek od svého životního objevu,“ usmál se plaše Harry. Severus přeměnil jeho hábit na těžký vlněný.

Harry se nepohodlně ošil. „Pořád lepší, než kdybych tady musel běhat, dokud se nezpotím!“ vydechl ulehčeně.

„Mám pocit, že bude stačit žár z ohniště,“ rozptýlil jeho obavy.

„S chutí do toho a půl je hotovo,“ oznámil nadšeně a začal krájet připraveným nožíkem rozložené ingredience.

Zdálo se to jako věčnost.

Vlněný kabát ho kousal a ke všemu nepohodí cítil, jak mu po zádech stékají čůrky potu. Nebudu na to myslet! Umínil si a dál systematicky krájel bylinky. Z křečovitého postoje ho bolelo celé tělo. Hřbetem paže si otřel zpocené čelo. Přešel mlčky k jedné z bedýnek, vyndal z ní středně velkou mísu a nasypal do ní výsledek svého snažení. Rukama směs řádně promíchal a zabořil do ní obličej, aby přivoněl.

Severus ho celou dobu pozorně sledoval.

»•«

„Běž se podívat dovnitř!“ nařídil Luciusovi.

„Kde je Harry Potter?!!“ práskl Tod po několikáté s mužem v montérkách o zeď kanceláře.

„Kolikrát vám mám říkat, že nevím! Kárl mi volal, že tu dnes šéf nebude. Přišel jsem dodělat...“ jeho věta zanikla v dalším úderu do zdi.

„Kdy se vrátí?!“ zaskřehotal Tod.

„Jestli vám Potter něco dluží, tak byste si to měl vyřídit s ním! Já jsem jen instalatér!“ krčil se Peasant na pokraji sil.

„Vypadá to, že si tu Potter vybudoval takové malé rozkošné hnízdečko,“ informoval Lucius. Ve tváři byl bledší než obvykle.

Tod pustil třesoucí se mužské tělo na zem, než však opustil místnost, švihnul červeným světlem napříč Peasantovým tělem a vykročil směrem, odkud zněl Luciusův hlas. Nevěřícně se rozhlédl po zelené koupelně s hadími doplňky. „Raddle říkal, že je zvláštní, ale tohle jsem nečekal.“

Lucius se vrátil za Peasantem.

„S kýmpak tady náš holoubek asi vrká,“ zasmál se krákavě Tod při pohledu na dva zubní kartáčky a společně visící ručníky.

Rozrazil dveře do ložnice. Místnosti vévodila velká pečlivě ustlaná postel s šedavými nebesy. Bílé holé zdi, oproti přehnané koupelně, působily poněkud nepatřičně. Tod si uvědomil, že zde chybí naprosto běžné věci, jako je noční stolek, na který by si mohli odložit knihu, nebo sklenici s vodou. Dokonce nejsou pověšeny obrazy...

„Nech ho být, už vím, kde Pottera hledat,“ houkl Tod na Luciuse, který se skláněl nad Peasantovým tělem a evidentně na něho uplatňoval nitrozpyt.

„Mám ho dorazit?“ zeptal se Lucius, očistil si hábit potřísněný Peasantovou krví a namířil na něho hůlku.

„Šetři magické síly. Stačí, když ho podřízneš!“ Potter nebude sám.

„Mám si vzít toho druhého?“ nabídl se Lucius.

„To nebude nutné...“ odbyl ho Tod mávnutím ruky.

»•«

Harry za stálého míchání zvolna přihazoval obsah mísy do kotlíku. Ve tváři odhodlaný výraz, na nose kapka potu. Když tam bylo vše, ztlumil plamen a šel se posadit ke stolu. „Vzpomínám si, že když jsem to tam naházel, udělalo se mi z té páry zle a šel jsem si sednout,“ vysvětlil.

„Skoro se to připálilo,“ přitakal Severus.

Harry vyndal lžičku z rozpitého kafe a s blaženým výrazem se s ní podrbal na zádech.

Severus zkameněl.

„Stalo se něco?“ Ptal se Harry a dál se nenuceně škrábal. Volnou rukou uchopil hrnek s kávou, aby ji dopil.

Severus nakrabatil čelo. Je možné, že celou dobu měl řešení na dosah? Stopové množství nějaké biologické látky... opakoval si v duchu a díval se na Harryho jako na zjevení.

Lektvar vzkypěl a začal přetékat přes okraj.

Harry se vymrštil a začal ho zběsile míchat ve snaze ho zkrotit. Druhou rukou si odhrnoval vlasy, které se mu lepily na potem zborcené čelo. Po chvíli si ruce prohodil.

Severus sledoval černý vlas, jak padá z ulepené dlaně přímo do kolíku. Kapka, která se nebezpečně houpala na Harryho nosu, byla také ta tam.

Harry odstavil lektvar. Došel ke stolu, vzal hrnek od kávy, vyndal z něho lžičku a odložil ji na talířek. Hrnek vypláchl proudem vody přímo z hůlky, nabral do něho lektvar a vrátil se zpět.

Severus vše sledoval se zatajeným dechem.

Harry do lektvaru vhodil kostku cukru a zamíchal svou lžičkou. „Vypadá to stejně jako vždy!“ prohlásil zklamaně.

„Už vím, co je ten biologický činitel!“ vydechl Severus.

Harry na něho nechápavě zíral.

„TY!“

„Chceš ze mě udělat fašírku a uvařit ze mě v lektvar?“ zděsil se Harry.

Severus se dutě zasmál. „Potil ses přímo do kotlíku, upadnul ti tam vlas a nakonec jsi to zamíchal lžičkou, kterou ses škrábal na zádech, takže jsi tam přihodil i několik šupinek odumřelé kůže,“ zdokumentoval Severus.

„Každému přeci do lektvaru tu a tam spadne vlas, kapka potu, nebo třeba ulomený nehet!“ zapochyboval Harry

„Ujišťuji tě, že mě se něco takového nestává,“ zavrtěl hlavou odmítavě Severus.

„Nemá to správnou barvu. Neříkal jsi, že to mělo zlatavý odstín?“ ptal se Harry stísněně.

„Ve tvých slinách a potu jsou enzymy, které se plně rozvinou, teprve když se dostanou do zásaditého prostředí,“ vysvětlil Severus. „Cukr!“ ukázal netrpělivě na hrnek, ze kterého vyčnívala lžička.

„Takže to máme!!!“ vykřikl nadšeně Harry a vrhnul se mu kolem krku.

„Ty to máš...“ vyvracel mu Severus o poznání méně nadšeně.

„Nesmysl!!! Bez tebe by lektvar nikdy nevznikl, já jsem se zasloužil jenom tím, že jsem prase!“ sebekriticky shrnul Harry, pustil Severuse a začal plnit lektvar do flakonků.

„Já osobně bych to formuloval jako absolutní neschopnost dodržet základní hygienické návyky… ale v podstatě máš pravdu,“ přitakal. „Myslím, že takhle ti bude lépe!“ mávl hůlkou, přeměnil společenský hábit na Harryho školní uniformu a použil na něho čistící kouzlo.

„Díky,“ vydechl úlevně Harry a pokračoval v práci. Severus mu podával další nádobky.

„Jak náš výtvor pojmenujeme?“ pokračoval nadšeně Harry.

„Vlčí mor,“ navrhl Severus znechuceně.

„Mělo by to obsahovat tvé jméno. Je přeci běžné, že objevitel pojmenuje vynález po sobě. Ne?“ nadhodil Harry.

„Nebuď idiot, copak jsi někdy slyšel o lektvaru s mým jménem?“ zhrozil se Severus.

„A není to škoda?“ namítl Harry.

„Nemám zájem, aby někdo olizoval mé jméno na flakonku,“ ohradil se ostře Severus.

„A co třeba Bezpečný úplněk?“ nabídl Harry další alternativu.

„Sice si nepotrpím na poetické názvy lektvarů, ale proč ne,“ souhlasil Severus nepříliš ochotně.

„Cítil jsi to?“ zbystřil Harry.

Severus přikývl. Zazátkoval poslední lahvičku, kterou měli k dispozici, a spolu s ostatními je přenesl do transportní bedny. Prostým zavřením víka aktivoval přenos obsahu do své laboratoře v Bradavicích.

Harrymu vylétla hůlka z ruky ve stejný moment jako Severusovi. Vzápětí se jejich těla vznesla několik centimetrů nad zem, aby do sebe hrozivou rychlostí narazila. Neviditelná pouta se jim zařízla do masa tak bolestně, že se nemohli nadechnout, natož pohnout. Přetlak, který provází přemístění, jejich šok ještě umocnil.

»•«

 

Poslední komentáře
31.03.2012 17:35:07: Díky za nádhernou kapitolu. Než jsem se dokopala k napsání komentáře, budu tu mít brzo i pokračování...
30.03.2012 22:24:56: Moc děkuji za další krásnou kapitolu. Jsem moc ráda, že už jsou pohromadě.
30.03.2012 17:21:17: smileysmileysmileysmileysmiley Já musím jen poděkovat! Nádhera to byla! Krása, krása, krása! Tedy až na ten ko...
30.03.2012 16:13:47: Slimča – kapitola má 4021 slov a patří mezi ty delší, nicméně se svým rozsahem nijak zvlášť nevymyká...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.