Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 33

31 - Svůj k svému

Za komentáře děkujeme: Airiny, aMaja, Anfulka, Bacil, Belldandy, Cim, Elza, Gleti, Grid, Midnighttess, Michangela, Mononoke, Nade, Nex, POPO, Vinka. Vaše Sall, Janpis, Bára a Hannellka.

Niki, ještě dvě kapitoly a bude konec. Je to tak divný, když u toho nejsi...

»•«

Draco podržel Hermioně dveře do skleníku.

„Přišli jste mi pomoct?“ zdravil je Neville a otřel si zašpiněné ruce do pracovních kalhot.

„Po pravdě jsme to neměli v plánu...“ Hermiona se usmála na Draca a lehce jí zčervenaly tváře.

„Chtěl jsem Hermioně ukázat raflézii,“ našel Draco rychle vysvětlení, kterým tak vyřešil svůj hlavní cíl návštěvy. Likvidaci případného zbytku rostlin.

„Tamhle na mangrovníku,“ ukázal kamsi za sebe, „mám jeden naroubovaný.  Zatím je to jen pupen, ale jestli květ potřebuješ do lektvaru, není problém ho urychlit,“ nabídl Neville a aniž čekal na odpověď, vytáhl hůlku, aby vyvolal svého patrona.

Draco překvapením zapomněl dýchat.

Neville nasměroval stříbřitou želvu ke stromu a ta kolem něho začala kroužit.

Hermiona uchopila konsternovaného Draca za ruku a vedla ho blíž.

Neville mírnými pohyby hůlky řídil patrona, svůj zrak však ani na okamžik nespouštěl z kořene, na němž ještě před okamžikem byla drsná, asi jako lískový ořech veliká hlízka, pokrytá šupinami. Během chvíle dorostla do velikosti vlašského ořechu a než se nadáli, nafoukla se do rozměrů většího jablka.

„Tvůj patron!“ zmohl se konečně na slovo Draco.

„Je něco špatně?“ znejistěl Neville.  Hlízka dosáhla velikosti zelné hlávky a záhy se na povrchu tvrdého obalu začaly tvořit pukliny, kterými se dralo na svět poupě.

„To je neuvěřitelné…“ vydechla ohromeně Hermiona a úkosem se podívala na Draca.

„Naprosto šokující,“ přisvědčil Draco, který nemohl spustit oči z Nevillovy želvy.

„Kterou část budeš používat?“ zeptal se Neville, poté co se před nimi rozevřel květ o průměru téměř jeden metr. „Abych věděl, kdy mám zrušit zaklínadlo.“

„Pyl,“ hlesl Draco, vědom si toho, že v této fázi už nemůže říct, že se přišel jen přesvědčit o tom, že zde žádná rostlina není.

„Jak velkou lahvičku budeme potřebovat?“ ověřovala si Hermiona.

Neville počkal, až květ dosáhne svého vrcholu a zrušil patronovo zaklínadlo.

„Raflézie je dvojdomá, a na první pohled se nepozná, jestli je to samec nebo samice,“ vysvětlil a zabořil ruku do středu květu.

Aroma, které do teď bylo víc než nepříjemné, nabralo na intenzitě.

„V některých je uvnitř masitý terč s talířovitou, vzhůru ohrnutou obrubou, do něhož jsou ponořeny četné pestíky, ale tuto variantu momentálně nepotřebujeme.“ pokračoval Neville ve výkladu, zatímco šátral v páchnoucím květu. „Hodil by se nám ten, kde je pod obrubou kolem terče hustý věnec tyčinek.“

Hermiona si přiložila před ústa kapesník.

„Máme štěstí,“ vykřikl.

Hermiona se k němu neochotně přiblížila, aby mu podala nádobku.

Neville vytáhl z opasku velký nůž tvarem připomínající mačetu a několika zkušenými řezy květ rozdělil na čtyři části.

Hermiona vydala bublavý zvuk.

Tak tomu říkám romantika! Zaúpěl Draco v duchu.

Neville sesbíral všechen pyl do nabídnuté lahvičky a zavřel víčko. „Budeš potřebovat ještě něco?“ obrátil se na zmijozela.

Draco odmítavě zavrtěl hlavou. Nechtěl, aby se mu smrad z rostliny dostal i do úst.

Neville nechal květ zmizet, potom postupně ukázal do rohů skleníku a vyslovil neznámé zaklínadlo. Nad nebelvírem se objevil obrovský trychtýř. „Roztáhněte ruce a nohy,“ naváděl je a sám šel příkladem. Vzduch kolem se zatetelil, aby se následně s hukotem zformoval do pomalu rotujícího víru, který se zužoval a zužoval, až nakonec vylétl otvorem ven ze skleníku.

Draco se zhluboka nadechl.

„Zbavilo to zápachu i naše oblečení,“ užasla Hermiona.

„To je vynález McGonagallové. Posledně si ztěžovala, že její hábit nešel vyčistit a ona ho musela vyhodit,“ pokrčil rameny a podal Hermioně lahvičku s pylem.

„Neville, máš tohoto patrona odjakživa?“ zeptal se jakoby nic Draco.

„Želvu mám poměrně krátce, zatím zkoumám její možnosti,“ otřel si z čela pot.

„Možnosti? Umí toho víc, než to, co jsem viděla?“ ptala se Hermiona. „Přiznám se, že jsem doteď netušila, že by patron mohl mít nějaké speciální schopnosti.“

„Ono to není obvyklé. Co jsem zjistil, je jen několik zvířat, která vládnou jistou silou…“ nepohodlně se ošil a odvrátil pohled od Draca.

„Spolu s fénixem, drakem a tygrem mají moc vyvolat Merlina,“ doplnil ho zmijozel. „Zjistil jsem to včera, právě jsem se ti to chystal říct,“ podíval se omluvně na Hermionu.

„Jsem ráda, že jsi našel, co jsi hledal,“ ubezpečovala ho Hermiona. „Takže želva, drak, fénix a tygr…“ opakovala. „máme dva ze čtyř, to není pro začátek špatné,“ usmála se.

„Ron má draka,“  kývl souhlasně Neville.

„A Severuse nedávno varoval patron, který měl podobu tygra,“ zamyslel se Draco.

„Zbývá tedy fénix... Tento patron patří ředitelům Bradavic,“ konstatovala Hermiona.

„Takže ho teď má McGonagallová?“ Z Dracova hlasu čišela dychtivost.

„Ředitelky mají coby patrona jednorožce... tedy alespoň v Dějinách bradavické školy to takhle píšou,“ Hermiona si tentokrát odpustila přednášku na téma prospěšnosti této nudné bichle.

„Škoda, že neexistuje seznam patronů...“ obrátil se Draco na Hermionu. „Něco jako registrace u zvěromágů.“

„Nechci tě zklamat, ale je dost pravděpodobné, že bude trvat celá léta, než se po smrti Brumbála najde někdo s obdobnými vlastnostmi tak, aby byl schopen převzít fénixe jako svého ochránce,“ posmutněla Hermiona.

„Když jsi říkala, že jednorožec je jeho ženskou alternativou, pak by ho snad mohl nahradit,“ neztrácel naději Draco.

„Možná...“ připustila. „Neville, říkal jsi, že zkoušíš možnosti svého patrona?“ podívala se zvědavě na přítele.

„U Hagridovy boudy je nový skleník, děláme tam společně na jednom experimentálním křížení,“ usmíval se tajemně Neville.

Draco se otřásl.

„Jde o motýla Attacus atlas. Je největší svého druhu na světě. Rozpětí křídel má  zhruba třicet centimetrů, ale jsou k vidění i větší jedinci...“

„A s čím toho nebožáka křížíte?“ ozval se skepticky Draco. „Jak znám Hagrida, tak bych tipnul, že s něčím, co má pro změnu největší žihadlo na téhle planetě.“

„Jistěže ne,“ zasmál se Neville. „Nechceme vytvořit nic nebezpečného, pokoušíme se tomuto nádhernému tvoru prodloužit život. Atlas žije pouhých deset dní. V poslední fázi života nemá totiž vyvinuté trávicí ústrojí. A právě to jsme se rozhodli změnit,“ rozhovořil se nadšeně a ukázal na mravence, který se šplhal vzhůru po stonku blízké rostliny.

„Proč zrovna mravenec?“ zatvářila se skepticky Hermiona.

„Protože jsou poměrně dost žraví a dožívají se asi deseti let. Podle Hagrida mají podobnou strukturu těla,“ Neville se sklonil, aby vytrhl plevel mezi dlaždicemi.

„Jsou ve stádiu housenky, nebo už se zakuklili?“ zářily Hermioně oči zvědavostí.

„Housenky se zakuklily před nějakou dobou, takže čistě teoreticky mají ještě čas, ale já tam několikrát denně posílám na chvilku patrona. S Hagridem doufáme, že by se mohly každým dnem začít líhnout,“ ukončil Neville netrpělivě výklad a začal se věnovat záhonku.

„Omluvíš nás na chvíli Hermiono?“  zeptal se Draco a podíval se na vzdálenější kout skleníku.

Neville šel neochotně za ním.

„Kdyby se na tebe obrátil Severus a chtěl cokoliv z raflézie, případně květinu, o které bys měl podezření, že by mohla mít obdobné vlastnosti, tak mu za žádnou cenu nesmíš vyhovět,“ apeloval na něho.

Neville si hvízdnul.

„Nemusím zdůrazňovat, že je to čistě mezi námi...“ zachmuřil se Draco.

„Přiznám se, že jsi mě překvapil. Když jsem tě viděl přicházet s Hermionou, tak první co mě napadlo, bylo, žes jí nalil něco do čaje, ale asi jen zaregistrovala tvou změnu dřív než já,“ pokýval vážně hlavou Neville.

„To je to tak hodně vidět?“ podivil se Draco.

„Hermiona jen září a ty na ní můžeš oči nechat. Musel bych být slepý, abych si nevšiml,“ zasmál se Neville. „Chceš, abych ti pro ni vypěstoval nějakou speciální květinu?“ nabídl se.

„Děkuji, jsi fajn chlap.“ Draco se vydal s potutelným úsměvem zpět k Hermioně.

~~~

„Škoda, že tady nemám své lyže,“ povzdechla si Hermiona, když se brodili hlubokým sněhem přes Bradavické pozemky.

„Nějaký mudovský vynález?“ zeptal se Draco zmateně.

„Jsou to v podstatě úzká dřevěná prkénka, připevněná speciálním způsobem na botu. V ruce máš hůlky, kterým si pomáháš,“ naznačila pohyb, jako když jede na běžkách.

„To zní zajímavě, možná, že bychom si mohli nějaké ty lyže pořídit a vyrazit společně na výlet,“ navrhl Draco.

„Ty by ses chtěl kvůli mně učit lyžovat?“ ptala se s neskrývaným nadšením.

Když to zvládne kdejaký mudla, bude to pro mě hračka, pomyslel si Draco. Nahlas však řekl jen: „S velkým potěšením!“

Hermiona se na něho vděčně usmála.

„Vypadá to, že máme štěstí,“ ukázal Draco prstem na siluetu obrovského motýla na transparentní stěně skleníku.

Oba rychle vklouzli dovnitř a pečlivě za sebou zavřeli dveře, aby zjistili, že jsou v jakési předsíni. Draco pomohl Hermioně z teplého hábitu a spolu se svým ho pověsil na věšák.

Už pootevírala dveře, když ji Draco zastavil. „Mohu jako první? Přeci jenom, je tam něco, co křížil Hagrid s Nevillem a některé druhy mravenců jsou masožraví,“ snažil se, aby jeho hlas nezněl příliš skepticky.

Zanechal Hermionu za dveřmi a obezřetně se přiblížil k okřídlenému tvorovi. Pomocí mírného řezacího kouzla si udělal malou ranku na předloktí. Když se na ráně objevily první kapky krve, napřáhl odhodlaně ruku k motýlovi. Jeho tvář byla plná hrdinského výrazu, s nímž by mohl vkročit do řeky plné piraní, či krokodýlů.

Motýl ho však evidentně ignoroval a dál si nerušeně chroustal list, který zcela zakrýval obrovskými křídly.

Draco naznačil Hermioně, která byla přilepená na skleněnou výplň dveří, že se k němu může připojit.

„Je krásný,“ vydechla Hermiona „A přijímá potravu!“ zaplesala.

Draco jí ukázal na jemné pletivo uprostřed místnosti, na němž visely kokony. Každý měl navrchu otvor, jímž byla vidět kukla.

Tiše se posadili na lavičku v bezprostřední blízkosti a fascinovaně se dívali na jeden z obalů, který se lehce chvěl.

„Snaží se dostat na svět,“ špetla dojatě Hermiona.

Draco se zvedl a nahlédl dovnitř. „Kouká mu kousek křídla,“ komentoval.

„Pomůžeme mu?“ ptala se úzkostně Hermiona a s obavami si prohlížela zápasícího tvorečka.

„Musí prokázat, že je dostatečně silný,“ zabrzdil ji Draco. „Krom toho bychom mu mohli ublížit.“

Hermiona se zmučeným výrazem pozorovala, jak se znovu a znovu křehké tělíčko snaží osvobodit ze schránky, která ho obklopovala.

Ve chvíli, kdy přestal bojovat a Hermiona si myslela, že to vzdal, kukla praskla a zní, vylezl snad ten nejohavnější brouk jakého, kdy v životě spatřila. Černé, chlupaté, asi sedm centimetrů velké tělíčko, složené ze tří článků, na němž bezvládně ležela nanejvýš dvou centimetrová mokrá zmačkaná křídla.

Neohrabaně jimi zkoušel zatřást. O nepatrný kousek se natáhla. Další dvě hodiny trávili Hermiona s Dracem ruku v ruce jeho pozorováním. Přeměna byla sice pomalá, ale to jí neubíralo na dramatičnosti. Když pak motýl několikrát sepjal a rozepjal zkusmo plně rozvinutá křídla, bylo to jako malý zázrak. Hermiona se se zářivým úsměvem obrátila na Draca: „Děkuji ti, bylo to nejkrásnější dopoledne, které jsi mi mohl připravit,“ špitla vděčně a nesměle ho políbila na tvář.

Draco ji uchopil za zátylek a vyhledal její ústa. Rty jen nepatrný kousek od jejích tak, aby ji do ničeho nenutil, ale aby pocítila, jak prahne po jejím políbení.

Hermiona nezaváhala a spojila jejich ústa v něžném polibku, který se stával každým tepem jejich zamilovaných srdcí odvážnějším a vášnivějším.

Když se od sebe oddělili, přejel Draco mokrou stopu na její tváři. „Přeji si být slzou, která se zrodila ve tvých očích, krátce žil na tvé líci jen proto, abych zemřel na tvých rtech a navždy tak s tebou splynul,“ zašeptal jí do ucha a prstem obkroužil její pootevřená ústa.

»•«

Severus v rozhodném gestu položil na stůl myslánku. Vybavil si den, kdy zde byl naposledy a s Harrym vařil lektvar. Uchopil stříbrnou nit vzpomínky a nechal ji rozvinout v mělké míse. Odhodlaně zabořil obličej pod hladinu. Však já přijdu na to, jak ten nýmanddosáhl tak nevídaného úspěchu!

K jeho překvapení se však neocitl na začátku vzpomínky. Cosi vrčel na Harryho, který seděl u stolu naproti němu:

„Máš v hlavě jiné starosti, než to jak vypadáš?! Právě jsem ti oznámil, že chybělo jen takhle málo,“ ukázal několik centimetrů mezi palcem a ukazováčkem, „od toho, abys byl znásilněn, a tebe zajímá, co si myslím o tvém těle!“ nahnul si z lahve.

„No takhle špatný to zase nebylo, a navíc tam byla pěkná zima.“ Ohradil se Harry a lehce upil ze své sklenky.

„O čem to, pro Merlina, mluvíte!“

Severus si vzpomněl na Harryho tělo nejprve tak, jak ho spatřil poprvé, tedy prostřednictví Kárlovy vzpomínky a zcela automaticky si k tomuto obrazu promítl vlastní zkušenost. Jak o sobě může vůbec pochybovat, vždyť je naprosto dokonalý. Ti chlapi měli pravdu, vážně by mohl stát modem na Adonise. Snažil se představit, jaké pobouření by vyvolala jeho socha se ztopořeným penisem. Usmál se a nechal své představy, aby plynuly vlastním tempem. Viděl, jak se tiskne v kontrastu ve svém černém hábitu na běloskvoucí sochu, hladí studený kámen, kam jen dosáhne, dokud se na něm nezačnou vytvářet pavučinky prasklin, z hlubin kamene se ozve roztoužený vzdych a ze sochy vystoupí samotný Harry Potter.

Dost! Nařídil si nekompromisně.

„O vaší hypotéze o znásilnění. Nemůžete přeci chlapa donutit, když nechce a jak jste sám viděl a neopomněl mi znázornit, já jsem evidentně žádný zájem nejevil,“ tvářil se Harry přesvědčivě.

Jak jen mohl na tento rozhovor zapomenout... Harry tenkrát projevil takovou dávku nezkušenosti, až to bylo zarážející. Severusovi se vybavila scéna v koupelně, kdy mu Harry téměř hystericky drtil prsty, kterými zajel mezi půlky jeho nádherné zadnice. Vzrušil se takovou rychlostí, až se mu zatočila hlava. Vystoupil ze vzpomínky. Zrychleně dýchal, srdce pracovalo na plné obrátky, mozek však pokulhával. Představoval si, jak Harryho krůček po krůčku učí umění zvané milování...

DOST! Okřikl se podruhé a vrátil se zpět ke sledování vzpomínky.

„Svatá ty moje prostoto, nemyslíte si, že bude bohatě stačit, když projeví zájem oni?“

Severus cítil, jak ho žárlivost rve zevnitř na kusy. Hledáš tu část, kdy Potter vaří lektvar. Připomněl si a násilně se posunul se ve vzpomínce o kousek dopředu.

Harry rozvláčně krájel přichystané ingredience. Oč byly však jeho pohyby pomalejší, o to víc křečovitý postoj těla a rychle se měnící výrazy v obličeji napovídaly o jeho vnitřním rozpoložení. Evidentně se potil. Rukama směs řádně promíchal a přivoněl, jakoby se snažil své obavy utopit ve vůni bylinek. Sotva vysypal směs do kotlíku, jeho zachmuření bylo zpět. Přiložil kus dřeva na skomírající plamen.

„To jste nemyslel vážně, že ne!“ vypálil na něho, sotva se usadil proti němu.

Severus tušil, co bude následovat, ale nějak se nemohl přimět posunout se ve vzpomínce o kus dál.

„Technicky je to neproveditelné!“ trval na svém Harry.

Obraz před Severusem zamrzl jeho vlastní hrůzou. Uvědomil si, že jeho slova, která měla Harryho varovat před podobným jednáním, ho musela zmást a neskutečně vystrašit. Scéna se posunula, aby nekompromisně pokračovala dál.

„O tom, že natržená prdel bolí, snad nelze pochybovat! Takže doufám, že když jsme si toto ujasnili, nikdy se do podobné situace již nedostanete,“ vyslechl si svá nemilosrdná slova Severus. Merline, co jsem to provedl! Uvědomil si s hrůzou. Nedokázal si představit, jaké závěry si z toho mohl při své nezkušenosti Harry odnést. Je naprosto s podivem, že vzhledem k jejich minulosti, kdy on byl jednoznačně v roli agresora, vůbec Harry připustil, aby došlo k nějakým intimnostem.

Čeká mě hodně práce, abych toto napravil, pomyslel si a jeho horší já se zatetelilo očekáváním a začalo mu podsouvat absolutně nevítané, o to však barvitější obrazy.

„DOST“ vykřikl nahlas, scéna se posunula.

Harry míchal lektvar s takovou vehemencí, až šplíchal přes okraj kotlíku. Čelo zborcené námahou, na nose kapku potu, ve tváři zarputilý výraz.

 „Jsi v pořádku Harry?“ Zkontroloval konzistenci a kotlík odstavil z ohně.

V odpověď se mu dostalo zaryté mlčení.

Odlil vzorek do laboratorní baňky a proti světlu zkoumal jeho barvu. Po očku přitom pozoroval Harryho. Byl bledý, podrážděný, evidentně se potil.

„Nechtěl jsem vás znepokojit.“ Severus si uvědomil, že už tehdy se o Harryho obával.

„Necítím se vůbec znepokojený,“ vyjel na něho Harry hystericky, slzy na krajíčku. „A co osladit?“

„CUKR!“ Vydechl překvapeně Severus... musí to být tím, že Harry lektvar oproti všem zásadám osladil. Navlhlý sladký prášek jistě přilákal nějakého živočicha a ten skončil nepozorovaně v lektvaru. Opustil vzpomínku a vrhnul se k cukřence. Rozmáchlým gestem jí vysypal po celé délce stolu a jal se bílou cestičku rozhrnovat. 

„Nic!“ zklamaně vrátil pomocí kouzla krystalky zpět do cukřenky. Posadil se za stůl a díval se na nádobku jako na úhlavního nepřítele. V hamletovském gestu ji uchopil do ruky. „Kdybys byla alespoň živá... mohl bych ti z paměti vytáhnout, jaká skrýváš tajemství.“ Zasmušil se.

Přemýšlíš jak vytáhnout informace z kusu porcelánu a přitom máš přímé napojení na kouzelníka, který lektvar připravil, posmívalo se mu jeho vědomí.

„Nebudu získávat potajmu informace...“ odmítl striktně.

Bojíš se, že bys tam viděl něco, co bys neunesl? Posmíval se mu vnitřní hlásek. Tak se ho zeptej!!!

„Nebudu se ponižovat! Prostě mu vtrhnu do hlavy a vezmu si, co potřebuji!“ zaburácel.

Ale co když ti nastrčí nějakou falešnou vzpomínku… pokoušel ho pochybovačně hlásek.

„Potter, známý to virtuóz nitrozpytu,“ zasmál se Severus.

Hmmm... když tolik pochybuješ o jeho schopnostech, tak jak asi spojil vaše vědomí... Nebude lepší, když to uděláš během schůze, abys viděl hru jeho mimiky?

„Nechci ho vidět!“ bouřil se Severus.

Skutečně???

„Skutečně!!! Merline, hádám se sám se sebou!“ zaúpěl.

Zakouzlil Tempus, aby zjistil, že za necelou hodinu začíná schůze.

»•«

Hermiona s úzkostí sledovala vytáhlou postavu s rezavými vlasy, jejíž tvář zakrývala obrovská květina. „Jde žádat o odpuštění,“ odtušila Hermiona.

Draco se otočil k odchodu. „Pak tedy nebudu rušit,“ svěsil ramena.

„Pro mě to definitivně skončilo,“ povzbudivě se na něj usmála. „Ale musím si s ním promluvit tak, aby to pochopil.“

„Zvládneš to?“ ptal se ustaraně.

„I kdyby ne, tak v tomhle mi nemůžeš pomoct,“ usmála se na něho.

„Počkám na tebe v knihovně,“ navrhl.

„Na schůzi řádu půjdeme společně,“ přitakala.

~~~

„Rone…“ oslovila ho stroze.

„Jsem rád, že jsem tě zastihl před schůzí,“ začal Ron a díval se všude jinde jen ne do jejích očí. „Chtěl jsem...“ začal neurčitě.

„Chápu Rone, přišel jsi mi říct, jak moc tě to mrzí,“ ukázala Hermiona na květinu.

„Vlastně...“ zrudnul.

„A slíbit mi, že už to nikdy neuděláš,“ pokračovala sebejistě.

„No...“ dusil se ve vlastní šťávě.

„Rone, je mi to strašně líto,“ řekla a na tváři se jí na okamžik objevil ustaraný výraz. „Ale uvědomila jsem si, že svou budoucnost nevidím po tvém boku.“

Květina, kterou Ron křečovitě svíral v ruce, poklesla spolu s jeho bradou.

„Včera, po tom incidentu, jsem si uvědomila, že vztah k tobě je spíš mateřský, než partnerský,“ přiznala.

Tohle prohlášení bylo asi to poslední, na které byl připravený.

„My dva toho máme pramálo společného, Rone,“ položila mu ruku na rameno.

Konsternovaně kývnul.

„A jsem si jistá, že jistě v budoucnu nalezneš děvče, se kterým budeš mít mnoho společných zájmů a hlavně životní hodnoty...“

Že by věděla o Katty, zarazil se Ron.

„Tak, jako to mám nejspíš já s Dracem,“ uzavřela.

„Cože?!!“ vybuchl Ron. „Tím chceš naznačit, že ses dala dohromady za mými zády s tím...“ Ron marně hledal dostatečně šťavnatou nadávku, „hadem?!!“

„Ne, jen jsem zjistila, že je mi s ním dobře...“

„Vsadím se, že ti to udělal přímo v knihovně mezi regálama! Jen se přiznej, poběhlice!!!“ běsnil Ron a šermoval jí květinou před obličejem.

„Myslím, že vulgarismy nejsou na místě, ale chápu tvé rozhořčení,“ mírnila jeho emoce.

„No jistě, ještě mi vmeť do ksichtu, že je v posteli lepší než já!!! Když potupa, tak kompletní!!!“ mrštil vztekle květinou na zem.

„Rone, dokážeš si představit i jiný druh vztahu? Takový, který by nebyl založený jen na sexu?“ ztrácela Hermiona trpělivost.

„Neříkala jsi, že si ho všímáš jen proto, abych žárlil?“ jeho zraněné ego se snažilo najít nějaké racionální vysvětlení celé situace.

„Ano, to byl původní záměr, ale postupně jsem...“

„Jasně, nemusíš mi nic vysvětlovat. Nechala ses zblbnout básničkama! Měl jsem ti to vysedávání v knihovně zatrhnout už dávno!“ Katty byla pro tuto chvíli zapomenuta.

„Ne, jen jsem si uvědomila, jak moc jsme my dva odlišní,“ povzdychla si.

„Neříkala jsi náhodou, že se protiklady přitahují?“ křičel Ron zaníceně. Jeho plán, co nejšetrněji ji sdělit, že miluje někoho jiného, byl ten tam.

„Možná v mileneckém vztahu ano, ale nemyslím si, že by to byl dobrý vklad do manželství,“ vyvracela mu trpělivě Hermiona.

Ron naprázdno otevřel a zavřel ústa.

„A co třeba ta dívka, co jsi mě s ní seznámil v rezervaci... Katty?“ dívala se na něho s otázkou v očích. „Mám pocit, že vy dva byste se k sobě hodili.“

Ona to ví! Celé to s Dracem je jen komedie, aby vyšla z našeho rozchodu jako vítěz!!! Díval se na ni pátravě, ve snaze najít zámky nějaké neupřímnosti. Ale když si chce zachovat tuto iluzi, proč bych jí to nedopřál, rozhodl se Ron velkoryse.

Hermiona se sehnula pro pugét růží. „A co kdybys za ní zašel hned teď?“ vtiskla mu do ruky květiny.

„Myslíš?“ ptal se Ron nevěřícně.

„Jsem si jistá,“ přikývla Hermiona a postrčila ho směrem k bráně. „Máš víc jak půl hodiny na to, abys Katty pozval na rande,“ povzbuzovala ho.

„Uvidíme se na schůzi,“ rozloučil se s ní Ron.

„Hlavně na ni nebuď moc hrr, abys ji nevyplašil,“ poučovala ho Hermiona.

Tak tohle šlo mnohem snáz, než jsem očekával, usmál se Ron a vydal se k hranici přemístění.

Jsem lepší, než jsem si myslela, usmála se na něho Hermiona v odpověď a rozběhla se směrem ke knihovně.

»•«

Severus přišel přesně na čas. Z místa, které na něho zbylo, měl dobrý výhled na Harryho. Přesně to potřeboval.

„Jsme všichni?“ rozhlédl se po ředitelně Pastorek.

„Vypadá to, že ano. Tedy, až na Lupina, který je poněkud indisponován,“ přitakala Minerva.

Harry seděl mezi Ronem a Hermionou, po jejímž boku seděl Draco. Zakulacená záda, na tváři bolestivý výraz.

Dobře to hraje, pomyslel si Severus.

„Máte nějaká hlášení ze svých stanovišť?“ rozhlédl se po členech Řádu Moody.

„Byla napadena vesnice, ve které jsem měl hlídku,“ stoupl si roztřeseně mladý bystrozor.

„Kolik bylo útočníků a jaké množství obětí po sobě zanechali?“ ptal se věcně.

„Dva agresoři a pět mrtvých. Stejný modus operandy jako v Pinxtonu,“ informoval ho právě tak stroze jeho podřízený.

Severus si uvědomil, že celou dobu studuje Harryho tvář. Ponořil se do vlastní mysli a vyhledal spojení. Na jeho straně byla pečlivě vystavěná bariéra. Představil si, jak se postupně drolí, až zmizela úplně. K jeho údivu byl průchod ze strany Harryho otevřený dokořán.

Než se stačil dojít do poloviny spojení, začaly se na něho jako rozžhavená láva valit Harryho pocity. Severus měl dojem, že tolik bolesti, která se mísila s beznadějí a pocitem naprosté zbytečnosti a zmaru neunese. Harry byl pohlcen svými emocemi do té míry, že ani nezaznamenal Severusovu přítomnost.

„V Londýně se ztratil mudla,“ informoval další bystrozor.

Severus slyšel zavrzání židlí, jak se na mladíka v uniformě všichni obrátili.

„Byl podobný panu Potterovi.“ Pozornost všech se upřela na nebelvíra, který byl evidentně mimo. Hermiona se k němu naklonila a cosi mu zašeptala do ucha.

„Jestli to monstrum hledá mě, pak je zbytečné tuto agónii natahovat!“ prohlásil rozhodně.

Namísto ostrých vln, plných bojovných podtónů se však na Severuse řinulo naprosté odevzdání s odstínem povinnosti.

On to vzdal, došlo Severusovi s hrůzou. Já jsem ho zničil! Rozeznělo se mu v hlavě šokující poznání. Tak urputně jsem se stavěl do role oběti, že mě ani ve snu nenapadlo, že bych se mohl zkusit podívat na celou situaci jeho očima.

„Je rozumné, aby podstupoval takové riziko?!“ vyskočila Molly na nohy.

Harry zdvihl hlavu, v očích nekonečná prázdnota. Severus přemýšlel, kam se poděla vášeň, se kterou se do všeho bezhlavě vrhal, vlastnost, kterou na něm tolik nenáviděl, mu náhle chyběla. Tohle přeci není Harry Potter!!! Chtělo se mu křičet na celé kolo. Copak to nikdo nevidí?!!!

Rozhlédl se kolem. Oči všech planuly nadšením. „Zabiješ ho stejně tak hladce, jako ses zbavil Voldemorta!“ zvedl bojovně zatnutou pěst Moddy.

Tohle nejsou myšlenky někoho, komu se beze zbytku splnil jeho plán na to, jak ho ponížit. Je snad možné, že Harry ve skutečnosti zažívá stejně ubíjející pocity jako já?

 „To nedovolím!!!“ Severus se rozhlédl ve snaze najít toho, kdo se opovážil ozvat jako jediný proti. Až podle pohledů, které ho propalovaly, si uvědomil, že ten protest vyšel z jeho úst.

Hustou hmotu zoufalství, která dál zaplavovala Harryho mysl, protkla jako životodárný pramínek čisté vody špetka naděje. Křehká, zranitelná, ale byla tam. Na tom už se dalo stavět.

„Vezmu si mnoholičný lektvar a Pana Pottera zastoupím!“ dodal k všeobecnému údivu.

„V žádném případě!!!“ obořil se na něho Harry. Už nikdy nedovolím, aby se Snape dotýkal mého těla. Nepřipustím to ani přesto, že by to byly ve skutečnosti jen a jen moje ruce!!! Ječel zhrzeně ve své mysli.

Tohle je opravdu pravý opak toho, co jsem očekával, pomyslel si Severus.

„Harry...“ postoupil dál Severus. Harry??? vyžádal si pozornost i v jeho mysli.

Přišel ses mi vysmát? Jen do toho! Já to vydržím! Z nebelvírova hlasu čišelo odhodlání.

Ve skutečnosti jsem se potřeboval přesvědčit, jak moc se bavíš na můj účet... přiznal Severus.

Děláš se ze mě blázny a předpokládáš, že ti na to znovu nalítnu?! Obořil se na něho Harry.

Jak to myslíš - znovu?

Mám to vzít od začátku? Napřed jsi pomocí černé magie propojil naše vědomí, jen proto, aby ses zbavil toho hadího ksichtu. Udělal jsi ze mě prachobyčejný nástroj, vykonavatele tvé vůle. Ale tobě evidentně nestačilo jen se zmocnit mojí mysli. Když už, tak jsi to chtěl komplet. Začal jsi ke mně vysílat představy o tom, jaké by to mohlo být úžasné, kdybychom byli partneři... milenci... Jsi horší než ON...

„Proč to děláte?“ ptal se Harry zlomeným hlasem.

„Protože tě potřebuji!“ Severus si příliš pozdě uvědomil, že to řekl nahlas.

Místností se rozeznělo šokované ticho.

„Pane Pottere, podařil se vám vyvinout protivlkodlačí lektvar,“ doplnil. „Mám dojem, že by vám nebyl Lupin moc vděčný, kdybyste se nechal při nějakém hrdinském kousku zabít!“ vrátil se rychle do své role.

Chvíle zaváhání si všiml pouze Harry a to jen proto, že měl možnost slyšet všechny možné výmluvy, které během dvou vteřin vzal Severus v potaz.

Opravdu mě potřebuješ? Ozval se s nadějí v hlase Harry a totožné pocity zaplavily i jeho mysl.

Tak jako nikdy nikoho před tebou, ujistil ho Severus, aby se vzápětí mohl doslova koupat v moři citů. Harryho láska ho obemkla jako chobotnice, zpívala v jeho rozjitřené mysli a zaplavovala každý její kout.

Harry omámeně vstal a prodíral si k němu cestu.

Severus mu vyrazil v ústrety. Černé oči se vpíjely do vášní planoucího zeleného inferna. Vlně citů, která se v něm odezvou vzedmula, se nemělo cenu bránit.

Ještě krok...

Ani jeden z nich nevnímal okolí, v hlavě myšlenku na to, jak co nejrychleji uchvátit ústa toho druhého ve vášnivém polibku.

Ticho v místnosti prořízlo jako meč Hermionino vypjaté zakašlání.

Severus zamrzl necelý palec od Harryho obličeje.

Zatnul ruku do Harryho předloktí. „Jsem šťasten, že přistupujete k vaření lektvaru s tak nebývalým zanícením.“ Zavrčel mu do tváře tak hlasitě, aby ho každý slyšel.

Nikdy mě nenapadlo, jak neuvěřitelně sexy zní tvůj hlas, když se zlobíš, zaskučel Harry vzrušeně.

„Však on vás ten přihlouplý úsměv po několika hodinách usilovného snažení přejde. Nepochybuji o tom, že z vás bude lít pot a ještě budete škemrat o přestávku...“ zapředl Severus mnohoslibně.

Harrymu se podlomila kolena.

K všeobecnému překvapení vyvlekl Severus naprosto ochromeného Harryho ven z místnosti.

»•«

Pokračováni za 6 dní...

 

Poslední komentáře
23.03.2012 21:36:28: Moc děkuji. Skvělá kapitola. Moc se mi líbil rozhovor Rona a Hermiony. Ron z toho tedy vyšel skvěle....
23.03.2012 21:03:05: Sallome - děkuji za přivítání =) už se těším na další kapitolu =)
23.03.2012 19:59:25: Partneri sa vymenili a Harry so Severusom sa konečne vybrali správnym smerom: bude sa liať pot... či...
22.03.2012 23:41:09: Největší radost mi tentokrát udělali Ron s Hermionou. smiley Romantický Draco je úžasný!!! A Severus s...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.