Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 33

29 - Lupinovo nadšení

Za komentáře děkujeme: Airiny, aMaja, Anfulka, Bacil, Belldandy, Cim, Daniela, Elza, Gleti, Grid, Kitti, Michangela, Nade, POPO, sisi/ctenar, Slimča, Vinka. Sal, Janpis a Bára.

NIKI... ich...

»•«

„Potřebovala bych nutně mluvit se svou dcerou!“ oznámila Buclaté dámě Molly.

„Vyloučeno! Nejen, že již řadu let nejsi studentkou této školy, ale moc dobře víš, že bez hesla nemůžu nikoho vpustit,“ vrtěl hlavou zamítavě portrét.

„Víš, kdo jsem! Tak nechápu, proč děláš takové obstrukce!“ vrhla na ní zlostný pohled.

„Koulej si očima, jak chceš. Já tě bez hesla nepustím!“ trvala na svém.

„Paní Weasleyová?“ ověřovala si neznámá dívka v kolejní uniformě.

„Drahoušku, byla bys tak laskavá a dovedla mě za dcerou?“ usmála se vlídně.

„Ginny má ložnici naproti mé, ukážu vám kde“ přitakala. Nezřetelně vyslovila heslo a vpustila vítězně se tvářící Molly do společenské místnosti. Mlčky ji dovedla až ke dveřím.

„Mami, co tady vyvádíš?“ uvítala ji Ginny.

„Jen jsem ti přišla připomenout pravidla slušného chování!“ na čele se jí objevily přísné linky.

„Nechápu, o čem to mluvíš?“ odložila rozečtenou knihu a váhavě vstala.

„O tom, že je mi nanejvýš nepříjemné dozvídat se, že se má dcera chová jako coura!“ začala soptit Molly.

Ginny se hořce zasmála. „Nevím, co jsi od koho slyšela, ale pravdou je, že se Neville zatím nezmohl ani na pusu!“

Molly se zarazila. „Ty nechodíš s Harrym?“

„Dobře víš, že to skončilo,“ dívala se na ní nevěřícně. „A je to tak dobře. Viděla jsem to, co jsem chtěla vidět a ne to, čím Harry doopravdy je.“

 „Hmm... takže teď jsi s Nevillem?“ ptala se Molly zmateně.

„Mám ho ráda, ale nevím co ke mě cítí on...“ přiznala Ginny. „Je na něm vidět, že je se mnou šťastný, ale on je tak nesmělý... Dlouhé hodiny si jen tak povídáme, nebo se touláme po školních pozemcích.“

„To je tak romantické...“ zasnila se Molly. „Také jsme s tvým otcem strávili hodně času rozmlouváním. A také byl tak nesmělý, když mě vzal prvně za ruku, myslela jsem si, že to nemůže být lepší. Potom jsem se trápila úvahami, proč mě ještě nepolíbil... ale ve chvíli, kdy se jeho rty dotkly mých, věděla jsem, že takhle to bylo správně!“

„Děkuji, ti mami. Přesně tohle jsem potřebovala slyšet,“ usmála se na ní vděčně Ginny.

„Takže Harry má jiné děvče...“ změnila téma Molly. „Nevíš, kdo by to mohl být?“

„Nepochybuji o tom, že má Harry další vztah, ale nemyslím si, že jde o dívku...“ nadhodila Ginny ledabyle.

„Chceš tím naznačit?“ zalapalo po dechu Molly.

Ginny rozhodně kývla hlavou.

„Taková škoda...“ posteskla si Molly.

„Když si najde správného partnera, tak bude šťastný právě tak jako ty s otcem,“ uklidňovala ji.

„Víš dobře, že u nás v rodině si na podobné předsudky nepotrpíme. Jen, že ho beru jako dalšího syna a doufala jsem, že ve mně jeho děti budou vidět babičku...“ zasnila se Molly. „Ale co! Harryho partner jistě bude stejně skvělý jako on, a tak se nám rodina rozroste o dalšího hocha!“ prohlásila rezolutně.

Ginny se rozesmála na celé kolo.

»•«

„Doufám, že to nebude nějaká variace povzbuzujícího lektvaru,“ oslovila ho po delší době sledování Gundhilda.

„Do toho, co já vařím, vám, drahá kolegyně, zhola nic není!“ obořil se na ni Severus, aniž vzhlédnul od své práce, „ale pokud to tak nutně potřebujete vědět, pak je má odpověď ne!“

„Neměl by ten pelyněk být nadrcený víc najemno…?“ dívala se mu Gundhilda přes rameno.

„Považuji tuto konzistenci za dostačující,“ odsekl. Vrátil hromádku do hmoždíře a vztekle do ní bušil tloučkem, dokud nebyla na kaši.

Gundhilda si odkašlala.

„Opovaž se to komentovat!“ varoval ji.

„To bych si nikdy nedovolila,“ protáhla medově.

Severus si došel do skříně se zásobami pro další snítku pelyňku, vhodil ji do hmoždíře a zlehka ho začal tloučkem třít o stěny.

„Nechceme přeci, aby Lupina protivlkodlačí lektvar tlačil v žaludku, že?“ komentovala jeho počínání.

„Jistě, jeho kritika by mne patrně zabila,“ ušklíbl se Severus a přidal poslední ingredienci do kotlíku, když se ozvalo zaklepání na dveře.

Významně se podíval na Gundhildu.

„Jako bych ti někdy udělala ostudu!“ vybuchla pobouřeně. „Dobrá, budu mlčet... Ostatně, tak jako vždy!“ slíbila mu a znehybněla ve svém rámu se zuřivým výrazem plným odhodlání.

Povzdechnutí.

„Když už jsme u té ostudy... měl by sis doplnit chybějící knoflíčky na hábitu. Ještě by si někdo mohl myslet, že se strohý Mistr lektvarů nechal strhnout k něčemu tak veskrze lidskému, jako je vášeň. Že jsi snad, nedej Merlin, podlehl neodolatelnému puzení, které nutí strhat ošacení toho druhého a mít s ním zběsilý sex, při kterém se trhá látka, a knoflíky létají na všechny strany. Já jen, aby tě někdo nezačal podezřívat z toho, že jsi naprosto normální lidská bytost...“ ušklíbla se.

Severus na ni vyslal nenávistný pohled a dal kvapně svůj hábit do původního stavu.

„Stejně je divné, že si toho Pošuk nevšiml. Já jsem to viděla, jen jsi vstoupil do dveří. Když už jsem si myslela, že je pohroma zažehnána, tak tam napochodoval Harry a hádej, co svíral v ruce?“ povytáhla významně obočí. „Kdybych včas ty knoflíky neproměnila na náušnice, bylo by vaše tajemství venku!“

„Moody si nevšiml, že mi chybějí knoflíky a postřehl, že Potter něco ukrývá v sevřené pěsti?“ ozval se podezíravě Severus.

„Když to podáš takhle, pak je to opravdu podezřelé…“ zamyslela se Gundhilda. „Skoro to vypadá, že o nich věděl a jen čekal, kde a jak se objeví…“

„S největší pravděpodobností je bude ode dneška na všech místech činu zkoušet přivolávat,“ konstatoval zkroušeně Severus.

„Jsi v pořádku?“ ozvalo se z pootevřených dveří.

„Pojď dál Lupine!“ vyzval ho. Aniž mu věnoval pozornost, sledoval tvořící se bubliny v lektvaru.

Remus se postavil po jeho boku.

„Bude to ještě několik minut trvat,“ informoval ho zběžně a ukázal na křeslo ve vzdáleném rohu laboratoře.

„Mohl bych se dívat?“ požádal Lupin.

„Přinesl jsi mi čerstvé vzorky?“ vyhnul se odpovědi.

Lupin sáhl do kapsy a vyrovnal na stůl zkumavky. „Jak jsi daleko s mým lékem?“ zeptal se nadějně.

„Říkal jsem ti, že bude za pár minut hotový. V jistém momentě se přestanou tvořit jednotlivé bubliny a zformují se v jednu jedinou. Ta, když praskne, musím to šestkrát rychle zamíchat. Lektvar zhoustne a změní barvu. Mám potom jen několik vteřin na to, abych ho odstavil,“ sledoval dál lektvar.

„Myslel jsem tvou práci na lektvaru, který mě zbaví prokletí navždy.“ připomněl Lupin zklamaně.

„Nesmíš zapomenout na to, že lektvar je jen jeden z předpokládaných kroků...“ začal usilovně míchat. „Mám nějaké další vzorky na otestování,“ zkrátil svou řeč a naplno se věnoval vaření.

„Skvěle!“ vydechl Lupin.

„Nechci, aby sis dělal zbytečné naděje,“ mírnil jeho nadšení Severus a odstavil kotlík.

„A kdy uděláme ty testy? Máme teď čas, než to zchladne?“ Lupin ukázal prstem na kotlík.

Severus sáhl pod stůl, otevřel skrytou zásuvku a z ní vytáhl několik malých lahviček. Popisky na etiketě obsahovaly i datum.

„Tento lektvar vypadá jinak,“ ukázal na lahvičku, která měla navíc na štítku velké H v kroužku.

Severusovi se zatmělo před očima.

„Je ti dobře?!“ ptal se Lupin s neskrývanými obavami a díval se na Mistra lektvarů, jak křečovitě svírá desku stolu.

Severusovi se vybavil obraz Harryho naklánějícího se nad kotlík v ten den, kdy vařil onu várku. Tvář zrudlá od horkých výparů, žhnoucí oči plné očekávání se upínaly na lektvar s výrazem spasitele celého světa. Překvapivě jistá ruka míchala směs s takovou vehemencí, až šplíchal přes okraj kotlíku.

„Nechceš se posadit?“ slyšel z dálky Lupinův hlas.

Odmítavě zatřásl hlavou.

„Máš tady nějaký povzbuzující lektvar?“ ptal se Lupin.

Severus se hořce zasmál.

„Řekl jsem něco špatného?“ zarazil se Remus.

„Jsi připraven provést test?“ zeptal se Severus a sám se divil, kde se bere v jeho hlase tolik jistoty.

„Ano!“ přisvědčil Lupin.

Severus odzátkoval lahvičku s Harryho výtvorem a nalil zlatavou tekutinu do nízké misky. Pokynul Lupinovi, aby přidal vzorek své krve a vložil sklo pod mikroskop.

Lupinovo tělo se chvělo potlačovanými emocemi.

Podíval se do okuláru a čekal, až se dostaví bouřlivá reakce. To, co se začalo dít na misce, byl však pravý opak toho, co se dělo v nesčetných pokusech před tím. Odtáhl se od mikroskopu a zamrkal. „Podívej se, prosím, sám,“ požádal Lupina a posunul mikroskop směrem k němu.

„Ono to funguje!“ ječel Lupin nadšeně.

Takže to nebyly halucinace, pomyslel si Severus zklamaně.

„Věděl jsem, že to dokážeš!“ Lupinovi se začaly kutálet slzy štěstí po tváři.

„Já bych se neukvapoval…“ namítl Severus.

Lupin ho uvěznil drtivým stiskem v náručí „Já tě miluju, Severusi!!! Učinil jsi ze mě toho nejšťastnějšího muže na světě. Miluju tvůj mozek!!! Miluju tvé ruce… miluju celé tvé bytí!!! Do nejdelší smrti budu velebit každý tvůj krok!!!“ vykřikoval Lupin na celou laboratoř a začal s ním poskakovat. Celé představení ukončil tím, že Severuse políbil na ústa.

Teprve to dalo šokovanému zmijozelovi dost síly na to, aby se osvobodil z jeho sevření. Útrpně se podíval na Gundhildu.

Očima následoval směr, kterým nenápadně ukazovala.

Dveře laboratoře byly otevřené, na prahu stál Draco s nelíčeným výrazem hrůzy v očích.

»•«

Fawkes mu přistál na rameni, aby mu poskytl tichou podporu. Harry ho vděčně pohladil po nadmutém hrudníku.

„Jen jsem tě chtěla požádat, aby sis odnesl svůj obraz,“ neurčitě mávla rukou ke stěně pokryté obrazy. Přešla ke svému pracovnímu stolu a předstírala čtení.

Harry jí byl vděčný alespoň za zdání soukromí, které mu poskytla, i když by byl nejraději někde jinde. I přesto, že si uvědomoval, že nemá cenu otálet, se nemohl přimět k rychlejšímu tempu. Šnečím krokem se loudal k místu, na kterém před časem vytvořil kouzlem obraz. Hlavu sklopenou. V té době si však nebyl jistý svými city, a tak byl portrét zahalený v mlze, ale v tuto chvíli si byl jistý, čí tvář na něho bude hledět z portrétu.

Fawkes se mu povzbudivě otřel o tvář.

Harry by nejraději utekl a zamkl se před celým světem na tisíc západů. Snažil si představit, jaký asi bude výraz v Severusově tváři. Nemohl se rozhodnout mezi výsměchem a pohrdáním… i když jak zná Snapea, je schopný oba výrazy skloubit dohromady. Jediné jeho štěstí je, že tento obraz nedokáže mluvit.

„Harry...“ oslovila ho ředitelka.

Nebelvír zvedl hlavu a zadíval se na... „To jsem já!“ zalapal po dechu. „Jistě, co bych od sebe mohl čekat…“ Severus měl pravdu, jsem vážně tak sebestředný, že jsem se dokonce zamiloval sám do sebe… pomyslel si nešťastně.

„To není…“ snažila se vysvětlit ředitelka, ale to už Harry sundal obraz ze zdi.

„Před tím tam držel jako přikovaný!“ podivil se Harry neobvyklému úkazu.

„To protože to není podobizna, kterou jsi vytvořil.“ Ukázala na obraz obrácený čelem ke zdi. „Tohle je tvé dílo.“

Harry se pokoušel pověsit svůj portrét zpět na zeď.

„To se ti chlapče, nepodaří…“ promluvil na něho vlídně Brumbál.

Harry opřel svůj obraz vedle toho odvráceného. Nesměle se dotkl jeho rámu.

Fawkes netrpělivě nadskakoval na jeho rameni.

„Myslíš, že mám?“ oslovil opeřence.

Fénix přistál na černém rámu, dlouhá ocasní pera mu visela přes lepenku zadní strany. Zasekl drápy do dřeva a vynesl ho do výšky Harryho očí.

„Obrať ho…“ požádal Harry a zavřel pevně oči.

Fawkes nespokojeně zapískal.

Harry fascinovaně zíral do poklidné tváře Severuse Snapea. Jako uhranutý vztáhl ruku k jeho obličeji, bříšky prstů studoval linii jeho tváře. Sjel na krk a… zastavil se u každého z mnoha knoflíčků a pohladil masivní dřevěný rám až k jeho pravému rohu…

MOMENT! Zarazil se uprostřed pohybu. Sklonil se blíž, aby si přečetl vlastní monogram na místě, kde obvykle bývá podpis autora.

S tlukoucím srdcem přešel k vlastnímu portrétu.

Fawkes položil obraz zpět a vrátil se na jeho rameno.

„Merline!“ vydechl šokovaně při pohledu na dvě do sebe propletená S.

»•«

Od té doby, co Hermiona seděla ve svém oblíbeném rohu knihovny, se snad posté otevřely a zase zavřely dveře. Nepočítala to, ale pokaždé k nim upnula toužebný pohled, aby se zklamaně vrátila zpět ke čtení. Písmena jí poskakovala před očima, ne a ne dát dohromady smysluplnou větu.

Hermioně se vařila krev v žilách i při pouhé vzpomínce na Draca. „Nesnáším tě!!!“ křičela na něho bojovně.

„Ne! To já tě nesnáším víc!!!“ vracel jí neméně náruživě. Hermiona si však až v tento okamžik uvědomila, že Draco svou hůlku držel volně, ani jeho postoj nebyl útočný a v jeho pohledu nebyla nenávist, ale spalující vášeň.

Usmála se.

»•«

„Čekals něco jiného, Harry?“ pozoroval ho Brumbál zpoza půlměsíčkových brýlí.

„Já nevím…“ pokrčil Harry rameny. „Ale je to jediný monogram, který připadá v úvahu.“

„Jsem rád, že se mezi vámi začíná vyjasňovat,“ pokýval hlavou Albus.

„Nikdy mě nenapadlo, že jeho podpis vypadá jako dva stočení hadi,“ zamyslel se Harry.

„Severus je ztělesněním Zmijozelu, není divu, že i jeho monogram o tomto vypovídá,“ poukázal Brumbál.

„Severus není zlý!“ naježil se Harry a vzápětí zrudnul.

Fawkes pobouřeně zapískal a vrátil se na bidýlko.

Brumbálovi se objevila na čele vráska. „Harry, jsem si jistý, že si dávno uvědomuješ, že Zmijozel neznamená být zlý, i přesto, že název koleje tuto myšlenku přímo nabízí. Nechceš mi říct, co se stalo?“

„Ne!“ zavrtěl hlavou, „to je jen mezi námi.“ Zamyšleně přisunul oba obrazy tak, aby se jejich rámy dotýkaly. Jsme tak rozdílní, napadlo Harryho.

„Přemýšlíš nad tím, jak oba obrazy spojit v jeden?“ zeptal se potutelně Brumbál.

„Nenapadlo mě, že by to šlo. Jsou tak odlišné…“ doznal se nevědomky.

„A nepřehlížíš pro ty rozdíly prvky, které jsou shodné?“ zeptal se Brumbál.

Harry chvíli těkal z jednoho obrazu na druhý. „Nevědět jak vznikly, přísahal bych, že je vyobrazil jeden malíř, i velikost mají totožnou. Sice mají různé rámy, ale bez toho by to byla nuda,“ prohlásil nakonec.

„Výborně!“ vykřikl radostně Brumbál.

„Mohl bych se na něco zeptat?“

„Bude-li v mých silách ti odpovědět…“

„Byl jste u toho, když ho Severus vytvořil?“ zeptal se s úzkostí v hlase.

„Ano, chlapče, takovou věc bych si nemohl nechat ujít!“ tajemně se usmál.

„Ten obraz nejspíš nevytvořil záměrně, že?“

„Řekněme, že to nebyl vědomý počin…“ přikývl Brumbál. „Nicméně, na výsledku to nic nemění. Ale jak tě znám, jistě tě trápí, jak to Severus nesl. Nebo se mýlím?“

„Nemýlíte… ale nejsem si jistý, že to chci vědět,“ přiznal Harry.

„Řekněme, že vzhledem k Severusově výbušné povaze, to mohlo být mnohem horší,“ připustil Brumbál.

„Smím si ho nechat?“ zeptal se Harry nadějně.

„Je tvůj!“ přikývl Brumbál.

„Myslel jsem obraz…“ zčervenal Harry. „Vlastně oba,“ dodal rychle.

„Jistě…“ pokynul rukou. Potom se však zadíval na ředitelku. Počkal, až si získá její pozornost. „Minerva jistě nebude proti, když zde bude mít o dva portréty méně…“

„To je to poslední, co by mi vadilo,“ odsouhlasila bez zaváhání.

Starobylé hodiny oznámily půlnoc.

Harry se na ni vděčně usmál. Vypadá to, že dnešní den bude o mnoho lepší než ten včerejší. Přinejmenším zjistil, že Severus k němu cítí to samé, co on k němu a s tím už se dá žít!

Složil oba obrazy na sebe tak, aby byly plátny proti sobě. Při představě, že jsou nejspíš jeho ústa na těch Severusových, se jeho úsměv ještě rozšířil. „Dobby…“ zašeptal.

„Mohl bys mě, prosím, přenést zpět na pilu?“ zeptal se skřítka. „Uvidíme se večer,“ kývl na ředitelku a vyslal vděčný pohled na Brumbála.

„Pan Potter by měl být…“

„Cítím se mnohem lépe, Dobby. Děkuju.  A navíc mám u sebe lektvar, který mi pomůže,“ klekl si ke skřítkovi a zahleděl se mu do obrovských očí. „Mohl bys to, prosím, pro mě udělat?“ zeptal se ho sklíčeně.

„Pan Harry ví, že není nic, co by pro něho Dobby neudělal,“ ustoupil skřítek a s hlasitým puf s ním zmizel.

»•«

Merline! Co na něm ti chlapi jenom vidí!? Nemohl uvěřit vlastním očím Draco. Nejdřív Potter a teď Lupin! Kam ten svět jenom spěje!

„Jsi ten nejúžasnější člověk na světě!“ blábolil Lupin dál.

Copak ten chlap nemá ani trochu sebeúcty? A co dekorum! Dracovo pobouření dosahovalo vrcholu.

„Jen jsem Lupinovi dělal…“ začal omluvně Severus.

„Budu vám oběma vděčný, pokud mě ušetříte detailů!“ ohradil se ostře Draco.

Severus nechápavě zamrkal. To je vážně Draco tak nesnášenlivý? Tedy ani jemu nečiní zvláštní potěšení stýkat se s vlkodlaky, ale o tom, že Lupinovi vaří každý měsíc lektvar, snad věděl? Nebo ne?

Remus začal poskakovat do kruhu kolem něho. „Splnil se mi můj životní sen!“ vykřikoval jako šílený.

Merline, to je už vážně trochu moc! Snažil se vnímat Severuse nezaujatým pohledem. Že by byl tak skvělý milenec? Uvažoval. Přelétl jeho vysokou dobře stavěnou postavu. Zaměřil se na ostře řezanou tvář, přísně sevřené rty… Brrr…! Severus by se mi nelíbil ani jako čarodějnice! Je opravdu škaredý a má příšernou povahu… a ke všemu není nejmladší. Uzavřel pro sebe výčet kmotrových nectností.

„Jestli okamžitě nepřestaneš s tím povykem, tak na tebe uvalím svazovací kouzlo!“ vyhrožoval Severus Lupinovi.

Dracovi se před očima začaly vynořovat nevítané obrazy Severuse, coby mužského dominy, jak svazuje škemrajícího vlkodlaka.  „Uvidíme se později,“ otočil se k odchodu s úmyslem co nejrychleji zmizet.

„Zařídil jsi, co jsi měl?“ ubezpečoval se Severus.

„Jistě, ale další průběh v této chvíli není v mé kompetenci,“ oznámil mu ledově, čímž dal jasně najevo, že je pouze na Harrym, jestli bude lektvar vůbec užívat, o pravidelných intervalech, které zaručují Severusovi relativní pohodu, vůbec nemluvě.

„Jsem tvým dlužníkem,“ poděkoval prkenně Severus.

Draco kývl hlavou na znamení, že si je toho vědom a tiše za sebou zavřel dveře.

Podvědomě zamířil do knihovny. I přes neskutečnou únavu, kterou cítil, věděl, že po tomto zážitku neusne. Snad ho dobrá kniha přivede na jiné myšlenky.

»•«

Harry se ztěžka posadil na postel. Rozmáchlým pohybem zakouzlil Tempus. „Deset minut zpoždění,“ zaúpěl, nakapal si na lžičku modrou tekutinu.

„Pan Harry by měl nejdřív něco sníst!“ upozornil ho skřítek. Luskl prsty a na rozházené posteli se objevil tác naložený několika druhy sýra, šunka, pečivo a sklenice dýňového džusu.

Harry si několikrát hladově kousl do rohlíku.

Dobby pochvalně přikývl, s výrazem matky dohlížející na batole.

„Nevíš, proč nemůžou být všechny lektvary tak příjemné?“ zeptal se Harry a labužnicky olizoval lžičku.

„S lektvary je to jako s lidmi, pane Pottere,“ zasmušil se Dobby. „Čím na vás působí přitažlivěji, tím nebezpečnější jsou…“

Harry snědl do posledního drobečku přidělenou porci jídla, otřel si pusu do manžety bělostné košile, svalil se na postel a přikryl se dekou.

„Kdyby mě pán potřeboval…“ uklonil se skřítek a zmizel.

Harry však sebou házel z jedné strany na druhou a nemohl usnout. Po chvíli nespokojeně vstal, opřel oba obrazy tak, aby na ně viděl z postele, vysvlékl se a znovu se zachumlal. Usínal s představou Severusových paží, pevně obemknutých kolem svého těla.

»•«

Vypadá tak zranitelně, a přesto je v ní tolik síly… problesklo Dracovi hlavou při pohledu na spící Hermionu.

Odkašlal si.

Hermiona se zavrtěla v křesle, kniha se svezla se žuchnutím na zem.

„Néééé….“ vykřikla dívka ze spaní a roztřásla se.

Draco k ní přiskočil. „Vzbuď se… je to jen zlý sen,“ hladil dívku automaticky po vlasech.

Hermiona otevřela oči a zmateně si ho prohlížela.

„V pořádku?“ narovnal se s úmyslem posadit se do protějšího křesla.

„Budeš tu se mnou?“ špitla nesměle Hermiona a posunula se tak, aby se Draco vešel vedle ní.

Bez zaváhání přisedl. „Řekneš mi, co se ti zdálo?“ zeptal se a zvedl knihu ze země.

„Letěla jsem s Ronem na dračici, byla mi zima a byla jsem unavená, a pak se mnou ta bestie udělala loping…“ Hermiona se otřásla. „Neudržela jsem se, řítila jsem se k zemi… trvalo to tak dlouho… vzbudil jsi mně těsně předtím, než jsem dopadla.“

„To máš z těch pohádek,“ smál se na ni Draco. „Nikdo není tak nezodpovědný, aby tě po vážné nemoci a navíc v tomhle počasí, nechal létat venku na, Merlin ví, čem.“

„Ale to nebyl jen sen, to se doopravdy dnes večer stalo… jen ten volný pád netrval ve skutečnosti tak dlouho…“

„Nechceš mi tím naznačit, že tě Weasley přemluvil na noční výlet na svém miláčkovi?!“ zhrozil se Draco.

Hermiona skryla tvář do Dracova hábitu. „Nebyl to výlet, ale záchranná akce,“ vysvětlila. „Pokoušeli jsme se najít Harryho.“

Draco se přesunul za ní, nechal Hermionu, aby se schoulila v jeho náruči a zahalil ji černou vlněnou látkou. „Jsi celá promrzlá,“ komentoval. „A jestli to byla záchranná mise, pak byla naprosto zbytečná.“

„Harry je?“ pohlédla na něho s hrůzou v očích.

„Naprosto v pořádku, dokonce si troufám říct, že mu, na rozdíl od tebe, nehrozilo žádné nebezpečí,“ rukou jí vjel do vlasů a probíral se jimi.

Hermiona spokojeně zavřela oči.

Draco otevřel knihu v místě, kde měla Hermiona záložku a začal polohlasně číst.

„Mám pocit, že tě nenávidím, čím dál tím víc…“ přerušila ho po chvíli.

„Pak jsou naše pocity vzájemné,“ přitakal Draco, vtiskl jí polibek do vlasů a plynule pokračoval ve čtení.

Četl ještě dlouho poté, co Hermiona začala pravidelně oddechovat. Pokračoval i přesto, že se mu klížila víčka, jen proto, aby sám zůstal bdělý a užíval si sílu tohoto okamžiku.

»•«

Severus seděl v potemnělé laboratoři a díval se na prázdnou lahvičku s Harryho iniciálou jako na úhlavního nepřítele.

„Najít lék na Lykantropii byl vždycky tvůj sen…“ oslovila ho Gundhilda.

„Tuhle várku vařil Potter!“ procedil mezi zuby a dál zíral na velké H.

„Nechápu, proč se zlobíš…“ dívala se na něho smířlivě. „Je to tvůj žák, takže bys na něho mohl být pyšný!“

Severus mrštil sklem směrem k jejímu portrétu. „Ničemu nerozumíš!“ rozkřikl se. „To mi udělal záměrně!“

„Nechápu co, ale rozhodně tě tím nepotěšil,“ konstatovala čarodějnice.

„Nejen, že mě k sobě patologicky připoutal jen proto, aby mě mohl zneužít, ale teď ještě může celému světu demonstrovat, jak jsem nemožný!!!“ běsnil Severus.

„K tomu si bohatě vystačíš sám!“ zasmála se Gundhilda.

„Tak tohle jsi přehnala,“ oznámil jí ledově Severus a prudce vstal.

Gundhilda se ani nehnula.

Severus udělal dva kroky do prostoru a zhoupla se pod ním podlaha. „Ani není schopný brát lektvar podle instrukcí.“ Rozhodil rukama, jakoby odháněl přízrak.

„Alespoň už dokážeš určit, kdy nemáš halucinace,“ poukázala Gundhilda.

„Má to brát po dvou hodinách, ale to ne! Je to jasný důkaz toho, že mě chce zničit!“ běsnil dál Severus. „Přeje si, abych trpěl!“

„Mohl byste se, prosím, pokusit ovládat?“ zpražila ho čarodějnice. „Nebo alespoň přestat ječet.“

„Já ale neječím, drahá přítelkyně….“ podotkl suše Snape. „Nikdy neječím,“ zvýšil opět hlas.

„Jistě, to kvílení byla moje fantazie…“ ohrnula nos jednooká čarodějnice.

„Zajisté, nedostatkem fantazie bezesporu netrpíte…“

„Jen se obávám, aby vás z té mojí bujné a BEZESPORU velmi hlučné fantazie, nebolela hlava,“ gradovala spor Gundhilda.

„Zdá se, že trpíte zbytečnými obavami a přestaňte laskavě přeceňovat své schopnosti!“ zavrčel Snape.

„V mém zájmu je pouze vaše blaho,“ zaševelila falešně. „Na rozdíl od vás jsem totiž nějaký ten pátek podobných peripetií ušetřena.“

Ten rozhovor vážně nemá cenu, pomyslel si, usedl zpět do křesla, zavřel oči a čekal, až se Harry uráčí vzít další dávku.

„Já mám na rozdíl od vašeho smrtelného života času dost…“ podupávala nohou a notovala si stereotypní melodii.

Ta baba mi snad nedá pokoj! Zaklel Severus v duchu. „V tom případě se zeptám Albuse, zda byste si ho nemohla krátit alespoň občasnými hodinami zpěvu. Snad by mohl zaměstnat někoho, kdo by se vám v tomto ohledu více věnoval…“ prohodil Snape s přehnanou starostlivostí, v naprostém kontrastu s tím, co právě prožíval.

„Ano, ano…“ zapředla.  „A potom si zazpíváme duet… vy, s tím svým sametovým barytonem…“ zasnila se čarodějnice.

„Jak jistě víte drahá, zpěv není mou zálibou a nehodlám s tím začínat, a byl bych vám velmi vděčný, kdybyste se již přestala chovat infantilně a nechala mě na chvíli v klidu odpočívat!“ jeho hlas zněl unaveněji, než jak vypadal.

„Jestli si myslíte, že vás nechám spočinout v pokoji…“

„Nikam se nechystám, jen potřebuji na chvíli zavřít oči,“ povzdechl si Severus.

„Slibuješ?“ zeptala se Gundhilda úzkostně a opustila afektované vykání. „Když tě slyším hudrovat, mám jistotu, že ještě žiješ,“ doznala zkroušeně.

„Každou chvíli by měl Potter…“ cítil, jak se mu tělem rozlévá vlna příjemného tepla. Svaly uvolnily své napnutí a Severus upadl do hlubokého spánku.

»•«

Pokračováni ZDE

 

 

Poslední komentáře
18.03.2012 22:06:38: smiley Dokonale som si vedela predstaviť vyvaleného Draca, ktorý čumí na Rema a Severusa! Je to ako - ...
13.03.2012 13:59:19: Slimčo - děkuji. Myslím si, že spíš roste samotný příběh. Jak se blíží ke konci tak nabírá na obrátk...
13.03.2012 08:16:49: Sall, já absolutně nevím, co napsat. Uvědomuješ si vůbec, jak jsi od prvních kapitol "vyrostla"? Mys...
11.03.2012 13:12:44: Cim – nejdůležitější přísada je cukr? Přihořívá!!! Bacil – nemyslím, že by Severus pobouřilo zjiš...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.