Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 33

28 - Rudé náušnice

Za komentáře děkujeme: Ailam, Airiny, aMaja, Anfulka, Bacil, Belldandy, Elza, Grid, Kitti, Mononoke, Nade, Nex, POPO, raven9, sisi/ctenar, Slimča, Vinka. Vaše Sall, Janpis, Bára.

Niki, moc mne mrzí, že se mnou nejsi, když se příběh blíží do finále...

 

»•«

Minerva starostlivě pohlédla na dveře.

„Mám se Severusem nějaké jednání, tak ho zkontroluji,“ ubezpečil ji Lupin.

„Komediant!!!“ neopustil si opovržlivý komentář Pošuk.

Většina přítomných zpražila bystrozora pohledem. Krom Minervy tu však nebyl nikdo, kdo by se Mistra lektvarů zastal. „To poněkud přeháníte! Jestli budete pokračovat tímto směrem, začnu si opravdu myslet, že jste paranoidní!“ oznámila mu hlasem, který nepřipouštěl námitek.

Brumbál se jen spokojeně usmíval ze svého obrazu. Měl radost z toho, jakým způsobem se Minerva ujala své role ředitelky této školy... Nemyslím na Bradavice jako na „svou“ školu, došlo mu s údivem.

„Zbytečně tady ztrácíme čas!“ Ron se postavil a vytáhl Hermionu sebou. „Musíme začít hledat Harryho!“

„Drahoušku, to se ti lehko řekne! Kde ho podle tebe máme hledat?“ dívala se na něho úzkostně Molly a oběma rukama křečovitě svírala Harryho hůlku.

„Jsou zde dvě možnosti. Za prvé...“ ukázal vztyčený palec. „Harryho někdo unesl.“ Místností to zašumělo. „Jestli to byl ten samej grázl, co má na svědomí ty mudly v Pinxtonu, pak se dá podle kleteb, které na místě použil, vyvozovat, že není dostatečně magicky silný na to, aby Harryho dokázal zadržet a to bez ohledu na to, jestli má u sebe svou hůlku nebo ne. Za druhé…“ ukázal jim palec s ukazováčkem. „Harry měl nějaké noční můry, zdálo se mu, že je v ohrožení a někam se přemístil sám. Takže až mu dojde, co se ve skutečnosti stalo, vrátí se do Doupěte, případně půjde sem do Bradavic!“

„To zní logicky,“ zamyslela se Minerva.HarrHyhhh

„Kéž by tomu tak bylo,“ rozvzlykala se Molly. „Cožpak ten chlapec nebude mít nikdy pokoj?!“

„Pošlu několik svých lidí, aby obešli hranice školních pozemků,“ navrhl Pastorek.

„Venku je zima a pěšky budou příliš pomalí,“ zamítl Ron.

„Nějaký konkrétní plán?“ zeptal se Kingsley. „Tedy kromě košťat, v tomhle mrazu se nedá bezpečně létat, to si doufám uvědomujete, mladý muži,“ pátravě se na něho podíval.

„Mám ochočeného draka,“ prohodil Ron ledabyle. „Jeho tělo nás uchrání před zimou a ještě nám pomůže při pátrání. Kdybychom Harryho ze vzduchu náhodou přehlédli, tak ho Ikaros vyčenichá!“ vysvětlil.

„Už je Ikaros zaléčená?“ ptala se starostlivě Hermiona.

„Posílala jsem do rezervace po Charliem balík s lektvarem,“ přisvědčila Molly.

„Předpokládám, že Ikaros Harryho zná...“ ověřoval si Pastorek.

„A dobře ho přijala,“ doplnil Ron, čímž rozptýlil bystrozorovy obavy.

„Máte mé svolení,“ kývl nakonec Pastorek.

Ron uchopil Hermionu za ruku a vyvedl ji z kanceláře. „Neboj, bude to sranda!“ ujišťoval ji.

»•«

Severus přecházel ode zdi ke zdi laboratoře jako poraněné zvíře v kleci. Všechny přísady ve skříních a na policích ho přímo vybízely svými rozličnými vůněmi k tomu, aby je použil. „Dokážu se ovládat!!!“ dodával sám sobě odvahu snad po sté.

„Mohl by ses, prosím, posadit?! Tím nesmyslným pobíháním si zvyšuješ už tak zrychlenou srdeční frekvenci!“ mírnila ho Gundhilda.

„Měli jsme začít na vyšší dávce!“ běsnil Severus.

„Dobře víš, že by to trvalo o to déle...“ nasadila ten nejvlídnější tón, jakého byla schopná.

»•«

„Když fénixova křídla nad hlavou ti zašustí,

a celou svou nemocnou duši všanc mu přepustíš,

pak důvěru tvou druhou šancí ti vrátí,

slzami svými, jež tvé rány skrápí.

Zlověstný had z mysli tvé se vytratí,

srdce se vyprostí z ledových opratí,“ opakoval Draco nadšeně. „Jak jsem jen mohl zapomenout!“

 

„Vysvětlíš mi, co se děje?“ vyzvídal Harry.

„Našel jsem způsob, jak se zbavit kletby!“ rozhorlil se Draco.

„Jsi prokletý?“ prohlížel si ho, jakoby mu měla každou chvíli narůst druhá hlava.

Neživíš-li zlo, které v tobě dřímá, zahubí tě, neb ty jsi samo zlo,“ odříkával větu, která se mu zjevovala za bezesných nocí.

„Dobby nevidí kolem pánova srdce žádný led, v srdci pana Malfoye je láska,“ pokýval moudře hlavou Dobby.

„Ta kletba se nedá brát doslova, Dobby,“ vyvracel mu s pro něho netypickou trpělivostí zmijozel.

„Já nevím, něco se mi na tom nezdá...“ zamyslel se Harry. „Nikdo přeci není tak zlý, aby v něm nic nezůstalo, když umře jeho špatná část.“

Draco se hořce zasmál.

„Jsem si naprosto jistý, že každý máme na výběr, jestli chceme páchat dobro, či zlo!“ ohradil se Harry.

 „A tohle ti namluvil kdo?“ zeptal se ho Draco skepticky.

„Brumbál,“ přiznal Harry.

„Tys někdy váhal, na kterou stranu se přiklonit?“ zeptal se šokovaně Draco.

 „To ne, jen jsem o sobě pochyboval po tom, co mi řekl  Moudrý klobouk...“ Harry se vrátil v mysli o několik let zpět.

Seděl ve velké síni, stovky očí se upíraly jen na něho. Křečovitě svíral hrany stoličky a v duchu si opakoval: „Jenom ne do Zmijozelu, tam ne."

„Říkáš, že do Zmijozelu ne?" pronesl tichý hlásek. „Víš to určitě? Mohl by z tebe být veliký kouzelník, tady v hlavě to všecko máš, a Zmijozel by ti pomohl na cestě k velikosti, o tom nepochybuj - takže ne? Jestli to víš určitě, ať je to tedy - NEBELVÍR!"

„...nakonec jsem ho ale přemluvil,“

„Chtěl jsi do Nebelvíru? Jaké překvapení!“ podíval se na něho opovržlivě Draco.

„Ne!“ zasmál se Harry. „Nechtěl jsem do Zmijozelu,“ přiznal Harry.

„Moudrý klobouk tě chtěl zařadit do Zmijozelu?“ prohlížel si ho Draco, jakoby hledal nějaké stigma.

„Ano. A přiznám se, že mě to dlouho trápilo. Myslel jsem si, že je ve mně něco zlého...“

„Nesmysl! Vždyť ty jsi ztělesněním Godrica Nebelvíra!“

„Mluvím hadím jazykem,“ poukázal Harry.

„To z tebe ještě nečiní temného mága!“ vyvracel mu Draco.

„A co tedy?“ ptal se skepticky Harry.

„Původ…“ sklopil hlavu Draco.

„Nesmysl!“ vracel mu Harry jeho slova. „Moudrý klobouk mně zařadil do Nebelvíru ne proto, že bych tam patřil! Ale proto, že jsem se rozhodl, že nechci být zlý!… Tedy, tak mi to později vysvětlil Brumbál,“ dodal. „Říkal, že si každý svou cestu určuje sám svými rozhodnutími!“

Draco na něho vděčně pohlédl. Poprvé po dlouhé době cítil, že má nějakou naději.

»•«

„Nezvládnu to!“ přiznal zlomeně Severus a rozrazil prudce dveře jedné ze skříní, kolem níž vedla jeho pouť. Roztřesenýma rukama vytáhl karafu s průzračnou tekutinou, ve které se vznášel jakýsi podivný živočich. Vyrval broušený uzávěr mnohem větší silou, než bylo nutné, s jasným cílem napít se lihu, ve kterém je naložen.

Deferzo!“ zahřímala čarodějnice ze svého rámu.

Karafa se roztříštila v Severusově ruce. Tisíce drobných úlomků se rozlétlo do všech stran. Fascinovaně sledoval, jak se na bělostném předloktí zaperlily rudé krůpěje životodárné tekutiny.

„Mohl by sis, prosím, sednout?“ požádala ho Gundhilda stísněně.

Severus si začal vytahovat z kůže drobné úlomky skla. Z kapek se stávaly stroužky, které volně odkapávaly na podlahu.

„Prosím!!!“ zvýšil hlas naléhavě Gundhilda.

„Vůbec necítím svou ruku,“ konstatoval.

„Jestli upadneš do šoku, tak ti nedokážu pomoct!“ ztrácela klid.

Botou šťouchl do vymáčeného těla tvora, jakoby očekával, že se začne pohybovat.

Gundhilda o kousek posunula těžkým křeslem směrem k němu. „Nevládnu dostatečným množstvím magie!“ podotkla rozpačitě.

Severus uchopil další lahev s neznámým živočichem, pomalým krokem s ní došel ke křeslu a ztěžka se do něho posadil. „Neměli jsme náhodou dohodu, ve které jsi slíbila, že použiješ magii jen v případě naprosté nouze?“ zeptal se ženy se zdviženým obočím, zatímco odkládal těžkou sklenici na stolek.

„Severusi,“ povzdychla si Gundhilda, „jestli mi chceš vykládat, že stav, kdy se snažíš vypít líh z exponátu k výuce, není přinejmenším alarmující, pak jsi opravdu definitivně ztratil náhled na svou situaci.“

„Když jsem ti dával schopnosti, nikdy mě nenapadlo, že je někdy použiješ proti mně!“ obvinil ji.

„Tak za prvé, nebyl to dar, ale výměna. A za druhé. Nepoužila jsem kouzlo proti tobě, ale toliko, abych tě chránila,“ ohradila se. „Třeba i před tebou samým!“

„Chránila Severuse před Snapem tak, že zabila kompletního Severuse Snapea“ opakoval pochybovačně a zastřeným pohledem se díval tvora v lihovém nálevu. „Jemu je teď nejlépe, jen si tam tak pluje. Žádné nervy, které by mu přivozovaly bolesti... Mozek vypreparovaný v jiné nádobě mu nepředhazuje bizarní představy...“ zasnil se Severus.

Gundhilda na něho namířila hůlkou a téměř omluvným hlasem vyřkla zřetelně: „Mdloby na tebe.“ Červené světlo zasáhlo Severuse doprostřed hrudníku. Síla paprsku ho zatlačila hlouběji do křesla. Jeho tělo se zhroutilo. Dezorientovanou mysl obestřel tolik vytoužený klid.

„Až se probudíš, budeš mít nejhorší část za sebou a svět se ti bude zdát hned snesitelnější…“ povzdychla si s nadějí v hlase a soucitným pohledem spočinula na  Severusově bezvládném těle.

»•«

„Katty... Hermiona,“ ukázal Ron na svou dívku. „Hermiono... Katty,“ napřáhl ruku  na...“Katty, je ti dobře?“ poukázal Ron na její křečovitý postoj.

„Proč si ji sem přivedl?“ zeptala se Katty s neskrývanou záští.

„Jestli jsme tu nevhod...“ topila se v rozpacích Hermiona.

„Ztratil se Harry, přišel jsem pro Ikaros, aby nám ho pomohla najít,“ vysvětloval Ron a přemýšlel, co je špatně.

„To nepřipustím, je to příliš nebezpečné,“ vrtěla hlavou zamítavě Katty.

„Hermiona létala na testrálovi a hipogryfovi, nepochybuji o tom, že to zvládne,“ přesvědčoval ji Ron.

„Let na drakovi je něco jiného, pohybuje se vzduchem mnohem rychleji a není čeho se držet!“ trvala na svém Katty.

„A čeho se asi tak držíš na hipogryfovi?“ ptal se pochybovačně Ron.

„Peří!“ usadila ho Katty.

„Možná,“ připustil Ron. „Ale testrál je úplně hladkej!“ trumfoval.

„Má hřívu a opratě!“ nedala se Katty.

„Hej! Já jsem tady!“ upozornila na sebe Hermiona.

Ron si s hrůzou uvědomil, že má svůj obličej jen několik centimetrů od toho Kattyina. Poplašeně o dva kroky ustoupil.

„Rozhodnu se sama, ale nejdřív bych ráda viděla Ikarose,“ prolomila Hermiona stísněné ticho.

„Musím jít, mám na plotně rozdělaný zítřejší oběd...“ Katty sklopila hlavu a obrátila se k odchodu.

„Vaříš den dopředu?“ podivila se Hermiona.

„Ne, jen si něco připravuji...“ a na Hermonin nechápavý výraz doplnila. „Ty asi kuchyni moc nedáš, co? Jinak bys věděla, že si některé věci musíš naložit minimálně přes noc.“

„Je pravda, že kuchařka nikdy nebyla má oblíbená kniha... a co se týče praxe, je to ještě mnohem horší,“ přiznala Hermiona. „Budeme potřebovat nějaké povolení k tomu, abychom mohli Ikarose použít?“ navázala plynule.

„Použít?“ opakovala konsternovaně Katty.

„Ikaros není věc!“ zalapal po dechu Ron.

„Tak jsem to nemyslela,“ hájila se Hermiona. „Já jen, jestli potřebujeme nějaké zvláštní povolení. Co já vím, tak je chov draků zakázaný a jistě poletíme nad územím mudlů, a to vůbec nemluvím o tom, že asi není úplně běžné, aby si zaměstnanci jen tak vzali nějakého svěřence a odletěli s ním, Bůh ví kam...“ rozhorlila se Hermiona.

„To je něco jako Merlin,“ zasvěcoval Ron Katty.

„Aha... No, vzhledem k tomu, že Ikaros patří Ronovi, pak tyto formality odpadají,“ vysvětlila Katty.

„Nedávno jsem složil zkoušky v létání na většině druhů draků, včetně povinného maskování před mudly,“ doplnil ji Ron. „Poletíš se mnou jako spolujezdec,“ vzal ji za ruku a vedl křivolakou cestičkou mezi výběhy.

»•«

„Cítíš se lépe?“ vytrhl ho ze zamyšlení Draco, který si vzpomněl na důvod své návštěvy. „Jsi schopen se přemístit?“ upřesňoval.

„Ano,“ připustil Harry.

„Musíš se vrátit k Weasleyovým,“ oznámil mu Draco.

„Tohle si přeje Severus? V tom případě zůstávám!“ zatvářil se bojovně Harry.

„Pan Harry Potter by měl být na ošetřovně u madam Poppy, nebo v nemocnici svatého Munga,“ připomněl svá slova skřítek.

Draco si povzdychl. „Paní Weasleyová dnes ráno zjistila, že nejsi ve své posteli a vzbouřila celý kouzelnický svět. Ředitelka svolala schůzi Řádu...“ začal líčit Draco.

„Dobby, můžeš nás přenést dovnitř do hradu?“ nenechal ho Harry domluvit a odhrnul deku s úmyslem vstát .

Teprve podle toho, jak se Draco odvrátil, si Harry uvědomil, že je stále nahý.

„Můžu tě poprosit?“ překryl si klín dekou a ukázal směrem ke koupelně. „Nemám svou hůlku.“

Draco beze slova vstal a došel do vedlejší místnosti. Kouzlem zvedl Harryho pyžamo, vyčistil jej a přeměnil na černý hábit s temně zeleným lemováním a bílou košili. Oblečení dolevitoval na Harryho postel. Zavřel dveře, aby dopřál Harrymu soukromí.

„Není to poněkud formální?“ ozval se z ložnice pochybovačný hlas.

„Ničeho jiného momentálně nejsem schopen. Navíc musíme všem ukázat, že jsi v naprostém pořádku!“ Tohle je snad zlý sen! Brblal si v duchu. Mám já tohle zapotřebí? vydal se k umyvadlu s úmyslem omýt si obličej studenou vodou.

Křup!

Sehnul se pro věc, která se mu rozpadla pod botou. Merline, nemohls mi zachovat alespoň nějaké iluze? upínal oči k nebesům a křečovitě svíral malý černý předmět. Ztěžka se posadil na záchodovou mísu, aby přivolal zbytek knoflíčků. Ta čarodějnice měla naprostou pravdu, došlo mu s hrůzou.

„Vypadám, jako když jdu na svatbu,“ konstatoval Harry.

„Ty se chceš ženit?“ přeskočil Dracovi hlas a s námahou odtrhl oči ze své dlaně.

„Jako svatebčan,“ vysvětlil Harry. V poklidu k němu došel a přebral si od něho zbytky Severusova ošacení, coby důkazy vášnivé noci.

„Možná to bude trochu nepříjemné,“ upozornil je Dobby a omluvně se díval velkýma kulatýma očima z jednoho na druhého. „Dobby se sem potom vrátí a uklidí panu Harrymu, Dobby měl moc starostí s péčí o pána, Dobby to nestihl…“

„To je v pořádku, Dobby, jsem moc rád, že jsi byl se mnou. Opravdu!“ ujišťoval ho Harry.

„Dobby, mohl bys mě, prosím, přenést do mého pokoje?“ zeptal se Draco. „A jeho do ředitelny…“ ukázal na Harryho, „nechci, aby si někdo myslel, že mám s jeho zmizením něco společného.“

Dobby souhlasně pokýval hlavou.

„Co mám říct, až se mě zeptají, kde jsem byl?“ zpanikařil Harry. Severusovy knoflíčky ho v ruce pálily jako ďas. Horkost se rozlévala do celého těla.

„Být tebou, tak si tuto variantu příběhu raději nechám pro sebe,“ ušklíbl se Draco. I jemu však vyskočily na tvářích ruměnce.

Než mu stačil Harry říct, že to není tak, jak to vypadá, přemístil se Dobby se zmijozelem pryč.

Tohle je ten nejhorší den mého života! pomyslel si zdrceně.

Harry se natolik ztratil ve svých úvahách, že si ani nevšiml Dobbyho návratu. Z letargie ho vytrhlo prudké škubnutí kdesi za pupíkem, následované neskutečným tahem. Rychlost se zdála být závratná. Nemohl dýchat. Ruka, kterou mu svíral skřítek, bolela tak, že zapomněl i na Severusovy knoflíčky, které v ní ukrýval.

»•«

„Představovala jsem si Ikarose trochu menšího,“ přiznala Hermiona a nesměle hladila lebedící si obludu na krku.

„Je to TA Ikaros! A to ještě nedosáhla výšky dospělého jedince,“ ubezpečoval ji Ron s pýchou v hlase, zatímco nasedal na dračici. „Budeš sedět přede mnou,“ natáhl se k Hermioně, aby jí pomohl.

 „Nějak si nejsem jistá...“ začala Hermiona, ale to už seděla před Ronem.

„Hledej Harryho Pottera, zlatíčko!“ křikl Ron na Ikaros a pobídl ji. Dračice se vzepjala na zadní, udělala několik skoků, rozepjala křídla a hladce se odlepila od země.

„Není to tak strašné, jak jsem si představovala,“ připustila Hermiona, když nabrali výšku.

„Ikaros nás přemístí k Bradavicím,“ oznámil jí Ron konverzačním tónem.

Hermionino zoufalé „Nééééééééééé…“ zaniklo v ohlušující detonaci.

„Už je to za námi,“ utišoval ji Ron.

„Proč jsi mě nevaroval?!“ obořila se na něho, žaludek měla jako na vodě.

„Řekl jsem ti, že nás...

„Včas!!!“ ječela Hermiona.

„Nesouhlasila bys...“

„No to si piš, že bych byla proti! V téhle výšce a rychlosti je to čiré bláznovství!“ snažila se překřičet vítr, který jí bral slova od úst.

„Vidíš hrad?“ ptal se Ron s pusou přitisknutou na jejím uchu.

„Mám zavřené oči a neotevřu je ani za nic!“ odsekla Hermiona.

„Hagrid ještě svítí...“ komentoval Ron.

Hermiona otevřela zkusmo jedno oko. „Je to krása...“ fascinovaně hleděla na tisíce světýlek bradavického hradu.

„Tamhle dole něco je...“ ukázal Ron na pohybující se tečku poblíž zakázaného lesa. Ikaros to však vzala jako pokyn a zamířila s nimi střemhlav k zemi.

„Ááááááááááááááááá....“ vřeštěla Hermiona, jako když ji na nože berou. Ikaros těsně nad zemí vyrovnala svůj let.

„Hagride, neviděl jsi Harryho?“ zeptal se usmívajícího se poloobra Ron. Oba dva se přitom tvářili, že je naprosto běžné, snést se asi tři sta metrů volným pádem na několikasetkilovém okřídleném monstru a bez pauzy na nadechnutí zahájit konverzaci.

„Ne, ale před ňákou dobou u mě byl Malfoy a říkal, že je s Harrym zle a že potřebuje moji krev! Že ten zmetek s Harrym něco provedl?!“ rozčílil se spravedlivě Hagrid.

„Cože?!“ Zděsila se Hermiona. „Je strašně nebezpečné používat do lektvaru krev obra!“ vydechla.

„Na světě je nebezpečnejch věcí,“ prohodil Ron ledabyle. Dal Ikaros pokyn a ta v širokých kruzích pozvolna nabírala výšku.

Hermiona dostávala křeče do nohou, jak se vší silou snažila udržet stabilitu.

„Obletíme několikrát dokola hrad,“ navrhl Ron. „Opři se o mě, užívej si to...“ nabádal dívku, pro kterou se let stával čím dál tím víc stresujícím.

„To nedokážu...“ zavzlykala.

„Něco ti ukážu... bude se ti to líbit!“ zasmál se Ron a třikrát plácnul dlaní Ikaros doprostřed zad.

Dračice párkrát mávla křídly, a když už si Hermiona myslela, že se nic nestane, namířila si to s nimi k obloze, zvrátila se na záda a letěla několik dlouhých vteřin vzhůru nohama, než se vrátila do původní polohy. Hermiona byla tak šokovaná, že nevydala ani hlásku, jen se křečovitě držela zvířete a modlila se, aby to už skončilo a ona mohla Rona zabít. Při druhé otočce cítila, jak jí povolují svaly na nohou a ztrácí vědomí spolu s tím, jak zadržuje dech. Ve chvíli, kdy třetí loping dosáhl svého vrcholu, svaly na nohou povolily definitivně a ona se řítila k zemi. Dračice opsala půlkruh a Hermiona dopadla před Rona, na místo, ze kterého se před chvílí nedobrovolně vzdálila.

„Tý jo! To bylo dobrý!“ pochválil ji Ron.

„Okamžitě přistaň!“ nařídila mrazivě ledovým tónem.

„Ty ses nepustila schválně?“ dohadoval se.

Pobouřené mlčení.

„Hermiono...“

Její zlověstné: „Hned!!!“ došlo jak Ikaros tak i Ronovi. Ještě než stačil zesinalý Ron dát patřičný pokyn, snášela se s nimi dračice k zemi.

Hermiona sklouzla ze hřbetu v nápodobě hadrové panenky a namáhavě lapala po dechu. Vzepřela se o ruce a dlouze zvracela. Když skončila, nechala vše důsledně zmizet, vstala, očistila si hábit, vypláchla si ústa vodou, a aniž by se podívala na Rona, odcházela se vztyčenou hlavou k hradu.

„Hermiono... to jsem nechtěl...“ běžel za ní Ron.

Hermiona na něho namířila hůlkou, v hlavě jí v rychlém sledu letěly zakázané kletby. „Za to mi nestojíš!“ zhodnotila nakonec a pokračovala ve své pouti.

„Omlouvám se...“ Ronovi se kutálely po tváři slzy lítosti.

Povznešené odfrknutí.

„Prosím... křič, proklínej mě...“ žebral.

„Na to nemám sílu...“

„Co mám dělat?“ chytil ji za rukáv.

Netrpělivě ho setřásla a pokračovala plynule v chůzi.

„Udělám cokoliv!!!“ zněl stále zoufaleji.

„Pokračuj v hledání Harryho,“ řekla mu Hermiona, když dorazila k bráně. „Mezi námi je konec!“

Ron dál nediskutoval, otočil se, jedním plynulým pohybem se vyhoupl na svou dračici a jako šipka zamířil k noční obloze.

Hermiona se úlevně usmála. „Tak takhle to vypadá, když někomu spadnou šupiny z očí...“ řekla si polohlasně.

»•«

„Harry…“ vrhla se mu kolem krku Molly Weasleyová a ještě než stačil popadnout dech po přemístění, byl drcen v jejím srdečném objetí. A jak se později ukázalo, nebyla jediná z početné rodiny, kdo se na něho právě tisknul.

„Odstupte od něho!“ hřímal Moody.

„Jsem to já,“ ozval se podrážděně, když si uvědomil jeho slídivý pohled plný nedůvěry.

Fawkes, dřímající na svém bidýlku, se probudil a s křikem se mu vrhnul na rameno. Harry ho vděčně podrbal za krkem a on se mu otřel zobákem o tvář.

„Dobrá, dobrá...“ kývl hlavou Moody. „Tvá hůlka,“ podával mu krátký neforemný nástroj ze světlého dřeva.

„Moje je vyrobená z cesmínového dřeva s jádrem z jeho ocasního pera,“ ukázal na fénixe, který mu právě cosi štěbetal do ucha.

Moddy dal pokyn Arthurovi a ten mu, k jeho nemalé radosti, podal zapomenutou hůlku. Okamžitě ji pravou rukou zasunul do skryté kapsy v rukávu. Levou ruku křečovitě zatnutou v pěst.

„Pane Pottere, mohl byste nám laskavě říct, co jste dělal posledních zhruba dvanáct hodin?“ zeptal se Pastorek příkřeji, než měl v úmyslu.

„Něco schovává v ruce!“ zamířil Moody hůlkou na jeho levou paži.

Harry si s hrůzou uvědomil, že stále ještě svírá Severusovi knoflíčky. Na to, aby je nechal zmizet, bylo pozdě, ke všemu si nemohl dost dobře dovolit v této napjaté atmosféře začít manipulovat s hůlkou.

„Má mnoholičný lektvar!“ obvinil ho Moody, „Zatkněte ho!“ nařídil přihlížejícím kolegům v uniformě.

Teď se provalí, jak jsem se nechal zblbnout Severusem, polil ho studený pot. Fawkes mu zatrylkoval do ucha. Harryho napadlo, že by mohl v nastalém zmatku nechtěné předměty odcvrnknut do vzdáleného rohu ředitelny. Dal si ruku za záda, otevřel dlaň a nechal si spadnout knoflíčky na konečky prstů. Pocítil záchvěv magie a kulaté předměty nabyly na objemu. Instinktivně kolem předmětu opět prsty stáhl.

Moddy se na něho vrhl. Donutil ho, aby si klekl, ruku bolestivě zkroucenou. S tím, jak Harry rozevíral dlaň, zavíral oči. Tvář pokřivenou bolestí.

Místností se rozlehlo šokované ticho, které vystřídal výbuch smíchu.

Fénix nespokojeně načepýřil peří a odletěl zpět na své bidýlko.

Fred Weasley ho bodře poplácal po zádech.

„Celý kouzelnický svět je na nohou a ty si klidně randíš,“ přidal se George se smíchem.

„Myslím, že je na čase, abyste se omluvil, Moody,“ ostře ho vyzvala Minerva.

Pošuk vztekle zaskřípal zubama. Bezeslova kývl Harrymu a ostentativně se k ní obrátil zády.

Harry se poplašeně podíval na pár krvavě rudých náušnic ve své dlani.

Fred mu jednu vzal a klipsnu si zacvakl do ucha. Dal si ruku na čelo, druhou ruku před sebe, zamhouřil oči ve věrné nápodobě Sibylly Trelawneyové. „A vidím spanilou pannu... tak radši jinak... vidím dívenku...“

Harry se úlevně rozesmál.

George si připnul druhou náušnici, přebral si od bratra imaginární křišťálovou kouli a pokračoval: „Kteréžto rozkošné stvoření bujných tvarů...“ po výhružném pohledu matky si rozmyslel zevrubný popis předností neznámé krásky, „... uchvátila srdce našeho mladého hrdiny,“ uzavřel a vyprskl smíchy.

Harry si se smíchem vzal červené ohavné oringle zpět a uložil do bezpečí náprsní kapsy. Když však cítil, jak se přeskupují do původního tvaru, na vteřinu mu zatuhl úsměv na tváři. Cítil na svém zátylku intenzivní pohled, když se však obrátil, nikdo za ním nestál.

„Mám pocit, že pro dnešek je to vše. Úkoly máte rozdělené...“ shrnul Pastorek, „nějaké dotazy?“ rozhlédl se po místnosti.

„Jaké úkoly?“ zajímal se Harry.

„Byla napadena vesnice, kterou dříve obývali kouzelníci. Domníváme se, že jde o odplatu, a tak jsme se rozhodli, že budeme od dnešní noci hlídat všechna místa s podobnou historií,“ informoval ho stručně Kingsley.

„Jaké je moje stanoviště?“ zapojil se ihned Harry.

„Pro dnešek jsou všechna místa obsazena, ale sejdeme se zde opět zítra večer, a jestli budete mít ještě zájem, tak pro vás jistě najdeme uplatnění,“ přislíbil Pastorek.

„Je nějakej živoučkej, co?“ rýpl si do něho Fred.

„Ale no tak, po romantické schůzce přeci nemá důvod být vyčerpaný, že Harry..“ přidal se George.

Ale pánové!“ napomenula je Molly. „Do toho, s kým a co Harry dělal, nikomu z vás nic není!“

Harry na ni vděčně kývnul.

„To ale neznamená, že se na tebe nezlobím! Propříště očekávám, že budeš tak laskav a oznámíš mi alespoň to, že odcházíš!“ Molly nakrabatila čelo. „Bála jsem se o tebe…“ upřela na něho ustaraný pohled plný výčitek. Sklonila se k němu a zašeptala mu do ucha: „Nikdy jsem sice na Ginny tyto náušnice neviděla, ale předpokládám, že ona jediná tě mohla dostat nepozorovaně z domu. Buď rád, že to nedošlo Arthurovi, musel bys mu vysvětlit, proč jste měli tak naspěch, až jsi zapomněl na svou hůlku,“ lišácky na něj mrkla.

Harry sklonil hlavu, najednou mu bylo hloupé, že si za celou tu dobu na Molly nevzpomněl. A ke všemu si myslí, že jsem se vrátil k Ginny... Harry cítil, jak mu stoupá červeň do tváří.

„Ukončuji tímto schůzi,“ vyhlásila Minerva. „Jak řekl Kingsley Pastorek, sejdeme se zde zítra v osmnáct hodin. Buďte, prosím, přesní.“

„Harry, mohla bych tě poprosit na slovíčko?“ zadržela ho Minerva, když viděla, že se chystá odejít s ostatními.

»•«

Pokračování ZDE

 

Poslední komentáře
18.03.2012 22:14:19: Páni moji! To zas bolo niečo! Ten Moody je fakt paranoik. Najprv Severus, potom Harry? A že Všehodžú...
08.03.2012 01:07:06: Draca mám čím dál radši, hezky se o Harryho postaral. Ron je prostě tupějšího ražení a rozchod s Mio...
06.03.2012 23:35:16: krásnéé :D a velmi mě některé pasáže pobavily :D krásné červené naušnice, holt molly nebude mít harr...
06.03.2012 15:42:51: Slimča – ten rozchod bude mít ještě dohru... doufám, že tě ani ta další scéna nezklame... Jo a Pošuk...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.