Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 33

25 - Dotek smrti

Tato kapitola pro: Airiny, aMaja, Anfulka, Anneanne, Atet, Bacil, belldandy, Daniela, Elza, Gleti, Grid, Hajmi, Kitti, Miriabar, Mononoke, Nade, Nadin, POPO, raven9, Slimča, tobias41, Vinka.

Děkuji celému týmu za spolupráci...

Stýská se mi Niki...

Tato kapitola je psaná na počest pana Sedláčka... mého instalatéra...

»•«

„Postavit za dva dny koupelnu byl sice šibeniční termín, ale zvládli jsme to,“ prohlásil hrdě podsaditý padesátník uprostřed zelené záplavy barev.

„Pane Peasante, nevím, jak bych to tak řekl…“ rozhlížel se zmateně kolem sebe Kárl.

„Krása, co?“ samolibě se usmíval majitel stavební firmy. „Kdybyste věděl, jakou práci mi dalo obstarat sprchu ve tvaru hada! Téměř nadlidský výkon!“

„Jistě, tomu se dá snadno věřit. Kdo by si pomyslel, že se něco takového vůbec vyrábí... ale...“ Kárl byl zvyklý jednat s lidmi, kteří se neumějí přizpůsobit. Jeho úkolem bylo je motivovat odměnou v lepším případě a v horším zastrašovat nějakým trestem. Ale na horlivého řemeslníka byl krátký.

„Ono se to nevyrábí, tohle je jediný kus svého druhu. Sprcha podle mého návrhu! Nechcete mi snad říct, že se vám to nelíbí?“ ptal se s výčitkou v očích Peasant. „Vždyť jste říkal, že by měla být koupelna zelená asi jako had v trávě!“

„No právě! Toho hada jste si měl pouze představit, udělat koupelnu na toto téma! Nepředpokládal jsem, že to pojmete tak…“ nemohl nalézt správné slovo, „doslovně!“

„Je jako živý, že?“ zářil nadšením Peasant.

„No, ehm.. jistě...“ povzdychl si Kárl a ostentativně šťouchl do stříbrné hlavy, ze které začala kapat voda.

„Ale takhle přesně jste to chtěl!“ začal povadat Peasantovi úsměv.

„Oh, ano... Jen jste vzal moje pokyny poněkud moc naturalisticky,“ přešel ke skleněnému umyvadlu a nadzdvihl páku baterie, domáčkl špunt a naplnil nádobu vodou. „Dokážete si představit, jak bude vypadat toto terárium, až si v něm někdo umyje špinavé ruce?“ poukázal na nepraktičnost moderního umyvadla.

„Jiné by se do tohoto interiéru nehodilo. A když už, tak akvárium, do terária se voda nelije!“ zděsil se Peasant.

„Objednal jsem si u vás funkční koupelnu!“ ztrácel trpělivost Kárl, „a ne cosi, co by mohlo soutěžit na výstavě moderních interiérů!“ nesnášel, když ho někdo chytá za slovo.

„Přeháníte!“ mávl odmítavě rukou zjevně potěšený Peasant a vyndal z desek štos fotografií. „Tak takhle vypadá vítězná koupelna!“ zamával mu obrázkem před obličejem.

„Předpokládám, že jde o vaše dílo,“ neodpustil si poznámku, když spatřil nad umyvadlem z obří škeble místo baterie chrlič ve tvaru mořské panny.

„Ano!“ nadmul se pýchou Peasant.

Tak to bude kalamita! Proč jsem tomu nevěnoval víc času! Proklínal se v duchu Kárl. Had v trávě! Kdo, proboha, na tak stupidní nápad přišel! Jak jen se podívám panu Potterovi do očí! Jistě, oči! Jeho zelené oči mě inspirovaly! Nahlas však jen řekl: „Když se tito hadi,“ ukázal na dvojici svíjejících se plazů nad umyvadlem, „a tato bestie,“ obrátil svou pozornost na odpudivou sprchu, „odstraní, tak to bude vcelku pěkný.“ Začínal nacházet v koupelně zalíbení.

„Tím byste zničil ducha tohoto místa!“ zesinal Peasant. „Co kdyby o tom rozhodl majitel?!“ navrhl nadějně. „A kde vůbec je?“ podíval se ke dveřím, jakoby očekával, že každou vteřinou vstoupí.

„Naposledy jsem ho viděl, když mi dával instrukce ohledně této koupelny,“ zamyslel se Kárl. „Vzhledem k tomu, s jakým gustem na mě celý projekt hodil, předpokládám, že se tady ukáže, až tohle celé skončí. Nebude tak muset osobně řešit záležitosti spojené se stavbou,“ shrnul výsledek svých dvoudenních úvah ohledně náhlé nepřítomnosti svého nadřízeného.

 „Jsem přesvědčený, že se mu ty hadí detaily budou líbit!“ trval na svém Peasant.

Tohle se přece nemůže nikomu líbit! Problesklo Kárlovi hlavou. Na druhou stranu má Peasant pravdu. Pan Potter měl buď celou stavbu osobně řídit, nebo pravidelně kontrolovat... takže odpovědnost je na něm! Znovu se rozhlédl po koupelně a najednou se mu zdál svět hned veselejší.

„Zbývá už jen udělat vchod do vedlejší místnosti,“ zamyslel se Peasant. „Zhruba za hodinu vám budu schopen předat hotové dílo.“

„Ježišmarjá, Peasante!!!“ zajódloval Kárl. „Vy jste neudělal vchod!!!“ V té zelené smršti jsem si toho ani nevšiml, sakra…. Ten chlap bude moje smrt. O Kárla se pokoušely mrákoty.

»•«

„Severusi!“ vykřikl Draco a vrhnul se k bezvládnému tělu Mistra lektvarů.

„Jen ho přemohlo vyčerpání,“ snažila se ho uklidnit Gundhilda.

Draco přiložil prsty na krční tepnu, ve snaze nahmatat puls.

„Trochu se prospí a bude jako rybička,“ komentovala jeho počínání čarodějnice.

Severus se začal zmítat v křeči.

„Udělej něco!“ ječela Gundhilda, které právě došla závažnost situace.

Draco se snažil vší silou udržet zmítající se tělo. Podložil Severusovi hlavu hadrem na leštění kotlíků, aby si ji nerozbil o kamennou podlahu. „Najdi okamžitě madam Pomfreyovou!“ napadla Draca spásná myšlenka.

Severusovi naskákaly na obličeji ošklivé boláky.

„Je pozdě! Lék! Dej mu lék!“ vykřikovala čarodějnice ze svého obrazu a poplašeně ukazovala na nádobku s dryákem, který Severus před chvílí dokončil.

„Vy jste dokončili lektvar beze mě?!“ začal s obviněním Draco.

„Přestaň se chovat jako malé ublížené děcko a něco už, pro Merlina, dělej!“ vracela ho do reality Gundhilda.

„Neznám dávkování,“ vzpouzel se Draco. „A není to otestované! Co když ho to zabije?!“

Severusovi začala vycházet z úst krvavá pěna.

„On umírá!“ ozvala se stísněně Gundhilda.

„Ne, to Harry je ten, kdo odchází a táhne Severuse sebou!“ oponoval Draco.

„Teď není čas na to hledat viníka! Jestli něco neuděláš, tak...“ nedokázala dokončit větu. Hlas se jí zadrhnul, oči plné slz.

Draco se vrhl k ještě horkému lektvaru. Oddělil několik kapek a kouzlem je vpravil Severusovi přímo do žaludku. Poklekl zpět k němu. „Nedalo se nic jiného dělat,“ spustil omluvně, po tváři se mu kutálela první slza.

„Přeměň jeho křeslo na pohovku a přenes ho tam!“ ozvala se Gundhilda.

Draco mechanickými pohyby uposlechl.

„Jeho puls?!“ dávala další příkazy Gundhilda.

Draco sáhl chvějící se rukou na namodralou studenou kůži Severusova krku.

„Lepší...“ oznámil po chvíli napětí výsledek.

Jeden z boláků začal mizet.

„Uzdravuje se!“ vydechl úlevně Draco.

„Ne! To jen Harry PROZATÍM neumřel! Odhaduji, že máš několik minut na to, abys ho našel a podal mu lék!“

»•«

Lucius stál před prvním domem ve ztichlé vsi. Na sobě maskovací kouzlo, hůlku připravenou v pohotovosti.

Dveře stavení se pootevřely a z nich vyklouzlo děvčátko, v ruce jen tak tak udrželo těžký dřevěný džber. Blonďaté prstýnky neposlušně vylézaly z nakřivo posazené čapky, drobné nožky plavaly v obrovských botách, za nimiž se táhly nezavázané tkaničky.

„Natálko, kolikrát ti mám říkat, abys nechodila ven v tatínkových botách!“ hubovala ji žena, která vyšla o chvíli později.

„Ale ono je to rychlejší,“  zadurdil se malý anděl, „jen do nich vklouznu, a potom je lehce setřepu z nohou a můžu si jít hrát!“ namítla dívenka logicky.

„Ale, ale, ale... začínám být na to tvé věčné ALE přecitlivělá,“ povzdychla si matka.

„Musíš ale uznat, že mám pravdu!“ dívka počkala, až ji matka dožene a vezme ji za ruku.

 „Měla ses jmenovat Alenka,“ povzdychla si matka.

„Smím dnes prvně nadojit mlíčko úplně sama?“ ptala se holčička zaníceně.

Z dálky se ozval táhlý srdceryvný sten.

Žena strnula.

„Ale už jsem velká! Zítra mi bude pět let!“ pokračovala dál v chůzi do chléva a táhla zkoprnělou matku za sebou.

Lucius vklouzl do domu.

»•«

Draco vyběhl z krbu v ředitelně. „Se Severusem je zle! Musím jít za Potterem!“ křikl na ředitelku, než se s příkazem „Doupě“ vrhl zpět do letaxové sítě.

Přistání v domě Weasleyových nebylo zdaleka tak elegantní jako to předešlé. A co víc, ještě než se stačil sebrat ze země, musel odrážet kletby, které na něho sesílal nic netušící pán domu. Křikl na Arthura, že má lék a dál se hnal do pokoje, ve kterém viděl Harryho naposledy.

Paní Weasleyová klečela u Harryho lůžka a křečovitě svírala jeho ruce. Dokonce ani nevzhlédla, když do pokoje rychlým krokem vešel Draco a vzápětí po něm Arthur.

„Křeče již pominuly,“ oznámila bezbarvým hlasem.

Draco poklekl po jejím boku a podal jí lahvičku s lektvarem.

„Myslela jsem, že je to jeho konec!“ rozeštkala se Molly. „Díky Merlinu za tebe, Draco!“ dralo se jí ze staženého hrdla.

„Nemáme moc času,“ přerušil ji nekompromisně Draco. „Lék uvařil Severus těsně předtím, než zkolaboval a nestačil mi říct dávkování,“ informoval ji spěšně.

„Draco, víš, jaké ingredience lektvar obsahuje?“ Molly nalezla ztracenou rozvahu.

„Oproti původnímu léku pouze krev obra,“ vychrlil ze sebe Draco.

„Krev kouzelných bytostí se v medicíně už léta nepoužívá,“ nasadila profesionální tón Molly.

„Poloviční dávku z původní receptury?“ navrhl Draco.

„Snad,“ zamyslela se Molly.

Harryho tělo se začalo zmítat v nové vlně křečí.

„Udělejte to, hned!“ ječel Draco jako smyslů zbavený.

Než se lék dostane do krevního oběhu, bude pozdě! Uvědomila si Molly. Odebrala nepatrné množství lektvaru a kouzlem přesunula přímo do Harryho žíly.

Poslední záškub a Harry zůstal nehybně ležet. Jeho oči zůstaly doširoka otevřené.

»•«

„Poč můze Natájka s mamintou a já ne?“ slyšel dětský hlásek z vedlejší místnosti.

„Natálka je holka a dojení mléka je odjakživa ženská práce,“ vysvětloval trpělivě tatínek snad po tisící.

„Co je to muzká páce?“ nevzdával se chlapeček.

„Třeba kácení dřeva v lese,“ odvětil klidně tatínek.

Vesnicí se rozlehl vřískot sirén.

„Anebo ochrana rodiny,“ dodal hlasem, který pozbyl dosavadní jistotu. Popadl hošíčka v pase, dvěma kroky se dostal do předsíně, serval z věšáku jedním tahem svou i synovu bundu, ze skříně vyndal pušku a rozběhl se za svými ženami do stáje.

Luciuse prostoupil podivný pocit. Úleva? Zdrceně se zhroutil na rozklíženou židli. Byl znechucen sám sebou. Tohle přece nejsem já!!! Nakopl vztekle dřevěný zouvák, povalující se v jeho dosahu.

»•«

Zabila jsem ho! Molly se rozplakala.

„Udělejte něco!!!“ řval pro změnu hystericky Arthur.

„Není co,“ sklopila rezignovaně hlavu Molly, „nevydrželo to srdce!“

„To nepřipustím,“ Arthur rezolutně odstrčil svou ženu, až spadla na podlahu. Jedním škubnutím roztrhl Harrymu propocenou košili.  Přitiskl složené ruce na hrudní kost a prudce ji stlačil.

„Je to moje chyba, je to moje chyba...“ opakovala Molly jako mantru.

„Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,“ udával si Arthur tempo a zoufale se snažil vybavit si mudlovské příručky první pomoci. „Naskoč! No tak naskoč!“ Po tvářích mu kapal pot smíchaný se slzami. „Merline, prosím...“

Harryho tělo se prohnulo v křeči.

Arthur pokračoval v masáži srdce.

Harry sípavě nabral dech do plic.

Křeče pomalu ustávaly.

„Je zpátky…,“ vydechl vyčerpaně Arthur a sesunul se do pokleku. Jestli ještě něco dodal, už nebyl slyšet, Molly se na svého muže vrhla a tiskla ho k sobě takovou silou, až jeho slova zanikla v jejím bujném dekoltu.

Severus! Blesklo hlavou Dracovi.

„Postarejte se o Hermionu,“ řekl a letmo se dotkl lahvičky se zbylým lektvarem, který Molly stále svírala v zaťaté pěsti.

»•«

Luciusova úleva však netrvala dlouho.

Z venku se ozvala sada ran, v nichž identifikoval zvuky provázející hromadné přemístění. Lucius ucítil závan magie.

Zesílil svůj ochranný štít a otevřenými dveřmi pomalu vyšel na zápraží. Opatrně se přiblížil na doslech ke skupině bystrozorů.

„Žádná známka po útočných kouzlech, šéfe,“ hlásil mladík v rudém hábitu.

„Není možné, že to byl jen planý poplach?“ obracel se na něho zhruba stejně starý bystrozor.

„Starosta obce dostal jasné instrukce a od doby, co má na nás přímé spojení, ho ještě nikdy nevyužil. Proto je na místě předpoklad, že byla vesnice opravdu napadena,“ odvětil zamyšleně Kingsley Pastorek. „Tam tím směrem by měl být Alastor,“ ukázal kamsi do domu, „dám mu znamení, že jsme zde nic podezřelého neobjevili.“

Luciusem projelo Moodyho jméno jako úder blesku. Jestli má někdo šanci prohlédnout – a to doslova - jeho úkryt, pak je to právě on.

Musím rychle zmizet! zahodil veškerou svou opatrnost a za hlasitého puf se přemístil.

»•«

„Proboha, chlape! Vždyť vy jste ty dveře proboural do špatné místnosti!“ chytal se za hlavu Kárl.

„A co bude tady?“ prohlížel si malou čtvercovou místnost řemeslník se zájmem.

„Sklad!“ odpověděl nasupeně Kárl.

„Hmmm... a není to škoda...?“ zahloubal se řemeslník.

„Škoda je leda tak času, který jste v poslední hodině promrhal!“ hřímal Kárl.

„A co tady udělat něco jako ložnici? Beztak tady váš šéf někdy zůstane přes noc...“

„Dobrá tedy,“ odsouhlasil Kárl jen proto, aby to celé měl co nejdřív z krku. Už jen pouhá představa, že tam bude pan Peasant a jeho lidé byť jen o jednu jedinou hodinu déle, než je nutné, mu způsobovala bolest hlavy.

„Dojedu koupit nějakou pohodlnou, hodně širokou postel,  koberec s vysokým chlupem...“ začal nadšeně.

„Hlavně žádní hadi!“ přerušil jeho výčet Kárl a naštvaně odešel.

»•«

„Severusi?“ volal Draco ode dveří.

„Chvála Merlinu, už je stabilizovaný,“ oznamovala mu Poppy. Její bledý obličej a chvějící se ruce však byly v kontrastu s jejím prohlášením.

„Několik minut se zmítal v křečích a pak se mu zastavilo srdce,“ informovala ho Gundhilda způsobem, jakým se obvykle na nádraží oznamuje, že vlak bude mít nepatrné zpoždění.

Minerva se hystericky rozesmála, následována uštvanou Poppy.

Severusovi se zachvěla víčka.

Obě ženy v ten ráz zmlkly a uchopily ho za ruku.

„Je tady něco k smíchu?“ ozval se slabým hlasem Severus. „Já jen, že bych se přidal...“ pátravě se podíval z jedné na druhou.

„Nic zvláštního,“ mávla rukou  Gundhilda, „jen jsem říkala Dracovi, že jsi umřel...“

Severusovi se mihl na tváři úsměv. „Gundhildo, ve svém věku už bys mohla vědět, že vyvolávat v lidech marné naděje, je přinejmenším nemorální!“ podíval se jejím směrem a nadzvedl jedno obočí.

„Vážně je zpátky!“ konstatoval Draco a strhanou tvář ozdobil šťastný úsměv.

Severus zavřel oči a usnul.

»•«

Severusi! Severusi! Hřímal v jeho vědomí známý hlas. Severusi, jsi tam? Pokračoval stísněně Harry.

A kde bych asi byl...

Napadlo mě, že sis propojil vědomí ještě s někým... zasmál se hořce Harry.

Severus prudce otevřel oči. Točil se s ním celý svět, jako když je opilý. Pokusil se zaostřit, když však zjistil, že je ve sklepení sám, zase je zavřel. Nemusíš být žárlivý, Harry. Ubezpečuji tě, že jsi jediný, s kým jsem propojený na této úrovni...

Já přeci… sakra… Harry si uvědomil, že slyší nejen Severusův hlas, ale zároveň s ním cítí i jeho emoce. Od Severuse k němu proudilo lehké pobavení. Harry se zastyděl až do morku kostí.

Severus se jeho rozpaky bavil naplno. Ale jestli tě to uklidní, pak ti mohu slíbit, že po dnešku si s nikým své vědomí nepropojím. Prohlásil téměř slavnostně.

Bylo to hodně zlé?

To je relativní…

Na stupnici od jedné do desíti, ve srovnání s těmi nejhoršími zážitky…

Osm… zněla Severusova váhavá odpověď. A ty, Harry?

Myslím, že jsme měli namále...ale i tak to není čistých deset, řekl bych tak devět a kousek…

Smím vědět, jaký je ten nejhorší zážitek? Ozval se po chvíli Severus.

Byla to ta noc, kdy mě unesl Voldemort z turnaje Tří kouzelníků… odmlčel se Harry.

Chápu, tehdy ti šlo také o život...

Ano, ale to není důvod, proč tuto noc vnímám jako to nejhorší… Harry nemusel říkat, že to nebylo zdaleka jeho první setkání s Voldemortem.

Tvé shledání s rodiči? Typoval Severus.

Ano, to bylo také těžké. Byli tak blízko… a přesto byli tak vzdálení...

K Severusovi doléhala ve vlnách Harryho bolest. Jestli je ti nepříjemné... začal.

Hrozně jsem se bál, co s Voldemortem udělá moje krev. Byl jsem přesvědčen, že se převtělí do mojí podoby a časem se stane mnou… já jím… tedy spíš, že nebudu sám vědět, kdo jsem já a kdo on... takhle nahlas, tak to zní ještě bláznivěji.

Vlny bolesti se přeměnily v řeku zoufalství.

Jsem opravdu rád, že nemám tvou fantazii, neubránil se úsměvu Severus. Taková věc by byla přeci zhola nemožná. Copak ti Albus neříkal, že...

To, že Voldemort nedokáže vydržet v mém těle, jsem se dozvěděl až mnohem později.

Rozumím... Severus k němu vysílal pozitivní vlny.

Můžu tě o něco požádat? Harry změnil téma.

Zkus to...

Potřeboval bych, aby ses přemístil na pilu a dal vědět mému předákovi, že jsem v pořádku... nerad bych, aby po mně vyhlásil pátrání, nebo tak něco. Z Harryho hlasu zněla úzkost.

Bude to stačit zítra ráno? Odvětil Severus v nevysloveném příslibu.

Jistě, zívl Harry. Půjdeme spát? Zeptal se, jakoby to nebyl on, kdo Severuse probudil.

Dobrou noc Harry.

Odpovědi se však Severus už nedočkal. Než usnul, fascinovaně sledoval za svými víčky barevný rej světelných bodů. Rozbíhaly se jen proto, aby se mohly setkat v jiné, ještě komplikovanější formaci.

»•«

„Poppy, mohla bys kolem mě přestat běhat? Začíná se mi točit hlava,“ vrčel na lékouzelnici Severus.

Ta však na něho sesílala dál jedno diagnostické kouzlo za druhým.

„Jestli hledáš nějakou záminku, jak mě dostat na ošetřovnu, tak tě musím zklamat! Jsem naprosto v pořádku!“ zahřímal.

„Uvidíme, uvidíme,“ brblala si dál a cosi si poznamenávala do velkého bloku. „Včera jsi na tom byl tak zle, že jsi nebyl schopen transportu do nemocničního křídla, ale dnes bych tě měla opravdu ráda pod kontrolou.“

Zatímco se plně věnovala svým poznámkám, Severus vyklouzl z postele a odešel spojovacími dveřmi do svých komnat, aby si dopřál ranní sprchu. Během deseti minut vyšel ven plně oblečený s lehce zvlněnými, ještě vlhkými vlasy a spokojeným výrazem ve tváři.

„Zůstávám zde,“ oznámil vyrovnaným tónem.

„To v žádném případě! Tyto hodnoty jsou podezřele vysoké...eh...“

„Hodnoty čeho? Cítím se dnes opravdu dobře!“ podivil se Severus a vyškubl neurvale Poppy z ruky blok. Po letmém přelétnutí stránky se samolibě usmál. „Až budete odcházet, tak, prosím, zabouchněte…“ vzal do ruky knihu a okázale ignoroval její přítomnost.

„Hmmm… ten má leda tak zvýšenou hladinu testosteronu!“ odfrkla si Gundhilda.

 „Tohle mám za svou starostlivost,“ nakvašeně práskla dveřmi lékouzelnice.

„Že bych se trefila?“ špitla si pro sebe jednooká čarodějnice.

~~~

„Pan Potter je nemocný a nějaký čas se tady neukáže,“ informoval zběžně Severus Kárla a otočil se k odchodu.

„V tom případě to musíte vyřešit vy!“ chytil se příležitosti Kárl.

„Přišel jsem pouze předat vzkaz!“ připomněl mu Severus účel své návštěvy.

„Já vím... ale tohle prostě musíte vidět,“ díval se na něho naléhavě předák.

Severus šel rezignovaně za ním.

Kárl minul dveře do Harryho kanceláře a zastavil se před evidentně novými smetanovými dveřmi. Vzal za kliku a naznačil mu, aby vstoupil.

Severus se ocitl uprostřed zeleného inferna.

Harry nechal udělat koupelnu ve zmijozelských barvách! „Neuvěřitelné...“ vydechl.

Mlčky přešel k hluboké vaně a nedůvěřivě si prohlížel realisticky vyhlížející sprchu. Zdá se to poněkud přehnané... pomyslel si, když v tom se mu opět rozostřilo vidění.

Prudce zamrkal.

Had se zavlnil, jeho stříbřité tělo házelo oslnivé odlesky.

Severus k němu omámeně vztáhl ruku.

„Je jako živý, co?“ promluvil těsně za zády Kárl.

„Na můj vkus přespříliš,“ odvětil Severus a přemýšlel, jestli předák viděl to samé, co on.

„Mám tu věc nechat vyměnit, ještě než se pan Potter uzdraví?“ zoufalství v předákově hlase bylo víc než výmluvné.

 „O tom by se měl rozhodnout pan Potter sám,“ odpověděl zamyšleně Severus, rozhodnutý, že Harrymu nezkazí překvapení, které bezesporu přichystal pro něho. Harryho asi bude mrzet, že mi nemohl svůj dárek ukázat sám.

„Není tady moc dveří?“ rozhlížel se zmateně Severus a otevřel ty, o nichž si byl jist, že nevedou do Harryho pracovny.

Stříbrný koberec evokoval mech ozářený měsíčním světlem.

Severus se přistihl přitom, jak ohromeně zírá na masivní dřevěnou postel s hráškově zelenými nebesy. Jestli si myslel, že ho už v životě nic nepřekvapí, tak se pekelně přepočítal.

„Mohl bych se tady v klidu porozhlédnout?“ požádal Severus.

„Jistě, až budete odcházet, mávněte na mě, zamknu tady.“

Sotva Severus osaměl, namířil na sebe hůlku a se smíšenými pocity vyslovil: „Geminio“. S vědomím, že duplikační kouzlo, určené k rozmnožení neživých objektů, neudrží jeho dvojníka dlouho, ho rozmáchlým pohybem poslal ven. Vydechl až ve chvíli, kdy uslyšel klapnout západku zámku.

Harry! oslovil Severus Nebelvíra poblíž jejich spojení.

Ano? Zívnutí.

Probudil jsem tě?

Ano...

Chtěl jsem ti jen říct, že je to milé...ale to jsi opravdu nemusel... k Harrymu se dostávaly vlny rozpaků.

Nic jsem neudělal... tedy, ničeho si nejsem vědom... zadumal se Harry a mohutně se protáhl. K Severusovi se začaly prodírat jemné vlny vzrušení.

Merline za co! zaúpěl.

Pardon, ranní erekce... dá se toto trapné sdílení nějak vypnout? A kdy a jak k němu vůbec došlo? Jsem si jistý, že ještě před mou nemocí jsem tvé pocity nedokázal zachytit...

Pane Pottere, mohl byste laskavě myslet na něco jiného? požádal Severus podrážděně.

Obávám se, že to nedokážu zastavit. Vlny vzrušení nabíraly na intenzitě.

Hrdelní zavrčení. Začínám si myslet, že tě to baví...

Hmmm... a já zase právě teď myslím na jeden slib... k Severusovi teď krom vln čistého chtíče proudily i podtóny očekávání.

Já zásadně nikdy... prohlásil rezolutně, avšak neměl šanci svou myšlenku dokončit. Ani nevěděl,  jak začal k Harrymu vysílat totožné signály, jež se k němu v tuto chvíli přímo valily.

Nepochybuj o tom, že tě znovu políbím, Harry... Budu tě líbat s takovou dravostí, až začneš lapat po dechu, zatočí se ti hlava a podlomí kolena. A nejen to! Přísahám, pokud přežijeme, tak tě... Přehrál mu Harry jeho vlastní slova ze své vzpomínky. Jen nevím, jak to pokračuje dál, asi jsem omdlel, nebo co...

Jak se cítíš, Harry? ověřoval si Severus jeho zdravotní stav.

Je mi víc než dobř...

Než však stačil dokončit myšlenku, Severus vtrhnul do jeho mysli a přemístil jeho tělesnou schránku k sobě do náručí a pevně ho objal.

„Chyběla mi tvá blízkost i přesto, že ses mě ve skutečnosti dotkl jen několikrát,“ přiznal Harry a zčervenal.

V Severusových očích poblikávaly spokojené ohníčky.

„Potřebuji sprchu,“ stydlivě pronesl Harry, náhle si uvědomil, jak se mu na zpocené tělo lepí pyžamo. „A kartáček na zuby,“ dodal ještě.

„Stačí říct,“ odtáhl se od něho lehce Severus a poskytl mu výhled po místnosti.

Harry zalapal po dechu. „Oh... máš to tu... pěkný...“

„Omyl, ty to tu máš pěkný,“ zasmál se Severus.

Harry nechápavě zamrkal.

„Tvá nová koupelna!“ oznámil Severus již s vážnou tváří. „Jsme na pile, podívej se z okna!“

Harry přešel k umyvadlu a s jasným úmyslem se dotkl jedovatě zeleného kartáčku na zuby. V ten moment ucítil, jak na něho Severus použil fluorizační kouzlo. Když se podíval do zrcadla, zjistil, že Severus stojí těsně za ním. Harry se lehce o něho opřel a on ho prudce objal a vtiskl mu polibek do vlasů. Harry se líně v jeho náručí obrátil, zvedl hlavu a pohledem vyhledal ten jeho.

Jejich ústa se k sobě nezadržitelně přibližovala, ve chvíli, kdy měl Harry pocit, že se utopí v Severusových hlubokých očích, přivřel víčka a někde vzadu v hlavě si matně uvědomil, že jeho partner udělal totéž.

Rty se o sebe lehce otřely a Harrymu projel mráz po zádech. Dravě po Severusovi vystartoval.

„Šššš...“ dýchl mu zlehka na vlhká ústa Severus a lehce se odtáhl.

Znovu se otřel svými rty o Harryho, na zpáteční cestě jazykem polaskal jejich plnost.

Harry zaúpěl, vyšel mu svým jazykem vstříc a zároveň se těsněji přimáčkl proti jeho tělu. Cítil, jak se mu Severusova ruka vpletla do vlasů a druhá volně spočinula na jeho pozadí.

Jejich ústa splynula ve vláčném polibku, Severus si beze spěchu vychutnával toto něžné, téměř nevinné spojení, do té doby, než se Harryho tělo začalo třást potlačovanou touhou. Lehce vnikl špičkou jazyka do Harryho pootevřených úst a ten mu automaticky vyšel vstříc.

Po chvíli něžného zápolení se Harry přestal ovládat a v naléhavé potřebě prohloubil polibek.

Tentokrát ho Severus nedržel zpátky, nechal se strhnout ve víru vášně.

Oba potřebovali víc... víc polibku, víc kontaktu, víc toho druhého...

Harry tahal za Severusovy vrstvy oblečení v marné snaze propracovat se ke kousku holé kůže.

Severus to měl o poznání jednodušší, jedním tahem vytáhl Harryho kabátek od pyžama a dlaněmi mapoval prostor jeho zad. Harry zvedl ruce v jasné výzvě a během chvíle se válel horní díl oděvu na podlaze.

Harrymu se podařilo dostat ruce mezi jejich těla a zápolil s nekonečnou řadou Severusových knoflíčků. Než se dostal k poslednímu, několik se jich rozkutálelo po podlaze. Ani jeden z nich nevěnoval pozornost ani jim, ani zvuku trhající se látky. Harry přetáhl černou látku přes Severusova ramena a jedním plynulým pohybem ji poslal k zemi. Přejel dlaní po hedvábné košili a vychutnával si linii Severusových zad.

Severus pohladil Harryho po tváři a lehce na ni zatlačil. Ještě, než se jejich ústa rozdělila, nasál jeho spodní ret a nechal ho protéct mezi zuby. Aniž nechal mladíkovi čas na vzpamatování, začal jím manévrovat směrem k vaně. 

S otázkou v očích zatahal za gumu od Harryho pyžama.

V odpověď mu bylo lehké přikývnutí uzardělé tváře.

Severus vzal Harryho tvář do dlaní, sklonil k němu hlavu a přiblížil se tak blízko, že cítil proud Harryho dechu na svých rtech. Vzduch mezi jejich těly jiskřil napětím. Vzrušení, které oba muži cítili, bylo předzvěstí bouře vášně, která byla na spadnutí. Stáli od sebe tak blízko, že cítili žár toho druhého a ani jeden se neodvážil překonat tuto nepatrnou vzdálenost, která se zdála být nekonečnou.

Severus zahákl palce za Harryho pyžamo a centimetr po centimetru odhaloval snědou pokožku jeho mladého pružného těla. V jednu chvíli se guma kalhot zachytla o vztyčený penis. Harry se zachvěl, dech se zadrhl a zatočila se mu hlava. Severus přesunul ruce dopředu, a aniž by se dotkl jeho ztopořeného penisu, plynule pokračoval v jeho obnažování.

Tak, jak klesal v kolenou, sunuly se i jeho rty. Horkým dechem dráždil kůži na Harryho krku, hrudní kosti, pupíku. Dopadl na kolena, aby na chvíli spočinul tváří na jeho plochém břiše.

Při cestě zpět už se však nedokázal ovládnout a zasypával Harryho tělo vlhkými polibky, přičemž ochutnával slanost jeho kůže. Otřel svá ústa o Harryho a ta se v očekávání rozevřela. Vášnivě k sobě mladíka přivinul a prohloubil polibek.

Ruce se automaticky rozeběhly po zádech toho druhého.

Harry Severusovi vykasal košili z kalhot a polaskal jemnou kůži kolem opasku.

Severuse tento lehký dotyk probudil z mrákot, prudce Harryho sevřel v náručí a jedním plavným pohybem ho přenesl do vany.

Harry se neubránil šťastnému chechotání. Kdyby se ho však někdo zeptal, proč se směje, nedokázal by odpovědět. Byl prostě šťastný... Rozdíly v jejich výškách byly smazány a on si zapřel čelo o to Severusovo a zavřel oči. Chtěl si tento okamžik vrýt do paměti... Když je znovu otevřel, aby se na Severuse podíval, zjistil, že i jeho oči jsou zavřené.

Pohladil Severuse po tváři a laškovně otřel špičku nosu o jeho nos a přitiskl svá ústa na jeho. „Jak dlouho mě budeš ještě mučit?“ Zašeptal mu do rtů a snažil se k němu přivinout.

Severus ho však od sebe lehce odstrčil, pustil vodu, naředil ji na příjemnou teplotu, namočil do ní houbu a vyždímal ji Harrymu na ramena. Zatímco si mydlil ruce velkou kostkou mýdla, kochal se pohledem, jak proužky vody stékají po dokonalém těle. „Ještě jsem zdaleka nezačal...“ zněla škádlivá odpověď.

Miluju tě, Severusi. Problesklo Harrymu hlavou.

»•«

Pokračování ZDE

Poslední komentáře
18.03.2012 01:18:34: Tá scéna na ošetrovni nemala chybu! smiley Severus je podarený vtipálek. Záver bol neskutočne krásny, ...
19.02.2012 23:38:31: Toaleta ve tvaru dračí držky?smiley No raději zůstaň u obyčejné, ještě bys měla ze svých hochů eunuchy...
19.02.2012 20:18:35: Sall, nuž neviem čo Ti našepkala Tvoja fantázia, ale ja s istotou viem, že by ostali stáť v úžase a ...
19.02.2012 16:02:09: Kitti - kdyby tak Hermiona věděla co chce :( Airiny – Severus je úžasný téměř neustále... :) N...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.