Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 33

23 - Upřímnosti

Holenkové moji, doufám, že si tuto kapitolu užijete, protože se s největší pravděpodobností na stránkách nějaký čas nic nového neobjeví… Buďte prosím trpěliví a pilně komentujte, tak jako to činí: Airiny, aMaja, Anfulka, Bacil, Elza, Erumoice, Eset, Kitti, Kitti, Midnighttess, Michangela, Miriabar, Mononoke, Nadin, sisi/ctenar, Slimča, tobias41, Vinka.

Třeba mě svými rekcemi vytrhnete z koloběhu učení a školních příprav do té míry, abych sedla k počítači a napsala pokráčko o něco dřív...

Myslím na tebe Niki Y

»•«

Minerva na sebe i přes důkladnou koupel sesílala jedno čistící a osvěžující kouzlo za druhým. Měla pocit, že se zápachu shnilého masa, který se linul z obřího květu raflézie, už nikdy nezbaví. Jak jen může být tak krásná věc zároveň tak nechutná?

„Odvedla jsem pana Longbottoma, tak jak jste si přála, madam,“ oznámil jí tenký hlásek portrétu víly čekající za dveřmi jejích komnat.

„Vrátil se pan Neville zpět do skleníku, nebo jste ho doprovodila do jeho věže?“ ptala se Minerva zamyšleně. „Ráda bych s ním ještě něco probrala.“

„Nedostala jsem rozkaz ho odvést zpět,“ oznámila jí lehce víla a udělala elegantní piruetu, při níž se špičkou piškotu dotkla ušního lalůčku.

Minerva měla co dělat, aby se udržela a na naivně se tvářící bytost nezačala křičet. Přece se nenecháš vyvést z míry takovou rozhoďnožkou, snažila se udržet nervy na uzdě.

„Možná je ještě v laboratoři,“ zhasl víle úsměv, když vycítila ředitelčinu náladu.

„A vy tedy čekáte na písemnou žádost?“ popohnala jí sarkasticky.

„Pardon,“ vystřihla pukrle a zmizela i s rojem motýlů pohybujících se ve stejném rytmu jako ona.

Merline, za co! bědovala v duchu starší kouzelnice zbytek cesty do své kanceláře.

»•«

Decentní zaklepání.

Z pokoje se ozval kašel a neurčité zahuhlání.

„Smím?“ zeptal se Draco na prahu Hermionina pokoje.

„Nepřibližuj se!“ ozvala se dívka úsečně.

„Přinesl jsem ti mast, Hermiono,“ vysvětlil Draco s obavami svou přítomnost.

 „Polož to na zem ke dveřím a odejdi!“ trvala tvrdošíjně na svém.

Povzdechnutí.

„Už jsi pryč?“ ptala se uštěpačně.

„Nejsem a nikam se nechystám. Někdo ti musí mast aplikovat na místa, kam si nedosáhneš,“ nasadil Draco trpělivý tón.

Ticho.

„Hermiono, buď rozumná. Už jsem tě viděl. Chápu, že jsi v rozpacích z toho, jak vypadáš, ale to, že jsem tady, je jasný důkaz toho, že mě nějakých pár pupínků nemůže zastavit. Dovol mi, prosím, abych tě ošetřil a hned jak budu hotov, zmizím,“ hovořil k ní vlídně.

„Pár pupínků?!“ rozštěkala se dávivým kašlem Hermiona.

„Jak dlouho už máš dechové potíže?“ zeptal se a udělal pár zkušebních kroků do místnosti.

„Asi hodinu,“ odvětila Hermiona a schovala se pod deku.

Moc času nezbývá, analyzoval situaci Draco. Spalničky už zasáhly vnitřní orgány. Přešel k posteli, přitáhl si židli, otevřel víčko krabičky s mastí a přemýšlel, co říct.

„Vím, že mi žádná blbá mast nepomůže… Ani s květem raflézie!“ vzlykla Hermiona sotva ji praštil do nosu nezaměnitelný zápach.

„To nesmíš říkat!“ napomenul ji Draco, sám měl však co dělat, aby skryl své obavy, jenže puch, který prosytil pokoj, mu v tom právě nepomáhal. „Během několika hodin bude hotový lektvar!“ ujišťoval ji i sebe.

Hermiona si váhavě odkryla deku z obličeje.

Kdyby před chvílí nerozpoznal její hlas, nevěřil by, že je to ona. Na tváři neměla kousek zdravé kůže a většina boláků buď už praskla a vytékal z nich hustý nazelenalý sekret, nebo se k tomu bezprostředně chystala. „Hodná holka,“ povzbudil ji s úsměvem. „Mohu tě požádat o tvou ruku?“ zeptal se a snažil se tímto dvojsmyslem zakrýt své znepokojení.

„Jsi strašný, Draco, víš to?“ opáčila dívka s úsměvem. Zajímalo by mě, co bys dělal, kdybych řekla ano. Vysunula paži, z pod přikrývky a položila mu dlaň na koleno.

„Byl bych ten nejšťastnější muž na světě,“ opáčil Draco vážně a začal ošetřovat hřbet ruky.

„Děláš si ze mě srandu!?“ obvinila ho Hermiona s despektem a zmateně si ho prohlížela. Svou ruku však nestáhla.

„Jak jinak, jsem přece známý jako ten největší šprýmař v celém kouzelnickém světě,“ ohradil se ublíženě Draco.

„Oh...“

„Nech to být. Jsem velkej kluk, já se s tím nějak vyrovnám,“ o co víc se jí bál pohlédnout do tváře, o to usilovněji se věnoval nanášení masti.

„Je mi to tak líto, tohle jsem nechtěla. Víš přece, že já a Ron...“ sklopila oči.

„Můžu ti vyčesat vlasy, aby ti zbytečně nedráždily kůži na ramenou?“ zeptal se a předstíral, že poznámku o svém soku neslyšel.

Hermiona mlčky ukázala na noční stolek, na němž ležel želvovinový kartáč.

Draco vstal, obešel postel a pomalými uklidňujícími pohyby jí začal pročesávat vlasy. Dával přitom pozor, aby nezajel až ke kořínkům.

Hermiona odevzdaně přivřela víčka.

Odložil hřeben, zajel do vlnité hřívy prsty a nechal je jimi protéct. Je to ještě lepší než jsem si představoval. Vší silou se ubránil nutkání vtisknout jí do vodopádu kadeří polibek. Přeměnil pokroucenou svorku na pergameny na sponu do vlasů ve tvaru hada. Obtočil jeho pružné tělo kolem ohonu, stiskl za hlavičku a nechal, aby se jemnými zuby zakousl do vlastního ocasu.

Hermiona zavřela oči úplně.

Cítí se se mnou v bezpečí, problesklo spokojeně hlavou Dracovi a věnoval se kůži na jejím rameni. „Nadzvedneš prosím bradu?“ vyzval dívku a začal jí vtírat mast na citlivou kůži krku.

Syknutí.

„Vydrž ještě chvíli,“ uklidňoval ji Draco a začal si broukat jakousi pomalou melodii. Počkal, až si dívka rozepne několik knoflíků noční košile a jal se mazat odhalenou kůži dekoltu. Jaké by to asi bylo, dotýkat se jí bez těch hnusných boláků?, ptal se sám sebe Draco. Jeho tělo mu však dalo jasnou odpověď. Merline, ne! Zaúpěl v duchu. Přišel jsi ji ošetřit, ne uspokojit své choutky! Připomínal marně sám sobě, ve snaze dostat své rozbouřené hormony pod kontrolu. Mysli, pro Merlina, na něco jiného! Nařizoval sám sobě. Bujné poprsí, zvedající se v pravidelném rytmu, ho však přitahovalo jako magnet. Zvolna se loučil se zdevastovanou pokožkou kolem tkaniny.

Hermiona nejspíš chtěla něco namítnout. Prudký nádech však způsobil další vlnu kašle.

Dracovi sjela ruka po kluzké kůži hluboko do jejího výstřihu. Matně si uvědomil, jak konečky prstů zavadil o vztyčenou bradavku.

„Pardon,“ omlouval se zarděle a stáhl ruku zpět. Dlaň však nechal přimknutou na kůži prsu a nenápadně se s ním pomazlil.(on fakt nechtěl jfedjfoireuj

Hermiona mu bez komentáře nastavila druhou ruku.

Nepohodlně si poposedl.

„Budu pokračovat sama, jestli je ti to tak odporné,“ ozvala se Hermiona.

„V pořádku,“ odvětil Draco, „říkal jsem ti, že mě nějakých pár pupínků nemůže vyvést z míry,“ tedy, pokud by nebyly na tom nejkrásnějším těle, posteskl si Draco.

„Otoč se, prosím, na břicho, vyhrň si košili, co nejvíc to jde, namažu ti záda,“ vyzval ji Draco vyrovnaně a odvrátil hlavu, aby jí dopřál soukromí.

„To nejde!“ protestovala sklíčeně.

„Jsem tu proto, abych tě ošetřil na místech, na které si sama nedosáhneš!“ připomněl jí Draco.

„Já vím, ale nemám prádlo,“ špitla stydlivě dívka.

Draco nasucho polkl. Byl vděčný, že mu Hermiona nevidí do zrudlého obličeje. Vytáhl z kapsy čistý složený kapesník a bez toho, aby se na Hermionu podíval, jí ho podal.

„Můžu?“ ověřoval si po chvíli, jestli je připravená.

„Ano,“ pípla.

Draco se nad ní naklonil. Jeho vzrušení dosáhlo vrcholu. Proklatý mudlovský kalhoty! Mysli zatraceně na něco jiného! Nařizoval si už poněkolikáté.

„Je to horší, než kůže, na kterou si vidím?“ ptala se s obavami v hlase, když se Draco k ničemu neměl.

Než ji však stačil ujistit o opaku, rozletěly se prudce dveře.

Závan větru sebou vzal kapesník, kterým se Hermiona provizorně zahalila.

Ve dveřích stál Ron s pusou dokořán.

»•«

Minerva se usadila za svůj pracovní stůl a rozhlédla se po stěnách své kanceláře. Většina portrétů dělala, že spí a ty ostatní se potichu vytrácely.

„Mám toho jednou provždy dost!“ zaburácela. „Já jsem ředitelka této školy a toto je má kancelář! Myslela jsem si, že s vámi vyjdu po dobrém, ale jak je vidno, ne! Jestliže se ke mně okamžitě nezačnete chovat způsobem, který si zasluhuje mé nynější postavení, tak zde pro vás není místo! Doufám, že ještě máte v živé paměti, jak jsem se vypořádala s portrétem nebohé Gundhildy z Gorsemooru!“ Aby svým slovům dala potřebnou váhu, vytáhla energicky hůlku. „Byť si vás všech více či méně vážím, nenechám se od vás uzurpovat!“ dodala nesmiřitelně.

Stěny ředitelny se rozzářily jasným světlem.

Ředitelnou se rozlehl sborový potlesk.

Minerva překvapeně zamrkala.

„Já jsem věděl, že to dokážeš!“ halekal Brumbál, který se z ničeho nic objevil ve svém rámu. Všechny bývalé ředitelky a ředitelé propukli v jásot. Někteří hlasitě výskali, jiní dupali. Sborem provolávali slávu.

S hlasitým „puf“ se v místnosti objevil Fawkes a radostně zatrylkoval.

„Nerozumím!“ šeptla Minerva zničeně a poklesla v kolenou.

„Minervo, pouhým jmenováním ředitelkou Bradavic nad nimi nepřebíráš automaticky vládu. Hrad je něco jako živoucí organizmus a v zájmu přežití se upíná na toho nejsilnějšího vůdce. Tím, že jsi rezolutně prohlásila, že ty jsi paní tohoto hradu, jsi prokázala svou vnitřní sílu a odhodlání stát v jeho čele,“ shlížel na ni Brumbál skrz půlměsíčkové brýle.

„To proto jste byli tak otravní? Chtěli jste mě vyprovokovat?“ ověřovala si Minerva nevěřícně.

„Přiznávám, že některé praktiky nebyly zrovna fér,“ přikývl Brumbál. „Podstatou bylo přimět tě, aby ses nad stavem věcí zamyslela. My...“ ukázal rukou na obrazy, „jsme tu jen proto, abychom ti pomáhali a ve chvíli, kdy sis toto uvědomila, bylo vyhráno.“

„Takže křest ohněm,“ uhodila Minerva hřebíček na hlavičku.

„A prošla jsi jím znamenitě, drahá.“ Nepřestával se usmívat Brumbál. „Dnes poprvé mě mrzí, že nemůžu být s tebou. Tak rád bych tě objal!“ zatvářil se lítostivě Brumbál a dotkl se rozevřenou dlaní plátna.

Minerva nezaváhala. Použila nadnášecí kouzlo a připlula k němu. Přiložila svou drobnou ruku na jeho ze své strany.

„Můžeš mi to někdy odpustit?“ zeptal se bělovlasý muž s náznakem pokory v hlase.

„Vždyť víš, že jsem se na tebe nikdy nedokázala zlobit,“ povzdychla si Minerva.

„I když ti řeknu, že mě má ješitnost dovedla dál, než jsem měl původně v úmyslu?“ díval se na ni s obavami.

„Narážíš na Gundhildu z Gorsemooru?“ mávla rukou Minerva. „Ani já v té věci nemám čisté svědomí, tys ji sice navedl, aby přede mnou, a nejspíš i před Severusem, zamlčela velmi závažnou skutečnost, ale ona přesto přišla. To já jsem ji umlčela a téměř zničila její portrét,“ přiznala Minerva.

„Takže se opravdu nezlobíš na starého blázna, který se nedokázal oprostit od pocitu vlastní nepostradatelnosti?“ ověřoval si Brumbál.

 „Pro Bradavice jsi nepostradatelný,“ rozhlédla se kolem sebe, „tak jako vy všichni. Psali jste historii hradu rok za rokem po celá staletí, dělali dobrá i špatná rozhodnutí. Učili jste se navzájem ze svých chyb. Jste představiteli všech kolejí a nesete v sobě jejich moudrost. Mile ráda si vyslechnu váš názor. Jak jsem řekla, vážím si vás, ale žádám vás, abyste i vy ke mně přistupovali s respektem, který mi náleží.“

Zdi pracovny zajiskřily a zasypaly překvapenou Minervu barevným ohňostrojem.

„Smíření,“ vydechl spokojeně Brumbál. „Mnozí z nás si sice dokázali zjednat respekt, ale nikdy nenalezli ke svým předchůdcům cestu. Tys obojí dokázala během jednoho dne. Vždycky jsem si cenil tvé uvážlivosti, ale přiznávám, že jsi mě naprosto ohromila.“

 „Děkuji,“ vtiskla mu vděčně polibek na tvář a snesla se na podlahu ředitelny.

»•«

Ronova ruka, kterou hmátl po hůlce, byla rychlejší než jeho zamrzlé myšlenky.

„K tomu, abys vyslovil nějakou kletbu, bys musel nejprve zavřít pusu a polknout, Weasley,“ provokoval ho posměšně Draco, zatímco opatrně překrýval Hermionu dekou.

„Hermiono, můžeš mi vysvětlit, proč jsi nahá? A co tu dělá Malfoy?“ změnil Ron cíl své tirády. Ruka s hůlkou poklesla.

„Weasley, vidíš v mé ruce hojivý balzám? Tak co si, pro Merlina, myslíš, že jsem tady dělal? Vypadám snad jako někdo, kdo právě přišel dobývat tvou snoubenku?“ nasadil Draco trpělivý tón, nápadně podobný tomu, který užíval Severus při svých hodinách ve chvílích, kdy mluvil s obzvláště zabedněnými studenty.

„Ty a usilovat o Hermionu? To zní jako hodně špatný vtip,“ zasmál se krákavě Ron. „Ale na to, abys jí namazal touhle břečkou, snad nemusela být úplně nahá?“ ohradil se zrzek a zprudka se posadil na její postel, až zaskřípala.

Hermiona bolestivě zkřivila obličej. „Uklidni se, Rone. Draco mě chtěl ošetřit pouze na místech, kam si sama nedosáhnu…“ začala Hermiona, když si uvědomila, že to není tak zcela pravda, ve skutečnosti se Draco žádnému nepřístupnému místu do této chvíle nevěnoval. Zrudla až ke kořínkům vlasů.

„Jistě, a proto jsi na něho špulila zadnici,“ obvinil ji Ron pobouřeně.

„Měla jsem tam položený kapesník, a když jsi sem vtrhl, odnesl ho průvan!“ bránila se. „Mimo to, mohls mě ošetřit sám, ale to bys nesměl lítat, Merlin ví kde!“ otočila skóre.

 Tak abys věděla, běžím za tebou rovnou z dvanácti hodinové šichty v rezervaci, jsem utahanej jako blázen, mám na noze od Ikarose popáleniny, na které nepomáhá žádná hojivá mast, šéf mě seřval jako malýho parchanta za naprostou kravinu a jediné, po čem opravu toužím, je klid a horká vana. Přesto moje první cesta vedla za tebou. A co z toho mám? Najdu tě nahou s Malfoyem!“ vychrlil na ni Ron rozhořčeně.

 „Jistě je skvělé být mužem, který se nestydí za svůj tělesný zápach, Weasley,“ okomentoval Draco Ronův výbuch, ve snaze za každou cenu změnit téma.

 „Chodíš do práce?“ ohromeně konstatovala Hermiona. Dracovu netaktní poznámku nechala bez povšimnutí. 

Zmijozel věděl, kdy je čas se vzdálit. Poslední, co potřeboval, bylo, aby se Hermiona dozvěděla, že celou tu dobu, co se jí snažil přiblížit, o Weasleyho zaměstnání věděl a nic jí neřekl.

„Ano, vždyť jsme se o tom bavili,“ nechápavě na ni zíral Ron. „Vyprávěl jsem ti přece o Iki...“

„Nebudu vás již dále obtěžovat svou přítomností,“ prohlásil Draco strojeně a položil na noční stolek kelímek s mastí. Podíval se na Rona. „Předpokládám, že jsi pochopil, co je třeba udělat?“ zeptal se o poznání mírněji.

Přikývnutí.

Když za sebou zmijozel tiše zavíral dveře, zdála se romantická scéna s Hermionou tak vzdálená, že se sám sebe ptal, zda se mu to jen nezdálo.

»•«

„Paní Weasleyová,“ oslovil Draco ženu sklánějící se nad polospícím pacientem.

„Dal jsi Hermioně k masti potřebné instrukce, aby věděla jak ji aplikovat?“ ujistila se ošetřovatelka.

„Jistě, dal jsem pozor, aby bylo vše správně provedeno,“ přisvědčil Draco a zamlčel fakt, že se nespokojil toliko s radou, ale že mast rovnou nanášel. „Váš syn ji ošetří na místech, kam si sama nedosáhne,“ dodal ještě.

„Ronald je tady v domě?“ podivila se Molly. „Tak to já tam teď nebudu chodit. Merlin ví, jak ti dva potřebují být o samotě!“ Neznám lepší způsob ke vzájemnému sblížení, než je ošetřování partnera v nemoci. Jen doufám, že i Hermiona ví, jak se ta hra hraje! Není jí tak zle, aby se nedokázala o sebe postarat sama, ale snad nechá Rona, aby jí ošetřoval i místa, kam si bez problémů dosáhne. Hmmm... možná bych mohla na večer do ložnice připravit nějaký aromatický krém a požádat Arthura, aby mě v rámci prevence před nákazou dračími spalničkami celou natřel… zasnila se Molly a zahleděla se s přihlouplým úsměvem kamsi před sebe.

„Ano,“ přisvědčil Draco a doufal, že Ronova práce bude pro jeho matku stejným překvapením, jakým byla pro Hermionu. „Přispěchal za ní rovnou z dračí rezervace,“ splynulo mu lehce ze rtů. Očekával, že se Molly neovládne, vtrhne za nimi jako velká voda, která sebou odnese, nebo minimálně naruší to, čeho byl svědkem, než od nich odešel.

„Z dračí rezervace?!“ zhrozila se Molly.

Přikývnutí.

Molly se oproti Dracovu očekávání spokojeně usmála. Je pravda, že by Ronovi nikdy neschválila tak nebezpečné povolání, ale všechno je lepší než představa, že se její syn poflakuje po nocích s nějakou poběhlicí, kterou dřív nebo později přivede pod její střechu.

„Za jak dlouho se projeví účinnost?“zeptala se Molly.

Draco neochotně přistoupil na náhlou změnu tématu. Pozorně si prohlédl ošetřenou kůži na Harryho paži. „V této fázi budeme rádi, když se průběh dermatologických projevů zastaví,“ prohlásil vyrovnaným hlasem a přemýšlel, co by ještě mohl udělat, aby přiměl paní Weasleyovou, jít do pokoje, ve kterém Hermiona stoná.

Molly pokývala hlavou a dál systematicky ošetřovala Harryho. Když však vytáhla hůlku, s úmyslem odstranit mu poslední kus oděvu, který ho zakrýval, Harry do široka otevřel oči.

„Můžete to, prosím, nechat na mně?“ ozval se Draco, když pochopil Harryho stud. „Mám pocit, že vás vnímá víc jako matku než jako ošetřovatelku,“ vysvětlil, když si všiml Mollyina nechápavého výrazu. „Tak mě napadlo, že bude Hermiona potřebovat obdobnou službu od vás,“ zahleděl se Draco do země. Při představě, že ji Ron právě natírá mastí úplně všude a ona ho nechá, se mu začala vařit krev.

Molly mu beze slova podala kelímek s mastí a odešla z pokoje. Poslední, co měla v úmyslu, bylo narušit soukromí svého syna a jeho dívky v tak rozhodující okamžik.

Draco si v duchu spokojeně zamnul ruce.

„Já... jásá... já sám!“ ozval se Harry přerývaným hlasem a prosebně se zadíval na Draca.

„Rozumím,“ přikývl Draco a vtiskl mu do ruky otevřený kelímek. „Raději silnější vrstvu,“ instruoval ho, ještě než se odvrátil, aby po paměti vyslal jeho směrem potřebné kouzlo.

„Děkuji,“ špitl Harry. „Rád bych ti poděkoval i za včerejšek. Byl jsi...“ Harry cítil, jak se mu v těle rozlila energie. Že už by působila ta mast? I když- ten hřejivý pocit vychází zevnitř, ne zvenčí. Zvláštní, pomyslel si.

„To, co jsem provedl, je naprosto neomluvitelné...“ nenechal ho domluvit Draco.

„Zachránil jsi mi život! Jestli tě to mrzí, tak proč jsi to vlastně dělal? Mohls jen odříznout moje spojení se Severusem. Hádám, že tak nějak zněl jeho povel, na základě kterého jsi jednal?!“ vyjel na něho Harry.

„Cože? Jak můžeš něco tak hnusnýho říct nahlas?!“ vybuchl Draco. „Severus mi žádné pokyny nedával. Právě naopak! To já jsem násilím vtrhl do jeho vědomí s tím, že ukončím to absurdní spojení mezi vámi a zachráním alespoň jeho!“

„A proč jsi to neudělal?“ ptal se zatvrzele Harry.

„Já jsem chtěl. Opravdu jsem tě chtěl obětovat, ale v určitý okamžik mi došlo, že spojení vás dvou přetrvává, protože o něj oba stojíte. Není pochyb o tom, že něco tak monstrózního vzniklo vaším společným úsilím. Myslím, že rozumím, proč k tomu došlo. Potřebovali jste se spojit v boji proti Temnému pánovi a toto byla logická cesta. Jen nevím, proč se nepřerušilo hned poté, co přestalo plnit svůj účel. Mohu se jen domnívat, že spojení bude přetrvávat, dokud budete mít pocit ohrožení. Tudíž tvá záchrana byla jediný způsob, jak pomoct Severusovi. Alespoň v tu chvíli jsem nemohl nic jiného dělat,“ uzavřel snůšku svých hypotéz Draco.

„Takže z nouze ctnost,“ shrnul Harry. Spojenci v boji! Logická cesta! Takové nesmysly, hodnotil Dracovu racionální úvahu v duchu Harry. Já potřebuji Severusovu blízkost! Toužím slyšet jeho hlas ve své mysli. Dychtím po jeho polibcích. Představuji si, jaké by to bylo, kdyby mě pevně sevřel v náručí a já v jeho očích viděl namísto plamenů nenávisti spalující žár touhy. Já ho miluji navzdory tomu, že on to cítí jinak, připustil si s hrůzou Harry.

„Z nouze ctnost... I tak by se to dalo nazvat,“ opakoval zadumaně Draco.

 „Mohl bych tě o něco požádat?“ ozval se po chvíli Harry stísněně.

„Znovu se o to pokoušet nebudu! Už jednou jsem zradil jeho důvěru a jsem si jist, že raději zemře, než aby si nechal podobné praktiky líbit!“ odmítl rezolutně Draco. „Mažeš se, nebo jen lamentuješ,“ ověřoval si zmijozel, kterého vůbec netěšilo, na jak tenký led se dostali.

„Můžu si tím natřít i sliznici? Nebo je to jenom na kůži?“ zeptal se Harry.

Draco se v panice obrátil a zadíval se mu do rozkroku.

Harry si snažil přikrýt vředy pokryté mužství, ale nebyl dostatečně rychlý.

„Do prdele,“ vypadlo Dracovi když uviděl, bolestivě našponovanou předkožku odhalující žalud, na němž byl obrovský bolák.

„Tam asi taky,“ vzdychl Harry bezmocně.

Draco sáhl na stolek, kde měla Molly přípravné fáče. Kus ustřihl, nanesl mast z nového kelímku a podal Harrymu. „Obalit!“ řekl odhodlaně.

Harry bolestivě sykl.

„Dokážu si představit, jak strašně to musí bolet, ale hádám, že nechceš, aby ti uhnil? Nemůžeme přeci připustit, aby byly tvé obdivovatelky nešťastné z takové nenahraditelné ztráty,“ neodpustil si jedovatou poznámku Draco.

„Ty jsou mi vcelku ukradené!“ procedil Harry skrz zaťaté zuby, když si namotával látku na zdevastovaný penis.

Draco zalapal po dechu. Když má Potter tu vyrážku i na přirození, pak jí tam má nejspíš i Hermiona!

„Stalo se něco?“ ptal se starostově Harry, když si všiml Dracova zmučeného výrazu.

„Nic,“ zapřel Draco, odvrátil tvář a vytratil se z pokoje, aby se přesvědčil, zda je Hermiona opečovávaná tou správnou osobou.

»•«

Místnost se ponořila do tísnivého ticha.

Minuta se přidávala k minutě a spojily se v hodinu. Stejně nezadržitelně, jako se Hermioně drala jedna slza za druhou.

Tak blízko a přeci tak vzdálení, oba ponořeni do svých vlastních myšlenek.

„Pracuješ v dračí rezervaci,“ šeptala v náhlém pochopení. „Iki je drak...“

„Říkal jsem ti to,“ ohradil se Ron ublíženě.

„Ne, říkal jsi mi jen, že tě celého oblizuje...“ myslela jsem si, že máš jinou!“ pokračovala vyčítavě.

„Já? Nikdy bych...“ Ron si vybavil žhavý polibek a spalující touhu, která ho zachvátila, když opětoval polibek Katty. „Počkej, takže tobě nevadí, že krotím draky?“ zeptal se nadšeně Ron.

„A proč by mi to mělo vadit?“ vrátila mu téměř dotčeně otázku Hermiona.

„Ty jsi intelektuálka, míříš na ministerstvo, bílý límeček, nažehlený hábit z drahé látky...“ sklopil hlavu Ron.

Dveře pokoje se na škvírku pootevřely.

„Bojíš se toho, že se za tebe budu stydět?“ odtušila Hermiona.

„A ne?“ zajíkl se Ron v očekávání. „Chvílemi jsem měl pocit, že se ti líbí Malfoy. On je tak kultivovaný...“

Draco zmrzl uprostřed pohybu. Na jednu stranu chtěl slyšet Hermioninu odpověď, avšak stejnou měrou se jejích slov obával.

Hermiona si povzdechla. „Víš, Rone, strašně jsem na tebe žárlila. Byla jsem nešťastná a on mi moc pomohl. A taky jsem tak trochu doufala, že když nás spolu budeš vídat, tak si mě budeš víc všímat. Že o mně budeš bojovat,“ přiznala se sklopenou tváří.

Takže ona mě prachsprostě využila, došlo bolestně Dracovi. Celé to bylo jen divadélko pro Weasleyho. Nevěděl, jestli se má smát vlastní hlouposti, nebo tam vtrhnout a pogratulovat té falešnici k jejímu skvělému výkonu. Jak jsem si jen mohl, byť na nepatrný okamžik myslet, že je jí milá moje společnost? Zatnul ruce v pěst s takovou intenzitou, až se mu nehty zaryly do kůže a na podlahu ukápla kapka krve. Posbíral zbytky své důstojnosti a vytratil se. Pomsta počká, ale Severusovi a Harrymu ubíhá čas. To i Hermioně, tak pospěš a přiznej alespoň sám sobě, že to celé děláš hlavně kvůli ní… vysmálo se mu jeho vědomí.

„Opravdu jsi si jistá, že ti nebude má práce vadit ani v budoucnu?“ ujišťoval se Ron.

„Je vidět, že o ženách nic nevíš. Každá z nás si tajně přeje být dobývána udatným rytířem bez bázně a hany. Mužem, který se pro ni vítězně utká s lítou saní, skočí do rozbouřené řeky a na ledové kře ji odveze do bezpečí, či vběhne do běsnícího inferna.“ zasnila se Hermiona.

„Co to tady tak strašně smrdí?“ vytrhl ji z romantického výjevu Ron. Jednou větou se mu tak podařilo zničit představu neohroženého hrdiny, na kterého byl před okamžikem v Hermionině vnitřním světě pasován.

„V té masti je květ raflézie,“ vysvětlila Hermiona.

„Takže kytka, myslel jsem, že tu něco chcíplo,“ zasmál se bodře. „Používal Draco nějaký klacík?“ rozhlížel se po nějakém nástroji.

„Vzhledem k tomu, že tady nic podobného špachtli nevidíš, tak zjevně ne!“ odsekla Hermiona pobouřeně.

„Aha...“ odmlčel se Ron. „A to se nebál, že se nakazí?“

Salvio hexia,“ řekla otráveně. „Nemusíš to dělat, jestli se štítíš!“

„Vždyť víš, že to pro tvoje dobro nějak překousnu,“ vyslovil kouzlo a strčil dva prsty do masti. „Mám začít odshora, nebo zespoda?“ ptal se nerozhodně.

„Hlavně už, prosím, začni!“ povzdychla si Hermiona a shodila ze sebe deku.

„Au!“ vyjekla překvapeně. Nečekala, že by aplikace masti mohla tak bolet. Jak je možné, že když jí natíral poškozená místa Draco, téměř si jeho péči užívala, a to, co s ní prováděl Ron, bylo hotové mučení. Najednou si přála, aby se zmijozel vrátil a hýčkal jak její zdevastované tělo, tak překvapivě opuštěné srdce. Že bych si Draca pustila blíž, než jsem měla v plánu? zpytovala své pocity rozpolceně Hermiona.

»•«

Harry stál u propojovacího tunelu ve svém vědomí a snažil se bezúspěšně zachytit vlny energie z druhé strany. Zoufale potřeboval jakýkoliv důkaz o tom, že Severus žije!

Severusi!  zvolal zkusmo. Hlas se mu v mnohonásobné ozvěně vrátil zpět.

Jsem tu, jen jsem odpočíval. Ty už se mnou mluvíš Harry?

Potřeboval jsem být sám. Jak vám je? Zeptal se Harry úzkostně.

Už jsme si přece ujasnili fakt, že stejně jako tobě, Harry. Počkej chvíli, je čas na další povzbuzující lektvar, odmlčel se.

Tohle se nemělo stát. Vím, že u Munga nemají lék a já vysávám jediného člověka, který je schopen ho uvařit... Draco měl pravdu, jsem pijavice.

Plácáš nesmysly. Pijavice parazituje na oběti bez jejího souhlasu! Pane Pottere, dozvím se, jestli je vám lépe?! Připadám si jako lampička, kterou někdo zapojil do sítě, oznámil jasnějším hlasem Harry.

Mohl byste přestat používat metafory z mudlovského světa? Z vašeho projevu jsem pochopil pouze to, že jste postřehl nějakou změnu, ohradil se Severus.

Strašně se mi ulevilo.

Jen trochu vylepšený povzbuzující lektvar, opáčil Severus a zamlčel, že užil několikanásobnou dávku.

Je pro vás bezpečné, abyste ho pil tak často? Z Harryho hlasu čišely obavy.

Severuse tato otázka zahřála na duši. Právě dostal další důkaz, že Harry nemyslí jen na sebe. Že mu na něm záleží. Nejen na tom, aby přežil, ale aby kvůli němu neutrpěl nějakou újmu.

Já, jen jestli by nebylo rozumnější naše spojení nějak ukončit. Nechci, abyste se kvůli mně huntoval, pane.

Zapomínáte na to, že jsem Mistr lektvarů. Vím, jak daleko můžu zajít, aniž bych ohrožoval sám sebe.

A z představy, že vás stáhnu sebou mi také není nejlépe...

Nikdo nikam neodchází, Harry. Tak není nutné, abys propadal panice. Kromě toho jsme naše spojení nedokázali ukončit, ani když jsi byl zdravý, natož teď. Ono to nějak dopadne. Buď půjdu s tebou, nebo se naše spojení samo přeruší. Ale než se to stane, budu se snažit dodávat ti energii.

Ve chvíli, kdy nejsem nadopovaný vaším povzbuzujícím lektvarem, je mi opravdu špatně. Mám tu hnusnou vyrážku snad úplně všude a podle Mollyina výrazu je mi jasné, že je to se mnou hodně vážné. Myslím, že bychom se o přerušení měli ještě jednou pokusit, nechci nechat věcem volný průběh. Třeba by mohl Draco... navrhl Harry a zamlčel, že byl se stejnou žádostí před chvílí rezolutně odmítnut.

Draco vtrhl do mého vědomí s úmyslem tě zabít. Chystal se jakýmkoliv způsobem zaplombovat naše spojení a tím tě odříznout od zdroje energie. Nevím, proč si to rozmyslel, ale jsem přesvědčen, že za jistých okolností nebude váhat a udělá to.

S Dracem jsem před chvílí mluvil, nechtěl mi ublížit, pokoušel se vás zachránit.

Ale to mu nedalo oprávnění zachraňovat mě proti mé vlastní vůli jako nějaký bláznivý nebelvír!

 Žádal jsem ho, aby svůj pokus zopakoval, přiznal Harry a přešel poznámku o bláznivých nebelvírech.

Opravdu jsi na to připraven? Nebo toužíš zemřít jen ze strachu, že budeš po zbytek života zjizvený? posmíval se mu Severus.

Zůstanou mi jizvy? To mě vůbec nenapadlo! A vy se obáváte o svůj vzhled? ptal se Harry zaraženě.

Nepochopil jsi princip, Harry. Já jsem s tebou propojen pouze na mentální úrovni. Nemám fyzické projevy nemoci. A na tvou otázku nemíním odpovídat!

Proč? nedal mu pokoj Harry. Co je na tom špatného, bát se toho, že ztratíte svou atraktivitu?

Hurónský smích.

Řekl jsem něco špatně?

Myslím, že jsi první člověk na této planetě, který, v souvislosti se mnou, použil slovo „atraktivní“. Nejspíš jsi na tom opravdu hůř, než já! Ačkoli se cítím bídně, uvědomuji si, co slovo „atraktivní“ znamená. Zřejmě jste nepostřehl rozdíl mezi slovy pohledný a škaredý, pane Pottere! V Severusově intonaci byl stále zřetelný smích. Možná i výsměch.

A já si zase uvědomuji rozdíl mezi tím být pohledný a atraktivní! nedal se Harry.

A to je? zeptal se s živým zájmem Severus.

Pohledný je někdo, kdo se líbí na první pohled... třeba jako Malfoy. Ale nikdy by mě nenapadlo ho políbit... zarděl se Harry.

Takže si ten exces pamatuješ? konstatoval Severus pochmurně.

Tak tohle to pro tebe bylo? ozval se po chvíli Harry zkroušeně a přistoupil na jeho tykání. Pro mě to byl můj nejžhavější polibek v životě a jsem si jistý, že to nebylo jen horečkou, kterou jsem měl. Bylo to, jako bys mě vzal na výlet do nebe a zpět.

Harry, já...

Jistě! Chceš mi říct, že je ti to líto, ale to nemusí! Nelituji toho, že jsem se cítil na okamžik neuvěřitelně živý, jen mě mrzí, že jsi to vnímal jinak.  Pochopil jsem, jak se věci mají ve chvíli, když si mě odmítl znovu políbit. Připouštím, že jsem si v první chvíli myslel, že to neunesu, ale už se s tím začínám vyrovnávat...dokončil zasmušile.

Zase plácáš nesmysly, povzdychl si Severus.

Jistě, teď se mi ještě vysměješ, jak jsem hloupý. Jen do mě, za chvíli si budu myslet, že mě udržuješ při životě jen z toho důvodu, abys mě mohl ponížit. To proto jsi tak vášnivě reagoval na můj polibek? Aby ses mohl později smát, jak jsem z tebe vodvařenej!?

Ujišťuji tě, že nic takového jsem neměl v plánu!

Zaryté mlčení.

Sice bych nejspíš vůči své osobě nepoužil termín, jak jsi to řekl, Harry? Vovdařenej? Ale v jádru jsi vystihl moje vlastní pocity...

Bál ses, že tě políbím a pak se budu smát? ujišťoval se Harry.

I to je jeden z důvodů...

Vadí ti, že jsem Potter! Že? A i když je mezi námi něco zvláštního, tak to zahodíš, jen proto, kdo jsem? Netušil jsem, jak jsi povrchní! obvinil ho s malým pocitem zadostiučinění.

Je to složitější, unaveně konstatoval Severus.

Poslouchám...

Nenapadlo tě, že to, co cítíme, není skutečné? Že jsme nějak ovlivněni naším spojením? ptal se Severus.

A nenapadlo tě někdy, že je to obráceně? Tedy, že naše spojení vzniklo na základě nějakého citu? namítl Harry a takticky neokomentoval fakt, že Severus právě přiznal, že k němu něco cítí.

Ticho.

Severusi, a není to nakonec úplně jedno? Připomíná mi to jistou hádanku: bylo dřív vejce, nebo slepice.

Kladeš příliš komplikované otázky, Harry.

Vezmeš mě ještě někdy na výlet do nebe? ptal se s nadějí v hlase Harry.

Zaražené ticho.

Prosím... mohl bys mi to alespoň slíbit, i když oba víme, že k tomu nikdy nedojde? Harry nemusel dodávat, že cítí svůj konec.

Slibuji…

Harryho vědomí zablikalo a rozhostilo se v něm smířené ticho.

Všechny Severusovy potlačované emoce se v ten ráz přetavily v živočišnou zuřivost. Nepochybuj o tom, že tě znovu políbím, Harry... Budu tě líbat s takovou dravostí, až začneš lapat po dechu, zatočí se ti hlava a podlomí kolena. A nejen to! Přísahám, pokud přežijeme, tak tě v nejbližší době umiluju k smrti! Připrav se na to, že tě svým chtíčem rozsápu!

»•«

Pokračování ZDE

Poslední komentáře
02.02.2012 21:52:16: Na kapitole se pracuje...smiley${1}
02.02.2012 21:47:42: Super kapitola, ale jak dlouho chceš nechat Seva popíjet ten povzbuzovací lektvar? Myslím, že už se ...
23.11.2011 20:47:09: Tak ten konec... to bylo něco. Úplně mě nabil energiísmiley A ten obrázek... no prostě úžasné. Jachááá...
21.11.2011 23:58:29: Tak tahle kapitola mě dokonale překvapila. Odhalení pocitů a citů v takové míře, je vážně nečekané. ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.