Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 33

22 - Květ raflézie

Děkuji, že jste se námi... na týden budu pryč, tak tady nezlobte.

»•«

Minerva seděla v tichosti své kanceláře a přemýšlela, co je špatně. Vždy si přála, aby jí dotěrné obrazy daly pokoj, ale toto naprosté ticho bylo snad horší, než jejich věčné klevetění.

„Řeknete mi, pro Merlina, co vám zase přelítlo přes nos?!“ rozhlížela se kolem sebe bojovně.

Hrobové ticho přerušilo šustění sovích křídel vyhlašující pauzu v této bitvě.

Minerva odvázala vzkaz z nastavené nožky a v rychlosti přelétla úhledné písmo Draca Malfoye. „Musím na chvíli do skleníku, doufám, že až se vrátím, bude s vámi rozumná řeč,“ uzavřela monolog Minerva a práskla za sebou hlasitě dveřmi.

„Ženská, neví, co chce a nepřestane, dokud to nedostane,“ ucedil portrét Phinease Nigelluse Blacka jedovatě. „Nejdřív jí vadilo, že se jí snažíme poradit a najednou nás žádá o vyjádření.“

„Beztak se to dozví, tak nač to protahovat,“ oponovala mu Dylisa Derwentová.

„Jistě, ale ať jí to řekne Brumbál sám. To on tenhle malér upekl. On a ta jednooká babizna, co si tak lebedí ve Snapeově společnosti,“ rozhorlil se portrét bývalého ředitele.

„Ta čarodějka má své jméno! A věřím tomu, že kdybys byl schopen normálního rozhovoru, tak by si Severus Snape tvůj portrét také pověsil někde ve své blízkosti. Jste oba zmijozelové, tak máte jistě spousty společných, dostatečně jedovatých témat,“ usadila ho nemilosrdně.

„Je vidět, že máte o Zmijozelu poněkud zdeformované představy, drahá kolegyně,“ oznámil jí se zdviženou bradou a nonšalantně se přesunul do jiného ze svých rámů.

»•«

Sirius nemohl odtrhnout pohled od oblouku, kudy před chvílí zmizel Harry. „Chceš jít dál?“ zeptala se ho Evelyn s obavami.

„Ano i ne,“ odpověděl zamyšleně a dál se díval na světlo vycházející z druhé strany.

„Harrymu jsi řekl, že ses bál…“ začala Evelyn.

„A to je pravda,“ přisvědčil Sirius.

„Jsi hodný člověk, Siriusi, pevně věřím, že ty nemáš důvod strachovat se,“ ujistila ho Evelyn.

„Jak rád bych tomu věřil,“ povzdechl si. „Ale představa, že skončím na stejném místě jako většina mých příbuzných, včetně mé drahé matky, mi opravdu na kuráži nepřidává,“ přiznal.

Evelyn jím prudce prolétla. A několikrát ho obkroužila. V jejích stopách se začala tvořit důvěrně známá krajina.

„Uděláš mi bradavický hrad?“ zeptal se Sirius nadějně.

„Ale nebudeš mi vyčítat, že neumím společenskou místnost Nebelvíru?“ ověřovala si Evelyn. „Nikdy jsem tam nebyla, znám jen tu svou.“

„Mohla bys tentokrát jen chroptící chýši?“ navrhl Sirius.

„Budu se potulovat někde kolem... kdybys něco potřeboval,“ oznámila mu smutným hlasem v ústí úzké chodby.

„Zůstaň se mnou...“

„A budeš mi vyprávět?“ požádala Evelyn.

„A ty budeš vytvářet obrazy,“ usmál se na ni Sirius.

»•«

 „Je tu někdo?“ rozlehl se ředitelčin hlas ve skleníku připomínajícím džungli.

„Tady!“ ozval se Neville a vystoupil ze záplavy zeleně přesahující dobré dva metry.

„Pane Longbottome! Ví o tom madam Prýtová?“ zeptala se s despektem Minerva.

„Je to úžasné, že?“ zazněl odkudsi nadšený hlas profesorky bylinkářství. „Potřebuješ něco, drahá?“ vystoupila žena do uličky. „Zase tě trápí nespavost?“ typovala.

„Toto bych potřebovala, Pomono,“ podala jí pergamen, zatímco se nevěřícně rozhlížela po zarostlém skleníku. „Co je pod čarou, objednám od dodavatele,“ upřesnila.

„To nebude nutné, můžu ti zajistit vše,“ ujistila ji profesorka bylinkářství po pročtení seznamu.

„I květ raflézie?“ užasla Minerva.

„Před nějakou dobou jsem jich několik naočkovala na kořeny zakrslé formy hřebíčkovce, který nám začal zahnívat,“ přiznala. „Neville růst květiny urychlí a nejpozději večer můžeme sklízet,“ přisvědčila Pomona.

„Pan Longbottom?“ zalapala po dechu Minerva.

„Jistě, to jen díky němu vše tak bujně roste,“ prohlásila hrdě Pomona.

„Používáte nějaké speciální hnojivo?“ zeptala se zaníceně Minerva. Abych věděla, čemu se mám při udržování svého záhonku obloukem vyhnout. Ušklíbla se v duchu.

„Hnojivo, ne... patronovo zaklínadlo,“ zradil Nevilla hlas.

Minerva nechápavě zakroutila hlavou.

„Asi pro vás nebude překvapením, když vám řeknu, že nejsem žádný hrdina...“

„Nepodceňujte se, Neville,“ nedopřála mu Minerva sluchu. „Jsem si jistá, že jste nebyl do Nebelvíru zařazen jen tak pro nic za nic. Kromě toho, hrdinu nedělají jen statečné činy, ale srdce, které bije na tom správném místě a umění postavit se za správnou věc. Ne bezhlavé vrhání se do nebezpečí,“ usmála se na něho vlídně.

„Nedávno jsem se zdržel ve skleníku. Venku už byla tma, dokonce i bradavický hrad zhasl svá světla. Měsíc se skryl za mrakem a já jsem byl v osvětleném skleníku jako terč,“ vysvětloval Neville.

„Pokračuj, prosím,“ pobídla ho Pomona, která znala důsledky, ale ne okolnosti, za jakých ke zvýšenému růstu květin došlo.

„Myslel jsem si, že když vykouzlím patrona a nechám ho obíhat kolem skleníku, tak na sebe strhne pozornost, než dokončím svou práci,“ zašeptal zdráhavě.

„Dal jste svému patronovi nějaký pokyn, nebo jste ho jen vypustil?“ zajímala se Minerva.

„Nic speciálního, jen jsem si přál, abych byl co nejdříve pryč,“ přiznal Neville.

„Pane Longbottome, váš patron není nic míň ani nic víc, než jste vy sám. Jeho energie pochází z vaší vůle. Je to odraz vaší síly a udělá vše proto, aby vás ochránil. Nejspíš věděl, že neodejdete, dokud vás rostliny budou potřebovat, a tak je nechal vyrůst. Vy jste je nechal vyrůst, Neville!“ ujistila ho ředitelka.

„Já?“ zíral na ni nechápavě Neville.

»•«

„Okamžitě přestaň šmatlat svýma upachtěnýma prackama po mém rámu,“ ječela Gundhilda z Gorsemooru, jako když ji na nože berou.

„Kuš babo, můžeš být ráda, že se nám podařilo tvůj portrét odklít!“ sjel ji Moody a v duchu si nadával, proč neposlal do Bradavic s nepříjemným obrazem někoho ze svých lidí.

„Co si to dovoluješ!?“ vypískla o oktávu výš. Její hlas se nesl sklepením intenzitou několikanásobného kouzla Sonorus.

Moody opřel obraz o zeď v nejbližším temném zákoutí a upřel na ni své i čarodějné oko. „Jestli okamžitě nezmlkneš, tak tě tady nechám!“ zahrozil.

„To by ti strach nedovolil,“ posmívala se mu žena. „Vím, jak si Snape zakládá na svém majetku. A já jsem pro něho obzvlášť důležitá. Bez mé pomoci nedokáže zastavit tu epidemii, kterou máte na krku,“ naparovala se Gundhilda.

„Moment! Co o tom víš?“ přiblížil se pátravě k plátnu.

„Viděla jsem ze svého obrazu u svatého Munga první případ a bylo mi hned jasné, s čím mají tu čest,“ nadzvedla namyšleně nos.

„A proč jsi nic neřekla?“ obořil se na ni Moody.

Gundhilda sklopila zrak. „Brumbál si myslel... tedy já jsem...“ začala.

Moody netrpělivě poklepával dřevěnou nohou o kamennou podlahu.

„Obrazy jako jsem já, jsou nedoceněné, necháváte na nás prášit a nikoho nenapadne jít za námi pro radu! Už nás to přestalo bavit a Brumbál... my jsme se rozhodli, že vás v tom necháme, dokud nepřijdete vy za námi!“ odrecitovala důležitě.

Moody se zadíval do zdi. „Ten člověk, kterého jsi viděla u svatého Munga, dnes v noci zemřel. A další jsou v kritickém stavu, včetně pana Pottera, po kterém stále pátrá můj tým v meziprostoru. Nemusím doufám zdůrazňovat, že zatím bezúspěšně.“ Oznámil jí mrazivě.

„Není to moje chyba...“ hájila se čarodějnice, avšak její kajícný výraz svědčil o opaku.

„Jistěže není. Drahá, za to, co se stalo, může ten, v jehož komnatách váš hlavní portrét visel. Věřte, že se už postarám o to, aby nesl důsledky svého nedbalého jednání s vámi v plné míře!“ chopil se Moody příležitosti a záměrně si vychutnal ironický tón náhlého vykání.

Gundhilda strnula. Věděla, že Severus za nic nemůže, v poslední době má hodně práce. Odstěhoval si část vybavení, Merlin ví kam, a jí chyběly ty chvíle, kdy si s ní povídal a radil se s ní... najednou jí došlo, že úplně obyčejně žárlila. To proto si šla stěžovat za Brumbálem a mluvila o své nedoceněnosti a jeho napadl tento protest. Slíbila mu, že nepovolí, dokud za ní někdo nepřijde a nepožádá ji o radu, ale ve skutečnosti jí nešlo jen tak o někoho. Přála si, aby za ní přišel Severus. Ne, chtěla víc, toužila po tom, aby  ji vzal sebou... ale mohla mu tohle všechno říct? Čarodějnice byla tak zabraná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že ji Moody vzal podpaží a odnesl ke dveřím Snapeovy laboratoře.

Moody namířil hůlku na zavřené dveře.

„Na vašem místě bych to nedělal,“ zazněl za ním Snapeův ledově klidný hlas.

Bystrozor se k němu pomalu obrátil. Hůlku pevně sevřenou v nezměněné poloze.

„Přinesl jste mi můj obraz, Pošuku?“ zapředl hedvábně. „Budete tak laskav a pověsíte ho na tu prázdnou skobu vedle krbu?“ Severus v duchu svolával na pomoc všechny svaté, aby mu Moody nedal těžký obraz do ruky. Byl si vědom skutečnosti, že na čerstvě odčarovaný obraz nemůže použít magii a sám sotva stojí na nohou.

„Nejsem váš poskok! I tak jsem udělal víc než dost, když jsem vám ho donesl až sem,“ protestoval Moody, opřel obraz o Severuse a sklonil svou hůlku.

Oba muži se přetlačovali pohledy, zabráni do tohoto němého souboje do té míry, že si ani jeden z nich nevšiml tiše se otvírajících dveří.

„Jestli dovolíte, já Gundhildu z Gorsemooru vrátím na její původní místo,“ zachránil situaci Draco. „Severusi, až budeš hotov s panem Moodym, mohl bys, prosím, udělat kontrolní test?“ požádal ho Draco a odešel připevnit obraz.

„Kontrolní testy? Znamená to, že už je lektvar na dračí spalničky hotový?“ podivil se Moody a vešel bez vyzvání do laboratoře.

„Jako doma,“ ucedil sarkasticky Severus a opřel se o zárubeň dveří.

„Znamená to tedy, že jste ho dokázali uvařit i bez ní?“ zdravým okem se díval na obraz a kouzelným těkal mezi Severusem a Dracem.

„Vy jste se pokoušeli napodobit můj recept? Chtěli jste snad, vy dva nedoukové, někomu zkrátit život?“ běsnila Gundhilda.

Moddy se ušklíbl.

„Drahá kolegyně, chápu, že jste citlivá na lektvar, který vás proslavil. Kdybych chtěl být jedovatý, tak bych podotkl, jediný lektvar, který jste za svůj život vymyslela, ale to bych si vůči vám nikdy nedovolil. Nicméně, dřív nebo později se budete muset smířit s faktem, že jsem kompetentní uvařit jakýkoliv lektvar v odpovídající kvalitě bez vaší laskavé asistence,“ obrátil svou pozornost na Moodyho. „Ovšem za předpokladu, že se vůbec někdo obtěžuje spravit mě o jeho potřebě,“ propaloval ho Severus nenávistně pohledem.

„Ale váš obraz...“

Gundhilda se zajíkla.

„Ono již neplatí nařízení, které ukládá bystrozorům při vypuknutí epidemie informovat všechny mistry lektvarů a požádat je o spolupráci?“ zasyčel Severus předtím, než se stačila čarodějnice hájit.

Na toto nepřímé obvinění neměl Moody odpověď. Byl to on sám, kdo apeloval na ředitele nemocnice, aby celou záležitost utajil. Obával se paniky, kterou by zpráva mezi kouzelnickou populací mohla způsobit.  Otočil se na pahýlu dřevěné nohy a beze slova opustil laboratoř.

„Někdo v noci u Munga zemřel a on se mě snažil obvinit z jeho smrti,“ stěžovala si Gundhilda.

„Děláš, jako bys na ní neměla sebemenší podíl!“ obořil se na ni z posledních sil Severus.

Draco přisunul křeslo za Severuse a ten se do něho zhroutil. Ukázal na galerku, která ukrývala jeho zásobu povzbuzujícího lektvaru. Dracovy případné protesty umlčel jedním významným pohledem a na ex vypil dvojitou dávku lektvaru. Za přivřenými víčky sledoval, jak jeho kmotřenec učinil totéž.

 „Severusi…“ oslovili ho Draco s Gundhildou provinile.

 „Draco, jakékoliv téma, týkající se dnešní noci, nepochybně počká!“ zarazil ho Severus příkře. „A to samé platí i pro vás!“ obořil se na čarodějku, „Nemám náladu poslouchat výmluvy na téma, proč jste se nechala zaklít za tak kritické situace! Ani jeden z vás v sobě nemáte špetku sebeovládání!“ Severus se odmlčel. „Ale jak jsem řekl, máme důležitější věci na práci!“ dodal unaveně.

 „Jistě,“ vydechl ulehčeně Draco. „Myslíš, že bude lektvar fungovat?“ změnil hbitě téma.

„Pokud neprovedeme test, tak se to nedozvíme.“ Severus se pokusil vstát, ale Draco mu v tom zabránil.

„Severusi,“ zalapala po dechu Gundhilda, která si až v tento okamžik uvědomila, jak zbědovaně vypadá její žák.

Je zázrak, že sem ve svém stavu došel bez pomoci, uvědomil si vážnost jeho stavu Draco, nahlas však jen řekl: „Měl jsi zůstat ve svých komnatách. Přišel bych ti sdělit výsledek.“

„Pokud by z tebe zbylo dost kousků na to, aby ses z vybuchlé laboratoře odplazil!“ neodpustila si jedovatou poznámku Gundhilda.

„Ujišťuji vás, že nejsem Longbottom, mně ještě nikdy žádný lektvar nevybuchl!“ ohradil se Draco.

„Mohli byste se, prosím, přestat handrkoval a začít se soustředit na práci?!“ okřikl je netrpělivě Severus. „Uděláš laboratorní test, a pokud dopadne dobře, budu první, kdo ten lektvar vyzkouší,“ oznámil mu překvapivě rozhodným hlasem.

„Nemyslitelné!“ chytala se za hlavu Gundhilda.

„Ale...“ Dracovi se roztřásly ruce. Vybavil si všechna Severusova kázání, že kouzelné lektvary jsou pouze pro nemocné a látky v nich obsažené působí přímo na bakterie a viry v lidském organismu a v případě, že se nesetkají s překážkou, můžou si najít zástupný cíl a napadnout některou z životně důležitých funkcí.

„Harry je většinu času v bezvědomí. Jeho centrální nervová soustava vysílá do té mé signály a ta evokuje tělu, že je nemocné. Pakliže vypiju ten lektvar v malém množství, je šance, že si konečně můj organizmus uvědomí, že jde jen o iluze,“ shrnul Severus.

„Zní to sice logicky, ale v reakcích organismu nelze hledat zákonitosti,“ namítla Gundhilda zamyšleně.

Draco si povzdychl, věděl, že když si Severus vezme něco do hlavy, není síla, která by ho zastavila. Přešel k mikroskopu, nanesl Hermioninu krev na sklíčko, a zahleděl se do okuláru. Se zatajeným dechem nakapal na karmínovou skvrnu lektvar a čekal, co se bude dít.

„Nic,“ oznámil po chvíli rozechvěle.

„Jak nic?“ ozvala se posměšně Gundhilda. „Neříkal snad tady někdo, že je dostatečně kompetentní uvařit jakýkoliv lektvar odpovídací kvality i bez mé asistence?“ připomněla s gustem Severusova slova.

»•«

Evelyn, mohl bych tě o něco požádat?“ ozval se zdráhavě Sirius.

„Nezdá se ti obraz chroptící chýše dost reálný, chybí ti zde nějaké detaily?“ ptala se Evelyn zvědavě.

„Mohla bys na chvíli vytvořit mě? Ne z ničeho, jako děláš obvykle, ale z mé podstaty,“ vysvětil Sirius.

„Jistě. Už dávno jsem si představovala, jaké by to asi bylo,“ zajíkla se.

Sirius se zaposlouchal do jejího přerývaného dechu. „Jestli je to pro tebe příliš namáhavé, tak...“ než však stačil dokončit větu, ucítil podivný tlak na hrudníku... chytil se za srdce a v momentě, kdy se jeho chladná dlaň dotkla jemného ochlupení, si uvědomil, že se stalo něco neobyčejného. „Jsi úžasná,“ vydechl. „To mi na zdejším pobytu chybělo nejvíc, ztráta vlastní identity.“

„Jsem ráda, že jsem ti udělala radost,“ zašeptala dojatě Evelyn.

„Mohl bych mít ještě jedno přání?“ ozval se nesměle Sirius. „Dokážeš se zhmotnit?“

„Než ses tady ukázal, tak jsem byla většinu času sama sebou,“ přiznala Evelyn a transformovala se.

Poté, co si Sirius vychutnal obraz, který měl před sebou a kývnutím hlavy si vyžádal ujištění, že si to Evelyn nehodlá rozmyslet, k ní přistoupil. „Jsi půvabnější než v mých nejkrásnějších snech,“ vydechl fascinovaně a jemně políbil její čelo.

Evelyn mu ovinula paže kolem pasu a položila si hlavu na jeho hruď.

Prostor kolem zaševelil.

I chroptící chýše se zdála být útulnější.

Celé bytí, v tomto zvláštním druhu nebytí, se rázem stalo snesitelným.

»•«

„Jistě, že vy, pane Longbottome!  Neříkala jsem snad před chvílí, že se nemáte podceňovat?!“ ztrácela trpělivost Minerva.

„Mohla bych být u toho?“ zeptala se nedočkavě Pomona a táhla svého žáka za ruku ke stromkům hřebíčkovníku.

„Expecto Patronum,“ vyslovil Neville a nespouštěl zrak z kořene, na němž se záhy objevila drsná, asi jako lískový ořech veliká hlízka, pokrytá střechovitě šupinami. Během chvíle však dorostla tato hlízka velikosti vlašského ořechu, pak velikosti většího jablka, až dosáhla velikosti zelné hlávky. „Vypadá to jako potlouk,“ komentoval prozatímní výsledek Neville, jeho soustředění však nezakolísalo a záhy se na povrchu tvrdého obalu začaly tvořit pukliny, kterými se na vrcholu dralo na svět poupě. „Nikdy jsem neviděla něco tak strhujícího,“ vydechla Pomona, když se před nimi rozevřel květ o průměru téměř jeden metr.

„A necítila takový odér,“ doplnila ji Minerva a zacpala si nos, sotva květ dosáhl svého vrcholu.

Neville stáhl svého patrona.

„Výborná práce, chlapče,“ poplácala ho po rameni Minerva. „Budeš tak laskav a odneseš to s dalšími bylinkami ze seznamu do laboratoře profesora Snapea? Zařídím, aby ti některý z našich obrazů ukázal cestu, alespoň budou k něčemu užitečné,“ poznamenala pichlavě, zatímco se znechuceně ovívala. Poháněna zápachem, překonala cestu ke dveřím skleníku v rekordním čase.

»•«

„Jak nic?“ opakoval Severus zmateně a s vypětím všech sil přešel k mikroskopu.

„Postupoval jsem přesně podle receptu,“ ukázal Draco na pergamen popsaný Severusovým nečitelným rukopisem a nahlas začal přeříkávat postup.

„Chybí tam dračí krev!“ zahřměla Gundhilda z plátna. „Draci měli ve svém těle přirozené protilátky, a ty tam musíme dostat.“

„Je v mých zásobách,“ instruoval ho Severus stručně a promnul si obličej.

„Kolik?“

„Začni třemi kapkami,“ rozhodl Severus

„Jedna kapka bohatě postačí,“ nesouhlasila čarodějnice.

„Postup by byl příliš pomalý,“ vyvracel jí Severus.

Draco si uvědomoval, jak je tlačí čas. Zvolil kompromis a zatajeným dechem přidal dvě kapky. Nač bych se s nimi zbytečně dohadoval, když jsem to já, kdo v tuto chvíli v laboratoři panuje. Usmál se namyšleně Draco. Já jsem tento lektvar vařil od samého začátku, když byli oba mimo. A pomyslel snad jeden z nich na to, aby mi poděkoval? Ne! Jen sekýrují a naparují se, jako když snědli Šalamounovo...

 „Nemíchat!“ zarazil ho Severus, když vztahoval ruku k nástroji. Tímto jedním slovem tak Draca sesadil z trůnu, na který sám sebe tak sebevědomě vysadil.

„To bylo o chlup,“ vydechla Gundhilda.

V místě, kam na hladinu dopadly kapky krve, začal lektvar vřít. Zprvu malé, ale posléze velké bubliny hrály všemi barvami duhy. První se zasyčením praskla, vypustila obláček žluté páry.

Draco vykouzlil kolem kotlíku ochranný štít zabraňující výparům, aby k nim pronikly. Stejným kouzlem ochránil i své ruce.

Severus souhlasně kývl. „Velmi pomalu, jednou proti směru.“ Podíval se významně na míchátko.

„Já jsem si vždycky zpívala nějakou rozvláčnou píseň, abych udržela tempo,“ zasnila se Gundhilda a začala táhle notovat.

Oba muži otráveně protočili oči, avšak ani jeden z nich si netroufl ženu umlčet. Konec konců, když zpívá, tak kolem sebe nemůže metat urážkami.

Hladina se vzedmula v místě, ke kterému se nástroj přiblížil.

Ucukl.

Se zvednutým obočím se podíval na Severuse.

„Na co čekáš? Vraž to tam!“ povzbudila ho svérázná žena.

Přikývnutí.

Reaguje to, jakoby to bylo živé, pomyslel si Draco, a tak pomalu, jak jen dokázal, vsunul míchátko do lektvaru a zvolna ho vedl žádaným směrem.

Reakce byla více než bouřlivá, velké těžké bubliny skrápěly ochranný štít.

„Jo, to je ono!“ libovala si čarodějnice.

Musíme čekat, až se lektvar stabilizuje, než přidáme další.“ uzavřel Severus, klopýtavě se vrátil do svého křesla a zavřel oči.

 „Kolik kapek tam celkem patří?“ ptal se Draco se zájmem.

„Kapek? Nikdy jsem to neměřila na kapky!“

Tak tohle bude na dlouho, došlo s hrůzou Dracovi.

»•«

Nesmělé zaklepání.

Draco obrátil křeslo i se spícím Severusem tak, aby nebylo vidět jeho zhroucené tělo ode dveří a šel otevřít.

„Profesorka McGonagallová říkala, že potřebujete čerstvé ingredience,“ nakoukl Neville nesměle do laboratoře.

„Polož to, prosím, na stůl,“ špitl mezi dveřmi Draco a naprosto ignoroval zápach vycházející z obřího koše, jenž Neville vlekl.

„Ředitelka neříkala, pro koho to je, ale očekával jsem tady Snapea,“ rozhlédl se Neville zvědavě po místnosti a strnul. „Je...“ nedokázal dokončit myšlenku a ukazoval na nohy zimomřivě zabalené do černého pláště. Smrt je jediné vysvětlení toho, že jeho příchod Snape nijak nekomentoval.

„Ne, ale ty budeš, pokud ho probudíš, Longbottome!“ snažil se ho dostat pryč Draco.

„Tak tohle je ten slavný Longbottom? Pane Malfoyi, mohl byste můj portrét odnést někam do bezpečí předtím, než laboratoř vyhodí do povětří?“

„Ano, to je on a právě odchází!“ snažil se uklidnit nesnášenlivý portrét Draco.

„To tys mě pozval dál!“ nedal se Neville, který však ve skutečnosti toužil být kdekoliv jinde. „Je to vážné? To pro něho je ten květ raflézie?“ zeptal se Neville, který si byl vědom síly, kterou tento odpudivý květ v sobě skrývá.

„Do zdravotního stavu profesora Snapea ti nic není!“ odsekl Draco hlasitěji, než měl v úmyslu.

„Budeš vařit lektvar, nebo dělat mast?“ přešel jeho výpad Neville, který při svých botanických znalostech věděl, že je květ vhodný k regeneraci a užívá se jak zevně, tak vnitřně. Coby roztok se podává ženám v šestinedělí a jako součást krému se natírá na nejrůznější neduhy kůže, od obyčejného poranění, až po amputace způsobeny kouzly. Jeho hlavní výhodou je, že nehrozí riziko reakce na případné kouzlo, které poranění způsobilo a jehož zbytková energie nějakou dobu přetrvává v těle zasaženého kouzelníka. „Jen jsem se chtěl ujistit, že si uvědomuješ, jak rychle na něm vzniká závislost?“

„Á jaká novinka!“ předstírala ohromení Gundhilda.

Je stejně nesnesitelná jako Snape, napadlo Nevilla a přemítal, jestli tón hlasu a způsob vyjadřování přebrala od něho, nebo to ředitel zmijozelské koleje pochytil od ní. V každém případě by u jejich konverzace nechtěl být ani omylem.

„Kdybys o vaření něco věděl, tak by ses tak hloupě neptal! Jasně, že to vím a budu dělat mast. Do lektvaru se obvykle dává pyl a ten má jiné vlastnosti! Navíc je téměř nemožné ho získat, tak se v podstatě při vaření nepoužívá,“ neodpustil si Draco výklad.

„Nebyl jsem si jistý, kterou část potřebuješ, tak jsem načasoval utržení květu tak, aby se dal sebrat jeho pyl, ale květ ještě nezačal uvadat,“ vysvětlil Neville smířlivě.

„Pane Longbottome, mohl byste mi to, prosím, zopakovat?“ ozvalo se z křesla, které se mezitím otočilo čelem k nim. Z mrtvolně bledé tváře, jako vytesané z mramoru, ho propalovaly dvě unavené, však zájmem žhnoucí oči.

„Slyšel jsi snad, že tu květinu sám vypěstoval! Dobrý zahradník se vyvažuje zlatem! Severusi, nechápu, co pořád proti němu máš!“ změnila čarodějnice na mladíka radikálně názor.

„V podstatě na tom nemám žádnou mimořádnou zásluhu,“ mávl rukou odmítavě Neville. „Prostě jsem si přál, aby květ vyrostl a stalo se, jen jsem hlídal ten pravý okamžik a květ utrhl.“

Severus přikývl.

„Nesnáším tuhle nebelvírskou falešnou skromnost!“ neodpustila si Gundhilda komentář.

Tak on tvrdí, že nemá žádnou mimořádnou zásluhu! Podobnou formulaci by nepochybně použila Hermiona, také je tak skromná, blesklo hlavou Dracovi. Vzpomínka na dívku ho bolestně vrátila do reality. Klidně si může mít Neville ty nejúžasnější schopnosti, ale je to on, kdo bude mít hlavní zásluhu na výrobě léku. A postará se, aby se to Hermiona dozvěděla! Než se však lektvar ustálí, vyrobí speciální mast. Jen škoda, že balzám bude zapáchat, jinak má však nádherně nachovou barvu, která se teplem postupně mění z temně modré až na blankytnou. Ale on použije květ v syrovém stavu. Sice by odvar z raflézie udělal Hermioně dobře, ale nebude riskovat, že si na něm vytvoří návyk.

»•«

„Dobrý den, paní Weasleyová,“ klopýtl Draco kolem poledne znaveně před krbem.

„Draco,“ dívala se na něho Molly se směsí očekávání a obav.

„Mohl bych vidět Pottera?“ ukázal jí krabičku s mastí.

„Jak víš, že je tady?“ zadívala se na něho podezřívavě Molly. Nedala vědět ani na ministerstvo, ze strachu, že by ho odvlekli, Merlin ví do jaké nemocnice, kde pro něho nemohli udělat o nic víc než ona.

„To by bylo na dlouho,“ mávl odmítavě rukou zmijozel. „Jak je na tom?“

„Od té doby, co se tady objevil, se hodně zhoršil. Když jsem ho našla, tak mě objal a řekl, jak je šťastný, že je konečně doma,“ vzlykla Molly. „Vzápětí vyčerpáním usnul, po probuzení však začal blábolit nesmysly. Mluvil o Siriusovi, o tobě a myslím, že o Ginny. Sice neřekl přímo její jméno, ale co já vím, nikdy si nikoho nepřipustil tak blízko jako ji. Jediné, co řekl souvisle, byla prosba, že nechce za žádných okolností do nemocnice,“ tiše otevřela dveře do pacientova pokoje.

„Nemám mnoho času, paní Weasleyová. Tímto mu namažte všechny vředy. Já jdu zatím ošetřit Hermionu.“ Než spěšně odešel, energicky podal ženě krabičku s mastí. Pouze lehký úsměv na rtech odrážel jeho naděje, které si od tohoto setkání sliboval.

»•«

Pokračování ZDE

Poslední komentáře
31.10.2011 18:27:06: Tak tá Gunhilda je teda poriadne číslo. Asi ako Severus smiley Neville je pestovateľská trieda. Urýchl...
30.10.2011 20:39:31: Já už se nemůžu dočkat na další pokračování :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D...
27.10.2011 15:11:37: smileysmileysmiley No tedy, Molly! Ty klidně necháš jít Draca za Hermionou, aby jí natíral vředy, a sama m...
26.10.2011 19:24:35: Ja viem, budem úplne mimo, ale mne sa páči Neville, keď úplne s nenútenou ľahkosťou urobí niečo výni...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.