Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 33

21 – Na tři...

Tato kapitola je pro naše věrné čtenéře: Airiny, aMaja, Anfulka, Bacil, Elza, Eset, Grid, Hajmi, Kitti, Midnighttess, Michangela, Miriabar, Mononoke, Nade, Nadin, Niki.Moonlight, POPO,  Slimča, Vinka.

A pro Mim, která před časem naše stránky obdařila překladem krásné povídky HOWDY.

Blbá rekonstrukce!

»•«

„Jestli je to opět jen další z tvých výplodů fantazie, tak se budu vážně zlobit, Evelyn!“ zaburácel mužský hlas z chomáče mlhavé hmoty, plující prostorem.

„Pokud si pamatuji, tak ti nikdy mé imaginace nevadily,“ ohradila se Evelyn.

Povzdechnutí.

„Bojíš se?“ zeptala se žena.

„Po setkání s Harrym jsem snil od chvíle, kdy jsem propadl obloukem smrti, ale nikdy mě nenapadlo, že je něco takového reálné. A teď, když ho mám nadosah, tak nevím, co mu mám říct,“ přiznal Sirius.

„Proč vy muži všechno tak komplikujete? Prostě mu pověz, co cítíš,“ otřela se o něho povzbudivě Evelyn.

„Kdyby to bylo tak snadné…“ zamumlal a těsně se k ní přimknul.

„Je to jako bys mě objímal, zůstaň se mnou chvíli,“ zaprosila Evelyn a dál pokračovali jako jeden.

»•«

„Kdes byl, pro Merlina, tak dlouho?“ obořil se Severus na schváceného Draca.

„Severusi,“ rozběhl se k němu Draco. „Jak se cítíš?“ sjel pátravým pohledem po jeho netypicky nahrbené postavě.

„Děkuji za optání, už dlouho mi nebylo tak dobře,“ odvětil Severus sarkasticky a dál se věnoval lektvaru.

„Smím tě vystřídat?“ zeptal se Draco a přebral od staršího kouzelníka míchátko.

„Potřebné ingredience máš seřazeny podle pořadí na pergamenu s receptem,“ nasměroval ho Severus. Znaveně se posadil do křesla a zavřel oči.

„Severusi?“ oslovil ho po delší pauze tiše Draco.

„Je lektvar hotový?“ ověřoval si Severus stav věci a tázavě se zadíval do bledého obličeje někdejšího studenta, který klečel na podlaze u jeho křesla.

„Dám ho na chvíli vychladnout, abych mohl bezpečně vmíchat několik zrnek pylu z květu raflésie a můžeme ho odstavit před další fází,“ přisvědčil Draco.

„Podej mi, prosím, dvojitou dávku povzbuzujícího lektvaru,“ požádal Severus slabým hlasem. „Zkontroluji hustotu a připravím ti vše potřebné k další fázi,“ promnul si unaveně tvář.

Dracovi nemohlo uniknout, jak se Severusovi chvějí ruce. Odvrátil pohled a kvapně odešel ke galerce se žádanými lahvičkami.

Otevřel ji a strnul. „Kolik jsi toho vypil, zatímco jsem byl pryč?!“ otázal se ostřeji, než měl v úmyslu.

„Ani o kapku víc, než bylo nezbytně nutné,“ zněla věcná odpověď.

Draco se cítil, jakoby právě dostal ledovou sprchu. Poslepu nahmatal flakonek s modrým obsahem, beze slova jej vtiskl do voskové ruky Mistra lektvarů a počkal, až mu jej vrátí prázdný. „Vodu?“ zeptal se nadějně.

„Víš moc dobře, že by tekutina účinek lektvaru zředila,“ odmítl Severus.

Draco si s hrůzou vybavil Hermionina slova a došlo mu, jak velkou měla pravdu v odhadu Severuse. Povzbuzující lektvar patrně nedrží při smyslech jen jeho, ale přes to jejich podivné spojení i Harryho. Merline! Vždyť on dělá vše proto, aby udržel Pottera naživu, minimálně do té doby, než ho najdou bystrozoři, prolétlo Dracovi hlavou, ale raději zůstal zticha.

Severus vstal a došel ke kotlíku. Uchopil míchátko, pomalu ho zvedl nad hladinu a sledoval, jak se lektvar táhne. „Výborná práce, Draco,“ pochválil výsledek jeho snažení a přešel ke skříni s přísadami.

Nepoužívá ani ta nejjednodušší kouzla, aby ušetřil nejen svou, ale i Potterovu zbývající energii, uvědomil si Draco a náhle ho přepadl smutek. Jak daleko to hodlá nechat dojít? Je v Severusově moci to spojení mezi nimi přerušit? A jestli ano, měl by na to dostatek síly? Dělá to celé kvůli Potterovi, nebo zachraňuje jen svůj vlastní život skrze ten jeho? Můžu pro něho v této situaci vůbec něco udělat, dokud mě o to sám nepožádá? A je vůbec schopen, při své hrdosti, o pomoc požádat? přemítal horečně Draco. V tichosti přistoupil k Severusovi a polohlasně četl zbývající kroky postupu.

„V případě, že bych s tebou nebyl, až bude čas na další fázi vaření, zvládneš to dodělat sám?“ zeptal se nízko položeným hlasem Severus a upřel na Draca zastřený pohled.

Draco si s hrůzou uvědomil, že Severus má jen několik hodin života. Křečovitě přikývl.

„Měli bychom se oba trochu prospat,“ prohlásil Severus a nechal rozpolceného Draca jeho chmurným myšlenkám.

»•«

„Je to on,“ zašeptal Sirius dojatě, když spatřil Harryho tělo volně plující prostorem.

„Jako bych ti někdy lhala,“ stěžovala si polohlasem Evelyn.

„Je živý!“ konstatoval překvapeně Sirius, když zpozoroval zvedající se hrudník.

„Neříkala jsem ti snad, že jsem s ním mluvila?“ opáčila Evelyn.

„Jako by to snad tady něco znamenalo,“ vracel jí Sirius.

„Harry,“ vyslovil jemně jméno svého kmotřence. Tak hlasitě, aby ho vzbudil, ale nepolekal.

„Siriusi?“ zamžikal nebelvír konsternovaně. „Tolik jsem si tě přál vidět. Bál jsem se, že po smrti skončím na jiném místě než ty! Proč tě nevidím? Kde jsi?“ zahrnul ho otázkami a dál se kolem sebe rozhlížel.

„Nejsi mrtvý. Našli jsme tě včas,“ vydechl úlevně Sirius.

„Já žiju?“ ověřoval si zmateně Harry.

„Neocitl ses tady, protože jsi mě hledal, že ne?“ zeptal se Sirius stísněně.

„Ne,“ přiznal Harry. „Brumbál nám řekl, že jsi zemřel a že není žádný způsob, jak tě dostat zpět. Je mi to tak líto, Siriusi. Neměl jsem tenkrát na to ministerstvo chodit,“ dodal rozechvěle.

Za to, co se stalo, se nesmíš obviňovat,“ uklidňoval ho Sirius. „Bylo to mé rozhodnutí… Právě tak, jako rozhodnutí, že nepůjdu dál.“

„Jsi něco jako duch?“ užasl Harry.

„Nejsem si jistý,“ odpověděl zamyšleně Sirius.

„Mohli jsme být spolu, nebýt toho, co se ti kvůli mně stalo…“ Harry se odmlčel.

„O tom ani neuvažuj!“ odtušil tok jeho myšlenek Sirius.

„Proč? Neříkal jsi snad, že chceš být se mnou? A teď máme konečně šanci!“ usmál se Harry.

„Nenechám tě zemřít!“ vykřikl vyděšeně Sirius.

„Slíbils, že budeme spolu!“ trval na svém dětinsky Harry.

„Jistě, slíbil, ale ne za takovou cenu,“ ohradil se Sirius důrazně. „Můžeš mi, prosím, říct, jakou cestou ses dostal do meziprostoru? A jak dlouho tu vlastně jsi?“

Ticho.

»•«

Severus otevřel oči v náhlém pocitu, že je sledován.

„Nedovolím ti to!“ dýchal mu Draco do tváře, hůlku přiloženou k jeho spánku. „Nedovolím, abys kvůli tomu nevděčnému parchantovi zemřel! Copak jsi už pro něho neriskoval dost?“ chrčel přerývaně. „Buď to zatracené spojení přerušíš ty sám, nebo to udělám já. Nechápu, proč jsi to neudělal už dávno. Nic Potterovi nedlužíš!“

„Okamžitě odejdi z mé ložnice!“ zašeptal nebezpečně Severus.

Na to však byl Draco připravený, než se stačil zesláblý Severus vysvobodit zpod jeho těla, zašeptal mladý zmijozel své: „Legilimens.“ Cíl byl jasný. Dostat se Severusovi do hlavy a skoncovat s touto fraškou!

„Nedělej to,“ bylo jediné, co stihl Severus říct, než padly jeho ochrany.

Draco se rychle zorientoval v Severusově mysli a neomylně zamířil směrem, kde byla frekvence jeho vzpomínek nejhustší. Odhazoval ty, co se mu stavěly do cesty, a snažil se nevnímat obrazy, které se mu nabízely. Byl rozhodnutý, že se nenechá za žádnou cenu zastavit nastraženými překážkami.

„Nemůžeš mi ukázat nic, co by mě odradilo!“ křičel jako smyslů zbavený v Severusově mysli. Vzpomínky kolem něho zavířily, zablikaly a zhasly.

Ticho kolem bylo téměř ohlušující.

Severus ztratil vědomí. Draco věděl, že času moc nezbývá.

Před ním se objevil hledaný průchod, v jehož středu byla jen tenká membrána. Stejně slabá a zranitelná, jako byli oba muži, jejichž vědomí oddělovala.

Draco nezaváhal, vytáhl hůlku a namířil na předěl. Možná postačí, když je od sebe oddělí nepropustnou překážkou. Kouzlená formule  Duro, která měla způsobit její zesílení, jí však prošla, jakoby tam ani nebyla.

Severusi? ozvalo se z druhé strany tunelu.

Pottere, ty pijavice! Okamžitě ukonči toto nemístné spojení!  zaječel Draco.

Cos provedl Severusovi?! vřeštěl hystericky Harry.

V tu chvíli to Dracovi bolestně došlo. Spojení těch dvou přetrvává, protože o něj oba stojí. Možná si to neuvědomují, ale není pochyb, že něco tak monstrózního vzniklo na dobrovolném základě, a s největší pravděpodobností jejich společným úsilím. Nezmizí, pokud si to oba nebudou z hloubi duše přát. Zdá se, že jediná cesta, jak zachránit Severuse, je pomoct Harrymu.

Cos provedl Severusovi?! opakoval jako kolovrátek Harry.

Já nic, to ty ho vysáváš! odporoval mu ostře Draco.

Necítím jeho energii, zpanikařil Harry. Jeho tělo se začalo nekontrolovatelně chvět.

„Vydrž ještě chvíli, Harry, dopravím tě k východu,“ Siriusův hlas překypoval obavami. O poznání zrychlil.

Pokusím se tě odtamtud přemístit, Pottere, ale potřebuji, abys mi pomohl, snažil se Draco uklidnit Harryho vibrující vědomí ze Severusovy strany.

Už jsem to zkoušel, ale vypadá to, že tady nefungují žádná kouzla. Je tu se mnou Sirius. Dostane mně k oblouku smrti a pokusí se mě prohodit na druhou stranu, vysvětloval situaci Harry se zaťatými zuby.

Sirius Black? Přeskočil hlas Dracovi.

To je příliš nebezpečné! Ozval se Severus, jehož probral zvuk nenáviděného jména. Harry, nařiď Blackovi, ať počká, až vás najdou bystrozoři. Nikdo nedokáže zaručit, že existuje jen jedna brána. Riziko, že se ocitneš někde uprostřed oceánu, v nepřístupné jeskyni, nebo, Merlin ví, kde ještě Voldemort vybudoval další vstupy, je příliš vysoké a než bychom tě vypátrali, mohlo by být pozdě, upozornil ho Severus unaveným hlasem.

„Vydrž Harry, už jen kousek,“ mluvil bez přestání Sirius.

Přeci to nevzdáš, Severusi? Nikdy jsi nic nevzdal! Dracovy emoce byly vybuzeny na maximum. Něco udělej! Musí existovat nějaké východisko!

Je pozdě, Draco. Měl bys jít. Kromě toho, že tu nemáš co pohledávat, jsi potřeba jinde, konstatoval Severus pochmurně a pokusil se ho vystrčit ze své mysli.

Nenechám tě umřít spolu s ním! vzepřel se zmijozel.

Musíš dovařit lektvar, připomněl mu Severus jeho úlohu.

Draco se přesunul na Harryho stranu vědomí. Lektvar počká, odporoval.

Zaryté mlčení.

Severus má pravdu, Draco. Vrať se na jeho stranu a odřízni nějak to spojení, vložil se do toho Harry.

Co se Dracovi ještě před chvílí zdálo jako logické řešení, to se mu najednou, po Harryho „žádosti“ vyslovené klidným, vyrovnaným hlasem, jevilo v naprosto odlišném světle. Nehodlám nechat zemřít ani jednoho z vás… zahřímal Draco rozhodně.

Nějaký plán? zeptal se Severus rezignovaně.

Počkám tady, až Black najde východ, přemístím se odtamtud s Potterem a pak dovařím ten lektvar, jinak nic výjimečného, odsekl Draco sebevědomě.

„Vydrž Harry, už vidím světlo!“ vykřikl Sirius vzrušeně.

Sirius našel nějakou bránu, opakoval ulehčeně Harry.

Čekají tam bystrozoři? ptal se Draco stísněně.

Vidím v dálce světlo, jinak nic, snažil se zaostřit Harry.

Black našel jiný východ! varoval je Severus.

Musíme to načasovat… začal Draco.

Zmiz Draco, udělám to já, není třeba, abys riskoval i ty, když nevíme, co je na druhé straně, nařídil Severus.

Vzhledem k tomu, že nevíme co na druhé straně je, tak společně. Musíme udělat vše, abychom přemístili Harryho ještě ve vzduchu! Navrhl kompromis Draco.

„Sbohem, Harry, za chvíli budeš zpátky,“ loučil se Sirius.

Harry otevřel oči a snažil se vybavit si tvář svého kmotra. „Hrozně moc mi chybíš,“ zašeptal.

„I ty mi scházíš Harry… ale ještě nenastal tvůj čas. Nemám právo tě u sebe držet. Měj na paměti, že tvé místo je tam a mé tady. Já jsem zůstal, protože jsem ještě nebyl připraven jít dál.“ Odmlčel se. „Slib mi, že se nebudeš vystavovat zbytečnému nebezpečí a zemřeš přirozenou smrtí nejdříve ve dvou stech letech,“ naléhal na něho Sirius.

„Je tedy šance, že se jednou naše cesty opět spojí?“ zeptal se Harry nadějně.

Sirius se zastavil těsně u brány. „V to pevně doufám, Harry.“

„Slibuješ?“ ověřil si ještě Harry.

„Jistě,“ přisvědčil Sirius. „Připrav se, na tři tě strčím skrz!“

Draco, Sirius je u brány a chystá se mě prohodit. Informoval ho v rychlosti Harry.

„Jedna…“ Začal odpočítávat Sirius.

Dva… rezonovalo Harrymu v mysli.

Draco si představil místnost, kterou vyčlenila paní Weasleyová pro Harryho, vzápětí pocítil vzedmutí Severusovy magie a jakmile skončil odpočet, přemístili se s Harrym přímo na pohodlnou pohovku uprostřed pokoje.

Stačil se stáhnout do Severusovy mysli těsně předtím, než Molly pevně sevřela Harryho v náručí.

„Omlouvám se, že jsem narušil tvé soukromí. Ale nedokázal jsem jen tak přihlížet tomu, jak umíráš… jak oba umíráte,“ řekl Draco prostě. „Až se budeš cítit lépe, můžeš mi na tuto událost odebrat veškeré vzpomínky. A teď, pokud mne omluvíš, jdu dodělat ten zatracený lektvar.“ Vložil Severusovi do ruky lahvičku s modrým obsahem a potichu odešel z jeho komnat.  

»•«

Pokračování příště... tedy ve 22 kapitole. 

Poslední komentáře
23.11.2011 19:45:03: Draco se nám začíná pěkně vybarvovat.Navíc mě velmi potěšilo, že se tu objevil Siriussmiley${1}
22.10.2011 17:58:42: Tak vidím, že mi nejakým nedopatrením asi neuložilo koment. No nič. Skvelá práca, Harry - truľko ťuť...
21.10.2011 17:50:45: sisi/ctenar – děkuji... POPO – Nic... tedy nepředpokládám, že by Severus raději zemřel, než aby d...
19.10.2011 22:10:36: :D io love it !!!!!!!!!!!!!smiley${1}smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.