Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

20 - Návštěva

Tato kapitola je pro: Airiny, aMaja, Anfulka, Bacil, Elza, Grid, Kitti, Mája, Midnighttess, Michangela, Miriabar, Mononoke, Nade, Nex, POPO, Sharlaid, sisi/ctenar, tobias41, Vinka.

Tento týden se opravdu vydařil… začalo to tím, že mě sousedi vytopili, nacouval do mě chlap, který neví, na co jsou zpětná zrcátka a dnes jsem vyplavila sousedy já... Tuto kapitolu věnuji také všem, co řeší nějakou nehodu…

A NIKI...

»•«

„Dobrý večer, paní Weasleyová,“ usmál se na paní domu šarmantně Draco, sotva vystoupil v jejich obývacím pokoji z krbu.

„Hermiona je nahoře, druhé dveře vlevo,“ ozvala se úsečně žena a podívala se na hodinky.

„Znamená to tedy, že jste obdržela vzkaz od ředitelky ohledně cíle mé návštěvy?“ zeptal se Draco a očistil si neviditelné smítko z mudlovského saka, které si v poslední době tak oblíbil.

„Věř, že kdyby se tak nestalo, už by z tebe nějakou chvíli byla hromádka sulcu válející se u mých nohou,“ podívala se na něho Molly s despektem.

„Nenařídíte raději některému z vašich domácích skřítků, aby mne doprovodil?“ ptal se rozpačitě Draco.

„A to jako proč? Máš strach, že zabloudíš?“ přeměřila si ho Molly.

„Věříte snad synovi Smrtijeda natolik, abyste ho nechala se samostatně pohybovat po svém domě?“ užasl Draco.

„Zaručila se za tebe jak Minerva, tak i Severus a těm já věřím. A pokud ti věří oni, pak máš i mou důvěru,“ přikývla vážně Molly.

Draco pochopil nevyřčené. Někomu důvěřovat je na hony vzdálené od respektu. Ale jako začátek to není špatné. Lehce se usmál.

„Nikdo ti to doteď neřekl, že?“ odtušila paní Weasleyová, které jeho výraz nemohl ujít.

„Takováto prohlášení jsou nad rámec společenské přijatelnosti,“ ohrnul nos Draco.

„Dost možná, ale mezi lidmi, na kterých závisí mé bezpečí, dám spíš na svou intuici.“ oznámila mu zamračeně Molly.

Draco se prudce nadechl.

„Nikdy bych tě nenechala vstoupit do tohoto domu, kdybych měla sebemenší pochybnost o tvé důvěryhodnosti. Minerva mi před časem vysvětlila, za jakých okolností jsi přišel do Bradavic. Chtěla jsem ti říct, že to s tvým otcem mě velmi mrzí,“ dodala ještě.

Draco si povolil košili u krku. „Pokud mne omluvíte, rád bych si promluvil s Hermionou o samotě. Budu vám vděčný, když si uděláte zhruba za patnáct minut čas a provedete potřebné odběry.“

»•«

„Hluboká a nekonečná tůň očí tvých,

kane z nich slza beznaděje.

Marná a zbytečná.

Mihotavá řeka stéká po tvářích

jako laň skolená do závěje.

Tak zoufale netečná.“

 

„Já přeci nepláču,“ ohradil se Harry a zmateně se kolem sebe rozhlížel.

 

„A co je tedy to mokré, co ti stéká po tvářích, smrtelníku?“ rozléhal se prostorem příjemný ženský hlas.

„Kde jsi?“ zeptal se Harry ostražitě.

„Všude a nikde,“ zasmál se prostor kolem Harryho.

»•«

Draco nervózně přešlápl přede dveřmi. Z náprsní kapsy vyndal malou kytičku růží. Kouzlem vrátil pugétu jeho původní velikost a nesměle zaklepal.

„Dále,“ ozval se Hermionin nezaměnitelný hlas.

„Hermiono,“ kývl na dívku choulící se na posteli a strnul. Ač byl připraven na ledasco, obraz, který měl před sebou, ho víc než šokoval. Schoval si obličej za pugét růží, vdechl jejich vůni a svolával ztracenou sebekontrolu.

„Draco,“ pípla Hermiona a zakryla si tvář kapesníkem.

Draco jí položil kytici na klín. „Pro tebe,“ ozval se právě tak tiše.

Hermiona se chvíli laskala s jemnými okvětními plátky, proč jen Ron nemá takový styl, pomyslela si, než přeměnila otlučenou nádobku na brky, postávající na nočním stolku, ve velkou vázu a květiny tam vložila.

Draco je zalil vodou přímo ze své hůlky. Ulomil jeden z květů, kterého se před chvílí dotýkala, naklonil se nad ni a vetkl jí ho do vlasů.

„Je škoda takové nádhery, pro zrůdu jako jsem já.“ rozplakala se Hermiona.

„Jsi krásná mladá žena Hermiono a to, že tě momentálně přemohla nemoc, na tomto faktu nemůže nic změnit,“ deklaroval Draco vášnivě a přitáhl si židli k její posteli. „Smím?“ zeptal se.

„Jistě, promiň. Nenapadlo mě, že by ses chtěl zdržet,“ zčervenala Hermiona.

„Požádal jsem paní Weasleyovou o čtvrt hodiny,“ prozradil Draco.

Hermiona se podívala zarytě do přikrývky a přitiskla si kapesník na tvář ještě silněji.

„Ale jestli je ti má přítomnost nepříjemná…“ poposedl si Draco.

„Ne, vůbec ne...“ ozvala se sotva slyšitelně.

„Přinesl jsem ti z bradavické knihovny rozečtené Pojednání o nesmrtelnosti duše od Bořivoje Chroustalíka,“ pokračoval již směleji Draco a vytáhl z druhé náprsní kapsy zmenšenou knihu. Položil ji dívce na klín a kouzlem vrátil do původní velikosti.

Hermiona bolestně sykla.

Draco na knihu seslal Locomotor  a ta se vznesla několik centimetrů nad pokrývku. „Omlouvám se. Neuvědomil jsem si, že máš ty pupínky i na nohách.“

Výraz, jakým nazval Draco její obrovské boláky, ji rozesmál.

„Co jsem řekl?“ zarazil se Draco.

„Víš, že jsi báječný přítel?“ ozvala se Hermiona. Poprvé toho dne se mu zadívala do očí a spustila ruku s kapesníkem, kterým si zakrývala nejhorší vředy.

Draco jí pohled opětoval. „Neboj Hermiono, za chvíli budeš v pořádku a tahle nemoc bude jako zlý sen. Se Severusem už pracujeme na lektvaru, který tě vyléčí,“ ujistil ji.

„Snape tě přizval k vaření? Nechce se mi věřit, že by pustil na své území někoho, aniž by měl smrt na jazyku,“ užasla Hermiona.

„Věřím tomu, že by mě Severus požádal o pomoc, i kdyby mu nebylo zle,“ usadil ji Draco bojovně. Až pozdě si uvědomil, že prozradil Hermioně něco, na co neměl právo.

Tak tohle vypadá opravdu divně, napadlo Hermionu. „Dokonce ani Gundhilda z Gorsemooru si nebrala pomocníky. Zajistila si tak, že ona jediná byla schopna uvařit lektvar znovu. Ani u Munga nedokázali připravit odpovídající lektvar,“ mudrovala Hermiona.

Draco mávl odmítavě rukou. „Severus měl její portrét v laboratoři, a co já vím, trávili spolu hodiny a hodiny rozhovory o lektvarech. V tom bych problém neviděl.“

„No a proč se jí na to prostě nezeptá?“ zeptala se Hermiona. „No jistě, proč by se měl velký Mistr lektvarů ptát dávno zemřelé ženy? To by jeho ego dozajista neuneslo!“ ušklíbla se.

„Laskavě nikoho nesuď, když neznáš všechna fakta. Ten obraz měl tak trochu nehodu. Právě na něm pracují bystrozorští odeklínači,“ opáčil suše Draco.

„Někdo zaklel obraz, který visel ve Snapeových soukromých prostorách? Nechceš mi říct, co se to, pro Merlina, v Bradavicích děje?“ vyjela na něho Hermiona podrážděně.

„Je toho víc... a je to trochu zamotané...“ povzdychl si Draco.

Hermiona si netrpělivě zaklepala na koleno. Obličej se jí zkřivil bolestí. Nový bolák. Jestli to bude postupovat touto rychlostí, za chvíli na mně nezůstane kousek zdravé kůže.

„Víš Hermiono, nechtěl jsem tě s tím znepokojovat, ale bude asi lepší, když se to dozvíš dřív ode mne, než ze senzace chtivého Věštce.“ Draco se odmlčel. „Jde o Pottera...“

„Co se stalo Harrymu?!“ vpadla mu do řeči Hermiona.

„Ztratil se během transportu do nemocničního křídla. Severus si myslí, že je někde ve čtvrté dimenzi,“ shrnul Draco a pohladil Hermionu po nezasažené kůži na ruce.

„On byl s ním, když se to stalo,“ odtušila Hermiona.

Draco přikývl.

„Je Harry také nakažený tím, co mám já?“ zeptala se Hermiona, neschopná nemoc pojmenovat.

„Dá se předpokládat, že ano,“ přitakal Draco.

„Neměl by ho Snape hledat, místo toho, aby dělal práci za nemocniční laboratoř?“ vybuchla podrážděně.

„Severus Snape je ten nejzodpovědnější člověk, kterého znám! Jeho rozhodnutí ho stálo velké sebezapření! Uvažuj reálně! Sama jsi řekla, že si u Munga s tou infekcí nevědí rady a Potter má omezený čas. Je možné, že kdyby ho promarnil jeho hledáním, tak by s absencí potřebné medicíny stejně zemřel na dračí spalničky! Jak ho znám, tak budeme celou noc vařit a ráno začne Pottera hledat,“ rozhorlil se Draco.

Nejen Harry má omezený čas, napadlo Hermionu pochmurně. „Mám o Harryho strach,“ podívala se na něho omluvně Hermiona. „Ale ani on by si nepřál, aby kvůli němu Snape zbytečně riskoval, přestože ho dostal do naprosto nemožné situace.“

„Pokusím se na něho dohlédnout, ale nejsem si jistý svou mírou vlivu.“ Draco se na chvíli odmlčel. „Hermiono, Severus je poslední z rodiny, kdo mi zbyl. Myslíš si snad, že nemám starost o svého kmotra? A přesto si nevymýšlím teorie, jak Pottera obvinit z toho, co se stalo. I když skutečnost, že se někdo odtrhne od svého průvodce během přemístění, je víc než zarážející!“ dokončil jedovatě Draco.

Nadzvednutí obočí.

„Potter se opět vyznamenal! Dostat se z koridoru, který je vytvořen pro přemístění, musí stát spousty energie, a když připočtu fakt, že tě drží tak mocný kouzelník, jakým Severus je, zdá se to zhola nemožné. To tě ani na okamžik nenapadlo, že když byl můj kmotr s Potterem v době, kdy se mu udělalo zle, může být i on zasažen a oslaben infekcí?“ Rozhořčení vyzařovalo Dracovi z každého gesta.

„A je?“ našpulila Hermiona pusu.

„Já, vlastně nevím…“ připustil Draco. „Vykazuje klasické symptomy, ale všechna diagnostická kouzla vyšla negativně.“

Hermiona uchopila knihu vznášející se nad postelí a začala v ní nervózně listovat.

„Něco o tom víš!“ obvinil ji zmijozel. Ale než svou větu dořekl, vybavily se mu všechny rozhovory, které s Hermionou vedli o spojení duší. To, co považoval za Hermioninu fikci, se právě stalo realitou. „Měl jsem za to, že tvá romantická část pátrá po tom, jak s někým blízkým duši spojit, ne, že se to stalo,“ vydechl konsternovaně.

„Chtěla jsem najít v literatuře obdobný příklad, abych zjistila všechny možné důsledky propojení dvou kouzelníků na této úrovni,“ vysvětlila Hermiona.

„Jsou jako spojené nádoby. Když jeden z nich onemocní, tak pocity toho druhého odpovídají jeho stavu,“ vyslovil Draco zadumaně. „Zajímalo by mě, jestli navzájem ovlivňovali své nálady… a kouzelnické schopnosti. Jistě, to zní logicky! Znásobila se jejich moc!“ vydechl Draco fascinovaně. „Ale v případě, že Potter zemře...“ nebyl schopen dokončit Draco.

„To je nepochybně jeden z aspektů,“ potvrdila pochmurně Hermiona. „Snažila jsem se najít způsob, jak jejich podivné spojení v případě nouze ukončit, ale nebyla jsem dostatečně rychlá,“ vzlykla Hermiona.

„Ještě není pozdě, Severus jistě přijde na způsob…“ Draco se odmlčel.

„Bojíš se, že bude chtít Harryho udržet při životě i za cenu nasazení toho svého?“ zeptala se Hermiona.

„Severus je zmijozel, on uvažuje racionálně!“ rozkřikl se Draco.

„A tys nikdy nepřispěchal na pomoc za někým i za cenu vlastního nebezpečí?“ usmála se významně Hermiona.

„Ale v tom je přeci nebetyčný rozdíl. Já jsem zde, protože mi na tobě záleží,“ vyhrkl Draco.

„Jak můžeš vědět, že to Snape necítí také tak?“ nadzvedla Hermiona obočí. „Proč by ve světě, kde Draco Malfoy stojí o přátelství s mulovskou šmejdkou Hermionou Grangerovou, nemohl totéž cítit Severus Snape k Harrymu Potterovi?“ zeptala se Hermiona přímo.

Draco marně hledal slova. Může snad říct Hermioně, že si nedokáže svět bez ní už představit? Že je jeho srdci blíž než kdokoliv jiný? A je pro to vhodná doba? Teď když se ona bojí o svého dlouholetého přítele? A jak by na to Hermiona vůbec zareagovala? Vysmála by se mu? Poslala by ho k čertu?

Příchod paní Weasleyové vyvázal Draca z odpovědi.

Podle slzavých očí pochopili, že se právě dozvěděla o Harrym.

„Našli ho?“ zazněla společná otázka.

„Bystrozoři už byli na všech vytypovaných místech a po Harrym ani stopa. Doupě bylo poslední na seznamu. Věděli, že kdyby se přemístil sem, byť rozštípnutý, tak bych mu dokázala pomoci,“ rozbrečela se Molly.

„Takže začnou pátrat ve čtvrté dimenzi,“ konstatoval bezbarvě Draco.

„Tak ráda bych tam pro něho šla, ale jsem si vědoma, že je to nad mé síly,“ zauvažovala Molly pochmurně. „Znám sice postup, ale nikdy jsem neměla odvahu tam ani nahlédnout,“ přiznala.

„Molly, jestli je to tak nebezpečné, jak říkáš, tak jsem si jistá, že by si Harry nepřál, abys podstupovala takové riziko,“ ozvala se stísněně Hermiona.

„Je jako můj syn,“ propukla v pláč Molly.

„Paní Weasleyová, co je to vlastně za kouzlo, o kterém tady hovoříte?“ zeptal se Draco. „Myslím, že pro vás nebude překvapením, když přiznám, že leckterá kouzla z černé magie mi nejsou zcela neznámá, ale o tom, že by šlo navštívit čtvrtý prostor, aniž by se kouzelník přemísťoval, jsem nikdy ani neslyšel.“

„S Dracem už nějakou dobu pátráme v zakázané sekci bradavické knihovny a nenašli jsme žádnou zmínku ani tam,“ doplnila ho Hermiona. Oba upřeli na ženu tázavý pohled.

„To proto, že byly veškeré záznamy zničeny krátce po druhém nástupu Voldemorta k moci. Jednomu ze špehů Řádu...“

Draco si unaveně povzdychl. „Denní věštec...“ řekl jen.

„Zvyk je zvyk,“ odsekla Molly. „Severusovi se podařilo zjistit, že Voldemort našel během své první vlády způsob, jak se do čtvrté dimenze dostat. Domnívali jsme se, že se tak zbavoval svých četných obětí. Zakázané kletby by na něho zbytečně upozorňovaly, a když někoho vhodíte do meziprostoru, je to stejně efektivní a s minimální námahou!“ rozohnila se Molly.

„Kolik mají bystrozoři času k nalezení Pottera?“ zeptal se Draco věcně.

„Pokud by byl zdravý, tak tři dny, ale jestli má horečku, tak hrozí totální dehydratace mnohem dříve,“ vynesla ortel Molly.

„Pochopila jsem správně, že ani Voldemort se nechystal vstoupit do čtvrtého prostoru, ale jen tam hodlal jakousi bránou vhodit nějakého nešťastníka?“ Hermiona se zarazila v náhlém pochopení. „Ta brána - nemá náhodou něco společného s tou věcí se závojem na odboru záhad, kudy propadl Sirius?“

Molly přikývla. „Ministerstvo ji našlo a zabavilo. Nikdy se jim nepodařilo zjistit, jak byla vytvořena, a tak si ji ponechali pro případ, že by Temný pán znovu povstal a pokračoval ve svém plánu. Zůstala jim tak šance, vyvést tudy Voldemortem odstraněné protivníky včas,“ vysvětlila Molly.

„Proč nám to tenkrát nikdo neřekl?!“ zeptala se bojovně Hermiona. „Harry by jistě neváhal...“

„Nepochybuji o tom, že ty a Ron byste nezůstali pozadu,“ přikývla chápavě žena. A právě proto jsme vám to nesměli říct. Hermiono, Sirius byl mrtvý, ještě než propadl do čtvrté dimenze. Nebylo mu pomoci,“ řekla smířlivě.

„Před vstupem je potřeba, aby se kouzelník roztříštil na molekuly,“ vydechl Draco a viditelně zbledl. „Musí to být stejný princip jako u rozplývavé skříně.“

„Jsi nadaný kouzelník Draco,“ připustila Molly. „Když se ve čtvrtém prostoru chcete pohybovat, musí vaše tělo změnit skupenství. Platí tam zcela odlišná pravidla než tady na zemi. Je tam téměř nulová gravitace a nefungují tam žádná běžná kouzla,“ zatvářila se Molly přísně.

„Ale jak se potom kouzelník dostane ven? Pokud si pamatuji, rozplývavá skříň fungovala jako transportér. Do jedné z nich jsi vešel a vystoupil v jiné,“ zvažovala nahlas Hermiona. „Kromě toho, při přemístění z jednoho bodu do druhého je využita jakási forma tahu. Předpokládám, že při pouhém vstupu bez jasného cíle se musíš pohybovat pomocí vlastní vůle. Ale to ještě neodpovídá na mou otázku, jak se dostat ven.“

„Buď stejnou cestou, kterou tam vstoupíš, nebo existuje ještě jedna, případně neurčité množství totožných bran. Temný pán po svém vzkříšení vytvořil další bránu?“ pokračoval Draco a tázavě se zadíval na Molly.

 „Je známa pouze jedna brána a ta je dobře schovaná,“ zdůraznila Molly. „Doufám, že neplánujete nějakou pitomost. Řekla jsem vám to jen proto, abyste věděli, do jakého nebezpečí byste se mohli dostat. Vždy jsem stála za Brumbálem, když trval na tom, abychom před vámi mnohé tajili, ale zkušenost mě naučila, že je lepší děcko před horkým sporákem varovat, než kolem něho vystavět plot. Takový přístup jen podnítí zvědavost a znásobí riziko úrazu,“ pokývala moudře hlavou Molly.

„Takže jedna brána....“ zadumala se Hermiona.

„V tom tkví hlavní nebezpečí,“ doplnil ji Draco.

„Čtvrtá dimenze je nekonečný prostor a bez užití kouzel je takřka nemožné najít cestu zpět,“ pokračovala plynule Hermiona.

„Celá ta mise se rovná sebevraždě,“ ukončil Draco.

„Jsem ráda, že jste pochopili rizika a nepoženete se bezhlavě do nebezpečí. Nejenže je ten prostor bezbřehý, ale během chvíle ztratíte orientaci. Nevíte, kde je nahoře a kde dole i čas tam vnímáte odlišným způsobem. Do čtvrtého prostoru může vstoupit jen hrstka k tomu vycvičených bystrozorů. Věřte, že nikdo jiný než oni, nemá šanci se odtamtud dostat živý a bylo by pošetilé jim přidělávat práci pátráním po dalších osobách. Je mi líto, ale nikdo z nás nemůže v současné chvíli pro Harryho nic udělat,“ shrnula Molly nešťastně.

Hermiona i Draco přikývli.

„Naberete, prosím, Hermioně krev? Musím být co nejrychleji zpět v laboratoři,“ požádal Draco a taktně se přesunul k oknu, aby dopřál oběma ženám pocit soukromí.

»•«

„Evelyn, těší mě,“ zanotovala žena.

„Harry Pott...“

„Ten Harry Potter?!“ vypískla Evelyn.

„Už to tak bude,“ potvrdil Harry.

„Fakt? S jizvou a tak?“ Harry cítil, jak se jeho čela dotklo cosi chladného. „To se musí říct! To se musí říct! Musí, musí, musí...“ slyšel Harry vzdalující se rozšafný hlásek.

»•«

 „Mohl bych vás o něco požádat, paní Weasleyová?“ zeptal se Draco, když od ženy přebíral lahvičku s rudou tekutinou.

„Poslouchám,“ podívala se na něho Molly se zájmem.

„Je možné upravit ochrany na vašem domě tak, aby se Harry mohl přemístit rovnou do vámi předem určeného pokoje?“ zeptal se Draco.

„Jistě, to je to nejmenší, co můžu pro Harryho udělat. Požádám Poppy, aby mi pomohla vybavit jednu místnost v domě potřebným lékařským materiálem.  Arthur zajistí na ministerstvu připojení k letaxové síti,“ přikývla Molly a spěšně se vytratila z pokoje.

„Myslíš, že je ještě šance, že se odtamtud Harry dostane vlastními silami?“ ptala se Hermiona, sotva osaměli.

„Nedokážu říct, jestli vlastními silami. Ale i za tu chvíli co jsem tady, jsem pochopil, že kdyby Harry měl tu možnost, vedla by jeho cesta sem.“ Podíval se s neskrývaným uznáním na dveře, kudy vyšla Molly.

„Myslíš na spojení mezi ním a Snapem?“ ujišťovala se Hermiona.

Přikývnutí.

Oba si víc než bolestivě uvědomovali, že osud obou mužů visí na tomto křehkém kontaktu.

„Věřím, že až se příště uvidíme, budu mít pro tebe lék,“ usmál povzbudivě Draco na Hermionu ve dveřích.

„Ještě moment,“ zastavila ho dívka a pokynula mu, aby se vrátil. Natáhla se k váze s květinami, ulomila růžové poupě a zastrčila ho Dracovi do klopy saka.

»•«

Harry? zašeptal opatrně Severus, sotva se mu podařilo překonat bariéru jeho vědomí.

Harry tu není! zazněla odpověď.

Unavený povzdech. Můžeš mi říct, cos to pro Merlina zase provedl a víš vůbec, kde jsi?

Netuším.

Popište mi, co kolem sebe vidíte Pottere! ztrácel trpělivost Severus.

Nic...

Nic pro neproniknutelnou tmu nebo oslnivé světlo? ptal se podrážděně Severus.

Je to spíš jako tma, ale ne tak temná a...

A co?

Létá tady stříbrné cosi, jako když padá hvězda, ale rychleji... rozhlížel se kolem sebe zmateně Harry.

To jsou koridory přemístění, vypadá to, že jste ve čtvrté dimenzi, posuzoval situaci Severus.

 A také jsem něco slyšel, tedy, spíš jsem s někým mluvil... vlastně obojí... Ale když tak o tom přemýšlím, mám dojem, že jsem měl halucinace. Je mi tak divně... zašeptal Harry.

Máte vysokou horečku, takže se vidiny jeví jako nejpravděpodobnější vysvětlení. snažil se udržet klidný hlas Severus.

Nejprapropodovnější, zasmál se Harry.

Potřebuji, aby ses teď ze všech sil soustředil, Harry. Rozumíš? zeptal se Severus.

Jsem soustředění samo... zahihňal se Harry.

Můžeš se hýbat? zjišťoval Severus.

Asi ne...

Vydrž Harry, něco vyzkouším a řekneš mi, jestli jsi pocítil nějaký rozdíl. Severus vstal a s námahou došel k umyvadlu. Naráz vypil dva povzbuzující lektvary a opláchl si obličej studenou vodou. Počkal, až se mu energie rozlije po celém těle.

Nevím, co jste udělal, ale je mi, asi jako když vypiju šálek horkého čaje v zimě, liboval si Harry.

Teď se laskavě zkuste pohnout, pane Pottere! žádal důrazně Severus.

Eh...

Je pozoruhodné, že vaše vyjadřovací schopnosti jsou naprosto mizerné v každé dimenzi na této planetě… poznamenal sarkasticky Severus.

Nejen vyjadřovací. Nedokážu určit, jestli jsem se posunul a o kolik, připustil Harry.

Máte dost energie na to, abyste se odtamtud bezpečně přemístil? zeptal se Severus.

Nevím... odpověděl Harry váhavě.

V případě, že si nejste jistý, pane Pottere, tak se o to raději nepokoušejte a snažte se odpočívat, instruoval ho Severus.

Kolik je hodin? Zdá se mi, že jsem tu věčnost, ozval se Harry zamyšleně.

Je noc.

Pak tedy dobrou noc, pane, zívl Harry a zavřel oči.

Dobrou noc Harry, ozval se právě tak unaveným hlasem Severus a stáhl se.

»•«

 „Paní Weasleyová,“ kývl Draco na ženu, která stála pod schody a evidentně na něho čekala. „Obávám se, že budete muset ještě minimálně jednou přetrpět mou přítomnost,“ oznámil jí upjatě.

„Draco, abych pravdu řekla, má představa o tobě byla poněkud jiná, než jaká je skutečnost. Chlapci mi o tobě hodně vyprávěli...“

„Myslel jsem si o sobě, že jsem něco víc,“ nakrčil čelo Draco, „Někdy bych si přál vrátit čas.“

„Byl jsi vychován v představě, že tomu tak opravdu je, to musí člověka poznamenat,“ řekla Molly a odhrnula mu vlasy z čela.

Draco se na ni vděčně podíval. „Nebýt pádu Temného pána, nikdy bych nepoznal, co je to opravdové přátelství a pocit, že se o vás někdo stará. Když jsem přišel do Bradavic, nečekal jsem, že bych získal víc než jen střechu nad hlavou, ale ke svému překvapení jsem získal domov. Dost možná lepší než ten, který mi dával Malfoy Manor,“ pronesl smutně. „Ředitelka McGonagallová si mě k sobě zpočátku zvala každý večer na čaj, mluvili jsme o všem možném a jindy jen tak mlčeli. Po nějaké době mi dala neomezený přístup do knihovny. I přesto, co jsem všechno způsobil, byla a stále je její důvěra ve mě naprosto ohromující. Něco takového bych čekal jen od Severuse,“ pronesl posmutněle Draco.

„Minerva je žena na pravém místě. Pod přísnou maskou skrývá vřelé srdce, které pojme všechny studenty bez ohledu na jejich kolejní příslušnost,“ přitakala Molly. „Ale ona není jediná, kdo si tě v Bradavicích oblíbil.“ Usmála se.

„Nevím, jestli oblíbila je to pravé slovo, ale máme s Hermionou společné zájmy. Bez ní bych se v Bradavicích nejspíš už dávno zbláznil.  Ve své bývalé koleji jsem ztratil zázemí a ostatní mě z duše nenáviděli pro to, čím jsem…“ přiznal Draco.

„Čím jsi byl, hochu! To, co se ti přihodilo, obrátilo tvůj svět naruby, spolu s tvým pohledem na svět, ale musíš počítat s tím, že bude chvíli trvat, než o tom druhé přesvědčíš. Nezapírám, že i já jsem o tobě pochybovala i přesto, že mě Minerva ujišťovala o opaku. Teprve když jsem tě viděla s Hermionou a všimla si, jak se k ní hezky chováš, tak jsem si uvědomila, jak velkou proměnou jsi prošel. Opravdu jsi mne mile překvapil.“ kývla hlavou Molly.

„Hermiona byla první, kdo se ke mně začal chovat jako k lidské bytosti... Když si vzpomenu, jak moc jsem jí v minulosti ublížil,“ sklopil hlavu Draco.

„Hermiona je chytrá holka, dokáže si ledasco domyslet a vidí souvislosti tam, kde ostatní jen slepě tápou. Jsem si jistá, že jí tvá změna myšlení nemohla uniknout a jistě oceňuje vývoj, kterým jsi prošel. Nemyslím, že by dokázala zapomenout, ale její odpuštění podle mého soudu už máš,“ usmála se na něho vlídně Molly.

„Doufám, paní Weasleyová,“ odvětil Draco dutě. „A teď, pokud mne omluvíte, Severus mne čeká. Doufám, že budeme mít lektvar odpovídajícího složení do dvou dnů hotový.“

„U nás máš letaxovou síť otevřenou, ať už s lektvarem nebo bez něj,“ ujistila ho Molly, zatímco ho vyprovázela ke krbu.

 »•«

Pokračování ZDE

Poslední komentáře
09.10.2011 20:27:32: No páni! Toto bylo přímo nabité tím správným poměrem nakousnutých odhalení a z toho vyplývajících ot...
08.10.2011 23:31:45: Draco coby Severus vymáchaný v Savu??? smiley Tedy, kromě toho, že zásadně nesouhlasím smiley, to prohlá...
08.10.2011 16:42:24: ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ JÁÁÁÁÁ ZEŠÍLÍM !!!!!!!!!!!! VŽDYT KAPITOLA 21 MÁ BÝT POSLEDNÍ !!!!!!!!!! TO NENÍ MOŽN=É ...
08.10.2011 16:39:43: Sall, to "Ajaj" malo silný radostný podtónsmiley Na vine je webgarden, že ho tam zabudol doplniť smiley(...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.