Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

18 - Svízelné rozhovory

Za komentáře děkuji: Airny,  aMaja Anfulka, Bacil, Bara1982, Elza, Janpis, Midnighttess, Michangela, Miriabar, Mononoke, Nade, Nadin, POPO, Slimča, tobias41, Vinka.

Opatuj se NIKI

»•«

Zničující ticho, přerušované pouze nervózním podupáváním, bylo k nevydržení.

„Sova s výsledky tu bude každou chvíli,“ opakoval Bob, Merlin ví pokolikáté.

Povzdechnutí.

„Rone, teď když vědí, na co se zaměřit, je to pro naše laboranty otázkou několika hodin,“ snažil se ho uklidnit starší kolega. A prstem šťouchl do jedné ze zbývajících skleniček se vzorky.

„Ale co když bude pozdě, nebo se sova ztratí, nebo...“

„Nechceš jít zatím do pokoje za Katty? Jsem si jistý, že na tebe čeká,“ navrhl Bob, netuše, co se mezi mladými lidmi stalo. Dceřinu nepřítomnost si vysvětlil po svém.

„Nepochybuji o tom, že jsem poslední, koho chtěla vidět,“ oponoval Ron.

„Pohádali jste se?“ zeptal se Bob a přivolal z baru broušenou karafu se sklenkami.

„Tak něco,“ vzdychl Ron nešťastně.

„I to ke vztahu patří, mladý muži,“ pokýval hlavou Bob. Nalil každému pořádný díl kořalky a cinknul svou sklenkou o tu jeho. „Domácí, z pimgruše.“ Oznámil hrdě.

Ron netušil, co má říct. Nechtěl Boba nechávat v omylu, ale stejnou měrou lpěl na svém životě.

„V místě, kde nikdy pořádně nezabouří, si neváží slunce,“ pokračoval Bob a kopl do sebe na ex panáka.

Čím dál hůř, pomyslel si Ron a následoval jeho příkladu.

„Jo a děláš dobře, že necháš naší holku vydusit a hned za ní neběžíš jako pejsek. Ženská si potřebuje svýho partnera vážit!“ pronesl rozhodným hlasem a znovu oběma dolil.

Rona pomalu ale jistě obestřely mrákoty. Jsem mrtvola, posteskl si v duchu a hodil do sebe druhou rundu.

„Tak je to tady, mladej,“ zahučel Bob v reakci na skřípavý zvuk ozývající se od okna.

Klepání sovy bylo pro Rona vysvobozením.

„Oba vzorky jsou pozitivní,“ přečetl pán domu ortel. I přesto, že se dal takovýto výsledek očekávat, poklesla mu ruka se vzkazem.

„Co bude dál?“ ozval se přidušeně Ron.

„Budou postupovat podle obvyklého scénáře a dají avízo do laboratoře ke Svatému Mungovi,“ odpověděl bezbarvě Bob.

„Máma říkala, že léky na dračí spalničky už zkoušeli,“ to, že bez efektu, ani nemusel dodávat.

Bob uhodil frustrovaně pěstí do stolu.

Ron strnule sebral ze stolu laboratorní baňky se vzorky. „Musím,“ řekl jen, než na sebe hodil teplý plášť a ještě na prahu se bez rozloučení neslyšně přemístil.

»•«

Po hodině bezútěšného zírání na prázdný papír vzdal Harry snahu o práci na účetnictví své firmy. Nebude nutné nechávat vzkaz, promítl si Severusova slova. Znamená to, že ho bude zmijozel kontaktovat jiným způsobem, nebo už s ním nechce mít nic společného?

Počkat, bylinky! Severus na něho sice může být naštvaný, ale stále ještě potřebuje ingredience do svého lektvaru.

Aniž by se obtěžoval Kárlovi říct, že odchází, vyrazil kvapně ke skleníku.

Se zatajeným dechem vstoupil do kouzelného prostoru.

Bělostný pergamen se vzkazem, zatížený plátěným sáčkem a březovou ratolestí, mu dával jistou naději. V rychlosti přehlédl zprávu. Dle instrukcí natrhal čerstvé ingredience, hůlkou poklepal na očarovaný proutek a s těžkým srdcem se vydal směrem, kterým ukazoval.

»•«

„Doveď mě ke Snapeovi,“ vyjel Ron schváceně na Draca.

„Ani omylem,“ odvětil stoicky zmijozel a dál si nerušeně četl.

„Je to otázka života a smrti,“ procedil Ron mezi zuby a namířil hůlku na knihu, která oba muže oddělovala.

„Až budeš mrtvý, dej mi, prosím, vědět. Ale do té doby...“ odtušil Draco.

„Najdu si ho sám, ale jestli se  kvůli tobě Hermioně přitíží, přísahám, že tě zabiju, i kdyby to bylo poslední, co v životě udělám!“

Rozečtená knížka dopadla na podlahu bradavické knihovny. Stříbřité oči hleděly v panické hrůze na rozlíceného nebelvíra. „Co je s Hermionou?!“

„Má dračí spalničky,“ odpověděl zkratkovitě Ron.

„Nechápu, proč se kvůli takové patálii plašíš. Já jsem je coby dítě taky měl. Přiznávám, bylo to nepříjemné, ale v žádném případě ne fatální,“ protočil oči Draco.

„U Munga si s tím nevědí rady a já jsem právě zjistil v rezervaci, že jsou spalničkami nakaženi naši draci. Katty si myslí, že se virus přechodem přes organismus svého původního hostitele posílil a je stejně nebezpečný, jako když došlo k prvním přenosům na kouzelníky,“ snažil se vysvětlit Ron závažnost situace. „Doufal jsem, že by mohl Snape...“ Ronovi se zadrhnul hlas.

 „Nejsem si jistý, jestli tu Severus ještě je. Každý den hned po vyučování někam odchází a vrací se až na svou první hodinu,“ řekl bezbarvě Draco.

Ron se rozeběhl k oknu, prudce jej rozrazil a vyhlédl na bradavické pozemky. „Zastav ho nějak!“ vykřikl poplašeně na Draca, zatímco ukazoval na nezaměnitelnou černou postavu mířící k branám hradu.

„A nechceš mi říct jak?“

„Koště!“ improvizoval zoufale Ron.

„Nemám a než přivoláme školní, bude Snape pryč,“ zamítl Draco.

„Expecto patronum,“ vykřikl frustrovaně Ron a z hůlky mu vyletěl stříbřitý obláček. Zformoval se do tvaru draka: „Zastav ho,“ instruoval vzrušeně Ron. Patron roztáhl křídla a vydal se vytýčeným směrem.

„Dokážeš to,“ špitl Draco.

I přes Ronovo soustředění však patron ztrácel každým mávnutí křídel zabarvení, až se dočista rozplynul.

Draco frustrovaně zaklel.

Ron ho odstrčil a jedním plynulým pohybem se vyhoupl na okenní parapet s úmyslem skočit. Byl však bryskně sražen na kamennou podlahu knihovny a nemilosrdně uvězněn pod vahou Dracova těla.

„Jak myslíš, že bych asi tak vysvětloval u soudu tvou smrt?!“ syčel zmijozel překvapenému Ronovi vztekle do tváře.

„Nad zemí bych použil změkčovací kouzlo. Pusť mě, magore!“ vzpouzel se Ron.

„Už jsi někdy skočil z takovéto výšky? Ani bys nestačil vytáhnout hůlku, natož vyslovit zaklínadlo! Pro mě za mě, klidně si chcípni, ale až u toho nebudu! Poslední po čem v životě toužím, je obvinění z tvé vraždy! Takže, jestli je tady někdo magor, tak jsi to ty, Weasley!“ ječel mu Draco dál vztekle do obličeje. „Mysli reálně! Přeci musí existovat někdo, kdo dokáže Snapea kontaktovat,“ pokračoval již klidněji Draco.

„Harry!“ zaskřehotal přidušeně Ron.

 „McGonagallová!“ vydechl v ten samý okamžik Draco.

„Mohl bys ze mě vstát, magore? Přísahám, že neskočím.“

Draco se namáhavě postavil, ukázal na sebe hůlkou a nezřetelně vyslovil zaklínadlo.

„Asi mi neřekneš, co to bylo?“ ptal se Ron a masíroval si pohmožděné tělo.

„Abych tě zastavil, několikrát jsem znásobil svou hmotnost. Bylo to nutné,“ dodal a natáhl k němu ruku.

„Rozumím,“ přijal oporu. A bez poznámek si nechal vyhojit drobnou tržnou ránu na hlavě a vyčistil hábit. „Jako novej,“ kývl na Draca.

Zmijozel si oklepal neviditelné zrnko ze svého hábitu, jehož drahá látka nenesla ani náznak pomačkání. „Také jsem připraven.“

„Takže se rozdělíme,“ odtušil Ron.

„Bylo by zbytečné ztrácet čas,“ potvrdil Draco. „První, kdo najde Severuse, ho odvede k Hermioně a pošle tomu druhému vzkaz.“

„Netušil jsem, že znáš mou adresu!“ ozval se podrážděně Ron.

„Spoléhám na to, že ji bude znát Severus,“ odvětil sebejistě Draco.

„Proč to děláš?“ zahleděl se mu Ron vážně do stříbřitých očí.

„Záleží mi na ní,“ zněla prostá odpověď.

Rona toto přiznání naprosto ohromilo. „Ale víš, že já miluju ji a ona mě.“

„I přesto,“ potvrdil Draco.

„Tak proč mi pomáháš?“ nechápavě zamrkal Ron.

„Ze stejných důvodů, z jakých jsi mě přišel požádat o pomoc. Ona nás momentálně potřebuje oba.“

„A poprat se můžeme až později,“ odtušil Ron.

„To není můj styl,“ nadzvedl povýšeně bradu Draco.

„To jsem viděl,“ ucedil Ron, přejel si naražená žebra, potlačil bolestné syknutí a vykročil na chodbu bradavického hradu těsně následován svým sokem.

„Pouhá nezbytnost,“ ozvalo se téměř omluvně za nebelvírovými zády.

„Celej svět je vzhůru nohama. Už ničemu nerozumím,“ posteskl si Ron. „Před válkou bylo jasné, kde je dobro a kde zlo. Ale teď...“

„Svět nikdy nebyl černobílý, to si jen někteří z vás hráli na běloskvoucí spravedlnost. Věř, že vražda bude vždy vraždou, ať je tvůj motiv sebevznešenější,“ oznámil Draco vyrovnaným tónem a zanechal zkoprnělého Rona jeho úvahám, aby plynule pokračoval chodbou vedoucí k ředitelně.

»•«

Potřebné ingredience jsou připravené na pracovním stole. Vše ohledně lektvaru jsem vám již řekl. Máte mé svolení začít vařit beze mě. Harry četl nevěřícně již poněkolikáté vzkaz. Přítomnost Severusovi magie byla nepřehlédnutelná. Harry se pokusil analyzovat jednotlivá kouzla, ale ve chvíli, kdy zjistil, že jde o sérii zastíracích kleteb, zanechal svého úsilí. Měl sice tušení, že by je bez větší námahy zlomil, ale má-li důvod před ním Severus něco skrývat, bude jeho rozhodnutí respektovat.

Zapálil připravenou hranici na improvizovaném ohništi a malíčkem ostentativně šťouchl do krusty ledu v kotlíku. Jenom než se začne vařit voda, bude trvat věčnost. Povzdychl si Harry. Ale co, třeba se mezitím Severus vrátí a vysvětlí, co si, pro Merlina, se všemi těmi bylinkami počít. Vrátil se ke stolu s bylinkami a přemýšlel co dál. Má je nakrájet, nasekat, nebo začít drtit? Je k vaření vhodná celá rostlina nebo její část? A která?

„Vidím, že jste v pilné práci, pane Pottere,“ uslyšel za svými zády ironický hlas.

„Přišel jsem před chvílí,“ začal se hájit Harry. „Ještě se ani nezačala vařit voda.“

„Vidím,“ zhodnotil Severus.

„Eh... nevím, jak nachystat ty bylinky...“  zašeptal Harry stísněně.

„Už jsem vám jednou říkal, že lektvar, který chceme připravit, vařil naprostý amatér. Moje fantazie nesahá tak daleko, abych si dokázal představit, jak přesně měl nachystané své ingredience. Nicméně bych vám mohl doporučit představit si, že v těchto prostorách žijete. Dostal jste rýmu, máte horečku a potřebujete si rychle ulevit.  Nechám na vás jak přípravu bylinek, tak dobu a způsob vaření.“

Harry se kolem sebe rozhlédl.

Severus mávnul hůlkou a Harry se rázem ocitl v improvizované laboratoři. U nerovných stěn jeskyně byly přistavěny police. Na regálech stály úhledně vyrovnané knihy. Na zemi bylo několik dřevěných bedýnek, o jejichž obsahu se mohl jen dohadovat. Za nimi se vyjímal neobvykle velký jídelní stůl, u kterého stála jediná židle. Harry odhadoval, že by se k tabuli vešlo deset až patnáct lidí. Osamělá židle u tak velkého stolu byla smutnější než cokoliv jiného. Harry od ní násilím odtrhl zrak. „Vy tady i spíte?“ otázal se a nevěřícně zíral na provizorní kutloch zapuštěný do jedné ze stěn.

„Jsem tu prakticky neustále. Tedy kromě nezbytných hodin, které zabíjím vyučováním a času, který mi zabírá sběr čerstvých bylin,“ odvětil, jakoby to byla ta nejsamozřejmější věc na světě.

„A váš soukromý život?“ vyhrkl Harry bez rozmyslu.

„Pakliže nejste hotov na tutéž otázku sám odpovědět, doporučoval bych vám pro příště větší míru diskrétnosti,“ zavrčel podrážděně Severus.

„Promiňte, pane,“ sklopil Harry hlavu.

„Ostatně, když mluvíme o diskrétnosti… Pojďme se, prosím, posadit,“ vyzval Harryho tiše. Přešel k jídelnímu stolu. Z jedné z bedýnek přivolal oprýskanou konvici a plechovou krabičku s ručním popiskem „káva“. Pečlivě odměřil požadované množství tmavého prášku a zalil vřící vodou přímo ze své hůlky.

Harry ho následoval jako svázaný.

Na stůl přilétly dva koflíky, cukřenka a džbánek se smetanou. Aniž by se Severus na Harryho podíval, nalil do hrnečku na jeho straně stolu z kouřící konvičky vonící tekutinu, vhodil dva cukry a obarvil několika kapkami smetany, přesně tak, jak má Harry rád.

Tato starostlivá péče mladíka uklidnila do té míry, že byl schopný v poděkování vyloudit na tváři plachý úsměv. Posadil se na totožnou židli, která ho před chvílí tak zaujala. Uchopil konvici s kávou, automaticky naplnil Severusův prázdný hrnek. Trpělivě čekal, až starší muž promluví.

„Použil jsem nitrozpyt na vašeho předáka,“ začal po chvíli Severus.

„Vím,“ pípl Harry. Poznámku o tom, že Kárla bude ještě pěkně dlouho bolet hlava, si raději nechal pro sebe.

„Výborně. Takže tušíte, o čem s vámi chci mluvit.“

„Vím. Byla to ode mě neopatrnost, ale už se pracuje na nové koupelně, do které bude přístup pouze z mé kanceláře. V podstatě se nic tak hrozného nestalo,“ začal ho ubezpečovat Harry.

„Jen proto, že má Kárl u svých mužů takovou autoritu!“ odfrkl si Snape.

„Stejně nechápu, proč je vyhnal, nevadilo by mi sprchovat se s nimi. Už dávno si říkám, že bych měl vylepšit naše vztahy. Vlastně o nich vůbec nic nevím,“ pokračoval zamyšleně Harry.

„Jsem přesvědčen, že se zevrubným seznámením s vámi by neváhali ani na okamžik,“ zakabonil se Severus a přivolal si lahev whisky. Tohle bude náročnější, než jsem předpokládal, pomyslel si hořce.

„Dřou jako otroci za minimální mzdu, a to, že každý z nich spáchal nějaký zločin, tento způsob vykořisťování absolutně neomlouvá,“ pokračoval Harry ve své úvaze. „Nechám jim přestavět i jejich umývárnu,“ uzavřel Harry.

„Pokud budete kašlat na základní bezpečnostní pravidla, pak budování nových místností nic neřeší!“ zaburácel Severus a nalil si několik palců zlatavé tekutiny.

„Děláte, jakoby se, Merlin ví, co stalo!“ vracel mu Harry bojovně. „Jste stejně paranoidní jako Kárl! Tak mě viděli nahého, no a co!“

„Stál jste úplně nahý, se svým dokonalým tělem, před bandou trestanců, jejichž sexuální apetit je poznamenán dlouholetým vězením a máte dojem, že se nic nestalo???!“ šeptal nebezpečně nízkým hlasem Severus, oproti všem svým zásadám se napil přímo z lahve. Svou sklenku přesunul před Harryho.

„Myslíte si, že mám dokonalé tělo?“ vydechl Harry konsternovaně, zrudnul až po kořínky vlasů a začal si rozpačitě pohrávat s nabídnutým pohárkem.

„Máš v hlavě jiné starosti, než to jak vypadáš?! Právě jsem ti oznámil, že chybělo jen takhle málo,“ ukázal několik centimetrů mezi palcem a ukazováčkem, „od toho, abys byl znásilněn, a tebe zajímá, co si myslím to tvém těle!“ Severus si znovu nahnul z lahve.

„No takhle špatný to zase nebylo, a navíc tam byla pěkná zima.“ Ohradil se Harry a lehce upil ze své sklenky.

„O čem to, pro Merlina, mluvíte!“ vytřeštil na něho Severus oči.

„O vaší hypotéze o znásilnění. Nemůžete přeci chlapa donutit, když nechce a jak jste sám viděl a neopomněl mi znázornit, já jsem evidentně žádný zájem nejevil,“ vysvětlil Harry logicky.

„Svatá ty moje prostoto, nemyslíte si, že bude bohatě stačit, když projeví zájem oni?“ splynulo Severusovi ze rtů zničeně. Nezkušenost, kterou právě Harry prokázal, byla víc než odzbrojující. Znovu si řádně zavdal přímo v lahve, a nechal ji zmizet i se sklenkou, kterou Harry křečovitě svíral. Kdo ví, čeho se ještě od Harryho dočká. Tímto tempem by se brzy opil a to si vzhledem k úkolu, který mají před sebou, nemohl dost dobře dovolit.

Harry vyměnil sklenici s alkoholem za hrnek kávy a volnou rukou se drbal kávovou lžičkou na zádech.

„Nevaří se voda?“ zeptal se Severus a doufal, že získá trochu času na urovnání myšlenek.

Harry vhodil lžičku zpět do prázdného hrnku a víc než ochotně vstal.

„Už můžu začít,“ oznámil nadšeně a rozvláčně začal rozložené ingredience krájet připraveným nožíkem. Zdálo se to jako věčnost. Ale všechno bylo lepší než směr hovoru, kterým ho Snape vedl. Nebudu na to myslet! Umínil si a dál systematicky krájel bylinky. Z křečovitého postoje ho bolelo celé tělo. Hřbetem paže si otřel zpocené čelo. Přešel mlčky k jedné z bedýnek, vyndal z ní středně velkou mísu a nasypal do ní výsledek svého snažení. Rukama směs řádně promíchal a přivoněl. Vypadá to dobře, voní to dobře, snad to bude dobře i chutnat. Ukáže Snapeovi že i medicína může být snesitelná. Vždyť přeci říkal, aby to Harry udělal jako by byl sám nemocný a potřeboval rychlou úlevu. Rychlou úlevu opakoval si polohlasně. Chlap chlapa přeci nemůže znásilnit! Je to přeci technicky absolutně nemožné! Severus je blázen, když o něčem takovém vůbec uvažuje!

Vsypal směs do bublajícího kotlíku a přiložil na skomírající plamen.

„To jste nemyslel vážně, že ne!“ vrátil se Harry k původnímu tématu, sotva se usadil proti hluboce zadumanému muži.

Nadzvednutí obočí.

„Technicky je to neproveditelné!“ trval na svém Harry.

„Vím, že vás to bude nejspíš šokovat, ale mohu vás ubezpečit, že znásilnění není pouze problémem žen. Nesmíte svou fantazii omezovat pouze na vaginální styk. Vynucený orální nebo anální akt je rovněž znásilnění. Existují prostředí, ve kterých je sexuální násilí páchané muži na mužích na denním pořádku. Věznice je pro takovéto praktiky přímo stvořená.“

„Anální!“ poposedl si nepohodlně Harry.„Nemají důvod na mě myslet tímto způsobem.“

„Znásilnění je více o moci a násilí než o sexu samotném. Jste jejich zaměstnavatel, to vy rozhodujete o tom, jestli se dostanou z cely na čerstvý vzduch. Ke všemu jste oproti většině z nich o hodně mladší. Oni by vás mohli chtít tímto způsobem ponížit, dokázat vám, že můžou mít nad vámi moc.“

„To musí strašně bolet!“ vyhrkl Harry bez rozmyslu a zarytě se podíval do stolu.

„O tom, že natržená prdel bolí, snad nelze pochybovat!“ potvrdil Severus jeho obavy. „Takže doufám, že když jsme si toto ujasnili, nikdy se do podobné situace již nedostanete,“ uzavřel téma.

Přikývnutí.

Pro Severuse to byla uzavřená záležitost, netušil však, že právě odemkl Harryho soukromou Pandořinu skříňku.

Mladík se mlčky vytratil zkrotit překypující lektvar.

Naklonil se nad kotlík, vychutnával si stoupající vůni a snažil se vytěsnit z hlavy všechny nepohodlné myšlenky. Míchal lektvar s takovou vehemencí, až šplíchal přes okraj kotlíku. Čelo zborcené námahou, na nose kapku potu, ve tváři zarputilý výraz.

Sny, které Harrymu přinášely tolik potěšení, se rázem staly noční můrou. Proč jen nikdy nešel ve své fantazii dál než za drobné něžnosti, které s imaginárním Severusem ve svých snech prožíval. To přeci on posledně skončil uvězněný pod jeho tělem bažící po každém doteku. On byl ten, jehož vstup měl být zneuctěn a vzhledem v Severusově velikosti jistě i bolestivě porušen.

Je to jen sen! Okřikl se Harry.

Ale co když to nejsou pouhé sny. Co když jejich propojené vědomí má další podoby a  Severusova řeč ho měla ve skutečnosti připravit na to, k čemu se nezadržitelně posouvají.

„Jsi v pořádku Harry?“ zeptal se zmijozel a přistoupil k němu. Starostlivě si ho prohlédl, převzal od něho větévku, kterou se snažil zkrotit lektvar. Zkontroloval konzistenci a kotlík odstavil z ohně.

V odpověď se mu dostalo zaryté mlčení.

Severus odlil vzorek do laboratorní baňky a proti světlu zkoumal jeho barvu. Po očku přitom pozoroval Harryho. Byl bledý, podrážděný, evidentně se potil.

„Nechtěl jsem vás znepokojit.“

„Necítím se vůbec znepokojený,“ vyjel na něho Harry hystericky, slzy na krajíčku. „A co osladit?“

Severus mu beze slova ukázal na cukřenku na stole. Harry vyndal lžičku ze svého hrnku a odložil ji na talířek. Kouzlem hrnek vyčistil. Vrátil se k Severusovi nabral do něho horký lektvar a odešel s ním zpět ke stolu, aby ho hojně osladil a pečlivě zamíchal. Vůně vycházející z nápoje byla omamná, Harryho zajímalo, jestli jeho výtvor také tak dobře chutná.

„Zbláznil jste se?!“ křikl, na něho Severus, když si všiml, že se Harry blíží s lektvarem k ústům.

„Říkal jste, že si mám představit, že jsem nemocný. Já bych si nikdy nevařil něco, co je nechutné,“ namítl Harry. „Navíc je mi vážně divně a ten lektvar tak krásně voní,“ usmál se rozšafně.

Severus mu vyškubl nádobu z ruky: „Při vaší smůle ze sebe uděláte vlkodlaka stejnou cestou, jakou se vydal před tisícovkou let onen nešťastník, jehož recept se právě pokoušíme rozluštit,“ řekl a nenápadně vyslal na Harryho diagnostické kouzlo. Zrychlený tep, vysoká horečka, infekce. Tak tohle rozhodně nevypadá dobře. Přemýšlel, jestli nápad vypít neověřený lektvar vychází z jeho stavu, nebo je to reálný obraz nezodpovědného nebelvíra. Ne, nikdo by takovou šílenost neprovedl se zdravým rozumem. Do seznamu přidal ještě zmatenost.

„Děláte, jako byste věřil tomu, že lektvar uvařím na první pokus.“ zhodnotil pochybovačně Harry a zíral prázdně kamsi před sebe.

„Opatrnosti není nikdy dost,“ protáhl Severus, naplnil další nádobku, nechal obsah hrnku zmizet a nalepil na baňku popisku s datem a přesnou hodinou pořízení. Totéž učinil i s předešlým vzorkem. Testy budou muset chvíli počkat. Prudké střídání nálad, poznamenal si v duchu další položku do diagnózy.

Harry se začal hystericky smát. Mátožně se zvedl a postavil se těsně za Severuse. „Představ si, že by se mi to vážně povedlo. Měl bys vztek?“

Severus se k němu obrátil čelem. Palcem a ukazováčkem rozevřel jeho oční víčko a zkoumavě si prohlížel černou zorničku. Byla doširoka rozšířená, jakoby byl chlapec pod vlivem nějaké drogy. I druhé oko vykazovalo stejně znepokojující anomálii.

Harry zavrávoral. Kdyby jej Severus nezachytil do náručí, jistě by upadl na zem. „Něco takového by přeci muselo zranit tvé ego, profesore, že?“ zasmál se Harry. „Lektvarového mistra trumfne žák, kterému napařil H – jako hhh hrozné. Měl bys takový vztek, že bys mi dokázal svou převahu živočišnějším způsobem než napařením trestu. Hmmm...“ Přitáhl si šokovaného muže blíž a vášnivě políbil na ústa. Severus si uvědomil, že opětuje jeho polibek stejnou měrou, až v okamžiku kdy pronikl jazykem do Harryho úst a pocítil spalující horečku sálající z jeho přerývaného dechu.

„Musím tě dostat do nemocnice,“ oznámil mu zadýchaně a doufal, že si tento incident nebude chlapec pamatovat. Jak mohl, pro Merlina, takovýmto způsobem ztratit hlavu.

„Ne! Budou tam novináři, to mi nemůžeš udělat!“ vzepřel se Harry a znovu si Severuse přitáhl, aby mu ukradl další polibek. Ten mu však nečekaně překryl ústa rukou.

Harry nespokojeně zakňučel.

„Tak do Bradavic na ošetřovnu,“ snažil se Severus nalézt ztracený klid. „Soustřeďte se, pane Pottere, na tři nás přemístím. Jedna, dva...“ Oba muži s hlasitým prásknutím zmizeli.

»•«

Pokračování ZDE

Poslední komentáře
25.09.2011 22:18:34: Sall, mne áčko??? Tsé!smiley${1}smiley${1}
25.09.2011 21:25:04: Nadin – už jsem ti chtěla napsat áčkosmileysmileysmiley Slimča – jsem zvědavá, jestli budeš Rona žrát i...
25.09.2011 14:27:14: Ach jaj! Harry objavil tajomstvosmileysmiley Len aby si na to pamätalsmileysmiley Vďaka Sall a pardon, dne...
21.09.2011 20:47:59: Rozjela ses moc hezky, Sall! smiley Opakuju se, ale já toho tvého Rona prostě žeru! Je báječný! Teda, ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.