Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

16 - Lety a pády

I tato kapitola je pro naše věrné:  Airiny, aMaja, Anfulka, Bacil, Elza, Gleti, Grid,  Kitti, Larkinh, Michangela, Miriabar, Mononoke, Nade, Nadin, Salazaret, Slimča, tobias41. Vaše Sall, Bara 1982, Janpis a Hannellka

Blbá rekonstrukce!!! Opatruj se NIKI

»•«

„Jsi hodná Hermiono, že jsi u té chuděrky zůstala celou noc,“ podívala se Molly vděčně na Hermionu. „Dáš si se mnou snídani nebo rovnou zalezeš do postele?“

„Nebudu nic jíst,“ opáčila dívka. „Nedokážu si představit, že bych vzala cokoliv do úst, potom co jsem přes polovinu noci strávila otíráním hnisu…“ Hermioně se zvedl žaludek takovým způsobem, že nemohla pokračovat.

„Chápu, chápu, děvenko. Taky jsem začínala,“ poplácala dívku starší čarodějka útěšně po rameni. „Jdi si lehnout. Uvidíš, že až se probudíš, bude svět vypadat růžověji.“

„A tvůj plán, jak přimět Rona, aby se ke mně choval tak jako dřív?“ připomněla jí Hermiona.

„Dostaneš tu záhadnou nemoc,“ odpověděla Molly prostě.

„Prosím?“ zajíkla se dívka. Zadívala se na nedotčenou kůži na své paži a představila si ji pokrytou hnisavými boláky. Tak daleko by snad Molly nemohla zajít, nebo ano? Zavedla ji do nemocnice jen proto, aby se nakazila a Ron přispěchal k jejímu nemocničnímu lůžku? I za tu cenu, že to klidně může být lože smrtelné?

»•«

Severus se s trhnutím probudil, vymrštil se do sedu. Hlavou narazil do nízkého stropu kouzlem vytvořeného prostoru, vyměřeného pro jednoho ležícího člověka. Pozpátku sebou praštil zpět. Co se to s ním, pro Merlina, děje? Sen, který mu před nedávnem dával tolik energie a chuti do života, se pomalu ale jistě proměňoval v noční můru. Ale tohle šílenství musí skoncovat! Nedovolí, aby ho ovládaly rozbouřené hormony. On, který svou mysl ubránil před vpády Pána zla, se přece nenechá smýkat vlastním libidem.

Ale ty rty…

Dost! Okřikl se. Pomalu se mu začaly vybavovat detaily snu. Setkání, ze kterých se probouzí stále více vzrušený a neméně frustrovaný. Jak moc mu právě teď chybí to mladé tělo, chvějící se vzrušením pod jeho rukama…

Jistě! Prudce otevřel oči. Jsem starý, ošklivý čaroděj, s příšernou povahou a ještě horší pověstí a utíkám se do fantazie, v níž po mně touží nějaká naprosto čistá nezkažená bytost s nádherným tělem. Ale s tím udělám definitivní konec.

Severus rozhodně vstal.

Zrušil kouzlo maskující krabici s nezbytnými potřebami pro vaření lektvarů a opatrně z ní vyndal velkou mělkou mísu. Přivřel víčka, přiložil si hůlku ke spánku, plynulým pohybem vytáhl stříbrné vlákno vzpomínky a vložil do Myslánky.  Rozmáchl se, na jazyku Evanesco. Uprostřed pohybu se však zarazil a volnou rukou se natáhl do krabice pro baňku s korkovým uzávěrem. Nevítanou iluzi do ní přesunul a zavřel.

Abych přerušil tu šílenost, postačí, když se zbavím posledního snu.  A nějaký šikovný placený společník se jistě postará o to, aby už se něco podobného neopakovalo. Usoudil a spokojeně uložil lahvičku mezi ostatní své vzpomínky.

»•«

„Potřebuju nutně sprchu,“ utrousil Harry směrem ke zkoprnělému Ronovi. Nečekal na odpověď a vstal. Sáhl do skříňky pod dřezem pro čistý ručník, hodil si ho přes rameno a vyběhl z místnosti.

Království za vlastní koupelnu, mumlal si pro sebe Harry, zatímco se svlékal ve společných umývárnách. Pach, vycházející z montérek rozvěšených na rezavých skobách protilehlé stěny, byl úděsný. O pracovních gumácích ani nemluvě. Neverbálním bezhůlkovým kouzlem seslal na své ošacení čistící kouzlo. Chvíli uvažoval nad tím, že totéž učiní i s páchnoucími hadry zaměstnanců, ale s vědomím, že by něco takového těžko vysvětloval, si to nakonec rozmyslel. Zapnul sprchu a jediné pozitivum, které na této plesnivé díře momentálně viděl, byla tekoucí teplá voda a tolik žádané soukromí. Po noci strávené bez deky zkroucený na pohovce, byl nejen rozlámaný, ale i řádně promrzlý. Ovšem ani tyto útrapy nemohly zadusit chtíč zmařeného snu. Přivřel oči a v myšlenkách se vrátil zpět do své noční fantazie. Proudy vody dopadající na jeho tělo jako by ho objímaly neviditelnými pažemi. Přejel si rukou po klíční kosti, zlehka se dotkl poskakujícího ohryzku a otevřenou rukou sjel středem hrudníku, přejel napjaté břišní svaly a ještě než stačil polaskat bolestně vzrušené mužství, prudce vyvrcholil. Křečovitě zavřel oči a snažil si vybavit obraz úst, od kterých byl tak tristně odtržen. Nic. Jen podivný smutek nad ztrátou něčeho, co ve skutečnosti neměl. Beze spěchu hladil po celé délce pulzující penis, dokud neodezněly poslední vlny orgasmu.  Spalující vášeň byla nemilosrdně nahrazena neméně intenzivní zlostí. „Zatracenej Ron!“ ulevil si po chvíli nahlas. „Zatracený holinky!“ doplnil ještě, když ho do nosu praštil smrad a naplno jej vrátil do reality. Vypnul vodu a sáhl za potrhanou igelitovou plentu, dělící ho od zbytku místnosti, pro ručník.

Sakra, nechal ho přehozený přes umyvadlo spolu s oblečením.

Odhrnul plentu a vykročil se sprchy.

V ten okamžik se nečekaně rozrazily dveře a dovnitř se nahrnulo několik dělníků v čele s Kárlem.

Harry strnul.

Kárl sjel po jeho nahém těle, v obličeji nečitelný výraz. „Ven!“ vykřikl autoritativně ke svým lidem a ti pozpátku vycouvali. Napětí visící ve vzduchu by se dalo krájet. Ještě před tím, než se předák otočil k odchodu, vyslal na nehybného Harryho, ze kterého crčela voda, vyčítavý pohled a s prásknutím dveří zmizel.

„Vážně potřebuji vlastní koupelnu,“ řekl polohlasně Harry, zatímco se pokoušel nasoukat oblečení na mokré tělo. „Kde jsem měl, pro Merlina, mozek!“ vyčítal si deaktivaci alarmu těsně před tím, než měli dorazit ti, před kterými ho měl chránit. A aby toho nebylo málo, stál před nimi nahý, neschopný myšlenky, natož pohybu. „Jako zmoklá slepice,“ mumlal. Když mu však došlo, že právě dělá další pitomost, nahlas zaúpěl. Uvalil na sebe a své šatstvo sušící kouzlo, oblékl se, obul si boty a vyšel z koupelny.

Ještě před tím, než se vrátil k Ronovi, vykoukl vstupními dveřmi na dvůr a kývnutím hlavy dal Kárlovi  najevo, že je koupelna volná.

„Můžeme vyrazit?“ ptal se Ron, jakmile Harry otevřel dveře své pracovny.

„Kam?“ zeptal se zmateně Harry.

„Přeci za Ikoušem,“ odvětil Ron, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. „Před časem jsem ti slíbil, že tě za ní vezmu. V poslední době byla krapet nervózní, ale zdá se, že už je v pohodě. Je správný čas na to vás dva seznámit,“ dokončil Ron své vysvětlování a při pomyšlení na to, jak se bude chlubit nejlepšímu příteli svou svěřenkyní, se blaženě rozzářil.

„Jak jsem jen mohl zapomenout,“ rozhodil Harry rukama. Přestože setkání s drakem byla ta poslední věc, po které toužil, takovému přívalu nadšení prostě nemohl odolat.

„Kdy se vrátíme?“ zeptal se Harry, zatímco hledal kus papíru a tužku, aby napsal Severusovi vzkaz. „Jsem dohodnutý se Snapem, že mě tady během dne vyzvedne. Budu mu asistovat při vaření,“ odpověděl na Ronův tázavý pohled. V rychlosti napsal na útržek papíru několik slov a obrátil se na podivně ztichlého přítele: „Můžeme?“

„Asistovat Snapeovi při vaření?“ ověřoval si zrzek zmateně.

„Jo, bude to sranda. Nabídl jsem se mu. Potřebuje, abych zapříčinil nějakou nehodu s jeho novým lektvarem. Vysvětloval mi to, ale znáš mě! Já a lektvary! Šlo to jedním uchem tam a druhým ven.“

Ron si nevěřícně Harryho přeměřil pohledem. „Buď si ze mě děláš srandu, nebo se Snape definitivně zbláznil! Stýská se mu po vybuchujících kotlících?“

„Nic nevybuchne… tedy doufám. Je prý potřeba tam přihodit nějakou přísadu živočišného původu. Severus tvrdil, že zkoušel všechno, co kolem lezlo a létalo. Říkal, že je to, jako když se ti v čaji utopí moucha. Sice ji hned vytáhneš, ale stejně ti tam z ní zůstane…“

„Jo, muší hov…“

„Snape řekl slabý vývar! Ale máš pravdu, že by toho mohlo být víc…“ zamyslel se Harry.

„Týýýý jo… docela bych chtěl vidět jeho výraz, až na to přijdeš! Po pravdě, nejdřív jsem nechápal, proč jsi mu něco takového navrhl, ale už je mi to jasný! Přijdeš na to a uděláš na Snapea dlouhej nos.“ Ron se při té představě rozesmál na celé kolo.

„Dělám to kvůli Lupinovi. Je to lektvar, který má potenciál ho vyléčit. Není to nástroj jakési dětinské odvety,“ usadil ho Harry a až teď mu došlo, jakou dávku sebezapření musel projevit Severus, když bez mrknutí oka přijal nabídku jednoho ze svých nejhorších žáků.

„Chceš, abych ti dělal morální oporu?“ zeptal se vážně Ron a nepohodlně se ošil.

„Dík za nabídku, ale mám pocit, že to nebude nutné,“ poplácal Harry kamaráda po rameni. „Krom toho, rovnice je jasná. Čím víc bývalých Snapeových žáků bude pohromadě, tím víc se bude chovat jako na své obvyklé hodině lektvarů,“ dodal na vysvětlenou.

„Nechtěl jsi říct, že tím víc se bude chovat jako Snape?“ odfrkl si Ron.

„Anebo tak.“ zasmál se Harry.

„V tom případě bys tam neměl chodit ani ty. Tedy, pokud si ještě pořád myslíš, že nesnáší jen tvou pouhou přítomnost,“ připomněl mu Ron rozhovor, který proběhl v těchto prostorách den před tím, než se Harry stal jejich majitelem.

„Ne, to už si opravdu nemyslím,“ ozval se Harry váhavě a sklopil oči.

„Hlavně mě ušetři detailů!“ vyjel poplašeně Ron. „Krom toho neříkal jsi, že se ti zdává o nějakém konkrétním muži, a to že je klíč, jak se osvobodit od podivné vazby se Snapem? Už víš kdo to je?“

„Ne!“ zamračil se Harry. „Ve chvíli, kdy jsi mě vzbudil, tak jsem byl takhle blízko,“ ukázal Harry nepatrný kousek mezi ukazováčkem a palcem. Než však stačil zaplašit vzpomínku, k čemu to ještě měl takovýhle nepatrný kousek, opět se vzrušil takovým způsobem, že si musel dát nohu přes nohu, aby svůj stav zamaskoval.

„Ale něco o něm už víš, ne?“ vyzvídal Ron.

Harry se ztratil ve svých vzpomínkách: Vím, že je kouzelník. Je vysoký, má dlouhé, rovné vlasy, silné paže a je mi s ním dobře… shrnul si pro sebe Harry. Nahlas však jen řekl: „Jestli myslíš něco jako hák místo ruky, tak tě musím zklamat. Žádnou tak výraznou indicii pro tebe nemám,“ vyjel na něho podrážděně. Dokonce mi zabránil, abych mu přejel po linii nosu, když jsem zkoumal jeho tvář… „Merline!!!“ vytřeštil oči Harry.

„Harry, jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě Ron. „Vypadáš, jako by na tebe sáhla smrt!“

Jistě, nos… říkal, že mu jeho kamarádka z dětství dala přezdívku po nějakém druhu orla. MÁ ORLÍ NOS!

„Harry, mohl bys mi laskavě říct, co se stalo?!“ zatřásl jím Ron.

Vysoký, štíhlý, s rovnými vlasy a orlím nosem je přeci kdejaký kouzelník… snažil se uklidnit sám sebe Harry a pokoušel si vybavit obličeje známých kouzelníků s těmito parametry. Ale ostře řezaná tvář Severuse Snapea byla jediným obrazem, který se mu znovu a znovu vracel neodbytně a se stejnou zákonitostí, jako odhozený bumerang. „Ještě jsem nesnídal a včera jsem vynechal večeři. Je mi zle hlady,“ předhodil Harry jediný argument, o kterém si byl jistý, že o něm jeho přítel nebude polemizovat.

„Taky mi pěkně kručí v žaludku, kámo. Nasnídáme se u Boba. Včera, když jsem se ho ptal, jestli tě můžu přivést, zaslechla to Katty a jak ji znám, tak s námi jistě počítá k snídani,“ olízl se labužnicky Ron a ponořil se do vlastního světa přetékajících talířů a dvojitého přídavku.

Harrymu to najednou do sebe všechno zapadlo. Propojené vědomí jistě může za pocit úplnosti, který cítí, když je poblíž Severus. Potřeba splynutí se pak logicky projevuje i v jeho snech… ale nic to ještě neznamená. Není to, jako bych se líbal se Severusem doopravdy, je to jen fantazie. MOJE FANTAZIE! Opravil se Harry. Severus se o tom smí dozvědět jen přes mou mrtvolu! Zapřisáhl sám sebe Harry. Najednou se mu celá situace nezdála tak beznadějná. Sice zcela absurdně a iracionálně touží po někom, koho nemůže ve skutečnosti získat, ale může si to vynahradit ve své fantazii. Harrymu naskočil na tváři ruměnec. „Vyrazíme?“ vyzval stále ještě zasněného Rona.

Beze slova svorně vyšli z budovy.

Jakmile Kárl uviděl Harryho odcházet, několika spěšnými kroky k němu došel. „Pane, omlouvám se…“

„Jdu napřed,“ skočil mu Ron do řeči, ukázal kamsi před sebe a nechal oba muže o samotě.

„Byla to má neopatrnost, nemáte se za co omlouvat,“ oponoval Harry.

„Možná, ale já jsem se měl přesvědčit, že je místnost prázdná.“ A o poznání tišeji dodal: „Doufám, že si dokážete domyslet, co by se stalo, kdybych tam s nimi ráno nebyl!“

Byl bych tam s nimi sám? Chtěl odvětit v první chvíli Harry, ale když pohlédl na přísně stažené rty svého předáka, zůstal raději zticha.

„Můžeme oba děkovat bohu, že se na vás nevrhli!“ pokračoval důrazně Kárl.

„Neměli důvod mě zmlátit…“ začal se hájit Harry.

Kárl chvíli vypadal, že se rozkřičí. Jakmile promluvil, byl jeho hlas stále stejně tichý, ale ostrý jako břitva. „Věřte, že kdyby vás zmlátili, byla by to pro vás výhra,“ dokončil sarkasticky.

„Ech…“ ozval se nechápavě Harry.

„Tak na tohle nemám!“ vykřikl frustrovaně předák. „Prostě mi slibte, že se do podobné situace už nikdy nedostanete.“

„Uvažoval jsem o malé koupelně ve své kanceláři,“ ozval se dutě Harry.

„Skvělý nápad, mám obvolat firmy já, nebo to uděláte hned, jak se vrátíte?“ zeptal se předák neústupně.

„Budu vám vděčný, když to zařídíte,“ odvětil Harry, „Ještě něco od vás budu potřebovat,“ obrátil se s úsměvem na rozlíceného Kárla a strčil mu do ruky obálku. „Tento vzkaz, prosím, předejte panu Snapeovi.“ Kárl byl natolik vykolejený průběhem rozhovoru, že jen tupě zíral na obálku ve své ruce. Na otázku, kdo je ksakru pan Snape, už zkrátka neměl sílu.

„Co chtěl?“ zeptal se Ron, sotva se k němu Harry připojil.

„Mluvil naprosto zmateně. Pochopil jsem jen to, že budu mít vlastní koupelnu,“ odpověděl zamyšleně Harry.

„Mudlové jsou zkrátka podivní,“ zhodnotil Ron.

„Když už mluvíme o zmatenosti,“ začal lehce nervózně Harry. „Ta Katty, co s námi počítá k snídani, je člověk?“ zeptal se v neblahé předtuše, že bude snídaní nějakému drakovi.

„Uvidíš,“ zasmál se Ron, uchopil Harryho za paži a oba přemístil.

»•«

„Pan Potter je ve své kanceláři?“ houkl chvíli na to Severus na předáka, který stále svíral vzkaz a snažil se uspořádat myšlenky.

„Právě odešel, s nějakým pánem,“ ukázal Kárl směrem, kam odešel Harry s Ronem. „Ale pokud jste pan Snape, pak mám pro vás vzkaz,“ napřažená ruka s obálkou se nepatrně zachvěla.

Taková věc pochopitelně nemohla uniknout oku bývalého agenta. „Stalo se tady něco?“

„Nic,“ zavrtěl Kárl prudce hlavou.

Severus v neblahé předtuše roztrhl obálku a hleděl na jedinou naškrábanou větu: Jdu se seznámit s drakem, po obědě budu zpět. H

Jako uragán vpadl do Harryho vědomí, než však stačil cokoliv říct, byl nekompromisně vypuzen. Jeho vlastní myslí se neslo jen Harryho ostré: Teď ne!

Do čeho se zase ten nebetyčný pitomec namočil?! Zaklel si pro sebe Severus. Jako by mu nestačilo jedno setkání s drakem. Ale jistěže nestačilo, vždyť je to Potter, musí přeci světu ukázat, že přemůže kteroukoliv lítou saň, kdykoliv se mu zamane. Nechá se tak snadno vyprovokovat… „Jak vypadal ten muž, se kterým odešel pan Potter?“ zeptal se Snape a snažil se udržet nic neříkající výraz.

„Mladý, měl zrzavé vlasy,“ zamyslel se předák, „a byl podivně oblečený,“ sjel pohledem po jeho dlouhém černém kabátu.

Pokud je s Harrym Charliem Weasleyem, pak je v relativním bezpečí. Ale proč ho tedy tak neurvale vyhodil ze své mysli? Přemítal, jakoby on se stejnou razancí nevtrhl do té jeho.

Ze zamyšlení ho vytrhly hlasy dělníků, kteří je právě rádoby nenápadně pozorovali. Severus použil jednoduché špionážní kouzlo a zaměřil se jejich směrem „Kárl mu ukazuje směrem do lesa, kam vodešel náš Adonis s tím novým křenem.“ Hurónský smích, který tato poznámka vyvolala, nebylo nutno zesilovat. „Ani se mu nedivim, že si vodskočil s mladým klukem, musí to bejt příjemný voživení po tom starým upejrovi,“ přitakal jiný hlas. Smích nabral na intenzitě. „Taky bych si dal říct… chlapi, kdybyste viděli tu pevnou kulatou zadnici, vypracovaný stehna a vůbec nemluvím o břišních svalech… mohl by z fleku dělat modela na ty starý sochy, co stávaj u příjezdovejch cest…“ Bylo slyšet několik souhlasných zamručení a pochvalných hvizdů.

Víc Severus nepotřeboval slyšet.

Zrušil kouzlo a znovu se zaměřil na předáka. Využil okamžiku, kdy s ním muž navázal oční kontakt a bezhůlkovým neverbálním kouzlem se mu naboural do mysli. Události dnešního dne mu evidentně dělaly starosti. Vířily v kruhu kolem takovou rychlostí, že je Severus musel zpomalit. Hledaná vzpomínka ukazovala Harryho v momentě, kdy ho předák našel v koupelně. Jediný důkaz, že se čas nezastavil, byla kapající voda z mladíkova těla. Severus přestal vnímat realitu kolem sebe a veškerou pozornost zaměřil na obraz před sebou. Vztáhl k Harrymu podvědomě ruku. Z transu ho vytrhl až náraz dlaně na hrubou látku Kárlových montérek.  Přelétl vzpomínku až do okamžiku, kdy Harry předával Kárlovi dopis pro něho. Přehrál si ještě jednou nevěřícně scénu, kde se snaží Kárl vysvětlit Harrymu možné nebezpečí a stáhl se zpět.

Předák se na něho zmateně díval, ruce přiložené ke spánkům.

Někdo bude muset s Potterem vážně promluvit! Prolétl  Severusovi hlavou zoufalý výkřik. V kontrastu se svým vnitřním rozpoložením však promluvil na předáka nezvykle tiše. „Děkuji vám za předání vzkazu.“

„Mám něco vyřídit panu Potterovi?“ zeptal se Kárl.

„To nebude nutné,“ splynulo Severusovi ze rtů. Lehce kývl hlavou na pozdrav a odešel.

»•«

„Uf, to byla bašta,“ funěl Ron zničeně.

„Děkuji za pozvání,“ ozval se Harry rozpačitě. „Jste skvělá kuchařka. Ani nepamatuju, kdy jsem se tak dobře najedl.“

„Byla to jen obyčejná snídaně,“ mávla rukou dívka. „Ale k obědu mám pro vás něco speciálního,“ podívala se na Rona a znachověly jí tváře.

„Říkal jsem ti, že je Katty dokonalá,“ usmál se na ni zrzek.

Oba se zvedli k odchodu. „Nepůjdeš s námi, Katty?“ ptal se Harry ode dveří dívky, když si uvědomil, že se k nim nepřipojila.

„Tatínek mi zakázal chodit k drakům,“ pípla Katty, zatímco levitovala nádobí do dřezu a upřela pohled přes okno na statného muže ve velkém koženém klobouku a sekyrou v ruce.

„Zkusím s ním promluvit,“ mrkl na ni Harry a vyšel na dvůr. Zjevně si neuvědomil, že ho vazoun může rozporcovat stejně lehce, jako to právě dělal s obrovským kusem dřeva.

Ron přistoupil k vyplašené dívce a jemně jí pohladil ruku. „Neboj, my nebelvíři takovéto situace zvládáme levou zadní.“

„Tak mimořádně můžeš, Katty,“ vrátil se zpět s úsměvem na tváři Harry po chvíli vyjednávání, několika vystřídání se u špalku se sekerou v ruce a rozbití pár kusů dřeva na tříšky.

„Děkuji,“ usmála se dívka vděčně na Harryho. V danou chvíli byla pro ni propustka do rezervace tím nejhezčím dárkem.

„Vyrazíme?“ protočil Ron netrpělivě oči.

Harry, někdy mi budeš muset říct, jak se ti povedlo rozseknout ten špalek na jeden zásek,“ hlaholil Bob za vzdalující se trojicí.

»•«

„Harry, to je Ikaros.“ Ron přeskočil plot výběhu a pyšně ukázal na draka velikosti autobusu. „Pojď se s ní pozdravit, kámo.“

Harry v tu chvíli toužil být kdekoliv jinde, ale když viděl, že Katty stojí vedle Rona a hladí tu bestii po krku stejně náruživě, jako se děti mazlí s plyšákem, vykročil rázně k nim. Dvěma prsty odejmul horní břevno plotu. Beztak by tyto ubohé špejličky nemohly zastavit několika metrákový kolos, pomyslel si a přehoupl se na druhou stranu.

„Rone, od kdy má Iki na kůži ty hrbolky?“ ptala se Katty starostlivě a rukou pátrala po dračím krku.

„Já nic neobvyklého necítím,“ přiznal Ron.

Dívka mu uchopila ruku, překryla svou dlaní a vedla ho na místo, které jí dělalo starosti.

„Jo, tohle se objevilo u všech našich draků zhruba před dvěma měsíci. Bob s Charliem odebrali nějaké vzorky a poslali je na rozbor. Výsledky byly negativní a jediné, co jsme na nich pozorovali, byla nervozita a větší příjem tekutin než je pro ně v tomto ročním období běžné,“ informoval ji Ron.

„Měřil někdo Iki teplotu?“ ptala se dívka dál a nechala ruku volně položenou na té Ronově, i když to dávno nebylo potřeba.

„Jistěže ano,“ přitakal zrzek. Zadíval se na její drobnou ručku překrývající tu jeho, ale pokračoval nerušeně v hovoru. „Všichni měli naprosto normální teplotu. Jak jsem řekl, až na neklidné chování a zvýšený příjem tekutin jsme na nich nic neshledali.“

„A co ta vyrážka?“ pohladila dívka krk zvířete volnou rukou.

Harry zvědavě přejel jedním prstem po drakově krku.

„Musíš celou dlaní. Tak je to správně… Pořádně přitlač, jinak to bude Iki lechtat a na to je háklivá.“

„Katty, jak můžeš rozpoznat nějaké pupínky, když je její kůže hrbolatá a hrubá jako struhadlo?“ utrousil Harry skrz zuby a otřel si ruku do kalhot.

Od tohoto okamžiku si Harry připadal jako páté kolo u vozu. Ron s Katty běhali po louce s Ikarosem v těsném závěsu. „No tak, neboj se a leť!“ pokřikovali na draka, který mával křídly, ale zjevně ještě netušil, nač je vlastně má. Po mnoha marných pokusech to Harry nevydržel a seslal na svého přítele levitační kouzlo. Ron se lehce nadnesl nad zem, aby po pár metrech elegantně přistál zpět. Iki se odrazila v jeho nápodobě. Povedlo se jí v pravý čas mávnout křídly a několik metrů letěla ve vzduchu, než se rozplácla, jak široká tak dlouhá, na trávu.

„Tys to dokázal!“ pověsila se dívka Ronovi na krk.

Harry se odvrátil ve chvíli, kdy Katty políbila jeho přítele vášnivě na rty. S obavami si zakryl rukama uši. Teď ji Ron nějakým příšerným způsobem odmítne a ona začne zhrzeně ječet jako na lesy, pomyslel si Harry. Když po notné době ohlušujícího ticha k němu nedolehl ani náznak zvuku, který očekával, podíval se s obavami jejich směrem.

Tak tohle rozhodně nevypadalo jako odmítnutí.

»•«

Pokračování ZDE

Poslední komentáře
15.09.2011 18:12:57: Nadin - bombový komentár, absolútne s tebou súhlasím :D Sall - nádherná kapitola, ale napokon, od...
11.09.2011 22:19:28: sisi/ctenar – takovému emotivnímu komentáři říkám FIČÁK. Rdím se u počítače. Děkuji... Clowers – ...
11.09.2011 11:38:42: JUCHŮŮŮŮŮ JUPÍÍÍÍÍ !!!!!!!! PARÁÁÁÁDA :D JAK JÁ ZBOŽNUJU TRESTZANCE :d VŽDY POVÍ CO MAJÍ NA .... JAZ...
31.08.2011 11:40:27: Děkuji za kapitolu :)
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.