Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

9 - Fénix

Tato kapitola je pro: Airiny, Anfulka, anneanne, bacil, Bara1982, BeaX, Elza, Gia86, Gigi, gleti, grid, Midnighttess, Michangela, MIREK, Miriabar, Mononoke, Nade, nadin, POPO, Salazaret, Slimča, soraki, Symphony, tobias41, Vinka a Niki

»•«

Minerva McGonagallová seděla za stolem ve své kanceláři a snažila se soustředit na služební dopis.

 

„Ti ministerští úředníci jsou stále drzejší,“ komentoval nahlas obsah dokumentu Armando Dippet, „něco takového by si za mých časů k řediteli bradavické školy nedovolili. Jestli ti můžu doporučit, drahá…“

 

Tirádu bývalého ředitele přerušilo rázné zaklepání na dveře.

 

Minerva už otevírala ústa, aby dala svému domnělému zachránci pokyn ke vstupu, když se dveře rozlétly. 

 

„Severusi?“ pozdravila ředitelka svého kolegu, sotva překročil práh její kanceláře.

 

„Minervo,“ odvětil jí stejně stroze.

 

„Tys nečetl můj poslední oběžník?“ zeptala se ho žena a ostře se na něho podívala. „Všichni učitelé se musí ke mně předem objednat. Nedokážu si představit, jak by to vypadalo, kdybys sem vtrhnul takovýmto způsobem, a já jsem zde měla úředníky z ministerstva,“ lehce nadzvedla rozečtený dopis, „nebo někoho z rodičů.“

 

„Jistě, že jsem ten pamflet četl, drahá kolegyně,“ protáhl Snape, „ale toto je opravdu naléhavá situace. Právě mi skončila hodina a další začíná za pětačtyřicet minut, rád bych se stihl v té době i naobědvat.“

 

Minerva nemohla přeslechnout, jak se za jejími zády několik obrazů uchichtlo, a přísahala by, že mezi nimi poznala i výrazný hlas Phinease Nigelluse Blacka. Aby zmijozelové nedrželi pospolu, pomyslela si.

 

„Nuže,“ vyzvala ho ředitelka.

 

„Přišel jsem si promluvit s ředitelem,“ objasnil jí bez skrupulí Severus.

 

To bylo na Minervu už moc. Silou vůle se však udržela, aby zachovala dekorum a nezačala na Snapea ječet. Odkašlala si a po chvilce trapného ticha se zdviženou hlavou prohlásila: „Poslouchám.“  

 

„Přišel jsem za  Brumbálem,“ opáčil jí Severus, jako by si ani nevšiml jejího napětí.

 

„Myslím, že jsem stejně kompetentní, jako bývalý ředitel, Severusi!“ zvýšila hlas Minerva a záměrně dala důraz na slůvko bývalý.

 

„Obávám se, že je to poněkud osobní záležitost,“ protáhl Snape medově. Když však viděl, že je ředitelka neoblomná, pokračoval: „Mám problémy se svým libidem.“

 

Minerva šokovaně zalapala po dechu a rázně vstala. „V tom případě…“ ukázala na Brumbálův portrét, který se jako zázrakem právě probudil.

 

„Minervo, drahá, mohla bys prosím našemu hostu nabídnout šálek zázvorového čaje…“

 

„Pokud vím, Albusi, je to tvůj host,“ vyprskla ředitelka nahněvaně. „Krom toho, i když to tak někdy možná vypadá, měl bys vzít na vědomí, že nejsem tvá sekretářka.“ Než stačil Albus cokoliv namítnout, kvapně odešla ze své kanceláře.

 

„Pánové, nemyslíte si, že to trochu přeháníte?“ ozvala se ze svého obrazu Dilysa Derwentová káravě.

 

„Výborně, Severusi,“ zhodnotil lakonicky Armando Dippet. „Jediné co ji mohlo odtud dostat, byla zmínka o vašem nefungujícím mužství.“ Zasmál se. „Skvělá taktika.“

 

„A jak jste přišel na to, že nemám se svým mužstvím opačný problém?“ odsekl Severus „Krom toho, jak už jsem naznačil, je náš rozhovor opravdu velmi choulostivý a ani v nejmenším nestojím o publikum,“ významně nadzvedl obočí, sáhl po hůlce a začal odříkávat kouzlo Verva omnes liberant, které dokáže z obrazu vytrhnout portrét, který je na něm zachycen. Než však došel do poloviny formulky, byly všechny obrazy, až na jeden, prázdné.

 

„Severusi, musíš je tak děsit?“ napomenul ho bývalý ředitel. „Dobře víš, co by se stalo, kdybys nás násilím dostal z obrazů. Byli bychom něco jako duchové a ke vší úctě ke všem bývalým ředitelům, by se ti asi nelíbilo, kdyby se někteří z nás mohli potulovat po škole nejen v rámci obrazů na zdech…“ na chvíli se odmlčel, „i když ta představa mi není úplně proti mysli… Ti starší by byli asi zcela průsvitní a je dost možné, že by se rozplynuli, zatímco my, co jsme v tomto stavu relativně krátkou dobu… Jdu do knihovny!“ řekl rozhodně a vstal s tím, že také zmizí.

Severus si unaveně povzdychl, „Potřeboval jsem s tebou o něčem mluvit,“ připomněl účel své tirády.

 

„Ale jistě,“ usadil se zpět do své židle Brumbál. „Předpokládám, že jsi se mnou chtěl mluvit o Dracovi,“ hádal. „Nicméně jestli máš potřebu se mnou probrat i nějaké osobnější téma, jsem tu pro tebe,“ usmál se vlídně ze svého obrazu.

 

„Nedělej ze sebe blázna,“ usměrnil ho Snape. „Musí ti být – právě tak jako McGonagallové – nad slunce jasné, že jsem ji chtěl jen odtud dostat pryč. „Přišel jsem ti toliko oznámit, že nepřipustím, abys sehrál s Dracem stejnou hru jako před léty se mnou,“ prohlásil rozhodně Severus.

 

„Hádám dobře, že jsi ani ty neskočil na Luciusovu objímací komedii s nožem? Takže čistě hypoteticky, kdyby se jeho otec přidal k Todu Verklärungovi, jako že se k tomu nejspíš chystá, nehrozilo by Dracovi od něho ve skutečnosti žádné nebezpečí?“ spekuloval Brumbál.

 

„A proto jsem tady! Nedovolím, abys mu udělal to samé, jako mně. Uvědomuji si, jak by bylo výhodné, mít na nepřátelské straně špeha, ale já to prostě nepřipustím.“ potvrdil jeho domněnku Snape.

 

„Uklidní tě, když ti povím, že jsem neměl nic takového v plánu? Jen jsem shrnul vše, co o té věci víme. To, co se stalo, je docela zřejmé, ale nedokážu si představit, v co to vyústí.“ Na chvíli se zamyslel. „Je víc než jasné, že kdyby chtěl Lucius Dracovi opravdu ublížit, tak by se to i stalo. Ale způsob jakým to provedl… vypadá spíš na to, že ho chtěl od sebe odehnat. Svým krokem zabránil Dracovi v tom, aby si své rozhodnutí přeci jen nerozmyslel a zároveň nám tím dal jasný signál, že ho tam nemůžeme poslat jako špeha.“ Na chvíli se odmlčel. „Po pravdě nikdy bych nečekal, že by byl schopen Lucius něčeho tak velkorysého.“

 

„Lucius nade vše miluje své jméno a to, že se jeho syn přidal na vítěznou stranu, zajistí jeho rodu pokračování, nic jiného v tom nehledej, Albusi,“ utnul jeho úvahy Severus.

 

„Možná máš pravdu, ale jsem si jistý, že mu záleží na Dracovi víc, než si je v tuto chvíli ochoten připustit,“ usmál se smutně Brumbál.

 

Severus chvíli jen tak v tichosti seděl a přemýšlel o Albusových slovech, když za sebou uslyšel tichounké zašustění křídel. Na jeho rameno se s veselým trylkováním snesl fénix a přátelsky ho zatahal za pramen vlasů. Snape k němu vztáhl ruku a automaticky ho pohladil po krku a on se na oplátku otřel zobákem o jeho tvář.

 

„Vypadá to, že si tě Fawkes vybral jako svého nového pána, Severusi,“ prohlásil Brumbál udiveně. „Tak nějak jsem předpokládal, že to bude Harry, vždycky spolu měli zvláštní vztah.“

 

„Jak vybral?“ vyprsknul Severus, „já ho nechci! Nikdy jsem neměl domácího mazlíčka a teď s tím rozhodně nebudu začínat!“

 

Na Fawkesovi bylo vidět, že se ho slova jeho nového oblíbence víc než dotkla. Nadmul hrudník a otočil se k němu zády s takovou vehemencí, že dal Severusovi svými ocasními pery pěkný políček. Brumbál měl co dělat, aby se nezasmál. „Fénix je přítel a mám pocit, že když si usmyslí, že se o někoho bude starat, tak s tím dotyčný nic neudělá. Prosím, snaž se nezraňovat jeho city.“

 

Severus sice nic nenamítal, ale podíval se na opeřence na svém rameni způsobem, jakým se dívá kuchař na slepici, kterou se právě chystá připravit à la bažant.

 

Fawkes se k němu opět přitočil a zobákem mu jemně strčil do tváře.

 

Snape si odfrknul.

 

Fénix smutně zatrylkoval.

 

Severus si téměř rezignovaně povzdechnul a vykouzlil Tempus.

 

„Za chvíli mi začíná hodina. Jen doufám, že Dracovi nedojde otcův pravý záměr, ať už se v této chvíli pokouší o cokoliv,“ povzdechl si opět.

 

Než stačil Brumbál odpovědět, otevřely se dveře a do ředitelny vstoupila její nová paní. „Severusi! Ještě jsi tady?“ Oslovila ho, jako by ji před chvílí v podstatě nevykázal z vlastní pracovny. „Až budeš odcházet, zavři za sebou, nesnáším průvan,“ dodala nenuceně a významně se zadívala na dveře.

 

Severus musel připsat novopečené ředitelce pomyslný bod za to, jak ho elegantně dokázala poslat ke všem čertům.

 

„Kde jsou všechny portréty?“ zastavila ho Minerva těsně před tím, než opustil její kancelář.

 

„Vypořádal jsem se s nimi!“ procedil Severus nebezpečně. V duchu se však ušklíbl, takže teď je to jedna jedna.

 

Když za ním zaklaply dveře, neubránila se Minerva spokojenému úsměvu. Severus je pryč a ještě jí pomohl od těch dotěrných obrazů… Tedy skoro od všech dotěrných obrazů! Vzala ze stolu ministerský dopis a snažila se o jeho prostudování, když opět uslyšela klepání.

 

„Dále,“ vyzvala příchozího vlídně.

 

„Dobrý den,“ pozdravil ji pobledlý Harry. „Mohl bych si promluvit s...“

 

„Předpokládám, že když jsi přišel do ředitelny, chceš si promluvit s ředitelkou. Nemám pravdu?“ přeměřila si ho ostře McGonagallová.

 

„No vlastně jsem si potřeboval promluvit s Lupinem a nevím, jak jinak se s ním spojit tak rychle, než přes váš krb.“ Nervózně přešlápl, „víte, mám problém se svým…“

 

„A dost!“ vybuchla ředitelka, „jestli si myslíš, že je to vtipný, tak se pleteš! Nevím jakou tu se Severusem hrajete hru, ale já se na ní odmítám podílet!“ S tím nechala zmateného Harryho ve své kanceláři a byla ta tam.

 

„...Patronem,“ řekl ještě Harry do zavírajících se dveří, ale spravedlivě rozhořčená žena už ho neslyšela.

 

„Harry,“ oslovil ho po chvíli tísnivého ticha Brumbál.

 

„Co jsem řekl? A co s tím vším má společného Snape?“ naléhal Harry na bývalého ředitele.

 

„Uklidni se, chlapče, nic špatného jsi neřekl. Posaď se prosím, když chvíli počkáš, tak ti profesora Lupina zavolám.“ Když se po chvíli vrátil, obrátil se vlídně na netrpělivě se tvářícího nebelvíra. „Říkal jsi, že máš nějaké problémy se svým Patronem. Myslím, že bych ti v té věci mohl pomoct.“ usmál se na něho Brumbál unaveně.

 

„Promiňte, pane, nechtěl jsem říct…“

 

Albus ho zastavil pohybem ruky. „Je vcelku pochopitelné, že se chceš obrátit právě na muže, který tě toto kouzlo naučil… á Fawkes! Někdy se tu neukáže celý čas a dnes už je tu podruhé… jak pozoruhodné.“ Než však stačil dokončit myšlenku, přistál fénix Harrymu na rameni a otřel se mu zobákem o tvář.

 

„To jsem netušil, jaká jsi koketa,“ konstatoval Brumbál.

 

„Prosím?“ zeptal se téměř dotčeně Harry.

 

„Víš, fénixové jsou velmi zvláštní, oni sami si vybírají svého pána. Tak nějak jsem vždycky předpokládal, že si jednou Fawkes vybere tebe… Ale teď to vypadá, jako by se nemohl rozhodnout…“ řekl zamyšleně Brumbál.

„Stává se někdy, že by fénix přijal za své víc pánů?“ zeptal se Harry, automaticky pohladil ptáka po hrudi a ten se k němu ještě víc přimknul.

 

„Ano, stává se to v případě manželů, nebo dlouholetých partnerů…“ Když se po jeho slovech fénix na Harryho rameni nespokojeně rozčepýřil a poplašeně zapískal, dodal: „To jsme ale trochu odbočili. Chtěl jsi mi říct o svém Patronovi?“ změnil Albus téma.

 

Harry se postavil, vytáhl svou hůlku a soustředil se na nejintenzivnější zážitek, který v poslední době měl. Po výkřiku Expecto patronum se z jeho hůlky vysoukal stříbřitý pramínek.

 

„Pokaždé, když to vyzkouším, je můj Patron trochu jiný. Už jsem se smířil s tím, že přijdu o otcova jelena, i když to byl jediný prchavý důkaz jeho existence,“ přiznal Harry smutně, „jsem však frustrovaný z toho, že nevím, v co a proč se můj Patron mění.“

 

„Patron se člověku mění několikrát za život a já bych se upřímně divil, kdybys i ty po tom, co se ti přihodilo v noc poslední bitvy, pro sebe nezačal podvědomě hledat jiného ochránce,“ odvětil vlídně Brumbál. A na Harryho nechápavý výraz pokračoval. „Když jsi zkoušel vykouzlit svého Patrona poprvé, toužil jsi, abys byl se svými rodiči. To proto tvůj Patron nabral podobu jelena, stejného jelena, jaký chránil i tvého otce.“ Na chvíli se odmlčel. „Dospěl jsi, Harry, už nehledáš útočiště u své rodiny a tvůj Patron je toho jasným důkazem,“ pokýval hlavou Brumbál.

 

„To zní logicky,“ povzdechnul si Harry. „Trápí mě, že můj Patron vypadá jako by se nemohl rozhodnout, v co se vlastně promění… narostla mu křídla a ztratil parohy, kdyby neměl tak zobákovitý tvar hlavy, řekl bych, že se mění do podoby Pegase, ale zdá se mi, že se mu po těle sem tam zaleskne peříčko. Nevím, co si o tom mám myslet,“ shrnul nakonec.

 

„Tvůj Patron je důkazem tvé zmatenosti, Harry, až se ve svém srdci rozhodneš, tak i tvůj Patron nabere zřetelné obrysy. Jsi napůl cesty a zjevně se to odráží i ve tvém ochránci,“ dokončil Brumbál.

 

Fawkes se na Harryho rameni nespokojeně zavrtěl a s pronikavým výkřikem se rozlétl proti stříbřitému stvoření a to se rozplynulo. Vzápětí s hlasitým puf zmizel i samotný fénix.

 

„To ovšem nemusí být jediný důvod. Můžu tě ubezpečit, že nejsi zdaleka jediný, kdo se potýká s přeměnou svého Patrona. Mnohým se po skončení války změnily priority a tím pádem i potřeba jejich osobního ochránce. Jiným se mění ochránce v důsledku změny jejich společenského postavení, nebo jejich životní role. Tato doba je ve znamení velkých změn, Harry. Některé se již udály a teprve teď nenápadně vyplouvají na povrch, aby se mohly vyjevit v plné síle, až nastane ten pravý čas.“

 

„Pane, můžu nějak proměnu svého Patrona ovlivnit? Tahle nejistota mě ubíjí,“ přiznal rozmrzele mladík.

 

„Zkus se na chvíli zamyslet a třeba přijdeš na to, u koho jsi v posledních letech opakovaně nacházel záštitu…“

 

„U vás, pane! To za vámi jsem nakonec přišel, když jsem si nevěděl rady,“ vyhrkl Harry.

 

„Chlapče, já jsem se ti vždy snažil být rádcem, ale nikdy jsem nebyl tvým ochráncem v pravém slova smyslu.“

 

„Vždycky jsem se spoléhal jen sám na sebe!“ bojovně se vztyčil Harry, ale sotva dořekl větu, věděl, že lže sám sobě. Rozpačité ticho, které zaplavilo ředitelnu, přerušil až zvuk vycházející z krbu, oznamující něčí příchod.

 

„Potřeboval jsi se mnou mluvit, Harry?“ zeptal se ho Lupin ještě předtím, než si opucoval saze z ramen svého, už tak dost zašlého hábitu.

 

„Nemusíš si dělat starosti,“ snažil se ho uklidnit mladík, když viděl vrásku na jeho čele, „jsem v pořádku, jen se mi mění Patron a chtěl jsem se tě zeptat, co to znamená,“ shrnul Harry.

 

„Předpokládám, že ti Albus vysvětlil, že je to ve tvém věku vcelku běžné. Jsi zamilovaný, Harry?“ otázal se se zájmem Lupin, vykouzlil si před portrétem bývalého ředitele další křesílko a po krátkém objetí svého někdejšího studenta se do něho usadil.

 

„Ne, to tedy nejsem!“ pronesl rezolutně Harry. Možná až příliš ostře, než aby tomu Lupin uvěřil.

 

„Neptal jsem se, kdo to je, Harry,“ usmál se na něho Remus vlídně. „Jen jestli je tvému srdci někdo natolik milý, že tě to nutí vyhledávat jeho blízkost?“ upřesnil svůj dotaz, „potom by byla přeměna tvého Patrona naprosto logická.“

 

„Já nevím,“ přiznal rozpačitě Harry. „Vím, že se něco děje, ale nevím přesně co, a přiznávám, že se toho tak trochu bojím… tedy bojím se hodně.“

 

„Líbí se ti víc dívek a nemůžeš se rozhodnout?“ usmál se na něho chápavě Remus. „To je ve tvém věku naprosto normální…“

 

„Kéž by to bylo tak jednoduché,“ posteskl si Harry

 

„Nic není tak složité, jak se na první pohled zdá,“ pohladil ho Lupin útěšně po ruce. „A jestli se nevyznáš ve svých citech, pak je tu jedno kouzlo, které by ti mohlo vyjevit, po kom tvé srdce prahne. S pomocí poměrně jednoduché formulky vytvoříš obraz, který zachycuje osobu, kterou miluješ. U mě je to Nymfadora. Někdy, když je mi smutno, si její obraz vykouzlím u sebe doma. Jedinou nevýhodu to má v tom, že takový obraz dokáže zrušit jenom ona. Ovšem to jsem si uvědomil, až když byly její portréty na všech zdech mé ložnice. Myslel jsem si, že se bude zlobit, až to zjistí, ale k mému překvapení byla potěšená… Nevím, jestli bych sdílel její nadšení, být na jejím místě,“ přiznal a zrudnul.

 

„Takže, když vyvolám to kouzlo, dozvím se, po čí blízkosti tak toužím, že se mi zjevuje ve snech?“ otázal se zvědavě Harry a zrudnul.

 

„I to se může stát, ale to kouzlo je navržené tak, že ukáže tvář, až když je člověk o své volbě skálopevně přesvědčen. Nejsem si jistý, že tohle je tvůj případ, Harry,“ zauvažoval Brumbál.

„To se nedozvíme, dokud to nevyzkoušíme,“ namítl Lupin. „Formulka je Heart mirror Zrcadlení srdce.“

 

Harry po chvíli zaváhání přešel ke stěně a ukázal na volné místo. V okamžiku, kdy vyřkl inkantaci, se na stěně objevil rám obrazu s temně zeleným plátnem a na něm silueta postavy.

 

Jeho obličej je skrytý v nějaké mlze,“ povzdechl si Harry zklamaně. Když si uvědomil své prořeknutí, nejraději by se kousl do jazyka.

 

„Možná, že v tom je celý tvůj problém, chlapče. Ale můžu tě ubezpečit, že na tom, co cítíš, není nic špatného a rozhodně to není nic, za co by ses měl stydět. Nevím, jestli je ti známo, ale kouzelnický svět vztah dvou mužů přijímá se stejnou samozřejmostí jako běžné heterosexuální svazky,“ ubezpečil ho Brumbál. „To, že se nemluví o mém vztahu s Gellertem Grindelwaldem jako o senzaci, je toho jasným důkazem. Nebýt toho, že jsme se po našem rozchodu vydali každý jiným směrem a nakonec jsem byl donucen ho zabít, by si naše jména nikdo po těch letech nespojoval.“

 

„Takže vy a... Ale on byl přeci temný mág a vy ztělesněním dobra?“ užasl Harry.

 

„Myslel jsem, že už jsi pochopil, že svět není jenom černobílý,“ konstatoval se zajiskřením v očích Brumbál.

 

„Ano, pane, nejspíš jsem to pochopil.“ usmál se na něho Harry vděčně a po dlouhé době se cítil dobře. Byl vyrovnaný sám se sebou. Je nesporné, že neznámý, o kterém sní, je muž – a jaký muž! Při vzpomínce na tvrdost tlačící se na jeho odhalené bříško, se mu udělalo horko.

Podle toho mála, co si pamatoval z hodin věštění, usoudil, že se mu nezdá o někom konkrétním a tudíž nemá cenu ho hledat. Jeho sen mu chtěl jen ukázat vlastní sexuální orientaci. S uvědoměním ho přepadl smutek.

 

Už žádné sny. Už žádní motýli v útrobách a pocit závratě. Jen jeho obvyklé noční můry.

 

„A taky bys měl vědět, že věci končí proto, aby udělaly místo novým začátkům,“ přerušil jeho myšlenky Brumbál, jako by věděl, na co právě Harry myslí.

 

»•«

 

Když se Minerva navečer vrátila do své kanceláře, s úlevou zjistila, že je prázdná. Uvolněně se posadila za stůl a vyndala ze šuplíku nedočtený dopis z ministerstva. Klouzala očima po textu, ale přistihla se, že vůbec nevnímá, co čte. V ředitelně bylo až podivné ticho. Vstala a začala zkoumat jednotlivá prázdná plátna zblízka, když si všimla, že v jednom z nich přeci jenom portrét přetrval. Jak je možné, že si ho nikdy před tím nevšimla, když se jako jediný ze všech obrazů v ředitelně nehýbe a ke všemu ani není poznat kdo to je? Už vytahovala hůlku, aby na něj uvalila jednoduché ohledávací kouzlo, když se z míst, kde visel Brumbálův portrét, ozval známý hlas.

 

„Vrátila ses, Minervo? Už jsem tě dnes nečekal!“

 

Za těch víc jak půl roku to bylo poprvé, co se přistihla, že je ráda, že slyší hlas jednoho z bývalých ředitelů, ale nahlas by to neřekla za žádnou cenu. Stáhla tedy ústa do přísné linky a nesmlouvavě na Brumbála pohlédla.

 

„Co je to za obraz? Nikdy dřív jsem si ho nevšimla?“ Ukázala na nehybný portrét.

 

„Harry si tady zkoušel kouzlo Heart mirror,“ oznámil jí Brumbál nevzrušeně.

 

On se tváří, jako by bylo běžné vejít k někomu do kanceláře, vypudit jejího majitele a v mezičase si jen tak pro zábavu přidělávat další obrazy, jako bych jich tady už neměla dost, pomyslela si Minerva. Po chvíli však jen stroze konstatovala: „Pochopitelně,“ jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě.

 

„Albusi, mohla bych se tě na něco zeptat?“ snažila se využít šance, že je se svým někdejším přítelem a rádcem po dlouhé době sama. „Jak dlouho se po tvém jmenování změnil tvůj Patron? V dějinách Bradavické školy čar a kouzel je o tom jen jeden skromný odstavec, ve kterém se říká, že ředitel muž vládne Patronem fénixe, který symbolizuje věčnost a jejich přesahující moudrost. Ženy na tom samém postu přejmou jako Patrona jednorožce, jako symbol mravní síly a čistoty. Ale nenašla jsem žádné podrobnosti o tom, za jakých okolností, natož za jakou dobu se to stane…“ nechala svou otázku viset ve vzduchu.

 

„Bojíš se, že děláš něco špatně?“ optal se jí Brumbál a zajiskřilo se mu v očích.

 

„Po pravdě, ano.“ Přiznala po chvíli Minerva se sklopenou hlavou. „Často si kladu otázku, co tady vůbec dělám. Dnes jsem už byla téměř rozhodnutá, že abdikuji na svou funkci, ale potom mi došlo, že bych odsud prostě nedokázala odejít. Je to můj celý život, Albusi, ale momentálně se mi nelíbí. Necítím se, jako bych byla jeho pánem,“ posteskla si.

 

„Je mi líto, že musíš tímto projít, ale věř, i já jsem prožíval podobné pocity,“ podíval se na ni účastně, „ale obávám se, že ti k tomu víc nemůžu říct. Prostě se to jednou stane, někomu dřív a někomu později. Co já vím, tak změny svého Patrona docílil nejdříve Phineas Nigellus Black a ten ještě k tomu vůbec nestál o to, aby se jeho Patron proměnil právě ve fénixe. Říká se, že celou svou kariéru zkoušel zlomit tuto pradávnou kletbu hradu, která se váže k funkci ředitele, ale nepodařilo se mu to.“  

 

Oba pak strávili ještě hodnou chvíli v tichosti a užívali si po dlouhé době přítomnosti jeden druhého bez neustálého popichování obrazů ostatních bývalých ředitelů.

 

„Jak se vlastně podařilo Severusovi všechny vyhnat?“ mávla Minerva v neurčitém gestu kolem místnosti se zdviženým obočím.

 

Albus se radostně zasmál. „Tuším, že nebude trvat dlouho a změní se i tvůj Patron, Minervo.“ A s tím se tiše vytratil z obrazu a nechal ji v pracovně samotnou jejím myšlenkám.

»•«

Další kapitola ZDE

Poslední komentáře
22.02.2011 17:29:01: chudák Minerva... takhle ji prudit smiley. jinak se omlouvám za nekomentování, byli jsme marodi (kompl...
18.02.2011 21:17:52: Po tom šíleném týdnu, kdy nejen že mi ukradli mobil, ale ještě klekl mi ntb, tak tohle bylo krásné z...
15.02.2011 18:35:48: V prvom rade díky moc za venovanie smiley Minerva je chudera fakt na nervy nielen zo Severusa, ale ...
15.02.2011 14:00:37: Bara1982 – děkuji... ano Brumbál ví... ale známe ho, pleticháře jednoho, ten aby něco udělal přímo.....
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.