Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

8 - Dobbyho pohádka

Holenkové moji, přiznám se, že jsem si doteď neuvědomoval kolik mých pocitů se v povídce odráží a do jaké míry ovlivňují její děj... Má nálada při psaní? Jednoznačně romantická... děkuji Vám všem kdo semnou prostřednictvím tohoto příběhu sdílíte...   Airiny, Anfulka, assez, bacil, BeaX, Elza, Gia, Gigi, Grid, maybe.alive, Michangela, MIREK, Miriabar, Nade, nadin, Popo, Salazaret, Saskya, Slimča, soraki, Symphony, tobias41, Vinka. Chtěla jsem Vám říct, že jsem ráda, že jste tu semnou... Jsem ti pro vás...

Také bych ráda poděkovala Niki za trpělivost s jakou text pro Vás zkrášluje a Hannellce za obrázky...

»•«

 

Tak už spi! Nařizoval sám sobě Harry, když ani po několika hodinách převalování v posteli z boku na bok nedokázal zabrat.

 

„Pan Harry má bolesti?“ oslovil ho skřítek starostlivě.

 

„Ne, Dobby, jen starosti. A to, že se mě při každém otočení zeptáš, jestli něco nepotřebuju, tomu taky nepomáhá,“ odpověděl nahněvaně Harry.

 

Dobby svěsil dlouhé uši a v jeho obrovských očích se zaleskla slza. „Dobby je špatný skřítek, špatně pečuje o pana Harryho, Dobby se potrestá…“

 

„Ne…“ Harry se vymrštil z postele právě včas, aby zachytil do náruče malé stvoření, které se hnalo hlavou proti zdi.

 

Usadil ho na stoličku, kterou si skřítek postavil těsně vedle jeho postele a klekl si vedle něho. „Dobby, jsi dobrý skřítek a skvělý přítel. Kolikrát už jsi mi slíbil, že už si nebudeš ubližovat?“ zeptal se ušatého stvoření.

 

„Mockrát,“ odpověděl zahanbeně Dobby a potom opět vyskočil na své křivé nožky. „Dobby je špatný skřítek, porušil slib, který dal pánovi, musí…“

 

Tohle k ničemu nevede, pomyslel si Harry. „Dobby, co kdybys mi něco vyprávěl? Máte vy skřítkové svoje pohádky?“ zeptal se zvědavě. „Když jsem byl malý kluk, tak mi nikdo žádnou pohádku nevyprávěl,“ dodal.

 

„Máme jen pohádky o kouzelnících. Často jsem je vyprávěl malému panu Malfoyovi. On měl nejraději tu o fénixovi,“ řekl Dobby zasněně.

 

Harry si sice nebyl jistý, jestli chce slyšet tentýž příběh, jaký Dobby vyprávěl Dracovi, ale neodvážil se protestovat, aby se náhodou skřítek nezačal trestat.

 

Dobby se uvelebil na stoličce a tichým tenkým hláskem, který Harry shledal překvapivě konejšivým, začal vyprávět:

 

Znamení zlá když svedou tě z cest,

na ruce temné znamení, kolem srdce z ledu pěst.

Když soumrak má moc i nad tvým stínem,

spravedlnosti se propadáš, jež zve se osudu mlýnem.

 

Když zlé myšlenky jak had i tvým snům daly tvar,

kamenný chlad klid tvé duši vzal.

Jen nebeská záře tě může na správnou cestu vrátit,

tvůj osud temný nenadále zvrátit.

 

To fénix z popela vstává,

znamení svým zpěvem dává.

Volá své mocné druhy,

by vyléčili světa chmury.

 

Přichází zelený drak,

síly a nezlomnosti znak.

Po něm tygr běloskvoucí,

symbol odhodlání a vytrvalosti nehynoucí.

Nakonec želva tajemná,

jejíž moudrost a rozvaha je nezměrná.

Fénix je láska – souznění,

spojení, které žádná síla světa nezmění.

 

Když fénixova křídla nad hlavou ti zašustí,

a celou svou nemocnou duši všanc mu přepustíš,

pak důvěru tvou druhou šancí ti vrátí,

slzami svými, jež tvé rány skrápí.

Zlověstný had z mysli tvé se vytratí,

srdce se vyprostí z ledových opratí.

Nekonečná záře v temnotách tě oslní,

v duši tvé klid a mír se rozvlní.

 

Když fénix, drak, tygr a želva stejné přání vyjeví,

jejich společná touha nejmocnější síly probudí.

V ten ráz temnota světlem se stává,

zlu se v ten moment dechu nedostává.

Však pouze Merlin může to rozhodnutí vznést,

zda budeš smět dál strasti světa nést.

 

„Dobby, nerozumím té pasáži o tom, že fénix, drak, tygr a želva stejné přání vyjeví.“ zamumlal Harry rozespale. „Copak můžou mít zvířata přání?“

 

„Pan Harry se ptá stejně, jako pan Draco, když jsem mu tuto pohádku vyprávěl,“ zamyslel se skřítek. „Dobby tomu nerozumí, povídá jen to, co ho naučila paní Narcissa. Dobby byl dobrý skřítek, na nic se neptal a jen povídal pohádky, aby se mladý pán nebál.“

 

„Stýská se ti, Dobby?“ zeptal se Harry, když viděl ve skřítkových očích smutek.

 

„Někdy, po paní Narcisse, ona byla moc hodná. Ne jako pan Lucius,“ přiznal skřítek po chvíli váhání se zaťatými pěstičkami.

 

„A Draco?“ zeptal se Harry a natočil se tak, aby na skřítka lépe viděl.

 

„Mladý pán má hodné srdce po matce, ale uvažuje jako jeho otec,“ zhodnotil moudře Dobby. „A teď byste už vážně měl spát, pane Pottere.“

 

Harry ještě chvíli přemýšlel nad Dobbyho podivnou pohádkou, která byla spíš říkanka, než cokoliv jiného, když cítil, jak mu těžknou víčka…

 

Ani se nemusel rozhlížet kolem sebe, aby zjistil, že je na známém místě. Stál na paloučku obklopeným lesem, nasával vůni divoce rostoucích květin a těšil se ze zpěvu ptáčků, kteří poletovali kolem a lovili hmyz.

 

Pomalým krokem přešel napříč loukou a posadil se po tentýž strom, jako při poslední návštěvě.

 

Jedna jeho část vyhlížela onen překrásný přízrak, který se k němu minule připojil, a druhá část se té myšlence zuřivě bránila. Než se stačil rozhodnout, co vlastně chce, ukázalo se uprostřed louky mihotavé světlo.

 

To už nedokázal vzdorovat a touha po setkání převážila jeho odmítavou část. Když se definitivně utvrdil ve svém rozhodnutí, světlo zesílilo a začalo nabírat zřetelné obrysy vysoké štíhlé mužské postavy. Harry vstal a vykročil blíž. Ještě několik kroků… ještě jeden krůček a bude mít ten přízrak na dosah…

 

Úlevně vydechl.

 

Bylo mu tak dobře, jako už dlouho ne. Najednou věděl, že tohle je správné. Toužil, aby ho neznámý objal, toužil po tom položit si hlavu na jeho hruď a nechat se obejmout.

 

Když se přízrak nepohnul, zkusil přistoupit blíž. V tu chvíli byla mezi nimi jen nepatrná mezera a Harry mohl cítit teplo, které z mužného těla proti němu vycházelo. Nasál mužovu vůni a shledal ji velmi příjemnou… zřetelně rozpoznával vanilku, hřebíček a ještě něco dalšího, co nedokázal identifikovat. Nepatrným pohybem zrušil i těch pár zbývajících centimetrů.

 

Chvíli jen tak stál a vnímal každý milimetr kůže, kterou se dotýkal té jeho. Muž byl evidentně o dost vyšší, tak mu bez námahy položil hlavu na klíční kost a nechal ji zapadnout do prohlubně krku.

 

Cítil, jak mu jeho dech pocuchal vlasy na šošolce hlavy, téměř jako by si druhý muž povzdechnul a potom pomalu, jako by se obával, že Harryho vyplaší, přesunul své ruce na jeho záda.

 

Harry se přimknul k muži ještě pevněji a snažil se rozpoznat všechny odstíny vůně, která stoupala z jeho rozpáleného těla, když na svém břiše ucítil nezaměnitelnou tvrdost.

 

Překvapeně vykřikl.

 

„Pane Pottere, vzbuďte se!“ třáslo s ním ušaté stvoření. „Měl jste noční můru.“

 

Harry s námahou otevřel oči a chvíli zvažoval, jestli má Dobbyho zaškrtit, nebo mu poděkovat. Nakonec jediný pocit, který zvítězil, byl stud.

 

„Eh… Dobby, mluvil jsem ze spaní?“ zeptal se a zrudnul ještě o jeden odstín.

 

„Ne, pan Harry jenom křičel,“ odpověděl skřítek.

 

„Děkuji ti, Dobby, že jsi u mě zůstal, ale myslím si, že už tě nebudu potřebovat. Kotník už se zdá být téměř v pořádku. Slibuju, že zůstanu v posteli a budu si číst.“

 

„Má Dobby přinést panu Harrymu nějakou knihu? Nebo bude stačit to, co zde má k dispozici?“ nabídl své služby skřítek.

 

„Nějak si poradím, Dobby. A teď už jdi, kdyby něco, tak tě zavolám,“ snažil se Harry vystrnadit váhajícího skřítka z pokoje.

 

Sotva ušaté stvoření za sebou zabouchlo dveře, zavřel Harry pevně oči a snažil se usnout. Když si uvědomil, co dělá, okamžitě je zděšeně otevřel.

 

On přeci nechce, aby sen pokračoval tam, kde skončil… odhrnul deku s tím, že si dojde pro knihu a zaúpěl… je nepochybné, že minimálně jeho libido po tom očividně prahlo.

 

Po zkušenosti z minulé noci věděl, že mu studená sprcha nepomůže. Přivolal si z poličky jednu z knih a podíval se na její hřbet.

 

Dějiny Bradavické školy, výborně. Přesně takový typ literatury potřeboval. To jeho vybuzené hormony naprosto spolehlivě uzemní.

 

»•«

 

Severus stál pod proudem teplé vody a nechal svou mysl volně plynout. Jakékoliv obrazy mu budou milejší, než ten, který mu nechtěně vyvolal Lupin svým excesem. Proč jen mají ti nebelvíři ve zvyku na sebe neustále sahat? Jako by prosté děkuji nestačilo. I bývalý ředitel to dělal, tedy ne, že by ho Brumbál při každé možné i nemožné příležitosti objímal. Při té představě se otřásl a automaticky se mu zvýšila teplota vody. Jenže Severus se musel přiznat k tomu, že mu bylo s podivem, i když ho při rozhovoru poklepal po rameni, nebo vzal za ruku. Copak on někoho poplácává po rameni, nebo mu šmatá na ruce? Co si pamatuje, tak to dělali zpočátku všichni, ale většina z nich rychle pochopila, že Severus tyto prvky komunikace do rozhovoru zásadně nezapojuje a tak od nich ustoupili. Tedy až na bývalého ředitele a jak se zdá, teď toho vlka.

 

Před očima se mu znovu vynořila scéna, jak ho objímá drobná postava, když se však odtáhla, a on se jí zlostně podíval do tváře, s úlekem zjistil, že se nedívá do tváře Lupina, ale že se na něho široce usmívá naprosto jiný nebelvír. Ve chvíli, kdy pocítil touhu k sobě druhé tělo přitisknout a nedovolit, aby se z jeho náruče vyprostil, začal se jeho obličej měnit zpět na Lupinův. Prudce otevřel oči.

 

Proklatej vlk, pomyslel si v duchu, a když se nad tím zamyslel, dodal. Proklatí nebelvíři!

 

Vzal do ruky svůj oblíbený froté ručník, ale potom si to rozmyslel a použil na sebe sušící kouzlo. Povzdychnul si, asi je vážně přetažený, evidentně do něj dal víc síly, než bylo zdrávo a tak navrch ještě přidal hydratační kouzlo… sakra, teď je pro změnu celý upatlaný od krému. Nechtěl riskovat následky dalšího předimenzovaného kouzla a raději zalezl do postele tak, jak byl. Než usnul, ještě si přičichl k ruce. Překvapivě příjemně to vonělo po vanilce a koriandru s jemným podtónem hřebíčku…

 

Ani se nemusel dvakrát rozhlížet, aby zjistil, že je na známé louce. Úlevně vydechl, věděl, že tohle je sen, který několik nocí marně očekával.

 

Umínil si, že to tentokrát nepokazí.

 

Budu postupovat zvolna, abych svůj zelený přízrak nevyplašil, umínil si.

 

Pozvolna se vydal za zeleným zářícím bodem. Sotva však udělal několik kroků, přízračné světlo se začalo zvětšovat a když nabralo obrysy dospělého muže, vykročilo k němu.

 

Severus se musel držet, aby se k němu nerozeběhl, tak mocně se k němu cítil přitahován, ale bál se udělat byť jediný neopatrný pohyb. Ještě několik kroků… ještě jeden krok a bude mít ten přízrak na dosah…

 

Cítil, jak mu jeho horký dech ovanul krk a když se dotkl lalůčku jeho ucha, zachvěl se.

 

Severusovi bylo tak dobře… cítil se najednou úplný. Toužil toho muže obejmout a zjistit, jestli by mu jeho o poznání menší postava zapadla do náruče. Přál si, aby mu muž položil hlavu na hrudník a on by mu hladil záda až dolů na prdelku.  

 

Sotva dokončil svou myšlenku, přízrak k němu přikročil ještě blíž, zhluboka nasál jeho vůni a k Severusovu překvapení zrušil i tu nepatrnou vzdálenost, která je dělila.

 

Chvíli jen tak stál a vnímal každý milimetr kůže, kterou se dotýkal té jeho. Muž jako by vyslyšel jeho touhu, a položil mu hlavu do prohlubně krku.

 

Severus sám se sebou bojoval, aby po něm okamžitě nezačal putovat svými nenechavými prsty a vyčkal na jeho další krok. Když se však nic nedělo, zklamaně si povzdychl.

 

V okamžiku, kdy jeho dech pocuchal vlasy zeleného přízraku a ty se mu otřely o tvář, neudržel se a zkusmo položil ruce na jeho záda.

 

Zjevení spokojeně zavrnělo a přimknulo se těsněji do jeho náruče. Znovu nasálo Severusovu vůni a on ucítil na svém stehně pevnost jeho mužství. Ve chvíli, kdy se lehce usmál, přízrak vyplašeně vykřikl a zmizel.

 

Severus ještě hodně dlouho chodil po louce a čekal, jestli se jeho přelud přeci jenom nevrátí.

 

Nevrátil.

 

Otevřel oči a zklamaně se rozhlédl po opuštěné ložnici. Připadal si jako puberťák, už dávno se mu nestalo, že by se probudil uprostřed noci s tak naléhavou potřebou, jakou mu vybudil jeho sen.

 

Zajel si ve snaze o uvolnění rukou pod deku, když ho osvítil jiný nápad. Možná když nechá věcem volný průběh a pokusí se znovu usnout, tak by pokračování jeho snu mohlo být neobyčejně zajímavé.

 

Musel se svému nápadu usmát.

 

Zavřel pevně oči a myslel na to, jak si přeje usnout.

 

Po několika marných pokusech to vzdal. Pro tuto noc vyprchala nejen šance na spánek, ale i jeho touha. Přivolal si z knihovny rozečtenou knihu a snažil se ukrátit si zbytek noci jejím studováním.

 

»•«

 

„Harry, co tady děláš?“ přivítala ho při snídani Hermiona, avšak v jejím hlase nebyla ani stopa nadšení.

 

„Spal jsem dnes na hradě,“ odpověděl ledabyle Harry, a když usedl za stůl, pozorně se na dívku zadíval. Měla opuchlé oči a odřený nos. „Ty jsi brečela,“ zeptal se naprosto zbytečně.

 

Tato věta vzbudila zájem Rona Weasleyho, který byl tak pohroužen do své snídaně, že si nevšiml ani Harryho, natož, že není něco v pořádku s Hermionou. Podíval se na dívku a protočil oči.

 

Když si Hermiona všimla jeho výrazu, roztřásla se jí brada a skoro se rozplakala.

 

Harry si povzdychl, „Co se mezi vámi zase stalo?“ zeptal se a přejížděl pohledem z jednoho na druhého. Doufal, že když ti dva stráví nějaký čas o samotě, tak se udobří. Ale teď to vypadalo ještě hůř, než když je včera před jejich přemístěním viděl.

 

„Dobré jitro,“ pozdravil Draco, sotva vstoupil do malé jídelny. Když zaznamenal nového návštěvníka, nadzvedl udiveně obočí. „Pottere?“

 

Harry se tázavě podíval na Hermionu. Ta střelila pohledem na část stolu, kde Draco seděl, a udělala neurčitý pohyb rukou. Čímž mu naznačila, že není správný čas ani místo.

 

Notnou chvíli seděli mlčky a každý se věnoval pouze své snídani. Jejich trapnou čtvrthodinku přerušil až příchod McGonagallové. Přejela pohledem kolem stolu, a i když jí nemohla uniknout hustá atmosféra v místnosti, nechala si tato taktní žena veškeré komentáře pro sebe.

 

 „Draco, měl byste si promluvit s bývalým vedoucím vaší koleje.“ A na jeho překvapený výraz pokračovala. „Já sice mohu jako ředitelka Bradavic povolit váš pobyt i přes to, že již nejste naším studentem, ale myslím si, že by bylo vhodné o tom Severuse minimálně vyrozumět.“

 

Draco přikývl. Byl si naprosto vědom toho, že si bude muset se Snapem promluvit, ale doufal, že se mu podaří jejich rozhovor odsunout, co nejdále to půjde.

 

„Profesor Snape je dnes v mimořádně dobré náladě, tak bych na vašem místě příliš neotálela a navštívila ho ještě před tím, než půjde na první hodinu,“ vlídně se na Draca usmála. Kdybych věděla, co způsobuje výkyvy jeho nálad, tak je ze mě ministr kouzel, pomyslela si hořce.

 

„Pro vás, pane Weasley,“ podívala se znechuceně na Rona, který právě kousl do volského oka tak nešťastně, až se jeho žloutek rozstříknul po celém stole, „mám vzkaz,“ a když mu ostentativně podávala roličku pergamenu, rychle svou ruku stáhla, aby se jí, nedej Merlin, náhodou nedotkl.

 

Ron položil vzkaz na stůl a než roličku roztrhl, otřel si pečlivě ruce do hábitu.

 

McGonagallová už na víc nečekala a kvapem vycouvala z místnosti, takže už neměla šanci zaslechnout Dracovo znechucené odfrknutí, ani Hermionino zalapání po dechu.

 

Když za ředitelkou zaklaply dveře, vytáhla dívka hůlku a zamířila ji na Rona s úmyslem na něho použít minimálně Aqua eructo, ale Harry ji svým neverbálním bezhůlkovým jednoduchým čistícím kouzlem předešel.

 

Draco se díval na dívku jako na zjevení. „Nic jsi neřekla,“ obvinil ji.

 

„Co měla říct?“ otázal se nechápavě Ron a zvedl oči od svého dopisu.

 

Jasně, proč bych se měl u takové šprtky divit, že se naučila používat neverbální magii, pomyslel si Draco. Ale nechtěl si dívku rozházet, aby mu nepřestala pomáhat v jeho pátrání v knihovně, tak nahlas řekl. „Jsi nadaná kouzelnice.“

 

Hermiona se na něho pobaveně podívala. „Jestli myslíš to neverbální bezhůlkové Pulírexo, tak to bylo Harryho dílo. Krom toho, nikdy jsem neměla ráda pochlebování,“ neodpustila si ještě dodat.

 

„Ty ses ušpinil, kámo?“ zeptal se Ron Harryho. „Nic si z toho nedělej, to se stává,“ uklidnil ho bodře a zamával mu před nosem pergamenem. „Musím jít, píše mi Bob, prý je něco s Ikoušem,“ ještě si naposledy kousnul do chleba a přešel k šokované Hermioně s úmyslem ji políbit. Když si však všiml jejího výrazu, tak od svého záměru naštěstí upustil.

 

„Uvidíme se večer?“ zeptal se váhavě.

 

„Musíme, je schůze Řádu!“ odsekla mu dívka hlasem, při kterém by zamrzlo peklo. Avšak Rona se to evidentně ani netklo.

 

„Po schůzi?“ pokračoval jako by nic.

 

Na to Hermiona neřekla ani slovo a s pláčem utekla pryč.

 

„Co jsem zase řekl?“ Ron se nešťastně podíval na Harryho, „Nikdy nechoď s žádnou holkou!“

 

Reakci, kterou tato nevinná poznámka vyvolala, absolutně nečekal. „A tím jsi chtěl říct co?“ vyzval ho bojovně Harry.

 

Ron si povzdechl, vůbec nechápal, co se s těmi dvěma děje. „Myslel jsem si, že si můžeme promluvit o všem, ale vypadá to, že máte oba příšernou náladu. Připadám si, jako bych tančil bosý kolem hada a netušil, kdy a jak na mě zaútočí,“ konstatoval Ron.

 

„Had na tebe nikdy nezaútočí bezdůvodně,“ ohradil se Draco a vypadal, že k tomuto tématu má mnohé co říct, ale propustnou stěnou si všiml, že Snape vstal od učitelského stolu. Napodobil tedy jeho příkladu a kvapně odešel.

 

„Co dělám špatně?“ zeptal se rudovlasý mladík zakaboněného Harryho.

 

„Kde jen začít? Co kdybychom si zašli někam na pivo, na dvě…“ navrhnul.

 

„To není špatný nápad. A taky bych se rád vrátil k té pile, nemůžu na ni přestat myslet a nevím proč,“ řekl zamyšleně Ron a přistoupil k Harrymu. „Řekneš mi, co se s tebou a Hermionou děje?“ naléhal na něho.

 

„Jasně, že si promluvíme, kámo… někdy jsi jako slon v porcelánu, ale nikdy jsem neměl lepšího kamaráda, než jsi ty,“ prohlásil upřímně Harry.

 

„Slon v porcelánu… myslíš jako obr v obilí?“ ujišťoval se Ron.

 

„Nebo tak,“ usmál se Harry. „Jak to jenom děláš, že mě nakonec vždycky rozesměješ?“ přitakal nebelvír a nechal Rona, aby s nechápavým výrazem ve tváři a svěšenými rameny odešel.

 

Harry zůstal sám se svými myšlenkami a nedojedenou snídaní v improvizované jídelně. Chvíli se díval polopropustným sklem na studenty. Viděl Nevilla, jak si nenuceně povídá u učitelského stolu s profesorkou Prýtovou a instinktivně na něho zamával. Když mu došel fakt, že ho jeho přítel nemůže vidět a on za ním nemůže jít bez toho, aby se ve Velké síni strhla mela, přepadl ho stesk po starých časech.

 

Odstrčil svůj talíř a také odešel.

 

»•«

 

Pokračování ZDE

 

Poslední komentáře
13.02.2011 17:06:39: Mirku, nic si z toho nedělej, mě se to také občas stává, že u mě na PC jsou komentáře dvakrát, ale v...
11.02.2011 18:43:05: při Merlinovi přísahám že jsem nebyl pripitý, a přesto jsem svůj komentář viděl dvakrát ..............
10.02.2011 22:22:13: Sall nic neslibuj a já se PŘIMLOUVÁM!!! za pár Hermiona+Draco. smiley Ron je přece moula, a stejně by ...
10.02.2011 18:16:31: Nade – trochu se bojím bodu kdy Severusovi dojde o kom se mu zdává... Bara1982 – pokusím se za pá...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.