Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 01 - 10

10 - Džbánek piva

Tuto kapitolu věnujeme hrstce našich věrných komentátorů: Airiny, Anfulka, Bacil, Bara1982, BeaX, Elza, Gia86, Gigi, Grid, Midnighttess, Michangela, Miriabar, Nade, POPO, Salazaret, Saskya,  Tobias, Vinka

»•«

„Harry, chceš si popovídat, nebo ses přišel opít do němoty?“ ptal se rozmrzele Ron svého kamaráda, jako by v sobě neměl naprosto stejné množství alkoholu jako on.

 

„Nejsem si jistý, jestli jsem s tebou schopen mluvit střízlivý a jestli chci, abys mě vyslechl s čistou hlavou,“ usmál se Harry na přítele poněkud přiopile.

 

„Taky ti chci něco říct, nebo spíš ukázat,“ přiznal po chvíli Ron. „Co kdybychom si koupili nějaké pivo na cestu a přemístili se poblíž té pily, kterou jsme chtěli ještě jednou prozkoumat? Tam budeme mít klid.“ Ron se podíval důležitě na Harryho a škytnul. „Ale běž raději džbánek vykouzlit na toaletu, ať mudlové divně nekoukaj.“

„Jistě, ty jsi tady expert na to, jak se chovat nenápadně v mudlovském světě,“ neodpustil si rýpnutí Harry a odešel na pány, aby se po chvíli vrátil s obrovským porcelánovým džbánem na pivo.

 

„Musíme rychle zmizet, než si někdo něčeho všimne,“ špitl Ronovi, který sledoval obdivně nádobu, kterou Harry třímal. „Nějak se mi nedařilo s kouzlením, tak jsem přeměnil umyvadlo.“

 

„Hlavně že ne pisoár,“ rozesmál se Ron.

 

„Tys dnes po ránu jedl vtipnou kaši, že?“ usadil ho Harry.

 

Nechali si nalít plný džbánek a společnými silami ho dovlekli do uličky za hospodou. Páchlo to tam močí takovým způsobem, že ani jeden nezaváhal a ihned si utrhli knoflík, který sloužil jako přenášedlo. Nechtěli riskovat, že se v tomto stavu rozštěpí nebo se objeví neznámo kde a ještě k tomu bez piva.

 

»•«

 

„Co se ti nezdálo na té pile, Rone?“ zeptal se Harry, když byli na dohled.

 

„Já nevím,“ odpověděl upřímně Ron.

 

„A nebude to tím, že tě přitahují mudlovské vynálezy, jako tvého otce? Je tady spousta krásných věciček, ze kterých by byl naprosto unešený,“ hádal Harry.

 

„Myslím, že v tomhle jsem spíš po matce… ale o tom později. Takže co máš na srdci tak choulostivého, že jsi nás kvůli tomu musel opít?“ vyzval Harryho zrzek, když se usadili za jeden z nepoužívaných dubových stolů v budově pily.

 

„Já jsem ti to pivo do krku nelil,“ ohradil se Harry a přeměnil si neverbálním bezhůlkovým kouzlem špalíček dřeva, který se povaloval na podlaze, na pohár, do kterého si nalil z obrovského džbánu se zlatavým mokem.

 

„Mohl bys mi taky takový vytvořit?“ požádal ho Ron.

 

„No jistě, abys mi mohl nadávat, až ti bude zítra špatně, to jsi uhodl,“ nadhodil na oko uraženě Harry, než Ronovi vyhověl.

 

„Chceš, abych to z tebe páčil?“ zeptal se Ron a pátravě se na Harryho podíval, jako by hledal známky nějaké vážné choroby.

 

„Ale ne, už jsem o tom mluvil s Brumbálem a s Lupinem a vysvětlili mi, že není za co se stydět.“ Na chvíli se odmlčel. „Jen se bojím, jak to vezmeš ty. Víš, jsi můj jediný přítel a nechci, aby nás to rozdělilo.“ Harry se zhluboka nadechl a rychle pokračoval, aby neztratil odvahu. „Jsem gay.“

 

Ron na něho chvíli koukal, jako by čekal, že bude pokračovat. „To je celé?“ ujistil se nakonec.

 

„Ano, a to ti nestačí?“ opáčil Harry udiveně. Čekal, že bude Ron řádit. Tak trochu počítal s tím, že jejich hádka přejde v bitvu. Ale to, že tak zásadní zprávu přijme jeho kamarád tak dobře, jeho scénář možných událostí rozhodně nezahrnoval.

 

Ron se rozesmál. „Bál jsem se, že mi řekneš, že máš vážné následky z té poslední bitvy, minimálně umíráš a chceš se se mnou rozloučit… moment, když jsi posledně vyprávěl o té noci – jak jsme se nakonec pohádali – tak jsi říkal, že jsi políbil Snapea. Chceš říct, že ty a on?“ Ron se otřásl.

 

„Takže tobě nevadí, že mě přitahují muži, ale když se zmíním o nevinném polibku, který proběhl mezi mnou a Sev...“ když viděl Ronův výraz, který u něho vyvolal začátek Snapeova jména, zarazil se. „Není to trochu divný?“

 

„To tedy není, kámo!“ ohradil se Ron, „jak jsi řekl, jsme kamarádi! A moc rád bych s tebou a tvým budoucím partnerem zašel sem tam na pivo! Nedokážu si představit, že bych se Snapem šel třeba do takový špeluňky, z jaké jsme před chvílí odešli. Tedy nedokážu si představit, že s ním trávím svůj čas, ať je to kdekoliv,“ uzavřel Ron. „Mimochodem, proč jsme šli do mudlovské hospody, když víš, že mi jejich pivo nedělá dobře?“ zeptal se a škytnul.

 

„Jako bys zapomněl na naši návštěvu v Děravém kotli. Všichni na mě zírali a polovina lidí si se mnou chtěla dát panáka ohnivé whisky. Za celou dobu jsme si neměli šanci promluvit,“ stěžoval si Harry.

 

„Zamluvil jsi toho Snapea!“ vrátil nevítané téma Ron.

 

„Nemusíš se bát, mezi námi nic není,“ ozval se po chvíli zachmuřeně Harry. „Jen jsme si navzájem pomohli a tím to skončilo.“ Po těch slovech ještě víc posmutněl.

 

„Mluvíš o poslední bitvě? Bylo mi jasný, že jsi nemohl porazit Voldemorta sám. Tedy vím, že jsi setsakra silný a že jsi hodně trénoval, ale stejně…“

 

„Chtěl jsem to s tebou a Hermionou probrat v Komnatě nejvyšší potřeby. Vzpomínáš?“ rýpnul si do Rona Harry, „ale nějak se to zvrtlo.“ Zhluboka se napil, jako by si potřeboval dodat odvahy. „Rone, já nevím, proč jsem ten den Severuse políbil, ale věděl jsem, že prostě musím a nic co mi na toto téma můžeš říct, mě nemůže donutit, abych svého činu litoval,“ pokračoval bojovně.

 

„Klid, kámo, pokračuj,“ vyzval ho Ron a také si přihnul.

„Ve chvíli kdy se naše rty dotkly, jsem ucítil zvláštní hnutí mé magie. Jako by vyšla naproti té jeho a v další okamžik byla jeho magie v mém těle společně s tou mou.“ Harry se na chvíli odmlčel. „Rone, bylo to tak neuvěřitelně intimní. Připadal jsem si… kompletní. Jako bych právě získal něco velmi cenného. Najednou jsem měl pocit, že dokážu všechno na světě.“

 

„Takže takhle se to stalo,“ pokýval hlavou Ron. „Byl jsi právě tak silný, jako ses cítil, to proto proti tobě neměl Ten-kterého...“

 

„Voldemort,“ opravil ho unaveně Harry. „A nebylo to proti mně, ale proti nám. Bez Severusovy magie a pocitu, který jsem jejím připojením k té mé prožil, bych to nedokázal. A v tom je ta potíž,“ povzdechl si. „Než jsem zažil tu zkušenost, nic mi nescházelo, ale v okamžiku, kdy jsem dovolil jeho duši vrátit se zpět, kam patří, bylo to, jako by mě někdo uvnitř rozedral. Víš, že jsem zažil hodně bolesti a že jsem na ledacos zvyklý, ale tohle bylo téměř nesnesitelné. Když se jeho část magie oddělila od té mé, měl jsem dojem jako by mi někdo vyrval srdce z hrudi a zůstala tam po něm jenom prázdná krvácející díra. Nejhorší na tom bylo, že to nikdo neviděl. Všichni jste právem slavili konec války. V tu chvíli jsem byl pro každého jen nástroj, který odvedl svou práci. Každému bylo jedno, jak se cítím. Ale já nejsem stroj, Rone!“ dodal skoro plačtivě.

 

„A proč jsi nám s Hermionou neřekl, co se děje? Jsem si jistý, že bychom tě pochopili.“

 

„Nevěděl jsem, jak vám to mám říct. Byl jsem tak zmatený… a vlastně ani teď pořádně nevím, co se stalo. Ze začátku jsem si myslel, že se to časem zlepší, ale ve skutečnosti je mi čím dál tím hůř,“ přiznal Harry.

 

„A byl jsi za madam Pomfreyovou?“ otázal se Ron starostlivě.

 

„Jistě, sice jsem jí neřekl všechno, ale vyšetřila mě a řekla, že se nejspíš jedná o posttraumatický šok. Doporučila mi klid a vysvětlila, že je to normální, abych se ničeho neobával, že to přejde,“ řekl Harry tiše.

 

„A je ti od té doby co se to stalo pořád tak zle, nebo je to i lepší? Vím, že jsem o tom mnohokrát s Hermionou mluvil a podle ní jsou chvíle, kdy vypadáš uvolněně. Ale znáš Hermionu, vždycky si všímala detailů, zatímco já byl spíš zaměřený na celek.“

 

Harry se znovu řádně napil. Věděl, že tohle se jeho příteli rozhodně nebude líbit. „Víš, Hermiona měla pravdu. Je mi lépe, když jsem někde poblíž něho.“ Čekal na Ronův výbuch, a když nepřišel, o něco směleji pokračoval: „Víš, když je někde poblíž, ta rána, kterou tady mám,“ položil si ruku na srdce, „se na chvíli zacelí… cítím se ne přímo dobře, ale rozhodně lépe,“ přiznal nakonec Harry se svěšenou hlavou.

 

„Co ti to ten zmetek provedl, Harry! Ale já to jen tak nenechám…“ spustil Ron.

 

„Klid, kámo! On za nic ne…“ snažil se ho uklidnit Harry.

 

„Jistě! Nějak si tě k sobě připoutal. Určitě na tebe použil černou magii!“

 

„Rone, přeháníš!“

 

„Jak přeháním? Ještě řekni, že není něčeho takového schopen a budu si myslet, že krom díry do prsou ti vypálil Snape i díru do hlavy!“ zaječel na něho Ron impulzivně. Když však viděl, jak hluboce jeho výstup Harryho zasáhl, nejraději by si dal pár facek. „Mám o tebe strach,“ pokračoval, když viděl, že mu k tomu nemíní Harry nic říct. „Jak můžeš vědět, že ti neubližuje záměrně? Je to přeci Snape.“

 

„A jak můžeš vědět, že netrpí stejně jako já?“ utnul ho Harry.

 

„To mě nenapadlo,“ přiznal Ron.

 

„To bude tím, že vidíš ty celky a přehlížíš detail,“ zasmál se Harry a symbolicky přiťukl svým pohárem do toho Ronova na znamení, že je mezi nimi všechno v pořádku.

 

„A kde je problém?“ ozval se po chvíli příjemného mlčení Ron. „Ty potřebuješ jeho a nejspíš i on tebe, tak proč se nedáte dohromady?“ zeptal se, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě.

 

„Přehlédl jsi opět několik detailů,“ usmál se hořce Harry. „Jedním z nich je, že nesnáší mou přítomnost. Nesnáší to, jak mu připomínám svého otce, dokonce nesnese ani to, jak dýchám,“ shrnul Harry.

 

„A ty zase nevidíš pro některé drobnosti celek,“ utřel ho Ron. „Myslíš si, že by někdo svěřil svou duši a svou moc někomu, koho opravdu nenávidí? Kámo, mám pocit, že na tom, co onehdy říkala Hermiona, něco bude. Myslela si, že o Snapeovi nějak moc mluvíš, že na něho takřka neustále myslíš a to, jak tě pronásledoval, taky nebylo úplně normální. Tvrdila, že se vy dva se prostě přitahujete navzájem a bojíte si to přiznat. Hermiona si myslí, že velká vášeň se může projevit jak ve výbuchu lásky, tak v ničivé explozi nenávisti, nicméně jedno se lehce promění v to druhé. Dokonce si myslí, že se to může navzájem prolínat.“ Na chvíli se zamyslel. „Mám pocit, že jsem až teď pochopil, jak to vlastně myslela.“

 

„No jo, Hermiona a její moudra,“ mávnul odmítavě rukou Harry. „A jak v tom případě definovala váš vztah? Nevidím v něm žádné z popsaných dramat.“ zeptal se ho Harry na rovinu.

 

„Abych ti řekl pravdu, můj vztah s Hermionou mi dělá starosti,“ posteskl si Ron, „vůbec bych s tím nezačínal, ale když už jsme to nakousli… víš, já Hermionu miluju, ale mám pocit, že si s ní od skončení války nemám co říct. Když jsme byli na škole, tak jsme měli vždycky něco na práci. Snažili jsme se tě hlídat, abys nespadl do nějakého průšvihu,“ provinile se na Harryho usmál a když mu vrátil jeho úsměv zpět, pokračoval, „vlastně jsi byl naše jediné společné téma a když jsi odešel z našeho života, nedokážeme tu mezeru vyplnit. Jsme tak odlišní. Ona je intelektuálka a já jsem nepřečetl dobrovolně ani jednu knihu. Ona miluje balet a operu a já tam usínám. Ona…“

 

„A kde je napsáno, že musíte všechno sdílet společně?“ namítl Harry.

 

„To nemusíme, ale bylo by fajn mít alespoň jednu společnou věc,“ posteskl si Ron. „Tedy krom snahy zachovat jednoho tvrdohlavého nebelvíra při životě,“ dodal, když viděl, jak se Harry nadechuje.

 

„Jsme to ale pár zoufalců, co?“ konstatoval Harry.

 

„Pár?“ poukázal ostentativně Ron a lehce se od Harryho odtáhnul.

 

„Mohl by ses uklidnit, Rone?! To, že jsem ti přiznal, že se mi líbí muži, ještě neznamená, že se mi líbíš ty. Tobě se taky nelíbí každá holka, i když jsi heterosexuál,“ poukázal Harry.

 

„A Snape?“ zeptal se bez skrupulí Ron. „Mám pocit, že ti nikdy nebyl tak odporný jako mně. Tedy je jasné, že máš nějaké vnitřní hnutí, které tě k němu přitahuje, ale myslel jsem, jestli tě přitahuje i fyzicky.“

 

„Na to, aby tě přitahovalo něčí tělo, tak bys z něj musel vidět víc, než jen nos čouhající ze závoje mastných vlasů. Ale je pravda, že si v poslední době představuju, jak asi vypadá pod háb…“

 

„Dost! Myslím, že to je na mě trochu víc informací, než unesu,“ uťal ho rázně Ron. „Chceš, abych měl noční můry?“ zeptal se ho zkroušeně.

 

„No vidíš, noční můry… tedy sny. Mám sen, ve kterém se vídám s mužem,“ přiznal Harry. Aby zahnal své rozpaky, dolil si z poloprázdného džbánku a na ex vypil svůj pohár. „Možná to je cesta, jak se od Snapea odpoutat. Podle příručky pro začínajícího věštce, kterou napsala babička Trelawneyové, jsem nabyl dojmu, že sním o někom konkrétním,“ rozzářil se Harry.

 

„Výborně! Našel jsi klíč, jak zpřetrhat to podivné pouto mezi tebou a tím umaštěncem! A na to se napijem!,“ konstatoval zvesela Ron a okamžitě tak i učinil. „Máš alespoň představu, kdo to je?“ když se mu v odezvě dostalo jen pokrčení ramen, pokračoval: „Ale to je jedno, kdokoliv bude lepší společník, než ten netopýr.“

 

„A na to se napijem!“ zahlaholil Harry a přiťukl si s Ronem tak razantně až je oba řádně polil. Začali se nekontrolovatelně smát. „Nám bude zejtra zle,“ protáhl Harry.

 

„Proč až zejtra,“ hlasitě si říhnul Ron a vyběhl ven.

 

Harry si položil hlavu na stůl a přepadly ho chmury. Co když Ron nemá pravdu a on jen vytlouká klín dalším klínem?

 

Když se Ron vrátil, vypadal stejně zbědovaně, jako se sám Harry cítil. „To jsme trochu přehnali,“ konstatoval při pohledu na značně pocuchaného přítele.

 

„Asi jsme to oba potřebovali,“ řekl uvážlivě Ron a sedl si zpět k Harrymu.

 

„A na to se napijem!“ narovnal se Harry a znovu si loknul piva.

 

„Já už ne! Mohl bys mi prosím přeměnit tu zvětralou břečku v mém poháru na vodu? Mám v puse jak v trolím doupěti,“ požádal ho Ron.

 

„Tak to ti tedy, kámo, nezávidím,“ řekl se smíchem Harry, jen co se mu podařilo svůj jazyk odlepit od patra a neverbálním bezhůlkovým kouzlem proměnil obsah pohárků.

 

„Něco mi právě došlo!“ vykřikl náhle Ron.

 

„To jsem zvědav, co z tebe vypadne za moudro,“ usmál se Harry.

 

„Víš, jak jsi pořád přemýšlel, co bys mohl dělat po válce?“ usmál se šťastně Ron. „No přeci tohle!“ rozzářil se. Vrávoravě vstal a začal kolem sebe mávat rukama.

 

„Nerozumím,“ zíral na něho Harry jako na blázna. „A to se říká, že po alkoholu tvrdnou játra, o mozku ani slovo,“ zasmál se svému špatnému vtipu a napil se vody s touhou po alespoň částečném vystřízlivění.

Ron ho násilím zvedl od stolu a vyvlekl ho před polorozpadlou budovu, aby mu vítězoslavně ukázal ceduli přibitou několika hřebíky, jež hlásala nápis: NA PRODEJ. „Chtěl jsi přece po válce něco dělat v mudlovském světě, abys od všeho vypadl, ne? A tohle je skvělá příležitost! Kousek odtud je město, které Voldemort a jeho banda na sklonku války téměř srovnali se zemí a tam bude potřeba dřevo, tak jako nikde. Věř mi, že tohle je ta nejlepší investice, jakou můžeš udělat,“ prohlásil Ron rozhodně.

 

„Rone, copak já vím něco o práci se dřevem?“ ozval se po chvíli přemýšlení pochybovačně Harry.

 

„Od toho budeš mít přeci předáka, ne? Ty to tady budeš jen řídit, a kdybys chtěl sem tam se svými lidmi máknout, tak tě taky neubude. Naše máma říká, že na každou chmuru je nejlepší lék tvrdá práce a té tady bude bezesporu víc než dost!“

 

„Možná máš pravdu,“ přiznal nakonec Harry. „Ale bude lepší se na to vyspat,“ dodal, když viděl nadšení v Ronových očích. „Ale zítra ráno zavoláme na tohle číslo a sjednáme si schůzku s makléřem, který tuhle barabiznu prodává,“ prohlásil rozhodně Harry.

 

„Se mnou nepočítej, kámo,“ zchladil jeho nadšení Ron. „Já už práci mám,“ usmál se tajemně na přítele.

 

„Cože? Proč jsi mi nic neřekl?“ obvinil ho Harry a praštil ho pěstí do ramene, až se zrzek zapotácel. Ve snaze vyrovnat ztracenou rovnováhu se chytil Harryho a strhnul ho s sebou.

 

Když se přestali smát, položili se na záda a zahleděli se na hvězdami posetou oblohu.

 

„Chtěl jsem, aby to bylo tajemství, ale už je to stejně prozrazený. Hermiona mě viděla s mým kolegou Bobem a všechno si dala dohromady,“ řekl smutně Ron.

 

„Bobem? To je ten lovec draků, o němž bez ustání básní Charlie? Nebo je to jiný Bob?“ ujišťoval se Harry.

 

„Je to ten samej, někdy ti ho budu muset představit! Je to bourák. Dokáže takový věci, o kterejch se mi ani nesní,“ rozplýval se Ron.

 

„Takže ty jsi lovec draků?“ zeptal se Harry konsternovaně.

 

„Ne, jsem… tedy jednou budu krotitel draků,“ prohlásil Ron pyšně.

 

„Už jsi nějakého draka zkrotil?“ zeptal se pochybovačně Harry.

 

„No o zkrocení jako takové se asi nejedná, ale je tu jeden dráček, který mě respektuje. Když jsem byl ještě malý, vzal mě Charlie do rezervace, a když mi ukazoval inkubátory, začalo se líhnout jedno vejce. Já jsem byl první, co ten malý prcek viděl, jakmile se prodral na svět a vtisknul si mě do paměti. Teď mě bere jako mámu,“ usmál se Ron samolibě. „Když byl ještě malý, tak se nechal… tedy nechala ošálit Charliem. U draků se pozná pohlaví, až když se dostanou do dračí puberty. Ale ve chvíli, když plně dospěla, nějak prokoukla i mnoholičný lektvar, kterým jsme ji klamali, a začala si vynucovat mou přítomnost. To proto jsem začal v rezervaci pracovat, ona mě potřebuje mít nablízku,“ zasnil se Ron.

 

„Takže láska na první pohled?“ shrnul Harry s úsměvem. „A co když se Hermiona nesmíří s takovým druhem zaměstnání a bude tě nutit, abys volil mezi ní a tvou dračicí? Ona má přeci namířeno na ministerstvo… klotový rukávy a uhlazený účes… je docela nepravděpodobné, že by se chtěla na recepci ministerstva, nebo na nějakém banketu pochlubit se svým přítelem - neřku-li manželem - krotitelem saní,“ řekl s obavami Harry.

 

„Tak to nevím, kámo, co bych si počal. Jediné, co je mi teď jasné, je to, že se v rezervaci cítím být sám sebou. Vím, co dělám, a ostatní mě berou. Zato s Hermionou si připadám, jako bych stále tančil na tenkém ledě. Nikdy jsem si neuvědomoval, jak je to pro mě vyčerpávající, než jsem poznal Boba a jeho bandu. Je mi jako bych našel smysl života,“ řekl Ron vážně. „Ale tohle, prosím, Hermioně nikdy neříkej, už takhle je na mě naštvaná.“

 

„A co budeš dělat? Jestli se tvá práce Hermioně nelíbí, těžko ji přesvědčíš o opaku,“ ptal se starostlivě Harry.

 

„Půjdu jí na nějaký čas z cesty a ono se to nějak vyřeší samo,“ usoudil nakonec Ron.

 

„Možná bude opravdu nejlepší, když jí dáš čas, aby se s tím nějak vyrovnala, a případnou katastrofu řešit, až když přijde,“ přitakal Harry a ukázal kamsi na nebe. „Myslíš, že ta jasná hvězda může být Sirius? Co by na tenhle zmatek asi tak řekl?“ povzdechl si Harry.

 

„Coby… natrhl by Snapeovi prdel za to, co ti způsobil, ať si o jeho vině myslíš, co chceš. A mě by donutil, abych se postavil před Hermionu a řekl jí: Buď ber, nebo nech být, ale já se své práce jen kvůli tomu, že máš nos nahoru, jen tak nevzdám,“ zhodnotil lakonicky Ron.

 

Oba se tomu zasmáli. „Měli bychom jít,“ navrhl Ron a vstal, aby podal svému příteli ruku. „Já jsem už dávno měl být v rezervaci a ty se musíš jít vyspat, zítra tě čeká hromada práce.“ Ukázal na telefonní číslo na reklamním poutači, který oznamoval, že je pila na prodej.

 

Harry jen stroze přikývnul, naposledy se vděčně usmál na svého přítele a přemístil se do svého bytu. Ron, který byl až po okraj naplněný, nejen pivem, ale i dobrým pocitem, jak dobře poradil svému příteli, na nic nečekal a s tichým puf také zmizel, aby se mohl věnovat své nově objevené vášni.

 

To však ani jeden z nich nemohl tušit, jaké drama se právě odehrává v podzemí jen kousek odtud.

  

»•«

 

Pokračování ZDE

 

Poslední komentáře
07.06.2011 22:45:45: Nechala jsem se lapit do sítě příběhu. Pro dnešek jsem si zakázala pokračovat, budu s napětím očekáv...
05.03.2011 23:51:23: Tak po dlouhe dobe jsem docetla kapitolky az sem. Ja jsem z tyhle povidky takoova zmatena, tu a tam....
28.02.2011 19:32:13: Ach bože, vůbec nic nestíhám. Tohle období je příšerné. Mám pocit, že bych potřebovala podobnou deba...
27.02.2011 23:13:13: No ti teda dopadli. Zlití na maděru, tim bude asi dost blbě. Ale sem ráda, že Ron vzal celkem v poho...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.